středa 1. září 2010

NAPOLEON A ŽENY (1)

Před časem, v příspěvku z 28. dubna s názvem Právě jsme dopsal, mi bylo potěšením informovat vás, že jsem dokončil a odevzdal rukopis s názvem Napoleon a ženy. V současné době se už vyladil v DTP do podoby zhruba se stovkou černobílých obrázků i s osmistranovou barevnou přílohou a je značná naděje, že nakladatelství AKCENT bude chtít tento titul stihnout ještě na vánoční trh. Téma se zdánlivě vymyká téměř všem mým předchozím knihám, neboť se tu neválčí, přesto jsme k němu dospěl na popud svého nakladatele vcelku logicky. Práce na něm mi jen potvrdila ono sokratovské "Vím že nic nevím" a odhalila mi jiný úhel pohledu. Konečně jsem se nezabýval Napoleonem-vojevůdcem, ale Napoleonem-člověkem. Pročetl a prolistoval jsem díky tomu mnoho desítek starých děl (internetové knihovny jsou v tomto ohledu studnice, v nichž má člověk co dělat, aby se neutopil) na podobné téma a především spousty memoárů i korespondence těch, kteří věděli, viděli a zažili. Zatím vás budu lákat na přední i zadní stranu přebalu a na těch pár odstavů, které jsme napsal do úvodu. Časem poskytnu na tomoto blogu i ukázku v podobě některé kapitoly, nejdřív však musím zvládnout cca 450 stran korektur, které mi pošta doručila včera, byť je to věc, již hrozně nesnáším...
Tak tedy onen úvod, který snad cosi naznačí:

Slovo autora
Jaké ženy prošly Napoleonovým životem a jaký k nim měl vztah? Kolik jich bylo, které představovaly jen chvilkové rozptýlení a které na něj mohly mít zásadnější vliv? Jak se k nim choval? Co mu daly a co si odnesly od něj? Jak vypadalo soužití s ním? V jakých podmínkách tyto ženy žily, odkud pocházely a jak vypadaly jejich osudy? Čím pro něho byly? Jak se jeho poměr k něžnému pohlaví vyvíjel? Tak znějí alespoň ty nejhlavnější otázky, na něž hledá tato kniha odpověď. Přiznávám, že mě toto téma lákalo a přitom odrazovalo, neboť mohlo sklouznout do poněkud bulvární četby. Nakonec jsem podlehl tím spíše, že v češtině existuje na dané téma doslova pár přeložených knih, které až příliš zjednodušují, zestručňují a mnohé pomíjejí. Abych zachoval živost vyprávění a vyhnul se přitom laciným historkám i úsudkům, sáhl jsem velmi hluboko do pramenů, především do memoárů těch, kteří mohli Napoleonův soukromý život zblízka sledovat, či ke starým, velmi zodpovědně napsaným dílům, jež vznikla většinou v průběhu 19. století. Odděloval jsem legendy od reality a v průběhu psaní mě začalo překvapovat, že se tu začíná rýsovat dosti neotřelý portrét Napoleona jako člověka. Na čtenářích je, aby posoudili, jak je výstižný!

9 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Musím upřímně říct, že od Vás si toto téma přečtu velmi rád. Určitě to přiblíží Napoleona jako člověka - jak sám píšete.
A když už jste u toho postupu Napoleon-vojevůdce -> Napoleon-člověk, neuvažujete (výhledově) zkusit ještě jeden krok směrem Napoleon-politik? Myslím, že tato část historie stojí hodně ve stínu Napoleonských válek.
Přeju hodně štěstí v další práci!
Marian Nykel

roman.ricka řekl(a)...

Před pěti lety jsem si pořídil knihu Napoleonovy Lásky od Sigrid-Maria Grössing, tak snad budu moct porovnávat, až si Váš titul někdy v budoucnu pořídím.

Jiří Kovařík řekl(a)...

Díky za reakce, které přišly tak rychle, že mě to až zarazilo... Doufám, že ani jednoho z vás nezklamu. Grössingovou jsem měl v ruce, stejně jako Castelota, v té Grössingové je hodně omylů i nepřesností a navíc spoustu věcí pominula.

roman.ricka řekl(a)...

Pěkně jste ji shrnul a hned si udělal, byť nepřímo, reklamu :-)
Ale od toho tu Váš blog přeci také je. Nehledě na to, že se máte o co opřít - o své dílo (to zní opravdu velkolepě :-)
Otázka k jiné knize. Kdypak vyjde to Vámi avizované nové vydání Maršálů Napoleonových Orlů??

Jiří Kovařík řekl(a)...

Máte pravdu, :-), od toho reklama je, měl bych to vědět, když mě krom psaní i trochu živí :-). Kdy Maršálové vyjdou, to nevím, ale zeptám se svého nakladatele a dám vědět, ono je to teď s trhem složitější, teprve se vzpamatovává; sliboval to už v létě, jenže pak jsme upřednostnili po dohodě druhý díl Španělska, aby nebyla velká pauza od prvního... Dám vědět i s reklamou :-)

Jiří Kovařík řekl(a)...

Ještě dovětek k "Maršálům", ptal jsem se nakladatele, ano, v září-říjnu (letos)! Pustím pak na blog včas propagandistickou anotaci :-) !

Martin Vavricek řekl(a)...

To bude opět pěkné čtení :) Nejraději mám vzpomínky přímých aktérů - Marbotovy nebo Parquinovy paměti byly vynikající. Nechystáte v tomto směru nějakou další knihu? Doma mi leží Cahiers kapitána Coigneta a nějak se nemohu dostat k tomu, abych se prokousal tou francouzštinou :)

Jiří Kovařík řekl(a)...

Jejda, já se začnu rdít..., ale mám radost, že se těšíte! Pokud jde o ty paměti, já bych chystal, ale nakladatelé se zatím memoárů bojí. Já bych nevěděl, které dřív, ale kdybych si mohl vybrat, tak v první řadě Brackovy "Avant-postes..." Ty kavaleristické bývají nejživější. Pokud jde o Coigneta, asi by se česky nechytl, je to velice specifická, roztomile naivně psaná věc... To spíš si něco najdu pro potěchu a budu to pouštět postupně jako samizdat, jenže časem musím hodně spořit... Pokoušel jsem se nakladatele zlomit alespoň na nový překlad Erckmann-Chatriana ("1813" a "Waterloo", to vydání tuším 1919 je už hodně vzácné), ale nic, zatím... Útěchou vám budiž, že Marbot a Parquin jsou to nejživější, co asi existuje...

Martin Vavricek řekl(a)...

Jak říkáte, ty kavaleristické bývají nejživější. Slečna kavaleristka je také dobrá kniha. Jinak díky za tip, Brack i Erckmann-Chatrian jsou dostupní i na internetu, tak možná do nich během dlouhých zimních večerů nahlédnu :)