pátek 5. ledna 2018

CO NOVÉHO V ROCE 2018?

Posledním příspěvkem loňského roku (pominu-li péefko) byl přehled mých knih, které jsou odevzdány AKCENTu, mému dvornímu nakladatelství, a vyjdou. Teď se dostávám ke slíbenému, tedy k tomu, na čem pracuji, nebo, dá-li pánbu zdraví, pracovat v tom letošním roce hodlám. Nemohu ovšem zaručit, že letos vyjde něco víc než první z následujících titulů:

Zhruba z poloviny, možná té větší, mám hotov komentovaný překlad pamětí z napoleonských časů v onom pyšném stylu "Jiří Kovařík uvádí..." Tentokrát jde o zatraceně zajímavé vzpomínky, jejichž
autorem je kapitán Octave Levavasseur, původně jízdní dělostřelec, který velel jedné baterii u
Slavkova, zažil pruské tažení a už na počátku polského tažení se stal pobočníkem maršála Neye. S ním prošel boji u Guttstadtu a Friedlandu, pak táhl po jeho boku do Španělska, roku 1809 ale službu opustil, byť na osudové ruské tažení a roli "svého maršála" vzpomíná prostřednictvím jiných. Do
aktivní služby se jako Neyův pobočník vrátil až roku 1814 a prožil s ním celé drama francouzské kampaně, která skončila Napoleonovou abdikací. S maršálem zůstal i po návratu krále, byl s ním ve chvíli, kdy se Ney opět přidal k Napoleonovi a poté vyrazil s Nejstatečnějším ze statečných do Belgie. Podal jedno ze dvou klíčových svědectví o Neyově roli u Quatre Bras a Waterloo i o procesu s rusovlasým maršálem a já vážně uvažuji, že zkusím do přílohy prosadit i to druhé svědectví, nepříliš obsáhlou relaci plukovníka Heymese, jiného Napoleonova pobočníka, o Waterloo, neboť Levavasseura doslova doplňuje. Knihu překládám pro ElkaPress a termín odevzdání je v dubnu, proto by mohl na podzim vyjít.

Druhou věcí je v pořadí už čtvrtý svazek BITEV A OSUDŮ VÁLEČNÍKŮ, jehož název je stejně prozatímní jako přiložená idea přebalu. Bude obsahovat především anglickou občanskou válku, zápas Karla I. s parlamentem, a podle rozsahu nejspíš i boje na počátku vlády Ludvíka IV., tedy dobu frondy skrze osudy dvou nádherných postav, Velkého Condého a Turenna. Zatím mám, abych si od překladu odpočinul, první příběh, kde je hlavním hrdinou princ Ruprecht/Rupert Falcký, syn českého "zimního krále", až do bitvy u Edgehillu, která tvoří jádro tohoto vyprávění. Pak půjdem bojovat k Newbury, Naseby, Dunbaru, Marston Mooru a doprovodíme Cromwela na vrchol i Karla Stuarta na popraviště...


Co pak? Návrat k napoleonské době na základě pár námětu facebookových přátel, respektive toho, nač mě přemlouvali, byť jsme se vzpouzel, až jsem to vzal jako výzvu. Bitva národu u Lipska. Příběh jen o ní a postavený na základě pramenů, vzpomínek a dokumentů tak, abych učinil zadost tomu, co o psaní vojenské historie jako věci složité a převelice interdisciplinární napsal v The Face of The Battle John Keegan. Tedy aby to byla kniha čtivá, která v sobě má krom linie dějové i všechny náležitost, topografii, taktiku, strategii, druhy vojsk i zbraní, politické okolnosti, charakteristiky hlavních postav dramatu, analýzu i syntézu... Budu se snažit, aby se to četlo jako knihy mých velkých vzorů, byť z jiné války, Lapierrovo a Collinsovo Hoří už Paříž, nebo Ryanův Příliš vzdálený most.

A co dál? Mohlo by to časově vyjít, abych vypul na moře. Buď pod plachtami do válek především Francouzů z Angličany, tedy do dob znovuzrození francouzského námořnictva za Ludvíka XVI. do časů rozvratu a proher v době Francouzské revoluce až k časům císařství... Nebo v rámci cyklu Válečníků do barokních válek doby Ludvíka XIV. s velkými postavami prince Ruperta, Jakuba Stuarta, de Ruytera, Tourvilla, Duquesna a dalších... V každém případě dojde časem (ať dá pánbu zdraví) na oboje...

Tak mi držte palce, ať to zvládnou hlava i tělo...

středa 27. prosince 2017

POUR FÉLICITER 2018

ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK
HAPPY NEW YEAR
BONNE ANNÉE
GLÜCKLICHES NEUES JAHR

sobota 23. prosince 2017

TŘICETILETÁ VÁLKA: preview z dokončeného a odevzdaného rukopisu


V pořadí třetí dokončenou knihou je třetí svazek Bitev a osudů válečníků s názvem TŘICETILETÁ VÁLKA. Nakladatelství AKCENT jsem předal rukopis se všemi náležitostmí (včetně mojí ideje přebalu) zhruba před měsícem, takže lze předpokládat vydání až ve druhé polovině příštího roku, tedy po zde už anotovaných BOJÍCH O TRŮNY a druhém dílu NAPOLEONA. Měl bych tím ve vánočním čase uzavřít nahlížení pod pokličku s náznakem toho, nač se (jak doufám) můžete v příštím roce těšit. Jak právě počítám, bude v knize 124 vyobrazení a 24 map...
         To, na čem nyní pracuji a co mám v plánu na příští rok, si už nechám jako první příspěvek v době, kdy začněme psát 2018.
         Tak hezké Vánoce a jako poslední dárek těch pár řádek úvodu knihy a obsah...



Válka, která kulminuje
Konflikt, jenž začal vyhozením královských místodržících Slavaty a Martinice z oken České kanceláře Pražského hradu, se mohl zpočátku jevit jako lokální záležitost, jako vzpoura šlechty proti vladaři a zápas stavovského principu s absolutistickým, jakých byla řada. Ani boj protestantů s katolíky nevypadal, že by musel přerůst hranice dědičných zemí rakouských Habsburků, kteří mezi ně počítali už i korunní země české. Nejspíš se očekávalo, že vše proběhne podobně jako náboženské války ve Francii, či soupeření mezi Španělskem a Spojenými provinciemi, tedy uvnitř státního celku, či mezi dvěma státy, jenže do konfliktu zvolna vstupovaly další síly, nejprve katolická Liga v čele s Bavorskem a protihabsburské Uhry Gábora Bethlena, poté falcký kurfiřt Fridrich a nakonec Španělsko, které ukončilo letitý mír se Spojenými provinciemi. Válka kulminovala, spory i rozpory narůstaly a vše nabíralo na obrátkách…
            Dávat knize titul Třicetiletá válka je poněkud nepřesné a současně i domýšlivé. Nepřesné proto, že počátek tohoto konfliktu tvoří dobrou polovinu Bojů o trůny, tedy předchozího svazku této válečnické série. Domýšlivé proto, že nejde o historickou práci, která by léta 1618–1648 souvisle pokryla a syntetizovala. Přesto se mi jevil jako nejvýstižnější, i když se z diplomaticky, společensky, hospodářsky, politicky i vojensky složitého konfliktu soustřeďuje jen na onu vojenskou část. Ani to nečiní souvisle, neboť není přehlednou vojenskou historií oněch třiceti let. Z velké celoevropské války vybírá jen několik podle autorova soudu klíčových bitev a pár osudů vojevůdců, v nichž jsou upřednostněni ti, jejichž jména mají zvuk, a přesto se o nich u nás pramálo ví…

Jedna z celkem čtyřiadvaceti map na ukázku...
OBSAH
Válka, která kulminuje
 TRIUMF AMBROGIA SPINOLY
(Obléhání a kapitulace města Bredy)
Město protkané řekami / Janovan ve španělských službách / Obléhat, nebo dobývat? / Měsíce v zimě a v blátě / Pokus o průlom / Kapitulace / Epilog u Casale
TOIRAS VERSUS BUCKINGHAM
(Anglická invaze na ostrov Ré)
Válka pana de Rohan / Zamilovaný Angličan / Vylodění v zálivu Sablanceaux / Obležení pevnosti Saint-Martin / Buckinghamova porážka / Nůž Johna Feltona
RICHELIEUOVA HRÁZ
(Obléhání La Rochelle)
Král bez loďstva / Ludvík XIII. jde do války / Přehradit plavební kanál! / Kardinál v kyrysu / Útok lorda Denbigha / Ztracené naděje / Útok hraběte Lindseye / Trest i odpuštění
Válečník zE starých časů
(Vzestup Jeana Tserclaese Tillyho, generalissima katolické Ligy)
Neobvyklý portrét / Poslední věrný císaře Rudolfa / Bělohorský vítěz / Bitvy u Mindelsheimu, Wimpfenu a Höchstu / Konec Kristiana Halberstadtského / Bitva u Lutteru / Generalissimus císařských armád
TRPKÉ PLODY VÁLKY
(Jean Tserclaes Tilly, tragédie Magdeburku a prohra u Breitenfeldu)
Švédský vpád / Porážky císařských a pád Frankfurtu / Vzdor panenského města / Magdeburská svatba / Krvavá lázeň / Bitva u Breitenfeldu / Do posledního dechu
KONEC PŮLNOČNÍHO LVA
(Bitva u Lützenu a smrt Gustava II. Adolfa)
Návrat vévody Frýdlantského / Ústup k Lipsku / Rozvíjení dvou armád / Bude to nesnadná bitva! / Pappenheimův poslední útok / Smrt Gustava II. Adolfa / Zastavený postup / Vítězství, nebo prohra?
ZPRÁVA O BITVĚ U NÖRDLINGENU
(Švédská prohra roku 1634 v relaci maršála Horna kancléři Oxenstiernovi)
Válka dvou Ferdinandů / Bojovat, nebo ustoupit? / Změna plánu / Jeden šturm za druhým / Útok Jeana de Werth
KONEC STARÝCH TERCIÍ
(Francouzská fáze války a bitva u Rocroi roku 1643)
Příliš mnoho útoků / Rok se jménem po pevnosti / Dobytí Arrasu / Ofenziva Flanderské armády / Vojsko vévody d’Enghien / Den a noc před bitvou / D’Enghienův obchvat a de L’Hôpitalova prohra / Sirot jde do boje! / Konec španělské slávy
BITVA U JANKOVA
(Zapomenutá klíčová bitva v Čechách)
Tažení Lennarta Torstenssona / Ústup Melchiora von Hatzfeld / Tahy na šachovnici války / Dopadnout jako Kec u Jankova / Hatzfeldova porážka / Dalekosáhlá prohra

čtvrtek 21. prosince 2017

NAPOLEON , 2. díl (CÍSAŘ FRANCOUZŮ) -příští rok

Další kniha na příští rok. Včera jsem dodělal korektury. Konec jara, začátek léta, odhaduji... 600 tiskových stran, 47 map a přes 200 obrázků. Na ukázku úvod a obsah...



Pětatřicetiletý císař
Pokud je pravdou, že výjimečná doba plodí výjimečné lidi, představuje muž, který se narodil 15. srpna 1769 v Ajacciu na teprve rok francouzské Korsice, nejvýstižnější příklad. Kdo by tušil, že čtvrté dítě Carla Marii di Buonaparte, vlivného, leč na francouzské poměry chudého a bezvýznamného šlechtice vyroste tak rychle do takových výšin! V deseti letech vstoupil hoch, pokřtěný jako Napoleone, do vojenské školy v Brienne, v patnácti byl přijat na pařížskou École militaire, královskou vojenskou školu, rok poté nastoupil v hodnosti 2. poručíka k dělostřeleckému pluku la Fère a ve dvaadvaceti, v revolučním roce 1791, složil jako poručík 4. dělostřeleckého pluku občanskou přísahu věrnosti národu, zákonu a králi. Za svou vlast považoval Korsiku, ne Francii, chtěl jí sloužit a Francouzem se stal teprve poté, co byl z ostrova separatistickými nacionalisty generála Paoliho vyhnán. Při obléhání Toulonu, který povstal v bouřích a zmatcích Francouzské revoluce proti pařížským jakobínům, dostal jako pětadvacetiletý funkci velitele dělostřelectva a podíl na dobytí přístavního města mu vynesl hodnost brigádního generála i funkci dělostřeleckého náčelníka Italské armády. Z ní byl zhruba po roce, po Robespierrově pádu, odvolán a zařazen do topografického oddělení kanceláře Výboru veřejného blaha. V době, kdy thermidoriánskému Konventu hrozil roajalistický převrat, se stal jako šestadvacetiletý jedním z velitelů obrany Paříže. Účinně potlačil povstání 5. října 1795 (13. vendémiaru roku IV), byl za to povýšen do hodnosti divizního generála, jmenován velitelem Vnitřní armády a nedlouho poté dostal vytoužené velení Italské armády. Těsně před odjezdem se oženil s Josefínou de Beauharnais a během cesty k vojsku si pofrancouzštil jméno na Napoleon Bonaparte.
            V tzv. 1. italském tažení realizoval sedmadvacetiletý generál Bonaparte svůj plán ofenzívy proti rakousko-sardinským armádám. Během měsíce svedl vítězné bitvy u Montenotte, Millesima, Dega, Ceva a Mondovi, dobyl Piemont a zaútočil na Vídní ovládanou Lombardii. V bitvách u Lodi, Castiglione, Arcole a Rivoli odrazil několik rakouských ofenzív a roku 1797 zahájil vlastní, načež uzavřel v Campoformiu vítězný mír, který z něho učinil nejpopulárnějšího muže ve Francii.
            Roku 1798 prosadil devětadvacetiletý Bonaparte plán na výpravu do Egypta, za nímž se skrývala snaha o ovládnutí Středomoří a přístupů k britským koloniím. Během plavby obsadila Bonapartova Armée d’Orient Maltu, 30. června se vylodila u Alexandrie, za pochodu proti proudu Nilu porazila vojsko egyptských mamlúků, obsadila Káhiru a získala kontrolu nad Horním Egyptem, admirál Nelson však už 1. srpna zničil v bitvě u Aboukiru francouzskou eskadru a Bonaparta od mateřské země odřízl. Tureckému nebezpečí čelil generál tažením do Sýrie, které skončilo neúspěšným obléháním Saint-Jean-d’Acre a ústupem. Následovala turecká ofenzíva, již Bonaparte zastavil v pozemní bitvě u Aboukiru, ani toto vítězství však bezvýchodnou situaci nevyřešilo. Pod dojmem zpráv o narůstající politické krizi ve Francii generál vojsko opustil, odplul bez rozkazu do vlasti a v Paříži svrhl v převratu 9. listopadu 1799 (18. brumairu roku VIII) Direktorium, místo nějž vytvořil vládu tří konzulů, a poté se jako První konzul soustředil na vítězné ukončení války s druhou protifrancouzskou koalicí. Bylo mu málo přes třicet…
            V květnu 1800 přešel První konzul Bonaparte Alpy, vpadl do severní Itálie a 14. června porazil u Marenga tzv. Lombardskou armádu generála Melase. V prosinci zvítězil generál Moreau u bavorského Hohenlinden nad tzv. Německou armádou arcivévody Jana a 9. února 1801 byl v Lunéville podepsán s poraženou habsburskou monarchií mír. V březnu 1802 se mu podařilo uzavřít v Amiensu mír s Velkou Británií, byť vydržel jen krátce. Během konzulátu završil a ukotvil majetkové revoluční změny, dal Francii nové zákony včetně monumentálního a dodnes platného Code civil, prostřednictvím Konkordátu narovnal vztahy s katolickou církví a ukončil občanskou válku v zemi. Dne 2. srpna 1802 se stal jako třiatřicetiletý doživotním konzulem a o dva roky později byl z rozhodnutí Senátu jmenován císařem Francouzů. Jako Napoleon I. si pak vložil 2. prosince 1804 před očima papeže Pia VII. v katedrále Nôtre-Dame na hlavu císařskou korunu. Bylo mu pětatřicet a stanul v čele nejsilnější velmoci na evropské pevnině.
            „Quel roman ma vie! Jakým románem je můj život!“ řekl na jeho sklonku.
            Ty nejbarvitější a nejdramatičtější kapitoly se na konci roku 1804 teprve chystal psát…


OBSAH:
Pětatřicetiletý císař
I. SLAVKOVSKÉ SLUNCE
Občan císař
Třetí protifrancouzská koalice
Armáda pobřeží oceánu
Rakouský vpád
Ulm
Vídeň
Hra na kočku a myš
Austerlitz
II. JEDNA VÁLKA ZA DRUHOU
Krátký čas míru
Válka s Pruskem
Jena a Auerstädt
Kontinentální blokáda
Pochod proti Rusům
Gołymin a Pułtusk
Preussisch Eylau
Heilsberg
Friedland
Tylže
III. NA VRCHOLU MOCI
Zpráva o stavu císařství
Nové pořádky
Dělení Evropy
Sesazená dynastie
Erfurt
Tažení do Španělska
Pět bitev v pěti dnech
Porážka u Esslingu
Wagram
IV. VELKÉ CÍSAŘSTVÍ
Schönbrunnský mír
Zajatý papež
Ruské námluvy
Rozvod
Sňatek
Čas velkých změn
Krize císařství
Nový řád věcí
V. KATASTROFA V RUSKU
Cesta k válce
Hlouběji do Ruska
Borodino
Moskva
Ústup
Krasnyj a Berezina
Útěk
VI. KONEC IMPÉRIA
Ohrožená dynastie
Lützen
Budyšín
Příměří
Kdo s koho?
Jedno vítězství a řada proher
Bitva u Lipska
Hanau
VII. BITVA O FRANCII
Vpád za Rýn
Prohra u La Rothière
Mezi Schwarzenbergem a Blücherem
Zákon počtu
Pád Paříže
Abdikace
VIII. STO DNÍ
Let Orla
Znovu do války!
Quatre-Bras a Ligny
Rozdělení sil
Waterloo
IX. SVATÁ HELENA
Zajatec
Longwood
Osamělost
Smrt
Odkaz
BIBLIOGRAFIE