čtvrtek 27. srpna 2015

CÍSAŘSKÝ KYRYSNÍK PRÁVĚ VYCHÁZÍ

Tak je to tady. Podle zpráv mého nakladatele, tj. AKCENTu, právě vyšla kniha, kterou jsem pár let toužil přeložit. Už by měla být u knihkupců a tradičně si ji můžete objednat se slevou, která pokryje poštouvné, na adrese, již vkládám jako prolink do nadpisu. Hodně barvitý obsah vám napoví, do čeho svůj peníz investujete... Dodávám, že v knize najdete i téměř padesát černobílých vyobrazení a osmistránkovou barevnou přílohu.

Jiří Kovařík uvádí
PAMĚTI KARLA JOHANNA, RYTÍŘE VON GRUEBER, 
důstojníka rakouských kyrysníků a bavorských švališerů v letech napoleonských válek

CÍSAŘSKÝ KYRYSNÍK


Kritické vydání

doplněné vzpomínkami kyrysníka Müllera, hraběte Neipperga

a pojednáním o rakouské kavalerii v napoleonských válkách
Překlad © Jiří Kovařík, 2015
Původní titul:
Karl Johann Ritter von Grueber: Lebenserinnerungen eines Reiteroffiziers vor hundert Jahren. L. W. Seidel & Sohn, Wien 1906

OBSAH
Zapomenuté memoáry z válek s Napoleonem
A: VZPOMÍNKY JEZDECKÉHO DŮSTOJNÍKA JOHANNA, RYTÍŘE VON GRUEBERA
Předmluva z roku 1906, napsaná synovcem rytíře von Gruebera, který jeho paměti připravil k vydání
První kapitola:
Mládí až ke vstupu do rakouských vojenských služeb
Původ mojí rodiny / Otcovský dům na zámku Riedenburg / Domácí studia a dětské hry / Odchod na studia v Řeznu a v Landshutu / Má touha po vojenském suknu / Verbovací kancelář rakouských švališerů v Řeznu / Rady verbířského kaprála / Noc s opilými rekruty / Můj otec rezignuje / Přijetí ke kyrysníkům vévody Alberta Sasko-Těšínského.
Druhá kapitola:
Vojenské začátky, kampaň roku 1800 a bitva u Hohenlinden
U kyrysnického pluku v Ödenburgu / Přesun na frontu v Bavorsku / Tragická smrt mladého hraběte / Pozor, jsou to kyrysníci! / Bitva u Hohenlinden / Zmrtvýchvstání poručíka Warmutha / Moje zranění / Cesta do špitálu v Uhrách / Hrozba amputace / Uzdravení a návrat k pluku / Služební postup.
Třetí kapitola
Služba v mírových letech 1803–1805
Zamilován do chorvatské krásky / Touha po ženitbě a jak mě z ní můj rytmistr vyléčil / Chci se usmířit s rodiči / Odjezd do Řezna / Aféra v divadle a co z ní všechno vzniklo / Pobyt v otcovském domě a rozloučení s otcem / Otcova nečekaná smrt a její následky / Plukovní finance / Život důstojníků v posádce / Vídeňské pekařské bouře / Hostiny u vévody Alberta / Baron Kroyherr, nový plukovník / Námluvy v Ödenburgu / Hledám civilní zaměstnání / Podvodník hrabě S… a můj zmařený sňatek.
Čtvrtá kapitola
Únik od Ulmu
Tažení pluku z Čech k Ulmu / Pod velením podmaršála Wernecka / Mackova kapitulace v Ulmu / Odvážný únik arcivévody Ferdinanda / Tři dny a tři noci bez zastávky / Boj s Francouzi u Eschenau / S kyrysníky přes Čechy / Vítězná bitva u Štoků / S podmaršálkem Hohenzollernem k maršálu Bernadottovi / Nezdvořák Bernadotte / Francouzské nájezdy na demarkační linii / Jen o vlas unikám zajetí / Naše odplata Bernadottovi / Posádkou u Pardubic / Smrt rytmistra Borovjaka / Nemocný stařec / Soud nad podmaršálkem Mackem / Můj život v posádce v Uhrách / Povýšení na nadporučíka.
Pátá kapitola
Válka na Dunaji roku 1809
Rakouský vpád do Bavor / Pochod v dešti a bouři na Landshut / Nečekané setkání a vzkaz matce a sestře / Boje za Landshutem a u Abensbergu / Ústup od Eggmühlu k Řeznu / Boj s francouzskými jezdci a moje zranění u Alteglofsheimu / Setkání se strýcem / Bitva před branami Řezna / Ústup za Dunaj a do Čech / Jsem pobočníkem generála Siegenthala / Bitva u Aspern / Jezdecké boje / Na splašeném koni skrze nepřátelské linie / Noc prvního dne bitvy / Druhý den bojů / Francouzský ústup a mrtvými pokryté bojiště / Schyluje se k další bitvě / Wagram, den první / Moje zranění u Aderklaa / Cesta na Znojmo / Ošetření ve Ctibořicích / Azyl v tepelském klášteře / Hlásím se do služby.
Šestá kapitola
Mírová léta 1809 až 1812
Cesta do Uher / Pobyt na zámku v Diószegu / Jak jsem se vyléčil z hráčské vášně / Návrat do Ödenburgu / Pobočníkem podmaršálka Siegenthala / Cesta skrz bandity k vojenské hranici / Jednání s knížetem Czernym / Barbarská exekuce / Znovu u pluku / Služba ve Vídni / Pobočníkem generála Minutilla / Cesta do Uher za Siegenthalem / Z Uher do Lembergu / Zklamání ze zařazení k dragounům Riesch / Nová přátelství / Rozkaz táhnout do Ruska. 
Sedmá kapitola
S Napoleonem v Rusku
Tažení na Volyň / Únavný pochod mokřinami / Jak jsem zaspal útok / Nemilost podmaršálka Siegenthala / Bojové akce / Za Napoleonem k Minsku / U císaře Francouzů / Ústup z Ruska / Depeše knížete Schwarzenberga / Na saních v třeskutém mrazu / Cesta do Vídně / Hrabě Bellegarde / Audience u císaře Františka / Loučení s Vídní a odjezd do Bavor.
Osmá kapitola
Švališerský pluk Prinz Karl
Příjezd do Mnichova a ministr von Triva / Audience u krále Maxe / Král mě kategoricky odmítá uvolnit / Mám formovat nový švališerský pluk / Cesta za matkou / Formování pluku ve Freisingu / Jak má být vytvořen důstojnický sbor? / Vysloužím si Wredeho nenávist / Nová audience u krále / Přehlídka pluku / Král mi blahopřeje / Budu povýšen na majora? / Trivův pád a konec mých nadějí.
Devátá kapitola
Souboje s Bavory
S mým povýšením je konec / Přehlídka před králem / Výhody rakouského sedlání / Wredeho nenávist se prohlubuje / Celý důstojnický sbor je proti mně / Sedm duelů s bavorskými jezdeckými důstojníky / Král zasahuje / Pochod k Braunau.
Desátá kapitola
Tažení proti Napoleonovi roku 1813
Odchod z Mnichova a tažení proti Rakušanům / Loučení s Tuschlovými / Pozice u Braunau na Innu / Přestřelka s vlastními / Překvapivá změna stran / S Rakušany táhneme na Francouze /Noční bloudění / Nezměrná únava a útok na Würzburg / Bitva u Hanau / Předtucha majora Hegnenberga / Naše prohra a Wredeho zranění / Postup za Francouzi.
Jedenáctá kapitola
Tažení do Francie roku 1814
Obléhání Kehlu / Postup přes Rýn do nitra Francie / Znovu vidím Radetzkého, svého bývalého velitele / Boj u Bar-sur-Aube / Boje u Brienne a La Rothière / Raněný major / Výstřely v Bar-sur-Aube a plundrování města / Chráním rodinu Delvarových / Souboje, které z toho vznikly / Ústup před Francouzi / Jak jsem zachránil velkoknížete Konstantina / Bitva před Paříží a moje zranění / Strastiplná cesta povstaleckou Champagní / Útočiště u Delvarových / Rána, která se nehojí / Kníže Alois Liechtenstein / Odjezd do Basileje a Fribourgu.
Dvanáctá kapitola
Odchod z bavorské armády
Setkání s poručíkem Corsém / Kozáci ve Fribourgu / Svévole kozáckého generála / Rakouští důstojníci chystají odplatu / Opilý kozácký důstojník a Corsého smrt / Pozdvižení ve Fribourgu / Jak nám Rusové vytřeli zrak / Další souboje s bavorskými důstojníky / Neštěstí a Bernardinina smrt / Souboj s královým synovcem / Útěk do Vídně / Wrede a král mě chtějí pohnat před polní soud / Vystupuji z bavorských služeb / Kníže Schwarzenberg mě odmítá přijmout do rakouské armády / Audience u imperátora Alexandra / Mám být kozáckým kapitánem / I Rusko moje služby odmítá / Moje zoufalství.
Třináctá kapitola
Zlé roky 1814 až 1817
V bídě z místa na místo / Setkání s podmaršálkem Auffenbergem / Karolína Bavorská rakouskou císařovnou / Audience u ní / Její marná snaha, aby mi král Max opustil / Císařovna mi otevírá dveře k hulánům.
Čtrnáctá kapitola
Prostým hulánem v rakouských službách
Nástup k hulánům Koburg / Přijetí u plukovníka Hammersteina / Kaprál mě šikanuje / Chci se zastřelit / Zachraňuje mě nadporučík / Císařovna na mne nezapomíná / Povýšení / Žaloba bavorských důstojníků a výzva bavorského krále k souboji / Dvorská válečná rada nařizuje souboj / Cesta do Chebu / Přípravy na soudní duel / Pocity před soubojem / Nadporučík P***, můj soupeř a bývalý druh / Přeplněná mýtina a pozdvižení kolem / Přípravy pistolí / Průběh souboje a tragický konec / Nelehký návrat do Žatce / Nástrahy, které nekončí / Můj odchod z vojenské služby / Další osudy, jak je načrtl Grueberův synovec.
B: DODATKY
RAKOUSKÁ ARMÁDA A JEZDECTVO V DOBĚ NAPOLEONSKÝCH VÁLEK
Relace hraběte Neipperga o operacích u Ulmu roku 1805
Vzpomínky Josefa Müllera, kyrysníka pluku KR4
Rakouská kavalerie napoleonských válek

sobota 22. srpna 2015

RUSKÁ VOJSKA NA ČESKOBRODSKU V LÉTECH 1799-1800

Níže uvedený článek jsem získal dík Karlu Řezníčkovi, kterému za to velmi děkuji, neboť doufám, že leckoho potěší. Ilustrativní vyobrazení pak pocházejí ze starého Viskovatovova uniformologického díla o ruské armádě.

RUSKÁ VOJSKA NA ČESKOBRODSKU V LÉTECH 1799-1800
(Dr. Karel Bednařík – Věra Havelková)

Úvodem:
Zpracování tématu pobytu ruských vojsk na českém území na konci 18. století bývá spojováno primárně s publikační činností Dr. Čestmíra Amorta, jenž roku 1954 v pražském Našem vojsku (jako jeho 23. svazek) vydal téměř čtyřistastránkovou publikaci RUSKÁ VOJSKA U NÁS V LETECH 1798 – 1800. Nemýlím-li se, nebylo z této publikace na tomto webu přetištěno ještě zhola nic a byla zde sotva letmo zmíněna, leč jelikož je vcelku obecně známá a v knihovnách poměrně dobře dostupná, až takové neštěstí to asi není. Ani já si netroufám z Amorta vybrat nějakou pasáž, ale k danému tématu jsem šáhnul po Vlastivědném sborníku vydávaném v téže době v Českém Brodě, jež býval do roku 1960 okresním městem mé rodové domoviny. Nakolik výše uvedená autorská dvojice ev. koordinovala své bádání s Dr. Amortem netuším, zabývala se právě jen mateřským okresem, ale přes dobovou tendenčnost a zmatečnosti (př. druhá koaliční válka nebyla vedena proti Napoleonovi, že...;) uvádí zajímavé informace, jež mohou vést k dalšímu bádání. I když jsou zdejší údaje vesměs úzce regionální, snad špetku zaujmou i vás a já je krom osobního lokálpatriotismu po více než půlstoletí chci zveřejnit i proto, že jejich práci publikovanou roku 1959 nezná prakticky nikdo a českobrodský Vlastivědný sborník je zájemcům dostupný jen vskutku málokde... (Kař)
 V 18. století prošly naší vlastí několikrát ruské armády. O tažení v letech 1707, 1735-36 a 1748 se dovídáme z našeho archivního materiálu jen velmi málo. Naproti tomu jsme podrobně zpraveni o pobytu ruských vojsk u nás v období tak zvané druhé koaliční války proti Napoleonovi v letech 1799–1800. Vojenské úspěchy mocného slovanského státu a neméně však přítomnost ruského člověka u nás znamenaly velmi mnoho pro upevnění národního a slovanského uvědomění českých lidí v tehdy se probouzejícím národním obrození.
Na předělu 18. a 19. století stála celá Evropa ve znamení válek s Napoleonem. Car Pavel I. vyslal roku 1798 na pomoc Rakousku několik ruských sborů. Od prosince 1798 do září 1799 prošly českými zeměmi a Slovenskem na cestě do Itálie čtyři ruské pomocné sbory: sbor generála G. Rozenberga, sbor generála G. L. Rebindera, sbor generála A. M. Rimského-Korsakova a sbor prince Louise José de Condé.
Když rakousko-ruské spojenectví ztroskotalo, vracely se armády generalissima Suvorova z Itálie opět přes Čechy do své vlasti. Těsně za nimi postupoval sbor prince de Condé. Dvakrát se tedy v krátké době jednoho roku objevila ruská vojska na Českobrodsku, v červenci 1799 a v zimě téhož roku. V archivu českobrodském se zachovala dislokace tohoto vojska a tak můžeme podrobně sledovat, jak se v krátké době dvou až čtyř dnů měnilo osazení českobrodských vesnic různými složkami ruských vojsk.
Ve dnech 11.-17. července 1799 se tu vystřídaly tyto sbory ruské armády:
Dne 7. července 1799 se v Českém Brodě a okolí rozložili k odpočinku granátníci majora Sakena (Bylany, Hřiby, Chrášťany, Kounice, Kšely, Liblice, Přistoupim, Štolmíř a Vitice). Téhož dne se ubytovali v Českém Brodě, Klučově, Kounicích, Liblicích, Limouzích, Lstiboři, Nové Vsi, Poříčanech, Přišimasech, Rostoklatech, Tismicích, Tuchorazi a Vrátkově mušketýři generálporučíka Kozlova, v Břežanech, Černíkách, Nové Vsi, Rostoklatech, Štolmíři a Tuklatech myslivci generálmajora Titova, ve Škvorci uralští kozáci, kteří byli ještě v Kolodějích, Hájku a Újezdě; v Květnici, Limuzích, Přišimasech, Tlustovousech, Úvaluch, Sibřině a Stupicích přenocovali dragouni generálmajora Gudoviče a v Dobročovicích, Mrzkách, Škvorci, Tismicích, Tuchorazi, Vrátkově a Zlaté byl dragounský pluk Svěčinův (moskevský). Celkem tu bylo asi 6000 mužů a přes 2000 koní.
O dva dny později, 9. července 1799, je v týchž obcích vystřídaly jiné jednotky: v Českém Brodě, Klučově, Kounicích, Poříčanech a Štolmíři se ubytovali mušketýři majora Izmajlova. V Břežanech, Rostoklatech a Tuklatech kyrysníci. V Bylanech, Chrášťanech a Přistoupimi granátníci Potapovovi.
Dne 10. července 1799 byl dragounský pluk ubytován v Uhříněvsi, v Hájku, Kolodějích, Stupicích, uralští kozáci v Újezdě a Gudovičovi dragouni v Sibřině.
Následující den, 11. července 1799, přijel do Českého Brodu generální štáb a s ním 72 Tatarů a 37 kozáků, do Škvorce 5 kompanií dělostřelectva se štábem, které se ubytovaly také v Limouzích a Přišimasech, do Klučova, Kounic, Lstiboře a Štolmíře přišli granátníci generálporučíka Přibyševského, do Bylan, Hřib, Chrášťan, Kšel, Liblic, Přistoupimi a Vitic přišli mušketýři generálmajora Stangena a do Břežan kozáci. Ve Stupicích se zdrželi dragouni.
Dne 13. července je rychle vystřídali v Bylanech, Českém Brodě, Kšelích, Chrášťanech, Liblicích, Nové Vsi, Rostoklatech a Tuklatech mušketýři generálmajora P. K. Essena. Ve Hřibech, Mrzkách, Přistoupimi, Tismicích, Tuchorazi, Viticích a Vrátkově přenocoval štáb mušketýrů generálmajora Puščina, v Kounicích, Lstiboři a Poříčanech bylo velitelství jednotlivých oddílů Likošinových husarů, v Limuzích, Přišimasech a Škvorci byli Fokovi myslivci, v Klučově a Štolmíři kyrysníci generálmajora Jesuchova se štábem v Břežanech; 14. července byli v Uhříněvsi a Sibřině kozáci, a to v Sibřině uralští pod vedením Mizinova.
Dne 15. července přivítali Českobrodští jednotky generálmajora Tučkova, doprovázeného deseti generály a osmi plukovníky a myšketýry, kteří se rozložili ve vesnicích Klučově, Kounicích, Poříčanech a Štolmíři. Tataři vedení generálmajorem Baranovem se ubytovali v Břežanech, Limuzích, Nové Vsi, Rostoklatech a Tuklatech, v Liblicích a Lstiboři byli donští kozáci pod vedením generála E. L. Astrachova. Ve Vrátkově, s velitelstvím v Přišmasech, byli granátníci plukovníka Selechova a v Kšelích bylo velitelství granátníků plukovníka Trebluta. O den později, 16. července, byli v Běchovicích, Kolodějích, Sibřině, Stupicích a Uhříněvsi ubytováni Likošinovi husaři pod velením plukovníka Polivanova. Ve Stupicích byli kromě toho dragouni.
17. července přenocovali v Českém Brodě, Bylanech, Hřibech, Chrášťanech, Kšelích, Přistoupimi a Viticích mušketýři generála Durasova, v Liblicích a Lstiboři zadní voje donských kozáků plukovníka Kurnakova, v Břežanech, Nové Vsi, Rostoklatech, Štolmíři a Tuklatech mušketýři generálmajora Markova, v Kounicích a Poříčanech dragouni genarálmajora Šepeleva, v Klučově byl předvoj kozáků, v Přišimasech, Tismicích a Vrátkově granátníci majora Rachmanova. V Uhřínevsi a okolí přenocovali pěšáci.
V následujících třech dnech byla dislokace ruských vojsk taková: 18. července byli v Běchovicích, Kolodějích a Újezdě pěšáci a nadto ještě v Hájku a Sibřině mušketýři generála Tulišova, 19. července byli v Uhřínevsi a okolí dragouni a 20. července v Běchovicích, Hájku, 1).
Kolodějích a Újezdě donští kozáci, v Sibřině a Stupicích Šepelevovi dragouni
Velký přesun vojska ve dnech 10.-20. července 1799 doložíme několika čísly z panství škvoreckého. V těch dnech bylo ubytováno v Břežanech, Horkách, Květnici, Limuzích, Dobročovicích, Přišimasech, Skřivanech, Slušticích, Rostoklatech, Tuklatech, Úvalech, Škvorci a Zlaté celkem 512 důstojníků a 14.692 vojáků, kteří spotřebovali za 857 zl. 15 kr. masa, za 612 zl. příkrmu, za 1.530 zl. 25. kr. piva a pálenky, za 918 zl. 15 kr. mléka, másla a chleba, za 482 zl. 18 kr. soli, dřeva a oleje na svícení, tedy celkový náklad byl 4.400 zl. 10 kr. K tomu je nutno ještě připočíst nocležné, které za 14.692 mužů za jednu noc činilo 244 zl. 52 kr. a za ubytování důstojníků za jeden den a noc (po 1 zl.) činilo 512 zl., tedy celkový náklad byl 5.157 zl. 2 kr. Kromě toho předpokládali poddaní vyúčtování nákladů: na příklad přípřeže na panství Škvorec za tutéž dobu stály 626 zl 57 kr.2).
Asi měsíc byl klid. Teprve od 20. srpna procházel Českým Brodem husarský pluk generála Bauera, který byl předvojem sboru prince de Condé. Za ním následoval štáb sboru v čele s princem, jeho pluk, pěší pluk Durandův (dříve Hohenlohův) a povozy se zavazadly celého sboru. Ve třetí části tohoto sboru jel jezdecký pluk vévody z Bery a dělostřelectvo, ve čtvrté části dragounský pluk vévody d´Enghien. Tento sbor procházel Škvorcem 20. srpna a byl ubytován částečně v těchto vesnicích: Břežanech, Horkách, Skřivanech, Limuzích, Přišimasech, Rostoklatech, Třebohosticích, Tuklatech a Škvorci. Celkový počet vojska byl 858 vojáků a 34 důstojníků. Do Českého Brodu se dostal sbor prince de Condé až 21. srpna a zbytek 28. srpna 1799. Nakonec pochodovala pošta a lazaret vojenského sboru3).
---
Druhý pobyt ruského vojska na Českobrodsku, a to zimní ubytování r. 1799, byl delší než letní pochod. Tentokrát zde zůstaly ruské jednotky plných šest až osm neděl. První sbor ruského vojska měl asi 14.519 mužů a rozmístil se do prostoru kolem Prahy. Tělesný kyrysnický pluk byl rozložen v Českém Brodě a v oklních vesnicích (Břežanech, Bylanech, Černíkách, Klučově, Hřibech, Kšelích, Kounicích, Limuzích, Lstiboři, Nové Vsi, Přistoupimi, Přišimasech, Poříčanech, Rostoklatech, Štolmíři, Tuchorazi, Tuklatech, Chrášťanech a Viticích). V městě Českém Brodě bylo jeho velitelství4).
Šepelevův dragounský pluk petrohradský se ubytoval v Čelákovicích, a to velitelství; vojsko se ubytovalo v okolních vesnicích (v Bříství, Horoušanech, Kozovazech, Tlustovousích, Semicích, Starém Vestci, Vyšehořovicích).
Bagrationův pluk myslivců se ubytoval v Kostelci nad Labem, velitelství Dendriginova granátnického pluku bylo v Chotouni, ostatní vojsko v Pečkách, Milčicích, Chotuticích, Skramníkách, Tatcích, Velkých Chválovicích a Žherách.
Kaleminův granátnický pluk ležel v Kouřimi, Klášterní Skalici, Bošicích, Lipanech, Přebozech, Třebovli, Vrbňanech a Zalešanech.
Grekovův pluk donských kozáků ležel u Radimi, v Cerhenicích, Cerhýnkách, Dobřichově a Plaňanech.
Astrachovovi donští kozáci byli ubytováni v Kostelci nad Černými lesy, kde bylo velitelství, a v okolních obcích bylo ostatní vojsko (v Bylanech, Krupé, Jevanech, Krymlově, Konojedech, Kozojedech, Olešce, Slušticích, Svatbíně, Štíhlicích, Výžerkách a Žernovce).
Technický oddíl, minéři a sapéři, byli ubytováni ve Škvorci, a to velitelství, ostatní na Hradešíně, Horkách, Skřivanech.
Toto rozložení vojska ohlásil rytíř Nigroni, českobrodský krajský komisař, v plánu zimního ubytování vojska ze dne 20. prosince 1799.
---
Před prvním vstupem ruských vojsk na území našich zemí vyjednávaly rakouské úřady s ruskými zmocněnci o zásobovacích opatřeních. Na Moravě se započalo s přípravami již v květnu, v Čechách o něco později. Stejně jako na Moravě se pražské gubernium připravovalo na příchod ruských vojsk. Přípravy řídil gubernální rada hrabě Filip Kolovrat. Seznámil krajské úřady a ty opět úřady magistrátní a vrchnostenské se směrem pochodu ruských vojsk, vydal podrobné pokyny o tom, co je potřebí připravit pro ruské vojáky a jak se s nimi má jednat. Ve větších městech byly zřízeny pochodové stanice, které byly zásobeny dostatečným množstvím potravin a krmiva. Krajské úřady měly urychleně sestavit plány na rozmístění a ubytování vojska v době odpočinku. Města Český Brod, Beroun a Rokycany byla určena za místo jednodenního odpočinku pro prvou kolonu5).
Pražské gubernium nařídilo krajským, městským a vrchnostenským úřadům, aby ruští vojáci byli v době odpočinku ubytováni nejvýše jednu hodinu od hlavních průchozích silnic6). Krajské úřady měly také zajistit včas opravy a rozšíření hlavních cest: do ruských vozů bývali zapřaháni totiž tři až čtyři koně vedle sebe. Podle úmluvy mezi rakouskými a ruskými úřady měli si vojáci potravu platit sami. Proto bylo vydáno nařízení, aby se vojákům prodávaly potraviny za přiměřené ceny. Místní obyvatelstvo a úřady měly vycházet vojákům všemožně vstříc7). Pokud by vojáci neměli peníze za stravu nebo nechtěli platit, měly úřady apelovat na vlastenecké uvědomění místního obyvatelstva, aby jim byla poskytnuta strava zdarma. Výdaje, které by měli poddaní se stravováním ruského vojska, měly být odečteny od daní.
Také městu Českému Brodu a okolním vrchnostem nařídilo pražské gubernium, aby vojáky stravovaly bezplatně. Spisy velkostatku černokosteleckého svědčí o tom, že na stravování dopláceli poddaní. Rychtář Matěj Hamsa z nedalekého městyse Plaňan vylíčil zásobovací situaci v létě 1799 takto8): – „... k vědomí dávám, že žádnej nic neplatí. Chtějí mít každej svou porci, že to mají od cícaře pána připověděno.“ Dále si v dopise stěžoval na nedostatek dříví, které vrchnost slíbila dodat, ale ještě tak neučinila. V dopise ze dne 17. července 1799 podával plaňanský rychtář zprávu, co vařili pro ruské vojáky: „ráno polévku a kaši, v poledne maso, na večer polévku a knedlíky, a po večeři ještě hrnec mléka“9). Černokostelecký vrchnostenský úřad měl dodat nejen obilí, maso a vařivo, ale hlavně dříví. Nestalo se tak, i když dodávky dříví urgovaly nejen Plaňany, ale také jiné vesnice. Na nedostatek dříví si teprve stěžoval v dopise ze dne 13. července 1799 také vrbčanský rychtář Jan Kratochvíle10).
Někteří vrchnostenští úředníci se snažili ulehčit břemeno, které leželo na poddaných. Dokazuje to přípis ze dne 3. července 1799, poslaný z Kostelce nad Černými lesy, ve kterém se žádalo, aby ruské vojsko, ubytované na panství černokosteleckém, bylo pohoštěno na náklad panství. Zvlášť byla zdůrazněna velkomyslnost a vlastenecké cítění knížete. Přípis v závěru počítal najisto s tím, že pohoštění bude povoleno. Odpověď na tento dopis se však nedochovala11).
Českobrodští kronikáři nám zachovali další zprávy o pobytu ruského vojska v létě r. 1799. Údaje o počtu vojska se značně liší. Písař pamětní knihy obce Lstiboř zaznamenal12), že „mašírovala tehdy armáda 100.000 moškvanského vojska přede žněma kamsi do říše proti francouzovi na pomoc našemu císaři pánu. To vojsko, když šli tam, měli jsme poručení každému půl libry masa, půl žejdlíku kořalky, půl mázu piva a k tomu jíst, co potřebovali, což jsme jim s radostí dali.“
Kronikář Jiří Čermák z Českého Brodu napsal ve své kronice13): „čtyři takové kolonie přes Čechy táhly k Dunaji“. Celkový počet ruského vojska, které vytáhlo proti Francouzům odhadl na 150.000, ale podotkl hned, že domů se jich vrátila jenom třetina. Jiří Čermák taký vylíčil, jak byli vojáci oblečeni, jaké měli zbraně, jaké dostávali jídlo a jak byli ubytováni. Opět si stěžoval, že zadarmo jim dávali jídlo, „neb jsme od nejvyššího místa poručení měli, abychom je dobře vyživovali.“ Ani tyto těžkosti však nezakryly kronikářův obdiv ke statečným vojákům, zejména kozákům, kteří imponovali hlavně svými dlouhými píkami a jichž vůdce Borodin se stal skoro legendárním.
Vavákovy paměti14), nejrozsáhlejší kronika Českobrodska, uvádějí počet vojska, které tu tenkrát v létě bylo ubytováno na 35.520 mužů. Vavák popsal zvyky a náboženství ruského vojska a obdivoval poslušnost, kterou projevovali prostí vojáci vůči svým nadřízeným. „jsou to lidé počna od sprostých až do oficírů všickni čistí, mravní, tiší a bohabojní . . . Oficíři milují sprosté vojáky jako své bratry a syny a sprostí milují své oficíty jako své otce . . . Při té lásce také k pozorování bylo u vyšších přísnost, u sprostých pokora a poslušnost.“ Vavák uzavřel toto líčení slovy: „Hle, co činí dosavad jednorozený, nesmíchaný, nepřemožený a jednoho jazyka užívající národ. Tak někdy naši předkové staří Čechové bývali.“
Když se na podzim ruská vojska vracela přes Čechy a Moravu z italského tažení do své vlasti, žádal generalissimus Suvorov rakouské úřady, aby mu pomohly ruské vojsko ubytovat a zásobovat.
Připojil seznam všech přicházejících ruských jednotek a návrh, v kterých městech v Čechách by se měly ubytovat. Péčí o ubytování a vyživování byla opět pověřena zvláštní komise, složená ze zástupců krajských úřadů: berounského, kouřimského, později i ze zástupců kraje slánského a boleslavského. Stejně jako v létě 1799 měla tato komise opatřit vojsku ubytování, potraviny, krmivo a potahy. Také tentokrát byly ve větších městech zřízeny tak zvané zásobovací stanice, a to nejen při hlavní silnici Beroun – Praha – Kolín, nýbrž i při cestách Praha – Středokluky – Slaný, Praha – Říčany – Kostelec nad Černými lesy, Praha – Nehvizdy – Mochov – Sadská – Poděbrady, Praha – Brandýs nad Labem – Stará Boleslav – Benátky nad Jizerou, Praha – Mělník. Tyto stanice měly také zajistit ubytování v prostoru kolem Prahy. Tentokráte byly rakouské úřady liknavější. Ubytovací komise vypracovala plány na rozmístění vojska. Měla rozdělit jednotky ruského vojska do obcí tak, aby na jedno selské stavení připadli 2-3 vojáci a 2-3 koně. Tyto seznamy nebyly pravděpodobně pořízeny nikde jinde než v Berouně. Vojsko se rozmístilo po městech, městečkách a vesnicích a mnohde došlo ke zmatkům a omylům. Na Českobrodsku měl být ubytován Denisovův pluk donských kozáků. Když dostali rozkaz zastavit, byli právě mezi Prahou a Kolínem. Mezitím se do těchto vesnic nastěhovali vojáci tělesného kyrysnického pluku a granátnického Dendrigimova praporu. Nebylo kde je ubytovat. Také okolí Kostelce nad Černými Lesy bylo obsazeno vojáky.
Velká potíž byla s vařením jídla. Ruští vojáci si museli potravu a krmivo pro koně kupovat ze svého. Když opět došlo k jednání o spojenectví, daly rakouské úřady obyvatelstvu pokyn, aby Rusům poskytlo stravu a krmení zdarma15). Slibovaly, že náhradu odečtou od kontribuce.
Od poloviny prosince 1799 udeřily veliké mrazy. Cesty byly nesjízdné a neschůdné. Bylo potřebí hodně dřeva, potravin a krmení pro koně. Černokostelecký vrchnostenský  úřad dostával mnoho přípisů a žádostí, aby poslal dříví na pečení „komisárků“ a dříví na topení v zimě. Vrchnostenský úřad odmítal všechny tyto žádosti s poukazem, že již dodal 700 sáhů dřeva do Prahy, 93 sáhy do Kolína a do Českého Brodu, že zvýšené požadavky na spotřebu dříví pro přítomnou dobu by znamenaly nebezpečí nedostatku v budoucnu a že vrchnost má odpovědnost za stav lesů16).
Potíže s dlouhým pobytem ruského vojska v zimě 1799 byly značné. Krajský komisař znovu nařídil hospodářským úřadům, aby sestavily přesný seznam s udáním, kolik mužstva kterého pluku je v místech, která náleží k hospodářskému úřadu, a to proto, „... aby byl konec nepořádkům a nedorozuměním při průchodu vojska a aby byly ukončeny vznikající škodlivé následky a klamání ubohého venkovana...“, aby v případě, že nebyl ještě zaveden pořádek, byly tyto případy ihned ohlášeny velícímu knížeti Suvorovovi17).
O zpátečním pochodu ruského vojska zapsal písař v pamětní knize18) lstibořské: „... a na vánoce téhož roku již zase byli se vším zpátky, krom co jim za ten čas lidu pošlo. U nás leželi jejich kyrysaři přes vánoce plných 38 dní ... zpátky když měli jít, již se každý ptal, kdo zaplatí, protož jsme zase dostali poručení, pití, aby si každý zaplatil, jísti, aby sme jim dali dle slušnosti.“
Pamětní kniha fary ve Skramníkách19) zachovala obsáhlejší zápis. Je psán latinsky a v překladu zní takto: „... a tak když se vraceli (Rusové), přišli první 16. prosince a za nimi následovala 8. kolona. Při této příležitosti přezimoval v mém domě (na faře) ruský důstojník v hodnosti majora, jménem Mikuláš Čišakov, narozený v Kazani v Asii, jak sami Rusové říkají v Kazani ve vesnici Muracii. Byl zde zároveň s manželkou Alžbětou rozenou Polkou Grodnovskou a se synáčkem Alexandrem, který zde v mém domě zemřel a na našem hřbitově byl pohřben. Zemřel 11. ledna. Tento důstojník se zdržel od 21. prosince do 15. ledna 1800 v Chotouni, kteráž je v mém území. Od téže setniny (Dendriginových granátníků) přezimoval  jejich velitel jménem a hodností zvaný polkovník (nečitelné kterého) batalionu. Tamtéž při té příležitosti byla nemocnice, v níž zemřelo a tam na hřbitově při kostele sv. Petra a Pavla byli pohřbeni.“
Farní kniha zemřelých20) obce Skramníky má k roku 1800 ke dni 11. ledna tento zápis: „Alexander, syn pana Mikuláše Čišakova, majora od granadýrů ruských, který zde v domě farním ostával, když zimní kvartýr zde drželi ve francouzské vojně Moskvani. Zemřel stár 23 dní na psotník.“
Českobrodský kronikář Jiří Čermák vzpomněl ve své Knize pamětí na útrapy ruského vojska během italského tažení a ve Švýcarech a na jejich pobyt v Českém Brodě.
Rozsáhlejší Vavákova kronika21) nám podává více podrobných zpráv o zimním pobytu ruského vojska. Jmenuje jednotky, které se zdržely v Milčicích i okolí; opět bylo poručeno dávat jim denně stravu, a to: na jednoho muže půl libry masa, půl žejdlíku hrachu, půl žejdlíku krup nebo jáhel, jeden žejdlík mouky. Ale toto množství jim nestačilo. Milčický rychtář opět zaznamenal, které jednotky ruského vojska byly ve vesnici a okolí ubytovány: vystřídali se tu kozáci, granátníci a husaři a někde zůstali pět až šest i sedm neděl. Tyto pochody jednotlivých ruských sborů trvaly na Českobrodsku podle Vaváka do března 1800.
Velitel této velké armády generalissimus A. V. Suvorov přijel koncem prosince 1799 do Prahy a pokračoval ve zpáteční cestě v lednu. Dne 28. ledna 1800 přespal v Českém Brodě a hned dalšího dne pokračoval v cestě do Kolína, Kutné Hory, Čáslavi, Chrudimě, přes Litomyšl na Moravu.
Pobyt ruského vojska na Českobrodsku počátkem roku 1800 připomíná řada drobných lístečků z fondu velkostatku černokosteleckého22). Jsou to potvrzení, která dávali rychtáři městeček a vesnic na Černokostelecku ruským vojákům. Rychtáři, konšelé, sousedé z Krupé, Konojed, Chotouně, Nučic a dalších vsí potvrdili svými podpisy, že se vojáci, pokud byli u nich, dobře chovali a nedělali žádnou škodu. Některé z těchto kvitancí jsou psány azbukou; rychtář připsal pouze „na vědomost dávám, že žádnou školu nedělali ve vsi Nučicích“ a potvrdil to vlastnoručním podpisem.
*
Tento článek zachycuje krátký úsek z dějin česko-ruských styků na Českobrodsku. Předcházelo jim několik setkání našeho lidu s ruským, ale většina z nich trvala velmi krátce.
Je pravda, že zimní pobyt ruského vojska na našem území v letech 1799 až 1800 přivedl většinu venkovského obyvatelstva do nesnází. Veškerá tíha ubytování a stravování ruského vojska ležela totiž na poddaném venkovském lidu. Ani četná nařízení vydávaná nadřízenými úřady a vrchnostenským úřadem černokosteleckým o ubytování a náhradě za jídlo pro vojsko nemohla nahradit vzniklé škody.
V kronikách českobrodských písmáků Vaváka a Čermáka najdeme však více. Je tu zachycen postoj českého, většinou venkovského lidu k ruskému vojsku. Po jedné stránce si oba českobrodští kronikáři stěžují na nedostatek místa pro ubytování vojska, na nedostatek jídla a způsobené škody, před kterými oba jako dobří hospodáři nemohli zavřít oči. Na druhé straně nacházíme v kronikách různé údaje o ruském vojsku, o jeho chování a zvycích. Z počátečních zpráv vyčteme ostych a 23). S podobnými výrazy nadšení a obdivu setkáváme se v kronice Vavákově a Čermákově. Je zdůrazňována statečnost a udatnost, prostota, péče, s jakou se důstojníci starali o své vojáky, a naprostá poslušnost a oddanost jejich podřízených. Ale na prvním místě ve všech těchto zprávách se zdůrazňuje, že ruské vojsko se s českým obyvatelstvem dohovořilo podobným jazykem slovanským. V. Rulík v Kalendáři píše: „Veliké to bylo potěšení pro nás a oni jsou též velikou radost z toho měli, že my jsme s nimi a oni s námi, jazykem Slovanským mluviti mohli, ano i také proto, že jsme na place podle mostu mustrunk jejich vojenský po Slovansku slyšeli, a dobře mu rozuměli.“
zvědavost, z posledních zpráv dýchá obdiv k „veškerému tomuto lidu“, kterému „právě slovanská udatnost z očí vyhlédala“
Tento prvek pocitu sounáležitosti k jedné slovanské rodině převyšuje daleko ostatní nesnáze. Vědomí sounáležitosti, vědomí, že v případě nebezpečí poskytne ruský národ ochranu menšímu národu českému, prošlo mnoha proměnami, až našlo pravou cestu. Nezapadlo v srdci lidí před 150 lety, přecházelo z otce na syna, z děda na vnuka a projevilo se v nezmenšené míře jásavým přivítáním Rudé armády před 14 lety v Praze.

Příloha I.
Plán rozmístění ruských vojsk pro stanici Český Brod
7. července
1. k o l o n a , 1. o d d í l
Granátníci 2. pluku majora Sakena (pskovský)
(2 batalióny, 10 kompanií, 1 generál, 54 důstojníků, z toho 6 štábních, 1831 vojínů; koní: 219 důstojnických, 217 vozatajstva, 34 dělostřelectva.) Byli umístěni: štáb v Českém Brodě, ostatní ve Kšelích, Liblicích, Hřibech, Přistoupimi, Chrášťanech, Viticích a Bylanech.
Mušketýři 3. pluku generálporučíka Kozlova (staroskolský)
(2 batalióny, 10 kompanií, 1 generál, 30 důstojníků, z toho 4 štábní, 1759 vojáků; koní: 269 důstojnických, 209 vozatajstva, 43 dělostřelectva.) Byli umístěni: v Kounicích štáb, v Klučově, Lstiboři a Poříčanech.
Myslivci 2. pluku generála Titova
(10 kompanií, 34 důstojníků, z toho 5 štábních, 846 vojáků; koní: 178 důstojnických a 75 vozatajstva.) Byli umístěni: štáb v Břežanech, ostatní v Tuklatech, Štolmíři, Nové Vsi, Rostoklatech.
Uralští kozáci
Ubytováni ve Škvorci.
Pět eskadron dragounského pluku Gudoviče (kargopolský)
Byli umístěni: Přišimasy, Skřivany, Horka, Limuzy. Štáb byl v prvních třech vesnicích.
Pět eskadron dragounského pluku Svěčina (moskevský)
 (1 generál, 40 důstojníků, z toho 6 štábních, 877 vojáků; koní: 311 důstojnických, 114 vozatajstva a 680 bojových.) Ubytováni: štáb ve Vrátkově, Tismicích a Mrzkách.

9. červenec
2. o d d í l
Mušketýrský pluk generálmajora Izmajlova (šliselburský)
 (2 batalióny, 10 kompanií, 1 generál, 52 důstojníků, z toho 4 štábní, 1614 vojínů; koní: 168 důstojnických, 215 vozatajstva, 24 dělostřelectva.) Ubytováni: v Českém Brodě štáb, Kounice, Klučov, Poříčany, Štolmíř.
Pět eskadron kyrysníků
Ubytováni: Břežany, Tuklaty, Rostoklaty.
Granátnický pluk plukovníka Škabského
(1 batalión, 4 kompanie, 18 důstojníků, z toho 1 štábní, 717 vojáků; koní: 37 důstojnických, 80 vozatajstva, 20 dělostřelectva.) Ubytováni: štáb v Chrášťanech, Přistoupim, Bylany.
Granátníci Potapovovi (5 kompanií)
Ubytováni: štáb ve Škvorci, Limuzy, Přišimasy.

11. červenec
3. o d d ě l e n í
Generální štáb s 72 Tatary a 37 kozáky v Českém Brodě, 3 roty dělostřelectva se štábem byly ubytovány ve Škvorci, 2 roty dělostřelectva ubytovány v Přišimasech a Limouzích.
Granátnický pluk generálmajora Pribiševského (kurský)
(2 batalióny, 10 kompanií s generálem, 48 důstojníků, z toho 4 štábní, 1794 vojínů; koní: 157 důstojnických, 209 vozatajstva, 44 dělostřelectva.). Ubytováni: štáb v Kounicích, Štolmíř, Klučov, Lstiboř.
Mušketýrský pluk generálmajora Steinhela (staroingermanlandský)
 (2 batalióny, 10 kompanií s generálem, 45 důstojníků, z toho 4 štábní, 1782 vojáků; koní: 167 důstojnických, 209 vozatajstva, 44 dělostřelectva.) Ubytování: štáb v Chrášťanech, Bylany, Liblice, Přistoupim, Kšely, Hřiby, Vitice.
Kozácký pluk ubytován v Břežanech.
Poznámka: dělostřelectvo mělo 60 děl a 3 hmoždíře a bylo umístěno na liblických pastvinách.

13. července
2. k o l o n a , 1. o d d ě l e n í
Mušketýřský pluk generálmajora Essena (viborgský)
včetně kozáků, dělostřelectva a proviantu
(2 batalióny, 10 kompanií, 1 generál, 54 důstojníků, z toho 6 štábních, 1687 vojáků; koní: 211 důstojnických, 217 vozatajstva, 366 dělostřelectva.) Ubytování: štáb v Tuchorazi, Tismice, Mrzky, Vrátkov, Přistoupim, Hřiby, Vitice.
Mušketýřský pluk generálmajora Puščina (permský)
(2 batalióny, 10 kompanií, 1 generál, 54 důstojníků, z toho 4 štábní, 1804 vojáků; koní: 276 důstojnických, 217 vozatajstva, 36 dělostřelectva.) Ubytování: štáb v Českém Brodě, Liblice, Bylany, Kšely, Nová Ves, Rostoklaty, Chrášťany, Tuklaty.
Myslivecký pluk Fokův (10 kompanií)
Ubytováni: Štáb ve Škvorci, Limuzy, Přišimasy.
Husarský pluk Likošinův (sumský)
(10 eskadron, generál, 60 důstojníků, z toho 11 štábních, 1387 vojáků; koní: 418 důstojnických, 172 vozatajstva, 1235 bojových.) Ubytováni: štáb v Kounicích, Poříčany, Lstiboř.
Kyrysníci generálmajora Jesipova
(5 eskadron, generál, 32 důstojníků, z toho 6 štábních, 866 vojáků; koní: 360 důstojnických, 192 vozatajstva, 654 bojových.) Ubytováni: štáb v Břežanech, Štolmíř, Klučov.

15. červenec
2. o d d ě l e n í  
Mušketýři generálmajora Tučkova (sevský)
 (2 batalióny, 10 kompanií, generál, 56 důstojníků, z toho 10 štábních, 1701 vojáků; koní: 191 důstojnických, 217 vozatajstva, 36 dělostřelectva.) Ubytováni: štáb v Českém Brodě, Klučov, Štolmíř, Kounice, Poříčany.
Pluk Tatarů generálmajora Baronovského
(10 eskadron, generál, 61 důstojníků, z toho 10 štábních, 1197 vojáků; koní: 419 důstojnických, 47 vozatajstva, 1609 bojových.) Ubytováni: štáb v Břežanech, Tuklaty, Rostoklaty, Nová Ves, Limuzy.
Donští kozáci plukovníka Astachova
(18 důstojníků, z toho 1 štábní, 472 vojáků; koní: 69 důstojnických, 566 kozáckých.) Ubytováni: Liblice a Lstiboř.
Granátníci plukovníka Selechova
(1 batalión, 4 kompanie, 16 důstojníků, z toho 1 štábní, 721 vojáků; koní: 63 důstojnických, 80 vozatajstva, 20 dělostřelectva.) Ubytováni: štáb v Přišimasech, Vrátkov.
Granátníci plukovníka Treubluta
(1 batalión, 4 kompanie, 16 důstojníků, z toho 1 štábní, 721 vojáků; koní: 87 důstojnických, 84 vozatajstva, 16 dělostřelectva.) Ubytováni: štáb v Kšelích, Hřiby, Vitice.

17. červenec
3. o d d ě l e n í  
Mušketýrský pluk Turašova
 (2 batalióny, 10 kompanií, generál, 50 důstojníků, z toho 4 štábní, 1593 vojáků; koní: 145 důstojnických, 217 vozatajstva, 36 dělostřelectva.) Ubytováni: štáb v Českém Brodě, Hřiby, Vitice, Kšely, Přistoupim, Bylany, Chrášťany.
Kozáci plukovníka Kumčatkova, zadní voj
Ubytováni: Liblice a Lstiboř.
Mušketýři generálmajora Markova (muromský)
 (2 batalióny, 10 kompanií, generál, 51 důstojníků, z toho 4 štábní, 1759 vojáků; koní: 209 důstojnických, 209 vozatajstva, 41 dělostřelectva.) Ubytováni: štáb v Břežanech, Nová Ves, Rostoklaty, Tuklaty, Štolmíř.
Dragounský pluk generálmajora Šepeleva (petrohradský)
 (5 eskadron, generál, 45 důstojníků, z toho 8 štábních, 909 vojáků; koní: 367 důstojnických, 114 vozatajstva a 691 bojových.) Ubytováni: Poříčany, Kounice.
Přední voj kozáků v Klučově
Granátníci pluk majora Rachmanova
(1 batalión, 4 kompanie, 17 důstojníků, z toho 1 štábní, 716 vojáků; koní: 21 důstojnických, 80 vozatajstva, 20 dělostřelectva.) ?????

Svitavy, 29. června 1799.
Hrabě Kollowrat

Poznámka: plán je psán německy a do původního plánu bylo vepsáno skutečné umístění vojska, které je vyznačeno polotučně. [„redakční poznámka“ – ono polotučně zde bylo nahrazeno kurzívou, přičemž tučně jsou uvedeny jednotky, ne závorky s počty bataliónů a eskadron, jak bylo v předloze, přičemž u jednotek a jejich velitelů byl v tomto smyslu vyslovený chaos, něco ano, něco ne, něco napůl – u poslední jednotky pak „Ubytování“, alespoň ve sborníku, scházelo...]


Příloha II.
Počet procházejícího vojska

1. kolona
1. oddíl                        6 708 mužů                 4 172 koní
2. oddíl                        4 166 mužů                 2 070 koní
3. oddíl                        5 866 mužů                 3 262 koní
2. kolona
1. oddíl                        7 521 mužů                 5 837 koní
2. oddíl                        4 428 mužů                 2 360 koní
3. oddíl                        5 783 mužů                 3 555 koní
Celkem                       34.742 mužů               21.276 koní

Instrukce pro krajské komisaře, přidělené procházejícímu ruskému vojsku Čechami (15. červenec 1799). Praha.
Filip Kollowrat
Fond Škvorec – Verschiedene Gubernial und kreisamtliche Verordnungen, č. 19.

Příloha III.
Zimní ubytování jednotek prvního sboru na Českobrodsku

Kyrysnický pluk
Štáb: Český Brod, Liblice. První eskadrona: Limuzy, Nová Ves, Štolmíř, Přistoupim. Druhá eskadrona: Rostoklaty, Břežany, Tuklaty, Černíky. Třetí eskadrona: Kounice, Poříčany, Klučov. Čtvrtá eskadrona: Lstiboř, Bylany, Chrášťany. Pátá eskadrona: Přistoupim, Kšely, Tuchoraz, Vitice, Hřiby.
Technický oddíl (minéři, sapéři)  
Štáb: Škvorec; Hradešín, Skřivany, Horky, Doubravčice, Masojedy.
Šepelevův dragounský pluk
Štáb: Čelákovice. První eskadrona: Toušeň, Zápy. Druhá eskadrona: Nový a Starý Přerov, Sedlčánky. Třetí eskadrona: Semice, Velenka. Čtvrtá eskadrona: Nehvizdy, Záluží, Mstětice. Pátá eskadrona: Starý Vestec, Bříství, Vyšehořovice.
Dendriginův granátnický pluk
Štáb (a) 1. kompanie: Chotouň, Chotusice. 2. kompanie: Žehry, Skramníky, Hořany. 3. kompanie: Tatce, Chválovice. 4. kompanie: Pečky, Milčice.
Dendriginův granátnický pluk
Štáb a 1. kompanie: Kouřim. 2. kompanie: Třebovle, Klášterní Skalice. 3. kompanie: Bošice, Přebozy, Zálešany 4. kompanie: Vrbčany, Lipany.
Astachovovi kozáci
Štáb: Kostelec nad Černými lesy; Prusice, Přehvozdí, Svrabov (nyní Svatbín), Krupá, Konojedy, Oplany, Nučice, Výžerky, Volešec (nyní Oleška), Krymlov, Kozojedy, Štíhlice, Žernovka, Jevany.
            Stanice Český Brod, 20. prosince 1799.
Rytíř Nigroni, krajský komisař v. r.

POZNÁMKY [převedeny ze „závorkové“ do moderní podoby]:
1)      Viz. příloha I. a příloha II. Politické spisy velkostatku Kostelec nad Černými lesy (Oar Český Brod, VII 20.423/1).
2)      Likvidace nákladů spojených se stravováním ruských vojsk, která byla ubytována od 10. do 20. července 1799 při průchodu Čechami na panství škvoreckém. Datum 25. říjen 1799. Politické spisy velkostatku Škvorec (Oar Český Brod, bez sign.).
3)      Likvidace nákladů spojených se stravováním pluku husarů generálporučíka Bauera pod vedením prince de Condé. Datum 20. srpen 1799. Politické spisy velkostatku Škvorec (Oar Český Brod, bez sign.).
4)      Viz. příloha II. Politické spisy velkostatku Kostelec nad Černými lesy (Oar Český Brod, VII 20.423/1).
5)      Nóta krajského úřadu kouřimského z 15. června 1799. Politické spisy velkostatku Škvorec (Oar Český Brod, bez sign.).
6)      Přípis o táboření a zásobování ruského vojska kolem stanice Český Brod. Inspektorát černokostelecký píše správám velkostatků Kostelec, Kounice a Škvorec. Datum 19. 6. 1799. – Krajský komisař černokosteleckému inspektorátu dne 3. 7. 1799. Politické spisy velkostatku Kostelec nad Černými lesy (Oar Český Brod, VII 20.423/1).
7)      Nóta gubernia ze 17. června 1799. Sedláci musejí všude dát přednost vojákům, stáje uvolnit pro jejich koně a vojáky umístit do vyprázdněných stodol. Sedlák musí vojákům poskytnout všechno pohodlí a ve všem jim vyhovět. Politické spisy velkostatku Škvorec: Verschidene Gubernial- und kreisamtliche Verordnungen čís. 19. (Oar Český Brod, bez sign.).
8)      Dopis ze dne 14. 7. 1799, adresovaný černokosteleckému vrchnostenskému úřadu. Politické spisy velkostatku Kostelec nad Černými lesy (Oar Český Brod, VII 20.423/1).
9)      Dopis ze dne 17. 7. 1799, adresovaný černokosteleckému vrchnostenskému úřadu. Tamtéž.
10)  Dopis ze dne 13. 7. 1799, adresovaný černokosteleckému vrchnostenskému úřadu. Tamtéž.
11)  Přípis z 3. 7. 1799 černokosteleckému inspektorátu podřízeným hospodářským úřadům. Tamtéž.
12)  Pamětní kniha obce Lstiboře (Oar Český Brod, fond obecní úřad Lstiboř).
13)  Jiří Čermák: Kniha pamětní, str. opisu 18 a 33.
14)  Paměti Františka J. Vaváka, souseda a rychtáře Milčického, kniha III., část 3, str. 53 a 55.
15)  Dopis vrbčanského rychtáře Jana Kratochvíle vrchnostenskému úřadu černokosteleckému. Dotazuje se, zda ruské vojsko má dostávat třikrát denně jídlo a po každém jídle čtvrt holby kořalky, holbu piva a selský chléb. Datum 21. 12. 1799. Politické spisy velkostatku černokosteleckého (Oar Český Brod, VII 20.423/1).
16)  Přípis o dodání dřeva pro ruské vojsko; kouřimský krajský úřad černokosteleckému vrchnostenskému úřadu. Datum 9. 12. 1799. // Hlavní stanice Český Brod černokosteleckému vrchnostenskému úřadu: žádost o dodání dřeva pro ruské vojsko. 12. 12. 1799. // Žádost o poslání dvou pekařů do Českého Brodu na pečení komisárků. // Krajský komisař černokosteleckému hospodářskému úřadu 13. 12. 1799. Žádost o dodání dřeva. // Kouřimský krajský úřad černokosteleckému hospodářskému úřadu. 19. 12. 1799. // Černokostelecký hospodářský úřad se brání novému nařízení o dodávce dřeva. Černokostelecký hospodářský úřad kouřimskému úřadu, 20. 12. 1799. Politické spisy velkostatku Kostelec nad Černými lesy (Oar Český Brod, VII 20.423/1).
17)  Oběžník z 21. prosince 1799. Politické spisy velkostatku Škvorec (Oar Český Brod, bez sign.).
18)  Pamětní kniha obce Lstiboř (Oar Český Brod, fond obecní úřad Lstiboř).
19)  Pamětní kniha fary Skramníky (Oar Český Brod, fond farní úřad Skramníky).
20)  Kniha zemřelých obce Skramníky. (Oar Český Brod, fond fara Skramníky).
21)  Paměti Františka J. Vaváka, souseda a rychtáře Milčického, kniha III., část 3, str. 67, 68 a 76. 
22)  Potvrzení o dobrém chování z těchto obcí: Brník, Černé Voděrady, Dobré Pole, Chocerady, Chotýš, Jevany, Klokočná, Konojedy, Kostelní Střimelice, Kozojedy, Krupá, Louňovice, Močedník, Nučice, Oleška, Ondřejov, Oplany, Struhařov, Stříbrná Skalice, Hradové Střimelice, Svatbín, Svojetice, Syneč, Štíhlice, Tehovec, Výřerky, Zvánovice, Žernovka. – Politické spisy velkostatku Kostelec n. Č. l. (Oar Český Brod, sign. VII. 20.423/1).
23)  Jan Rulík, Kalendář historický, díl III. od léta 1798 až do léta 1800, Praha 1800, str. 201. Knihovna muzea, sign. VII. O. 12.

[Vlastivědný sborník ČESKOBRODSKA, roč. 1959, č. 1, str. 49 - 60 (Vydal krajský dům osvěty v Praze – kabinet muzejní a vlastivědné práce)]