tag:blogger.com,1999:blog-47195665139858806882023-12-14T13:51:43.822+01:00Napoleon a knihy Jiřího KovaříkaJiří Kovaříkhttp://www.blogger.com/profile/07104593800493494378noreply@blogger.comBlogger786125tag:blogger.com,1999:blog-4719566513985880688.post-89183509306971452442022-01-16T11:33:00.003+01:002022-01-16T11:33:38.493+01:00BERTHIER Michala Šťovíčka<p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgEx_oFXFZfySVKCQb4s1L8TBgmHjHdYorq_AXcWEMPbfxCngI31Pcraq9G6DRJrdL3i6tGWKGBDwjvOET-6M2MecypEfkXTfS5iT8HxcMTfXLql3BP8iTJmdM7-V6frIZcGgt8AaTzwSRS0SgT4W3GFkxqrTCelXZx_pQ0obglls5nslpMwfSksqD_=s2838" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1341" data-original-width="2838" height="308" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgEx_oFXFZfySVKCQb4s1L8TBgmHjHdYorq_AXcWEMPbfxCngI31Pcraq9G6DRJrdL3i6tGWKGBDwjvOET-6M2MecypEfkXTfS5iT8HxcMTfXLql3BP8iTJmdM7-V6frIZcGgt8AaTzwSRS0SgT4W3GFkxqrTCelXZx_pQ0obglls5nslpMwfSksqD_=w651-h308" width="651" /></a><br /></p><p>Napsat biografii jedné z předních napoleonských osobností mě na jednu stranu dlouho lákalo, na druhou stranu se mi do ní dlouho nechtělo – obával jsem se, že to bude dřina s nejistým výsledkem. Napoleonovi maršálové, jejichž biografie už máme = Ney, Bernadotte, Masséna, Lannes, Davout, Marmont, totiž veleli a válčili aktivně a jejich životopisy jsou tedy epické. Louis Alexandre Berthier sice jako náčelník generálního štábu čili „ten nejhlavnější” byl celých 14 let napoleonských válek neustále v permanenci, všude a u všeho, bezprostředně i na vzdálenost stovek kilometrů, avšak na rozdíl od výše jmenovaných neválčil, Byl ovšem bezprostředním správcem a hybatelem Napoleonových armád, odpovídal za jejich bojeschopnost. K čemuž vymyslel, zorganizoval a řídil dosud nevídanou kvalifikovanou, dokonale funkční a výkonnou štábní strukturu, takže je považován za prvního moderního náčelníka generálního štábu – z jeho koncepcí následně vycházela francouzská armáda celých 150 let a inspirovaly se jimi i jiné armády. <br />Milovník napoleonské historie a válek o něm, o jeho činnosti a díle na napoleonské scéně zatím nemá takové souvislé povědomí jako o jejích nejslavnějších akčních hrdinech, neboť se činil „ve stínu”. Většiny bitev se Berthier zúčastnil navenek jako pouhý divák – nevedl na bojišti zdatně a hrdinsky žádnou armádu či sbor, k tomu předpoklady neměl, koho by tedy zajímal… a přitom by bez něho žádné Napoleonovo vítězství nebylo možné. S určitou mírou zjednodušení lze jeho roli charakterizovat: Napoleon vymyslel, Berthier zajistil realizaci myšlenky… <br />Vzhledem k úloze štábů v armádě obecně a tudíž i Berthierovy činnosti proto hrozilo, že biografie tohoto maršála bude buď nezáživná: žádné hrdinské činy, žádný akční děj, pouhá úředničina, nebo bude zbytečně parafrázovat vše, co se dosud o napoleonských taženích napsalo, jen místo „Napoleon rozkázal, aby ten a ten” nebo „Napoleon vytáhl směrem” atd. se bude psát „Berthier napsal tomu a tomu, že císař rozkazuje, aby”, „Berthier rozeslal Napoleonovy rozkazy, aby jednotlivé sbory vytáhly těmito směry” atd., neboť takto nejvyšší velení nejčastěji fungovalo. Tažení a bitvy jsem tudíž nehodlal popisovat, vzhledem k jejich četnému a mnohem kvalifikovanějšímu vylíčení jinde by to bylo nadbytečné.<br />Přes tato úskalí zvítězil pocit, že Berthierova biografie jako další do řady u nás vydaných „maršálských” životopisů by v knihovně zájemce o napoleonské války neměla chybět, ač se v ní akčně válčit nebude. Dovolil bych si proto knihu povšechně charakterizovat jako doplněk či náhled do zákulisí všech dosud popsaných válečných dějů napoleonské epopeje. <br /><i> Michal Šťovíček</i><br /><br /><b>Obsah</b><br />Důstojník královské armády<br /> V otcových šlépějích<br /> Ve válce za americkou nezávislost<br /> Mise v Prusku<br />Těžká doba revoluční <br /> V Národní gardě<br /> Na severní hranici<br /> Válka ve Vendée<br /> Pod Alpami<br />S Bonapartem v Itálii<br /> Náčelník štábu Italské armády<br /> Italské tažení<br /> Římská epizoda<br />S Bonapartem v Egyptě<br /> Z Paříže do Káhiry<br /> Z Káhiry do Paříže<br />Období konzulátu – první část<br /> Ministr války <br /> Velitel Záložní armády<br /> Vyslanec ve Španělsku<br /> Období konzulátu – druhá část<br /> Ministr války podruhé<br /> Přípravy na invazi do Anglie<br />Intermezzo I. Císařský maršál <br />Proti Rakousku a Rusku<br /> Tažení k Ulmu<br /> Bitva u Slavkova a Prešpurský mír<br /> Proti Prusku a Rusku<br /> Porážka Pruska<br /> Z Berlína k Tylži<br />Intermezzo II. Kníže Neuchâtelský <br />Generální štáb Velké armády – první část<br /> Cesta ke generálnímu štábu Velké armády<br /> Struktura a činnost <br /> Obsazení – příklady <br />Generální štáb Velké armády – druhá část<br /> Generální štáb podle generála Thiébaulta<br /> Štáby nižších stupňů<br /> Generálové v generálním štábu<br /> Pobočníci <br />Generální štáb Velké armády – třetí část<br /> Krátce o náčelníkovi generálního štábu<br /> Krátce o předávání rozkazů a hlášení<br /> Krátce o štábních důstojnících v terénu<br /> Krátce o inženýrech-geografech<br />Válka za Pyrenejemi<br /> Před setkáním v Erfurtu<br /> Ve Španělsku<br /> Španělsko z dálky<br /> Kauza Dupont<br />Znovu proti Rakousku (a poté s ním)<br /> Zmatené velení <br /> Nesnadno vydobytý mír<br /> Zastupující ženich<br />Intermezzo III. Panství knížete Wagramského<br />Znovu proti Rusku<br /> Od Němenu do Moskvy<br /> Tragický ústup<br />Pád císařství<br /> Boje v Německu<br /> Francouzské tažení a Napoleonova abdikace<br />Intermezzo IV. Láska a manželství<br />Neslavný konec <br /> Králův maršál<br /> Kdyby byl Berthier u Waterloo...<br /> Bamberská záhada<br />Maršál Berthier slovem i obrazem<br /> Pohledy současníků <br /> Pohledy historiků<br /> Památky a potomstvo<br /> Památky na maršála<br /> Sourozenci<br /> Maršálovi potomci v přímé linii<br />Přílohy<br /> Kariéra maršála Berthiera v datech<br /> Řády a vyznamenání maršála Berthiera<br />Prameny a vybraná doporučená literatura<br /><br /> </p>Jiří Kovaříkhttp://www.blogger.com/profile/07104593800493494378noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4719566513985880688.post-52374639488289125202021-05-11T16:57:00.001+02:002021-05-11T17:02:16.451+02:00SALVY POD PLACHTAMI 1
<p class="MsoNoSpacing"><i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt;"></span></i></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><i style="mso-bidi-font-style: normal;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiUZNmztLRnAdP_SAGWTrt4S7Ct4Zo827B38rmflSASMQQwWcRpPYdIG0S34KOslXefz91jc4Htu04bY4Mcu8WR-azpfW1tTk7Vy0kEpZq3-1kYr1bl5ZI4rVjyQnzFNYEImRJ7Bx3lgs4/s1896/Scan_0008.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1896" data-original-width="1238" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiUZNmztLRnAdP_SAGWTrt4S7Ct4Zo827B38rmflSASMQQwWcRpPYdIG0S34KOslXefz91jc4Htu04bY4Mcu8WR-azpfW1tTk7Vy0kEpZq3-1kYr1bl5ZI4rVjyQnzFNYEImRJ7Bx3lgs4/w418-h640/Scan_0008.jpg" width="418" /></a></i></div><i style="mso-bidi-font-style: normal;">Salvy pod
plachtami</i><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt;">
jsou příběhem soupeření mezi Francií a Velkou Británií o vládu nad moři a
oceány. Nepřátelství mezi oběma zeměmi, které se zrodilo koncem vlády Ludvíka
XIV., pokračovalo ve válce o dědictví rakouské, v sedmileté válce a
vrcholilo, když se Francie po bok amerických kolonií, které zahájily proti
Británii válku za svou nezávislost. Bojovalo se ve Středomoří, u západních
břehů Francie, v Antilách, u kanadských i severoamerických břehů a
v Indickém oceánu. Řadové lodě sváděly bitvy u Toulonu a Menorky, u mysu
Finisterre, u ostrova Ouessant a skalisek Cardinaux , v zálivu Chesapeake,
kde se Francouzi podstatou měrou přičinili o vítězství USA, u ostrovů Saintes
či u Cuddalore a francouzská <i style="mso-bidi-font-style: normal;">Marine
Royale</i> v těchto bojích byla důstojným soupeřem <i style="mso-bidi-font-style: normal;">Royal Navy</i>.</span><p></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>Druhý svazek <i style="mso-bidi-font-style: normal;">Salv pod plachtami</i> bude věnován válkám na moři v době
Francouzské revoluce a Napoleonova císařství.</span></p><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt;"><span> </span>Knihu si můžete objednat na <span style="color: #cc0000;">http://www.vydavatelstviakcent.cz/kniha.php?id=1405</span></span></p><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #cc0000;"><span> </span><span style="color: black;">Pár naskenovaných ukázek vás k tomu možná navnadí...</span></span></span></p><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="color: #cc0000;"><span style="color: black;"></span></span></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvVYIcMbCGy5pQb43o2StBwt4_0SRAFEBZX98d5jy9bHcZ2vk-cHj2N9X6J8znAw9wWYwUVkSPyR3mN5GCdlPWgnHV_3NvrNnXecUdwtgLSfUBDNDgJAByCrD9jSPZsKhiJoB85Bx88VE/s2048/Scan_0006.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1449" data-original-width="2048" height="453" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvVYIcMbCGy5pQb43o2StBwt4_0SRAFEBZX98d5jy9bHcZ2vk-cHj2N9X6J8znAw9wWYwUVkSPyR3mN5GCdlPWgnHV_3NvrNnXecUdwtgLSfUBDNDgJAByCrD9jSPZsKhiJoB85Bx88VE/w640-h453/Scan_0006.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQwOHU9UIH6lknUPvRZ2DM-EPfWsVIDAWYqHlR8lNigRmXtcrs-VWDLQXBq7biXcWlFukSjWyCpzW46Z4QFtbhWlOuXyLrsorEUjRpHGraervHKMcIaqqpuCeS58klUfSuncBoX89zClU/s2048/Scan_0007.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1499" data-original-width="2048" height="468" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQwOHU9UIH6lknUPvRZ2DM-EPfWsVIDAWYqHlR8lNigRmXtcrs-VWDLQXBq7biXcWlFukSjWyCpzW46Z4QFtbhWlOuXyLrsorEUjRpHGraervHKMcIaqqpuCeS58klUfSuncBoX89zClU/w640-h468/Scan_0007.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg38Xi11MhLPcd04cnfGyVt6dfdqn1IZnx7oXGQm2yh-stjcF6N0jxfzmL7zHui79DiLsCgXSDM0gh4aCu0fsb1MtIQSQKbUNlbFl_viLVdENcY9OEqtfVzYuCuoNiYCg54pMMx-BRoHb4/s2048/Scan_0001.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1449" data-original-width="2048" height="452" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg38Xi11MhLPcd04cnfGyVt6dfdqn1IZnx7oXGQm2yh-stjcF6N0jxfzmL7zHui79DiLsCgXSDM0gh4aCu0fsb1MtIQSQKbUNlbFl_viLVdENcY9OEqtfVzYuCuoNiYCg54pMMx-BRoHb4/w640-h452/Scan_0001.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgWDO3drcuwe4YlosqXbDCDTVe9AcLzFZnC_MSJsqcLB7GuefHORZque0Qe-tacXhx_jd1GkDLPMMwXUJ0SuC5grmz5ZMqWmH_OBop0ulmua0PcN2a-xaMLGjaTfR4Q2_-iWOYTigtcLus/s2048/Scan_0002.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1449" data-original-width="2048" height="452" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgWDO3drcuwe4YlosqXbDCDTVe9AcLzFZnC_MSJsqcLB7GuefHORZque0Qe-tacXhx_jd1GkDLPMMwXUJ0SuC5grmz5ZMqWmH_OBop0ulmua0PcN2a-xaMLGjaTfR4Q2_-iWOYTigtcLus/w640-h452/Scan_0002.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_soZ41OGd6vFUuMiIoxwcpmMszdBr1oAs6oyoDfMzddYCMjnFQpoBsamugyjy4cZWB8fUHi670zfuxLqxX8T8X2dT0WmK2yW4cBS-IcmPmMW6gx52bYUhaUtg8G22H0B2u4I3xLYL9es/s2048/Scan_0003.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1449" data-original-width="2048" height="452" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_soZ41OGd6vFUuMiIoxwcpmMszdBr1oAs6oyoDfMzddYCMjnFQpoBsamugyjy4cZWB8fUHi670zfuxLqxX8T8X2dT0WmK2yW4cBS-IcmPmMW6gx52bYUhaUtg8G22H0B2u4I3xLYL9es/w640-h452/Scan_0003.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-Vk0hMqrmxL0eFTKi5m4d1RK0nYZGNz2aD_VJ3knKTlmKpGYhyphenhyphen_AgvuxQ0ynAIpu38DafgAYZAWEft1U_F7Rx7NkHJ-pCd8dBlYCPCvvWOJUIGPxOkmnofwoLpaZu_2V2KxZXJ-imuz8/s2048/Scan_0004.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1449" data-original-width="2048" height="452" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-Vk0hMqrmxL0eFTKi5m4d1RK0nYZGNz2aD_VJ3knKTlmKpGYhyphenhyphen_AgvuxQ0ynAIpu38DafgAYZAWEft1U_F7Rx7NkHJ-pCd8dBlYCPCvvWOJUIGPxOkmnofwoLpaZu_2V2KxZXJ-imuz8/w640-h452/Scan_0004.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgHpcrdoHaOUHEm5ViKs2tez5ElS7NJkX4ZMvqSIiF7r1RDbPZ5yJhQgPmmjSGhemrauzPx5Aq1oAgequ7UyQKlvl6VuK_U9_u3VSysiy4OxpZX7DiWNQ_SlPWchYdVivNUw0Zo_Ohyt8o/s2048/Scan_0005.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1449" data-original-width="2048" height="452" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgHpcrdoHaOUHEm5ViKs2tez5ElS7NJkX4ZMvqSIiF7r1RDbPZ5yJhQgPmmjSGhemrauzPx5Aq1oAgequ7UyQKlvl6VuK_U9_u3VSysiy4OxpZX7DiWNQ_SlPWchYdVivNUw0Zo_Ohyt8o/w640-h452/Scan_0005.jpg" width="640" /></a></div><br /><span style="color: black;"><br /><br /> </span> <br /><p></p>
<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:TrackMoves/>
<w:TrackFormatting/>
<w:HyphenationZone>21</w:HyphenationZone>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:DoNotPromoteQF/>
<w:LidThemeOther>CS</w:LidThemeOther>
<w:LidThemeAsian>X-NONE</w:LidThemeAsian>
<w:LidThemeComplexScript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
<w:SplitPgBreakAndParaMark/>
<w:DontVertAlignCellWithSp/>
<w:DontBreakConstrainedForcedTables/>
<w:DontVertAlignInTxbx/>
<w:Word11KerningPairs/>
<w:CachedColBalance/>
</w:Compatibility>
<m:mathPr>
<m:mathFont m:val="Cambria Math"/>
<m:brkBin m:val="before"/>
<m:brkBinSub m:val="--"/>
<m:smallFrac m:val="off"/>
<m:dispDef/>
<m:lMargin m:val="0"/>
<m:rMargin m:val="0"/>
<m:defJc m:val="centerGroup"/>
<m:wrapIndent m:val="1440"/>
<m:intLim m:val="subSup"/>
<m:naryLim m:val="undOvr"/>
</m:mathPr></w:WordDocument>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" DefUnhideWhenUsed="true"
DefSemiHidden="true" DefQFormat="false" DefPriority="99"
LatentStyleCount="267">
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Normal"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="heading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="35" QFormat="true" Name="caption"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="10" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" Name="Default Paragraph Font"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="11" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtitle"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="22" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Strong"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="20" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="59" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Table Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Placeholder Text"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="No Spacing"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Revision"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="34" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="List Paragraph"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="29" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="30" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="19" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="21" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="31" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="32" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="33" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Book Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="37" Name="Bibliography"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" QFormat="true" Name="TOC Heading"/>
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Normální tabulka";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin-top:0cm;
mso-para-margin-right:0cm;
mso-para-margin-bottom:10.0pt;
mso-para-margin-left:0cm;
line-height:115%;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:"Calibri","sans-serif";
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:"Times New Roman";
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
</style>
<![endif]-->Jiří Kovaříkhttp://www.blogger.com/profile/07104593800493494378noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4719566513985880688.post-76079138010579618452021-03-11T18:06:00.000+01:002021-03-11T18:06:36.556+01:00MARMONTŮV ŽIVOTOPIS OD MICHALA ŠŤOVÍČKA PRÁVĚ VYŠEL<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgjH0FJD3V680Ibl1rVWrkKm-vnl-OU3dvWH5gUKDOxQhdlel1R4YXnrcZ9XDtwim5-5iDHC7eVwuhfoF6SEjKwf7AlzxxiMlIkPFuyXSXs_NvEcAccKShua4V7E1KHCTq3t_Pzf9TmGho/s1348/marmont.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1348" data-original-width="942" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgjH0FJD3V680Ibl1rVWrkKm-vnl-OU3dvWH5gUKDOxQhdlel1R4YXnrcZ9XDtwim5-5iDHC7eVwuhfoF6SEjKwf7AlzxxiMlIkPFuyXSXs_NvEcAccKShua4V7E1KHCTq3t_Pzf9TmGho/w448-h640/marmont.JPG" width="448" /></a></div><p class="MsoNoSpacing"> <b>M</b><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12pt;"><b>ARMONT</b><span><b> </b> s podtitulem, <b>Napoleonův maršál s cejchem zrádce,</b> z pera Michal Štovíčka představuje </span>Louise Viesse de Marmont, vévodu z Ragusy, a život plný
dramatických událostí, bitev i dramat v bouřlivé době. Šlechtic rodem a
Bonapartův spolužák se stal, stejně jako on, dělostřeleckým důstojníkem, přidal
se k revoluci, která otevírala dveře k vzestupu, a v Bonapartově
blízkosti prožil dvě tažení do Itálie i výpravu do Egypta a Sýrie. Přestože
patřil mezi Bonapartovy přátele, nedostal maršálskou hůl hned a musel na ni
čekat do roku 1809 a závěrečné bitvy u Znojma. V tažení, které skončilo
Slavkovem, vedl jeden armádní sbor skrze rakouské Alpy, pak spravoval
Napoleonem vytvořenou provincii Illyrie a v Dubrovníku, tehdy Raguse, si
jeho jméno připomínají v dobrém dodnes. Velel ve Španělsku, kde vystřídal neúspěšného
Massénu, prohrál s Wellingtonem roku 1812 u Salamanky, přesto to ale byl takticky
a strategicky jeden z nejnadanějších Napoleonových maršálů, možná nejnadanější
hned po Davoutovi. Bojoval houževnatě u Lipska i následujícího roku v boji
o Francii, pak ale se stal, jak říká podtitul Šťovíčkovy knihy, maršálem s cejchem
zrádce, neboť jeho sbor, to poslední, co císaři zbylo, kapituloval. Stalo se to
sice v maršálově nepřítomnosti a Marmontova vina je dodnes sporná, přesto
se slovo <i style="mso-bidi-font-style: normal;">ragusard</i>, odvozené od jeho
predikátu, ujalo jako synonymem pro nejčernějšího zrádce. Žil ještě dlouho, v revoluci
1830 ale musel opustit Francii... Potkal se s Orlíkem, Napoleonovým synem,
navštívil Čechy a zanechal mnohasvazkové paměti, vydané až po Marmontově smrti.
Jsou poutavé i záludné, neboť se snažil očistit a sebe ukázat v nejlepším světle,
obsahují ale nesmírní kvantum událostí, postřehů a hodnocení...</span></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12pt;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>Životopis tohoto pozoruhodného muže napsal
<b>Michal Šťovíček</b>, autor monografie maršála Davouta, <i>Vendéeských válek </i>i syntézy
revolučních válek pod titulem <i style="mso-bidi-font-style: normal;">Francie
proti Evropě</i>, tedy už zkušený autor, který tu plně potvrzuje, jak dalece
vyzrál. Úskalími složitého životního příběhu, kde se musí nejednou oddělovat
zrno od plev a pravda od lži, provádí čtenáře vytříbeným stylem v promyšlené
kompozici, které z jeho <b><i style="mso-bidi-font-style: normal;">Marmonta</i>
</b>činí čtenářskou lahůdku. Text doplňují pasáže o tom, co si a maršálovi mysleli
a jak ho soudili současníci, je tu i soupis pomníků s maršálem souvisejících a
navíc i překlady poutavých úryvků z Marmontových pamětí včetně jeho
postřehů, které se týkají Čech.</span></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12pt;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>Ke kladům knihy v nemalé míře
přispívá větší formát a spousta kvalitních vyobrazení i map.</span></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12pt;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>Knihu vydalo nakladatelství AKCENT
Třebíč a získat ji můžete mj. na dobírku na adrese vydavatele <span style="background-color: red;"><span style="color: white;">http://www.vydavatelstviakcent.cz/kontakt.php.</span></span></span></p>
<p> </p>Jiří Kovaříkhttp://www.blogger.com/profile/07104593800493494378noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4719566513985880688.post-28199102259999147792021-02-22T12:21:00.003+01:002021-02-22T12:21:41.852+01:00VÁLKY V KRAJKÁCH<p style="text-align: center;"> <a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhbWXrHVhzFflulU8xf4YtC0F1sVVEbMNOlvJYo4uWKW9tG8oVhqqsjwxXXBgaAFtaS0xRNeeO51O92WGAKHB7561bhHo0MxfSosiiT9U4iQkSxVX5Dpnh6MHv-sWeFHbMNhdh4a758Fes/s1998/P%25C5%2599ebal+2.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1998" data-original-width="1425" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhbWXrHVhzFflulU8xf4YtC0F1sVVEbMNOlvJYo4uWKW9tG8oVhqqsjwxXXBgaAFtaS0xRNeeO51O92WGAKHB7561bhHo0MxfSosiiT9U4iQkSxVX5Dpnh6MHv-sWeFHbMNhdh4a758Fes/w456-h640/P%25C5%2599ebal+2.JPG" width="456" /></a></p><p>Války v krajkách, které právě vyšly, jsou už sedmým svazkem cyklu Bitvy a osudy válečníků. Vydalo je nakladatelství AKCENT Třebíč a objednat si knihu lze mj. na dobírku na <span style="color: #cc0000;">http://www.vydavatelstviakcent.cz/kontakt.php <span style="color: black;">Pro případné zájemce a zvědavce přikládám obsah, který mluví sám za sebe...</span></span></p><p class="MsoNormal"><span style="color: #cc0000;"><span style="color: black;"> </span></span><b style="mso-bidi-font-weight: normal;">OBSAH</b></p>
<p class="MsoNormal"></p>
<p class="MsoNormal">Válka jako galantní slavnost…</p>
<p class="MsoNormal"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;">PORÁŽKA BOJOVNÉHO
KRÁLE</b><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"> (Bitva v Poltavy
roku 1709)</b>
</p><p class="MsoNormal"><i style="mso-bidi-font-style: normal;">Karel XII. a bitva u
Narvy / Tažení do Ruska / Švédské vítězství u Holovčina / Ruské vítězství u
Lesné / Mazepovo povstání / Přípravy k bitvě / Peklo mezi redutami /
Ztracené bataliony / Jako když se sesouvá dům / Pro Kristovy rány, neopouštějte
krále! / Ústup ke Dněpru</i></p>
<p class="MsoNormal"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;">HROM I ŠTÍT FREDERIKA
IV.</b></p>
<p class="MsoNormal"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;">(Život a smrt
dánsko-norského admirála Tordenskjolda</b></p>
<p class="MsoNormal"><i style="mso-bidi-font-style: normal;">Trnitá cesta
nepoddajného hocha / Plavčík, námořník, kormidelník, kadet a důstojník /
Postrach Göteborgu / Velitel </i>Løvendals Galej<i style="mso-bidi-font-style: normal;"> / Půjčte mi střelný prach… / </i>Bílá orlice<i style="mso-bidi-font-style: normal;"> / Dynekilen / Komodor a kontradmirál / Útok na Marstrand / Smrt v
souboji</i></p>
<p class="MsoNormal"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;">PRVNÍ BITVA FRIDRICHA
VELIKÉHO</b><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"> (Střetnutí pruské a
habsburské armády u Mollwitz)</b>
</p><p class="MsoNormal"><i style="mso-bidi-font-style: normal;">Pruský král a rakouská
arcivévodkyně / Rakouská protiofenziva / Postup na Mollwitz / Útok rakouské
kavalerie / Vítězství krále, který uprchl </i></p>
<p class="MsoNormal"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;">DO PRAHY A ZASE ZPĚT</b><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"> (Neúspěšné tažení
maršála de Belle-Isle do Čech)</b>
</p><p class="MsoNormal"><i style="mso-bidi-font-style: normal;">Praga caput regni / Francouzi
v Čechách / Praha v obležení / Těžký ústup mrazem</i></p>
<p class="MsoNormal"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;">PROHRA U CHOTUSIC (Bitva,
kvůli níž přišla Marie Terezie o Slezsko)</b></p>
<p class="MsoNormal"><i style="mso-bidi-font-style: normal;">Honěná kolem Čáslavi /
Bitva na obzoru / Rozvinutí / Jezdecký útok / Jak snadno se vítězství změní
v porážku / Bilance</i></p>
<p class="MsoNormal"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;">BOUŘLIVÝ ŽIVOT
MARŠÁLA DE SAXE</b><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"> (Válečná tažení muže,
který byl ztělesněním války v krajkách)</b>
</p><p class="MsoNormal"><i style="mso-bidi-font-style: normal;">Levoboček saského
kurfiřta / Tvrdé vojenské řemeslo a křehká pouta manželství / Války na východě
/ Rýnská fronta / Pražské dobrodružství / Neslavnější bitva / Bitva u Rocoux a
dobytí Rakouského Nizozemí / Lawfeld, poslední bitva / Smrt ve slávě</i></p>
<p class="MsoNormal"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;">STŘÍLEJTE PRVNÍ, PÁNI
FRANCOUZI!</b><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"> (Vítězství Ludvíka
XV. v bitvě u Fontenoy)</b>
</p><p class="MsoNormal"><i style="mso-bidi-font-style: normal;">Tažení k Tournai
/ Armáda Jeho Veličenstva / Vojska pragmatické aliance / Den před bitvou /
Vlažný útok Nizozemců / Anglický nápor / Marné protiútoky / Poslední utažení
smyčky</i></p>
<p class="MsoNormal"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;">HOHENFRIEDBERG A ŽĎÁR</b><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"> (Dvě rakouské prohry
ve 2. slezské válce)</b>
</p><p class="MsoNormal"><i style="mso-bidi-font-style: normal;">Rakouský vpád do
Slezska / Kde jsou Prusové? / Útok na Sasy… / …a útok na Rakušany / Ještě jednu
bitvu! / Pruský obrat doprava / Šturm kopce Branná / Konec války</i></p>
<span><a name='more'></a></span><br /><div><p class="MsoNormal" style="text-align: left;"></p></div>Jiří Kovaříkhttp://www.blogger.com/profile/07104593800493494378noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4719566513985880688.post-48484974766236319692021-02-14T16:03:00.006+01:002021-02-14T16:05:09.739+01:00KNIHA PAVLA B. ELBA O ADMIRÁLU SMITHOVI<p class="MsoBodyText" style="line-height: 150%;"><i><span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"></span></span></span></i></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><i><span style="font-size: small;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVAEIkKNN7QlOAL1Rt-gey3OnRCXSyNbjTyjZt4T-u-hiLOW8qDK9O878T6QT1F9BRpowdPqzzVox4ladyYRcQR__xmZyZ7Sy3xz_OA5AjAQva8RE_ckD5kgC96aE25M3S32NzEVd4OeE/s2048/Elbl.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1585" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVAEIkKNN7QlOAL1Rt-gey3OnRCXSyNbjTyjZt4T-u-hiLOW8qDK9O878T6QT1F9BRpowdPqzzVox4ladyYRcQR__xmZyZ7Sy3xz_OA5AjAQva8RE_ckD5kgC96aE25M3S32NzEVd4OeE/w496-h640/Elbl.JPG" width="496" /></a></span></i></div><i><span style="font-size: small;"><br /> V nakladatelství AKCENT se chystá k vydání nová kniha Pavla B. Elbla (autora monografií vévody Wellingtona, maršála Bernadotta a dalších) ADMIRÁL SIDEY SMITH s podtitulem "Muž, který změnil Napoleonův osud". Autor v prvních řádcích říká:<span style="font-weight: normal; line-height: 150%;"> </span></span></i><span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><span style="font-weight: normal; line-height: 150%;">"Tato kniha je
nesmělým pokusem o příspěvek <span style="background: white;">k jubilejnímu</span>
200. výročí smrti císaře Napoleona I. Přibližuje životní osudy jednoho z jeho
největších, nejušlechtilejších a nejrytířštějších soupeřů, který proti němu
s úspěchem pozvedl zbraň a i podle jeho vlastních slov tak značně ovlivnil
jeho osud. V této souvislosti se do mé mysli vkrádá následující, vtíravá
myšlenka, která je podle mého názoru v mnohém příznačná:<span> </span><span></span></span></span></span><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><span style="font-weight: normal; line-height: 150%;"><span></span>,O velikosti <span style="background: white;">člověka často</span> vypovídá velikost jeho nepřátel.´.“</span></span></span></span><i><span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><span style="font-weight: normal; line-height: 150%;"> Osobně se na tuto knihu velice těším, i když jsem měl možnost nahlédnout do rukopisu, nebo tím spíše, a Pavlu B. Elblovi děkuji za prvních pár stránek, které mi pro čtenáře poskytl<span>. </span>Tady jsou:</span></span></span></span></i><span style="font-family: inherit;"></span><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p></p><p><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Normální tabulka";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin-top:0cm;
mso-para-margin-right:0cm;
mso-para-margin-bottom:10.0pt;
mso-para-margin-left:0cm;
line-height:115%;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:"Calibri","sans-serif";
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:"Times New Roman";
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
</style>
<![endif]--></p><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"> <b>Úvod<span></span></b></span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><span> </span>V budově <i>National Maritime Museum</i>
– Národního námořního muzea <span style="background: white;">– </span>v Greenwic<span style="background: white;">hi</span> se nachází pozoruhodná mramorová socha
britského námořního důstojník<span style="background: white;">a o</span>pásaného
mečem. Muž zdánlivě nepochopitelně vyhlíží jako by bojoval na souši, neboť
dělová koule se noří do kamenného zdiva u jeho nohou. Jméno vytesané na soklu,
jež vše vysvětluje, je Sir Sidney Smith a většina těch, kteří se blíže
nezabývají dějinami <span style="background: white;">britského <i>Royal</i></span><i>
Navy</i> – Královského námořnictva či válek s revoluční a napoleonskou
Francií o něm nikdy neslyšela. Samotný monument, objednaný a prohlášený na
základě hlasování parlamentu v roce 1842 za národní, vytvořený sochařem
Thomasem Kirkem, byl přepraven lodí z Dublinu a nainstalován
v červenci 1845 v Námořní galerii <i>Painted Hall</i> v <i><span style="background: white;">Greenwich Hospital</span></i>. </span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><span> </span>Navzdory výše uvedené neznalosti Sir
Sidney Smith <span style="background: white;">ve své době z</span>astínil dokonce
velkého Horat<span style="background: white;">ia</span> Nelsona a společně se
podíleli na velkých námořních a vojenských úspěších v průběhu zmiňovaných
válek z konce 18. a počátku 19. století a změnili tak běh dějin. Nelson se stal
britským národním hrdinou, zatímco Smith byl a zůstává téměř zapomenut. Je to <span style="background: white;">nespravedlivé jak</span> vůči jeho <span style="background: white;">osobě, tak</span> vzhledem k současníkům, neboť
se jedná o pozoruhodný a poutavý životní příběh. Opakovaně se objevovaly osobní
i profesionální paralely mezi ním a Nelsonem, a přesto byl zahrnut vavříny
pouze jeden z nich. </span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><span> </span>Toto zanedbání se projevuje i v nevelkém
počtu jeho životopisců, zejména v porovnání s těmi Nelsonovými.
Prvním byl Edward Howard, bývalý námořní důstojník, který sloužil
s kapitánem a autorem dobrodružných příběhů Frederickem Marryatem. Jeho
biografie o Smithovi byla publikována rok před jeho vlastní smrtí v roce 1840,
a přestože mu při práci pomáhal i sám starý <span style="background: white;">Smith,
nese</span> se spíše v prozaickém duchu. Druhým životopiscem byl John
Barrow, syn Sira Johna Barrowa, bývalého sekretáře Admirality, který znal Sira
Sidneye velmi dobře. Kniha vyšla o osm let později a byla v ní využita
svědectví Smithových přeživších přátel, zvláště jeho <span style="background: white;">zetě kapitána</span> Septima Arabina. Od té doby vznikly čtyři další
biografie: <i>Knight of the <span style="background: white;">Sword</span></i><span style="background: white;"> Russella</span> Liverpoola z roku 1964, <i>Beware of <span style="background: white;">Heroes</span></i><span style="background: white;">
Petera</span> Shanklanda z roku 1975, <i>A Thirst for <span style="background: white;">Glory</span></i><span style="background: white;"> Toma</span>
Pococka z roku 1996 a <i>Overlooked Hero. A portrait of Sir Sidney <span style="background: white;">Smith</span></i><span style="background: white;"> v</span>ydaná
v roce 2009 Tomem Grundnerem, jež se zakládá především na práci Josepha
Hepburna Parsonse vydané již v roce 1914 s názvem <i>Historical Papers Upon Men and Events of
Rare Interest in the Napoleonic Epoch, vol. 1</i>. </span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><span> </span>V <i>National Maritime Museum</i> se
nachází pouze nepatrný archiv Smithových <span style="background: white;">písemností.
Další</span> <span style="background: white;">informace o něm lze</span> nalézt
v sebraných spisech jeho současníků – důstojníků britského <i>Royal Navy</i>,
armády i politiků.</span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><span> </span>Nic nenasvědčuje tomu, že Arthur
Wellesley, první vévoda z Wellingtonu a další gentlemani na bitevním poli,
či <span style="background: white;">gentlemani i</span>ntelektu jako <span style="background: white;">admirál Lord</span> John <span style="background: white;">Jervis,</span><span style="background: #00CC00;"> </span><span style="background: white;">prv</span>ní
hrabě Saint Vincent a Sir John Moore by měli svého současníka Sira Sidneye
Smitha v příliš velké oblibě. Patrně jej shledali na jejich vkus příliš
impulzivním až bláznivým a obávám se, že i poněkud „blouznivým“, avšak zcela
jistě velmi ješitným.</span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><span> </span>Během svého života byl Sidney Smith,
námořní důstojník, často zaměňován se Sydney Smithem, vtipem obdařeným
duchovním a literátem. Existuje například dopis pana Normana Taylora ze
společnosti Sydneye Smitha určený novinám <i>Sunday Times</i> hovořící o tom,
že v roce 1825 se oba Smithové setkali v Paříži:</span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><span> </span><i>„Pařížská společnost byla zmatena
jejich současnou přítomností a duchovní admirálovi navrhl, aby ještě zvýšili
zmatek přijetím společných pozvánek. ‚Pokud Vás to nebude obtěžovat, půjdete
jako kněz, a já půjdu jako <span style="background: white;">hrdina.‘“</span></i></span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><i><span> </span></i>Nevíme, jak to dopadlo, ale oba muži se
patrně velmi dobře bavili, což se o jejich rozpačitém a zaskočeném okolí
rozhodně říci nedalo.</span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><i><span> </span></i>Mimo řady jiných historek se objevily
také klepy, <span style="background: white;">že měl Smith</span> poměr s
Američankou Elizabeth Pattersonovou, která byla provdána za Napoleonova
nejmladšího <span style="background: white;">bratra Jérôma</span> Bonaparta. </span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><span> </span>Je třeba si bez obalu říci, že Sidney
Smith byl synem dobrodruha a bohaté dědičky, která uprchla z domova za
hlasem svého srdce. Ve třinácti letech nastoupil k námořnictvu, bojoval
proti americkým vzbouřencům vzpírajícím se britské koruně a poté, co byl
dočasně zařazen k švédskému loďstvu, proti Rusům carevny Kateřiny <span style="background: white;">II.</span><span style="background: #00CC00;"> </span>Veliké<span style="background: white;">, král</span> této severské země jej povýšil na
rytíře, takže se mu jeho britští rivalové posmívali, že je <i>„švédský rytíř.“</i>
V řadě svých listů si tropil žerty z Bonaparta, budoucího
francouzského císaře Napoleona I. Navzdory svému vlastnímu přemrštěnému egu na
řadu lidí působil spíše nepřesvědčivě a jeden z „neúprosných“ pozorovatelů
napsal:</span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><span> </span><i>„Je to nadšenec, který je neustále
činný a mimořádně ješitný a který nemá jiný cíl než přesvědčit lidstvo, že
nejskvělejším z rytířů je Sidney Smith.“ </i></span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><i><span> </span></i>V civilním životě tak často působil
groteskně, byl teatrální, vychloubačný, arogantní, domýšlivý, tvrdohlavý,
svévolný, energický, extravagantní, nicméně schopný, odvážný a v krizových
chvílích se nepochybně stával hrdinou. Patrně se považoval za génia a někdy
nebyl schopen o sobě přestat mluvit, přičemž bez uzardění tvrdil, že je dost
možná největším Angličanem i Francouzem, který kdy <span style="background: white;">žil!</span> Přesto nikdy neodpíral chválu, úctu a zásluhy ostatním,
avšak obvykle až <span style="background: white;">poté,</span> co byli podle jeho
přehnaného sebevědomí inspirováni k velkým skutkům právě jeho pracovitostí
a <span style="background: white;">odhodláním.</span> Těšil se pověsti
dobrosrdečného, laskavého a obecně příjemného muže, ale v boji riskoval
životy svých podřízených mnohem více než jeho současník a velitel netěšící se
v této oblasti dobré reputaci, admirál Thomas Cochrane, hrabě Dundonald.</span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><span> </span>Smith rozhodně nebyl <i><span style="background: white;">„šálkem čaje pro každého“</span></i><span style="background: white;">,</span> což potvrzuje i epizoda z prosince 1809,
kdy jeho kočí utrpěl zlomeninu nohy při rvačce plynoucí ze sporu s mužem,
který jeho pána kritizoval za to, že umožnil Bonapartovi uniknout z Egypta
a zotročit celou Evropu. Řada důstojníků na něj nahlížela s nevolí,
zejména v dřívějších letech, kdy byl poněkud hanlivě nazýván rytířem
zmiňované skandinávské země. Admirál Nelson, s kterým sdílel <span style="background: white;">řadu </span>charakterových <span style="background: white;">rysů, měl</span> zpočátku mnoho důvodů, aby se jím cítil podrážděn, ale
nakonec ocenil jeho úspěch a statečnost u Akry, stejně jako admirál George
Elphinstone, vikomt <span style="background: white;">Keith, jeho</span> chladný
opak, s ohledem na tajné operace a získávání informací, které si Smith s
gustem užíval. <span style="background: white;">Viceadmirál Cuthbert</span>,
baron <span style="background: white;">Collingwood,</span> ve Středomoří
nedůvěřoval Smithově schopnosti plnit vydané rozkazy a prohlásil, že jako jeho
podřízený mu způsoboval velké obtíže. Prostě a bez obalu hovořící <span style="background: white;">kontradmirál Sir Thomas Troubridge byl</span> ve svém
soudu ještě mnohem příkřejší, neboť prohlásil, že ze Smitha onemocněl, zatímco
admirál Edward Pellew, <span style="background: white;">vikomt Exmouth,</span>
jej označil za bezstarostného a bezmyšlenkovitého. Vévoda Wellington se
domníval, že jeho brilantní pověst je ve své podstatě nezasloužená. Dlouholetý <span style="background: white;">sekretář Admirality John</span> Wilson Croker jej
považoval za pouhého větroplacha a snílka a První Lord <span style="background: white;">Admirality Charles</span> Middleton, baron <span style="background: white;">Barham,
prohlásil</span>, že jeho nedostatek úsudku znamenal, že si počínal mnohem lépe
pod velením, než ve velení. Naproti tomu britské noviny i veřejnost Smitha
všeobecně zbožňovaly a byl pro ně neohroženým, statečným hrdinou. Známý
bojovník za zrušení otroctví a politik William Wilberforce byl přesvědčen, že
nebyl doceněn a zasloužil si od svých krajanů a vlády mnohem víc. Smith byl
velmi dobrým přítelem amerického kapitána Ralpha Millera a kapitána Johna
Wrighta, jehož smrt v pařížském vězení v roce 1805 jej hluboce
zasáhla. Přátelský vztah jej pojil i s francouzským <span style="background: white;">roajalistou plukovníkem</span> <span style="background: white;">Louisem-Picardem</span> de Phélippeaux, který po jeho boku bojoval a
zahynul u Akry v roce 1799. </span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><span> </span>Byl obecně znám jako Sir Sidney <span style="background: white;">(psáno též Sydney) Smith s útlou p</span>ostavou,
pronikavým, tmavým zrakem, velmi klenutým nosem, nápadnými a ostře řezanými
rysy, snědou pletí a tmavými kudrnatými vlasy: </span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><span> </span><i>„Skvěle vypadal, měl obrovské kníry a
pronikavé černé oči.“</i> </span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><span> </span>Sidney si stejně jako jeho otec, který byl
zpustlík, počínal jako <span style="background: white;">sukničkář; měl</span>
velmi rád ženy a dámskou společnost. Jeho inteligence a bujará veselost se
odrážely i v jeho vzhledu, nicméně vždy si počínal jako pravý gentleman.
Nevíme, jak na tom byl s jinými znalostmi, ale vynikal v latině a
francouzštině, miloval poezii a skládal dokonce svá vlastní díla k oslavě
nejenom svých vítězství, ale i porážek.</span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><span> </span>I když v úředních a správních
záležitostech byl „beznadějný“, jeho talenty byly jinak mnohočetné a různorodé,
ať se již jednalo o vyřezávání různých tvarů z papíru nebo navrhování
vyloďovacích plavidel a dalších zbraní nejenom pro útok na francouzskou
Boulogne. S penězi <span style="background: white;">zacházel tak lehkovážným
z</span>působem, že v roce 1800 musel být jeho skromný majetek
v Norfolku prodán, aby pokryl dluhy. Přesto vždy musel mít to nejlepší, co
bylo možné dostat, o čemž svědčí mimo jiné i nákup tehdy módního typu kočáru
v roce 1805.</span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><span> </span>Stejně jako v případě řady dalších
mužů, kteří se v historii proslavili, se v Smithově charakteru a
osobě mísilo množství pozitivních, negativních i navzájem protichůdných
vlastností, které vytvářely neopakovatelný „koktejl“ jedinečného lidského
osudu, s kterým se nepochybně stojí za to seznámit.</span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><span>
</span><span> </span><i>Prosinec 2020</i></span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><b></b></span></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-size: small;"><b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhFE8UcBmEPYT_akVPVTovMWYiENFVP7Qs-RpkFxQZVDj2IomOAj-1waT8Ix8f_RAllqlv8Fx0GMefKevU5zOtAc05YdUC_gM2fjk2mfTOSKfJpuEK5uyzUzPs_OJ2MoYrtHXWelzxXLU8/s2594/Elbl+cel%25C3%25BD.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1212" data-original-width="2594" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhFE8UcBmEPYT_akVPVTovMWYiENFVP7Qs-RpkFxQZVDj2IomOAj-1waT8Ix8f_RAllqlv8Fx0GMefKevU5zOtAc05YdUC_gM2fjk2mfTOSKfJpuEK5uyzUzPs_OJ2MoYrtHXWelzxXLU8/w640-h300/Elbl+cel%25C3%25BD.JPG" width="640" /></a></b></span></div><span style="font-size: small;"><b><br />Prolog<span></span></b></span><p></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><span> </span>Palba mušket a děl ve vápencových masivech
Alp již utichla a nad nížinami pod nimi planulo žhavé <span style="background: white;">slunce. Dne 13.</span> září 1796 po přímých cestách přes horké pláně
Furlánsko–Benátska spěchali kurýři v pestrých uniformách lehké kavalerie.
Vyráželi tryskem na západ i na východ z <i>Villa Manin</i>, sídla
posledního benátského dóžete Ludovica Manina. Palác v palladiánském stylu
byl od 17. století letním sídlem benátských dóžat, pojmenovaným po posledním
z nich. Za stěnami tohoto skvostného zámku sídlil hlavní stan francouzské <i>Armée
d´Italie</i><span> – Italské armády</span>,
jež se probojovala přes pláně severní Itálie a hory stojící jí v další
cestě na Vídeň. Kurýr, který spěchal na východ, zamířil do nedalekého města
Udine, kde čekali netrpěliví emisaři nepřátelských Rakušanů. Posel mířící na
západ jel patrně do Milána nebo Francie. <b><span></span></b></span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><span> </span>Tento jezdec vezl do Paříže dopis vrchního
velitele zmiňované Italské armády generála Napoleona Bonaparta.
Šestadvacetiletý mladý muž byl pozoruhodný nejenom svým věkem, ale také
vystupováním a vzhledem, který byl v přímém kontrastu s nádherou jeho
hlavního stanu a s důstojníky v pestrých, třpytících se uniformách.
Jeho malá podsaditá postava s obličejem bledé pleti s dlouhými vlasy
splývajícími až na ramena, oblečená do prosté <span style="background: white;">uniformy,
působila</span> poněkud zvláštně. Přesto z něj sálala naprostá jistota a
sebevědomí, které občas oživil přitažlivým zvlněním rtu, které lze nazvat
svůdným úsměvem. Jednalo se o muže kontrastů, kterého jeden z těch, který
jej v této době znal, popsal jako <i>„okouzlující osobnost, s hezkým
pohledem, bledou pletí naznačující únavu“</i>, zatímco jiný se domníval, že je <i>„zdvořilý,
chladný a nevyzpytatelný.“</i> Další byl zasažen <i>„jeho pozoruhodně
fascinujícím úsměvem“</i>, ale dodal, že <i>„jeho výraz se stává strašlivým,
když se hněvá.“</i><span> </span>Vyzařovaly
z něj nezkrotné ambice a grandiózní plány, ale také pochmurné a bouřlivé
vášně. </span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><span> </span>Nicméně během osmnáctiměsíčního tažení
v Itálii porazil nejprve Piemonťany, zmocnil se papežských území, vtrhl na
území Rakouska a podrobil si starodávnou Benátskou republiku. Jeho energie a
fantazie se tím však rozhodně nevyčerpaly a začaly upínat pozornost dále na
východ. Možná mu byly inspirací samotné Benátky, toto kouzelné město na mořském
pobřeží a občas i v moři samotném. Benátská republika své velké bohatství
založila na obchodu s východem a nyní to byl právě východ, který Bonaparta
neodolatelně vábil. Jeden z jeho generálů, Louis Charles Antoine <span style="background: white;">Desaix, načmáral</span> několik poznámek o úvahách
svého vrchního velitele, které sám vyslechl:</span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><span> </span><i>„Myšlenky kolem Egypta… jeho zdrojích…
nalodění 10 000 mužů v Benátkách… určených pro Egypt. Zmocnění se ho.
Výhody z toho plynoucí…“</i></span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><i><span> </span></i>Plány ve Středomoří se zabýval i
Bonapartův dopis z 13. září určený francouzskému ministrovi zahraničí <span style="background: white;">Charlesu-Mauricovi</span> Talleyrandovi:</span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><span> </span><i>„Proč bychom neobsadili ostrov Malta? <span style="background: white;">(…) </span>Staneme se vládci celého Středomoří. <span style="background: white;">(…)</span> Musíme obsadit Egypt. Tato země nikdy
nenáležela evropskému národu. Benátčané zde měli po několik staletí nějakou,
ale velmi nejistou převahu. Mohli bychom vyrazit s 25 000 muži,
provázenými osmi nebo deseti řadovými loděmi nebo benátskými fregatami a zmocnit
se ho.“</i></span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><i><span> </span></i>Nutno říci, že tato myšlenka nebyla
zcela nová. Před více než <span style="background: white;">stoletím byl</span>
král Ludvík XIV. vyzýván, aby na Egypt zaútočil a narušil tak holandský obchod
namísto toho, aby napadl samotné Holandsko:</span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><span> </span><i>„Egypt leží na cestě do Indie, musíte
tam udeřit a zničit obchod Holanďanů.“</i></span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><i><span> </span></i>Jeho nástupce na francouzském trůnu
Ludvík XV. uvažoval nad dobytím Egypta poté, co ztratil ve prospěch Britů
Kanadu, Indii a s výjimkou několika ostrovů i Karibik a tyto myšlenky
zcela neutichaly ani po pádu Bastily v roce 1789. V prvních týdnech
roku <span style="background: white;">1797 francouzský</span> konzul v <span style="background: white;">Káhiře<span> </span>Charles
Magallon poslal</span> vládnímu Direktoriu memorandum, v němž opakoval
tento návrh, neboť, jak tvrdil<span style="background: white;">, </span>samotní
Egypťané i turečtí vládci by uvítali svržení mameluků, podivné válečnické kasty
kavkazského původu, která zemi v područí Osmanské říše prakticky ovládala.
Tuto záležitost zvažoval i Talleyrandův <span style="background: white;">předchůdce
Jean-François</span> Delacroix, ale došlo k jejímu odmítnutí, neboť
Francie si nechtěla znepřátelit Turecko. Když jej pak Talleyrand nahradil ve
funkci ministra zahraničí, dal přednost ambiciózním plánům a s obsahem
Bonapartova dopisu se zcela ztotožnil.</span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><span> </span>Ctižádostivý generál se tak mohl svými
východními sny zabývat i nadále. Egyptské dobrodružství mělo směřovat
k třem zásadním cílům: </span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><span> </span><i>„Založit na Nilu francouzskou kolonii,
která by prosperovala bez otroků a sloužila Francii namísto republiky Santo
Domingo</i> <i>(bohatý ostrov Hispaniola v Karibském moři, který padl do
rukou Britů<span style="background: white;">) a</span> všech cukrových ostrovů,
abychom otevřeli trh pro naše manufaktury v Africe, Arábii a Sýrii a
zásobovali náš obchod veškerou produkcí těchto obrovských zemí.“</i></span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><i><span> </span></i>V neposlední řadě by se jednalo o
prostředek k útoku na nesmiřitelného nepřítele revoluční <span style="background: white;">Francie Velkou Británii. Dne 17. října 1797 po
uzavření míru s Rakouskem v Campo Formiu</span> byla Benátské
republika předána Rakušanům a Bonaparte se vrátil do Paříže, kde byl pověřen
velením <i>Anglické armády</i>
s rozkazy k přípravě invaze na <span style="background: white;">Brit</span>ské
ostrovy. Pro Brity to byl špatný rok, neboť Irsko se ocitlo na hranici
povstání, které vypuklo v roce 1798 a <i>Royal Navy</i> se muselo
vypořádat se vzpourami na svých základnách ve Spitheadu a Nore. </span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><span> </span><i>Anglická
armáda</i> se skládala z nejlepších jednotek, které prodělaly úspěšné
tažení v Itálii a na Rýnu a jejich divizní velitelé náleželi k skvělým
důstojníkům, jakými byli Jean-Baptiste Kléber, Andoche Junot, Barthélemy
Catherine Joubert a Jean-Baptiste Jules Bernadotte, s Desaixem jako velitelem
štábu. Při průzkumu pobřeží Lamanšského průlivu si Bonaparte uvědomil, že
invaze je za daného stavu věcí nemožná, protože francouzské námořnictvo
rozptýlené v několika přístavech je příliš nezkušené na to, aby bylo
schopné Britům čelit. Ti navzdory uvedeným vzpourám demonstrovali své schopnosti
porážkou Španělů v roce 1797 v bitvě u mysu Saint Vincent a Holanďanů
u Camperdownu. Bonaparte nakonec učinil toto rozhodnutí:</span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><span> </span><i>„Nezůstanu zde, tady se nedá nic dělat.
Má sláva je téměř zapomenuta: Evropa je příliš malá na to, aby mi poskytla
prostor.“</i></span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><i><span> </span></i>Znovu „upřel zrak“ na východ, směrem do
Indie, k obrovskému zdroji britského bohatství. Nicméně jeho fantazie se
zabývala především dobýváním a kolonizací Egypta:</span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><span> </span><i>„Co by se dalo z této krásné země
během padesáti let prosperity a dobré vlády učinit? Představivost se těší
okouzlujícími výhledy. Tisíce zavlažovacích kanálů by zkrotilo a rozdělilo vody
Nilu do každé části země. <span style="background: white;">(…) Četní
přistěhovalci z hlubin Afriky, z Arábie, ze Sýrie, z Řecka,
z Francie, z Itálie, z Polska, z Německa, by počet obyvatel
ztrojnásobili. Obchod s Indií by opět proudil starodávnou cestou. (…)</span>
Francie, vládkyně Egypta, by rovněž získala vládu nad Hindustánem. Není daleko
den, kdy si uvědomíme, že proto, abychom skutečně zničili Anglii, musíme
obsadit Egypt.“</i></span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><i><span> </span></i>Ale zatímco vítězové námořních bitev,
admirálové John Jervis, hrabě Saint Vincent a Adam, vikomt <span style="background: white;">Duncan, byli</span> schopni zabránit invazi na Britské
ostrovy, zdálo se, že není nikdo, kdo by byl schopen čelit napadení Egypta.
Bonaparte vládnímu Direktoriu sdělil:</span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><span> </span><i>„Vrátím se do Paříže a uštědřím
nepříteli smrtelný úder. Nyní se není čeho obávat. Evropa je klidná. Rakousko
se nemůže hnout, Anglie je zaměstnána přípravou obrany na invazi a Turecko
vyhnání Mameluků uvítá.“ </i></span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><i><span> </span></i>Nicméně direktoři namítali, že pokud
francouzské loďstvo není schopné ovládnout kanál <i>La Manche</i> po dobu
nutnou k přepravě invazní armády, jak by pak bylo možné doufat, že bude
schopné provázet armádu po celou dobu plavby Středozemním mořem? Bonaparte
sveřepě tvrdil, že na východ od Gibraltaru se nenachází jediná britská loď. <i>Royal
Navy</i> by se do Středomoří pochopitelně mohlo vydat, ale její starší
admirálové byli tak zaujati obranou domovských <span style="background: white;">Britských
a Západoindických</span> ostrovů, že pouze velitel s originálním myšlením
a představivostí by si byl vědom hrozby. </span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><span> </span>V září 1797 existovali pouze dva
britští námořní důstojníci, kteří výše uvedený požadavek splňovali. Jednalo se
o jednoho kontraadmirála a jednoho kapitána. Oba muži <span style="background: white;">byli velmi</span> originální, ale rovněž podivuhodně podobní: nápadití,
aktivní, stateční, ambiciózní, těkaví a marniví, ale s rozhledem a smyslem pro
velení. Jmenovali se admirál Sir Horatio Nelson a kapitán Sir Sidney Smith,
hrdina našeho příběhu. Naštěstí pro Bonapartovy ambice se oba nacházeli mimo
službu a bylo nepravděpodobné, že se na moře vrátí. Nelson jako kapitán a
komodor již způsobil Francouzům velké škody. Bylo mu osmatřicet let a
v roce 1793 po pěti letech na nuceném polovičním platu byla jeho
přítomnost více než znát. Pomohl přivést k roajalistickému Toulonu
neapolské posily, i když jej to nezachránilo před republikány a se svou menší
řadovou <i>HMS Agamemnon</i> se zmocnil skvělé francouzské válečné <span style="background: white;">lodi <i>Caira</i>. Sehrál hlavní roli při dobytí
pevnostních měst Bastia a Calvi na Bonapartově milované rodné Korsice a
způsobil porážku španělské flotily, když pod Jervisovým velením u Saint
Vincent, ale bez jeho rozkazu,</span> vyrazil z britské linie a vrhl se na
nepřátelské divize, čímž jim zabránil v koncentraci sil. Neuspěl však na
kanárském Tenerife, kde osobně vedl vylodění a útok v přístavu Santa Cruz,
byl raněn, přišel o pravou ruku a byl donucen ke krvavému ústupu.</span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><span> </span>Nelson se domníval, že jeho kariéra
prakticky skončila a 16. srpna 1797 admirálovi Jervisovi napsal:</span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><span> </span><i>„Levoruký admirál již nikdy nebude
považován za užitečného. Proto čím dříve se dostanu do velmi skromného
venkovského <span style="background: white;">domu, tím</span> lép<span style="background: white;">e.“</span></i></span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><i><span> </span></i>Zotavoval se v Londýně a trávil čas
sezeními u malíře Lemuela Abbotta a sochaře Lawrence Gahagana.</span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><span> </span>Další potenciální hrozbou byl pro
Francouze dvaatřicetiletý kapitán Smith, temperamentní, <span style="background: white;">pohotový, se</span> smělou, živou vizáží a jiskrným pohledem.
V září 1797 se však nacházel v pařížském vězení a zdálo se, že bude
poslán pod gilotinu jako špion a žhář, přestože byl britským námořním
důstojníkem. Bonaparte rozhodně neočekával, že se s ním brzy opět setká na
<span style="background: white;">bitevním poli. Vše nasvědčovalo tomu, že mimo
hru zůstane</span> i Nelson. Nicméně v případě kapitána Smitha,
mimořádného důstojníka s extravagantním <span style="background: white;">charakterem,</span>
bylo třeba s neočekávaným počítat.</span></span></p><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><p><!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:TrackMoves/>
<w:TrackFormatting/>
<w:HyphenationZone>21</w:HyphenationZone>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:DoNotPromoteQF/>
<w:LidThemeOther>CS</w:LidThemeOther>
<w:LidThemeAsian>X-NONE</w:LidThemeAsian>
<w:LidThemeComplexScript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
<w:SplitPgBreakAndParaMark/>
<w:DontVertAlignCellWithSp/>
<w:DontBreakConstrainedForcedTables/>
<w:DontVertAlignInTxbx/>
<w:Word11KerningPairs/>
<w:CachedColBalance/>
</w:Compatibility>
<w:BrowserLevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel>
<m:mathPr>
<m:mathFont m:val="Cambria Math"/>
<m:brkBin m:val="before"/>
<m:brkBinSub m:val="--"/>
<m:smallFrac m:val="off"/>
<m:dispDef/>
<m:lMargin m:val="0"/>
<m:rMargin m:val="0"/>
<m:defJc m:val="centerGroup"/>
<m:wrapIndent m:val="1440"/>
<m:intLim m:val="subSup"/>
<m:naryLim m:val="undOvr"/>
</m:mathPr></w:WordDocument>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" DefUnhideWhenUsed="true"
DefSemiHidden="true" DefQFormat="false" DefPriority="99"
LatentStyleCount="267">
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Normal"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="heading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="35" QFormat="true" Name="caption"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="10" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" Name="Default Paragraph Font"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" Name="Body Text"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="11" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtitle"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="22" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Strong"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="20" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="59" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Table Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Placeholder Text"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="No Spacing"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Revision"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="34" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="List Paragraph"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="29" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="30" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="19" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="21" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="31" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="32" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="33" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Book Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="37" Name="Bibliography"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" QFormat="true" Name="TOC Heading"/>
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Normální tabulka";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin-top:0cm;
mso-para-margin-right:0cm;
mso-para-margin-bottom:10.0pt;
mso-para-margin-left:0cm;
line-height:115%;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:"Calibri","sans-serif";
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:"Times New Roman";
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
</style>
<![endif]--><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"> </span></span><br /></p>Jiří Kovaříkhttp://www.blogger.com/profile/07104593800493494378noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4719566513985880688.post-80574968952379593542020-12-21T18:13:00.009+01:002020-12-21T18:15:27.524+01:00PREVIEW KNIHY MICHALA ŠŤOVÍČKA "MARMONT, NAPOLEONŮV MARŠÁL S CEJCHEM ZRÁDCE"<p class="MsoNormal"><i></i></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><i><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgstblyR-QB_SQ3avTZjwH8APvuIxQ0l23qnbdZDZo3qxRoIeCRU8iTrnc7vLWBCbQbZKRqk6kj-GuM5DUbnTyDBcO7bYCVrRJJVQTWJ3MJLnJG3XCvs7f14gX7v8zerpKYMFsdcHeT574/s2581/marmont_p%25C5%2599ebal02.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1219" data-original-width="2581" height="299" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgstblyR-QB_SQ3avTZjwH8APvuIxQ0l23qnbdZDZo3qxRoIeCRU8iTrnc7vLWBCbQbZKRqk6kj-GuM5DUbnTyDBcO7bYCVrRJJVQTWJ3MJLnJG3XCvs7f14gX7v8zerpKYMFsdcHeT574/w632-h299/marmont_p%25C5%2599ebal02.jpg" width="632" /></a></i></div><i> Michal Šťoviček (netřeba jej představovat, stačí připomenout jeho tituly </i>Vendéeské války<i>, </i>Francie proti Evropě<i> a monografii </i>Davout: Železný maršál<i>) odevzdal nakladatelství AKCENT rukopis své nejnovější knihy o Marmontovi, jednom z nejnadanějších a nejkontroveznějším z Napoleonových maršálů. Kniha už se láme a počítám, že se do jara objeví v nabídce nakladatelství a v knihkupectvích. Autor mi laskavě nechal nahlédnout do toho, co chce o knize říci, i do obsahu, a protože jsem měl možnost číst i rukopis, mohu toto dílo vřele doporučit! Nuže, Michal Šťoviček ať mluví sám za sebe:</i><i><br /></i><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;"><span lang="FR" style="color: black; mso-ansi-language: FR; mso-bidi-font-family: "Lucida Sans";"> </span></span></span><p class="MsoNormal"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;"><span lang="FR" style="color: black; mso-ansi-language: FR; mso-bidi-font-family: "Lucida Sans";">Jsem
vskutku zvědav, jaký tato kniha vyvolá či nevyvolá zájem p. t. čtenářstva –
všichni jen trochu zasvěcení vědí, že jde o napoleonskou osobnost s ne zrovna
zářivou pověstí. Ale když už existují biografie odpadlíků s napoleonskou
maršálskou holí Bernadotta a Murata, proč nakonec nepřidat třetího do mariáše,
dokonce leckdy označovaného za nejzrádnějšího.</span></span></span></p><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;">
</span></span><p class="MsoNormal"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;"><span lang="FR" style="color: black; mso-ansi-language: FR; mso-bidi-font-family: "Lucida Sans";">Na rozdíl
od předchozích knih, jejichž témata mě a priori přitahovala, jsem k námětu
nepřistupoval s předběžným nadšením. O téhle postavě jsem toho koneckonců věděl
velice málo : jakási reforma dělostřelectva, jakási účast v bitvě u
Znojma, jakási zrada… Hlouběji mě nikdy nezajímala a ani ve snu mě nenapadlo,
že bych někdy chtěl psát cokoli zrovna o ní. Přesto jsem se po určitém váhání
rozhodl, že do té neznámé vody skočím. Nejprve mě pan Jiří Kovařík upozornil,
že Marmont je velmi zajímavá postava a že by za biografii rozhodně stál, a jeho
názor nešlo brát na lehkou váhu, takže jsem si ho správně vyložil jako přímé,
byť nikoli kategoricky formulované vybídnutí, Jako uznání a důvěra v mé
schopnosti mě to rozhodně potěšilo. K tomu se přidal pocit, že bych vlastně po
dvou-třech letech nečinnosti snad mohl zkusit zase něco spáchat, byť jsem
zrovna na další knihu nepomýšlel : když jsem dopsal <i>Železného maršála</i>,
řekl jsem si „třikrát a dost, nic lepšího ze sebe beztak už nevydám, takže
zároveň v nejlepším přestat”... Zvažoval jsem kdyžtak jen nějaké kratší eseje
mimo knižní trh. Jelikož mě ale odjakživa zajímají osobnosti nejednoznačné,
více než vyložení klaďasové se svatozáří, a Marmont se mi po prolistování
prvních 30-40 stran stručných informací právě takovou nejednoznačnou osobností
zdál, rozhodl jsem se posléze do toho jít. K čemuž mi pan Kovařík s laskavostí
jemu vlastní promptně zapůjčil a doporučil něco literatury k vybraným tématům,
za což jsem mu velice vděčen. </span></span></span></p><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;">
</span></span><p class="MsoNormal"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;"><span lang="FR" style="color: black; mso-ansi-language: FR; mso-bidi-font-family: "Lucida Sans";">Vzhledem k
počátečním neznalostem pro mě geneze knihy znamenala zvýšené nároky na sběr,
studium a výběr pramenů, abych se pokud možno vyhnul omylům či
jednostrannostem. Pokládal jsem si samozřejmě za povinnost prezentovat i toho
téměř všemi zatracovaného zrádce z Ragusy tak, jak vytýčil již jeden z praotců
všech dějepisců – <i>sine ira et studio. </i>Mým cílem bylo Marmonta vylíčit s
jeho klady i zápory, nikoli soudit. Leckdy ovšem hodnotit či soudit bylo
záhodno, ale to jsem v textu přednostně a podle možností přenechával jiným, aby
si čtenář, již obeznámený s dějinami napoleonských válek, z konfrontace
dobových dokumentů a výroků sám utvořil vlastní názor. </span></span></span></p><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;">
</span></span><p class="MsoNormal"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;"><span lang="FR" style="color: black; mso-ansi-language: FR; mso-bidi-font-family: "Lucida Sans";">Dosavadní
Marmontovy knižní biografie by lenochod tříprstý spočítal na prstech jedné
ruky, a jsou pouze francouzské, Tak pokud jste předběžně ochotni sáhnout po
této (403 stran se 150 obrázky), držte mi palce, abych ji zdárně připravil k
vydání a pak směl jen doufat, že nebudete říkat „no, měl radši zůstat u toho
třikrát a dost”. </span></span></span></p><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;">
</span></span><p class="MsoNormal"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;"><span style="mso-bidi-font-family: "Lucida Sans";">Zde </span><span lang="FR" style="color: black; mso-ansi-language: FR; mso-bidi-font-family: "Lucida Sans";">opis záložky :</span></span></span></p><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;">
</span></span><p class="MsoNormal"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;"><span lang="FR" style="color: black; mso-ansi-language: FR; mso-bidi-font-family: "Lucida Sans";">Auguste-Frédéric-Louis
Viesse de Marmont se řadí ke spíše opomíjeným Napoleonovým maršálům, ač jeho
život nebyl o nic méně pestrý než osudy těch nejznámějších. Jako tuctový
venkovský šlechtic spolu s mnoha jemu podobnými vděčil za svůj vzestup
Francouzské revoluci a hlavně setkání s o 5 let starším Napoleonem Bonapartem,
k němuž záhy obdivně přilnul a který si ho také trvale oblíbil. Jemu pak
sloužil 20 let věrně, stále a poctivě (i když nikoli bez občasné oboustranné
nevole) – jako voják na taženích v Itálii, Egyptě, Rakousku, Španělsku,
Německu, Francii, i jako civilní správce Napoleonem vytvořené provincie Ilýrie.
Hodnost kapitána získal ve svých 19 letech, divizního generála v 26 letech,
maršála v 35 letech – shodou okolností na naší půdě, za podíl na vítězství ve
druhé Napoleonově bitvě na Moravě. Všechny Marmontovy schopnosti a zásluhy však
následně přebil a smazal jediný jeho čin v posledních dnech Napoleonovy vlády,
jímž se rázem stal jednou z černých ovcí napoleonské epopeje. Jeho jméno upadlo
v opovržení a 100 let se používalo jako synonymum zrádce. Tento jeho skutek je
také v podstatě jediný, který ohledně jeho osoby utkvěl v kolektivní paměti
současníků i budoucích generací. Tato kniha se nepokouší vynášet soud nad
nejednoznačnou osobností a jejími činy a názory, jen podrobněji zmapovat celý
příběh pozoruhodného života. </span></span></span></p><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;">
</span></span><p class="MsoNormal"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;"><span style="mso-bidi-font-family: "Lucida Sans";"> A k tomu obsah:</span></span></span></p><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;">
</span></span><p class="MsoNormal"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;"><span style="mso-bidi-font-family: "Lucida Sans";"> </span>LÉTA UČEDNICKÁ A REVOLUČNÍ<span style="mso-spacerun: yes;">
</span></span></span></p><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;">
</span></span><p class="MsoNormal"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;">S BONAPARTEM V ITÁLII A V EGYPTĚ </span></span></p><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;">
</span></span><p class="MsoNormal"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;">PRVNÍ DĚLOSTŘELEC KONZULÁTU </span></span></p><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;">
</span></span><p class="MsoNormal"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;">Z UTRECHTU DO DUBROVNIKU </span></span></p><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;">
</span></span><p class="MsoNormal"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;">VELENÍ V DALMÁCII </span></span></p><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;">
</span></span><p class="MsoNormal"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;">BITVA U ZNOJMA </span></span></p><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;">
</span></span><p class="MsoNormal"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;">GUVERNÉR ILÝRIE </span></span></p><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;">
</span></span><p class="MsoNormal"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;">PROTIVNÍK VIKOMTA WELLINGTONA</span></span></p><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;">
</span></span><p class="MsoNormal"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;">NA BITEVNÍCH POLÍCH NĚMECKA </span></span></p><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;">
</span></span><p class="MsoNormal"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;">OBRANA FRANCIE </span></span></p><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;">
</span></span><p class="MsoNormal"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;">ZRADA</span></span></p><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;">
</span></span><p class="MsoNormal"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;">TŘI SLAVNÉ DNY </span></span></p><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;">
</span></span><p class="MsoNormal"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;">MANŽEL BANKÉŘOVY DCERY</span></span></p><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;">
</span></span><p class="MsoNormal"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;">EXIL </span></span></p><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;">
</span></span><p class="MsoNormal"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;">NAPOLEON A JINÍ MARMONTOVÝMA OČIMA, MARMONT OČIMA JINÝCH </span></span></p><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;">
</span></span><p class="MsoNormal"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;">PAMĚTI A PAMÁTKA VÉVODY DUBROVNICKÉHO</span></span></p><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;">
</span></span><p class="MsoNormal"><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;"><span lang="FR" style="color: black; mso-ansi-language: FR; mso-bidi-font-family: "Lucida Sans";">PŘÍLOHY
(Marmont o bitvě u Přestanova a Chlumce, Marmont o své kariéře, Marmontova cesta
do Čech; chronologie)</span></span></span></p><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;">
</span></span><p><span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;"> </span></span></p>Jiří Kovaříkhttp://www.blogger.com/profile/07104593800493494378noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4719566513985880688.post-27278530559635011772020-08-13T17:54:00.000+02:002020-08-13T17:54:23.900+02:00PAMĚTI NAPOLEONOVA MAMLÚKA ROUSTAMA<p><!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:TrackMoves/>
<w:TrackFormatting/>
<w:HyphenationZone>21</w:HyphenationZone>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:DoNotPromoteQF/>
<w:LidThemeOther>CS</w:LidThemeOther>
<w:LidThemeAsian>X-NONE</w:LidThemeAsian>
<w:LidThemeComplexScript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
<w:SplitPgBreakAndParaMark/>
<w:DontVertAlignCellWithSp/>
<w:DontBreakConstrainedForcedTables/>
<w:DontVertAlignInTxbx/>
<w:Word11KerningPairs/>
<w:CachedColBalance/>
</w:Compatibility>
<w:BrowserLevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel>
<m:mathPr>
<m:mathFont m:val="Cambria Math"/>
<m:brkBin m:val="before"/>
<m:brkBinSub m:val="--"/>
<m:smallFrac m:val="off"/>
<m:dispDef/>
<m:lMargin m:val="0"/>
<m:rMargin m:val="0"/>
<m:defJc m:val="centerGroup"/>
<m:wrapIndent m:val="1440"/>
<m:intLim m:val="subSup"/>
<m:naryLim m:val="undOvr"/>
</m:mathPr></w:WordDocument>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" DefUnhideWhenUsed="true"
DefSemiHidden="true" DefQFormat="false" DefPriority="99"
LatentStyleCount="267">
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Normal"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="heading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="35" QFormat="true" Name="caption"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="10" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" Name="Default Paragraph Font"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="11" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtitle"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="22" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Strong"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="20" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="59" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Table Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Placeholder Text"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="No Spacing"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Revision"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="34" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="List Paragraph"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="29" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="30" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="19" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="21" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="31" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="32" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="33" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Book Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="37" Name="Bibliography"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" QFormat="true" Name="TOC Heading"/>
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Normální tabulka";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin-top:0cm;
mso-para-margin-right:0cm;
mso-para-margin-bottom:10.0pt;
mso-para-margin-left:0cm;
line-height:115%;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:"Calibri","sans-serif";
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:"Times New Roman";
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
</style>
<![endif]--></p><p>
</p><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt;"></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhz7TrsQv4nxZOw3QB-7PjaEGLbLuHpy-NJEu1-YXeDA4m5JrYBcYn6myAOJJ5_Ew2JF0yeR2VhI2tZKmkAr0Kzw540mDD9cBPeCjrNFfCCMT7DVxcyY6LqV2p_D1l5oM7JdEn0da_7JJo/s680/lRoustam.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="500" data-original-width="680" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhz7TrsQv4nxZOw3QB-7PjaEGLbLuHpy-NJEu1-YXeDA4m5JrYBcYn6myAOJJ5_Ew2JF0yeR2VhI2tZKmkAr0Kzw540mDD9cBPeCjrNFfCCMT7DVxcyY6LqV2p_D1l5oM7JdEn0da_7JJo/s640/lRoustam.jpg" width="640" /></a></div><span style="color: #cc0000;"><b>NAPOLEON
A JEHO PRVNÍ MAMLÚK ROUSTAM </b></span>se jmenuje titul, který přeložil a vydal vlastním
nákladem MICHAL ŠURGOT, soukromý nakladatel a nadšenec pro napoleonskou memoárovou
literaturu. Předně musím říci, že mám <span style="mso-spacerun: yes;"> </span>rád
krásné, s láskou připravené a bohatě ilustrované knihy, což paměti
Roustama Razy v Michalově podání rozhodně jsou. Nejedná se přitom o holý
překlad, neboť tyto paměti jsou psány se spoustou historek a jaksi na přeskáčku,
proto je Šurgot chronologicky přeskupil, uspořádal, přidal jako komentáře to,
co o Roustamovi prozradili současníci, takže získal plynulý tok děje od dětství
tohoto arménského synka, prodaného několikrát v Orientu do otroctví přes
dobu Bonapartova egyptského tažení, kdy jako jeden z mamlúckých válečníků
bojoval proti Francouzům a po pádu Akky/Akonu si jej Bonaparte vybral za osobního
exotického sluhu a doslova bodygarda. V orientálním kostým a s orientálním
jménem prožil Roustam s generálem, Prvním konzulem a poté s císařem většinu
tažení let 1800 až 1814 a byl po jeho boku i v době první abdikace ve
Fontainebleau, odejet s Napoleonem na Elbu mu ale nebylo povoleno.
Vyprávěl o době, válkách, lidech, příhodách a vytvořil vzpomínky ani ne tak na
sebe, jako na Napoleona, kterého měl možnost sledovat bezprostředně, zblízka a
navíc i v soukromí. Jeho paměti tak přidaly střípky do obrazu složité
osobnosti podobně, jako to udělali mnohem obšírněji císařův první komoří
Constant Wairy, nebo sekretář Bourrienne.<span style="mso-tab-count: 1;"> </span><p></p><p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>Vydavatel o tom sám říká:</span></p>
<p class="MsoNoSpacing"><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span><i style="mso-bidi-font-style: normal;">„Bohatě
ilustrovaná publikace s příběhy Napoleona a jeho prvního mamlúka Razy Roustama,
který byl jeho komorníkem, osobním strážcem, nosičem pušek na lovu a podobně.</i></span></p>
<p class="MsoNoSpacing"><i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt;">Jak sám Roustam
uvádí: ,S císařem jsem prodělal všechny kampaně: první tažení proti Rakousku,
pruské a polské tažení, druhé rakouské tažení, španělské, tažení do Moskvy a u
Drážďan, i to v samotné Francii. Doprovázel jsem ho na cestách: dvakrát do
Itálie, do Benátek, do Holandska, kde jsem dostal zimnici a kde mi císař poskytl
kočár, abych se vrátil do Paříže.‘.“</span></i></p>
<p class="MsoNoSpacing"><i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span></span></i><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt;">A na svých stránkách přidává i
ukázky, z nichž vyjímám tu ze závěru egyptského tažení a Bonapartova odplutí
do Francie</span></p>
<p class="MsoNoSpacing"><i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>„Vyrazili jsme z Káhiry a večer
došli do Minufu. Zde generál povečeřel a následující ráno, jak bylo zmíněno,
jsme pokračovali do Alexandrie. Znenadání naši cestu přehradilo množství Arabů.
Poprosil jsem generála o svolení vyrazit na Araby s oddílem osobní stráže,
který tvořil generálův doprovod. Odpověděl: „Jeď, ale buď opatrný. Jestli
padneš do zajetí, neušetří tě." Ničeho jsem se nebál, byl jsem na dobrém
koni a pořádně ozbrojen. Kromě páru pistolí, šavle a trombónu, jsem měl u sedla
ještě palcát. Když jsme Araby zahnali, Bonaparte se zeptal pana Barbanègra,
který při útoku velel, jak jsem se bil. Odpověděl: ,Ano, je to statečný voják.
Zranil dva Araby.‘ Generál nařídil, abych dostal čestnou dýku, z čehož jsem měl
ohromnou radost. Od toho dne jsem měl dýku neustále při sobě.</span></i></p>
<p class="MsoNoSpacing"><i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt;">V ten den jsme
ulehli v poušti na písku. Večer dorazil z Káhiry pan Elias s depeší pro
Bonaparta a mi donesl meloun, který jsem snědl s velikým potěšením, protože
bylo veliké horko. Elias mi prozradil: ,Vězte, že žádná turecká ani anglická
armáda není, jak se doteď říkalo. Pojedete někam jinam.‘ Víc mi nesdělil a
vrátil se do Káhiry.</span></i></p>
<p class="MsoNoSpacing"><i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>Nazítří ráno jsme trochu zbloudili z
cesty, protože všude bylo mnoho písku. Brzy jsme ale uviděli několik
pracujících arabských žen. Generál mi přikázal, abych se jich zeptal na cestu.
Rozjel jsem se tryskem za nimi, abych to zjistil. Když mě ženy zpozorovaly,
uchopily svoje haleny, které byly jejich jediným oděvem, ukázaly mi své zadnice
a nakonec i celá nahá těla. </span></i></p>
<p class="MsoNoSpacing"><i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>K desáté hodině večerní jsme
dorazili někam mezi Alexandrií a Abúkír na břeh Středozemního moře. Postavily
se stany a začalo se připravovat jídlo. V kotvišti jsem spatřil dvě fregaty.
Zeptal jsem se Eugéna, pobočníka vrchního velitele, co to jsou za lodě a komu
patří. Tvrdil mi, že patří Turkům. Ještě to schovával v tajnosti, neboť to byly
fregaty francouzské, které v kotvišti čekaly na generála a jeho doprovod, ale
to jsem se dozvěděl až večer. </span></i></p>
<p class="MsoNoSpacing"><i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>Protože bylo horko, šel jsem se
během čekání vykoupat do moře. Tady me našel pan Pfister, generálův kontrolor,
který mě sháněl. Šel jsem do svého stanu a večeřel. Všiml jsem si, že všichni
byli velmi spokojení a dost rozjaření. Během jídla jsem vnímal neobvyklý ruch.
Vojáci stříleli do svých toren, jezdci předávali koně těm, co museli zůstat.
Zeptal jsem se Jauberta, jednoho z generálových tlumočníků: ,Co to všechno
znamená? Všichni jsou tak veselí.‘ ,Odcházíme do Paříže. Takže do drahé vlasti
a velikého města. Ty dvě fregaty, které vidíte, nás odvezou do Francie.‘ I mi
přikázali opustit koně. Vzal jsem si jen malý cestovní vak, kde byly dvě haleny
a kašmírová šála….“ </span></i></p>
<p class="MsoNoSpacing"><i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span></span></i><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt;">Je obdivuhodné, že Michal Šurgot
Roustamovy paměti doslova vyzdobil mimořádně kvalitními rytinami událostí i
osobnosti.</span></p>
<p class="MsoNoSpacing"><i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span></span></i><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt;">Sehnat si tuhle pozoruhodnou
knihu lze přímo u autora-vydavatele na<i style="mso-bidi-font-style: normal;"> </i><a href="http://www.nakladatelstvi-surgot.cz/index.html">http://www.nakladatelstvi-surgot.cz/index.html</a><i style="mso-bidi-font-style: normal;">, </i>kde najdete i několik dalších napoleonských
titulů a zjistíte, co se připravuje, stejně tak ji však mají velká internetová
knihkupectví a řetězce jako Neoluxor…</span></p>
<p> </p><br /><p><!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:TrackMoves/>
<w:TrackFormatting/>
<w:HyphenationZone>21</w:HyphenationZone>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:DoNotPromoteQF/>
<w:LidThemeOther>CS</w:LidThemeOther>
<w:LidThemeAsian>X-NONE</w:LidThemeAsian>
<w:LidThemeComplexScript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
<w:SplitPgBreakAndParaMark/>
<w:DontVertAlignCellWithSp/>
<w:DontBreakConstrainedForcedTables/>
<w:DontVertAlignInTxbx/>
<w:Word11KerningPairs/>
<w:CachedColBalance/>
</w:Compatibility>
<w:BrowserLevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel>
<m:mathPr>
<m:mathFont m:val="Cambria Math"/>
<m:brkBin m:val="before"/>
<m:brkBinSub m:val="--"/>
<m:smallFrac m:val="off"/>
<m:dispDef/>
<m:lMargin m:val="0"/>
<m:rMargin m:val="0"/>
<m:defJc m:val="centerGroup"/>
<m:wrapIndent m:val="1440"/>
<m:intLim m:val="subSup"/>
<m:naryLim m:val="undOvr"/>
</m:mathPr></w:WordDocument>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" DefUnhideWhenUsed="true"
DefSemiHidden="true" DefQFormat="false" DefPriority="99"
LatentStyleCount="267">
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Normal"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="heading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="35" QFormat="true" Name="caption"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="10" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" Name="Default Paragraph Font"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="11" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtitle"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="22" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Strong"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="20" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="59" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Table Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Placeholder Text"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="No Spacing"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Revision"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="34" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="List Paragraph"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="29" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="30" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="19" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="21" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="31" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="32" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="33" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Book Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="37" Name="Bibliography"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" QFormat="true" Name="TOC Heading"/>
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Normální tabulka";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin-top:0cm;
mso-para-margin-right:0cm;
mso-para-margin-bottom:10.0pt;
mso-para-margin-left:0cm;
line-height:115%;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:"Calibri","sans-serif";
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:"Times New Roman";
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
</style>
<![endif]--> <br /></p>Jiří Kovaříkhttp://www.blogger.com/profile/07104593800493494378noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4719566513985880688.post-31015253199116039042020-07-21T16:39:00.000+02:002020-07-21T16:39:07.555+02:00PELOPONNÉSKÁ VÁLKA<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggbZ902JYEtDDLpX3OsGBueka6QIlvfkbWjGmy9pZWaUbvZ7G1Oprtma9yzKx0gsURhKkiqbCOGipvOek6pbexQxJfMyVMrLCfK3PrHBCNAJkxNNJh2kBFa_cXum3Ldz74mwsQYDV8VOU/s1600/423_bg.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="448" data-original-width="315" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggbZ902JYEtDDLpX3OsGBueka6QIlvfkbWjGmy9pZWaUbvZ7G1Oprtma9yzKx0gsURhKkiqbCOGipvOek6pbexQxJfMyVMrLCfK3PrHBCNAJkxNNJh2kBFa_cXum3Ldz74mwsQYDV8VOU/s640/423_bg.jpg" width="450" /></a></div>
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;">Tohle je po VÁLCE ŘEKŮ S PERŠANY a po řadě let můj návrat k starověkému Řecku. Na přebalu knihy o tom říkám:</span></span><br />
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;"></span></span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;"><i><span style="color: black;"> Jak to všechno začalo?</span></i></span></span><br />
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;"><i><span style="color: black;"> Jedna
válka končila a v ní se zvolna rodila druhá, dokonce ještě krutější než ta
s vnějším nepřítelem, s Peršany.</span></i></span></span><br />
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;"><i><span style="color: black;"> Měla
to být vnitřní válka.</span></i></span></span><br />
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;"><i><span style="color: black;"> Dalo
by se říci, že válka občanská.</span></i></span></span><br />
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;"><i><span style="color: black;"> Bratrovražedná,
surová a bezohledná jako budou všechny občanské války, které přijdou po ní.</span></i></span></span><br />
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;"><i><span style="color: black;"> „V
jejím průběhu postihly Řecko takové strasti jako nikdy jindy ve stejném časovém
údobí. Nikdy nebylo dobyto a zničeno tolik měst, ať už barbary, nebo ve vzájemných
bojích. nikdy nebylo tolik lidí vyhnáno z vlasti nebo povražděno...“<span style="mso-bidi-font-style: normal;"> </span>napsal Thúkydidés, historik, pamětník,
politik i voják.</span></i><span style="color: black;"> </span></span></span><br />
<br />
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: inherit;"><span style="color: black;"> Kniha má 415 stran, 110 vyobrazení, 12 map a vydalo ji nakladatelství AKCENT; objednat si ji můžete zde: <span style="color: #cc0000;">http://www.vydavatelstviakcent.cz/kontakt.php</span></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyN3jihgKqtyCvMnDm_AoonJxapORDAQcHXYMPfskTN288mc_7eXwBZDkiqi3DTM7n6thKdUZcX1e3ZmsBEUI4PO-svT5Zlr4cT5JVY-6Lb5aSDL_6gg2YdvZisl3xLRGaRT0fk2AcJDM/s1600/07.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1127" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyN3jihgKqtyCvMnDm_AoonJxapORDAQcHXYMPfskTN288mc_7eXwBZDkiqi3DTM7n6thKdUZcX1e3ZmsBEUI4PO-svT5Zlr4cT5JVY-6Lb5aSDL_6gg2YdvZisl3xLRGaRT0fk2AcJDM/s640/07.JPG" width="450" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_jaLcBRTHqlMgcajhnnvWRYieHmjFly8A3OHZa2MWpPS17U6_UH77UZmaO61JMFjch0Dd9FUOZEtRy2HFXJsNeDjDHflCG_KhtEWlDcfQUL067IixDB7ZlS5lGqnxlbaOAw0d8u1lFmE/s1600/06.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1130" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_jaLcBRTHqlMgcajhnnvWRYieHmjFly8A3OHZa2MWpPS17U6_UH77UZmaO61JMFjch0Dd9FUOZEtRy2HFXJsNeDjDHflCG_KhtEWlDcfQUL067IixDB7ZlS5lGqnxlbaOAw0d8u1lFmE/s640/06.JPG" width="452" /> </a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEioI8sZSx7RSWrQRodnEh2HN9lDTKF9ff40ycJYJtYGRGq4-uB1Bs2WYp84btStLVUmh5ANt65GrR0KE4y9FdUv5p_KZ6PHyegAUyeouqFrs5agc1rGsMUzUFXV6CbGgGdN_L5dcqmhyphenhyphenjU/s1600/01.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1129" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEioI8sZSx7RSWrQRodnEh2HN9lDTKF9ff40ycJYJtYGRGq4-uB1Bs2WYp84btStLVUmh5ANt65GrR0KE4y9FdUv5p_KZ6PHyegAUyeouqFrs5agc1rGsMUzUFXV6CbGgGdN_L5dcqmhyphenhyphenjU/s640/01.JPG" width="450" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgDY72ZwxOpStEo_8WE3DLLjgM0uHTPaOLqAZeKFo6odl1xnJqPron_q2tqig2OR2rEUSO3JxAdzbFf1W2HbekE5tbCxcwxMeesjnD9QZwxRBcnvhmMm0Mc9w_tDFiZOiKX8LqRxTlY8cc/s1600/02.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1157" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgDY72ZwxOpStEo_8WE3DLLjgM0uHTPaOLqAZeKFo6odl1xnJqPron_q2tqig2OR2rEUSO3JxAdzbFf1W2HbekE5tbCxcwxMeesjnD9QZwxRBcnvhmMm0Mc9w_tDFiZOiKX8LqRxTlY8cc/s640/02.JPG" width="462" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgr8XBuPuSmGDeQsVAbJVNLlbQGvydcRIJ3evjOpKvtTrXcJZl6HcclV-O-0aeZ5k0R8o8HtFxk_TNvnjB2MWDDATXNzMe1W1mlPibuNxmy9jVjrm0u044AmQiAll-TUGI2u9bWrwx5zDk/s1600/03.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1197" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgr8XBuPuSmGDeQsVAbJVNLlbQGvydcRIJ3evjOpKvtTrXcJZl6HcclV-O-0aeZ5k0R8o8HtFxk_TNvnjB2MWDDATXNzMe1W1mlPibuNxmy9jVjrm0u044AmQiAll-TUGI2u9bWrwx5zDk/s640/03.JPG" width="478" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicN-7rfoEYa0lB3nIGVLoJY6uf299bEOefYUTaqhWnxg0NGgY1lU_UsXG5-F-55vF1FbedjYeMedFT2tCuGNpu0-fDG2qUhh6N0a1kjAjwoFFd7E4ZpW7aRO30SCczbOgctjTIKyGdvhc/s1600/04.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1132" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicN-7rfoEYa0lB3nIGVLoJY6uf299bEOefYUTaqhWnxg0NGgY1lU_UsXG5-F-55vF1FbedjYeMedFT2tCuGNpu0-fDG2qUhh6N0a1kjAjwoFFd7E4ZpW7aRO30SCczbOgctjTIKyGdvhc/s640/04.JPG" width="452" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiOHcxbuPz1q6eJe4r0IdVxfAVbvlltxsvxjoxXgzI8fHoufkCe9VDtr_md0L1m7LsbZh47rA5olfR2iKlJbPDxSBxQTmRdvBvMLekkj6lKe5iNSLPLxMDIz-gbSNEo_dfhMcjvG11sVKA/s1600/05.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1130" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiOHcxbuPz1q6eJe4r0IdVxfAVbvlltxsvxjoxXgzI8fHoufkCe9VDtr_md0L1m7LsbZh47rA5olfR2iKlJbPDxSBxQTmRdvBvMLekkj6lKe5iNSLPLxMDIz-gbSNEo_dfhMcjvG11sVKA/s640/05.JPG" width="450" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<br /><!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:TrackMoves/>
<w:TrackFormatting/>
<w:HyphenationZone>21</w:HyphenationZone>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:DoNotPromoteQF/>
<w:LidThemeOther>CS</w:LidThemeOther>
<w:LidThemeAsian>X-NONE</w:LidThemeAsian>
<w:LidThemeComplexScript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
<w:SplitPgBreakAndParaMark/>
<w:DontVertAlignCellWithSp/>
<w:DontBreakConstrainedForcedTables/>
<w:DontVertAlignInTxbx/>
<w:Word11KerningPairs/>
<w:CachedColBalance/>
</w:Compatibility>
<m:mathPr>
<m:mathFont m:val="Cambria Math"/>
<m:brkBin m:val="before"/>
<m:brkBinSub m:val="--"/>
<m:smallFrac m:val="off"/>
<m:dispDef/>
<m:lMargin m:val="0"/>
<m:rMargin m:val="0"/>
<m:defJc m:val="centerGroup"/>
<m:wrapIndent m:val="1440"/>
<m:intLim m:val="subSup"/>
<m:naryLim m:val="undOvr"/>
</m:mathPr></w:WordDocument>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" DefUnhideWhenUsed="true"
DefSemiHidden="true" DefQFormat="false" DefPriority="99"
LatentStyleCount="267">
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Normal"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="heading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="35" QFormat="true" Name="caption"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="10" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" Name="Default Paragraph Font"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="11" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtitle"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="22" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Strong"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="20" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="59" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Table Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Placeholder Text"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="No Spacing"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Revision"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="34" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="List Paragraph"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="29" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="30" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="19" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="21" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="31" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="32" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="33" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Book Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="37" Name="Bibliography"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" QFormat="true" Name="TOC Heading"/>
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Normální tabulka";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin-top:0cm;
mso-para-margin-right:0cm;
mso-para-margin-bottom:10.0pt;
mso-para-margin-left:0cm;
line-height:115%;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:"Calibri","sans-serif";
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:"Times New Roman";
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
</style>
<![endif]-->Jiří Kovaříkhttp://www.blogger.com/profile/07104593800493494378noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4719566513985880688.post-58046977173093387952020-05-13T16:46:00.002+02:002020-05-13T17:04:56.593+02:00MONOGRAFIE MARŠÁLA MASSÉNY Z PERA PAVLA B. ELBLA<i>Napoleonské literatury se letos urodilo hodně a v té žni patří Pavel B. ELBL (Wellington, Bernadotte, atd...) mezi to nejkvalitnější zrno. Jeho MARŠÁL MASSÉNA vycházi v AKCENTu a objednat si ho můžete na </i><br />
<span style="color: #cc0000;"><i>http://www.vydavatelstviakcent.cz/kontakt.php </i></span><br />
<span style="color: #cc0000;"><i><span style="color: black;">Autor mi laskavě poskytl s obsahem i malou ukázku, kterou rád zveřejňuji.</span></i></span><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="color: #cc0000;"> </span><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCJLOpynDUkThpJu3IYa13Ys9s1-BIfNn1KOC-1Pv4Gf1ByucU30pU5eTEviK5i-jkpWH5gAz0hw_vLeVvsUrRVluuAFUoeIk-scxEMqBZeYjT56HuUDl5S0a5IFa8j3eZWs_TtVFB0ro/s1600/mar%25C5%25A1%25C3%25A1lmass%25C3%25A9na.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1096" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCJLOpynDUkThpJu3IYa13Ys9s1-BIfNn1KOC-1Pv4Gf1ByucU30pU5eTEviK5i-jkpWH5gAz0hw_vLeVvsUrRVluuAFUoeIk-scxEMqBZeYjT56HuUDl5S0a5IFa8j3eZWs_TtVFB0ro/s640/mar%25C5%25A1%25C3%25A1lmass%25C3%25A9na.jpg" width="438" /></a></div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><b>OBSAH</b></span></span></span></div>
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span></span><br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">Slovo autora</span></span></span></div>
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span></span><br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">1. Z paluby lodi
ke generálským epoletám</span></span></span></div>
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span></span><br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">2. Vzhůru proti
Piemontu</span></span></span></div>
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span></span><br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">3. Tažení do Lombardie a Benátska</span></span></span></div>
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span></span><br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">4. Rivoli a tažení do Korutan</span></span></span></div>
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span></span><br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">5. Politické intermezzo</span></span></span></div>
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span></span><br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">6. Neveselé vyhlídky<span id="goog_827333742"></span><span id="goog_827333743"></span></span></span></span></div>
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span></span><br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">7. Švýcarské tažení</span></span></span></div>
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span></span><br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">8. Obléhání Janova</span></span></span></div>
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span></span><br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">9. Návrat neveselých
vyhlídek</span></span></span></div>
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span></span><br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">10. Opět na italské
půdě</span></span></span></div>
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span></span><br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">11. Tažení na Dunaji</span></span></span></div>
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span></span><br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">12. Massénův vpád do
Portugalska</span></span></span></div>
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span></span><br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">13. Krvavý hřeben u
Bu<span style="background: white;">ç</span>aca</span></span></span></div>
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span></span><br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">14. Linie Torres
Vedras</span></span></span></div>
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span></span><br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">15. Ústup z
Portugalska</span></span></span></div>
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span></span><br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">16. Massénova labutí píseň u Fuentes de O<span style="background: white;">ñ</span>oro</span></span></span></div>
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span></span><br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">17. Pád „Miláčka <span style="background: white;">V</span>ítězství“</span></span></span></div>
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span></span><br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">18. Epilog</span></span></span></div>
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span></span><br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">Prameny a literatura</span></span></span></div>
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span></span><br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span style="color: #cc0000;"><span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">Internet</span></span></span></div>
<br />
<br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: inherit;"></span></div>
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><br />
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><b>Slovo autora<span style="background: blue; color: #00cc00;"></span></b></span></span></div>
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><br />
<div class="MsoNoSpacing" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><span style="background: blue none repeat scroll 0% 0%; color: #00cc00;"></span></span></span></div>
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><br />
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"> Přestože André <span style="background: white;">Masséna náležel</span> k jedněm z <span style="background: white;">nejschopnějších
a </span>nejobávanějších revolučních a Napoleonových vojevůdců, se kterým
zkřížil zbraně i <span style="background: white;">legendární vévoda</span> z
Wellingtonu, dalo by se říci, že jeho osoba je poněkud zahalena „mlžným
oparem“. Někteří jeho životopisci, zejména ti francouzští, se uchylují
k přehnané kritice, nebo naopak přistupují k jednoznačným
chvalozpěvům. Zkrátka Massénovo počínání, jeho úspěchy, ale také nepochybná
selhání a prohřešky jsou zveličovány nebo naopak tiše ignorovány. Masséna byl
již za svého života považován za velmi kontroverzního a jeho současníci vedli
spory o vojenských a osobních kvalitách tohoto muže, <span style="background: white;">jež </span>dosud nebyly uspokojivě uzavřeny. Jeho nepopiratelná a mnoha
skutečnostmi doložená touha po penězích, luxusu a majetku podle mého názoru
pramenila především z žalostného a v bídě prožitého dětství, přičemž tento
psychologický faktor jakési neukojitelné „nenasytnosti“ nelze při posuzování
jeho činů v žádném případě opomíjet. Ostatně v této oblasti rozhodně
nebyl sám a podobně se chovala řada vysokých důstojníků revoluční a posléze i
Napoleonovy armády<span style="background: white;">. Nelze se tak příliš
podivovat nebo pohoršovat nad tím, že náležel k jedněm z největších
ziskuchtivců a prospěchářů mezi generály té doby, neboť tito muži obecně
nenáleželi ke vzorům ctností.</span></span></span></div>
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><br />
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><span style="background: white none repeat scroll 0% 0%;"> P</span>rověření faktů do té míry,
jak je to jenom možné a jejich prezentace v té správné a objektivní
perspektivě se tak jeví jako zcela <span style="background: white;">nezbytné,
stejně jako</span> pokus o analýzu Massénova skutečně skvělého vrozeného
vojenského talentu projevovaného konkrétními kroky na bitevním poli. Přestože
tento sirotek neprodělal žádné teoretické vojenské <span style="background: white;">vzdělání,</span> nepochybně <span style="background: white;">dorostl k
brilantní</span> schopnosti nezávislého úsudku a z toho plynoucího
samostatného <span style="background: white;">operování,</span> a to především v
taženích a bitvách před rokem 1810. </span></span></div>
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><br />
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"> Byl to hubený, nevrlý, z dnešního
hlediska spíše drobný <span style="background: white;">chlapík se</span>
sebevědomou, poněkud prohnanou tváří prozrazující jistou dávku egoismu, pýchy,
ale i potměšilosti, s orlím, nesmlouvavým zrakem skrývajícím se pod
kloboukem a <span style="background: white;">i poté, co v důsledku nehody na
lovu neviděl na jedno oko, nebylo na bitevním poli nic, co by mu uniklo.
S ledovým klidem stanul před nastoupeným pěším batalionem a jediným gestem
dal najevo, která přezka na botě nebo knoflík na uniformě a kamaších nejsou na
svém místě. Důstojnický sbor ani vojáci ho až na několik výjimek příliš
nemilovali, protože velmi bažil po penězích a muži byli pochopitelně raději,
když se jejich velitelé projevovali štědře. Ovšem pokud se jednalo o úroveň
jeho vojenského řemesla, velmi si ho vážili a výjma Napoleona a maršálů Jeana Lannese
či Michaela Neye jen neradi bojovali pod</span> někým jiným. Všichni si až
příliš dobře uvědomovali, že stejně pevně, jako svíral v rukou získaný
„váček s penězi“, dokázal tisknout v bitvě <span style="background: white;">nepřítele.
Stál</span> na svých pozicích obdobně neotřesitelně a neochvějně jako na
„pokladnici“ a o obojí ho mohl připravit pouze nadmíru protřelý, mazaný a
schopný muž. </span></span></div>
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><br />
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"> Vrcholné vzepětí Massénova válečného umění
nastalo v roce 1809 v bitvách s Rakušany u Aspern-Esslingu a u <span style="background: white;">Wagramu. Předcházely mu skvělé počiny v letech
1796–1797 v Itálii, v roce 1799 ve Švýcarsku a v roce 1800 v Janově.
Se stejnou jistotou však můžeme konstatovat, že na Pyrenejském poloostrově se
v letech 1810 a 1811 dopustil závažných chybných odhadů, jež ve svém
důsledku vedly k porážce jím vedené armády a nakonec tak upadl u císaře
v nemilost. Po energií nabitém vzestupu generála a opojném vrcholu
maršála, vévody z Rivoli a knížete z Esslingu na výsluní úspěchu a přízně
tak následoval vyčerpávající a</span> frustrující pád bývalého <i>„Miláčka <span style="background: white;">Vítězství“</span></i><span style="background: white;">,<i>
</i>jenž se stal <i>„Zkaženým dítětem Vítězství.“</i> Na tomto neslavném
odchodu ze scény se velmi významným způsobem podepsala i vzájemná řevnivost
mezi maršály a generály, panující na Pyrenejském poloostrově, která
v případě Michaela Neye, Jeana-Baptista Bessièrese a Droueta d´Erlona
nabyla až tragických důsledků vojenské nekázně,</span> několikrát prokázané
Marcellinem Marbotem v jeho pamětech. Svoji vinu nepochybně nesl i sám
Napoleon, který se v aktuální situaci na zdejším spletitém bojišti nejenom
z hlediska geografie až příliš často neorientoval a vznášel nereálné
požadavky nebo protichůdné rozkazy. </span></span></div>
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><br />
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"> Domnívám se, že v souvislosti
s Massénovými neúspěchy na portugalském bojišti by rovněž mělo být
vzpomenuto nepopiratelné vyčerpání, dnes bychom řekli vyhoření tohoto vojevůdce,
jenž v dané době toužil pouze po spokojeném a klidném životě v přepychu,
který si vydobyl. Tento odklon od nekonečných a únavných válečných tažení lze
po roce 1809 vypozorovat i u několika dalších Napoleonových maršálů. Proslulý
kníže Klemens Lothar Metternich, který působil v letech <span style="background: white;">1806–1809 jako rakouský vyslanec v Paříži, ve</span>
svých pamětech napsal:</span></span></div>
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><br />
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"> <i>„Neboť jsem dosáhl bodu ve svém
vyprávění, kdy skončil můj úřad vyslance ve Francii, domnívám se, že mohu říci
pár slov o vnitřním stavu země a o některých nejvýznamnějších osobnostech té
doby. </i></span></span></div>
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><br />
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><i> Francie pociťovala potřebu odpočinku a
tento pocit převládal nejenom mezi masami, ale <span style="background: white;">i
mezi Napoleonovými druhy ve zbrani. Tito jedinci vzešli většinou z nižších
řad armády a povznesli se k výšinám vojenské cti. Zbohatli ze zahraničních
kořistí a vypočítavé velkorysosti císaře a nyní</span> si přáli užívat toho, co
získali. Napoleon pro ně vytvořil skvělou existenci. Kníže z <span style="background: white;">Neufchâtelu </span></i><span style="background: white none repeat scroll 0% 0%;">(maršál Berthier)<i> měl
roční příjem vyšší než 1 200 00 franků: maršál Davout měl majetek, který mu
vynesl příjem jeden milion: Masséna, Augereau a řada dalších maršálů a generálů
byli stejně bohatí. Tito muži si přáli užívat svého majetku a odmítali se dávat</i></span><i> všanc válce.“ </i></span></span></div>
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><br />
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"> Nutno říci, že Napoleon čerpal
v průběhu svých tažení z obsazených území obrovské finanční i materiální
bohatství<span style="background: white;">. Činil tak ovšem jménem</span>
francouzského státu a osobně se přitom nijak neobohacoval. Totéž však nelze
říci o některých z jeho velitelů včetně Massény, kteří si za to vysloužili
císařovu kritiku, kterou ve svých pamětech potvrdil i hrabě Emmanuel de Las
Cases:</span></span></div>
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><br />
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"> <i>„Masséna, Augereau, Brune a řada
dalších si počínali jako neohrožení plenitelé. Masséna se navíc vyznačoval
nechutnou chamtivostí.“ </i></span></span></div>
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><br />
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><i> </i>Masséna se v této souvislosti dočkal zvláštní <span style="background: white;">Napoleonovy pozornosti</span>, v níž se
pozoruhodně mísily pocty i kritika. Císař ho nepokrytě označoval za <i>„zloděje“</i>,
kterého se občas snažil přimět k navrácení neprávem nabytých peněz:</span></span></div>
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><br />
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"> <i>„Masséna toho spoustu uloupil<span style="background: white;">. (...)</span> V Benátsku maršál Masséna uloupil,
co mohl. <span style="background: white;">(...) </span>Přikázal jsem maršálovi
Massénovi navrácení dvou milionů, které ukradl. (...) S lupiči jednejte
nesmlouvavě, Massénu nenávidí celá armáda. (...) Poraďte Massénovi, aby vrátil
šest naloupených milionů.“</i></span></span></div>
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><br />
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><i> </i>Jindy však byl toho názoru, že Masséna<i> „je za
jistých okolností velmi užitečný“</i> a náležel k nepatrné skupince mužů,
ke kterým choval nelíčený obdiv. Las Cases při jednom z dlouhých, bezútěšných
večerů na ostrově Svaté Heleny od Napoleona vyslechl i tato slova: </span></span></div>
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><br />
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"> <i>„Císaři nebylo příliš dobře a diktoval
mi ve své komnatě portréty generálů Italské armády – Massény, Augereaua,
Séruriera a dalších. Masséna byl obdařen mimořádnou odvahou a neústupností, <span style="background: white;">které, jak se zdálo, rostly s nebezpečím. Když
byl přemožen, vždy byl připraven bojovat znovu, jako by byl vítězem. (…)
Masséna byl skvělým mužem a podivnou zvláštností temperamentu dosáhl</span>
požadované rovnováhy pouze v žáru bitvy, byl stvořen uprostřed nebezpečí.
(…) V době revoluce se náhle objevilo množství velkých generálů: Pichegru,
Kléber, Masséna, Marceau, Desaix, Hoche a další, a téměř všichni byli původně
prostými vojíny. Ale zde se úsilí přírody zdálo být vyčerpáno, neboť od té doby
nevykonala nic, nebo alespoň nic tak skvělého.“</i></span></span></div>
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><br />
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"> Napoleonův starší bratr, neapolský a
posléze španělský král Josef se dokonce dočkal této rady:</span></span></div>
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><br />
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"> <i>„Učinil byste dobře, pokud byste
dokázal získat Massénu do svých služeb. Ve vojenském umění se sice příliš
nevyzná, ale je statečný a může vám být ku prospěchu.“</i></span></span></div>
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><br />
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><i> </i>V roce 1809 po vítězném tažení proti <span style="background: white;">Rakousku,</span> během něhož vévoda z Rivoli
předvedl to <span style="background: white;">nejlepší, co mohl,</span>
Napoleonovo pohrdání zcela zmizelo:</span></span></div>
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><br />
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"> <i>„Masséna je skvělý voják, před nímž je
nezbytné smeknout<span style="background: white;">. (...) Jsme</span> nuceni
zapomenout na jeho špatné vlastnosti, neboť žádný člověk není bez chyb.“</i></span></span></div>
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><br />
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><i> </i>Uvedený trend Napoleon neopustil ani ve zmiňovaném
vyhnanství na ostrově Svaté Heleny:</span></span></div>
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><br />
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"> <i>„Je to muž s dobrou tělesnou
konstitucí, nepodléhající únavě a projevující se za všech okolností nezlomným
duchem. Ve dne v noci v sedle koně mezi skalami a v horách, to
byl způsob války, kterému obzvláště <span style="background: white;">rozuměl. Byl
rázný, statečný, nebojácný, ctižádostivý a naplněný sebeláskou. Zanedbával
disciplínu, zle nedbal na administrativu, a přesto byl u vojáků málo oblíbený.
(…) Nebyl duchaplným řečníkem, ovšem po prvním výstřelu z děla, uprostřed
létajících kulek a v nebezpečných situacích se plně projevovaly jeho
schopnosti a bezchybné myšlení, hovořil silně a jasně. Když utrpěl porážku,
dokázal se vzchopit, jako by sám zvítězil. (...) Zvuk dělostřelecké palby mu
vždy projasnil hlavu. (...) Masséna vynikal mimořádnou odvahou a nevídanou
vytrvalostí, během hrozícího nebezpečí vynikl jeho talent. (...) Tolik
potřebnou rozvahu projevoval pouze v boji. (...) </span>Pokud by své
skvělé schopnosti neposkvrnil lakotou, mohl být pokládán za velkého muže.“ </i></span></span></div>
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><br />
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><i> </i>Jistým vysvětlením uvedeného maršálova rozporuplného
hodnocení ze strany legendárního císaře může být i opomíjená skutečnost, že
Napoleon v něm v počátcích <span style="background: white;">svého
vzestupu neoprávněně spatřoval politického konkurenta. V průběhu let tak
vznikl doslova nevídaný koktejl urážek a poct. Ovšem podle tvrzení Napoleonova
sekretáře Louise-Antoina</span> Bourrienna padlo Massénovo jméno z císařových <span style="background: white;">úst, </span>dokonce i když spočinul na smrtelném loži:
</span></span></div>
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><br />
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"> <i>„Dne 1. května se téměř po celý den
nacházel v deliriu a trpěl strašným zvracením. Pozřel dva malé biskvity a
několik kapek červeného vína. Druhého byl spíše tišší a alarmující příznaky se
poněkud zklidnily. Ve dvě hodiny odpoledne měl nicméně záchvat horečky a opět
nastalo delirium. Hovořil sám se sebou o Francii o svém drahém synovi a
některých starých druzích ve zbrani. Občas si zjevně představoval bitevní pole.
‚Stengel!‘ křičel, ‚Desaix! Masséna! Ach! (…) Rychle – kupředu – útočte! – jsou
naši!‘“</i></span></span></div>
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><br />
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"><i> </i><span style="background: white none repeat scroll 0% 0%;">Vzájemné antipatie mezi císařem a
jeho maršálem, kteří o sobě hovořili velmi málo, přičemž Napoleon ve vyhnanství
na spoustu záležitostí nahlížel navíc zkreslenou „optikou“, opět neskýtají
příliš pevnou půdu.</span></span></span></div>
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><br />
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"> A tak je zde třeba nastoupit nesnadnou
cestu snahy po dosažení spravedlivé rovnováhy mezi nekritickým obdivem jednoho
a kousavou kritikou druhého, odrážející se i v hodnocení Massény prostými
vojáky, důstojníky, generály, maršály a historiky až do dnešních dnů. </span></span></div>
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><br />
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"> Z tohoto hlediska jsou velmi zajímavé
a přínosné především slavné paměti lehkého kavaleristy barona Marcellina
Marbota a také memoáry barona Paula-Charlese Francoise-Adriena-Henri-Dieudonné
Thiébaulta, kteří svého času působili jako Massénovi pobočníci. Tato funkce jim
skýtala možnost poměrně blízkého kontaktu s jejich nadřízeným velitelem a
tím pádem i jistého posouzení jeho chování a charakteru. Thiébault byl
generálovým pobočníkem v letech 1796<span style="background: white;">–</span>1797
během Italského tažení a sloužil také jako jeho vojenský sekretář
v průběhu obléhání Janova v roce 1800. Marbot byl jedním
z maršálových starších pobočníků při tažení proti Rakousku v roce
1809 a během výpravy do Portugalska v letech 1810–1811. Ovšem zatímco
Thiébault byl svému veliteli věrně oddán a bezvýhradně ho respektoval, Marbot
ho v oblibě příliš neměl a jeho paměti Massénu několikrát staví do velmi
nepříjemného světla. </span></span></div>
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><br />
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"> Přestože André Masséna náležel
v plejádě revolučních generálů a Napoleonových maršálů k těm
kontroverzním, obdobně jako Jean-Baptiste-Jules Bernadotte a <span style="background: white;">Charles-Pierre-Fran<a href="https://www.blogger.com/null" name="firstHeading"></a>çois
Augereau, nelze říci, že by tím poutavost jeho životních osudů</span> nějakým
způsobem utrpěla. Domnívám se, že toto stanovisko by se rovněž mohlo stát
základním výchozím bodem našeho příběhu o tomto neobyčejném muži v ještě
neobyčejnější době, jehož maršálským heslem se stala následující slova: </span></span></div>
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;">
</span></span><br />
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: inherit;"><span style="font-size: small;"> <i>„Vítězný a věrný.“</i></span></span></div>
<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:TrackMoves/>
<w:TrackFormatting/>
<w:HyphenationZone>21</w:HyphenationZone>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:DoNotPromoteQF/>
<w:LidThemeOther>CS</w:LidThemeOther>
<w:LidThemeAsian>X-NONE</w:LidThemeAsian>
<w:LidThemeComplexScript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
<w:SplitPgBreakAndParaMark/>
<w:DontVertAlignCellWithSp/>
<w:DontBreakConstrainedForcedTables/>
<w:DontVertAlignInTxbx/>
<w:Word11KerningPairs/>
<w:CachedColBalance/>
</w:Compatibility>
<w:BrowserLevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel>
<m:mathPr>
<m:mathFont m:val="Cambria Math"/>
<m:brkBin m:val="before"/>
<m:brkBinSub m:val="--"/>
<m:smallFrac m:val="off"/>
<m:dispDef/>
<m:lMargin m:val="0"/>
<m:rMargin m:val="0"/>
<m:defJc m:val="centerGroup"/>
<m:wrapIndent m:val="1440"/>
<m:intLim m:val="subSup"/>
<m:naryLim m:val="undOvr"/>
</m:mathPr></w:WordDocument>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" DefUnhideWhenUsed="true"
DefSemiHidden="true" DefQFormat="false" DefPriority="99"
LatentStyleCount="267">
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Normal"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="heading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" QFormat="true" Name="heading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" QFormat="true" Name="heading 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" QFormat="true" Name="heading 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" QFormat="true" Name="heading 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="35" QFormat="true" Name="caption"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="10" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" Name="Default Paragraph Font"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="11" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtitle"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="22" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Strong"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="20" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="59" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Table Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Placeholder Text"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="No Spacing"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Revision"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="34" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="List Paragraph"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="29" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="30" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="19" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="21" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="31" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="32" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="33" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Book Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="37" Name="Bibliography"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" QFormat="true" Name="TOC Heading"/>
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Normální tabulka";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin-top:0cm;
mso-para-margin-right:0cm;
mso-para-margin-bottom:10.0pt;
mso-para-margin-left:0cm;
line-height:115%;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:"Calibri","sans-serif";
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:"Times New Roman";
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;
mso-fareast-language:EN-US;}
</style>
<![endif]--><br />
<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:TrackMoves/>
<w:TrackFormatting/>
<w:HyphenationZone>21</w:HyphenationZone>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:DoNotPromoteQF/>
<w:LidThemeOther>CS</w:LidThemeOther>
<w:LidThemeAsian>X-NONE</w:LidThemeAsian>
<w:LidThemeComplexScript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
<w:SplitPgBreakAndParaMark/>
<w:DontVertAlignCellWithSp/>
<w:DontBreakConstrainedForcedTables/>
<w:DontVertAlignInTxbx/>
<w:Word11KerningPairs/>
<w:CachedColBalance/>
</w:Compatibility>
<w:BrowserLevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel>
<m:mathPr>
<m:mathFont m:val="Cambria Math"/>
<m:brkBin m:val="before"/>
<m:brkBinSub m:val="--"/>
<m:smallFrac m:val="off"/>
<m:dispDef/>
<m:lMargin m:val="0"/>
<m:rMargin m:val="0"/>
<m:defJc m:val="centerGroup"/>
<m:wrapIndent m:val="1440"/>
<m:intLim m:val="subSup"/>
<m:naryLim m:val="undOvr"/>
</m:mathPr></w:WordDocument>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" DefUnhideWhenUsed="true"
DefSemiHidden="true" DefQFormat="false" DefPriority="99"
LatentStyleCount="267">
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Normal"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="heading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" QFormat="true" Name="heading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" QFormat="true" Name="heading 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" QFormat="true" Name="heading 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" QFormat="true" Name="heading 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="35" QFormat="true" Name="caption"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="10" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" Name="Default Paragraph Font"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="11" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtitle"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="22" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Strong"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="20" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="59" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Table Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Placeholder Text"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="No Spacing"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Revision"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="34" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="List Paragraph"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="29" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="30" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="19" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="21" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="31" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="32" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="33" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Book Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="37" Name="Bibliography"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" QFormat="true" Name="TOC Heading"/>
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Normální tabulka";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin-top:0cm;
mso-para-margin-right:0cm;
mso-para-margin-bottom:10.0pt;
mso-para-margin-left:0cm;
line-height:115%;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:"Calibri","sans-serif";
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:"Times New Roman";
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;
mso-fareast-language:EN-US;}
</style>
<![endif]-->Jiří Kovaříkhttp://www.blogger.com/profile/07104593800493494378noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4719566513985880688.post-85316592013334381432020-04-24T16:28:00.000+02:002020-04-24T16:28:13.770+02:00MURAT a BONAPARTOVÉ<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:TrackMoves/>
<w:TrackFormatting/>
<w:HyphenationZone>21</w:HyphenationZone>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:DoNotPromoteQF/>
<w:LidThemeOther>CS</w:LidThemeOther>
<w:LidThemeAsian>X-NONE</w:LidThemeAsian>
<w:LidThemeComplexScript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
<w:SplitPgBreakAndParaMark/>
<w:DontVertAlignCellWithSp/>
<w:DontBreakConstrainedForcedTables/>
<w:DontVertAlignInTxbx/>
<w:Word11KerningPairs/>
<w:CachedColBalance/>
</w:Compatibility>
<w:BrowserLevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel>
<m:mathPr>
<m:mathFont m:val="Cambria Math"/>
<m:brkBin m:val="before"/>
<m:brkBinSub m:val="--"/>
<m:smallFrac m:val="off"/>
<m:dispDef/>
<m:lMargin m:val="0"/>
<m:rMargin m:val="0"/>
<m:defJc m:val="centerGroup"/>
<m:wrapIndent m:val="1440"/>
<m:intLim m:val="subSup"/>
<m:naryLim m:val="undOvr"/>
</m:mathPr></w:WordDocument>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" DefUnhideWhenUsed="true"
DefSemiHidden="true" DefQFormat="false" DefPriority="99"
LatentStyleCount="267">
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Normal"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="heading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="35" QFormat="true" Name="caption"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="10" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" Name="Default Paragraph Font"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="11" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtitle"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="22" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Strong"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="20" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="59" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Table Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Placeholder Text"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="No Spacing"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Revision"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="34" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="List Paragraph"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="29" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="30" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="19" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="21" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="31" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="32" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="33" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Book Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="37" Name="Bibliography"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" QFormat="true" Name="TOC Heading"/>
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Normální tabulka";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin-top:0cm;
mso-para-margin-right:0cm;
mso-para-margin-bottom:10.0pt;
mso-para-margin-left:0cm;
line-height:115%;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:"Calibri","sans-serif";
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:"Times New Roman";
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
</style>
<![endif]-->
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgIWnkXukijRXYSAKXwY3VfhYdZwIRkLawmbC5PPTErkRWAm-SQjGpfYpPjAN6tw9O8ifUzNyGW9ek_vOinLcT56JzlG5mm04JadP3RlpDZsgAdPs0OcPVRWb6Cy30AhSxXN0eLn3GtGcg/s1600/Murat.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="924" data-original-width="1394" height="424" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgIWnkXukijRXYSAKXwY3VfhYdZwIRkLawmbC5PPTErkRWAm-SQjGpfYpPjAN6tw9O8ifUzNyGW9ek_vOinLcT56JzlG5mm04JadP3RlpDZsgAdPs0OcPVRWb6Cy30AhSxXN0eLn3GtGcg/s640/Murat.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgy5yw3IaKNDu3PkSucYtJtP4yP0rUm_1Suny6GHCVYQhIU-PA6cLu91PCOuJp9MXLgOL1SJjlDFYQtTfJjYn2Qp72qd5MfDVy0hwWA44gKyo8FsSpj3BE86MBKIRDt-FzYL8Guq_ewo4Y/s1600/1.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1146" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgy5yw3IaKNDu3PkSucYtJtP4yP0rUm_1Suny6GHCVYQhIU-PA6cLu91PCOuJp9MXLgOL1SJjlDFYQtTfJjYn2Qp72qd5MfDVy0hwWA44gKyo8FsSpj3BE86MBKIRDt-FzYL8Guq_ewo4Y/s400/1.jpg" width="286" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Tak je to tady. Můj MURAT je na světě a vychází jako komplet
s ENCYKLOPEDIÍ BONAPARTŮ Josefa N. Kunze. Proč jsme se k tomu vydavatel
a já rozhodli? Protože Napoleonův maršál a neapolský král ke klanu Bonapartů
jako císařův švagr patřil. Protože Kunzova práce je navzdory necelým 200
stranám úžasná jak obšírnými hesly a genealogickými tabulkami, tak i obrazovým
doprovodem. Co dodat? Že můžete objednávat s pětadvacetiprocentní slevou u AKCENTu Třebíč na <span style="color: #cc0000;">http://www.vydavatelstviakcent.cz/kniha.php?id=1379</span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="color: #cc0000;"><b>Jiří Kovařík: MURAT</b></span><br />
Joachim Murat (1767–1815) byl venkovan z francouzského jihu a voják, který se
přidal k Francouzské revoluci. V Itálii získal pod Bonapartem generálské
epolety a v Egyptě pověst skvělého jezdeckého velitele. Stal se Bonapartovým
švagrem a při vzniku císařství maršálem i císařským princem. Šel z tažení do
tažení, z bitvy do bitvy a toužil po slávě i moci. Napoleon mu dal
velkovévodství Berg a v roce 1808 z něj učinil neapolského krále, kterého ale
pokládal jen za svou loutku. Muratův svár mezi oddaností Napoleonovi a touze po
samostatnosti kulminoval s francouzskými prohrami a král Gioacchino, tedy
Joachim, nevěděl, zda myslet víc na svého císaře, nebo na sebe. Snaha po
udržení <br />
neapolské koruny jej vedla k přechodu do tábora Napoleonových protivníků a
nakonec ho dovedla před popravčí peloton v kalabrijském Pizzu. Text doplňuje 25
map a 130 vyobrazení.Formát po ořezu: 158 x 232<br />
Počet stran: 416<br />
<br />
<span style="color: #cc0000;"><b>Josef N. Kunz: BONAPARTOVÉ</b></span><br />
Obsáhlý, podrobný lexikon s téměř sto hesly, životopisy členů a příslušníků
jedné staré italské rodiny, která se stala nejmladším, ale na krátkou dobu i
nejmocnějším císařským domem Evropy – dynastie Bonapartů. Nadšenec do historie
i současnosti královských rodů vytvořil formou kratších či delších hesel jedinečnou
mozaiku portrétů Bonapartů od praotce francouzské imperiální rodiny Carla
Buonaparte a jeho ženy Letizie až po současnost. Atlas je uveden studií o
Bonapartech, hesla jsou za sebou řazena abecedně. Genealogické stromy a bohatý
fotografický doprovod názorně přibližují jednotlivé postavy tohoto
fascinujícího rodu. Tato kniha může být považována za jednu z nejkomplexnějších
studií dynastie Bonapartů.<br />
Formát po ořezu: 158 x 232<br />
Počet stran: 192<br style="mso-special-character: line-break;" />
<br style="mso-special-character: line-break;" />
</div>
Jiří Kovaříkhttp://www.blogger.com/profile/07104593800493494378noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4719566513985880688.post-89435776049670729502020-04-05T09:08:00.002+02:002020-04-05T09:08:30.933+02:00SKUTEČNÉ OSUDY ROMÁNOVÝCH HRDINŮ A. DUMASE (21)<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEheGCocPDG1oCGY9tWQej2cKBZrCtj3pcxGuLNWqVQn6DDIGh4p1mT3qF-f9Lw9Qr7aGeGa_5xQvMnwfPkoI3NPCFJHFKpmzgOtOdm1v2AcmduG-T6iHnkVXl1Yqw-6jru8JjXlHaXonP4/s1600/835cca9854769649e926b6285342bb7d.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEheGCocPDG1oCGY9tWQej2cKBZrCtj3pcxGuLNWqVQn6DDIGh4p1mT3qF-f9Lw9Qr7aGeGa_5xQvMnwfPkoI3NPCFJHFKpmzgOtOdm1v2AcmduG-T6iHnkVXl1Yqw-6jru8JjXlHaXonP4/s640/835cca9854769649e926b6285342bb7d.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:TrackMoves/>
<w:TrackFormatting/>
<w:HyphenationZone>21</w:HyphenationZone>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:DoNotPromoteQF/>
<w:LidThemeOther>CS</w:LidThemeOther>
<w:LidThemeAsian>X-NONE</w:LidThemeAsian>
<w:LidThemeComplexScript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
<w:SplitPgBreakAndParaMark/>
<w:DontVertAlignCellWithSp/>
<w:DontBreakConstrainedForcedTables/>
<w:DontVertAlignInTxbx/>
<w:Word11KerningPairs/>
<w:CachedColBalance/>
</w:Compatibility>
<w:BrowserLevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel>
<m:mathPr>
<m:mathFont m:val="Cambria Math"/>
<m:brkBin m:val="before"/>
<m:brkBinSub m:val="--"/>
<m:smallFrac m:val="off"/>
<m:dispDef/>
<m:lMargin m:val="0"/>
<m:rMargin m:val="0"/>
<m:defJc m:val="centerGroup"/>
<m:wrapIndent m:val="1440"/>
<m:intLim m:val="subSup"/>
<m:naryLim m:val="undOvr"/>
</m:mathPr></w:WordDocument>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" DefUnhideWhenUsed="true"
DefSemiHidden="true" DefQFormat="false" DefPriority="99"
LatentStyleCount="267">
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Normal"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="heading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="35" QFormat="true" Name="caption"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="10" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" Name="Default Paragraph Font"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="11" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtitle"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="22" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Strong"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="20" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="59" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Table Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Placeholder Text"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="No Spacing"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Revision"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="34" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="List Paragraph"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="29" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="30" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="19" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="21" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="31" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="32" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="33" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Book Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="37" Name="Bibliography"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" QFormat="true" Name="TOC Heading"/>
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Normální tabulka";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin:0cm;
mso-para-margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:"Calibri","sans-serif";
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:"Times New Roman";
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
</style>
<![endif]-->
<br />
<div align="center" class="Import1" style="text-align: center;">
<span style="color: #0b5394;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="font-family: "Times New Roman","serif";">H R A B Ě<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>M O N T E-C H R I S T O</span></b></span></div>
<span style="color: #0b5394;">
</span><div align="center" class="Import1" style="tab-stops: 204.1pt; text-align: center;">
<span style="color: #0b5394;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="font-family: "Times New Roman","serif";">(Le
Comte de Monte-Cristo)</span></b><span style="font-family: "Times New Roman","serif";"></span></span></div>
<div class="Import1">
<br /></div>
<div class="Import1">
Příběh o pomstě vězně z ostrova If napsal Dumas ve stejném
roce jako první svazky "Tří mušketýrů". Sám v dodatku, který se i ve
francouzských vydáních románů objevuje jen výjimečně, prozradil, jak
"Hrabě Monte-Cristo" vznikal. Dumasovi bylo devětatřicet a v
doprovodu syna ex-krále Jeroma Bonaparta podnikl plavbu po Středozemním moři.
Princ byl vášnivý lovec a po vyplutí z Elby projevil přání zakotvit u ostrůvku
Monte-Cristo, oplývajícího divokými kozami. Dumase ostrůvek okouzlil:</div>
<div class="Import3">
"Nikdy jsem nespatřil nádherněji azurový háv než ten,
které mu přes ramena přehazuje vycházející slunce... A na paměť cesty, kterou
jsem měl čest s vámi podniknout, dám jméno ostrova Monte-Cristo nějakému románu,
který napíši..."</div>
<div class="Import3">
Po čase dostal Dumas zakázku na několik svazků " Dojmů z
procházek Paříží". Nakladatel však vzápětí chtěl spíše něco ve stylu tehdy
nesmírně úspěšných "Tajností pařížských" Eugéna Sue. Dumase napadlo
použít historku, kterou si už dříve zatrhl v Peuchetově knize "Policie bez
závoje":</div>
<div class="Import3">
"Byl to dvacetistránkový příběh nazvaný "Diamant a
pomsta". Napsaný byl prostě idiotsky... Avšak je pravdou, že v té skořápce
se ukrývala perla, perla beztvará, perla surová, perla bezcenná, která čekala na
svého stvořitele..."</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 86.4pt;">
Z oné ukryté perly vznikl druhý
nejslavnější Dumasův román...</div>
<div class="Import0">
<br /></div>
<div align="center" class="Import0" style="text-align: center;">
<span style="color: #0b5394;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;">EDMOND DANTÈS</b></span></div>
<span style="color: #0b5394;">
</span><div align="center" class="Import0" style="text-align: center;">
<span style="color: #0b5394;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;">Vězňova odplata</b></span></div>
<div align="center" class="Import0" style="text-align: center;">
<br /></div>
<div class="Import4">
Dne 24. února 1815 ohlásila hlídka z Notre-Dame de la Garde
trojstěžník Faraon, připlouvající ze Smyrny, Terstu a Neapole.</div>
<div class="Import5" style="margin-right: 115.2pt;">
Jako obvykle z přístavu okamžitě
vyplul lodivod, prosmýkl se kolem pevnosti If a mezi mysem Morgion a ostrovem
Rion přirazil k lodi.</div>
<div class="Import5">
V mžiku se, jak bývá dosud zvykem, plošina pevnosti Saint-Jean
pokryla zvědavci; neboť v Marseille je připlutí lodi stále velkou událostí,
zejména jde-li o loď jako v případě Faraona postavenou, vystrojenou a vybavenou
v loděnicích ve staré Phocée a patřící loďaři z města.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: -2.0pt;">
Tak začíná Dumasův příběh o
nešťastném námořníkovi, jehož těsně před svatbou dík podlým přátelům zatknou a uvězní
na pevnosti If.</div>
<div class="Import3">
Stejnou trasou, jakou připlouval Dantésův "Faraon",
může za pár desítek franků plout každý návštěvník Marseille. Ze starého
přístavu, svíraného pevnostmi Saint-Jean a Saint-Nicolas, stále vyplouvají od
hráze Belgického nábřeží, vonící čerstvými plody moře a hlučící trhovci, tam a
zpět turistické lodě a loďky. Jejich cílem je právě If, jeden z několika
nepatrných ostrůvků přímo proti rejdě. Ostatně, na proslulou pevnost If
dohlédnete i z přístavu, je to jen dvě tři míle. V jejích bílých valech ovšem
neuvidíte nic zvláštního. Dantésova cela i kobka abbé Farii je pustý výmysl pro
turisty. Přesto ostrov a pevnost If žijí z turistického ruchu a Alexandra
Dumase.</div>
<div class="Import6">
Řekněme to rovnou: žádný Dantés nežil a vězněm na Ifu tudíž
nikdy nebyl, stejně jako abbé Faria! Dumas zvolil Marseille jako dějiště první
části románu snad proto, že v časech, kdy se děj odehrává, toto město účtovalo
s Napoleonovými přívrženci mnohem tvrději než jiná města ve Francii. Velkému
vypravěči se hodil i If, pevnost z let 1524-28, později zesílená, velice dlouho
fungující jako citadela pro státní vězně od hugenotů v časech
Ludvíka XIII.a Ludvíka XIV. až po opozičníky z roku 1851, kteří
nesouhlasili, aby se Ludvík Napoleon stal z prezidenta císařem Napoleonem III.</div>
<div class="Import3">
Skutečný příběh se odehrál v Paříži, kde se i uzavřel.
"Monte-Crista" jsme sice připomněli začátkem, skutečný příběh však
bude lépe začít od konce.</div>
<div class="Import3">
Roku 1828 se jednomu francouzskému katolickému knězi
vyzpovídal na smrt nemocný muž. Největší hřích, který jej tížil, duchovnímu
nadiktoval a na každé straně rukopisu stvrdil podpisem. Když muž zemřel, poslal
kněz vylíčení velkého zločinu pařížské policii, která měla doklady i k tomu, co
s příčinami oné tragédie souviselo...</div>
<div class="Import3">
Roku 1807 žil v Paříži vcelku spokojeně muž jménem Picaud.
Jeho křestní jméno podklady příběhu pletou, jednou uvádějí Francois, častěji
však Pierre. Říkejme mu tedy tím druhým jménem. Pierre byl švec, ne moc bohatý,
leč řemeslo vynášelo. Napoleonská vojska táhla Evropou, dosud vítězila a pár
bot voják prošlapal "za cestu z Paříže do Remeše". Pierre Picaud měl
navíc před svatbou, a ne ledajakou! Měl si brát krásnou a navíc bohatou Thérése
Figorouxovou, jíž dávali sto tisíc franků věna! Právě pospíchal na radnici, pak
ještě musel za knězem. Bylo toho tolik na zařizování...!</div>
<div class="Import3">
Mířil přes náměstí Sainte-Opportune, když tu na něj zavolalo z
kavárničky pár přátel. Nu což, řekl si Picaud, sklenka a pár minut povídání
neuškodí. Tím spíše, že se měl čím chlubit! Majitel kavárničky byl jeho kamarád
a navíc pocházel ze stejného kraje, z Provence, od Nimes.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 108.0pt;">
"Buď zdráv, Picaude,
vypadáš, že je ti do skoku!" prohodil uvnitř kavárník Mathieu Loupian.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 86.4pt;">
"Jak by ne, můj milý Lupiane,
budu se ženit!" opáčil Picaud.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 86.4pt;">
"A kdopak bude ta, co ti
nasadí parohy?", zajímal se další z Picaudových kamarádů jménem Allut.</div>
<div class="Import3">
Když uslyšeli jméno nevěsty, závistivě povzdychli nad výší
věna, které náhle Picauda postrčí o notný stupeň nad ně.</div>
<div class="Import3">
"Však jí to splatím láskou a štěstím," smál se ještě
Pierre a dodal, že svatba je už příští středu, mše se bude sloužit v Saint-Leu
a že jsou všichni srdečně zváni tam i na hostinu!</div>
<div class="Import3">
Pak odběhl a Loupian s Allutem se nemohli z překvapení
vzpamatovat.</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
"Má kliku, trouba!" řekl
jeden.</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
"Tak pěknou a tak
bohatou!" přikývl druhý.</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
"Takovej nýmand!" kroutil
hlavou Allut.</div>
<div class="Import3">
Loupianem lomcovala závist a snad i žárlivost. Podobně jako s
muži v kavárně u přístavu v Marseille:</div>
<div class="Import5">
Danglars očima sledoval Edmonda a Mercedes dokud oba milenci
nezmizeli za jedním z rohů pevnosti Saint-Nicolas; pak se otočil a spatřil
zbledlého a třesoucího se Fernanda. Caderousse blábolil slova jakési pijácké
písničky.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 93.6pt;">
"Vsadím se," povídá
najednou Loupian, "že tu svatbu zdržím.</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
A když ostatní nevěřícně kroutili
hlavami, pokračoval:</div>
<div class="Import3">
"Mám skvělej nápad... Za chvíli sem dorazí komisař... A
já mu namluvím, že si myslím, že je Picaud anglickej agent. Sbalej ho,
vyslechnou, naženou mu strach a za těch vosum hodin dojde nevěstince
trpělivost."</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 93.6pt;">
Byl to nápad, který čtenář románu
dobře zná, i když trochu pozměněný:</div>
<div class="Import5">
"Nuže! řekl jsem tedy, že dejme tomu," pokračoval
Danglars, "po plavbě<span style="font-style: normal;">, </span>z jaké právě
připlul Dantés<span style="font-style: normal;">, </span>a během níž plul kolem
Neapole a ostrova Elby, by ho někdo udal královskému prokurátorovi jako
bonapartistického agenta..."</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 115.2pt;">
"Loupiane, to je
svinstvo," na to Allut, "neznáš Picauda. Jestli to praskne, můžeš se
těšit!"</div>
<div class="Import3">
A zatímco to dva další kamarádi, Chaubart a Solari, pokládali
za náramnou švandu, Allut spoluúčast rázně odmítl.</div>
<div class="Import3">
"No co, "jedovatě mu ještě řekl Loupian, "já se
nedivím, že máš parohy, protože jsi kapoun a není s tebou sranda!"</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 122.4pt;">
"Jsem čestný člověk a ty
žárlivec. Jednou na to doplatíš," s těmito slovy Allut odkráčel.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 93.6pt;">
Těm, co na terase zbyli, Loupian
slíbil, že to bude šprým, nad nímž se potrhají.</div>
<div class="Import3">
Za pár hodin do kavárny dorazil policejní komisař. Možná byl
Loupian placený informátor či tak trochu práskač, možná že komisař ve stylu
Haškova Bretschneidera hlásil cokoliv, v každém případě byla periferní
kavárnička příhodným místem, kde žandarm sbíral informace všeho druhu. Z
kavárníkových udání a náznaků sesmolil skvělé hlášení a to s nadějí na pochvalu
předal nadřízenému</div>
<div class="Import3">
Právě v té době napoleonská policie pátrala po nitkách
dohasínajících emigrantských spiknutí ve Vendée i na jihu. Nadřízený si hlášení
přečetl a vypracoval svodku pro samotného ministra Savaryho, vévodu z Roviga.
Podezíravý Savary se zarazil. Nepochyboval, že Picaud tvoří spojku mezi západem
a jihem! Že za maskou ševce se skrývá figura možná stejně významná, jako před
lety Pichegru či Cadoudal! Že Picaud bude nepochybně přestrojený provensálský
či languedocký aristokrat!</div>
<div class="Import3">
V noci z neděle na pondělí si Savaryho policie pro Picauda
přišla. Zatkla jej tak profesionálně, že nikdo nic neviděl ani neslyšel. Od
toho okamžiku se po Picaudovi slehla zem. Marné byly na úřadech dotazy
Picaudovy nevěsty, rodičů, přátel...</div>
<div class="Import3">
Co mohlo následovat. Bolest, záhada. Naděje pomalu umírala,
pak nové události zvolna překrývaly vzpomínku na ubohého ševce. Loupianovi
stačilo mlčet. Proskočily-li zvěsti, že byl Picaud zatčen jako agent, nikdo se
neodvážil nahlas pochybovat. Neboť Napoleonův režim byl předobrazem pozdějších
a mnohem důkladnějších totalit a od Savaryho policie si po více než století
braly vzor Gestapo i Čeka...!</div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhddg3r6yZLrfWJpJhewpcWOIb6y4L8OsUkBSkdi4EUkycirRF-NDjuUp7n1Kl_VwrtkHsHI19c5EeSbmy5MpYZg2h5j558jnOjPGgHb-QDslLAfBsZ17KBqGlRim83Zw6k4RZ2A3RBCEI/s1600/chateau-d-if-madame-.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="418" data-original-width="626" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhddg3r6yZLrfWJpJhewpcWOIb6y4L8OsUkBSkdi4EUkycirRF-NDjuUp7n1Kl_VwrtkHsHI19c5EeSbmy5MpYZg2h5j558jnOjPGgHb-QDslLAfBsZ17KBqGlRim83Zw6k4RZ2A3RBCEI/s400/chateau-d-if-madame-.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Ostrov If u Marseille</i></td></tr>
</tbody></table>
<div class="Import3">
Přešlo dlouhých sedm let a snad už i policejní úředníci
zapomněli, že Picaud po marných výsleších skončil v pevnosti Fénestrelle. Roku
1814 Napoleon I. prohrál trůn a do Paříže se vrátil Ludvík XVIII.
Politickým vězňům se konečně otevíraly cely...! Tehdy, někdy kolem půlky dubna,
z Fénestrellu vyšel i Picaud. Zestárlý, s podlomeným zdravím, stále
nechápající, co se stalo, kdo a proč tak převrátil šťastnou budoucnost v
beznadějných sedm let.</div>
<div class="Import3">
Picaud však měl přece jen trochu štěstí. Vězení nebylo
samovazbou, v níž úpěl Edmond Dantés. Pierre mohl mluvit a stýkat se s
ostatními. A jako sluha se na Fénestrellu dostal k jakémusi uvězněnému milánskému
duchovnímu z vyšších vrstev. Miláňan si Picauda oblíbil. On sám byl prý boháč a
co mohl, skryl před příbuznými, kteří jej v neštěstí zcela opustili. Zemřel
údajně 4. ledna a předtím učinil Picauda dědicem sedmi milionů livrů na
bankovních kontech jakož i ukrytého pokladu, obsahujícího diamanty v ceně kolem
sto dvaceti tisíc franků a tři miliony v kovu. Skoro jako abbé Faria.</div>
<div class="Import3">
Když Picaud vyšel z Fénestrellu, vydal se přes Turín do
Milána. Raději si změnil jméno. Teď se z něj stal Joseph Lucher. Poklad našel,
peníze v bankách převedl a zajistil si tak rentu šest set tisíc franků. Z ševce
byl boháč. Z Picauda se stal Lucher jako z Dantése Monte-Cristo.</div>
<div class="Import3">
Pak se tento skutečný Monte-Cristo vydal do Paříže. Dorazil
prý přesně na den osm let poté, co jej zatkli. Jenže v Paříži se roznemohl,
prostonal Napoleonův návrat z Elby i porážku u Waterloo, možná nemoc trochu z
obav před režimem, který jej bez příčiny připravil o budoucnost, předstíral.
Neboť sotva Napoleona odvezli na Svatou Helenu a Ludvík XVIII. už definitivně
usedl na trůn, Lucher se uzdravil...!</div>
<div class="Import3">
Teď vedly jeho první kroky do okolí náměstí Sainte-Opportune,
kde před sedmi či osmi lety žil. Opatrně se vyptával, kdo pamatuje ještě ševce
Picauda. Dozvěděl se, že švec zčista jasna zmizel, že v tom možná měli prsty
jeho</div>
<div class="Import1">
přátelé...</div>
<div class="Import3">
To byla první rána a první záblesk světla do dosud neznámých
příčin krutého osudu. Pak přišla rána druhá. Milovaná a milující Thérése na
Picauda čekala dva roky. Pak se provdala za kavárníka Loupiana. Jako Mercedes
za Fernanda Mondega.</div>
<div class="Import3">
Loupian dosáhl, po čem toužil. Sňatkem s Picaudovou nevěstou z
něj byl boháč. Kráčel výš a také pryč z míst, kde by mu mohl někdo Picauda
připomenout...! Teď měl jednu z nejskvělejších a nejnavštěvovanějších kaváren
na pařížských bulvárech.</div>
<div class="Import3">
Picaud se ptal po dalších mužích. Nikdo si nevzpomínal.
Všichni se už dávno odstěhovali. Jen Antoine Allut se prý vrátil zpět do svého
rodiště, do Nimes. Bylo ironií osudu, že si lidé vzpomínali právě na Alluta,
který s oním krutým žertem nechtěl mít nic společného. Jak asi Alluta, z nějž
Dumas nepochybně vytvořil krejčího Caderousse, muselo tížit svědomí? On přece
musel vědět, že Picaud zmizel v důsledku Loupianova udání! A Picaud netušil, že
právě Allut se provinil nejméně, jen mlčením. Ostatně, kdyby tehdy promluvil,
policii by to stejně už nepřesvědčilo...</div>
<div class="Import3">
Picaud nemeškal a vsedl do nejbližšího dostavníku na jih. Na
cestu oblékl kněžský šat, k němuž si přidal jméno abbé Baldiniho. Podobně, jako
Monte-Cristo v druhé části románu.</div>
<div class="Import3">
Abbé se ubytoval v hotelu a pár dní po Allutovi pátral. Pak se
představil. Vyprávěl, že byl do roku 1814 vězněn v Neapoli za politický zločin
a že se tam znal s vězněm, který bohužel roku 1811 zemřel"</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 93.6pt;">
"Byl to třicetiletý hoch,
stále tesknil po své zemi a před smrtí prominul všem, kteří mu ublížili. I když
nevědel, proč se ocitl ve vězení. Pocházel z Nimes a jmenoval se Pierre
Picaud."</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 86.4pt;">
Allut nedůvěřivě pokýval hlavou a
neřekl ani tak ani onak. Abbé Baldini pokračoval:</div>
<div class="Import3">
"Ve vězení prokázal mnohé služby bohatému Angličanovi a
ten mu před smrtí dal diamant v ceně padesáti tisíc franků... Když Picaud
umíral, řekl mi, že má jediné přání. Znát jména těch, kvůli nimž trpěl. A že mu
zjevení Boží napovědělo, že jeho bývalý druh Antoine Allut z Nimes ta jména
zná. Prosil, ať vezmu diamant k sobě a Allutovi jej dám výměnou za jména. Ta
pak mám napsat na olověnou desku a vložit mu ji do hrobu."</div>
<div class="Import3">
S těmito slovy kněz ukázal diamant. Historka to byla spíchnutá
horkou jehlou, při pohledu na drahokam však Allut zapomněl na obezřetnost.
Navíc se do všeho vložila Allutova žena. Události se začínaly shodovat s
návštěvou Monte-Crista, převlečeného za abbé Busoniho v domácnosti
Caderoussových:</div>
<div class="Import5">
"Bohatý Angličan," pokračoval abbé," jeho
nešťastný druh, který po druhé Restauraci vyvázl z vězení, vlastnil diamant
velké ceny. Když jej z vězení propouštěli, chtěl Dantésovi zanechat...projev
vděčnosti a diamant mu věnoval...Ten diamant byl oceněn na padesát tisíc
franků."</div>
<div class="Import3" style="text-align: justify;">
Abbé Baldini, stejně jako za abbého
Busoniho přestrojený Dantés, vyňal diamant. Antoine Allut kámen pozoroval
dravýma očima a v hlavě se mi mísila chtivost se zbytkem opatrnosti, který
velel mlčet.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 93.6pt;">
V té chvíli, podobně jako
Caderoussova Karkonta, vstoupila Allutova žena. Zasypala svého muže pichlavými
výčitkami. Připomněla Allutovi se zlobnou venkovanskou závistí, jak jeho bratr
a sestra zbohatli dík štědrosti muže, kterého zachránili před utonutím v Rhôně.</div>
<div class="Import3">
"Teď se nosí jak pávi a nad námi ohrnují nos. Můj Bože,
já z toho budu mít smrt. Abych se neukázala na ulici!" dštila ta žena jed.</div>
<div class="Import3">
"Tím spíše, madame, že váš choť odmítá dědictví padesáti
tisíc franků, které mu odkázal umírající přítel," přisadil si abbé a celý
příběh zopakoval. Allut by snad zvítězil sám nad sebou. Jenže teď musel kromě
pokušení a svědomí bojovat s ženou zlou jak saň. Navíc jej rozpálila připomínka
bratrova štěstí. Touha po penězích zvítězila. Stejně jako u Caderrousse:</div>
<div class="Import5">
"Vraťme se tedy k těm mužům," řekl abbé; " co
to bylo za lidi, že nechali syna zemřít zoufalstvím a otce hlady?"</div>
<div class="Import5" style="margin-right: 86.4pt;">
"Dva lidé, kteří na něj
žárlili, pane, jeden z lásky a druhý ze ctižádosti: Fernand a Danglars."</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Řekněte ale, jak se ta
žárlivost projevila?"</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Udali Dantése jako
bonapartistického agenta."</div>
<div class="Import5" style="margin-right: 115.2pt;">
"Kte<span style="font-style: normal;">r</span>ý z těch dvou jej však udal, kdo z nich <span style="font-style: normal;">b</span>yl skutečný viník?"</div>
<div class="Import5" style="margin-right: 93.6pt;">
"Oba dva pane, jeden dopis
napsal a druhý odnesl na poštu."</div>
<div class="Import3">
I Allut vyprávěl o scéně roku 1807 v pařížské periferní
kavárničce a prozradil jména Mathieu Loupiana, Gervaise Chaubarta a Guilhema
Solariho. Abbé, možná trochu pobledlý, Allutovi předal prsten s diamantem.
Sotva zmizel, pádili manželé Allutovi nevěřícně a šťastně ke klenotníkovi.</div>
<div class="Import3">
Klenotník šperk prohlédl a řekl těm dvěma chudákům, že má cenu
třiašedesáti tisíc franků a že jej vezme do komise a po odečtění provize ji
okamžitě vyplatí padesát pět tisíc! Jak vidno, klenotník, který mínil šperk
koupit od Caderoussů, byl skromnější:</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
Caderousse a jeho žena si vyměnili
tázavý pohled.</div>
<div class="Import5" style="margin-right: 93.6pt;">
"Ne," řekl Caderousse,
"nejsme dost bohatí, abychom mohli přijít o pět tisíc franků.</div>
<div class="Import5">
"Jak myslíte, můj milý," pravil klenotník;
"nicméně jsem s sebou vzal tyhlety krásné peníze."</div>
<div class="Import5">
A z jedné kaps<span style="font-style: normal;">y </span>vyňal
hrst zlata, kterou zablýskal před omámenýma očima hostinského, z druhé pak
vytáhl svazek bankovek.</div>
<div class="Import3">
Allutova žena, stejně jako Karkonta, lesku peněz podlehla.
Jaký však musel být vztek té lakotné osoby, která najednou začala rozhazovat,
fintit se, naparovat a všem dávat najevo, že ona je něco lepšího, když po
čtyřech měsících zjistila, že klenotník její diamant prodal tureckému kupci za
sto dva tisíc franků!</div>
<div class="Import3">
Allutovi něco takového nemínili nechat být! Stěžovali si
klenotníkovi, obviňovali jej ze zlodějství. Vysmál se jim. V hněvu jej zabili.
Dumas onu scénu, kterou přesunul do domácnosti Caderoussů, vyfabuloval s
mistrovstvím, které z ní činí jedno z nejpůsobivějších míst románu:</div>
<div class="Import5">
"Běžel jsem pro svíčku a pádil ze schodů; leželo přes ně
napříč tělo, bylo to Karkontino tělo. Rána z pistole, kterou jsem slyšel,
patřila jí: prošla jí krkem naskrz...Dva či tři kusy nábytku ležely převrácené;
závěsy, do nichž se ubohý klenotník zamotal, spadly a vlály po pokoji: on sám
ležel na zemi, hlavu opřenou o zeď, plaval v moři krve, která unikala ze tří
širokých ran na hrudi. Ve čtvrté zůstal vězet dlouhý kuchyňský nůž, z nějž
trčela ven jen rukojeť. Šlápl jsem na druhou, nevypálenou, pistoli, možná v ní
zvlhl prach... Caderousse nebyl nikdy dopaden." <span style="font-style: normal;">,vypráví Monte-Cristovi Bertuccio, který se stal očitým svědkem
románové vraždy.</span></div>
<div class="Import3">
Podrobnosti o mordu skutečného klenotníka známy nejsou, Allut
se ženou nicméně musel z Nimes před spravedlností uprchnout až do Řecka.</div>
<div class="Import3">
V té době už byl Picaud-Lucher v Paříži a plán pomsty uzrával.
Nebyl tak rafinovaně prokombinovaný a vznešeně krutý jako odplata, kterou
zvolna chystal Monte-Cristo. Patřil spíše do horroru.</div>
<div class="Import3">
V Loupianově mondénní kavárně se jednoho dne objevila stará
dáma se zvláštní historkou. Vyprávěla o chudákovi, který o vše za Napoleonova
režimu přišel, mohl by teď sice žádat odškodnění, avšak zahořkl a nemá jiné
přání než pracovat jako číšník u lidí, kteří by s ním zacházeli vlídně. A že je
ochoten za stravu a byt platit sto franků měsíčně.</div>
<div class="Import3">
Možná to byla historka za vlasy přitažená a těžko říci, zda k
sehrání podobné úlohy Picaud dámu přemluvil či zda i před ní sehrál komedii.
Sto franků byl slušný výdělek a Loupian přijal. Sám prý měl v té chvíli jistou
pochybnost, dáma se mu zdála odněkud povědomá. Takže je docela možné, že se
Picaud za onu ženu převlékl.</div>
<div class="Import3">
Loupian si myslel, že přijímá chudáčka číšníčka, na kterém
vydělá. Jak by se asi zděsil, kdyby v obličeji, změněném utrpením sedmi let v
celách a zmarem všech nadějí, poznal svou někdejší oběť!</div>
<div class="Import3">
Pak se začaly dít divné věci. Shodou okolností se Loupian
stále přátelil se svými dvěma spoluviníky, Solarinim a Chaubartem. Jednoho dne
však Chaubart do kavárny nepřišel. Neobjevil se ani později. Solarini
prohlásil, že k němu zaskočí. Vrátil se navečer udýchaný a s očima navrch
hlavy. Chaubarda prý kdosi na Pont des Arts probodl dýkou. Zbraň prý dosud
vězela v ráně a na její rukojeť vrah napsal: Číslo jedna.</div>
<div class="Import3">
Pak někdo otrávil kavárníkova psa. A číšník-Picaud tvrdil, že
viděl jednoho zákazníka, jak psa krátce předtím krmí suchary. O dva týdny
později pošel oblíbený papoušek paní Loupianové. Nevědělo se proč.</div>
<div class="Import3">
Loupian měl z prvního manželství syna a dceru. Starší
šestnáctileté a velice pohledné se začal dvořit jeden markýz, rozhazujíc plnými
hrstmi. Tak ohnivě a úspěšně, že slečně dceři za nějakou dobu začala být
šněrovačka těsná. Bylo nutno rychle pomýšlet na svatbu. Markýz nebyl proti,
domluvily se ohlášky i obřad, ženich objednal svatební hostinu pro pět stovek
hostí.</div>
<div class="Import3">
Hosté už zaujali místa u stolu, novomanželka i rodiče rovněž,
chyběl však ženich, který po obřadu pod nějakou záminkou na chvilku zmizel. Pak
číšník přinesl dopis. Stálo v něm, že z králova rozkazu se markýz musel
okamžitě odebrat pryč, že na něj nemají čekat a že se k desáté večerní vrátí.
Nevěsta sice byla mrzutá, hosté i tchán však pláli nadšením nad významým
postavením milého pana zetě.</div>
<div class="Import3">
Spolu s dezertem roznesli číšníci každému z hostí malou
obálku.</div>
<div class="Import3">
Ženich je propuštěný galejník, podvodník a uprchl, stálo s
dalšími podrobnostmi na lístcích. Zděšení, neštěstí nevěsty i jejích rodičů,
společenské znemožnění, posměšky mnohých, kteří předtím Loupianům lichotili, si
lze těžko představit. Podobnou scénu si však můžete v Monte-Cristovi
nalistovat. Sehrál ji na Dantésův pokyn slečně Danglarsové bývalý galejník,
který se jí dvořil pod jménem markýze Andrea Cavalcanttiho:</div>
<div class="Import5" style="margin-right: 93.6pt;">
"Který z vás, pánové,"
ptal se úředník aniž hraběti odpověděl, "se jmenuje Andrea
Cavalcanti?"</div>
<div class="Import5">
Ze všech koutů salónu se ozval překvapený křik. Hledali,
vyptávali se.</div>
<div class="Import5">
"Kdo ale je ten Andrea Cavalcanti?", zeptal se
Danglars skoro zmateně.</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Bývalý galejník, který uprchl
z toulonských galejí."</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"A jaký zločin spáchal?"</div>
<div class="Import5" style="margin-right: 86.4pt;">
"Je obviněn," řekl
komisař chladným hlasem,"z vraždy jistého Caderousse, s nímž byl v
řetězech, spáchané v okamžiku, kdy odcházel od hraběte de
Monte-Cristo."...</div>
<div class="Import5">
Několik okamžiků po zmatených scénách, které v salónu pana
Danglarse vyvolal nečekaný příchod četnického četaře a odhalení, jež
následovalo, se rozlehlý palác vyprázdnil stejně rychle, jako kdyby jim přišel
říci o epidemii černého moru: v pár minutách se každý snažil všemi dveřmi,
všemi schodišťmi, všemi východy odejít či spíše prchnout. Byla to jedna z těch
situací, v nichž je zbytečné pokoušet se o banální útěchu...</div>
<div class="Import3">
Loupian netušil, odkud se na něj valí rána za ranou. Za čtyři
dny, byla právě neděle a kavárník i s rodinou vyjel na venkov trochu se
vzpamatovat, propukli na několika místech jeho bytu požár. Dřív než hasiči a
policie se seběhla lůza a pod záminkou, že hasí, vykradla, co se dalo. Dům
shořel, majitel, u nějž byl Loupian v nájmu, vymáhal náhradu škody, neboť vše
nasvědčovalo, že požár vznikl jeho nedbalostí.</div>
<div class="Import3">
Loupianovi byli na mizině, přátelé se od nich odtáhli. Zůstal
jim věrný jen číšník Prosper. Prohlásil, že je v nouzi neopustí. Šel s nimi bez
mzdy, spokojil se jen s chlebem. Všichni jej obdivovali a chválili. Loupianovi
odešli z centra Paříže znovu na předměstí a tady si otevřeli skromnou
kavárničku novou.</div>
<div class="Import3">
Do téhle kavárničky stále chodil osudem stíhaného Loupiana
navštěvovat starý přítel Solarini. Jednou jej po cestě z kavárny přepadly kruté
bolesti. Přivolaný lékař konstatoval otravu, které muž po několika hodinách
strašných křečí podlehl.</div>
<div class="Import3">
Rakev s tělem podle zvyku vystavili. Do druhého dne se na ní
objevil papír se stručným textem: Číslo dvě.</div>
<div class="Import3">
Loupianův syn se už delší dobu pohyboval ve společnosti, která
mladíkovi neprospívala. Tahle parta si jednoho večera vymyslela taškařici. Že
prý jako vyloupí sousední obchod, odnesou pár láhví likéru, což na druhý den
ale řádně zaplatí. Přiopilému mladému Loupianovi se nápad náramně zalíbil.</div>
<div class="Import3">
Vypáčili zámek, zrovna brali láhve, když tu se na ně vrhla
někým upozorněná policie. Eugéne Loupian se ocitl před soudem za krádež a
vloupání. Marné byly přímluvy, prosby, vysvětlování. Dostal dvacet let...</div>
<div class="Import3">
Proces zasadil Loupianům poslední ránu. Byli zničeni po všech
stránkách a i v novém působišti znemožněni. Thérése Loupianová, jíž kdysi
Picaud tolik miloval a kterou si měl brát, chřadla hanbou, bolestí a ranami
osud. Brzy zemřela. A protože skonala aniž zanechala potomky, musel její manžel
vrátit skromný zbyteček z jejího kdysi velkého a záviděníhodného věna!</div>
<div class="Import3">
Loupian zůstal sám, bez prostředků, jen s dcerou, kterou po
skandálu se svatbou nikdo nechtěl. Tehdy číšník Prosper, který rodinu v
neštěstí nikdy neopustil a všechny utěšoval, až se stal spíš rodinným přítelem
než zaměstnancem, přišel za Loupianovou dcerou s návrhem. Má úspory, říkal,
které jí dá. Pod podmínkou ovšem, že se stane jeho milenkou.</div>
<div class="Import3">
Co v bídě děvčeti zbývalo? Otec po smrti její nevlastní matky
skorem přišel o rozum, žít nebylo z čeho...</div>
<div class="Import3">
Jednoho temného večera se Loupian procházel stromořadím parku
u Tuilerií, když tu se ze stínu proti němu vynořil muž.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 129.6pt;">
"Loupiane, pamatuješ si na
rok 1807?", zvolal. "Vzpomínáš si na zločin, který jsi spáchal?"</div>
<div class="Import3">
"Na zločin?", podivil se duchem nepřítomný a
poděšený Loupian.</div>
<div class="Import3">
"Na odporný zločin. Na to, jak si ze žárlivosti dostal do
temnice svého přítele Picauda! Už si vzpomínáš?"</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
"Ach!", zvolal Loupian,
"Bůh mě za to trestá."</div>
<div class="Import3">
"Ne Bůh, ale Picaud sám. Ten, který probodl Chaubarda,
otrávil Solariho, namluvil tvojí dceři galejníka, nastrojil past na tvého syna,
podpálil ti dům, poslal tam zloděje a tebe zabije stejně, jako tvého psa!
Picaud se ti mstí, utrápil tvou ženu a z tvojí dcery udělal svou děvku! Podívej
se na mně. Já, tvůj číšník Prosper, jsem ten Picaud, kterého jsi zničil. A až
tě najdou, budeš mít na prsou napsáno: Číslo tři!"</div>
<div class="Import3">
S těmito slovy rozběsněný Picaud vytasil dýku a Loupiana
probodl. Chvíli se sytil pohledem na oběť. Pak se otočil a zamířil k bráně
Tuilerijských zahrad. V té chvíli ucítil ránu, po níž jej obestřely mrákoty.</div>
<div class="Import3">
Přišel k sobě se spoutanýma rukama a ucpanými ústy. Oči měl
zavázané. Někdo jej vlekl pryč.</div>
<div class="Import3">
"Policie to není," uvažoval horečně Picaud, "ta
by se mnou zacházela jinak. Zloděj? Ten by mě obral a zmizel..."</div>
<div class="Import3">
Ocitl se v nějaké místnosti, v níž jej neznámý únosce shodil
na matrace. Páska mu spadla z očí. Místnost byla tmavá, vlhká, dávno nevětraná,
slabě osvětlená a skoro nezařízená. Picaud ležel svázaný na zemi a nad ním se
tyčil muž. Dlouho pozorovali mlčky jeden druhého.</div>
<div class="Import3">
"Tak co, Picaude," promluvil konečně neznámý,
"jaké jméno máš teď. To, co ti dali na Fénestrellu? Už nejsi abbé Baldini?
Co jsi? Číšník Prosper?"</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
Picaud mlčel, hlodal v něm však
dlouho nepoznaný strach.</div>
<div class="Import3">
"Bavil jsi se, viď!", pokračoval stojící muž,
"bavila tě ta hrůza, kterou jsi kolem sebe rozséval. Deset let života si
zasvětil pomstě na třech lidech a všech kolem nich. Spáchal jsi zločiny horší
než oni a teď si trochu té hrůzy užiješ i ty!"</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
"Kdo jsi?" vypravil ze
sebe Prosper - Picaud.</div>
<div class="Import3">
"Tvůj komplic! Ten, který ti za hrst mizerného zlata
prodal jména svých přátel. Ten, kterého jsi přivedl do neštěstí. Kvůli tomu
diamantu jsem zradil přátele, zabil klenotníka. Musel jsem kvůli němu utéct.
Žena mi zemřela v bídě. Když mě chytili, poslali mě na galeje. Přikovali mi
kouli k noze. A já celou dobu myslel jen na to, jak toho proklatého abbého
Baldiniho najdu! Jsem Antoine Allut!"</div>
<div class="Import3">
A pak ze sebe Allut chrlil na Picauda, který měl stále zacpaná
ústa, jak na galejích v Toulonu myslel jen na to, že dostane-li se jednou na
svobodu, najde toho zatraceného abbého a pomstí se mu, neboť vinu dával ne
chtivosti své ženy a vlastní slabosti, ale diamantu, kterým abbé zasil do jeho
duše pokušení.</div>
<div class="Import3">
Když z Toulonu vyvázl, vydal se hledat abbého do Neapole.
Nikdo jej neznal. Pátral tedy po Picaudově hrobu. Ani ten neexistoval. Sháněl
se po osudech vězně jménem Picaud. Zjistil s mnoha obtížemi, že byl propuštěn a
žije. Šel po jeho stopách jako lovecký pes. Hledal Loupiana i své bývalé
kamarády. Tehdy se dozvěděl o vraždách, požáru, podivných nehodách, které
kavárníka stíhaly jedna za druhou.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 100.8pt;">
"Dneska večer jsem ho chtěl
varovat," obořil se na Picauda, "ale ty nebo ďábel jste mě předešli.
A mě teď zaplatíš za všechno!"</div>
<div class="Import3">
Picaud horečně přemýšlel. Jeho postavení nebylo záviděníhodné.
V nejmenším nečekal, že ve chvíli, kdy završí pomstu a bude zase žít pro něco
jiného, pohodlně a v hojnosti s oněmi milióny v bankách, se vše takhle zvrtne.</div>
<div class="Import3">
"Milióny," napadlo jej, "dal jsem mu diamant za
desítky tisíc. Určitě mě za přiměřenou odměnu pustí."</div>
<div class="Import3">
Náhle v něm zahlodal červ lakoty. Přece má právo po těch
letech bídy užívat bohatství. A ten Allut by byl schopný jej o jeho peníze
připravit. Ne, Picaud neměl velkorysost a eleganci Monte-Crista. V jádru nebyl
o nic menší skrblík než Loupian či Allut.</div>
<div class="Import3">
"Ne, nic mu nedám," řekl si, "přece o mých
šestnácti milionech franků neví. Čím většího chudáka budu dělat, tím levněji
vyváznu. Nakonec to odbude hrstka drobných!"</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
Snažil se získat čas, zjistit víc.</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
"Kde to jsem?" chtěl
vědět, když mu Allut vyňal roubík.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 100.8pt;">
"V mojí moci, dost schovaný,
aby tě nikdo neslyšel a nenašel," zněla odpověď.</div>
<div class="Import3">
Picaud osaměl na matracích a ve tmě. To, co následovalo, se
silně podobalo jedné ze závěrečných scén "Monte-Crista", v níž se
Monte-Cristovi lidé zmocní prchajícího bankrotáře Danglarse:</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Chci jíst," řekl
Danglars, " sakra! chci jíst!"</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Máte hlad?"</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"To přece víte."</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Co si Vaše Excelence
přeje?"</div>
<div class="Import5" style="margin-right: 108.0pt;">
"Kus suchého chleba, protože
kuřata jsou v těchto prokletých sklepích strašlivě drahá."</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Chléb! budiž," řekl
Pepino...</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Kolik?" zeptal se Danglars?"</div>
<div class="Import5" style="margin-right: 86.4pt;">
"Čtyři tisíce sto devadesát
osm louis. Dva louisdory jste zaplatil předem."</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Cože, chléb za sto tisíc
franků?"</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Sto tisíc franků,"
potvrdil Pepino</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
Picaud se vzbudil a měl hlad.</div>
<div class="Import3">
"Kolikpak zaplatíš za chleba a vodu?" posměšně se
zeptal Allut.</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
"Nemám peníze."</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
"Ale máš! Dokonce šestnáct
miliónů!"</div>
<div class="Import3">
Allutova přesná informace vyvedla Picauda z míry. Přesto se
pokusil lhát.</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
"To se ti asi zdálo,"
bránil se.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 86.4pt;">
"A tobě ať se zdá, že
večeříš," pokrčil rameny Allut a zabouchl za sebou dveře.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 108.0pt;">
Druhý den se rozhovor opakoval.
Picaud se rozhodl nevydat jediný sou.</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
"Uvidíme, kdo z nás to vydrží
déle."</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 93.6pt;">
A s těmi slovy Allut opět odešel.
Jaký osud Picauda čekal. Danglarsův?</div>
<div class="Import3">
"<i style="mso-bidi-font-style: normal;">...říkal si, že
Bůh občas činí zázraky: že se sklepení zhroutí, že papežská policie ten
prokletý úkryt objeví a přijde mu na pomoc; že mu stále zbývá padesát tisíc
franků...; modlil se a plakal."</i></div>
<div class="Import3">
Co se Picaudovi honilo hlavou? Lakotná snaha nepřijít o své
jmění? Nebo obava, že Allut z něj vymámí peníze a on skončí jako žebrák? Či že
shrábne peníze a jeho stejně umoří hlady<i style="mso-bidi-font-style: normal;">?</i></div>
<div class="Import3">
"Poslouchej," řekl Allut slábnoucímu Picaudovi.
"Dám ti jíst dvakrát denně. Pokaždé zaplatíš pětadvacet tisíc franků. To
je moje poslední slovo!"</div>
<div class="Import3">
Monte-Cristo se nad baronem Danglarsem slitoval a propustil je
ve chvíli, kdy bankéř litoval, že nechal hlady zemřít Dantésova otce a
Dantésovi samému zničil život. I tak se na baronovi strašlivé dni vězení
podepsaly:</div>
<div class="Import5">
Když se rozednilo, spatřil, že je nedaleko potůčku: měl žízeň
a vlekl se až k němu.</div>
<div class="Import5" style="margin-right: 86.4pt;">
Sehnul se, aby se napil, a tu
spatřil, že mu zbělely vlasy.</div>
<div class="Import3">
Allut se neslitoval nebo neměl čas se slitovat. Picaud slábl,
hlad, žízeň i psychické utrpení dělaly své. Přestával reagovat, Alluta
nepoznával, upadal do naprosté apatie nebo blábolil jako člověk, který ztratil
rozum. Allut začal mít strach, že mu jeho oběť zemře a on zůstane bez groše.</div>
<div class="Import3">
Začal se vztekat, nahlas si nadával. Pak se mu najednou zdálo,
že na Picaudových rtech spatřil poťouchlý úsměšek. Předstíral Picaud že umírá,
chtěl ve své lakotě Alluta doběhnout? Nebo si to věznitel jen namlouval?</div>
<div class="Import3">
Vztek a chamtivost Alluta ovládly stejně jako tehdy, když
zjistil, jak naletěl klenotníkovi, který prodal jeho diamant za dvojnásobek.
Vrhl se na Picauda s nožem v ruce a bodal, dokud neumdlel...!</div>
<div class="Import3">
Když konečně přišel k sobě, zhrozil se nad tím, co z jeho
vězně zbylo. Pádil pryč, utekl z Paříže, uprchl do Anglie. Žil ještě pár let.
Teprve těsně před smrtí prozradil svůj příběh, v němž nebylo kladného hrdiny,
jen špína, zloba, nenávist a surovost...</div>
<div class="Import0">
<br /></div>
<div class="Import0">
<br /></div>
<div class="Import0">
<br /></div>
Jiří Kovaříkhttp://www.blogger.com/profile/07104593800493494378noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4719566513985880688.post-82391428215314426132020-04-04T08:53:00.003+02:002020-04-04T08:53:51.544+02:00SKUTEČNÉ OSUDY ROMÁNOVÝCH HRDINŮ A. DUMASE (20)<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZ5Yb4YoCmR-N_OIYnYJ94DPLiwWbkdrLI8OMFmkgYxM7FSEKoirLA4YljfmXj9Qf9y_d-WN0sqYMjLN281skxv5Zdl0I9cArUv05leo8b84gOQzv3nOjgoIWqoz-yz6AzRyXbzkX7h5E/s1600/Le_Collier_de_la_reine.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1133" data-original-width="885" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZ5Yb4YoCmR-N_OIYnYJ94DPLiwWbkdrLI8OMFmkgYxM7FSEKoirLA4YljfmXj9Qf9y_d-WN0sqYMjLN281skxv5Zdl0I9cArUv05leo8b84gOQzv3nOjgoIWqoz-yz6AzRyXbzkX7h5E/s640/Le_Collier_de_la_reine.jpg" width="498" /></a></div>
<br />
<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:TrackMoves/>
<w:TrackFormatting/>
<w:HyphenationZone>21</w:HyphenationZone>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:DoNotPromoteQF/>
<w:LidThemeOther>CS</w:LidThemeOther>
<w:LidThemeAsian>X-NONE</w:LidThemeAsian>
<w:LidThemeComplexScript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
<w:SplitPgBreakAndParaMark/>
<w:DontVertAlignCellWithSp/>
<w:DontBreakConstrainedForcedTables/>
<w:DontVertAlignInTxbx/>
<w:Word11KerningPairs/>
<w:CachedColBalance/>
</w:Compatibility>
<w:BrowserLevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel>
<m:mathPr>
<m:mathFont m:val="Cambria Math"/>
<m:brkBin m:val="before"/>
<m:brkBinSub m:val="--"/>
<m:smallFrac m:val="off"/>
<m:dispDef/>
<m:lMargin m:val="0"/>
<m:rMargin m:val="0"/>
<m:defJc m:val="centerGroup"/>
<m:wrapIndent m:val="1440"/>
<m:intLim m:val="subSup"/>
<m:naryLim m:val="undOvr"/>
</m:mathPr></w:WordDocument>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" DefUnhideWhenUsed="true"
DefSemiHidden="true" DefQFormat="false" DefPriority="99"
LatentStyleCount="267">
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Normal"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="heading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="35" QFormat="true" Name="caption"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="10" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" Name="Default Paragraph Font"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="11" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtitle"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="22" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Strong"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="20" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="59" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Table Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Placeholder Text"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="No Spacing"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Revision"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="34" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="List Paragraph"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="29" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="30" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="19" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="21" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="31" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="32" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="33" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Book Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="37" Name="Bibliography"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" QFormat="true" Name="TOC Heading"/>
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Normální tabulka";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin:0cm;
mso-para-margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:"Calibri","sans-serif";
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:"Times New Roman";
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
</style>
<![endif]-->
<br />
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span style="color: #134f5c;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;">K R Á L O V N I N<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>N Á
H R D E L N Í K</b></span></div>
<span style="color: #134f5c;">
</span><div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span style="color: #134f5c;"><span style="font-family: inherit;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;">(Le collier de la reine)</b></span></span></div>
<span style="font-family: inherit;">
</span><div class="MsoNormal">
<br /></div>
<span style="font-family: inherit;">
</span><div class="MsoNormal">
<span style="font-family: inherit;">Tři roky po
"Josefu Balsamovi", se Dumas rozhodl pokračovat v osudech hlavních
postav a "Pamětech lékařových". Tentokrát sáhl po proslulé aféře,
která několik málo let před Francouzskou revolucí rozhýbala celou francouzskou veřejnost.
Pokračování dobrodružství historické postavy hraběte Cagliostra zde autor
spojil s románovými osudy doktora Gilberta, sourozenců Taverneyových a řady
drobných hrdinů, známých už z mnohasvazkového románu předchozího.</span></div>
<span style="font-family: inherit;">
</span><div class="MsoNormal">
<span style="font-family: inherit;"><span style="mso-spacerun: yes;"> </span>V dalších letech Dumas k "Pamětem
lékařovým" připojil nové svazky. Román se jmenoval "Ange Pitou"
stejně jako hlavní hrdina, obyčejný chlapec z lidu . V češtině vyšel pod</span></div>
<span style="font-family: inherit;">
</span><div class="MsoNormal">
<span style="font-family: inherit;">názvem "Dobytí
Bastilly“. K dobrodružstvím Cagliostra, Ange Pitoua a Andréy de</span></div>
<span style="font-family: inherit;">
</span><div class="MsoNormal">
<span style="font-family: inherit;">Taverney, se Dumas
vrátil ještě v "Hraběnce de Charny". I toto dílo už bylo spíše
románově zpracovanou freskou prvních let Francouzské revoluce.</span></div>
<span style="font-family: inherit;">
</span><div class="MsoNormal">
<span style="font-family: inherit;"><span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Čeští vydavatelé k této románové kronice
volně přiřazovali další svazky a cyklu dali titul "Drama Francie". "Rytíř
de Maison-Rouge" líčil poslední pokusy vysvobodit uvězněnou Marii
Antoinettu (přičemž zde byla určitá vazba na jeden z predikátů Filipa de
Taverney de Maison Rouge, postavy z "Pamětí lékařových"), "Modří
a bílí" vyprávěli o bratrovražedném boji mezi republikány a royalistickým povstalci
z Vendée a Bretaně, "Bratrstvo Jéhu" se odehrávalo v době Bonapartova
vzestupu a "Vlčice z Machecoulu" líčila poslední royalistická
povstání ve Francii.</span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span style="color: #134f5c;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;">HRABĚNKA DE LA MOTTE</b></span></div>
<span style="color: #134f5c;">
</span><div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span style="color: #134f5c;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;">Jak zničit královnu?</b></span></div>
<div class="Import2">
<br /></div>
<div class="Import2">
Aféra s pohádkově nádherným briliantovým náhrdelníkem byla
poslední kapkou, definitivně diskreditující v očich lidu manželku francouzského
krále Ludvíka XVI. Marie Antoinetta se v náhrdelníkové aféře ocitla
nevinně jako oběť podvodníků a trestuhodná nešikovnost královských úředníků
jakož i krále samotného způsobila, že jméno královny Francie bylo vláčeno
blátem.</div>
<div class="Import3">
Dumas v "Královnině náhrdelníku" v nevinu
Marie-Antoinetty nevěřil! Jako dítě revoluce a republiky v královně viděl
rozmařilou ženu, která přece jen byla zčásti do aféry zapletena! Z
Balsama-Cagliostra učinil hlavního organizátora nebetyčného skandálu a svěřil
mu roli zednářského velmistra, klestícího tak cestu z rozbití trůnu. Ve
skutečnosti sehrál Cagliostro v aféře dost podružnou roli a hlavní místo na
dramatické scéně patřilo mimořádně schopné podvodnici Jeanne de Valois,
hraběnce de La Motte. Ta, na rozdíl od románu, nikdy nebyla královninou
přítelkyní a důvěrnicí ani na vteřinu!</div>
<div class="Import3">
Jeannino dětství a mládí v mnohém mohlo připomínat dětství
paní du Barry. Stefan Zweig napsal, že byla dcerou venkovského šlechtice
Jacquese de Saint-Rémy, pijana, profesionálního pytláka a tyrana všech okolních
sedláků. Nezmínil už se o tom, že Jeannin otec byl přímým potomkem Henriho de
Saint-Rémy, levobočka krále Jindřicha II.</div>
<div class="Import4">
"Můj otec byl, madam, z rodu Saint-Rémy de Valois, a tato
větev pochází přímo z panovnického rodu de Valois...S tímto jménem žil v
ústraní a bídě ve svém zapadlém kraji... U dvora si nikdo nevzpomněl, že daleko
od výsluní trůnu živoří potomek starého rodu francouzských králů... Můj otec
zemřel mezi nejubožejšími trpícími nešťastníky, v chudinském špitále Hotel-Dieu
v Paříži."</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 72.0pt;">
Takto dojemně líčí svůj původ
Dumasova Jeanne de La Motte. Její dětství jistě nebylo záviděníhodné.</div>
<div class="Import3">
Pan de Saint-Rémy měl vskutku v žilách jisté procento krve
vymřelé královské dynastie Valois, dělal jí však pramalou čest. Jeannu a její
dva sourozence zplodil s jakousi služkou a o děti se nestaral. Špinavé a
bezprizorné nemanželské ratolesti povedeného aristokrata běhaly bosé po polích,
kradly, za kus chleba pásly krávy a toulaly se.</div>
<div class="Import4">
"Když jsem měla oči celé uplakané, dovlékla mě matka ke
dveřím domu. Vyhlédla si prvního slušně vypadajícího chodce, nakázala mi, abych
onu větu odříkala, jinak že mě utluče k smrti..."</div>
<div class="Import5" style="margin-left: 28.8pt;">
"Jakou větu jste musela
říkat..."</div>
<div class="Import4">
"Tuto: Pane, slitujte se prosím nad chudákem sirotkem
nebohým potomkem Jindřicha z Valois," vysvětlila Jeanne.</div>
<div class="Import3">
Po smrti pana de Saint-Rémy se z jejich matky stala
prostitutka. Jeanně bylo kolem osmi let, když ji u cesty za burgundskou vsí
našla zuboženou markýza de Boulainvillier, žena pařížského soudce.</div>
<div class="Import3">
Urozená a soucitná dáma cestovala ze Štrasburku do Saverna,
otrhaných dětí nepochybně u cesty viděla dost a dost, toto ji však zaujalo
podivně formulovanou žádostí.</div>
<div class="Import3">
"Darujte almužnu vnučce francouzských králů",
oslovila Jeanne s dobře nacvičeným reklamním trikem paní markýzu a ta, dojatá
tragickým osudem, umístila na své náklady děvče i její sestru do slušného
penzionátu.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 72.0pt;">
Zaopatření asi nebylo luxusní,
Jeanne se učila švadlenou, prala, žehlila, poklízela, a ve věku, kdy se začala
žensky zaoblovat, byla umístěna do kláštera pro šlechtické dívky.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 64.8pt;">
V klášteře Jeanne de Saint-Rémy
dlouho nevydržela. Jednoho dne přelezla zeď a i se sestrou se znovu dala na
toulání. To prý už vyrostla v hezkou blondýnku s modrýma očima a pěkným
poprsím.</div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuIdAX4VXFQQc_mVqD32TvWkM88oQYWpxvTu6f9XMe_Dkr4xsXGPN-EPLdEf6hxW0B7sZKTbFvvU_i1Nv_5bcMfOAWBBPeagvSpgnrJ8P5ROn9a3HIDpwRJHLW3AKy9dRTfH4-A68db28/s1600/Jeanne_lamotte_valois.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1282" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuIdAX4VXFQQc_mVqD32TvWkM88oQYWpxvTu6f9XMe_Dkr4xsXGPN-EPLdEf6hxW0B7sZKTbFvvU_i1Nv_5bcMfOAWBBPeagvSpgnrJ8P5ROn9a3HIDpwRJHLW3AKy9dRTfH4-A68db28/s640/Jeanne_lamotte_valois.JPG" width="512" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Hraběnka de la Motte</i></td></tr>
</tbody></table>
<div class="Import4">
"Mezitím zemřela madame de Boulainvilliers. Ještě před
smrtí mě provdala za dobrého a statečného vojáka, pana de la Motte," <span style="font-style: normal;">dojímala dál své posluchačky románová hraběnka a
podobně nejspíše přikrašlovala skutečnost i Jeanne de La Motte historická.</span></div>
<div class="Import3">
Měla štěstí, v Bar-sur-Aube se do ní zahleděl královský
četnický důstojník Nicolas de La Motte. Nakonec si Jeanne vzal a pouhý měsíc po
svatbě se stal otcem dvojčat.</div>
<div class="Import3">
Pan de La Motte byl asi tehdy čestný muž, navíc klidný,
povolný a podle dobových parametrů nenáročný. Svou paní, s níž byl ženat od
roku 1780, se snažil v rámci možností učinit šťastnou. Nepokojná Jeannina krev,
touha po bohatství i pramalé morální zábrany brzy královského policistu svedly
na scestí.</div>
<div class="Import3">
Mladá žena se nejprve vydala za svou ochránkyní markýzou de
Boulainvillier. Nalezla ji na zámku Saverne ve společnosti galantního a
libertinského církevního knížete Louise de Rohan. Zda se nechala velmi světským
kardinálem svést, to není pro další události podstatné. Jisté je, že přes
Rohana vedla cesta k zaplacení dluhů domácnosti La Mottových i k hodnosti
kapitána dragounů pro Jeannina chotě.</div>
<div class="Import4" style="margin-right: 72.0pt;">
"Doufala jsem, monsignore, že
se Vaše Eminence ráčí rozpomenout, z jakého jsem rodu..."</div>
<div class="Import4" style="margin-right: 79.2pt;">
"Proto jsem se domníval, že
přijmete ode mne tento skromný dům jako dar..."</div>
<div class="Import4">
"Přijmout tento dům, Eminence? Vy mi ho dáváte jako
dar?" zvolala hraběnka a srdce se jí prudce rozbušilo pýchou i
chtivostí...</div>
<div class="Import3">
Dumas sice nechal de Rohana seznámit s La Mottovou mnohem
později, prelát však byl v románu i ve skutečnosti galantní a štědře uznalý
muž.</div>
<div class="Import3">
V nové hodnosti začal pan de La Motte rychle sám sebe
titulovat hrabětem a Jeanně, která jej napodobila, k tomu všemu připojila
nadmíru zvučný a nápadný predikát de Valois. Urozenost a lepší postavení vyžadovaly
vyšší reprezentaci. La Mottovi se odstěhovali do Paříže a tady si projali dům,
který byl spíše palácem. Snažili se vynahradit si předchozí skrovnou existenci
a snili o bohatství ještě větším. Pokoušeli se oslnit společnost, dávali
hostiny na vypůjčeném stříbře a stále víc zabředávali do dluhů. Věřitelé,
zaslepení nejprve titulem hraběnky z Valois, pak pohádkami o
"restitucích" od královny a nakonec zneklidnělí, že po splátkách není
vidu ani slechu, začali naléhat.</div>
<div class="Import3">
Jeanne de La Motte nezbylo než udělat to, co Dumas sice věděl,
kompozičně mu to však do "Královnina náhrdelníku" neladilo. Vydala se
hledat štěstí ve Versailles. Doufala, že se nad její situací královna Marie
Antoinetta slituje stejně jako dobrotivá markýza Boulainvillierová. Získat však
u panovnice audienci nebylo vůbec nic jednoduchého. A na protekci či rentu
čekaly tak nepřehledné řady prosebníků před ní... Paní de La Motte nic
nevyvedlo z míry. Rozjela se do Versailles a s citem pro režii zamířila v
doprovodu chotě místo ke královně ke komnatám Madame Elisabeth. Tady upadla do
předstíraného bezvědomí. Pan de La Motte začal zdánlivě bezhlavě pobíhat kolem
, vykřikovat hlasitě manželčino jméno... až dosáhl zvýšení stávající renty!</div>
<div class="Import3">
Na dluhy to zdaleka nestačilo, hraběnka omdlela tedy zanedlouho
znovu, tentokrát v předpokojích paní d´Artois, manželky králova bratra . Ani to
na uspokojení věřitelů nebylo dost. Třetí mdloba paní de La Motte zastihla v
Zrcadlové galerii versailleského zámku, v přelidněném sále si však královna
ničeho nevšimla a celá komedie nebyla k ničemu.</div>
<div class="Import3">
Omdlévat do nekonečna se nedalo a vidina vězení pro dlužníky
také nebyla lákavá. Paní de La Motte de Valois se rozhodla sehrát velkou hru a
hrát va banque. Bylo třeba najít zlatou slípku, pořádně bohatého člověka, na
jehož důvěřivosti by se dalo vydělat jmění. Paní hraběnka si nikoliv náhodou
vzpomněla na Jeho Eminenci, kardinála de Rohan.</div>
<div class="Import3">
K Rohanovi už nedorazila jako nedávno vyzdvižená chudinka. V
Paříži přece měla vlastní dům, služebnictvo, přátele, majordoma a sekretáře. Už
tady si budovala pověst, že se těší přízni a přátelství Jejího Veličenstva.
Podporovala vlastní důležitost v cizích očích, chlácholila tak věřitele a jako
pravá šlechtična rokokové doby předstírala okázalý nezájem o peníze, tedy
hlavně ty splatné.</div>
<div class="Import3">
Ludvík de Rohan, královský almužník a člen Francouzské
akademie, přijal rozkošně pikantní hraběnku a s radostí i pýchou ji představil
svému novému příteli, učiteli, mistru, božskému a tajemnému Alessandrovi de
Cagliostro, po němž pařížská společnost doslova šílela.</div>
<div class="Import3">
To, že Rohan propadl Balsamovu kouzlu, nebylo ničím
výjimečným. Zednářství bylo v módě, získávalo si osoby z nejvyšších kruhů, muže
slavné i ty, kteří se teprve proslavit měli. Zednářem byl vévoda de Luxembourg,
Washingtonův spolubojovník markýz de La Fayette či pozdější revolucionáři
Mirabeau, Brissot, Condorcet, Bailly, Desmoulins, ba i velký tribun revoluce
Jean-Paul Marat.</div>
<div class="Import3">
"Tak jako všichni podvodníci i Cagliostro a madame de La
Motte se na první pohled poznávají. Od Cagliostra, zasvěceného do veškerých
kardinálových tajných přání, se madame de La Motte dozvídá nejskrytější
Rohanovu touhu: stát se prvním francouzským ministrem...", vypráví Stefan
Zweig.</div>
<div class="Import3">
Ano, Cagliostro-Balsamo byl od roku 1780 v Rohanových službách
a za téměř čtyři roky věděl o lehkovážném, povrchním, velmi světském,
pověrčivém a ješitném prelátovi vše. Pro Jeho Eminenci vyvolal Velký mág duchy
krále Jindřicha IV., velkého osvícence Montesquieua a Rohanových předků. Média
knížete ujišťovala, že on je tím nejpovolanějším a největším, kdo jména
církevních magnátů Richelieua, Mazarina a Fleuryho propojí do skvělé
kardinálsko-ministerské čtveřice.</div>
<div class="Import3">
Pan de Rohan přemýšlel o způsobu, který by jej k ministerskému
portefeuille vynesl. Samozřejmě jej napadlo to, k čemu měl jeho naturel
nejblíže.</div>
<div class="Import3">
O Ludvíku XVI. se vědělo, že má mnohem raději lov či
zámečnické a kovářské práce než intimní chvíle s Marií Antoinettou. Ba bylo
známo , že řadu let zůstalo manželství nenaplněno a královnin bratr
Josef II. musel velmi diskrétně a naléhavě francouzského krále donutit k
jistému chirurgickému zákroku, který by konzumaci manželství dovolil.</div>
<div class="Import3">
Doba a prostředí byly plné sladce erotických idylek, tak
výmluvně ztvárněných Watteauem či Fragonardem, bukolického namlouvání,
rafinovaného milování bez lásky, zachyceného v Laclosových "Nebezpečných
známostech". Bohužel, král na nic z toho nebyl.</div>
<div class="Import3">
Královna ovšem v pastýřských rokokových hrátkách udávala tón a
ač osobně nevinná, upadala vinou svého okolí do mnohých podezření. Jeho
Eminence pan de Rohan byla přesvědčena, že pro elegána a zběhlého milovníka
jako on není nemožné stát se královniným milencem. Pak by, podobně jako Jules
Mazarin, dosáhl nejvyšší moci. Obdivován svou milenkou a světem, by vedl
Francii na vrchol slávy.</div>
<div class="Import3">
V cestě ovšem stála drobnost. Marie Antoinetta pana de Rohan
bytostně nesnášela! Už z dob, kdy Rohan býval vyslancem u vídeňského dvora
Marie Terezie.</div>
<div class="Import3">
Vídeň nebyla zvyklá na francouzské libertinství. To, že se
kníže po návratu z lovu vyválel s dvěma holkami v zarostlém vídeňském příkopu,
by Paříž přešla s úsměvem, v podunajské monarchii se ale takové chování
netrpělo.</div>
<div class="Import3">
Ani Rohanovy lechtivé anekdoty ve vídeňských salónech
nesklízely takové salvy smíchu. Jeho Eminence si navíc dovolila žertovat na
účet mladé arcivévodkyně, budoucí francouzské královny! Ba dokonce si později
troufla naznačit jisté pletky Marie Antoinetty s vévodou Karlem d´Artois,
bratrem jejího muže.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 64.8pt;">
Korunu všemu Rohan nasadil
poznámkou v jednom listě: "Její koketerie připravuje milenci snadnou
cestu, aby uspěl..." napsal o své budoucí královně.</div>
<div class="Import3">
Marie Antoinetta nikdy kardinálovi onu větu neodpustila. Na
rozdíl od královny Dumasovy, která praví, co by skutečná Marie Antoinetta
nebyla schopna vyslovit:</div>
<div class="Import4">
"Hraběnko, řekněte panu de Rohan, že bude ve Versailles
vítán a že bych mu sama chtěla poděkovat<span style="font-style: normal;">.</span>.."</div>
<div class="Import3">
Roku 1774 nechala Marie Terezie knížete de Rohan z postu
vyslance pro nevhodné chování vyexpedovat. O tři roky později získal veselý
prelát úřad velkého almužníka, který Marie Antoinetta chtěla dát jinému. Jeho
Eminence upadla do nemilosti definitivně a neodvolatelně.</div>
<div class="Import3">
Mnohé z toho všeho Jeanne de La Motte věděla. Kardinálovy
ambice a snaha odčinit předchozí prohřešky mohly otevřít zlatý důl. Ke královně
sice paní hraběnka přístup neměla, nikdy s ní nepromluvila slůvko, to však mohl
Rohan těžko vědět, neboť u dvora vítán nebyl a pokud se zde dík úřadu či
povinnostem objevil, panovnice jej okázale ignorovala.</div>
<div class="Import3">
Jeanne občas před Jeho Eminencí utrousila poznámečku či
důvěrnou historku, dokládající, jak blízkou přítelkyní jejího Veličenstva ona
je. Pan de Rohan návnadu spolkl. A začal věřit, že by se paní de La Motte mohla
za něj u královny přimluvit.</div>
<div class="Import3">
"Je třeba, abych si královnu usmířil, a znaje její
šlechetnou a milosrdnou duši, jsem připraven financovat ze své pokladny její
dobré dílo...", sdělil královnině "přítelkyni".</div>
<div class="Import4">
Zabil jsem dvě mouchy jednou ranou, myslil si kardinál, když
vstupoval do kočáru. Tahle dáma má tolik důvtipu, že si otočí královnu kolem
prstu zrovna tak, jako si otočila mě, <span style="font-style: normal;">říká si
Dumasův Rohan a mne si ruce.</span></div>
<div class="Import3">
Paní de La Motte měla knížete tam, kde jej potřebovala mít.
Začala Rohana zpracovávat. Na její naléhání (neboť Její Veličenstvo to
pohoršuje) se kardinál zřekl veselé společnosti a začal žít příkladným životem
muže církve.</div>
<div class="Import3">
"Promluvím o vašich bohulibých úmyslech s Jejím Veličenstvem",
slíbila jednoho dne paní hraběnka, " a vy jí pak předáte jistou sumu,
neboť její osobní pokladna je prázdná".</div>
<div class="Import3">
Tehdy vstoupil na dosud komorní scénu další aktér, rodinný
přítel La Mottových a milenec paní domu, bývalý policista, oficiálně sekretář,
Marc-Antoine Rétaux de Villette. Pan sekretář hbitě vyrobil první falzum v
tomto příběhu a dík jeho obratnosti mohla hraběnka de La Motte doručit knížeti
královnin list.</div>
<div class="Import3">
"Jsem okouzlena, že vás už neshledávám hříšným. Nemohu
vám zatím poskytnout žádanou audienci. Až to okolnosti dovolí, dám vám vědět.
Buďte diskrétní," stálo v listě.</div>
<div class="Import3">
Jeho Eminence byla na vrcholu blaha, oněch pár mlhavých vět
nepochybně skrývalo příslib velké budoucnosti. Nejodvážnější sny se začínaly
naplňovat!</div>
<div class="Import3">
Rohan se objevil u dvora a byl schopen přísahat, že oko Jejího
Veličenstva na něm spočinulo mnohem milostivěji. Začal financovat královniny
dobročinné skutky.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 64.8pt;">
Peníze samozřejmě končily v
domácnosti La Mottových. Paní hraběnka také nepřišla zkrátka, Eminence štědře
odměnila její námahu.</div>
<div class="Import3">
Hra ale nemohla trvat věčně. Kardinál za čas začal žádat
hmatatelnější důkaz královské přízně. Jeanne neměla na vybranou. Buď musela hru
ukončit a oželet tučné příjmy, nebo byla nucena vymyslet další akt.</div>
<div class="Import3">
Palais-Royal vybudoval jako svůj palác Richelieu a věnoval jej
Ludvíku XIII. Později se v něm usadil bratr Ludvíka XIV., Filip
Orléanský. V dalších desetiletích se podloubí a zahrady paláce zalidnily
módními obchody, herci a herečkami ze sousední Komedie, proslulými kavárnami,
velkými kurtizánami, veřejnými domy i švadlenkami, která si pánskou společností
přivydělávaly. Statistiky říkají, že v té době chodilo podloubými Palais-Royal
na šest stovek lehkých děvčat všech cenových kategorií.</div>
<div class="Import3">
Jeanne de La Motte právě sem poslala svého muže na lov. V
červenci 1784 pan Nicolas nalezl, co hledal. Dívku kolem šestadvaceti let,
vysokou, mírně při těle, s římským obličejem, dlouhou šíjí, hezkými zuby s
většími horními řezáky, blondýnku s modrýma očima a poněkud převislým dolním
rtem. Slovem osobu, který by za jistých okolností mohla připomínat Marii
Antoinettu.</div>
<div class="Import3">
Dívka se jmenovala Marie-Nicole Leguay-Dessigny a byla
modistkou. Paní de La Motte si inkognito tip svého chotě prohlédla a byla
spokojena. Jeho Eminence se konečně mohla dočkat vytoužené schůzky s královnou.</div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBnUX5lcooMx-tGZQTciNIvCG74rTZkU3uQjVWJCNjPvGVlChNPuTAK9Tq70XuCWfxVpHL7wTwigxxfWTvuJC3TBh2oGGQlcBU_u1-6NN_qifMn_Z6rUo4l1hBfw9RBN2E7HuYLgYuOgI/s1600/Marie_Antoinette_Young2.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1265" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBnUX5lcooMx-tGZQTciNIvCG74rTZkU3uQjVWJCNjPvGVlChNPuTAK9Tq70XuCWfxVpHL7wTwigxxfWTvuJC3TBh2oGGQlcBU_u1-6NN_qifMn_Z6rUo4l1hBfw9RBN2E7HuYLgYuOgI/s640/Marie_Antoinette_Young2.jpg" width="504" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Mladá Marie-Antoinetta</i></td></tr>
</tbody></table>
<div class="Import3">
Hraběnka de La Motte Marii-Nicole oslnila příslibem pro chudou
dívku omračující sumy patnáct tisíc livrů . Švadlenka za to musela udělat
maličkost. Královna prý nutně potřebuje prokázat laskavost ve chvíli a na
místě, které oboje určí její přítelkyně paní de La Motte.</div>
<div class="Import3">
Pak pod jménem slečny d´Oliva převezli modistku do Versailles,
oblékli ji do mušelínových šatů, přes napudrované vlasy dali široký klobouk,
naučila ji pár gest a na 11. srpna pozvala La Mottová knížete Rohana k tajnému
dostaveníčku v zámeckých zahradách.</div>
<div class="Import3">
Ve Venušině hájku, kolem něhož dnes proudí tisíce turistů,
čekala ve tmě kolem desáté hodiny poněkud roztřesená slečna d´Oliva s růží v
ruce na pokyn své dobrodějky. S tváří ukrytou v dominu ji provázela paní
hraběnka, v pozadí riskantní akci jistili Rétaux de Villette a pan de La Motte.</div>
<div class="Import3">
Roztoužený, nadějí a tužbami přeplněný Rohan se přiblížil k
postavě v bílém a klesl s kloboukem v ruce na kolena. Slečna d´Oliva mu podala
růži a hlesla :</div>
<div class="Import2" style="margin-left: 28.8pt;">
"Víte, co to značí !".</div>
<div class="Import2" style="margin-left: 28.8pt;">
Dumas nechal schůzku pozorovat náhodným
svědkem:</div>
<div class="Import4">
Šlechtic se rychle sehnul do trávy, zvedl se, uctivě se
uklonil a uháněl, jako by za ním hořelo, jinak ani nelze jeho útěk popsat.</div>
<div class="Import4">
Na úprku ho však zarazil hlas královniny družky. Když se
zastavil, tlumeně na něj zavolala.</div>
<div class="Import5" style="margin-left: 28.8pt;">
"Počkejte."</div>
<div class="Import3">
Skutečná scéna, jak ji zachytily soudní protokoly, byla v
jádru stejná, jen aktérů se jí zúčastnilo víc, neboť Velký vypravěč úsporně
vynechal další komplice La Mottové.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 64.8pt;">
Kardinál "královně"
okouzleně děkoval, vrhl se dívce k nohám a ta, protože na něco takového ji
scénář nepřipravil, poděšeně couvla.</div>
<div class="Import3">
Mottová i její komplicové viděli, že se hra vymyká z rukou.
Jeden z nich ztropil hluk, Rétaux vyběhl ze křoví a potichu na La Mottovou
volal:</div>
<div class="Import2" style="margin-left: 28.8pt;">
"Blíží se sem Madame a
hraběnka d´Artois!"</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 72.0pt;">
Paní de La Motte okamžitě uchopila
modistku za ruku a odváděla ji pryč.</div>
<div class="Import3">
Divadlo se zdařilo, Rohan v nejmenším nepochyboval, že od
královny obdržel projev nejvyšší přízně a příslib nejtajnějších přání. Když mu
hraběnka de La Motte za několik dní sdělila, že královna potřebuje 150 000
livrů na chudé, Jeho Eminence co nejrychleji částku v hotovosti předala.</div>
<div class="Import3">
Za pár měsíců se situace opakovala a kníže neváhal dát do
zástavy rodinné stříbro, jen aby co nejrychleji požadovanou sumu v hotovosti
měl.</div>
<div class="Import3">
Domácnost La Mottových po těchto injekcích jen vzkvétala, pan
kardinál musel odcestovat do Alsaska a ani nebezpečí odhalení tedy nehrozilo.</div>
<div class="Import3">
S jídlem narůstala chuť. Pro paní de La Motte se stalo
pokušení neodolatelným, když jeden z jejích milenců, jakýsi Laporte, přinesl
mimořádně interesantní zprávu o velkých těžkostech královských klenotníků
Boehmera a Bassenge. Ti z dlouho vykupovaných nejkrásnějších diamantů vytvořili
pohádkový briliantový náhrdelník, jeden z nejnákladnějších klenotů v lidské
historii.</div>
<div class="Import4">
Pak vyjmula z pouzdra náhrdelník z diamantů tak velkých, tak
čistých, tak zářivých a tak obratně volených, že jí připadalo, že jí připadalo,
jako by po jejích krásných rukou tekly praménky fosforu a plamenů. Náhrdelník
se vlnil jako hadí tělo a zdálo se, že každá jeho šupina je bleskem<span style="font-style: normal;">.</span></div>
<div class="Import4">
"Ó, to je nádhera," vydechla královna, když mohla
konečně promluvit. "Učiněná nádhera," opakovala si a oči jí plály, ať
už odleskem zářivých démantů, nebo z pomyšlení, že takový náhrdelník nemůže mít
žádná jiná žena na světě... <span style="font-style: normal;">líčí Dumas
pohádkový šperk v rukou Marie Antoinetty.</span></div>
<div class="Import3">
Šperk byl božský a cena astronomická. Své dílo už Boehmer a
Bassenge nabídli paní du Barry, králi, španělskému dvoru i movitým
soukromníkům, klenot však začínal být neprodejný. Cena milion šest set tisíc
livrů byla nad možnosti smrtelníků.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 72.0pt;">
Marie Antoinetta náhrdelník viděla
a prohlásila, že Francie potřebuje víc válečné lodě než šperky.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 72.0pt;">
"Jestli Vaše Veličenstvo
odmítne, nezbyde mi než se utopit v Seině," vzdychal pan Boehmer.</div>
<div class="Import3">
"Vstaňte, nemám ráda takové výkřiky, čestní lidé nemají
zapotřebí prosit na kolenou," prohlásila královna, šperk ale nekoupila.</div>
<div class="Import3">
"Král mi chtěl náhrdelník darovat, už jsem jej odmítla.
Víc o tom nemluvte. Zkuste ho rozebrat, prodat a netopte se!" dodalo Její
Veličenstvo.</div>
<div class="Import3">
Laporte historku paní de La Motte vyprávěl někdy v prosinci
1784. O pár dní vznešená "královnina přítelkyně" klenotnickou firmu
navštívila a nechala si slavný šperk ukázat. Samozřejmě usilovně přemýšlela,
jak princi Rohanovi provést vrcholný kousek.</div>
<div class="Import3">
Královským obchodníkům, zoufalým z mrtvého kapitálu a rostoucích
úroků za půjčky z koupě diamantů, připadala jak anděl spásy. Slíbila, že se
královnino rozhodnutí pokusí změnit. Pak Jeho Eminenci doručila do Alsaska
"královnin" list.</div>
<div class="Import3">
"Chvíle, kterou si přeji, ještě nenadešla, pospěšte však
s návratem kvůli tajemství, které mne zajímá a které mohu svěřit jen vám.
Hraběnka de La Motte vám jej za mne sdělí...<i style="mso-bidi-font-style: normal;">,</i>"
říkalo další falzum pana Rétauxe.</div>
<div class="Import3">
Bez meškání a dychtivě poháněl kardinál kočího do Paříže.
Hraběnka samozřejmě knížete instruovala, že Její Veličenstvo si přeje maximální
diskrétnost. Královna prý tolik po náhrdelníku touží, vzhledem k jejímu
soukromému rozpočtu je to ale momentálně nemožné<i style="mso-bidi-font-style: normal;">. </i>Byla by škoda , aby Boehmer a Bassenge tak krásný šperk rozřezali<i style="mso-bidi-font-style: normal;">. K</i>dyby Její Veličenstvo našlo
spolehlivého přítele a ručitele, koupilo by náhrdelník na dvou až tříleté
splátky<i style="mso-bidi-font-style: normal;">..</i>.</div>
<div class="Import6">
"Její Veličenstvo myslelo na vás...<i style="mso-bidi-font-style: normal;">,</i>" dodala výmluvně paní de La Motte a Eminence rytířsky
přikývla.</div>
<div class="Import4">
"Vsaďme se, že královna by udělala ministrem člověka,
který by dokázal zařídit, aby se ten náhrdelník stal do týdne součástí její
toalety," <span style="font-style: normal;">stavěla Rohanovi vzdušné zámky
La Mottová v románu.</span></div>
<div class="Import3" style="margin-right: 64.8pt;">
Jediný, s kým Rohan věc
konzultoval, byl Cagliostro. Balsamo se poradil s orákulem.</div>
<div class="Import3">
"Takové jednání je hodno prince... a zpečetí královnin
vděk pro dobro Francie a jednoho dne tak pro zemi i celé lidstvo zazáří
výjimečný kardinálův talent<i style="mso-bidi-font-style: normal;">,</i>"
zavěštil velký mág.</div>
<div class="Import3">
Po takové věštbě už mohla Mottová klenotníkům oznámit, že má
kupce.</div>
<div class="Import3">
Koncem ledna 1785 byl obchod uzavřen. Kardinál podepsal kupní
smlouvu na milion šest set tisíc livrů ve čtyřech splátkách na dva roky. Pak,
ve snaze mít alespoň nějaký doklad, vždyť kupoval tajně v královnině jméně,
požádal La Mottovou o souhlas a písemné potvrzení Jejího Veličenstva. Dostal
zpět klenotnickou smlouvu, na níž bylo připsáno:</div>
<div class="Import3">
"Souhlasím" a pod tím krátký podpis "Marie
Antoinette de France".</div>
<div class="Import3">
Podpis Marie Antoinetty opět vyhotovil Rétaux. Prokázal málo
šikovnosti, v životě totiž královnino písmo neviděl. Jeho Eminence ovšem byla
nesmírně naivní a důvěřivá. Rétaux se nenamáhal zjistit, jakým jménem a formou
se královna podepisuje. Kardinála naprosto nezarazil do nebe volající nesmysl,
ono "de France" za jménem. Královna se nikdy nepodepisovala jako
Marie Antoinetta Francouzská, panovnice tak nikdy nečinily a bylo s podivem, že
to královský almužník nevěděl!</div>
<div class="Import3">
Dne 1. února klenotníci přivezli náhrdelník, od Rohana jej
převzala paní de La Motte, a tím byl osud bájného šperku zpečetěn. Ještě téhož
dne jej trojice podvodníků rozebrala a za krátký čas se brilianty začaly v
Anglii prodávat.</div>
<div class="Import3">
Románová historie náhrdelníku se značně liší od skutečné,
která je v mnohém dramatičtější. Jak to vyprávěl Dumas? V jeho podání není La
Mottová tak velká podvodnice, chce se jen dostat na výsluní. Rohan náhrdelník
koupí, královna o tom ví a je mu vděčná. A pak se objeví, teprve až ve dvou
třetinách "Královnina náhrdelníku", Cagliostro, a chce okamžitě na
Rohanovi splatit starý dluh půl miliónu livrů:</div>
<div class="Import4">
"Bože, madam," vzdychla Jeanne, "všechno je
ztracené, pan kardinál už peníze nemá."</div>
<div class="Import5" style="margin-left: 28.8pt;">
Královna se vztyčila, jako by ji
zasáhla rána.</div>
<div class="Import5" style="margin-left: 28.8pt;">
"Už...nemá...peníze,"
vypravila ze sebe trhaně.</div>
<div class="Import4">
"Madame, kdosi uplatnil pohledávku, s kterou pan de Rohan
už nepočítal. Byl to čestný dluh a tak ho zaplatil."</div>
<div class="Import3">
Zadlužený Rohan volá královnu na pomoc, Marie Antoinetta
požádá o úvěr a král úvěr zamítne.A královna s lítostí Boehmerovi a Bassengemu
náhrdelník vrací. Posílá jim ho po paní de La Motte, kterou ty diamanty svedou
na scestí:</div>
<div class="Import4">
Sedla si na pohovku s diamanty obtočenými kolem ruky, hlava jí
hořela, vířily v ní zmatené myšlenky, které Jeannu chvílemi děsily... Pak se
najednou její pohled zklidnil... Nepostřehla, že se podobá člověku, který
vkročil do močálu... Byly dvě hodiny ráno.</div>
<div class="Import4">
"Sežeň mi fiakr," poručila služebné, "a
nebude-li žádný vůz k mání, obstarej nosítka."</div>
<div class="Import4">
Netrvalo ani deset minut a fiakr zastavil před domem, kde žil
pamfletista Réteau de Vilette.</div>
<div class="Import3">
Jenže skutečná Jeanne takhle pokušení nikdy nepodlehla. A
královna nikdy Rohanem na dluh koupený šperk neviděla. Kníže Rohan totiž
kupodivu netrval na tom, že šperk předá osobně. Stačilo, aby se Jeanne odvolala
na a jeho diskrétnost a choulostivost celé operace. Jeho Eminence se tedy
spokojila pohledem přes prosklené dveře, za nimiž jakýsi muž pronesl heslo
"Ve jménu královny" a kazetu od La Mottové převzal.</div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgpyf7SOkXrha7bc-Wzr-Qa0DjfzueAKJkAiL4IDj7UFBqiyPLSwy_HWWTbZ0CzyeSvNUDd-1mA8UDqEr9Fz5uFdG90N6LkmM2liZnXYNdukMrE8KFkfrH90PnoYM1f0KMekqfcLd43AgQ/s1600/unnamed.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="512" data-original-width="424" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgpyf7SOkXrha7bc-Wzr-Qa0DjfzueAKJkAiL4IDj7UFBqiyPLSwy_HWWTbZ0CzyeSvNUDd-1mA8UDqEr9Fz5uFdG90N6LkmM2liZnXYNdukMrE8KFkfrH90PnoYM1f0KMekqfcLd43AgQ/s400/unnamed.jpg" width="331" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Kardinál de Rohan</i></td></tr>
</tbody></table>
<div class="Import3">
Teprve za hodný čas začal kardinál projevovat jisté
pochybnosti. Při velkých audiencích se šperk na královnině hrdle neobjevil.
Mottová knížeti vysvětlila, že královně je trapné nosit šperk dříve, než jej
alespoň zčásti splatí. Půl roku vydržel Rohan čekat, půl roku se živil jen nadějemi,
plných šest měsíců nežádal další důkazy přízně a nepodivoval se nad královninou
lhostejností!</div>
<div class="Import3">
Domácnost La Mottových vesele hýřila. Zdálo se to
neuvěřitelné. La Mottová musela vědět, že vše se jednoho dne provalí. Počítala
nejspíše s tím, že Rohan raději zaplatí, než aby ze sebe před dvorem a celou
Evropou udělal hlupáka všech hlupáků. S čím nekalkulovala, byli pánové Boehmer
a Bassenge!</div>
<div class="Import3">
Splátka první čtvrtiny měla lhůtu do 1. srpna. Tři dny před
termínem paní de La Motte Rohana informovala, že královna je finančně v úzkých
a prosí o půjčku. Ani Rohan takovou hotovost neměl, byl však odhodlán si
půjčit. Naneštěstí mu v tak krátkém termínu nikdo půjčit nechtěl.</div>
<div class="Import3">
Dne 3. srpna zneklidnělý Boehmer vyrazil do Versailles.
Královnu nezastihl a celý zoufalý se svěřil její předčitatelce paní Campanové.
Ctihodná dáma se podivila a klenotníkovi naprosto přesvědčeně sdělila, že Marie
Antoinetta takový šperk nemá a nikdy neměla. Pak na vše zapomněla a bohužel
královně nereferovala.</div>
<div class="Import3">
Zcela zničený Boehmer se svěřil Bassengeovi a ten hned
navštívil pana de Rohan. Jeho Eminence ukázala klenotníkovi královnou
podepsanou listinu. Ani Basengeovi nepřipadal podpis divný.</div>
<div class="Import3">
Teprve 8. srpna si madame Campan vzpomněla na podivnou
návštěvu a Marii Antoinettě ji vylíčila.</div>
<div class="Import3">
Hned nazítří povolala královna klenotníky k sobě. Nařídila, ať
Boehmer a Bassenge vypracují memorandum pro krále, a celou věc hodila za hlavu.
Uvážíme-li že už v červnu v souvislosti s jinými klenoty posílali Boehmer a
Bassenge Marii Antoinettě list, v jehož jednom odstavci vyjadřovali potěšení
nad koupí drahocenného náhrdelníku a královna tuto pasáž nechala bez
povšimnutí, (prý ostatně nikdy žádný list pozorně nepřečetla), spěl celý podvod
nutně k velmi dramatickému rozuzlení.</div>
<div class="Import3">
Královnina lehkomyslnost položila k výbušné aféře doutnák.
Nyní už nebylo nic platné, že paní de La Motte před klenotníky přiznala barvu.
Boehmer a Bassenge se domnívali, že hraběnka lže a královnu kryje. Je až s
podivem, jak špatné mínění o morálce své panovnice její poddaní měli!</div>
<div class="Import3">
Boehmer a Bassenge předložili Ludvíku XVI. své
memorandum. Všem už bylo jasné, že jde o kolosální podvod, viníka však každá
strana viděla v někom jiném.</div>
<div class="Import3">
Králi spis přečetl baron de Breteuil za přítomnosti strážce
pečeti de Miromesnila. Stále ještě šlo vše řešit diskrétně a interně.
Miromesnil radil k nejvyšší opatrnosti, ministr králova dvora de Breteuil však
byl osobním Rohanovým nepřítelem a nyní viděl skvělou příležitost svého soka
zničit. Co všechno zničí kolem, s tím si hlavu nedělal! Mnozí jej dokonce
později podezírali, že byl ve spojení s Cagliostrovými zednáři a aféru
rozdmychal schválně.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 64.8pt;">
De Breteuil přesvědčil tvárného
Ludvíka XVI., aby na Rohana dopadl královský hněv se všemi důsledky. Král
nepochopil, jaká špína tím na monarchii utkví.</div>
<div class="Import3">
S neuvěřitelnou nevšímavostí k důsledkům nechal král zatknout
kardinála de Rohan v den Nanebevzetí Panny Marie, v kněžském rouchu, oblečeného
k celbrování velké mše v kapli versailleského zámku. Impozantnější provalení
aféry na veřejnost by stěží bylo možné vymyslet!</div>
<div class="Import4">
"Pane!" řekl podrážděně král, "odeberte se
okamžitě do Bastilly."</div>
<div class="Import5" style="margin-left: 28.8pt;">
Kardinál se uklonil a řekl naprosto
jasným hlasem:</div>
<div class="Import4">
"V tomto oblečení? V kněžském rouše? Před celým dvorem?
Račte uvážit, Sire, že to vzbudí nesmírný skandál..."</div>
<div class="Import4">
Pan de Breteuil, který stál poblíž, okamžitě uhodl svým
bystrozrakem, že královnino vzrušení, královo rozčilení a kardinálův postoj
znamená zkázu jeho nepřítele.</div>
<div class="Import4">
Král ještě nevyřkl tichým hlasem celý svůj příkaz a už se
rozlehl po chodbě zvučný hlas strážce pečeti, který pohotově zaskočil za
velitele stráží:</div>
<div class="Import5" style="margin-left: 28.8pt;">
"Zatkněte pana
kardinála!"<span style="font-style: normal;">, líčí kritickou chvíli Dumas.</span></div>
<div class="Import6">
Věci dostaly neuvěřitelný směr a rychlý spád. Kardinála za
přítomnosti pana de Breteuil vyslechli v kabinetě král i královna.</div>
<div class="Import3">
"Pane, jak jste se mohl domnívat, že jsem si vás vybrala
k takové věci, a prostřednictvím takové ženy!" zeptala se prý rozhořčeně
Marie Antoinetta.</div>
<div class="Import3">
Při pohledu na kupní smlouvu Ludvík XVI. okamžitě poznal,
že podpis je falešný. Velmi se podivil nad tím, že princ z rodu Rohanů mohl jen
na okamžik uvěřit, že se královna podepisuje jinak než pouhým křestním jménem.</div>
<div class="Import4">
"To snad není ani možné! Takové dětinství!", zvolal.
"Marie Antoinetta Francouzská. Královna je přece dcerou z rakouského
císařského rodu! Skutečně, někdo vás podvedl a okradl. Všechno je falešné,
písmo i podpis!"</div>
<div class="Import3">
V královninu nevinu uvěřil král, nikoliv však veřejnost a
ulice. Dokonce i de Breteuil poslal svého sekretáře k Boehmerovi se slibem, že
dostane šperk zaplacen, pokud stvrdí, že Rohan o jeho koupi s královnou jednal!
Královna, jakkoliv nevinná, trčela ve špíně skandálu až po vrch svého
korunovaného čela. Ještě po více než půl století odrážela Dumasova románová
verze názor veřejného mínění! Rohan odešel do vězení a hned po něm byla zatčena
hraběnka de La Motte. Vzápětí se ocitl za mřížemi hrabě Cagliostro se svou
ženou. V Bruselu dostihla policie slečnu d´Oliva, v Ženevě zatkli Rétauxe de
Villette. Koncem srpna už byli všichni organizátoři podvodu s výjimkou pana de
La Motte v Bastille, odkud je převezli do Conciergerie.</div>
<div class="Import3">
S nepochopitelnou hloupostí rozmazávaný skandál se změnil ve
veřejnou záležitost, místo zvláštního soudu měl aféru projednat soud pařížského
Parlamentu, v němž většina soudců představovala opozici proti králi..</div>
<div class="Import3">
Hraběnka de La Motte při výsleších vše svalovala na knížete de
Rohan a Cagliostra. Pak začala předstírat pomatenost, záchvaty šílenství, před
soudci ze sebe servala šaty, nikdo ji ale nebral vážně. Balsama hraběnka
obvinila, že diamanty zcizil pod záminkou, že je magicky zvětší. Zednářský
velmistr ovšem prokázal, že v inkriminované době organizoval lóži v Lyonu.</div>
<div class="Import3">
Teprve v prosinci, devět měsíců po vypuknutí aféry, zasedl
soud k závěrečnému řízení. Kardinála de Rohan žaloval král ze zločinu urážky
majestátu, tedy zločinu hrdelního. Soudci Jeho Eminenci osvobodili v poměru
hlasů 26 ku 22. Kníže přišel o úřad velkého almužníka a náhrdelník musel
splácet. Rod Rohanů složil poslední splátku až roku 1863! On sám byl vypovězen
od dvora do kláštera v Auvergne. Na druhé straně soud zprostil knížete všech
křivých nařčení a dovolil mu vytisknout jakož i veřejně rozšiřovat rozsudek k
očištění svého jména.</div>
<div class="Import3">
Královniny dopisy pochopitelně soud prohlásil za padělky. Pan
de La Motte byl v nepřítomnosti odsouzen na doživotní galeje. Rétaux de
Villette byl navždy vypovězen z Francie, slečna d´Oliva od dvora (!) a hraběte
Cagliostra zprostili obžaloby v plném rozsahu.</div>
<div class="Import3">
Hněv spravedlnosti dopadl jen na Jeannu de La Motte. Byla
odsouzena ke zbičování katem, vypálení cejchu v podobě písmene "V"
(jako "voleuse", tj. zlodějka) na obě ramena, k oholení hlavy,
veřejnému pokání s provazem na krku a doživotní internaci v ženském nápravném
zařízení Salpetriére.</div>
<div class="Import3">
Trest na nádvoří Conciergerie vykonal kat Charles Henri
Sanson. Ráno vyvedli Mottovou z cely a dva katovi pomocníci ji řvoucí odtáhli
vyslechnout rozsudek. Vyškubla se jim a pro ortel si došla sama. Když soudní
kancelista předčítal, co vše ji čeká, dostala záchvat vzteku a zoufalství.
Pokusila se rozbít si hlavu o dlažbu, v křečích se válela po podlaze, křičela a
pěti lidem prý trvalo dobrých deset minut, než ji zvládli.</div>
<div class="Import4">
Kladla odpor, který nelze popsat. Tato žena, která ještě
nedávno ondlévala při každém citlivějším doteku, vydržela celou hodinu v tvrdém
zápasu s muži, kteří ji mlátili a smýkali jí o zem. Nepřestávala se bránit
aspoň zuřivými výkřiky, když ji násilím vyvlekli ven.</div>
<div class="Import3">
Hraběnku vzápětí vynesli na dvůr, kde v šest ráno stálo jen
málo diváků. Uvázali ji v leže na prkno a během dvanácti ran prutem bylo
zdaleka slyšet, jak proklíná kardinála Rohana. V potrhaných šatech ji pak
připoutali k vypálení cejchu.</div>
<div class="Import4" style="margin-right: 64.8pt;">
Kat držel důtky v rukou. Při
pohledu na ně zapomněla Jeanne svou řeč..., viděla už jen svou potupu a bála se
bolesti.</div>
<div class="Import5" style="margin-left: 28.8pt;">
"Milost! Milost!" zvolala
úpěnlivě.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 64.8pt;">
Dumas neříká pravdu. Neprosila o
milost, nebála se! Stačila do krve pokousat katova pacholka, řvala a přesto
neuronila ani slzu. Pak jí vypálili cejch.</div>
<div class="Import4">
Naposledy se jí podařilo vymanit z katova sevření, obrátila se
s šíleným zábleskem radosti, roztrhla si šaty na prsou a vrhla na kata vyzývavý
pohled. Osudný nástroj, který se blížil k jejímu rameni, se dotkl jejího
pravého prsu a vypálil jí do živého masa potupné znamení. Přestože měla oběť
zacpaná ústa, vydral se jí z hrdla výkřik, který se nedá přirovnat k žádnému
zvuku...</div>
<div class="Import3">
Při převozu do Salpetriére se pokusila vrhnout pod kola
povozu, v cele usilovala o sebevraždu.</div>
<div class="Import3">
Soudcům<i style="mso-bidi-font-style: normal;">, </i>kteří
kardinála osvobodili, Paříž tleskala, Rohana a Cagliostra vynesl dav z Bastilly
na ramenou. Nikdo králi ani královně neprojevil nejmenší sympatie. Lilie
majestátu pocákalo bláto procesu, úcta k hlavám monarchie byla pryč, za aférou
doutnal uhlík, z něhož se měl zrodit po třech letech plamen neposlušnosti
Generálních stavů, přísaha v Míčovně, pád Bastilly a začátek konce Bourbonů.</div>
<div class="Import3">
Ani ocejchovaná hraběnka de La Motte v nápravném zařízení
dlouho nepobyla. Po deseti měsících uprchla oknem, voják na stráži, snad
podplacený La Mottem, jí dal mužské šaty, a paní de Valois bez větších problému
utekla do Anglie. Přes nevázaný život, jaký v Londýně vedla, nezapomínala na
pomstu. Krátce po pádu Bastilly vydala pamflet, vracející se k náhrdelníkové
aféře. Marii Antoinettu v něm obvinila z nejhorších zvráceností.</div>
<div class="Import3">
O rok později za poněkud podivných okolností hraběnka de La
Motte zemřela. Jedni tvrdili, že ji zavraždili francouzští agenti, pátrající po
zbytcích nákladu pamfletu. Jiní realisticky dokládali, že paní de La Motte byla
notně opilá a při jedné z orgií prostě nedopatřením vypadla z okna. Zcela
nepravděpodobná je romantická verze třetí, která tvrdí, že smrt paní de La
Motte byla inscenována, aby konečně mohla uniknout pronásledování. Jeanne prý
pod jménem hraběnky Hachettové odcestovala do Ruska, nějaký čas pobývala v
Petrohradu a zemřela až roku 1826 na panství kněžny Golicynové.</div>
<div class="Import0">
<br /></div>
<div class="Import0">
<br /></div>
<div class="Import0">
<br /></div>
<div class="Import0">
<br /></div>
<div class="Import0">
<br /></div>
<div class="Import0">
<br /></div>
<div class="Import0">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
Jiří Kovaříkhttp://www.blogger.com/profile/07104593800493494378noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4719566513985880688.post-70210585860677497632020-04-03T09:02:00.003+02:002020-04-03T09:02:51.851+02:00SKUTEČNÉ OSUDY ROMÁNOVÝCH HRDINŮ A. DUMASE (19)<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgRJoN85JUl40Hug1Xoq4VZzWWrazEz75wCeG2wxggpG0KkG6gy3by4pgaWQUXoRWqKqVHZum2X4fdLHbnYbgSzfe-561HtdgIfPwVOI7exTkwzhALUs3T4f-s0Y0sfWu_zwSx2HEoroG8/s1600/7620966292_8674a24d07_b.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1024" data-original-width="850" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgRJoN85JUl40Hug1Xoq4VZzWWrazEz75wCeG2wxggpG0KkG6gy3by4pgaWQUXoRWqKqVHZum2X4fdLHbnYbgSzfe-561HtdgIfPwVOI7exTkwzhALUs3T4f-s0Y0sfWu_zwSx2HEoroG8/s640/7620966292_8674a24d07_b.jpg" width="530" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Madame du Barry a Ludvík XV. (Benczúr)</i></td></tr>
</tbody></table>
<br />
<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:TrackMoves/>
<w:TrackFormatting/>
<w:HyphenationZone>21</w:HyphenationZone>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:DoNotPromoteQF/>
<w:LidThemeOther>CS</w:LidThemeOther>
<w:LidThemeAsian>X-NONE</w:LidThemeAsian>
<w:LidThemeComplexScript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
<w:SplitPgBreakAndParaMark/>
<w:DontVertAlignCellWithSp/>
<w:DontBreakConstrainedForcedTables/>
<w:DontVertAlignInTxbx/>
<w:Word11KerningPairs/>
<w:CachedColBalance/>
</w:Compatibility>
<w:BrowserLevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel>
<m:mathPr>
<m:mathFont m:val="Cambria Math"/>
<m:brkBin m:val="before"/>
<m:brkBinSub m:val="--"/>
<m:smallFrac m:val="off"/>
<m:dispDef/>
<m:lMargin m:val="0"/>
<m:rMargin m:val="0"/>
<m:defJc m:val="centerGroup"/>
<m:wrapIndent m:val="1440"/>
<m:intLim m:val="subSup"/>
<m:naryLim m:val="undOvr"/>
</m:mathPr></w:WordDocument>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" DefUnhideWhenUsed="true"
DefSemiHidden="true" DefQFormat="false" DefPriority="99"
LatentStyleCount="267">
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Normal"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="heading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="35" QFormat="true" Name="caption"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="10" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" Name="Default Paragraph Font"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="11" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtitle"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="22" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Strong"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="20" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="59" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Table Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Placeholder Text"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="No Spacing"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Revision"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="34" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="List Paragraph"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="29" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="30" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="19" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="21" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="31" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="32" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="33" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Book Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="37" Name="Bibliography"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" QFormat="true" Name="TOC Heading"/>
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Normální tabulka";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin:0cm;
mso-para-margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:"Calibri","sans-serif";
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:"Times New Roman";
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
</style>
<![endif]-->
<br />
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span style="font-family: Times, "Times New Roman", serif;"><span style="font-size: small;"><span style="color: #0b5394;"><b>MADAME
DU BARRY<span id="goog_1906532075"></span><span id="goog_1906532076"></span></b></span></span></span></div>
<span style="font-family: Times, "Times New Roman", serif;"><span style="font-size: small;"><span style="color: #0b5394;">
</span></span></span><div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span style="font-family: Times, "Times New Roman", serif;"><span style="font-size: small;"><span style="color: #0b5394;"><b>Ještě
minutku, pane kate…</b></span></span></span></div>
<div class="Import1">
<br /></div>
<div class="Import1">
"Už od oběda onoho 22. dubna 1769 se zdálo, že celá Paříž
vyrazila z městských zdí směrem na jihozápad ke královskému sídlu Versailles.
Koňmo i pěšky, v lehkých koleskách či vznešených kočárech, každý podle svých
možností a stavu, se davy hrnuly sledovat událost dlouho očekávanou a
mnohokráte odloženou.</div>
<div class="Import2">
Teprve včera po návratu z lovu se Jeho Veličenstvo
Ludvík XV. rozhodlo, že nazítří večer se bude pro jednu jedinou osobu
konat u dvora prezentace. V sálech a zámeckých zahradách i po nádvoří
přecházeli urození, za zámeckými mřížemi a v městě při trase z hlavního města
se tísnili prostí, všichni jen proto, aby viděli představení paní du Barry
králi:</div>
<div class="Import3">
Tentokráte ve Versaillích... otevřely se u příležitosti
presentace madame Dubarryové všechny dvéře, všechny svíce byly rozžaty a
všechna jejich nádhera byla vystavena na odiv. Armáda zvědavců z příslušníků
vyhladovělého a ubohého lidu, který však kupodivu rychle zapomínal na svou bídu
a hlad př<span style="font-style: normal;">i </span>spatření všeho toho lesku,
obsadila celé náměstí d'Armes i celé avenue de Paris. Zámek, z jehož oken
proudilo mocné světlo, byl jako v ohni..<span style="font-style: normal;">.," líčí
Dumas onu velkolepou událost v půli druhého dílu "Josefa Balsama".</span></div>
<div class="Import2">
Představení ? Král přece znal hraběnku delší dobu, velmi
intimně a důvěrně, neboť tato mladá žena vzbudila ve starém panovníkovi vyhaslý
oheň a nebývalou vášeň. Etiketa však platila i pro krále. Prezentace před
vladařem znamenala povýšení pouhé milenky na favoritku a oficielní metresu.
Dávala jí netušenou moc a záruky: právo nebýt zapuzena od dvora, účastnit se
královských cest, bydlet v jeho blízkosti, přijímat audience ministrů a velmožů
i vyslanců, navštěvovat příslušníky královy rodiny a mnohá další, za nimiž se
skrývala moc i vliv.</div>
<div class="Import2">
Paříž však nevzrušila pouhá ceremonielní událost. Za
prezentací paní du Barry bylo mnohem víc. Onoho dne se hrálo o moc dvou
vlivných skupin. Zdaří-li se prezentace, bude du Barryová vládnout. Nezdaří-li
se, zůstane nejmocnějším mužem po králi ministr vévoda de Choiseul. Za oběma
skupinami se skrývaly dvě koncepce moci. Paní du Barryová měla tu smůlu, že
proti Choiseulově liberálnější politice se s ní spojili ti, kteří hlásali
konzervativní pojetí moci krále z Boží milosti.</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 64.8pt;">
Rituál vyžadoval, aby hraběnku
představila králi "kmotra", vysoce urozená dáma. Dík dvorským
intrikám králových dcer se žádná z velkých dam neodvážila dosud králově milence
tuto službu prokázat. Nikdo nechtěl své jméno spojit s "tou holkou z
ulice". Podařilo se sice za spoustu peněz přesvědčit starou hraběnku de
Béarn, ta se však vzápětí zalekla a váhala.</div>
<div class="Import2">
Všichni se soumrakem 22. dubna čekali, zda "kmotra"
necouvne znovu. Po boku krále stál starý maršál vévoda de Richelieu a stěží
zakrýval rostoucí znepokojení. Vsadil na kartu paní du Barry a teď on i
Ludvík XV. čekali na spásnou zprávu o příjezdu té, kvůli níž se velké
divadlo připravovalo.</div>
<div class="Import2">
Vévoda de Choiseul, také v těsné králově blízkosti, byl minutu
od minuty viditelně spokojenější. Král nadějně popošel při hluku, který sem
dolehl od zámecké brány.</div>
<div class="Import2">
"Sire", vzal mu náladu Choiseul, "to je lid,
který se ze všech stran seběhl, aby viděl příjezd madame du Barry, když už
nemůže být u přijetí, jakého se jí od Vašeho Veličenstva dostane."</div>
<div class="Import3">
"Ach, je již po všem," pravil Ludvík XV.,
kývaje hlavou, "je již po všem. Teď již nepřijde." Král řekl poslední
slova zcela šeptem, ale kolkolem vládlo tak velké ticho, že je slyšeli skoro
všichni přítomní...<span style="font-style: normal;">, pokračuje román.</span></div>
<div class="Import2">
Určená hodina dávno odbila. Král hleděl z okna do tmy. Nic!
Každým okamžikem se už musel odhodlat prezentaci zrušit. Choiseul doslova
zářil. Náhle Richelieu z výklenku okna ve tmě rozpoznal livreje a blížící se
kočár.</div>
<div class="Import2">
"Sire, to je madame du Barry", vykřikl. "Je
připravena vstoupit, dáte-li k tomu pokyn!".</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 64.8pt;">
Pak ze rozevřely dveře a hned
krůček za hraběnkou de Béarn vplula králova milenka do sálu:</div>
<div class="Import2">
"<i style="mso-bidi-font-style: normal;">To není žena, to
je víla," pravil vévoda z Richelieu... Byla přímo čarokrásná, skvoucí, bez
zvláštní okázalosti a její účes byl rozkošný. Kráčela sálem vedena jsouc za
ruku hraběnkou z Béarnu... </i>Přicházela v slavnostní toaletě, které dámy té
doby ne nadarmo říkaly "bitevní zbroj". Zářila diamanty od krále v
ceně sto tisíc franků, nádherným účesem, dík jemuž málem celé vystoupení
zmeškala, i šarmem a krásou, která jí získávala obdiv i u největších nepřátel.</div>
<div class="Import2">
Kdo byla ta žena s nejplavějšími a nejsametovějšími dlouhými
vlasy, vlnícími se v prstýncích jako kučery dítěte, s modrýma očima a hnědým
obočím, stále mírně přimhouřenými víčky, jemným nosíkem, roztomile vykrojenými
ústy a pletí barvy "plátku růže spadlého do mléka"? Kdo byla favoritka,
před jejímž portrétem prý Voltaire řekl:</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
"Originál byl stvořen pro
bohy!"</div>
<div class="Import3">
"Jeanna de Vaubernier, později mamselle Lange a konečně,
milostí svého dřívějšího chráněnce Dubarryho, hraběnka Dubarryová...<span style="font-style: normal;">,</span>" <span style="font-style: normal;">prozrazuje
Dumas o jejím původu - a hrubě se mýlí! Nebylo konec konců divu.</span></div>
<div class="Import2">
Madame du Barry už byla dávno po smrti a historikové se stále
nemohli shodnout na jejím původu. Až spisovatelé bratří de Goncourtové našli
matriční zápis, v němž se říkalo, že dne 19. srpna 1743 se Anně Béqusové řečené
Quantiny narodila ve Vaucouleurs dcera Jeanne.</div>
<div class="Import2">
Anna se vydala s malou Janou zcela bez prostředků do Paříže a
našla zastání u finančníka Dumonceaua, který jí obstaral místo u slečny
Frederiky, své milenky. Janu dali do kláštera Sainte-Aure, kde za její výchovu
zaplatili v naději, že tak bude uchráněna morálních nástrah dospívání. Ctihodné
sestry za čas poslaly malou svěřenkyni, ze které se klubal pěkný čert, k matce
raději zpět...</div>
<div class="Import2">
Anna Béqus či Béquis v té době žila na hromádce se zběhlým
mnichem jménem Gomard a slečna Frederika ji vyhnala. Celkem správně se
domnívala, že Janina matka jejímu milenci donáší. Malá Jana se tedy stala
dítětem pařížské ulice. Otčím Gomard na její roztomilou tvářičku upozornil
starou a šlechetnou paní Lagardovou, jejíž syn se ovšem do patnáctileté dívenky
zamiloval. Následkem čehož byla Jana vyhozena a ocitla se bez střechy nad
hlavou.</div>
<div class="Import2">
Ctnost se ve dnech, kdy nebylo co jíst a kde spát, stala
hloupým luxusem. Jana se pod dívčím jménem slečna Lancon (což bylo jméno muže,
za nějž se zatím její matka provdala) uchytila u módního obchodníka Labilla.
Modistky byly v té době živé spíš z dárků od bohatších pánů než z bídné mzdy a
štědří pánové zase nedávali své peníze jen za platonické projevy přízně. Jana
prožila známost s kadeřníkem Lametem a pak se uchytila u madame Duquesnoy,
majitelky veřejného domu a herny v ulici Bourbon. Tady učarovala hraběti du
Barry.</div>
<div class="Import2">
Du Barry, šlechtic z okolí Toulouse, vůbec nebyl ten hrubián a
primitiv z Dumasova "Josefa Balsama". Kdysi měl slíbeno místo pážete
u králova dvora, s nástupem vévody de Choiseul k moci ale přišel o příznivce.
Snil o dráze diplomata, spokojil se však s úřady, z nichž pramenily provize za
armádní dodávky, což mu stačilo, aby vedl život podle svého vkusu. Hazardně
hrál, měl menší harém a styky, které mu vynesly přezdívku Roué, což znamená
Lišák. Jana se v jeho harému dostala na přední místo.</div>
<div class="Import2">
Jean du Barry se přiživoval i jako policejní donašeč a odhadl
nesmírné možnosti Janiny krásy. Říkalo se, že přes den svou milenku používá
jako pasák a v noci s ní spí. Mínění o schopnostech své společnice měl jistě
vysoké, když začal pomýšlet na její umístění v posteli nejvznešenější. Snad
jeho představivost vzbudil maršál de Richelieu, libertin, který občas zapadl do
Lišákovy pochybné společnosti.</div>
<div class="Import2">
Potomku velkého kardinála uklouzlo, že od smrti markýzy de
Pompadour nemá král oficiální metresu, že je přesycen a on, maršál, by uvítal,
kdyby král našel stálou favoritku, s níž by bylo možné spojit síly. Du Barry
musel Richelieuovi mnohokrát opakovat, že o takové dívce ví. Učinit s dívky
neurozeného původu královu společnici, to byl i na světáckého vévodu silný
tabák. Lišákova sebedůvěra ale nakonec maršála nakazila a jednoho dne de
Richelieu prohodil:</div>
<div class="Import2">
"Nu což, navštívíme Lebela, možná jeho prostřednictvím
jednoho dne tvoje oblíbenkyně získá všechny pocty Louvru."</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
Tak šílený nápad to zase nebyl.</div>
<div class="Import2">
Se smrtí markýzy de Pompadour zmizela pro dvůr oficiální
favoritka a Ludvíkovi XV. v ní odešla přítelkyně, ministr i rádce v jedné
osobě. Mnohé dámy by si pokládaly za čest usednout (nebo jen ulehnout) na
uprázdněné místo. Paní d´Esparbés však pro přílišnou lehkomyslnost a
indiskrétnost putovala do vyhnanství, paní de Gramont a de Maillé-Brezé
upoutávaly znuděného krále jen krátce. V králově okolí začal "hon na
favoritku", na nějž lid skládal posměšné kuplety. Dodat králi metresu
ovšem znamenalo nadělat jmění a získat postavení.</div>
<div class="Import2">
Nikdo zatím neuspěl. Král, jemuž táhlo na šedesátku, byl
sexuálně vyčerpán a přesycen dívenkami, které mu na jednu noc dodával komorník
Lebel. Jeanne Béqus alias slečna Lancon (či Rancon) se měla stát jednou z
těchto adeptek.</div>
<div class="Import2">
Svědectví o tom, kterak došlo k prvnímu setkání krále a jeho
budoucí milenky, je několik. Nejpravděpodobnější se zdá, že se Lebel nechal
přemluvit a uspořádal intimní večeři, na níž pozval Richelieua, du Barryho a
několik slečen včetně Jany, jíž dal Lišák umělecké jméno slečna Lange. Víno
teklo, Jana se chovala velmi živě a král prý vše sledoval špehýrkou, kterou
Lebel pro podobné kratochvíle ze sousední místnosti pořídil již dávno, načež si
pětadvacetiletou krásku na zítřejší večer objednal sám.</div>
<div class="Import2">
Jana se pravděpodobně v panovníkově loži nedala zaskočit
ostychem a úctou jako urozené dámy, falešným studem, majestátem ani jistou
vladařovou ochablostí, na které ztroskotaly její méně zručné rivalky. Králi prý
dala oné noci okusit radovánek, které přes kvanta milenek Ludvík XV. dosud
neochutnal. Což je pravděpodobné i s ohledem na fakt, že markýza de Pompadour
měla ve svém postavení obrovské potíže s vlastní frigiditou a posledních deset
let před smrtí královo lože nesdílela.</div>
<div class="Import2">
Král nejen že se Jany nenasytil za jednu noc. Okouzlila jej,
chtěl ji znovu a zas. Věrný Lebel byl zděšen. Králi ji přivedl jako vdanou
šlechtičnu a teď musel přiznat barvu, že jde skutečně jen o holku z ulice. Prý
se pokusil svému pánu nedůstojnou známost vymluvit, rozlobený král ale
komorníkovi pohrozil, že pokud nezmlkne, bude bit. Lebel z toho všeho dostal
horečku, prudkou koliku a za pár dní zemřel...</div>
<div class="Import2">
Skandály samozřejmě začaly. Král večer co večer docházel ve
svém parku do pavilónu, kde Jana čekala. Okouzlen jejím milostným uměním se
svěřil vévodovi de Noailles, že podobné slasti dosud nezažil s žádnou z žen.</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 86.4pt;">
"To je tím, Sire, že jste
nikdy nebyl v bordelu!" prostořece a výstižně odvětil vévoda.</div>
<div class="Import2">
Nebylo ovšem myslitelné, aby se žena Janina původu objevila v
králově v blízkosti. Du Barry si věděl rady. Okamžitě ji provdal za svého
bratra Guillauma, který podepsal, že nebude se svou chotí mít společnou
domácnost. Při té příležitosti byl zfalšován i Janin rodný list, v němž se její
neprovdaná matka stala ženou Jeana-Jacquesa Gomarda de Vaucouleurs a Jana sama
byla o tři roky omlazena.</div>
<div class="Import2">
Králova milenka nyní měla manželský a šlechtický původ, ba co
víc, byla vdána za šlechtice z dobrého rodu. přestěhovala se do apartmá
nebožtíka Lebela a pak do druhého patra paláce Versailles, odkud vedlo
nenápadné a nepovolaným nepřístupné schodiště až do králova soukromí.</div>
<div class="Import2">
Vyhráno tím zdaleka nebylo. Dvůr okázale hraběnku du Barry
ignoroval, za královými zády ji pomlouval a tropil si šprýmy. Chtěl-li Lišák
uchovat sobě vzestup a své bývalé milence postavení, musel dosáhnout oné
prezentace, o které byla řeč na počátku. A to znamenalo překonat nejedno
úskalí, přestože si král prezentaci u dvora přál.</div>
<div class="Import2">
Prvním problémem byla nutnost naučit se ve dvorském prostředí
pohybovat. Tento úkol ležel na Jeanu du Barry, nyní vystupujícím jako Janin
bratr, a na nejstarší z jeho tří sester, Claire řečené Chon.</div>
<div class="Import2">
Bylo to úsilí hodné profesora Higginse z "My fair
Lady" a navzdory všemu se ještě mnohokrát mělo stát, že králova favoritka
upadla do nástrah dvorských zlomyslníků, snažících se ji zesměšnit a všem
připomenout její nízký původ.</div>
<div class="Import2">
U dvora v prvních krocích radil paní du Barry maršál de
Richelieu, který s jejím vzestupem spojil své ambice.</div>
<div class="Import2">
Dál bylo nutno ještě zlomit odpor Madame Adélaidy a králových
dcer, jakož i všemocného ministra de Choiseul. Ne že by králův ministr byl tak
ctnostný, konec konců sám se převelice snažil umístit do králova lože a sedla
favoritky svou sestru, problém byl ve faktu, že du Barryová nebyla z jeho
tábora.</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 64.8pt;">
Otázka, zda se prezentace zdaří či
nikoliv, by mohla zůstat jen pikantností v košilatých historkách na okraji
"velké" historie, kdyby se za ní neskrýval zápas dvou politických
koncepcí, dvou ideových táborů.</div>
<div class="Import2">
Vévoda de Choiseul patřil k těm, kteří navazovali na tradice
jansenistů. Byl nakloněn reformě státu i církve, stranil Parlamentu a
naslouchal filosofům generace Encyklopedistů a osvícenců. Choiseul, jakkoliv
despotický a panovačný, byl schopen komunikovat s Voltairem a poučit se z La
Mettrieho, Buffona či d´Alemberta.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi5V_xTtZZRhpehuresIUzL1Jxli7sP3_0VLrIFI-Evjx5AFfgkf1cwsWI5KUzxrQGrnfTioDfJ12FymCiVuGkj91fUKL1LOoThmqTRXzeI4aAPgbBGkEcmUd94SdEUgYCvy_FJU7Ys8Ew/s1600/drouais-du-barryf.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1400" data-original-width="1140" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi5V_xTtZZRhpehuresIUzL1Jxli7sP3_0VLrIFI-Evjx5AFfgkf1cwsWI5KUzxrQGrnfTioDfJ12FymCiVuGkj91fUKL1LOoThmqTRXzeI4aAPgbBGkEcmUd94SdEUgYCvy_FJU7Ys8Ew/s400/drouais-du-barryf.jpg" width="325" /></a></div>
<div class="Import2">
Vévoda de Richelieu, který vzal postupně věc du Barryové za
vlastní, byl spřízněn s člověkem opačným. Vévoda d´Aiguillon patřil ke
stoupencům božského původu moci, feudální společnosti, monarchistické a
náboženské tradice jakož i jezuitů.</div>
<div class="Import2">
Aniž za to krásné děvče z ulice mohlo, stalo se hlavním
trumfem velmi konzervativní a zpátečnické mocenské skupiny. Zdařilou prezentací
tato skupina zaznamenala první bod a Choiseul první ztrátu. Jeanne du Barry se
stala "<i style="mso-bidi-font-style: normal;">maitresse en titre</i>"
s právem na vlastní dům (rozuměj včetně vlastního dvora) a s penzí 1 200 tisíc
franků.</div>
<div class="Import2">
Literáti vzápětí začali nové favoritce podlézavě dedikovat svá
díla, ulice dál skládala posměšné rýmovačky a Choiseulovi příznivci vymýšleli
jednu zlomyslnost za druhou. Celkem obvyklým žertem se stalo, že šlechtic
přivedl do urozené společnosti z ulice děvku a představil ji jménem, které
silně připomínalo zvuk jména královské milenky.</div>
<div class="Import2">
Du Barryová o tom všem věděla, neměla však pomstychtivost
markýzy de Pompadour a všemu tomu se jen smála. Nevzrušovalo ji, když za zády
slyšela výrazy "králova běhna" či "Burboňačka" a mnohem
horší. Ve svém paláci pořádala zábavy, při nichž Ludvík XV. ožíval
veselostí. Protivníkům posílala pozvánky na večeři s dovětkem, že ji král poctí
přítomností. Etiketa v takovém případě nedovolovala dost dobře pozvanému
neslušně odmítnout.</div>
<div class="Import2">
Nikdy se nezbavila "přírodních" návyků. Mnohokrát jí
uklouzlo jadrné slovo či výraz z ulice. Při audiencích během ranního králova
vstávání nejednou bez ostychu vyskočila z Ludvíkova lože v rouše Evině.Dumas to
na konci prvního svazku "Josefa Balsama" líčí decentně:</div>
<div class="Import3">
Pružná jakoby hadí postava a nejdokonaleji plné formy, to bylo
všecko, co madame Dubarryová ukazovala návštěvníkům svých ranních audiencí a co
nepromeškal prohlédnouti si ani Jeho Veličenstvo Ludvík XV.,jemuž
zasvětila své noci, neboť řídil se příslovím, že stařec nemá opovrhnouti ani
drobtem, jenž se skulil ze stolu života.</div>
<div class="Import2">
Král vedle ní zapomínal na stáří. Část dvořanů se přidala na
její stranu, někteří prospěchářsky, jiní upřímně okouzleni její krásou,
uličnickými způsoby a přes mnohé nepěkné vlastnosti i bezpochyby dobrým srdcem.
Neboť v králově favoritce nebyla špetka zloby, pomstychtivosti a vědomého
intrikánství.</div>
<div class="Import2">
Vévoda de Choiseul ovšem nezapomněl. Dál platil pamfletáře a
měl značnou zásluhu na reptání lidu, že du Barryová vysává bohatství státu a
ničí vladařovo zdraví svou nevázaností i afrodisiaky.</div>
<div class="Import2">
Španělské mušky sice král užíval už dříve, dokonce je v
čokoládových bonbónech tajně dával svým dvořanům či dámám a pak se bavil
sledováním účinků, marnotratnost paní du Barry ale byla smutným faktem. Nový
elegantní zámeček Luciennes, kočáry, livrejované služebnictvo včetně černouška
Zamora, stály mnoho. Drahé toalety, šperky za statisíce franků a faktury na
věci, o kterých mohla bývalá švadlenka jen snít, pohlcovaly značné sumy. K tomu
přistupovaly slavnosti, divadla, bály, nakupovaná umělecká díla (některá velmi
cenná, jako například Van Dyckův portrét krále Karla I.), náklady na údržbu
parků, to vše v dobách, kdy finance monarchie zašívaly jednu záplatu druhou.</div>
<div class="Import2">
Stejně závažné bylo, že nevázané a chvílemi i vulgární zvyky
královy metresy diskreditovaly božské ódium panovníkovy osoby, posvátnost
rituálů Versailles a vše, co symbolizovalo nedotknutelnost monarchie. Není bez
opodstatnění nadsázka, že madame du Barry byla prvním vpádem lidu do posvátného
hájemství koruny, a že tento lid si o dvě desetiletí později přišel do týchž
Versailles pro Ludvíka XVI. i Marii Antoinettu, aby je přes Tuilerie, Temple
a Conciergerie dovedl až na popraviště na budoucím Place de la Concorde.</div>
<div class="Import2">
Hvězda ministra de Choiseul zapadala přes veškerá králova
ujišťování o jeho nepostradatelnosti, Vévoda ještě stačil dovést do konce
svatební smlouvu a následný sňatek králova vnuka vévody de Berry, budoucího
Ludvíka XVI., s dcerou císařovny Marie Terezie, budoucí královnou Marií
Antoinettou.</div>
<div class="Import2">
Svatba se konala v květnu 1770. Ještě předtím mladinká nevěsta
spatřila poprvé krásnou a oslnivou dámu, kolem níž se točil dvůr i král.</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 72.0pt;">
"Kdo je ta pěkná dívka ? A
jaké má místo u dvora ?" otázala se prý.</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 79.2pt;">
Ctnostný Dauphin, její ženich,
zrudl a diskrétní vysvětlení museli habsburské arcivévodkyni podat jiní.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtprOSHo9IMfFsmQg6zCI8XAsP-uDZ1AzCUBFlQd7sKuUSsGHLj7a_xjl6FD1kOJxeyTlSAO6zGJOJggv4n7eZ3RypQar1SUTWrouP9sQhQRVXyB-xoQqVgfRq2dNaUcUiIkMRCxY6iwg/s1600/courtesan-madame-du-barry.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1369" data-original-width="1000" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtprOSHo9IMfFsmQg6zCI8XAsP-uDZ1AzCUBFlQd7sKuUSsGHLj7a_xjl6FD1kOJxeyTlSAO6zGJOJggv4n7eZ3RypQar1SUTWrouP9sQhQRVXyB-xoQqVgfRq2dNaUcUiIkMRCxY6iwg/s640/courtesan-madame-du-barry.jpg" width="466" /></a></div>
<div class="Import2">
Z nezkušené rakouské princezny a nyní ženy následníka trůnu
učinil de Choiseul i královy dcery nástroj svého opovržení vůči nenáviděné
favoritce. Nedalo jim mnoho práce Marii Antoinettu zpracovat tak, že před
královou favoritkou dávala najevo jen opovržení a ledový chlad. Ignorovala
madame du Barry a odmítala s ní prohodit jediné slůvko. Prestižními scénami
mezi Choiseulovou sestrou paní de Gramont a paní du Barry atmosféra u dvora jen
houstla.</div>
<div class="Import2">
Vévoda d´Aiguillon začal du Barryovou, kterou jinak politika
nezajímala, systematicky zpracovávat. Pod jeho radami králova metresa znovu a
znovu Ludvíku XV. připomínala, kdo je příčinou a strůjcem všech
nepříjemností. Nutno říci, že král, kterému později vyčítali stařeckou senilitu
a erotickou závislost, dlouho odmítal Choiseulovo propuštění podepsat. A je
pravdou, že bezprostřední příčinou vévodova pádu se stala jeho neopatrnost v
politice vůči Španělsku i odpor parlamentní soudců proti králi, podnícený jeho
sestrou.</div>
<div class="Import2">
Choiseul dostal od krále výmluvné varování. Ludvík XV.
tehdy prohodil, že v zápasech favoritek s ministry vždy v minulosti zvítězily
metresy. Vévoda pomyšlení na smír s du Barryovou nesnesl a na vánoce 1770
dostal od krále písemný rozkaz do dvou hodin opustit Versailles. Lid v nemilost
upadlému ministrovi při jeho odjezdu na zámek Amboise tleskal.</div>
<div class="Import3">
Nářky i pozdravy ho provázely. Po zatarasené silnici protějším
směrem uháněl poštovní vůz s takovou prudkostí, že nebýti nadlidského namáhání
vozkova, byly by se zaprášení a zpocení koně srazili se spřežením páně
Choiseulovým. Z kočáru vyklonila se hlava a stejně tak učinil i pan Choiseul.</div>
<div class="Import3">
Pan z Aiguillonu uklonil se hluboce padlému ministru, jehož
dědictví hodlal převzíti. Pan Choiseul se opět ukryl ve voze, neboť jediná tato
vteřina pokazila mu vavříny, jimiž byl věnčen při svém pádu<span style="font-style: normal;">.</span></div>
<div class="Import2">
Zatímco Dumasův i historický vévoda de Choiseul opouštěl
Paříž, do ministerského křesla usedal vévoda d´Aiguillon, postrádající mnohé z
Choiseulových schopností. Veřejné mínění přičetlo změnu du Barryové k tíži tím
spíše, že mnohé nasvědčovala tomu, že d´Aiguillon je jejím milencem.</div>
<div class="Import3">
Mezi všemi bohatými, mocnými a hezkými mladíky, kteří se
kořili Jeanně Vaubernierové, <span style="font-style: normal;">říká třetí svazek
"Balsama" o minulosti madame du Barry, </span>byl vévoda z Aiguillonu
jedním z prvých. Ale snad že se vévoda neuchopil dobře té příležitosti, snad že
mademoiselle Lange nebyla tak snadno přístupná, či snad náhlá láska králova
rozdvojila tato srdce, pan z Aiguillonu nechal veršování...potlačil své vzdechy
a odebral se do Bretaňska...</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 86.4pt;">
Válka klanů d´Aiguillonovým
nástupem neskončila. Hraběnka nyní sklízela ještě okázalejší nevšímavost a
pohrdání Marie Antoinetty a cítila to jako příkoří. Ludvík XV. projevil
přání, aby jeho snacha prohodila k favoritce byť i je jediné slůvko.</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 64.8pt;">
"Nikdy s tou ženou
nepromluvím!", dala se slyšet ta, které později budou nenávistně říkat
"Rakušanka".</div>
<div class="Import2">
Král byl velice rozladěn, do jeho nejužšího rodinného kruhu
zapadlo semeno nesváru, které mohlo mít i nepříjemné mezinárodní důsledky.</div>
<div class="Import2">
Francouzský vyslanec de Mercy-Argentenau dostal příkaz
informovat ve Vídni Marii Terezii o paličatosti její dcery. Z Vídně putoval do
Versailles nabádavý mateřský dopis velké státnice:</div>
<div class="Import2">
" Nesmíte se na du Barryovou dívat jinak než jako na
dámu, přijatou u dvora a v králově společnosti. Jste jeho první poddaná a
dlužíte dvoru příklad... slovo o šatech, o zbytečnosti, vás stojí tolik
obličejů...?"</div>
<div class="Import2">
Marie Antoinetta, zaražená kategorickým matčiným přáním,
povolila.</div>
<div class="Import2">
Scéna už byla připravena, král i dvůr informováni o
diplomatické intervenci, čekalo se na ono jediné slůvko, které by prolomilo led
pohrdání a dalo favoritce satisfakci. Dvě první ženy království už stály těsně
vedle sebe, Marie Antoinetta už měla ono slůvko na rtech, když ji rozzuřená
králova dcera odvlekla pryč. Zaskočená králova snacha se nezmohla na odpor.</div>
<div class="Import2">
Král poslal do Vídně velmi ostrou demarši. V Hofburgu z ní
vyčetli, že v důsledcích je ohrožena rakousko-francouzská koalice, a to si
Marie Terezie nemohla dovolit. Její vojska i diplomaté byli připraveni spolu s
Pruskem a Ruskem zahájit dělení Polska. Císařovna měla nikoliv neprávem obavy,
že Francie, tradiční polský spojenec, by mohla přijít k rozervání odsouzené
zemi na pomoc.</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 64.8pt;">
Dne 1. ledna 1772 se Marie
Antoinetta se svou suitou přiblížila k dvořany rovněž obklopené madame du Barry
a prohodila:</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
"Dnes je ve Versailles mnoho
lidí!"</div>
<div class="Import2">
Větší pozdvižení nezpůsobila později ani zpráva o pádu
Bastilly. Dvořané běželi novinu ohlásit králi, Ludvík XV., radostí bez
sebe, objal snachu, královy dcery plakaly zlostí, zpráva bleskem oblétla Paříž,
diplomatičtí kurýři cválali do celé Evropy. Nic už nevadilo, že příště na
favoritku Marie Antoinetta zase nepromluvila.</div>
<div class="Import2">
Paní du Barry byla silnější než dřív. Její protivníci se sice
nevzdali, pokoušeli se králi vnutit za milenku kněžnu de Monaco, hraběnčino
postavení ale už bylo neotřesitelné. Nutno říci, že madame du Barry tentokrát
něco pomstychtivosti projevila a králi občas připomněla nevhodné chování snachy
k jejímu švagrovi hraběti d´Artois i jiné nevinné flirty.</div>
<div class="Import2">
Král rychle stárl a madame du Barry se pokusila zabezpečit své
postavení i do budoucna. Roku 1774 učinila kroky, které jí měly dovolit totéž,
co se povedlo poslední metrese Ludvíka XIV., paní de Maintenon. S
církevními kruhy začala konzultovat žádost o zrušení sňatku s Guillaumem du
Barry. Následujícím krokem měla být svatba s dávno ovdovělým králem. Zdá se, že
to byl spíš d´Aiguillonův nápad a byl odmítnut. K realizaci ostatně nezbýval
čas.</div>
<div class="Import2">
Dne 27. dubna 1774 si po návratu do Trianonu šedesátiletý a
erotickými excesy sešlý panovník postěžoval na bolesti hlavy. Odešel do pokojů
paní du Barry, v noci si ale nechal zavolat prvního lékaře Lemonniera a ten
konstatoval horečku.</div>
<div class="Import2">
Druhého dne krále převezli těch pár stovek metrů přes park do
Versailles. Hraběnka zůstávala přes zjevnou nespokojenost dědice trůnu v
králově blízkosti. Koncilium lékařů zahájilo léčbu tradičním zákrokem,
pouštěním žilou. V sobotu 30. dubna se příznaky nemoci projevily zcela
zřetelně. Diagnóza byla strašlivá: černé neštovice , jedna z nejobávanějších
metel té doby.</div>
<div class="Import2">
U lůžka navzdory nebezpečí nákazy setrvaly královy dcery.
Kolem umírajícího a většinou netečného starce propukaly poslední spory mezi
klikou Ludvíkovy favoritky a jejími nepřáteli. Dne 3. května si dal panovník
madame du Barry zavolat.</div>
<div class="Import2">
"Madame, daří se mi špatně a vím, co je třeba udělat...
musíme se rozloučit. Jeďte du Rueuil k panu d´Aiguillon. Buďte ujištěna, že k
vám stále chovám nejněžnější přátelství", řekl tiše ten, jemuž už se dávno
Ludvík Milovaný neříkalo.</div>
<div class="Import3">
Hraběnka, ustrašena urážlivými a zlověstnými pohledy, které
vyčetla ze všech tváří, spěchala, aby zmizela. Za hodinu byla mimo obvod
Versailles, a vévodkyně z Aiguillonu, její vždy věrná a vděčná přítelkyně,
zavedla v nemilost upadlou ženu do zámku Rueilského, který jí připadl dědictvím
po velkém Richelieuovi<span style="font-style: normal;">, vypráví epilog k
"Balsamovi".</span></div>
<div class="Import2">
Ještě týž večer se paní du Barry skutečně vydala na cestu.
Ludvík XV. začal blouznit, pak se probral k vědomí a přál si svou milenku
znovu vidět.</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 115.2pt;">
"Odjela...," vypravil
ze sebe těžce, když jej informovali, že již opustila Versailles.</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
"Je třeba, abychom se také
vydali na cestu..." dodal.</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
V tom krátkém čase docházelo k
podivuhodným scénám:</div>
<div class="Import3">
Celý dvůr opustil kvapně palác korunního prince a ubíral se
proudem do Rueil, kde bydlila favoritka... Tak tomu tedy bylo. Zůstane král na
živu a je madame Dubarryová ještě královnou? Či zemře král a madame Dubarryová
bude pouhou tupenou a proklínanou kurtisánou? <span style="font-style: normal;">Teprve
10. května po poledni král, jehož tělo se v důsledku nemoci za živa rozkládala,
takřka všemi opuštěn, zemřel.</span></div>
<div class="Import2">
"Král je mrtev, ať žije král!" nesly se tradiční
výkřiky sousedními sály, kde dvořané už zase obletovali Ludvíka XVI. a
Marii Antoinettu.</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 72.0pt;">
"<i style="mso-bidi-font-style: normal;">Milý pane Rousseau," pravil pak mladý muž, "madame Dubarryová
ovdověla."</i></div>
<div class="Import3">
"Zítra bude vypovězena," pravil stařec. "S
Bohem, pane Marate."</div>
<div class="Import2">
Prorocká slova, která si vymění filosof, jež revoluci otevřel
cestu a muž, který bude jedním ze symbolů revolučního teroru, jsou posledními
větami Dumasova "Josefa Balsama".</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 72.0pt;">
Hned prvním aktem nového vladaře
Ludvíka XVI. byl příkaz, že se paní du Barry nikdy a pod žádnou záminkou
nesmí u dvora objevit!</div>
<div class="Import2">
Žena, která vědomě nikomu nikdy neublížila, všemocná metresa,
která nikdy příliš svou moc nezneužila a jejímž hříchem byl nízký původ i volné
mravy, se propadla do nejhlubší nemilosti, za níž bylo cítit ruku nové
královny. Jízdní žandarmové obklíčili Rueil a ex-favoritku převezli do kláštera
Pont-aux-Dames. Abatyše ji přijala s odporem.</div>
<div class="Import2">
Madame du Barry se podřídila všem klášterním zvyklostem a
matka představená se v krátkosti stala její přítelkyní. Princ de Ligny měl za
čas odvahu králi osud bývalé metresy připomenout. Následkem toho směla klášter
opustit, musela se však zdržovat deset mil od Paříže.</div>
<div class="Import2">
Prodala dům ve Versailles a koupila Saint-Vrain. Teprve koncem
roku 1775 pro ni ministr Maurepas vymohl, že se směla vrátit na svůj zámeček
Luciennes. Dál nakupovala a utrácela stejně bezstarostně a nesmyslně jako v
časech, kdy byla královskou milenkou. Rostoucí dluhy si v duchu dobové
mentality šlechty absolutně nepřipouštěla. Změnila se ve šťastnou a velmi
zamilovanou ženu, provázenou takřka měšťáckou idylou. Román s lordem Seymourem,
anglickým vyslancem, však netrval dlouho. Seymour se brzy vztahu, jemuž
nepřisuzoval žádnou budoucnost, nabažil.</div>
<div class="Import2">
Paní du Barry bylo tehdy kolem pětatřiceti let. Přijímala jen
omezený okruh přátel a činila tak s překvapivým vkusem ve velkém stylu.
Dokázala se chovat tak, že nezasvěcený by její minulost nikdy nehádal. Snad už
před Seymourem poznala muže, který se stal její poslední láskou.</div>
<div class="Import2">
Louis Hercule Timoléon de Cossé-Brissac by mohl být nazván
posledním velkým rytířem Francie. Ne právě nejmladší guvernér Paříže, velitel
královských gard a Švýcarů, voják každým coulem a přitom nesmírně galantní,
kultivovaný a zdvořilý muž, obrovitý a vznešený, laskavý i velkorysý, jako by
připomínal zašlé časy. Hraběnka nezůstávala hluchá k jeho uctivému a upřímnému
dvoření. Oddanost starého vojáka k paní du Barry byla tak velká a čistá, že si
vtipálci nedovolili na jeho účet zažertovat.</div>
<div class="Import2">
Střelbu při dobývání Bastilly 14. července 1789 prý vítr
zanášel až k Luciennes. Léta revoluce začala vše měnit a paní du Barry si přes
vzrůstající teror nebyla ochotna připustit, že jí hrozí nebezpečí.</div>
<div class="Import2">
Pomáhala royalistickým uprchlíkům, poskytovala pomoc raněným
královým vojákům, dokonce v dopise nabídla všechno své jmění tehdy už
internované Marii Antoinettě. Královna ženě, s níž před lety odmítala svéhlavě
promluvit, upřímně poděkovala jako jedné z těch nemnohých, které ji v těžkých
chvílích neopustily.</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 86.4pt;">
To vše spolu s provokující
známostí k vévodovi de Cossé-Brissac obracelo k hraběnce du Barry pozornost
sansculotů.</div>
<div class="Import2">
V revolučních dnech kdosi Luciennes vyloupil a ukradl
hraběnčiny šperky. Paní du Barry byla tak neprozřetelná, že dala zveřejnit
jejich seznam s vypsáním odměny za vrácení. Co mohlo víc vzbudit nenávist, než
výčet bohatství bývalé královské milenky? Šperky se za čas objevily v Londýně a
madame du Barry podnikla za Kanál několik cest k jejich identifikaci. Upadla do
podezření, že je agentkou Angličanů.</div>
<div class="Import2">
Čím méně mohl pan de Cossé -Brissac dámu svého srdce
navštěvovat, tím více jí psal. Jeho samotného povinnost i vojenská čest držely
u krále. Dál velel královské gardě, dál se snažil střežit bezpečnost
Ludvíka XVI., převezeného z Versailles do Tuilerií. Pak byl vévoda de
Cossé-Brissac zatčen a poslán do Orléansu. Tušil, že se nad ním vznáší ostří
revoluční vymoženosti, guillotiny.</div>
<div class="Import2">
Stihl ještě napsat dopis, jehož obsah byl spíše závětí. Paní
du Barry odkázal část majetku a prosil ji , aby pečovala o jeho dceru.</div>
<div class="Import2">
Dne 9.září 1792 převáželi vévodu s ostatními vězni do
Versailles. Místní sansculoti se na průvod vrhli, prorazili strážní kordon a
začali zajatce vraždit. Vévodovi se podařilo zmocnit tesáku a svůj život prodal
draze. Dav mu usekl hlavu, podle dobové módy ji nabodl na kopí a vítězoslavně
za zpěvu revoluční písně "Ça ira" ji donesl paní du Barry do
Luciennes. Hraběnka pohřbila hlavu svého kavalíra v zámeckém parku.</div>
<div class="Import2">
Je podivné, že paní du Barry z Francie neemigrovala. Domnívala
se ta tolik bezstarostná žena, že jí revoluce promine ,že byla symbolem vší
zkaženosti starého režimu ? Myslela si, že když sama nikomu neublížila, nebude
ublíženo jí?</div>
<div class="Import2">
Nadešel strašný rok 1793. Výbor veřejného blaha konečně
vyhověl versailleskému poslanci občanu Greivovi, který se 22. září mohl
vítězoslavně dostavit v doprovodu stráží, starosty, smírčího soudce a dalších
hodnostářů do Luciennes. Zatčenou madame du Barry převezli do Conciergerie na ostrově
v srdci Paříže.</div>
<div class="Import2">
Revoluční tribunál ještě nejednal s pozdější bleskovostí a
proces, v němž se z hraběnky du Barry stávala pouhá Jeanne Vaubernier, provdaná
Dubarry, milenka předchůdce bývalého tyrana, trval přes dva měsíce. Byla
obviněna ze zločinů proti lidu, napomáhání přívržencům krále, příprav spiknutí
proti republice a mnoha dalších činů.</div>
<div class="Import2">
Začala se bát. V Conciergerie náhodou či ze zlomyslnosti
dostala touž celu, z níž odešla Marie Antoinetta na popravu. Ve strachu o život
nabídla paní du Barry tribunálu všechno jmění.</div>
<div class="Import2">
A přece, podle určitých memoárů měla šanci na útěk.
Organizátora, který byl ochoten dostat z vězení jen jednu jedinou osobu a
dopravit ji do bezpečí, požádala, aby místo ní zachránil vévodkyni de
Mortemart, dceru zavražděného de Cossé-Brissaca. Byla-li to pravda, pak do
písmene vyplnila poslední přání svého posledního milence. Skutečně posledního?
V době zatčení se hraběnka pokoušela uniknout hrůzným můrám něžným citem ke
knížeti de Rohan-Rochefort.</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 64.8pt;">
Vše se kolem ubohé ženy hroutilo.
Popraven byl král i královna, v Toulouse padla hlava dávného hraběnčina milence
a pozdějšího ochránce i učitele Jeanna du Barry.</div>
<div class="Import2">
Dne 7. prosince 1793, podle revolučního kalendáře 17. frimairu
roku II., vynesl tribunál rozsudek smrti. Madame du Barry tomu nemohla uvěřit,
prosila, plakala, pak se zhroutila.</div>
<div class="Import2">
Pro soudce to bylo výjimečné divadlo. Desítky lidí posílali
denně na smrt a oni odcházeli pod guillotinu se vzdorem, statečností, ideály,
vědomím příslušnosti k svému stavu či vyrovnaným odevzdáním. Prosících bývalo
jen velmi málo.</div>
<div class="Import2">
Ráno následujícího dne vezla s dalšími odsouzenci kára
hraběnku du Barryovou z Conciergerie na popraviště. Ještě tehdy křičela a
prosila:</div>
<div class="Import2">
"... ať mi darují život, všechen majetek dám
národu!". "Nabízíš národu to, co mu dávno patří...," vykřikl prý
kdosi z davu.</div>
<div class="Import2">
Jakýsi uhlíř se na křiklouna otočil a uštědřil mu políček.
Neboť alespoň část ztichlých zvědavců si uvědomila, že tady nevidí revoluční
spravedlnost, ale vraždu ženy!</div>
<div class="Import2">
Na počátku "Královnina náhrdelníku" Dumas
vyfabuloval dramatickou scénu, v níž hrabě Cagliostro několika lidem<i style="mso-bidi-font-style: normal;">, </i>mezi nimi už v ústraní žijící madame
du Barry, věští budoucnost:</div>
<div class="Import3">
"Teď jsem na řadě já, pane," prohlásila hraběnka,
celá nešťastná.</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Vy, krásná hraběnko? Varujte
se náměstí Ludvíka XV.!"</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 93.6pt;">
"Tam jsem už jednou skoro
zabloudila a to mě tak rozrušilo, že jsem z toho málem ztratila hlavu!"</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"A ztratíte ji tam ještě
jednou, ale už nadobro."</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
Paní Dubarry vykřikla a utekla...</div>
<div class="Import2">
Kára dokodrcala na náměstí Revoluce, před časem ještě náměstí
Ludvíka XV. Paní du Barry měla být popravena jako poslední. Charles Henri
Sanson, pařížský popravčí, později napsal:</div>
<div class="Import2">
"Protože ale při pohledu na guillotinu omdlévala, řekl
jsem, aby ji tam odnesli hned. Sotva na sobě ucítila ruce, hned nabyla vědomí,a
i když byla svázána, odstrčila pomocníky a křičela:</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
"Ne, ještě chvilku, prosím
vás, pane kate!"</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 64.8pt;">
Vlekli ji, ale vzpírala se a
chtěla kousat. Trvalo dlouho, než ji dopravili nahoru. Řvala. Byl na ni hrozný
pohled. Konečně se podařilo položit ji na houpací prkno, a to byl konec. Potom
byli popraveni ostatní".</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 64.8pt;">
Ještě v dřevěné ohlávce, poutající
hlavu pod ostřím v lyžinách, prý křičela paní du Barry o pomoc jako žena,
kterou mordují lumpové... </div>
Jiří Kovaříkhttp://www.blogger.com/profile/07104593800493494378noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4719566513985880688.post-90579960514258124332020-04-02T08:43:00.000+02:002020-04-02T08:43:10.934+02:00SKUTEČNÉ OSUDY ROMÁNOVÝCH HRDINŮ A. DUMASE (18)<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiKr9nuJYBsYKDBhcitGI_hGdsQ95E57fZ4_CXyyY1ANK9EdDir_A3lXZEyNqQQQVnROD5i-WvaAokCfXhw6b_uVBszKif15KVrNQ0aVA6p4ooI4JJcbE5fN2P89XvfJUvJnxziZsj38Os/s1600/Giuseppe_Balsamo.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1525" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiKr9nuJYBsYKDBhcitGI_hGdsQ95E57fZ4_CXyyY1ANK9EdDir_A3lXZEyNqQQQVnROD5i-WvaAokCfXhw6b_uVBszKif15KVrNQ0aVA6p4ooI4JJcbE5fN2P89XvfJUvJnxziZsj38Os/s640/Giuseppe_Balsamo.jpg" width="610" /></a></div>
<br />
<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:TrackMoves/>
<w:TrackFormatting/>
<w:HyphenationZone>21</w:HyphenationZone>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:DoNotPromoteQF/>
<w:LidThemeOther>CS</w:LidThemeOther>
<w:LidThemeAsian>X-NONE</w:LidThemeAsian>
<w:LidThemeComplexScript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
<w:SplitPgBreakAndParaMark/>
<w:DontVertAlignCellWithSp/>
<w:DontBreakConstrainedForcedTables/>
<w:DontVertAlignInTxbx/>
<w:Word11KerningPairs/>
<w:CachedColBalance/>
</w:Compatibility>
<w:BrowserLevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel>
<m:mathPr>
<m:mathFont m:val="Cambria Math"/>
<m:brkBin m:val="before"/>
<m:brkBinSub m:val="--"/>
<m:smallFrac m:val="off"/>
<m:dispDef/>
<m:lMargin m:val="0"/>
<m:rMargin m:val="0"/>
<m:defJc m:val="centerGroup"/>
<m:wrapIndent m:val="1440"/>
<m:intLim m:val="subSup"/>
<m:naryLim m:val="undOvr"/>
</m:mathPr></w:WordDocument>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" DefUnhideWhenUsed="true"
DefSemiHidden="true" DefQFormat="false" DefPriority="99"
LatentStyleCount="267">
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Normal"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="heading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="35" QFormat="true" Name="caption"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="10" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" Name="Default Paragraph Font"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="11" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtitle"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="22" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Strong"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="20" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="59" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Table Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Placeholder Text"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="No Spacing"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Revision"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="34" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="List Paragraph"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="29" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="30" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="19" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="21" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="31" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="32" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="33" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Book Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="37" Name="Bibliography"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" QFormat="true" Name="TOC Heading"/>
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Normální tabulka";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin:0cm;
mso-para-margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:"Calibri","sans-serif";
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:"Times New Roman";
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
</style>
<![endif]-->
<br />
<div align="center" class="Import0" style="text-align: center;">
<span style="color: #134f5c;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;">JOSEF BALSAMO</b></span></div>
<span style="color: #134f5c;">
</span><br />
<div align="center" class="Import0" style="text-align: center;">
<span style="color: #134f5c;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;">(Joseph Balsamo – Mémoires d´un médecin)</b></span></div>
<div class="Import0">
<br /></div>
<div class="Import2">
Období soumraku vlády Ludvíka XIV., skandální léta
Regentství a většinu vlády Ludvíka XV. nechal Dumas až na nepříliš známé
romány "Rytíř d´Harmental" či "Regentova dcera" bez povšimnutí.
Teprve k posledním rokům vlády Ludvíka Milovaného, (jak se poněkud podlézavě
nástupci Krále Slunce říkalo) se Velký vypravěč vrátil v pětisvazkovém
"Josefu Balsamovi", jehož podtitul "Paměti lékařovy" dal
pak název volně propojenému mnohasvazkovému cyklu.</div>
<div class="Import3">
Dumas v románu o tajemném hraběti Cagliostrovi naplno otevřel
dveře svému romantickému pojetí Francouzské revoluce i zálibě v tajných
spolcích a zednářství. Román byl vydán roku 1846 a zařadil se mezi ty
nejčtenější.</div>
<div class="Import3">
Balsamo, ústřední postava, přijel do Paříže vybudovat síť
zednářských lóží a spojit v nich nepřátele monarchie. Spiknutí málem odhalil
králův ministr vévoda de Choiseul a jen přátelství královy favoritky paní du
Barry Balsama alias Cagliostra zachránilo. Vše v bohatě strukturovaném ději komplikovala
láska budoucího lékaře Gilberta k aristokratické Andrée de Tavernay a tajemný
Balsamův učitel Althotas, jehož obětí se nešťastnou shodou okolností stala
Balsamova krásná milenka Lorenza Feliciani. Gilberta i Andréu si Dumas
vymyslel, ostatní postavy, jejichž jméno v tomto odstavci padlo, byly skutečné.</div>
<div class="Import0">
<br /></div>
<span style="color: #134f5c;">
</span><br />
<div align="center" class="Import0" style="text-align: center;">
<span style="color: #134f5c;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;">HRABĚ CAGLIOSTRO</b></span></div>
<span style="color: #134f5c;">
</span><br />
<div align="center" class="Import0" style="text-align: center;">
<span style="color: #134f5c;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;">Podvodník, či velký mág?</b></span></div>
<div class="Import0">
</div>
<div class="Import4">
"Nikoliv bez účelu jste přišli, vy ze Švédska, vy z New
Yorku, vy z Curych, vy z Madridu, vy z Varšavy, a vy všichni konečně, ne bez
účelu přišli jste ze všech končin světa, abyste se sešli ve Svatyni strašlivé
víry."</div>
<div class="Import5">
"Zajisté ne bez účelu," odpověděl president,
"přišli jsme vstříc tomu, jež založil na východě tajemnou říši, v níž
sloučeny jsou obě polokoule v jediný svazek víry a jež celé lidstvo spojila v
bratrský svazek."</div>
<div class="Import3">
S těmito slovy odhaluje čtenáři Velký vypravěč totožnost
mocného a tajemného Josefa Balsamama lias hraběte Cagliostra, jehož sláva
sahala od nejzápadnější výspy Evropy až po Sankt Petěrburg. Záhadami opředený
muž s nadpřirozenými schopnostmi, držitel tajemství pyramid, zlatoděj,
objevitel kamene mudrců a elixíru života, skutečně žil. Podle mínění některých
se zasloužil o zdiskreditování francouzské monarchie víc než sami králové,
jejich milenky , manželky, dvořané a ministři.</div>
<div class="Import3">
Dumasův pohled na věc nebyl originální, spisovatel jen
rozvinul v románové podobě tezi Balsamových současníků. Podle ní stál
Cagliostro v čele rozsáhlého zednářského spiknutí, připravujícího zašlapání
královských lilií Bourbonů. Jeho Balsamo věští:</div>
<div class="Import5">
"Francie je klíčem od brány celé budovy; šest milionů
paží, jež se zvednou na pokyn nejvyššího okrsku, musí vylomit kámen, aby se
celá monarchická budova zhroutila a v den, kdy se rozhlásí, že Francie nemá
krále, budou se knížata Evropy...sami vrhat do propasti..."</div>
<div class="Import3">
Roku 1789 bouře nad Francií propukla. Svolané a
Ludvíkem XVI. rozpuštěné generální stavy se odmítly rozejít, v Paříži
rozzuřený lid bez velké námahy dobyl celkem bezvýznamnou, o to však
symboličtější Bastillu, krále a královnu hladovějící ženy přivedly z Versailles
do hlavního města a strašlivý mlýn revoluce začal postupně drtit první oběti.
Moc přejali zástupci tří stavů, připravovala se ústava, první dekrety lámaly
privilegia církve a šlechty.</div>
<div class="Import3">
Skutečný hrabě Cagliostro však už u ničeho z toho nebyl. Stál
před inkvizičním soudem v Římě, neochvějně o sobě tvrdil, že je potomkem
pradávných východních králů, zrozeným uprostřed Rudého moře, a bod po bodu
vyvracel všechna obvinění z bezbožnosti i liberalismu, která mu kladly papežská
policie i justice za vinu. Na této pozici setrvával až do chvíle, kdy jeho
médium, společnice a družka Serafina, ve zlosti či beznaději, předložila pánům
soudcům verzi zcela jinou. Ještě dlouho vyšetřovatelé váhali, koho vlastně před
sebou mají. Legenda se totiž až příliš mísila se skutečností...</div>
<div class="Import3">
"<i style="mso-bidi-font-style: normal;">...ani já nevím,
odkud pocházím! Pamatuji se jen, že...nalézal jsem se v Medině, svatém městě, v
rozlehlé zahradě muftiho Salaayma... Třikrát za den se ode mne vzdálil, aby ke
mně připustil jiného starce...jmenoval se Althotas; on byl mým vychovatelem,
byl mým učitelem...</i>", líčí první svazky "Pamětí lékařových"
a od legendy se mnoho neliší. Od skutečnosti ano.</div>
<div class="Import3">
Roku 1743 se drobnému palermskému obchodníčkovi a hlídači
Pietru Balsamovi narodil syn Giuseppe. Malý Beppo, který brzy o otce přišel, se
stal klukem ulice, hrdinou svých vrstevníků a brzy i vůdcem gangu stejně
starých palermských dareb<i style="mso-bidi-font-style: normal;">ů</i>.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 72.0pt;">
Když mu bylo dvanáct, postaral se
jeho dědeček<i style="mso-bidi-font-style: normal;">, </i>aby Beppa přijali do
semináře svatého Rocha.</div>
<div class="Import5">
"Když jsem dospěl patnáctého roku, byl jsem již zasvěcen
do nejdůležitějších tajemství přírody. Znal jsem botaniku, nikoliv onu úzkou
vědu...nýbrž znal jsem všech šedesát tisíc řádů rostlin, jež rostou po celém
světě. Dovedl jsem...svým zrakem proniknout hlubiny mořské...Mimo to učil jsem
se mrtvým i živým řečem... Studoval jsem lékařství..."</div>
<div class="Import3">
Ten Giuseppe, který žil v semináři svatého Rocha, se tu naučil
číst, trochu počítat a psát. Býval často bit a z přísného semináře začal
utíkat. Klášternímu životu tím neunikl, stal se novicem v konventu milosrdných
bratří v Cartagiorne, kde mu opět dědeček vyprosil místo u bratra herbaristy či
lékárníka.</div>
<div class="Import3">
Mladého Balsama poprvé začalo bavit i něco jiného než
lumpárny. Projevoval zájem o medicínu a chemii, s nimiž se při výrobě léků
setkával. Dobrý lékárník mladíkovi nic neodepřel a Beppovy znalosti se brzo
vyrovnaly vědění učitele. Mniši a zákazníci ovšem spokojeni nebyli, učitel i
žák často diskutovali o tajemstvích vědy tak zaníceně, že ubozí klienti marně
čekali hodiny na své léky.</div>
<div class="Import3">
Od chemie byl krůček k alchymii a odtud k magii. I to Beppa
zajímalo. Roštáctví ho zdaleka neopustilo a bratři Benfratelli, mniši řádu
milosrdných, se snažili jeho lumpárny mírnit povinným předčítáním. Giuseppe
četl mnichům v jídelně a náramně se nad texty zbožných knih nudil. Pokusil se
vytrhnout bratry z rozjímání a současně se i přesvědčit, zdali jej vůbec
poslouchají.</div>
<div class="Import3">
Jednoho dne při otravném čtení začal místo jmen svatých
biskupů do textu dosazovat jména nejznámějších běhen z Palerma. Zvláštní bylo,
že ctihodní <i style="mso-bidi-font-style: normal;">fratres </i>tato jména znali
stejně dobře jako ten rouhačský ničema ! Beppa z kláštera k jeho pramalé
lítosti vyhnali.</div>
<div class="Import3">
V ulicích Palerma, které důvěrně znal, se Balsamo rozhodl, že
využije vše, co se naučil. Nechybělo mu umělecké nadání a začal se živit
malováním vývěsních štítů hospod i obchodů. Pak repertoár rozšířil na iluzívní
malbu falešně mramorových náhrobků. Zjistil, že má obratné ruce a začal zkoušet
karetní triky. Fantazie mu sloužila a přešel na věštění z dlaní důvěřivců.
Všechno to však vynášelo jen měďáky chudáků z ulice a taveren.</div>
<div class="Import3">
Robustní mladík měl rád hojnost dobrého jídla i pití. Brzy
dospěl k poznání, že normální práce je tím nejhorším způsobem obživy. Stačilo
se podívat na palermské námořníky a rybáře, trhovce či prodavače, zemědělce a
obchodníčky, na kohokoliv z chudáků, plahočících se od rozbřesku do soumraku a
žijících z ruky do úst.</div>
<div class="Import3">
Dokázal-li vytvořit iluzi mramoru na obyčejnou sádru, proč by
nesvedl i jiné věci? Zkusil to s výrobou a prodejem falešných vstupenek do
divadel. Slušná poptávka byla i po falzifikátech testamentů. Klientela
podvodníků platila už lépe. Zatím to ale Beppo nedotáhl dál než k zfalšování
dědictví ve prospěch jedné náboženské kongregace a vytvoření pasu pro vysokého
církevního hodnostáře, který byl pouhým mnichem.</div>
<div class="Import3">
Balsamo žil divoce a brutálně, přátelil se s námořníky,
účastnil se divokých nočních rvaček a přepadů osamělých chodců. Lecčemus se
přiučil v eskamotérství a brzy dostal nápad spojit triky se znalostmi chemie.</div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi24YlMfVDDXkBNzovApefZ8NBFoQ-9N-R9ziTqDLm2xGSGzJt1FnSYL3MeIrjQ6HqpC0flnPQaqpC0qiTAi7rvVQc4p40eSh2XgDW7aIxCQPSV3DMjHvdhjzvoZ9n7TbZdKZEIJlstH28/s1600/Giuseppe_Balsamo%252C_comte_de_Cagliostro.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1024" data-original-width="831" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi24YlMfVDDXkBNzovApefZ8NBFoQ-9N-R9ziTqDLm2xGSGzJt1FnSYL3MeIrjQ6HqpC0flnPQaqpC0qiTAi7rvVQc4p40eSh2XgDW7aIxCQPSV3DMjHvdhjzvoZ9n7TbZdKZEIJlstH28/s400/Giuseppe_Balsamo%252C_comte_de_Cagliostro.jpg" width="323" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Jiný portrét Josefa Balsama</i></td></tr>
</tbody></table>
<div class="Import5">
Za těchto studií, při této práci a za těchto cest dospěl jsem
svého dvacátého roku. Jednoho dne vyhledal mne můj učitel...; v rukou měl
lahvičku.</div>
<div class="Import5">
"Acharate," pravil ke mně..., "člověku schází
jasnovidectví...Nuže, nalezl jsem prozatím nápoj, který odhaluje tento závoj,
než se mi podaří nalézt onen, který bude lékem proti smrti....Pij.", <span style="font-style: normal;">pokračuje třetí kapitola prvního svazku "Josefa
Balsama".</span></div>
<div class="Import3">
I Sicilián Beppo začal magii a alchymii používat. Pověrčivost
na Sicílii byla veliká. Obratný Balsamo získal důvěru klenotníka Marana, jemuž
předestřel plán, jak získat snadno ještě více zlata. V jeskyni v horách se prý
ukrývá dosud nenalezený poklad, chráněný mocnými kouzly. On, Balsamo, ovšem zná
magické rituály a formule, jimiž bude ďábel obměkčen a bohatství vydá. Kromě
magických formulí je samozřejmě třeba i šedesát uncí zlata, ty však on nemá. Co
když se klenotník spojí, navrhl Balsamo, a společně tak zbohatnou?</div>
<div class="Import3">
Marano uvěřil v dobrou investici a v noci se s Beppem vydal za
město. Za svitu úplňku Giuseppe kreslil magické kruhy a pentagramy, rozmisťoval
kouzelné prsteny, efektními a nesrozumitelnými invokacemi lákal démona z
temnot.</div>
<div class="Import3">
Démon se objevil v dýmu a ohni, naprosto však na magii a
siločáry nedbal. Popadl Maranovo zlato a bez pozdravu zmizel! Vyděšenému
klenotníkovi teprve za hodnou chvíli došlo, že sedl na lep podvodníkovi. Poprvé
začala Balsama hledat policie, ten se však nalodil a odplul do dalekého
Orientu, který jej od dětství fascinoval.</div>
<div class="Import3">
Navštívil Konstantinopol, Bagdad, Smyrnu, Aleppo i Káhiru.
Vše, co viděl, později zužitkoval. Nakonec přistál v Římě. V hospodě "U
znamení slunce" prodával levné kolorované reprodukce, předchůdce
pohlednic. Tady potkal mladou, ambiciózní a pravděpodobně hezkou ( její portrét
se ovšem nedochoval) Lorenzu Feliciani. Další ústřední postava pro Dumasův
román byla na světě:</div>
<div class="Import5">
Byla to mladá žena, asi třiadvaceti až čtyřiadvacetiletá,
snědého obličeje, ale oné neurčité snědé barvy, která je bohatší a krásnější,
než barva nejrůžovější a svěže nejčervenější pleti. Její oči, obráceny tázavě k
nebi, zářily jako hvězdy, a její černé vlasy, které nebyly napudrovány, ač to
žádala tehdejší móda, padaly volně, černé jako havran, na její opálově
zbarvenou šíji.</div>
<div class="Import3">
S Lorenzou se Giuseppe oženil. Exaltovaná dívka přinesla do
manželství menší věno. Její osobnost a vliv, který na další Balsamův osud měla,
je do jisté míry záhadou. Vše nasvědčuje tomu, že Bepppo byl až dosud jen malý
podvodníček, dost lenivý, pohodlný a přitom poživačný. V manželství si náramně
liboval, konečně měl vlastní peřinu, pohodlnou postel a pravidelnou stravu
třikrát denně.</div>
<div class="Import3">
Kdo z novomanželské dvojice přišel první s nápadem rozšířit
okruh podnikání? Zcestovalý a protřelý Balsamo asi Lorenze vyprávěl. Zcela
určitě ji učil, jak se zalíbit mužům. Pravděpodobně hodlal manželčin půvab
využít způsobem poněkud pasáckým a nejednou v té době Lorenze vyčetl, že odmítá
bohaté ctitele.</div>
<div class="Import3">
Jestliže Balsamo Lorenzu inspiroval, pak ona jej proměňovala.
To v ní dřímal princip dobrodružství, to její fantazie spřádala vize a dávala
Balsamově minulosti novou legendu. To ona vytvořila v podvodníkovi a
šarlatánkovi zdání důstojnosti. Lži transformovala v představivost, zbavila
chotě dosavadní nejistoty, poníženosti k mocným, věčného strachu z policie a
příliš viditelné chtivosti peněz.</div>
<div class="Import3">
Hněvivý, paličatý a poněkud brutální Balsamo získal
sebevědomí, vystupování a schopnost přesvědčit druhé. Těžko říci, jak dlouho
proměna trvala. Balsamovi se zpočátku vůbec nechtělo vyměnit jistotu domácího
krbu za nástrahy světa. Tchán nakonec mnohému pomohl, když povalečského zetě
jednoduše vyhodil z domu.</div>
<div class="Import3">
Druhá polovina XVIII. století si říkala Století rozumu. Byl to
věk kritických filosofů, osvícených myslitelů, bořitelů dogmat, bezvěrců,
nadšenců věd přírodních a fyzikálních, časy Voltaira, Rousseaua či
Encyklopedistů. Nové poznatky budily nejen nadšení, ale i strachy z neznáma a
beznaděj. Byla to doba, kdy s nebývalou silou vznikaly nejen racionalistické
úvahy, ale i nejkrásnější pohádky, kdy s plnou silou znovu ožila víra v
nadpřirozené síly, okultní vědy, alchymii, tajemství zaniklých civilizací či
neznámých krajů.</div>
<div class="Import3">
Tušila Lorenza Feliciani tyto myšlenkové protiklady, když
zvolna Balsama transformovala v hraběte Alessandra Cagliostra , oblíbeného žáka
moudrého Althotase, odkojence Velkého Sherifa z Mekky a předpokládaného syna
posledního krále Trébizoidu?</div>
<div class="Import5" style="margin-right: 64.8pt;">
Jednoho dne objal mne ctihodný
muž, a zvláštní pocit projel mnou celým, když jsem ucítil tlouci jeho srdce.</div>
<div class="Import5">
Byl to šerif z Mekky, skvělé a velmi vznešené kníže. Byl
svědkem sta bitev a na pokyn jeho ruky skláněly se hlavy tří milionů
lidí...Pronikli jsme do Asie, navštívili jsme Palmýru, Damašek, Smyrnu,
Cařihrad...odebrali jsme se do Habeše, jeli podél Nilu...</div>
<div class="Import3">
Mnohé uplatnil Balsamo ze svých orientálních zkušeností a
zálib. Minulost palermského chudáka zmizela. Teď tu stál potomek jednoho z
legendárních zmizelých dálnovýchodních králů, vychovaný arabskými bandity,
prodaný do otroctví v Mekce, koupený posléze představitelem posvátného
Prorokova města, zasvěcenec tajů kabaly, obdařený vzletným názvem Nešťasné dítě
přírody.</div>
<div class="Import3">
Co následovalo dál? Sherif z Mekky dal mladíkovi jméno Acharat
a z otroctví jej propustil. Tajemství alchymie naučili Acharata dervišové
osirijské kongregace, s nimiž se setkal v poušti. V Damašku pak
Acharat-Cagliostro poznal Držitele Nejvyšších Arkán, moudrého Althotase.</div>
<div class="Import5">
Tento ctihodný stařec, vznešená schránka všech lidských vědomostí,
vyškolený sedmi nejvyššími duchy ve všem, čemu učí andělé k vystižení Boha,
jmenoval se Althotas; on byl mým učitelem, je mi dosud přítelem, ctihodným
přítelem, neboť čítá dvojnásob tolik let, kolik nejstarší z vás<span style="font-style: normal;">, svěřuje se Dumasův Cagliostro.</span></div>
<div class="Import3">
Althotas Balsama zavezl k rytířům na Maltu. V podzemí
tajemných laboratoří spolu objevili elixír mládí i kámen mudrců, tajemství
hmoty i zrcadlo minulosti. Pak, neznámo proč, musel Acharat Althotase zabít.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 93.6pt;">
Dumas si Althotasovu smrt schoval
až na závěr do nejdramatičtějších scén:</div>
<div class="Import5">
A s největším jen přemáháním vytáhl Althotas zpod podušky své
židle jakousi lahvičku... Jakmile se obsah lahvičky octl ve styku se vzduchem,
počal hořeti a Althotas, podobaje se jakémusi temnému přízraku, rozstřikoval
oheň kolem sebe...Rukopisy, nakupené kol starcovy lenošky, knihy, poházené po
světnici, papyrus, získaný po velkých námahách z Cheopsovy pyramidy a z prvních
vykopávek v Herculaneu, vzňaly se rázem jako střelný prach...</div>
<div class="Import5">
Zpod plamenů, jež ho zastíraly jako závoj, vmetl Althotas na
svého žáka pohled plný povznešeného majestátu...</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 64.8pt;">
Tehdy měla zemřít Lorenza
Feliciani, neboť k elixíru života potřeboval stařec poslední ingredienci,
panenskou krev:</div>
<div class="Import5">
Na stole ležela Lorenzina mrtvola s bledou hlavou, ale ústy
stále ještě se usmívajícími, s hlavou nachýlenou nazad, jakoby pod tíží svých
dlouhých vlasů. Nad klíční kostí zela hluboká, strašlivá rána, z níž však
neunikalo již ani kapky krve.</div>
<div class="Import5">
"Ano, krev, panenská krev, tři poslední kapky krve z žil
panny! To bylo, co jsem potřeboval." pravil stařec, chtěje se opět napíti
ze své lahvičky.</div>
<div class="Import5">
"Bídníku," vzkřikl Balsamo, z něhož zoufalství sálo
každým pórem, "zhyň tedy, neboť již čtyři dny byla Lorenza mou milenkou a
ženou. Zavraždil jsi ji nadarmo. Nebyla již pannou!"</div>
<div class="Import3">
Balsamova legenda pokračovala. Velmistr svobodného zednářstva
egyptského rituálu, Velký Kopta Evropy a Asie, hrabě de Cagliostro, vyrazil na
tajemnou a exotickou pouť po Evropě. Věrně jej přitom provázela tajemná,
exotikou, účesem, přízvukem i šatem upoutávající a mediální schopnosti
předvádějící družka Serafina. Neboť převtělil-li se Beppo z Palerma v
Cagliostra, pak jeho žena Lorenza začala hrát roli média Serafiny.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 64.8pt;">
Začátky oslnivé kariéry
Balsama-Cagliostra a Lorenzy-Serafiny nebyly zcela bez problémů a chyb. Po
cestě z Bergama přes Savonnu a Janov po jihofrancouzském pobřeží mohli mnohé ze
svých rolí vypilovat. Postupně se s vlastní fantazií sžili natolik, že sami
uvěřili.</div>
<div class="Import3">
Zdá se, že v počátcích Cagliostrovy dráhy hrála Lorenza prim.
V Barceloně vzal Balsama pod ochranu španělský vicekrál spíš proto, že chtěl
mít nablízku exotickou Serafinu. Ani cesta z Madridu do Londýna neprobíhala
zcela podle představ Velkého Kopty. Jakýsi pan Duplessis vzal Lorenzu do Paříže
kočárem a Balsamo s nimi cestoval jako jejich sluha. V Doveru ovšem už svedl
dceru nějakého majora a putoval do vězení pro dlužníky. Lorenza opět našla
prostředky, jak svého muže dostat ven, a oba pak společně připravili další
akce. V jádru měly připomínat podvod na klenotníku Maranovi, jen kostýmy byly
nákladnější a dekorace efektnější.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 72.0pt;">
Lékárnická praxe dala Balsamovi
základ k výrobě ingrediencí, tinktur a mastí, draze prodávaných jako zaručené
omlazující prostředky. Balsamova pověst zvolna rostla i přes drobné nehody.
Občas se totiž stávalo, že zákazníci s Balsamovými recepty přišli do lékáren a
seriózním lékárníků nezbylo než Cagliostrovy ctitele zdvořile vyhodit.</div>
<div class="Import5">
Mladý muž poslechl, otevřel a shledal v něm sklovinou potažený
kus uhlíku velikosti lískového oříšku.</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Diamant!" zvolal, ale
současně doložil:</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Ano, ale pokrytý skvrnami,
nedokonalý, bezcenný."</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Poněvadž oheň uhasnul,
Acharate..."</div>
<div class="Import3">
Stejné potíže jako Althotas v románu měl i Balsamo v Anglii a
dík jim se pro něj stala ostrovní půda zakrátko příliš horkou. Jakási lady Fry
uvěřila, že Cagliostro její diamanty podstatně zvětší, při transmutaci se ale
drahé kameny vypařily a dáma vše oznámila policii.</div>
<div class="Import3">
Seznam oběti narůstal. Patřila k nim italská hrabata,
francouzský vyslanec, španělští vévodové, urozené dámy. Balsamo se objevil v
Benátkách, Milánu, Marseille, Madridu, Cádizu, Lisabonu i Bruselu. Balsamo se
přestával pouštět do nebezpečných kousků. Zavrhl kruté podvody, mezi které
patřil případ, v němž slíbil zázračné uzdravení nemocného dítěte a ubohé ženě
pak vrátil děcko zcela jiné.</div>
<div class="Import3">
Už necestoval v lokajské livreji na stupátku ekvipáže. Jeho
černý kočár se zlatými znaky se objevoval </div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1TSQncx8VyXcNFj2e-S5Zl505MzA-hSGff85O_3q1A6E-rKI1zzSRuS5yaL0gyIApGNC3f-842hMhDwhsy4x7LdkULunrzejKOxMjSdoRzlQvxyeTA4ZUk-_PwoPZBnCvdBbVD_UDpFM/s1600/622864e8f1b94880c9e28a2f72be552d.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="1038" height="616" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1TSQncx8VyXcNFj2e-S5Zl505MzA-hSGff85O_3q1A6E-rKI1zzSRuS5yaL0gyIApGNC3f-842hMhDwhsy4x7LdkULunrzejKOxMjSdoRzlQvxyeTA4ZUk-_PwoPZBnCvdBbVD_UDpFM/s640/622864e8f1b94880c9e28a2f72be552d.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Jean Marais jako Joseph Balsamo ve stejnojmenné (a velmi dobré) francouzské tv. sérii z r. 1973</i></td></tr>
</tbody></table>
na scéně stejně dramaticky, jako v
prvních kapitolách Dumasova románu:<br />
<div class="Import5">
"Hromová rána odrážejíc se od stromu na strom mezi nimiž se
cesta vinula, otřásla téměř skoro současně zemí a velký mrak jal se uháněti
jako splašený kůň. Povoz ujížděl neustále dál a z jeho komínu unikal i nyní
kouř; jenže se barva kouře, dříve černého, něžně zbarvila do opálova...</div>
<div class="Import3">
Cagliostra provázeli sluhové ve zlatých livrejích, pan hrabě v
nejlepších hostincích vyžadoval přednostní obsluhu, objednával okázale exotická
a neznámá jídla, kouzelnickou pověst podporoval nápadnými rekvizitami.
Prokazoval se důstojnickým patentem, falešnými pověřovacími listinami a vše
podepíral impozantní uniformou pruského plukovníka. Pověst, která ho
předcházela a padělané i skutečné doporučující listy mu otevíraly dveře do
nejvyšších společenských vrstev, ke špičkám aristokracie."</div>
<div class="Import3">
Role velkého mága nepochybně vyžadovala spojení mnoha
schopností a znalostí. Pod Serafininým dohledem se rozvinulo Balsamovo nadání
poety, fantasty, herce i režiséra a scénáristy, jeho znalosti chemika, odvaha
výrobce třaskavin a přesvědčivost věštce. Ambiciózní hra dostávala nové
dimenze. Byla stvořena postava zasvěcence největších přírodních tajemství a
sil. Teď se kolem ní vytvářela aura, jakýsi zvláštní druh náboženství, v němž
měl Cagliostro hrát roli velekněze, zcela totožnou s rolí románovou:</div>
<div class="Import5">
"Toť on! Onen, jehož svět očekává. Veliký Kophta,"
zahučelo tři sta hlasů..."Mluv, mistře, mluv a my ti budeme naslouchati."</div>
<div class="Import3">
Lorenzino a Balsamovo působení si vzalo mnoho z rituálů,
tajemství a způsobů komunikace svobodných zednářů. Zednářské prostředí bylo
jako stvořeno pro další Cagliostrův vzestup. Bylo dostatečně módní, tajuplné,
vonělo neznámem, umožňovalo zachování inkognita, sdružovalo i osoby královské
krve. Krok za krokem si Balsamo uvědomoval, jaké možnosti mu tato bratrstva bez
hranic skýtají.</div>
<div class="Import3">
Postupně zdokonaloval a obohacoval paletu triků. Od vyvolávání
ďábla v hostincích přešel k nekromancii, transmutacím a věštění s pomocí
omamných látek. V křišťálových koulích objevoval obrazy minulosti, prodával
tajemnou mandragoru, v zapečetěných láhvích ukazoval mluvící homunkuly. Ze
všeho, v čem se Cagliostro cítil stále sebejistější a zručnější, vznikla režie
představení největšího, s Balsamem v roli Prvního proroka a Lorenzou jako
Sybilou.</div>
<div class="Import3">
Vznikl Velký egyptský rituál. Atributy se staly komnaty
potažené černými látkami s vyšívanými hady, obětní svíce a kosterní pozůstatky,
přicházející a odcházející stíny, čtyřiadvacetihodinové uzavření nově
přijímaného člena v tajemné atmosféře, vrcholící příchodem tří zahalených
zasvěcenců. Ti novice svlékli, uvázali mu kolem čela krvavou stuhu, na krk mu
navlékli amulety, v nichž dominoval měděný krucifix, tělo mu pomalovali krvavými
znameními. Pak byl adept pod dohledem pěti fantomů se zakrvácenými obnaženými
meči doveden před kouřící hranici, kde se objevila obrovská bytost a vyslovila
formuli strašlivé přísahy.</div>
<div class="Import3">
Nový kult měl dostatek příznivců z řad mužů i žen. Cagliostro
brzy pochopil, že jeho obdivovatelé za ním nepřicházejí z touhy po novém mýtu,
ale z lidské slabosti, s přáním uniknout smrti, dát své neštěstí jinému, získat
moc, peníze a postavení. Kultovní roli přenechal Serafině a sám se orientoval
na praktičtější zisky , plynoucí z magie a alchymie. Balsamo by rád opustil
půdu zednářství a zůstal u praktických podvodů a triků. Nápoje lásky, prášky
dědictví, transmutace kovů a omlazovací přípravku při určité opatrnosti
nepředstavovaly velké riziko. Nové mystické náboženství se však obracelo proti
církvi i tradiční společenské hierarchii a pro stvořitele bylo ožehavou
záležitostí. Mezi Lorenzou a Beppem došlo k hádce.</div>
<div class="Import3">
Balsamo se rozhodl, že i s penězi zmizí a bude si užívat.
Zatoužil po rodném Palermu, v té chvíli ale byl obviněn z penězokazectví a
uvězněn. Lorenzu stálo spoustu peněz, aby jej dostala na svobodu.</div>
<div class="Import3">
Vyšel z žalářní kobky, jeho vězením se však stala vlastní
legenda. Vlastnoručně vyrobené doklady z něj už dříve učinily zednářského
velmistra vysokého stupně zasvěcení. Lóže teď jeho osvobození oslavovaly jako
vlastní triumf. Egyptský rituál získával tisíce příznivců v celé Evropě. V
desítkách měst se prodávaly a šly na dračku Balsamovy portréty i sošky.
Obdivovatelé se třásli při pouhém vyslovení Cagliostrova jména.</div>
<div class="Import3">
Jakou roli v tom všem hrála Balsamova družka Serafina? Mnozí
se domnívají, že Giuseppe už byl jen loutkou v jejích rukou. Mohla tato tajemná
žena být hnacím motorem dalších Cagliostrových vystoupení?</div>
<div class="Import3">
Ne vždy se vše zdařilo, ne všude šarlatánský pár narazil na důvěřivce.
Kamenem úrazu se pro Balsama stal roku 1779 Petrohrad, kde chtěl pro egyptský
rituál získat dvůr a snad i samotnou carevnu Kateřinu II. Cagliostro se na
carském dvoře představil jako plukovník ve španělských diplomatických službách.
Začal pořádat seance u knížete Gagarina a vzbudil i zájem všemocného Potěmkina.
Kníže Tavridský se ovšem zajímal spíše o Serafinu, vystupující zde pod jménem
princezny Santa Croce.</div>
<div class="Import3">
Potíže propukly, když se španělský vyslanec do Madridu
dotázal, zda jeho panovník skutečně Cagliostra nějakým posláním pověřil. Ani
pruský vyslanec neuvěřil Balsamovu právu na plukovnickou uniformu. Z Madridu po
čase přišla záporná odpověď a pan vyslanec ji nechal vytisknout v ruských
novinách.</div>
<div class="Import3">
Velký mág sice unikl přivázání na pranýř, po němž petrohradská
veřejnost volala, musel však Rusko rychle opustit. Carevna Kateřina, panovnice
s kulturními zálibami, se členkou egyptské lóže nestala. O hraběti však napsala
divadelní frašky "Podvodník" a "Zaslepený", k nimž pro
velký úspěch přidala "Sibiřského divotvorce".</div>
<div class="Import3">
Ve Varšavě měl Balsamo větší úspěch. Příznivcům tu představil
i Velkého Koptu, tisíce let starého mistra magie a svého učitele Althotase.
Roli úspěšně sehrál do turbanu navlečený a šikovně nasvícený bělovousý stařík z
ulice.</div>
<div class="Import3">
Co bylo platné, že se proti Balsamovým trikům postavil
kriticky Casanova a mnozí další ? Odium tajemného Mistrova poslání podtrhávala
záhadná písmena "LDP" v jeho cestovních dokladech.</div>
<div class="Import5">
"Na svých prsou ponese diamantovou hvězdu a na této
hvězdě budou zářiti tři počáteční písmena jen jemu známého hesla."</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Jak zní tato tři
písmena?"</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"L.P.D."</div>
<div class="Import5">
Cizinec odložil rychlým pohybem svůj kabát i vestu a na jeho
jemné batistové košili objevila se jako jasné souhvězdí třpytivá diamantová
hvězda a na ní tři zářící rubínová písmena.</div>
<div class="Import3">
Dumas, kromě toho, že je z pasů přemístil na košili, poslední
dvě písmena prohodil. Tato písmena měla být určena souvěrcům ve velkém boji za
svržení starého pořádku a údajně skrývala tajné heslo "Lilia destrue
pedibus". Zašlapte lilie, erbovní figury znaku francouzských králů!
Málokomu došlo, že se jednalo o zcela běžnou zkratku v pasech, značící
prozaicky "Liberté de passer", svobodu přechodu...</div>
<div class="Import3">
Ve Frankfurtu se prestiž, pošramocená v Rusku, upevnila.
Balsamo tu na iluminátském shromáždění patřil mezi první hvězdy. V jeskyni
objevil prastarý testament templářů, svěřujících Cagliostrovi svou pomstu.
Balsamovo jméno se na listině zjevilo vepsané svítící i nijak stářím nezhnědlou
krví. Jedenáct dalších velmistrů zde stvrdilo přísahu pomsty despotům.</div>
<div class="Import5">
"Každý zasvěcenec nosiž tato tři písmena nejen ve své
mysli, ale i ve svém srdci, ježto my, suverénní mistr lóže Orientu a Západu,
nařizujeme zánik Lilie..."</div>
<div class="Import3">
Začal pršet zlatý déšť. Na Balsamova konta se sešlo po sto
francích od 180 tisíc členů svobodného zednářstva. Téměř 2 000 lóží
složilo půl milionu louisdorů. Po Frankfurtu následovala Vídeň a Berlín. Ve
Štrasburku se oslava změnila ve zbožnění.</div>
<div class="Import3">
Velký mág do arcibiskupského města a pevnosti dorazil roku
1783 a byl nadšeně uvítán. Jeden muž, který se za Napoleonova císařství stal
vysokým hodnostářem, popsal jednu z Balsamových seancí té doby.</div>
<div class="Import3">
Balsamo nemluvil dobře francouzsky, vyjadřoval se v jakési
směsici italštiny, francouzštiny a dialektů, svůj projev prokládal
nesrozumitelnými a údajně arabskými citacemi, hovořil skoro sám, vyjadřoval se
velmi vášnivě a v projevech míchal několik desítek námětů, často dělal
dramatické pauzy a ptal se posluchačů, zdali rozumějí. Přízeň žen v publiku
získával komplimenty a roztomile komickými pozornostmi. Jeho řeč byla plná
hvězd, nebeských symbolů, tajemství a chemie. Popisoval neznámé kraje, vyprávěl
o městech v nitru Afriky, desetkrát větších než Paříž.</div>
<div class="Import3">
Za špatnou francouzštinu se omlouval tím, že nejplynuleji
hovoří arabsky, jednou se však stalo, že mu představili profesora Norberga z
university v Uppsale. Učený arabista se velice radoval z vynikající
příležitosti pohovořit s kolegou v jazyce Východu. Balsamo ovšem vůbec
nepoznal, že na něj pan profesor arabsky promluvil.</div>
<div class="Import3">
Drobná nedopatření Cagliostrův věhlas nesnížila. Balsamo vystihl
hlad žen po tajemnu magických obřadů. Zednářská společenství dosud ženy
nepřijímala a podnikavý Giuseppe začal nyní zakládat jednu lóži svých
obdivovatelek za druhou. I muži byli ale přesvědčeni o Cagliostrově
výjimečnosti. Velkým zastáncem Mistrovým se stal šéf francouzské diplomacie
hrabě Vergennes i ministr války hrabě Ségur. Největšího protektora a příznivce
ovšem našel Cagliostro v knížeti a kardinálovi Ludvíkovi de Rohan.</div>
<div class="Import3">
Obratný psychologický praktik Balsamo o přízeň mocného a
bohatého preláta zdánlivě vůbec neusiloval. Když k sobě Rohan Cagliostra poprvé
zval, odpověděl protřelý mág: "Je-li Monseigneur nemocen, přijdu a ošetřím
ho. Je-li však zdráv, nemá za potřebí on mne a já jeho!".</div>
<div class="Import3">
Románový Rohan se s Cagliostrem setká dramaticky a Balsamo jej
musí kompromitujícím listem přitlačit ke zdi. Vzápětí si ale kardinála zaváže:</div>
<div class="Import5">
Kardinál byl jako zničen. "A jakých služeb byl bych mohl
od vás očekávati, kdybych se na vás obrátil?"</div>
<div class="Import5" style="margin-right: 64.8pt; text-align: justify;">
"Takových,
jakých můžete žádat na muži, který dovede dělati zlato...Prospěl by vám takovým
způsobem, že byste u něho nalezl oněch pětkrát sto tisíc franků, které jste
nemohl nikde nalézti."</div>
<div class="Import3">
K setkání obou samozřejmě došlo jindy a církevní kníže nalezl
v Balsamovi cosi vznešeného. Během krátké doby si mág získal Rohanovu absolutní
důvěru. Kníže, navzdory vysoké církevní hodnosti muž volnomyšlenkářský a
nevázaných mravů, se sám zabýval alchymií i botanikou. Schůzky s Balsamem se
opakovaly a dík prelátovu bohatství dál rostla Cagliostrova reputace.</div>
<div class="Import3">
"Vaše duše je hodná mojí, zasluhujete podílet se na všech
mých tajemstvích", řekl jednoho dne Balsamo unesenému Rohanovi.</div>
<div class="Import3">
S knížetem de Rohan přicestoval Cagliostro do Paříže. Dveře
salónů a nejlepších domů měl otevřeny, všude bylo módou se s ním znát.</div>
<div class="Import6">
Kníže se tehdy stále více zaplétal do rafinovaného podvodu s
diamantovým náhrdelníkem královny Marie Antoinetty. Caglistro spadl do
náhrdelníkové aféry vcelku nevinně v době, kdy už byla v plném proudu. Jeho
podíl spočíval jen v nahrávání podvodnici, která vše zorganizovala. Cagliostro pomocí
duchů, křišťálové koule a dalších rekvizit ujistil kardinála-arcibiskupa v tom,
v co chtěl Rohan uvěřit. V obrovské politické nadání, v budoucí postavení
prvního ministra, v němž měl galantní církevní princ zastínit věhlas a památku
Richelieuovu a Mazarinovu.</div>
<div class="Import3">
Když aféra s náhrdelníkem propukla, putoval do vězení i
Cagliostro. Proces se sice stal triumfem odpůrců monarchie, Balsamo byl sice
propuštěn z Bastilly a nadšeným davem triumfálně nesen ulicemi, podle králova
rozkazu byl ale nucen do druhého dne opustit Paříž a do dvou týdnů Francii. Za
vrcholem popularity se začala rýsovat příkrá cesta dolů.</div>
<div class="Import3">
Giuseppe i Lorenza odcestovali do Londýna, místa, kde se
soustřeďovali vyhnanci a lidé v nemilosti stejně jako ti, kteří vyšli z módy.
Falešný hrabě marně roku 1786 v <i style="mso-bidi-font-style: normal;">Morning
Heraldu </i>vyzýval zednáře k vybudování Nového Jeruzaléma a pravděpodobně by
skončil jako drobný šarlatán, kdyby se Lorenza nepokusila velké dobrodružství
oživit. Smůla byla, že přišel rok 1789 a ve víru událostí začínající revoluce
ve Francii se měnil rychle svět.</div>
<div class="Import3">
Zednáři uvnitř Francie vystoupili z anonymity. Z mnohých se
stali revolucionáři, z dalších jejich odpůrci. Mimo Francii lóže zmizely či
alespoň prořídly, neboť členství v nich zavánělo sympatiemi k přemožitelům
Bastilly.</div>
<div class="Import3">
Dumas dopřál Balsamovi ještě zpovzdálí sledovat a občas
ovlivňovat běh věcí v "Dobytí Bastilly" a v "Hraběnce de
Charny". Balsamo skutečný bez ohlasu a takřka zapomenut putoval Švýcarskem
na jih Francie. Poslal dopis s upozorněním na zásluhy o diskreditaci starého režimu
revolučnímu Národnímu shromáždění, to mu však vůbec neodpovědělo.</div>
<div class="Import3">
Koncem roku 1789 se rozhodl k velmi riskantnímu kroku a
nelogické věci. Vrátil se do Říma. Prý tak učinil jen nerad a na naléhání
Lorenzy Feliciani. Dokonce se bránil poukazem na to, že byl v nepřítomnosti
papežskou inkvizicí odsouzen.</div>
<div class="Import3">
Do Věčného města přijel Balsamo s Lorenzou inkognito. Prý se
tu pokusil založit novou zednářskou lóži. V Římě se ovšem zednářství trestalo
smrtí a k zatčení stačil nález rituálního předmětu.</div>
<div class="Import3">
Dne 29. prosince 1789 byl Balsamo i s Lorenzou zatčen a
dopraven do Andělského hradu. Zakrátko oba stanuli před inkvizičními úředníky.
Papežský soud byl kupodivu ochoten přistupovat k Balsamově kauze s jistou
tolerancí, jednalo se mu spíše o propagandistické a ideologické využití
Balsamových výpovědí. Diskreditace zednářství či revolučních idejí byla
důležitější než smrt jednoho člověka.</div>
<div class="Import3">
Vše pro Cagliostra vypadalo nadějně až do chvíle, kdy se
Lorenza rozhodla promluvit obalu. O původu, vzestupu, podvodech, obětech, mezi
kterými nechyběli vysocí mužové církve. Zůstalo záhadou, proč to udělala.
Nenáviděla tehdy svého muže ? Nebo nesnesla, že svět její fantazie, vše, co
stvořila, Balsamo opět opouští ?</div>
<div class="Import5">
"Unikám muži, kterého miluji, leč jsem především Římankou
a dobrou katoličkou. tento muž by však zničil mou duši, kdybych u něj zůstala
déle, neboť je to atheista a vyvolavač duchů..."</div>
<div class="Import5">
A lehce jako pára, jež se vznáší nad močály, vzdálila se a
zmizela unášena Džeridem v prudkém trysku...</div>
<div class="Import3">
Takto se marně snaží prchnout Cagliostrovi Lorenza románová
hned, jakmile ji čtenář pozná. Podruhé se pokouší uprchnout do kláštera se
slovy:</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Jsem posedlá ďáblem!"</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 108.0pt;">
Potřetí vyzradí všechna
Cagliostrova tajemství francouzskému ministru policie:</div>
<div class="Import5">
Pan policejní ministr podíval se do zrcadla a spatřil v něm
bledý obličej Lorenzin, přicházející k němu se skříňkou v ruce.</div>
<div class="Import5" style="margin-right: 72.0pt;">
"Povězte mi rychle,"
pravil pan de Sartines, "co si přejete ode mne."</div>
<div class="Import5" style="margin-right: 64.8pt;">
"Pane," odvětila mladá
žena, "přicházím vás prositi, abyste mne přijal pod svou ochranu.:"</div>
<div class="Import3">
Chtěla a myslela si něco podobného Lorenza skutečná?
Inkvizičnímu tribunálu Lorenza vášnivě a vztekle vyzradila i ta nejvíce
ponižující tajemství Beppova života. Balsamo se bránil. Nenávistné výpady
partnerů nabývaly na intenzitě. Inkviziční soud byl nejprve překvapen, chvíli
zaujat a nakonec znuděn. Obvinění pro něj ztratili přitažlivost i význam.</div>
<div class="Import3">
Přelíčení trvalo patnáct měsíců. V březnu 1791 byl Giuseppe
Balsamo odsouzen k smrti a jeho rukopis o egyptském zednářství k veřejnému
spálení. Rozsudek byl změněn na doživotní žalář. Lorenza Feliciani prý jako
pomýlená a církvi navrácená ovečka odešla do kláštera. Balsama převezli do
pevnosti San Leo v Apeninách. Zemřel tu 26.srpna 1795 ve věku osmačtyřiceti
let, zapomenut těmi, kteří jej odsoudili i těmi, kteří jej obdivovali.</div>
<div class="Import0">
<br /></div>
<div class="Import0">
<br /></div>
<div class="Import0">
<br /></div>
Jiří Kovaříkhttp://www.blogger.com/profile/07104593800493494378noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4719566513985880688.post-65203364243375646142020-04-01T08:35:00.000+02:002020-04-01T08:35:11.677+02:00SKUTEČNÉ OSUDY ROMÁNOVÝCH HRDINŮ A. DUMASE (17)<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
¨<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAxYA4ZnddwOBNspLvnTL3lZ6BBOyT_kSr1NCTgMTsycyJLjX2Mb_dkIe3Cw0BQXhR4NGIi3atli2Zd8XgOEdjkbV0MfdQQ_IiBq_rdk0-7Yx1GEY2FaWW26Fsw0kw74QAOBtS5C1FINQ/s1600/129363916394783174_ffb351bd-d191-4ea3-9714-2fc6a16ceeae_260591.Jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1024" data-original-width="847" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAxYA4ZnddwOBNspLvnTL3lZ6BBOyT_kSr1NCTgMTsycyJLjX2Mb_dkIe3Cw0BQXhR4NGIi3atli2Zd8XgOEdjkbV0MfdQQ_IiBq_rdk0-7Yx1GEY2FaWW26Fsw0kw74QAOBtS5C1FINQ/s640/129363916394783174_ffb351bd-d191-4ea3-9714-2fc6a16ceeae_260591.Jpeg" width="528" /></a></div>
<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:TrackMoves/>
<w:TrackFormatting/>
<w:HyphenationZone>21</w:HyphenationZone>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:DoNotPromoteQF/>
<w:LidThemeOther>CS</w:LidThemeOther>
<w:LidThemeAsian>X-NONE</w:LidThemeAsian>
<w:LidThemeComplexScript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
<w:SplitPgBreakAndParaMark/>
<w:DontVertAlignCellWithSp/>
<w:DontBreakConstrainedForcedTables/>
<w:DontVertAlignInTxbx/>
<w:Word11KerningPairs/>
<w:CachedColBalance/>
</w:Compatibility>
<w:BrowserLevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel>
<m:mathPr>
<m:mathFont m:val="Cambria Math"/>
<m:brkBin m:val="before"/>
<m:brkBinSub m:val="--"/>
<m:smallFrac m:val="off"/>
<m:dispDef/>
<m:lMargin m:val="0"/>
<m:rMargin m:val="0"/>
<m:defJc m:val="centerGroup"/>
<m:wrapIndent m:val="1440"/>
<m:intLim m:val="subSup"/>
<m:naryLim m:val="undOvr"/>
</m:mathPr></w:WordDocument>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" DefUnhideWhenUsed="true"
DefSemiHidden="true" DefQFormat="false" DefPriority="99"
LatentStyleCount="267">
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Normal"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="heading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="35" QFormat="true" Name="caption"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="10" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" Name="Default Paragraph Font"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="11" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtitle"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="22" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Strong"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="20" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="59" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Table Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Placeholder Text"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="No Spacing"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Revision"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="34" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="List Paragraph"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="29" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="30" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="19" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="21" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="31" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="32" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="33" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Book Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="37" Name="Bibliography"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" QFormat="true" Name="TOC Heading"/>
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Normální tabulka";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin:0cm;
mso-para-margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:"Calibri","sans-serif";
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:"Times New Roman";
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
</style>
<![endif]--><br />
<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:TrackMoves/>
<w:TrackFormatting/>
<w:HyphenationZone>21</w:HyphenationZone>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:DoNotPromoteQF/>
<w:LidThemeOther>CS</w:LidThemeOther>
<w:LidThemeAsian>X-NONE</w:LidThemeAsian>
<w:LidThemeComplexScript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
<w:SplitPgBreakAndParaMark/>
<w:DontVertAlignCellWithSp/>
<w:DontBreakConstrainedForcedTables/>
<w:DontVertAlignInTxbx/>
<w:Word11KerningPairs/>
<w:CachedColBalance/>
</w:Compatibility>
<w:BrowserLevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel>
<m:mathPr>
<m:mathFont m:val="Cambria Math"/>
<m:brkBin m:val="before"/>
<m:brkBinSub m:val="--"/>
<m:smallFrac m:val="off"/>
<m:dispDef/>
<m:lMargin m:val="0"/>
<m:rMargin m:val="0"/>
<m:defJc m:val="centerGroup"/>
<m:wrapIndent m:val="1440"/>
<m:intLim m:val="subSup"/>
<m:naryLim m:val="undOvr"/>
</m:mathPr></w:WordDocument>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" DefUnhideWhenUsed="true"
DefSemiHidden="true" DefQFormat="false" DefPriority="99"
LatentStyleCount="267">
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Normal"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="heading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="35" QFormat="true" Name="caption"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="10" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" Name="Default Paragraph Font"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="11" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtitle"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="22" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Strong"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="20" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="59" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Table Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Placeholder Text"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="No Spacing"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Revision"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="34" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="List Paragraph"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="29" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="30" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="19" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="21" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="31" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="32" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="33" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Book Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="37" Name="Bibliography"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" QFormat="true" Name="TOC Heading"/>
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Normální tabulka";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin:0cm;
mso-para-margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:"Calibri","sans-serif";
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:"Times New Roman";
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
</style>
<![endif]-->
<br />
<div align="center" class="Import0" style="text-align: center;">
<span style="color: #134f5c;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;">HENRIETTA ANGLICKÁ</b></span></div>
<span style="color: #134f5c;">
</span><br />
<div align="center" class="Import0" style="text-align: center;">
<span style="color: #134f5c;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;">Podivná smrt královy švagrové</b></span></div>
<div class="Import1">
<br /></div>
<div class="Import1">
Byl červnový den roku 1661, horký a dusný pátek, v němž i v
jinak rušném a zábavami kypícím zámku Saint-Cloud život jako by utichl. Pak se
náhle salonem ozval bolestný výkřik. Hlasy se násobily. Z nádvoří vyrazili
jezdci. A po několika hodinách spěšně přijížděly kočáry s nejurozenějšími
hlavami. V doprovodu metresy dorazil král Ludvík XIV. To už se zámkem
nesly hlasy: "Madame umírá!" Zvěst se brzy rozlétla po celé Francii.
To už byla Madame mrtva.</div>
<div class="Import2">
Zemře-li princezna, a ještě k tomu náhle, vyvolá to vlnu
lítosti. A taky dohadů. Naše doba se nijak neliší od od staletí minulých.
Dohady i soucit jsou o to větší, je-li princezna mladá, krásná, duchaplná,
inteligentní a k tomu všemu nešťastně provdaná za žárlivého, neschopného a navíc zvráceného muže. Tak tomu bylo i v případě podivné smrti princezny
Henrietty Anglické, manželky Filipa Orléanského, bratra Ludvíka XIV. Nebo
nebylo?</div>
<div class="Import3">
"Nedbala, co si kdo o ní myslí, hledala jen příležitost k
dobrodružství. Patřila k oněm hrdinným a odvážným srdcím, jež si libují ve
výstřelcích něžnosti a vyhledávají ocel s jakousi touhou, aby ranila.</div>
<div class="Import3">
A tak její pohledy, úsměvy, toalety jako nevyčerpatelné střely
pršely....Z tohoto nepřeberného arzenálu vycházely milostné pohledy, políbení
ruky a tisíce jiných rozkoší, jež zasahovaly i do dálky - šlechtice v průvody,
občany, důstojníky ve městech, kudy jeli, pážata, lid, sluhy. Bylo to všeobecné
plenění, neustálé drancování."</div>
<div class="Import2">
Velký vypravěč v mistrovském popisu dodal portrétu z Vikomta
de Bragelonne to, co ženu činí pro muže žádoucí. Jinak ji ověnčil všemi výše
uvedenými klady, z jejího chotě udělal budižkničemu a z jeho přátel zloduchy. K
vyprávění o její smrti ovšem už nedospěl. Jeho románová Jindřiška dojímá touhou
po lásce, jejíž naplnění nalezne teprve v rytířské osobě mladého hraběte de
Guiche. Osudy skutečné Henrietty nebyly veselé, což je však kromě kruté smrti
to jediné, co na ní může vzbudit soucit. Neboť pokud jsou princezny bytosti
pohádkové, měla Henrietta Anglická vzor ne ve Sněhurce, ale v její zlé maceše!</div>
<div class="Import2">
Některé princezny nemají lehký život. Zvláště, když se narodí
v době, kdy pan královský otec musí bojovat s revolucí ve vlastní zemi a ke
všemu prohrává. To byl případ anglického krále Karla I., který roku 1644
utrpěl velkou porážku u Marston Mooru nedaleko Yorku, kde pranic nepomohlo, že
se za něj Newcastlovi bělokabátníci dali udatně do posledního vojsky buřiče
Olivera Cromwella pobít se jménem krále na rtech Právě v roce této rozhodující
bitvy se králi a jeho choti Henriettě-Marii Francouzské narodila dcera,
pokřtěná na Henriettu-Annu. Když jí byly dva roky, neměl Karel I. už
armádu a jako čestný zajatec se uchýlil pod ochranu skotského vojska. Románové
líčení jeho osudů od této chvíle známe z "Mušketýrů po dvaceti letech".
Skutečnost se románu až na postavy mylorda de Wintera a zlotřileckého Mordreda
podobala.</div>
<div class="Import2">
Dne 23. prosince 1646 vyměnili Skotové vojenskou čest za
peníze a Karla I. vydali vzbouřeným parlamentním silám za slib 400 tisíc liber
dlužného žoldu. Královna Henrietta-Marie sice chotě nabádala k nesmiřitelnému
boji s parlamentní opozicí, sama se však raději s dětmi uchýlila do Francie.
Doufala v příbuzenskou pohostinnost, byla přece sestrou zesnulého
Ludvíka XIII., tedy tetou Ludvíka XIV. Přišla však do Francie v době
zmatků a mnoho si nepomohla.</div>
<div class="Import2">
Královi přívrženci v Anglii zatím rozdmýchali druhou občanskou
válku. Útokům Fairfaxovy a Cromwellovy revoluční "armády nového typu"
Skotové earla Hamiltona, royalisté sira Langdala a Monroovi Irové neodolali.</div>
<div class="Import2">
"Usekneme mu hlavu i s korunou," prohlásil o králi
vítězný Cromwell a soudní dvůr o 135 členech v tomto duchu vynesl rozsudek.</div>
<div class="Import2">
Dne 30. ledna 1649 vystoupil Karel I. s ušlechtilostí a
elegancí, která si v ničem nezadala s graciézností na jeho portrétech od Van
Dycka, na londýnské popravčí lešení. Komorníka předtím požádal o košili navíc:</div>
<div class="Import2">
"V tomto sychravém počasí bych se třeba zachvěl chladem a
někdo by si to vyložil jako projev strachu!"</div>
<div class="Import2">
Pod lešením bohužel v úkrytu nestál hrabě de La Fére a královo
poslední zvolání:<i style="mso-bidi-font-style: normal;">"Remember!</i>"
nebylo určeno Athosovi, ale potomkům a příštím generacím. Princezně
Henriette-Anně, králově dceři, bylo tehdy pouhých pět let.</div>
<div class="Import2">
Stejnojmenný syn popraveného krále, Karel II., nemohl
řadu let na návrat trůnu ani pomyslet. A Mazarinova Francie, zmítaná Frondou,
nebyla pro královskou rodinu nejlepším útočištěm. Královská francouzská
pokladna zela prázdnotou, a Mazarin neměl v úmyslu znepřátelit si kvůli rodině
anglického krále mocnou Cromwellovu diktaturu. A tak z Anglie vyhnanou a dík
katu ovdovělou královnu Henriettu-Marii pronásledovala po většinu exilu bída s
nouzí.</div>
<div class="Import2">
Královna prodávala šaty a šperky, rozpouštěla zbyteček dvora a
brzo neměla z čeho kupovat jídlo ani otop. Malá princezna Henrietta-Anna
trávila zimy svého dětství v posteli, neboť v domě nebylo čím zatopit. Mohla
zato sledovat, jak se její matka hádá se svým cholerickým milencem lordem
Jermynem. Při těchto sporech padaly výrazy, které se hodily spíše do prostředí
tržnice. Urozený lord neváhal dokonce jednoho dne na královnu vztáhnout ruku,
za což byl odměněn kopancem do holeně...</div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjUYuL00IlekHUZQwTy24Yo4bjy_4grY86fKOio-0OvcBeoWVZMIZa7m2RTKs-mxRcCSv0lg7GZ18ipe_wZms3fhfulw83e3_Mcr2DtRDLKy-d4dZz8RWsZcrohtMZNbYRjaOxjcM8iULA/s1600/henriette-dangleterre-duche_med.jpeg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="964" data-original-width="725" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjUYuL00IlekHUZQwTy24Yo4bjy_4grY86fKOio-0OvcBeoWVZMIZa7m2RTKs-mxRcCSv0lg7GZ18ipe_wZms3fhfulw83e3_Mcr2DtRDLKy-d4dZz8RWsZcrohtMZNbYRjaOxjcM8iULA/s400/henriette-dangleterre-duche_med.jpeg" width="300" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Jiný portrét princezny Henrietty</i></td></tr>
</tbody></table>
<div class="Import2">
Roku 1658 v Anglii konečně zemřel Oliver Cromwell. Jeho syn
Richard diktaturu dlouho neudržel, jako nový lord protektor rozpustil parlament
a počátkem května 1659 se vzdal úřadu. V prosinci téhož roku vyrazil velitel
armády ve Skotsku George Monk do Anglie. Nebylo třeba d´Artagnanovy románové
intervence, vylíčené na počátku "Vikomta de Bragelonna", aby se
Monkova šestitisícová armáda v revolucí unavené zemi probila bez problémů do
Londýna. Tady Monk začal jednat s royalisty.</div>
<div class="Import2">
Za příslib amnestie a potvrzení majetkových změn se
Karel II. mohl vrátit v květnu 1660 na trůn. George Monk možná zradil
ideály revoluce, učinil tak ale po zralé úvaze a bez nedůstojného únosu v
d´Artagnanově bedně, a zcela jistě zabránil další občanské válce.
Henrietta-Anna se mohla s bratrem vrátit. Zatím dospěla na duchu i těle. Malá
Minette, jak jí říkali u francouzského dvora, hrající dosud roli Popelky, se
změnila ve skutečnou princeznu.</div>
<div class="Import3">
"V té době, o níž mluvíte, byla méně hezká a hlavně též
méně hrdá. Zejména tenkrát večer - pamatujete se, Výsosti? - kdy s ní nechtěl
král tančit, protože se mu zdála ošklivá a špatně oblečená", <span style="font-style: normal;">připomíná v Dumasově románu rytíř de Lorraine.</span></div>
<div class="Import2">
Krásy Henrietta Marie příliš nepobrala. Měla bledou protáhlou
tvář, příliš vysokou postavu, byla extrémně hubená ("kost ze hřbitova
Neviňátek", říkal o ní negalantně Ludvík XIV.), s kulatými zády a
jedním ramenem vyšším, neduživá, mdlá a stonavá. Z malého káčátka se žádná
labuť nevyloupla. Přesto mladá princezna začala velmi rychle budit obdiv a
vášně, za které nemohlo jen její společenské postavení. Tajemství spočívalo v
Henriettině šarmu. Živé černé oči plné ohně prý dokázaly zapalovat v mužích
plamen, upřeně pozorovat a přitom kus zanícení odrážet. Její hlas vyjadřoval
něhu a jemnost, neobvyklou u korunovaných hlav. Byla v něm veselost a cosi, co
posluchače uchvacovalo. Princezna se chtěla líbit a dokázala to! Ostatně, šaty
vybírala vždy tak, aby nedostatky těla zakryla a hubenost zaoblila!</div>
<div class="Import2" style="text-align: justify;">
Rychle zaplněný královský anglický
dvůr se snažil dohnat vše, o co jej revoluce ochudila. Rozmařilost šla ruku v
ruce s nevázaností, vulgárností a volností mravů až promiskuitní. Dvůr
Karla II. pod rouškou vznešených mravů úspěšně soupeřil s nevěstinci City.</div>
<div class="Import2">
Ani princezna Henrietta nezůstala stranou a její nepříliš
dlouhý život stihli zaplnit četní milenci: Buckingham mladší, Ludvík XIV.,
hrabě de Guiche, pan de Rohan, rytíř de Vardes, lord Monmouth. K tomu
přistupoval prokazatelně lesbický vztah s kněžnou de Monaco. I satanské černé
mše, sloužené na nahém těle a provázené dětskými obětmi, patřily k zábavám
princezny, jejíž sobectví, citová chudoba a amorálnost působily za
charismatickým vystupováním dosti děsivě. Když porodila dcerku místo
očekávaného syna, vykřikla prý:</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
"Ať ji hodí do řeky!".</div>
<div class="Import2">
Sotva Stuartovci znovu dosedli na trůn, stala se sestra krále
nástrojem dynastické politiky. Uběhlo jen pár měsíců a byla dohodnuta svatba.
Henrietta-Anna odplula přes La Manche do Francie, kde ji očekával manželský
svazek s bratrem Ludvíka XIV. Filipem Orléanským, jemuž podle královské
etikety náležel titul Monsieur. V souladu s tím dostala Henrietta titul na
stejné úrovni. Stala se z ní Madame.</div>
<div class="Import2">
Mezi řadou šlechticů a dvorních dam princeznina anglického
doprovodu vynikal urozeností zejména George Villiers , druhý vévoda z
Buckinghamu, zahrnující Henriettu tisícem pošetilostí a otravující okolí
stovkami ztřeštěností.</div>
<div class="Import3">
Když princezna dorazila do Paříže, zanechala za sebou po cestě
tisíce zamilovaných a přivezla s sebou do města půl tuctu bláznů a dva šílence,
<span style="font-style: normal;">říká Dumas a ve svém podání myslí především
mladého Buckinghama a hraběte de Guiche.</span></div>
<div class="Import2">
Byla to tragikomická plavba. Princezna onemocněla a málem
zemřela, Buckingham z lásky k Henriettě málem absolvoval souboj s anglickým
admirálem. Anna Rakouská ovšem na francouzské půdě s dojetím přivítala syna
svého dávno mrtvého zbožňovatele. Zralá žena tušila, čeho jsou Buckinghamové
schopni, a po soukromé audienci mladého mylorda s mateřským napomenutím
odeslala do Anglie zpět.</div>
<div class="Import2">
O Filipu Orléanském, jehož si Henrietta brala, kolovaly
lecjaké řeči. Kardinál Mazarin dobře věděl, jak byl Ludvíku XIII.
nebezpečný vlastní bratr Gaston Orléanský, a chtěl Ludvíka XIV. podobných
nepříjemností uchránit. Prý se přičinil o to, že v Monsieurově výchově chybělo vše,
co zavánělo mužností. Malý Filip nosil dlouho dívčí šatičky, byl obklopen
šperky, parfémy a stužkami, jeho společníci se vyznačovali andělsky dívčími
tvářemi. Výsledek, ať už záměrný či náhodný, byl jednoznačný.</div>
<div class="Import2">
Monsieur, Filip Orléanský, se stal "princem převrácených",
přičemž do homosexuálních praktik jej zasvětil jeden z Mazarinových synovců.
Sňatek s anglickou princeznou bral Monsieur jako dynastické břemeno a
povinnost. Obřad se konal 30. března 1661, tři týdny po Mazarinově smrti. Když
odvedl Filip Henriettu do svatební ložnice, prohodil jeden z jeho dvořanů
jízlivě:</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 108.0pt;">
"Jen ať se nelekne, až se
ona svleče. Nikdy to neviděl!"</div>
<div class="Import2">
Což byl trapný žert, Monsieur se ženám zdaleka nevyhýbal a
homosexualita patřila k běžným zvykům té doby.</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 79.2pt;">
"Ve Španělsku to dělají
kněží, ve Francii grandi a v Itálii všichni!", řekl kdosi o této dobové
zálibě.</div>
<div class="Import2">
Sedmnáctiletá Henrietta se stala chotí dvacetiletého Filipa.
Manželovi se líbánkové noci zalíbily, okouzlení ale vydrželo jen pár týdnů. Pak
se Monsieur od Madame vrátil ke krásným mladíkům svého dvora. Paní de La
Fayette prohlásila, že "zázrak zažehnout princovo srdce nebyl rezervován
pro žádnou ženu světa", což princezna rychle pochopila a zařídila se po
svém.</div>
<div class="Import2">
Král Ludvík XIV., nyní Henriettin švagr, měl tehdy za
sebou první velký a spíše platonický milostný román s Mazarinovou neteří Marií
Manciniovou. Po bývalé lásce dlouho netesknil. Vladařské povinnosti úspěšně
kombinoval s nádhernými dvorskými slavnostmi a pastýřskými radovánkami v
parcích zámku Fontainebleau. Bylo přirozené, že Madame dělala královskému
švagrovi společnost a její šarm si Ludvíka získal.</div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCw0M0YcoEuTZYWxx8T6i7S2ZG6T6wGaxKpLHeDYKV5Vu36moKJtucTu3HSpvZywhen86FcH1mVihMezR_GCNOiRJ0-eGNWLOpEjUeLC5yBQcOxFVoX-PqamB0M2lYNu1os3sUM4xhjIo/s1600/Portrait_de_Louis%252C_duc_d%2527Orl%25C3%25A9ans_%2528Bgw19_0712%2529.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1186" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCw0M0YcoEuTZYWxx8T6i7S2ZG6T6wGaxKpLHeDYKV5Vu36moKJtucTu3HSpvZywhen86FcH1mVihMezR_GCNOiRJ0-eGNWLOpEjUeLC5yBQcOxFVoX-PqamB0M2lYNu1os3sUM4xhjIo/s400/Portrait_de_Louis%252C_duc_d%2527Orl%25C3%25A9ans_%2528Bgw19_0712%2529.jpg" width="296" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Filip Orléanský, Henriettin manžel</i></td></tr>
</tbody></table>
<div class="Import2">
Král rychle zapomněl na své bonmoty o Henriettině vychrtlosti
a oba se začali během bálů občas vytrácet do soukromého přítmí křovin či
besídek. Motivem dvorských radovánek, alegorických hrátek a bukolických selanek
s antickými náměty se v krátkosti vedle oslavy krále staly holdy Henriettě.</div>
<div class="Import3" style="text-align: justify;">
Madame chtěla být druhou královnou,
nebo spíše první, a za tím účelem si připravila přesný plán: dodávala svému
domu půvabu hovory, styky a úplnou volností v rozmluvác<span style="font-style: normal;">h, pokračuje Dumas svůj příběh</span>.</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
Pak v Mušketýrech po deseti letech
přichází ona chvíle:</div>
<div class="Import3">
"Ubohý králi!" šeptala Madame a lehounce se dotkla
královy ruky. On ji uchopil, a aby ji mohl stisknout, a nevzbudil podezření u
diváků...ukazoval Ludvík své švagrové dokonávajícího motýla: oba se sklonili,
pozorujíce tisíc ok na křídlech a zlatá zrníčka jeho pelu. Ani jeden, ani druhý
však nepromluvili; jejich vlasy se dotýkaly, jejich dech se mísil, jejich
spojené ruce pálily.</div>
<div class="Import2">
Veselé léto Madame trávila i na tehdejší dobu nezvyklou
zálibou, každodenním koupáním v přírodě. Často odjížděla v kočáře a vracela se
s králem na koni. Teplé letní večery trávil dvůr projížďkami v loďkách s
doprovodem hudby. Do Fontainebleau se přeneslo něco ze zvyků anglického dvora.
Král se prý vytrácel s Henriettou, věrní dvořané svého vladaře napodobovali s
dvorními dámami a "brzy se něžný koncert vzdechů nesl nad loukami a
fontánami".</div>
<div class="Import2">
Takové počínání nemohlo dlouho zůstat utajeno. Těhotná
Marie-Terezie, Ludvíkova choť, si stěžovala královně-matce. I Filip Orléanský,
žárlivý spíše na svou pověst než ženu, se přidal. Vyčinil Henriettě a vyčetl
vše bratrovi.</div>
<div class="Import2">
Král Slunce, jehož lesk se teprve probouzel, pochopil, že pro
panovníka je jisté dekorum nezbytné. Madame Henrietta přišla s nápadem pořídit
králi pro tento účel zástěrkovou milenku. Měla smůlu v tom, že za čas se Ludvík
začal dvořit Louise de La Valliére doopravdy a toto dvoření přerostlo ve vážný
cit.</div>
<div class="Import3">
"Viděl jsem to, co deset jiných osob vidělo zároveň se
mnou, viděl jsem, že král málem omdlel, když mu La Valliérová klesla do
náruče."</div>
<div class="Import3">
Vévodkyně lehce vykřikla; to byla jediná známka jejího
tlumeného hněvu.</div>
<div class="Import2">
Henrietta Anglická teď vztekle bledla při zjevných důkazech
králova zanícení k jiné. Ludvík XIV. před zraky dvora zůstal s Louisou s
nepokrytou hlavou, chránil ji svým pláštěm v letní bouřce, na koni provázel
kočár, v němž jela. Rozzuřená Henrietta chtěla svou dvorní dámu vyhnat. Král
však žádal, ať to kvůli němu nedělá. Madame nezbylo než hledat náhradu jinde.
Kupodivu ji našla poměrně rychle mezi mladíky, obklopujícími jejího chotě.
Dumas scénu vylíčil patřičně romanticky:</div>
<div class="Import3">
De Guiche vzdychl... "Ach!" zvolal, klesaje jí k
nohám, a líbal je jako nějaké bohyni...</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Jsem žena," řekla ještě
tišeji. "Miluji."</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
Vstal. Rozepjala náruč. Jejich rty
se setkaly.</div>
<div class="Import2">
Armand de Gramont, hrabě de Guiche, v té době zhruba
čtyřiadvacetiletý, si jistě zaslouží, abychom mu věnovali zvláštní pozornost.
Podle paní de La Fayette byl krásný, skvěle stavěný, milý, galantní, mužný a
odvážný. Podle jiných tento syn maršála de Gramont nepatřil právě mezi vzory
ctností.</div>
<div class="Import2">
De Guiche zaujímal nejméně do roku 1661 přední místo mezi
milci Filipa Orléanského, Monsieura si však příliš nevážil. Kromě žen holdoval
i "italskému hříchu", byl Monsieurovým milencem a sám si vydržoval
pana Manicampa, dalšího mladého krasavce, který byl opět milencem slečny de
Montalais. O hraběti de Guiche se u dvora říkalo, že "svou svíčku užívá
oběma konci".</div>
<div class="Import2">
Mladý pan hrabě se kromě výše uvedených kladů proslavil i
notnou dávkou klackovství a hrubosti. Legendárním se stal jeden z jeho žertíků.
Při hře u královny, ve společnosti princů a vévodkyň, ucítil de Guiche jednoho
večera, že ruka jeho přítelkyně mu propátrává na těle místo, o němž se obvykle
nehovoří. Přikryl ruku kloboukem a pak, když dáma na chvíli odvrátila hlavu,
klobouk zvedl. Všichni s výjimkou oné dámy to považovali za velmi povedený
žert. Ostatně, dvorské poměry měly daleko do decentnosti. Král si u tabule
nijak nebral servítky a bavíval se zlomyslnostmi, při nichž zachvacovala méně
otrlé nevolnost. Královna nahlas mluvila o svých měsíčních bolestech či
podrobnostech poslední noci s králem...</div>
<div class="Import2">
De Guiche se platonicky nějaký čas dvořil La Valliérové a i
on, stejně jako Madame, se cítil poněkud uražen, neboť ctnostná Louisa jej
odmítla. Jeho poměr s Henriettou nebylo ovšem možno dlouho utajit. Nejhůře v
propletenci nových milostných vztahů dopadl Filip Orléanský. Choť mu poměrem s
jeho milencem nasadila dvojnásobné parohy...</div>
<div class="Import2">
Monsieur udělal hraběti de Guiche obrovskou žárlivou scénu.
Filip Orléanský byl vlastně politováníhodný muž. Žena jím pohrdala, ponižovala
jej, jak se dalo, připravovala jej o přátele, koketovala s jeho vlastním
bratrem a spala s jeho milencem... Těžko si představit opuštěnějšího muže!
Monsieur hledal přítele a útěchu. Bohužel, při své smůle padl ma člověka ještě
bezcitnějšího než byla Madame!</div>
<div class="Import3">
Monsieur leckdy litoval, že tolik podlehl vlivu rytíře de
Lorraine, jenž proto zapomínal často na všechnu etiketu...,obával se rytíře
stejně, jako ho měl rád... <span style="font-style: normal;">Filip de Lorraine,
kterého Dumas rovněž ve Vikomtu de Bragelonne zvěčnil, se narodil roku 1643.
Pocházel z vedlejší větve rodu Guise-Lorraine. Jako mladší syn hraběte
d´Harcourta neměl mnoho nadějí na dědictví. Stal se maltézským rytířem, řádové
regule mu však nevyhovovaly a rozhodl se získat majetek i postavení u dvora.</span></div>
<div class="Import2">
Andělská tvář dvacetiletého rytíře Monsieura uchvátila a de
Lorraine zaujal na dvoře Filipa Orléanského postavení favorita. Říkalo se, že
pro svého pána a dobrodince organizoval ty nejdivočejší zábavy a výstřednosti.
Monsieur tančil s Lorrainem v ženském převleku, oba pojídali omeletu na nahém
těle plukovníka languedockého regimentu Wallona (plukovník si stěžoval, že to
velmi lechtalo), v domě kurtizány La Neveu tropili takový poprask, že zasáhla policie.
Monsieura a rytíře Lorraina to urazilo a pan komisař byl nucen odprosit,
nikoliv urozené muže, ale holá pozadí všech dívek z domu La Neveuové.</div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEil4WZyAYa4eQHfb-DX4y_v1XNhgdVvT7Byssz44tV2jUqVb4EbfONpJkgFLQJy9nyDL2E4jcFHAWXuqCFyuPLvRd-ET7C6Mp8MNqDkystaN3XOO9XhbRovvFtkYDqQEel5ev2bc358KQA/s1600/Portrait_painting_of_Guy_Armand_de_Gramont_Count_of_Guiche_by_an_unknown_artist.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="831" data-original-width="610" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEil4WZyAYa4eQHfb-DX4y_v1XNhgdVvT7Byssz44tV2jUqVb4EbfONpJkgFLQJy9nyDL2E4jcFHAWXuqCFyuPLvRd-ET7C6Mp8MNqDkystaN3XOO9XhbRovvFtkYDqQEel5ev2bc358KQA/s640/Portrait_painting_of_Guy_Armand_de_Gramont_Count_of_Guiche_by_an_unknown_artist.jpg" width="467" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Hrabě de Guiche, Henriettin milenec</i></td></tr>
</tbody></table>
<div class="Import2">
Monsieurovy výstřednosti Madame rozčilovaly a ona si
postěžovala králi. Rytíř de Lorraine však nemínil připustit, že by Henrietta
mohla mít na svého chotě jakýkoliv vliv, od toho záviselo jeho postavení.
Filip, rozzuřený, že Madame útočí na jeho favorita, poukázal na Henriettin
vztah k de Guichovi. Dokonce pohrozil, že Madame pošle zpět k jejímu anglickému
bratrovi. A de Lorraine už se samozřejmě postaral, aby králově švagrové
znepříjemnil notně život. Ta naopak nasadila všechny páky, aby nenáviděného
Lorraina dostala ze svého domu. Roku 1670 se jí plán zdařil. Tady rámec
Dumasových "Mušketýrů po deseti letech" končí:</div>
<div class="Import3">
Král povolal de Guiche ke dvoru a poslal pryč rytíře de
Lorraine, až se z toho Monsieur rozstonal. Madame odcestovala do Londýna, kde
se velmi horlivě přičiňovala, aby...byla podepsána spojenecká smlouva mezi
Francií a Anglií a anglické lodi, podporované několika miliony francouzského
zlata, podnikly hrozivou výpravu proti loďstvu Spojených provincií
Nizozemských.</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 86.4pt;">
Kolik dramat a intrik se za těmito
několika řádky skrývá...!</div>
<div class="Import2">
Už od prvních let po návratu Karla II. na anglický trůn
usiloval Ludík XIV. o spojenectví s monarchií Stuartovců. Roku 1668 byla
na toto téma obnovena jednání a Madame se stala hlavní zprostředkovatelkou.
Francie zvolna opouštěla tradiční Richelieuovu politiku evropské rovnováhy.
Ludvík XIV. začínal usilovat o evropskou hegemonii.</div>
<div class="Import2">
Král Karel požadoval za spojenectví enormní finanční částky,
které mu měly zabezpečit pevnost trůnu ve chvíli, kdy by zjevně přestoupil
proti přání svých poddaných ke katolicismu. Chtěl i vojenskou pomoc Francie v
případě, že by země proti němu znovu povstala. Francouzský král zase toužil
srazit na kolena Holandsko a k tomu potřeboval anglické spojenectví.</div>
<div class="Import2">
Roztržky v Monsieurově domácnosti nyní hrozily přerůst v
politickou bouři a Ludvík XIV. se rozhodl, že tomu učiní přítrž.
Příležitost se naskytla, když se smrtí biskupa z Langres uprázdil úřad spojený
s tučnými příjmy. K jeho obsazení normálně dával souhlas král. Filip Orléanský
se však rozhodl, že tučnou prebendu věnuje bez bratrova souhlasu rytíři de
Lorraine.</div>
<div class="Import2">
Madame přiložila polínko a krále to rozlítilo. Dne 30. ledna
1670 nechal rytíře před Monsieurovýma očima v Saint-Germain zatknout. Lorraine
byl převezen do Lyonu, Monsieur nejprve omdlel a pak se s pláčem vydal za
bratrem. V rozhovoru padaly výhružky nejtěžšího kalibru. Nedostane-li Lorraina
zpět, uzavřel Monsieur, odjede s Madame na svůj zámek Saint-Cloud. Aniž to
tušil, zasadil králi těžkou ránu. Právě v té době král švagrovou potřeboval
nejvíce, jednání o mír s Anglií totiž spěla k vrcholu.</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 64.8pt;">
Doslov "Vikomta de
Bragelonne" už jen další události letmo nastiňuje:</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Jednejme tedy,
Veličenstvo," prohodila Jindřiška.</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Utvoříme spolek!"</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Začněte!"</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 93.6pt;">
"Pravíte, že jsem
nespravedlivě poslal Guiche do vyhnanství... Guiche se tedy vrátí."</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Dobrá."</div>
<div class="Import3">
"Dále pravíte, že nemám nechat ve vašem domě rytíře de
Lorraine, protože dává Monsieurovi špatné rady... Rytíř de Lorraine už vám
nebude překážet, ručím vám za to!... A místo, abyste mě znepřátelila s bratrem
Karlem, učiníte mi z něho důvěrného přítele"</div>
<div class="Import2">
Rytíř de Lorraine zatím Filipa Orléanského z Lyonu zasypával
listy, v nichž dštil proti Madame oheň a síru. Ludvík nechal vězně převézt na
ostrov If a zakázal mu jakýkoliv styk s vnějším světem. Madame si mohla poněkud
oddechnout. Teď ovšem trávil dny i noci v stesku a obavách o zdraví svého
favorita Monsieur. A aby Madame oplatil, začal ji trýznit svérázným způsobem.
Pravidelně ji navštěvoval v ložnici tak dlouho, až byla Madame v jiném stavu,
což vzhledem k chatrnému zdraví snášela těžce a Monsieur od ní měl na pár
měsíců klid... Věru, musela to být domácnost k pohledání!</div>
<div class="Import2">
Jak je z Dumasova "Hraběte Monte-Crista" známo,
pevnost If měla velice nezdravé ovzduší. Filip Orléanský brzy pochopil, že
pláčem nic nespraví. Když jej ministr Colbert požádal, aby se vrátil ke dvoru,
Monsieur se nevzpouzel. Dne 24. února 1670 přijel se chotí do Saint-Germain a
byl Ludvíkem obřadně obejmut.</div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuXzCIC4XMiABzLqN-wt2Gqs1UDdNzvcruG-0iNpDONk5sHbTD-3oWEqIk-896G6-aPop1bxc3eaVbhqDBpleLqadjWRbZX6E1xyIHrsh4hVK8SLfzvzUs-LaYRME-Zz9kOQtZFth6KXw/s1600/Philippe_de_Lorraine_dit_le_Chevalier_de_Lorraine_1643_-_1702.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="806" data-original-width="650" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuXzCIC4XMiABzLqN-wt2Gqs1UDdNzvcruG-0iNpDONk5sHbTD-3oWEqIk-896G6-aPop1bxc3eaVbhqDBpleLqadjWRbZX6E1xyIHrsh4hVK8SLfzvzUs-LaYRME-Zz9kOQtZFth6KXw/s400/Philippe_de_Lorraine_dit_le_Chevalier_de_Lorraine_1643_-_1702.jpg" width="322" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Rytíř de Lorraine, Henriettin nesmiřitelný protivník</i></td></tr>
</tbody></table>
<div class="Import2">
Král nyní mohl trávit celé dny s Henriettou redakcemi článků
anglo-francouzské smlouvy. Jednání zůstávalo v tajnosti. Bylo domluveno, že
král v brzké době odcestuje na inspekci Flander, navštíví přístav a pevnost
Dunquerque a tam jaksi mimochodem požádá Madame, aby navštívila v Anglii
bratra. Při schůzce královských sourozenců měla pak být smlouva podepsána.</div>
<div class="Import2">
Nezasvěcený Monsieur ovšem začal na Ludvíka XIV. žárlit.
Aby jej trochu pacifikoval, dal panovník příkaz k propuštění Lorraina z Ifu.
Rytíř odejel do Italie a znovu začal na dálku píchat do vosího hnízda.</div>
<div class="Import2">
Jednoho dne přiběhl rozzuřený Monsieur za králem a udělal
Ludvíkovi scénu: jak je možné, že Madame má plout do Anglie, dokonce v
diplomatickém poslání, a on, její choť, nejenže není pozván, dokonce ani nic
neví!</div>
<div class="Import2">
Král ztrnul. O projektu smlouvy věděl jen on s Madame,
sekretář de Lionne, Louvois a maršál Turenne. Monsieurovi ulétlo, že informaci
mu dodal de Lorraine a že tomu ji sdělila slečna de Coetquen, jeho bývalá
milenka, v téže době i milenka maršála de Turenne.</div>
<div class="Import2">
Ubohý Turenne, jinak věrný služebník monarchie, byl ihned
povolán ke králi. Musel přiznat, že slečně de Coetquen v slabé chvíli
prozradil, aby se přichystala na cestu, kterou Madame v krátkosti vykoná...</div>
<div class="Import2">
Dne 28. dubna 1670 se třítisícový dvůr vydal ze Saint-Germain
do Flander. V Courtrai čekalo na Henriettu osobní pozvání Karla II.
Uražený a nepozvaný manžel, který se už předtím snažil svou choť přivést znovu
do jiného stavu a tak cestě do Anglie zabránit, se naposledy pokusil návštěvu
Anglie zakázat. Poukazoval i na Henriettin zdravotní stav, který nebyl valný.</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 72.0pt;">
Princezna v této době trpěla
žaludečními bolestmi a ohleduplný manžel, když viděl churavou tvář, soucitně
řekl: "Prorokovali mi, Madame, že budu mít více žen!".</div>
<div class="Import2">
Uplynulo pár týdnů, a věta dostal tragický i podezřelý smysl.</div>
<div class="Import2">
Král ovšem nařídil, že jeho švagrová do Doveru popluje. Dne 1.
června dal Karel II. na Doverskou smlouvu svůj podpis a Madame se za pár
dní triumfálně vrátila do Calais. Ludvík XIV. jí poděkoval,</div>
<div class="Import2">
Monsieur poslal hořký dopis Lorrainovi a rytíř rychle
pochopil, že Madame je na vrcholu moci, což znamená, že on se hned tak do
Francie nevrátí! Alespoň na dálku popouzel krále i Filipa novou italskou
milenkou. Situace byla opět pikantní. Marie Manciniová, nyní princezna
Colonnová, odolala sice před časem králi, který by si ji snad, nebýt Mazarina,
i vzal, ne však Filipu de Lorraine...</div>
<div class="Import2">
Několik následujících horkých letních dní se nic nedělo.
Později mnozí vzpomínali na Henriettin chorobný vzhled po návratu z Anglie. Po
scéně mezi králem a Monsieurem, která se odehrála 21. června, vyprávěla slečna
de Montpensier, že Madame vyšla ven a vypadala, jako by měla ve tváři vepsánu
smrt.</div>
<div class="Import2">
V pátek 27. června však Henrietta opět kypěla energií a šla se
vykoupat do Seiny. Když vyšla z vody, stěžovala si náhle, že je jí velmi
špatně. Následujícího dne večer konverzovala s paní de La Fayette, která na
její přání psala známý román "Kněžna de Cléves". Madame měla na
románu zvláštní zájem, v knize totiž chtěla idealizovaně a se změněným
koloritem i postavami líčen vylíčit milostný vztah k hraběti de Guiche .
Hovořily spolu do půlnoci a Madame si znovu posteskla, že se necítí dobře.</div>
<div class="Import2">
Nazítří vstala Henrietta časně, vyslechla mši a vrátila se do
svých komnat. Vzpomínala na nedávnou plavbu do Anglie a znovu ožila. Pózovala
malíři, po obědě se natáhla na podlahu (což činila s oblibou) a krátce usnula.
Ve spánku měla tak podivně nemocný obličej, že polekaná paní de La Fayette
upozornila Monsieura.</div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAbwKiseS-SkVmk2-GI8ZX5zO1oCZB2-NQOfy7t_xhz8_KbEMCx-sCLvPMs1vn9DFCHJAVD1xgCjKyNkNB9_G9gZEQjXP4WfGzLFNspTqaxyXq9mSNYD-GVA69Cbkne59u6BjJKmstOlo/s1600/louis-xiv-photo.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="675" data-original-width="1200" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAbwKiseS-SkVmk2-GI8ZX5zO1oCZB2-NQOfy7t_xhz8_KbEMCx-sCLvPMs1vn9DFCHJAVD1xgCjKyNkNB9_G9gZEQjXP4WfGzLFNspTqaxyXq9mSNYD-GVA69Cbkne59u6BjJKmstOlo/s640/louis-xiv-photo.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Mladý král Slunce</i></td></tr>
</tbody></table>
<div class="Import5">
Po probuzení si Henrietta postěžovala na bolest v boku. Pak
požádala slečnu de Gamaches, aby jí podala sklenku cikorkové vody. Dvorní dáma
chlazený nápoj přinesla v karafě, slečna de Gordon jej nalila do šálku, který
používala jen Henrietta, a Madame šálek okamžitě vypila. Ještě jej ani
neodložila a chytila se za bok.</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 79.2pt;">
"Jaká bolest! Jak mě píchá v
boku! Nevydržím to!", vykřikla.</div>
<div class="Import2">
Zbrunátněla, zbledla a požádala:"Odneste mě, nemohu to
vydržet!".</div>
<div class="Import2">
Dvorní dámy ji shrbenou cestou do ložnice podpíraly. Při
svlékání Madame plakala a sténala. Na loži sebou házela ze strany na stranu a
zmítala se v křečích. Přivolaný lékař ostatní uklidňoval, že jde jen o záchvat
koliky, který není ničím vážnějším. Madame však byla přesvědčena, že umírá, a
žádala zpovědníka.</div>
<div class="Import2">
Přivolaný Monsieur nedával najevo ani obavy ani pohnutí.
Henrietta však mluvila, jakoby měla vzápětí zemřít. Prosila za odpuštění a
litovala, pokud mu kdy ublížila. Teprve tato slova Filipa Orléanské dojala tak,
že nebyl schopen odpovědi. Vzápětí začala Madame znovu bolestí křičet. V krátké
pauze mezi záchvaty zřetelně pronesla:</div>
<div class="Import2">
"Ve vodě, kterou jsem vypila, byl jed. Možná si někdo
spletl láhev. Potřebuji protijed, protože, vím to dobře, jsem otrávená!".</div>
<div class="Import2">
Zpovědník Madame napomenul, aby nikoho neobviňovala, v komnatě
však zavládlo ticho. Cikorkovou vodu dali ochutnat psovi, Madame podali olej
jako protijed. Paní des Bordes, která vodu připravovala, ujišťovala okolí, že
sama pohár vypila. Sluha přichvátal se zmijím práškem jako dalším protijedem.
To už Madame upadla do <i style="mso-bidi-font-style: normal;">s</i>trnulosti.</div>
<div class="Import2">
Lékař stále tvrdil, že za pacientčin stav ručí. Monsieur tehdy
ztratil sebeovládání a vzkřikl, že za zdraví jeho syna se také lékaři
zaručovali, a přesto zemřel! Lékaři se radili, doktor Vallot naordinoval
klystýr a odjel do Versailles. Dvořané si už začali myslet, že Madame přehání,
ta však trpěla a mezi záchvaty zašeptala, že nebýt křesťankou, sáhla by si na
život. Dvě hodiny se čekalo, nezmění-li se její stav k lepšímu.</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 72.0pt;">
"Kdybyste prodělávali to, co
já, nečekali byste tak klidně," zasténala princezna.</div>
<div class="Import2">
K lůžku Madame z Versailles přichvátal král, královna i slečna
de Montpensier. Bledá Henrietta s propadlými tvářemi a vystouplým nosem
připomínala nebožtíka, přesto se řada dvořanů kolem nerušeně bavila.Jen nemocná
na lůžku přestávala myslet na život.</div>
<div class="Import2">
"Vaše Veličenstvo ztrácí nejvěrnější služebnici, jakou
kdy mělo," pronesla vyčerpaně.</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 64.8pt;">
"První zpráva, kterou ráno
obdržíte, bude zvěst o mé smrti!" dodala po krátkém a bolestném
nadechnutí.</div>
<div class="Import2">
To už její stav začali brát vážně. Dokonce tak vážně, že
přispěchal anglický vyslanec a sháněl se po tajné korespondenci Madame s
anglickým králem,jejím bratrem. Dopisy ale už zajistil Monsieur a vzápětí si je
vyžádal král. Ubohá žena zatím přijala svátost posledního pomazání. Monsieur,
který byl dosud u ní, se otočil a odcházel do svých pokojů.</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 64.8pt;">
"To ho už neuvidím?"
vyhrkla Madame. Filip se vrátil a loučil se s ní.</div>
<div class="Import2">
Abbé Bossuet ještě stihl Henriettě přiložit ke rtům kříž. Za
malou chvíli, po devíti hodinách bolestí, v půl třetí ráno, opustila Henrietta
Anglická vezdejší svět. Nad její rakví pronesl týž Bossuet jednu ze svých
nejslavnějších pohřebních řečí. Začínala slovy:</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
"Madame umírá! Madame je
mrtva!"</div>
<div class="Import2">
Zesnulou ověnčil tolika ctnostmi, že vlastně vytvořil legendu
o krásné princezně, která přežila staletí.</div>
<div class="Import2">
Pro současníky a ještě více pro potomky zůstala Henriettina
smrt záhadou. Otrávil ji někdo ? A kdo ? Anglický vyslanec byl přesvědčen, že
nikoliv. Po eventuálních vinících se nepátralo, ohledání těla a pitva
přítomnost jedu neprokázaly. Nikdo nebyl stíhán.</div>
<div class="Import2">
Prý po tři předchozí roky princezna pociťovala občas v boku
intenzivní bolest a musela ulehnout. I onoho dne si stěžovala. Pitevní zpráva
však tvrdila, že žaludek byl vpořádku až na malou trhlinu, způsobenou
nešikovností a nervozitou chirurga (pitvu prováděl sedmnáctiletý Felix mladší,
syn slavného lékaře, a byl to jeho první velký případ). Kdyby tato okolnost
nebyla přímo uvedena v protokolu, mohlo by se uvažovat o zanedbaných
gastrointestinálních onemocněních, pro které mohla mít studená koupel či
sklenice chladné cikorkové vody kritický význam. Jenže lékaři nic takového
nepotvrdili.</div>
<div class="Import2">
Už někteří současníci pochybovali, že princeznina smrt byla
přirozená a vysvětlení hledali v tom, v co ona sama na prahu smrti věřila.</div>
<div class="Import2">
Jedním z hlavních pochybovačů se stal ve svých "Pamětech"
Louis de Rouvroy, vévoda de Saint-Simon. Jeho podezření padlo na toho, kdo
Madame nejvíc nenáviděl. Na rytíře de Lorraine! Saint-Simonovo vyprávění
podepírá i svědectví další osoby z Monsieurova blízkého okruhu. Konec konců, i
Dumas asi této verzi věřil, jinak by jeho Jindřiška na posledních stranách
"Vikomta de Bragelonne" Ludvíkovi neříkala:</div>
<div class="Import2">
"<i style="mso-bidi-font-style: normal;">Pamatujte si
dobře, Veličenstvo: rytíř de Lorraina jednoho dne... Skončím-li jednou špatně,
vzpomeňte si, že tím bude vinen rytíř de Lorraine..., ten je schopen všech
zločinů!" </i>O otravě princezny Henrietty nepochybovala
princezna-kurfiřtka Elisabeth-Charlotta, druhá choť Filipa Orléanského. Co
vlastně obě svědectví říkají ?</div>
<div class="Import2">
Rytíř de Lorraine, který pochopil, že návrat do Francie není
možný, si v Itálii opatřil jed. Do Paříže jej poslal svým přátelům de
Beuvronovi a d´Effiatovi po spolehlivém člověku, který možná ani nevěděl, co
doručuje. D´Effiat prý byl onoho 29. června spatřen , jak z příborníku v
předpokoji Madame bere dva porcelánové šálky, jeden s vodou a druhý s
cikorkovým odvarem. Jed prý vložil do odvaru a sluhovi, který jej zahlédl,
namluvil, že má žízeň a na důkaz svých slov druhý šálek vypil. Pak v klidu
odešel. O hodinu později dostala žízeň i Madame...</div>
<div class="Import2">
Jenže sluha nemlčel a jeho slova dorazila k uším krále. Ludvík
přivolal pana Purnona, majordoma Henriettina domu. Pod slibem beztrestnosti prý
Purnon přiznal, že králova švagrová skutečně byla otrávena. Ludvíka zajímalo,
zda o věci věděl jeho bratr.</div>
<div class="Import2">
"Ne,Sire!", zněla odpověď. "Žádný z nás tří
nebyl tak hloupý, aby mu to řekl. Nedokáže udržet tajemství, prozradil by
nás".</div>
<div class="Import2">
Král prý vše ututlal, aby neriskoval skandál a roztržku s
Anglií.</div>
<div class="Import2">
Saint-Simonova verze působí nepravděpodobně,
princezna-kurfiřtka však lecos potvrdila v dopise své tetě Sofii Hanoverské. Jed
prý Lorraine do Francie poslal po provencálském šlechtici Morelovi, který byl v
Monsieurových službách. Sám se jí prý přiznal!</div>
<div class="Import2">
Badatelé sice vypátrali, že tento Morel byl Antoine de Maurel,
syn zámožných provensálských rodičů, který si roku 1673 zakoupil úřad majordoma
Madame a zastával jej do roku 1676, že by však Monsieur i po Henriettině smrti
zaměstnával vraha své ženy, to vypadá nepravděpodobně.</div>
<div class="Import2">
Kolem záhadného úmrtí Madame se vynořila nejedna teorie.
Zastánci vraždy jsou dodnes stejně početní jako příznivci přirozeného skonu.
Důkazy nezůstaly. Zbylá cikorková voda byla neškodná. Hrneček prý ovšem ve
zmatcích prvního princeznina záchvatu zmizel a později se objevil pečlivě
vymytý. Lorraine prý měl v Římě možnost kupovat u nejlepších travičů. Tvrdí se
, že otráven nebyl odvar, ale pouze šálek, potřený jedem z ubrousku. Po použití
stačilo porcelán vymýt a pro jistotu nechat přejít plamenem. Ludvík XIV.
prý pravdu znal a lékařům při autopsii zakázal ji vyjevit. Proč ne, říkají
zastánci otravy, král v proslulé travičské aféře, rozpoutané kolem madame
Voisinové , kryl nejednu vysokou osobnost včetně Montespanové samé!</div>
<div class="Import2">
Bylo by však možné, že by král kryl skutečného iniciátora
vraždy, rytíře de Lorraine ? Pochopitelná by byla snaha uchránit od podezření
vinného či nevinného bratra Filipa. Další osudy rytíře de Lorraine však
nasvědčují tomu, že ve Francii nikým podezírán nebyl.</div>
<div class="Import2">
Ani to však zastánce použití jedu neodrazuje. Co když, říkají,
šlo o dlouhodobě a pomalu podávaný jed, který byl příčinou letitých potíží
Henrietty Anglické? Dokonce se mluvilo i o pomstě Holanďanů za Doverskou
smlouvu, namířenou zjevně proti Oranžskému. Chybí ovšem ono latinské Cui
prodest! Ano, Madame byla pro mnohé nesnesitelný tvor, komu však mohlo tolik
záležet na její smrti, aby ji otrávil! jedna možnost by tu byla. Krkolomná, ale
přesto neprověřená! Napadla mě po napsání jiného tajemného příběhu o vězni s
hedvábnou maskou.</div>
<div class="Import2">
Teorie Marcela Pagnola o dvojčeti Ludvíka XIV., žijícím
na Jersey pod jménem Jacques de la Cloche, vydávajícím se za prince Stuarta a
později zapleteném pod jménem Martin do spiknutí proti francouzskému trůnu,
říká, že se tento muž s Madame ve Francii setkal a ona o tom napsala do Anglie
bratrovi. Karel II. vzápětí odpověděl velice tajemně a dvojznačně. A poslal
další závažný list, v němž mohla být totožnost, o níž ani sám de la Cloche
dosud neměl tušení, odhalena.</div>
<div class="Import2">
Jisté je, že dopisy mezi Karlem a Henriettou z posledních
měsíců před smrtí Madame neexistují. Král Ludvík je prý spálil! Co když se
Madame ono strašlivé tajemství o totožnosti Jacquese de la Cloche dozvěděla?
Čím mohlo být tajemství, ohrožující krále Slunce i království, v rukách ženy
takových vlastností, jakou Madame byla? Nesáhl ke krajnímu prostředku nakonec
sám král?...</div>
<div class="Import2">
Otrava: ano či ne? Uvěřit či neuvěřit? Ani moderní francouzské
encyklopedické příručky a syntézy nevědí. Řeší to šalamounsky konstatováním, že
princeznina krutá smrt byla <i style="mso-bidi-font-style: normal;">pravděpodobně
</i>způsobena otravou. Na světě zůstává další záhada, na níž s definitivní
platností nikdo odpověď nenajde.</div>
<div class="Import2">
Ti z hlavních aktérů, kteří po smrti Henrietty Anglické
zůstali, si zaslouží alespoň pár slov.</div>
<div class="Import2">
Armand de Gramont, hrabě de Guiche, byl přes všechny nectnosti
statečný voják. Bojoval už dříve u Dunquerque, kde byl raněn, či po de
Ruyterově boku na palubě admirálské lodi <i style="mso-bidi-font-style: normal;">Zeeven
Provincien </i>v tzv. Čtyřdenní bitvě. Jako Henriettin milenec šel z vyhnanství
do vyhnanství, otec mu vymohl hodnost vojenského velitele Nancy jen proto, aby
syna vzdálil od ožehavých dvorských intrik. Zdá se , že Guiche Henriettu upřímně
miloval. Po její smrti nebyl k utišení. Proslavil se přechodem Rýna při prvních
válkách Ludvíka XIV. a zemřel, údajně žalem, roku 1673.</div>
<div class="Import2">
Filip de Lorraine se za nějaký čas po Henriettině smrti vrátil
do Paříže. Ludvík XIV. si prý jednoho dne zavolal svého bratra a zeptal
se:</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
"Budete milovat toho, kdo vám
jej vrátí?"</div>
<div class="Import2">
Od krále šlo o taktický tah, Lorraine měl být zárukou
Monsieurovy oddanosti.</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 64.8pt;">
U dvora se rytíř odjevil poněkud
vyčerpán venerickou chorobou z Itálie. Král jej jmenoval maršálem, po boku
Filipa Orléanského rytíř statečně a zdařile válčil s Holanďany a žárlivě
střežil své postavení i proti Monsieurově druhé choti. Roku 1688 obdržel
nejvyšší francouzský řád Svatého Ludvíka. Už to samo o sobě mluví proti jeho
účasti na otravě Madame.</div>
<div class="Import2">
Časem se stárnoucí rytíř stal protektorem mladších a hezčích
chlapců v Monsieurově okolí. Pak si prý vzal vlastní sestřenici Beatrici de
Lorraine, řečenou slečna de Lislebonne. Bylo mu 53 let a krásku chtěl vnutit
jako svůj nástroj Dauphinovi, královu synovi. Po Monsieurově smrti mu dávali
pokoje v Palais Royal i tučnou penze. Hrdě vše od syna Filipa Orléanského
odmítl. Zemřel 7. prosince 1702 na mrtvici. Byl prý tak chudý, že jej přátelé
museli nechat pohřbít na své náklady. Měl sto tisíc <i style="mso-bidi-font-style: normal;">écus </i>ročních příjmů, utrácel však víc a jeho lidé jej prý neustále
okrádali...</div>
<div class="Import2">
Monsieur, Filip Orléanský, se znovu oženil s bavorskou
princeznou, ženou velmi robustní, přesto však podle všeho postrádající
jakékoliv sklony k intrikánství. Když ji Monsieur poprvé viděl, vykřikl:</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
" Jak s ní dokážu
spát...?"</div>
<div class="Import2">
Nebýt intrik rytíře de Lorraine, bylo by manželství, v němž
Liselotte měla trochu mateřskou roli, vcelku šťastné. Monsieur, vzor
zženštilosti a převrácenosti, však měl i klady. V poli byl nesmírně statečný
člověk. Na rozdíl od Ludvíka XIV. projevil velké taktické a strategické
nadání, které prokázal vítězstvím u Casselu. Jeho žárlící bratr udělal vše
proto, aby mu vojenskou kariéru překazil.</div>
<div class="Import2">
Filip Orléanský, člověk v jádru nešťastný, poznamenaný
výchovou a historiky příliš nespravedlivě posuzovaný, zemřel na záchvat mrtvice
krátce po prudké hádce s Ludvíkem XIV. v roce 1701. Založil podivuhodný
rod. Potomky dětí z manželství s Henriettou Anglickou se stali francouzští
králové od Ludvíka XV. do Karla X. a králové Obou Sicílií. Z linie
druhého manželství pocházel poslední francouzský král Ludvík-Filip , vládnoucí
belgická královská dynastie, dynastie savojská, z níž vzešli králové Itálie a
konec konců přes Františka Lotrinského i všichni rakouští císařové počínaje
Františkem II. a Karlem I. konče. </div>
<br />Jiří Kovaříkhttp://www.blogger.com/profile/07104593800493494378noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4719566513985880688.post-43000111202210685542020-03-31T10:17:00.005+02:002020-03-31T10:17:57.282+02:00NAPOLEONŮV VOJÁK PRÁVĚ VYCHÁZÍ<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQhSZYiWOoU1S9HZr55uNTlNk8Yltv4DzodJtKSG3kXDixLyjF6j9NMhfVZY5FYFThwfFTSJ3X3_vkLMn2snCcVnwS6zjEwShX1lOtpZGDLkO6TBJ5WvY5kX3tSWW2RvKmOWqSTbYP42A/s1600/IMG_0003.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQhSZYiWOoU1S9HZr55uNTlNk8Yltv4DzodJtKSG3kXDixLyjF6j9NMhfVZY5FYFThwfFTSJ3X3_vkLMn2snCcVnwS6zjEwShX1lOtpZGDLkO6TBJ5WvY5kX3tSWW2RvKmOWqSTbYP42A/s640/IMG_0003.JPG" width="480" /></a></div>
V nakladatelství Jan Melvil právě vyšla moje kniha NAPOLEONŮV VOJÁK, a to jak papírově, tak i elektronicky. I v době karantény si ji můžete objednat, pošta vám ji doručí. Prolink na nakladatele, kde jsou zároveň jedna kapitola z knihy v -pdf , obsah i další informace, najdete zde:<br />
<span style="color: #134f5c;">https://www.melvil.cz/kniha-napoleonuv-vojak/</span><br />
i kliknutím na název příspěvku.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgeY3gLo_ix3Dlz28W_9GszbURHe47yDsu4a8nBlRLePxne8sqAkP_foA-tt_LWYemD4JNQQqQZVGMM6xzioXo9SRdXtwMjB6NXCkoie9DrmX75_ADCnGaeKznDlrNhILNgpOkV0hc9NQI/s1600/IMG_0008.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgeY3gLo_ix3Dlz28W_9GszbURHe47yDsu4a8nBlRLePxne8sqAkP_foA-tt_LWYemD4JNQQqQZVGMM6xzioXo9SRdXtwMjB6NXCkoie9DrmX75_ADCnGaeKznDlrNhILNgpOkV0hc9NQI/s640/IMG_0008.JPG" width="480" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjXh9NUCV0DquyotFx-NFu1PL9pMoWoZbxGWiGHh1IajKDWb6VYyN080OJ-uwqXRMqARE9UttaHViHcl3pmcytkvFHvVdXS6nlRcm8ij7ly9OG4GJOarOPxlXl8KiAMYQd4H6JUj0DervQ/s1600/IMG_0009.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjXh9NUCV0DquyotFx-NFu1PL9pMoWoZbxGWiGHh1IajKDWb6VYyN080OJ-uwqXRMqARE9UttaHViHcl3pmcytkvFHvVdXS6nlRcm8ij7ly9OG4GJOarOPxlXl8KiAMYQd4H6JUj0DervQ/s640/IMG_0009.JPG" width="480" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg6Kg6PMdvPVLn_ECJ46cvvr0FB53xlQJ8KY8US5sj-Gr7am0fBWFGXt4DfGvOC5kWQCMqBVemlImWyqBJUOa94EFhyoNY8rqfOQheTkngwBBFnASdVeEXKu7lYJox6w9iXDy-9THrNYKw/s1600/IMG_0007.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg6Kg6PMdvPVLn_ECJ46cvvr0FB53xlQJ8KY8US5sj-Gr7am0fBWFGXt4DfGvOC5kWQCMqBVemlImWyqBJUOa94EFhyoNY8rqfOQheTkngwBBFnASdVeEXKu7lYJox6w9iXDy-9THrNYKw/s640/IMG_0007.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjB6rPIDQ4cS0SRoNd_Zn-Hx2PaIpI6qhyVvfqiOGpW0hhv-E8QyXzeNzxtSqTDBzTkdMVUAnweGadXKx2GMxnGTo6cC5JfMuxyWtNjMl0nYdXC8H6NGqV1dE9S2SNFpYfGeiBqDK4kY1Q/s1600/IMG_0005.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjB6rPIDQ4cS0SRoNd_Zn-Hx2PaIpI6qhyVvfqiOGpW0hhv-E8QyXzeNzxtSqTDBzTkdMVUAnweGadXKx2GMxnGTo6cC5JfMuxyWtNjMl0nYdXC8H6NGqV1dE9S2SNFpYfGeiBqDK4kY1Q/s640/IMG_0005.JPG" width="480" /></a></div>
<br />Jiří Kovaříkhttp://www.blogger.com/profile/07104593800493494378noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4719566513985880688.post-16367359421500226812020-03-31T09:43:00.003+02:002020-03-31T09:43:28.726+02:00SKUTEČNÉ OSUDY ROMÁNOVÝCH HRDINŮ A. DUMASE (16)<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhOjouaQY9QRVCLwxRwvGgQ-de5XMrCa4EhGC2a6AUXeFx7MhJWNBceAVPoR9h_pSDJ-9TxmVJfWbNi8wbfCJkbGeTZojVpjf5QuP8bGd6teuucXJJOaqSjG3DtKmj7c6HxyDGnnY4cN5g/s1600/La_masque_de_fer.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1024" data-original-width="768" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhOjouaQY9QRVCLwxRwvGgQ-de5XMrCa4EhGC2a6AUXeFx7MhJWNBceAVPoR9h_pSDJ-9TxmVJfWbNi8wbfCJkbGeTZojVpjf5QuP8bGd6teuucXJJOaqSjG3DtKmj7c6HxyDGnnY4cN5g/s640/La_masque_de_fer.jpg" width="480" /></a></div>
<span style="color: #134f5c;"></span><br />
<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:TrackMoves/>
<w:TrackFormatting/>
<w:HyphenationZone>21</w:HyphenationZone>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:DoNotPromoteQF/>
<w:LidThemeOther>CS</w:LidThemeOther>
<w:LidThemeAsian>X-NONE</w:LidThemeAsian>
<w:LidThemeComplexScript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
<w:SplitPgBreakAndParaMark/>
<w:DontVertAlignCellWithSp/>
<w:DontBreakConstrainedForcedTables/>
<w:DontVertAlignInTxbx/>
<w:Word11KerningPairs/>
<w:CachedColBalance/>
</w:Compatibility>
<w:BrowserLevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel>
<m:mathPr>
<m:mathFont m:val="Cambria Math"/>
<m:brkBin m:val="before"/>
<m:brkBinSub m:val="--"/>
<m:smallFrac m:val="off"/>
<m:dispDef/>
<m:lMargin m:val="0"/>
<m:rMargin m:val="0"/>
<m:defJc m:val="centerGroup"/>
<m:wrapIndent m:val="1440"/>
<m:intLim m:val="subSup"/>
<m:naryLim m:val="undOvr"/>
</m:mathPr></w:WordDocument>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" DefUnhideWhenUsed="true"
DefSemiHidden="true" DefQFormat="false" DefPriority="99"
LatentStyleCount="267">
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Normal"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="heading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="35" QFormat="true" Name="caption"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="10" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" Name="Default Paragraph Font"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="11" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtitle"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="22" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Strong"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="20" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="59" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Table Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Placeholder Text"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="No Spacing"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Revision"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="34" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="List Paragraph"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="29" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="30" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="19" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="21" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="31" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="32" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="33" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Book Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="37" Name="Bibliography"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" QFormat="true" Name="TOC Heading"/>
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if !mso]><img src="https://img1.blogblog.com/img/video_object.png" style="background-color: #b2b2b2; " class="BLOGGER-object-element tr_noresize tr_placeholder" id="ieooui" data-original-id="ieooui" />
<style>
st1\:*{behavior:url(#ieooui) }
</style>
<![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Normální tabulka";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin:0cm;
mso-para-margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:"Calibri","sans-serif";
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:"Times New Roman";
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
</style>
<![endif]--><span style="color: #134f5c;">
</span><br />
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span style="color: #134f5c;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;">ŽELEZNÁ MASKA</b></span></div>
<span style="color: #134f5c;">
</span><br />
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span style="color: #134f5c;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;">Záhada o mnoha neznámých</b></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
„A v krvavém světle blesků a ve fialové mlze, kterou
rozháněl vítr po nebi, uviděli asi šest kroků za správcem muže v černém. Tvář
měl zastřenou hledím z leštěné oceli, spojeným s přilbou z téhož kovu. Blesky
se odrážely rudým odleskem od hladkého kovu jako zlobné pohledy, jež by
nešťastník vrhla kolem sebe místo proklínání.“</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>V jedné z hlavních
zápletek "Vikomta de Bragelonne" získá Aramis největší tajemství své
doby, dík jemu se stane generálem řádu jezuitů, z kobky Bastilly vysvobodí
vězně a odhalí mu příčinu politováníhodného osudu.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>"Jste-li
pane, ten, kterého čekám, máte zajisté u sebe..."</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>"Co?"
zeptal se Aramis.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>"Portrét
krále Ludvíka XIV., jenž je teď na francouzském trůně."</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>"Zde
je," odvětil biskup a podal vězni skvostný email, na němž byl Ludvík XIV.
vyobrazen jako živý, v celé své kráse a hrdosti.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>"A zde je,
Milosti, zrcadlo," řekl Aramis...</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Ubohý vězeň je
bratrem Ludvíka XIV., dvojčetem králi k nerozeznání podobným. Intrika,
postavená na této podobnosti, selže. D°Artagnan dostává následující rozkaz:</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>"Pan
d´Artagnan dopraví vězně na ostrov Sainte-Marguerite. Tvář mu zakryje železnou
maskou, kterou vězeň nesmí sejmouti pod trestem smrti."</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span><span style="mso-spacerun: yes;"> </span>V tomto příběhu dal Dumas vězni s maskou jméno
Marchiali a jako u mnoha jiných postav pracoval na základě indicií a faktů
zcela reálných. Tajemný vězeň, přinucený nosit na obličeji masku, byť jen
hedvábnou, skutečně existoval. A dodnes se neví, kdo to byl...!</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Začněme s hledáním
tam, kde začal i Dumasův Aramis. V Bastille, i když to bude o nějaké desetiletí
později, než v příběhu "Tří mušketýrů po deseti letech".</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Dne 18. září 1698,
v pětačtyřicátém roce panování Jeho Veličenstva Ludvíka XIV., překročila
příkop, dělící od pařížských valů královskou pevnost Bastille, nenápadná
nosítka. Stráže bez okolků otevřely bránu a na nádvoří mezi vysokými věžemi,
kam zřídka dopadalo slunce, vystoupil vyšňořený šedesátník vojáckého zevnějšku.
Takto neokázale se do nejproslulejšího vězení Francie dostavil nově jmenovaný
guvernér, pan Bénigne d° Auvergne de Saint-Mars, bývalý královský mušketýr a
kdysi podřízený proslaveného hraběte d°Artagnan. V nosítkách seděl ještě jeden
člověk, jehož pan de Saint-Mars na výslovný králův rozkaz vezl ze svého
předchozího působiště, z pevnosti Sainte Marguerite na ostrově blízko Cannes.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Druhý muž v
nosítkách zůstal, dokud všichni ze dvora nezmizeli. Pak byl rychle panem
Étiennem de Junca, královským úředníkem hradu Bastille, odveden do předem
připravené cely se zvláštní dvojitou soustavou dveří,zařízenou na míru podle
přání nově nastupujícího velitele. Tvář vězni, který nepromluvil slova, zcela
zakrývala maska z hedvábí.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Svědomitý úředník
de Junca pak do knih zapsal, že nový guvernér přivezl "...starého vězně,
jehož měl v Pignerolu, kterému dal stále nosit masku a jehož jméno se
neříká..." Vězeň zůstal v Bastille, jako kdyby se po něm slehla zem.
Teprve o pět let později de Junca znovu do knih zapsal:<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>"Toho dne, 19. listopadu 1703, ten
neznámý vězeň, kterého p. de Saint-Mars, guvernér, přivedl s sebou přicházeje z
ostrovů Sainte Marguerite a kterého střežil již dlouho, maje včera lehkou
nevolnost při odchodu ze mše, zemřel dnes k desáté hodině večerní, aniž byl
velmi nemocen... a tento neznámý vězeň tak dlouho střežený byl pohřben ve
středu ve čtyři hodiny odpoledne 20. listopadu na hřbitově Saint-Paul..., a do
úmrtního listu se dostalo jméno rovněž neznámé...</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Zápis nese in
margo dodatečnou poznámku, že mrtvému bylo dáno jméno pan de Marchiel. A úmrtní
list nebožtíka z Bastilly začínal slovy: "Dne 20., Marchialy, stár
čtyřicet pět let nebo okolo, skonal v Bastille...".</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Šaty, které po
nebožtíku zůstaly, byly spáleny, stejně tak i ložní prádlo. V cele vytrhaly
dlaždice, omítka se otloukla na kámen a vhodila do latrín, vše zjevně z obav,
aby někde nezůstala zpráva, stopa, vzkaz.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Zapamatujme si
dobře slova zápisů z Bastilly, pro další pátrání obsahují klíčové indicie.
Vězeň zemřel, tajemství muže s maskou, "jehož jméno se neříká",
vězněného "už dlouho", pobývajícího pod Saint-Marsovým dohledem
předtím ve věznicích Sainte Marguerite a Pignerol, pohřbeného pod falešným
jménem, s udáním věku, který byl vzhledem k délce pobytu ve všech vězeních
rovněž vymyšlen, zůstalo. A staletími rostlo...</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Vězeň byl pohřben,
stopy zameteny. Zůstaly však kusé zprávy, obsáhlá tajná koresponcence pana de
Saint-Mars s nejmocnějšími muži království a klepy dvorských kruhů. Neboť s
jakkoliv přísně střeženým vězněm se pár osob přece jen do styku dostalo.
Zvědavost samozřejmě nedala mnohým spát. Hledala se totožnost muže pod maskou.
A většina logicky usoudila, že to musel být vzhledem k opatřením a nákladům (o
nichž ještě bude řeč) někdo významný.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Příběhem o Železné
masce popsal jako první ve "Století Ludvíka XIV." v roce 1751 filozof
Francois Arouet řečený Voltaire. Ve vydáních dalších přidával podrobnosti o
muži, uvězněném za nejpřísnějších bezpečnostních opatření, přinuceném nosit
černou látkovou masku vyztuženou železem, zbožném a vzdělaném. Vězeň byl
zaopatřen značným pohodlím a chován ve velké úctě. Nakládalo se s ním jako s
největším státním tajemstvím, kromě svých věznitelů nesměl na nikoho pod
hrozbou smrti promluvit.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Voltaire se
odvolával na prameny, které skutečně existují a k nimž další badatelé
připojovali dokumenty nové. Mnozí na titul Železné masky stavěli nejrůznější
kandidáty, francouzští králové Ludvík XV. a Ludvík XVI. prý tajemně
naznačovali, že oni správnou odpověď znají, totožnost vězně však spolehlivě
nikdo nikdy nezjistil.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Pokusme se shrnout
fakta o vězni, pobývajícím postupně v pevnostech Pignerol, Exiles,
Sainte-Marguerite a Bastille, probrat osoby, které byly pod maskou byly hledány
a podrobněji se zastavit u tezí nejnovějších.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Počátek příběhu se
odehrál v Pignerolu, opevněné výspě Francie v Savojsku. Roku 1664 sem
eskortoval pan d°Artagnan na doživotí odsouzeného Fouqueta. Velitel mušketýrů,
který odmítl být žalářníkem, předal svého svěřence panu Bénigne Dauvergne (či
d°Auvergne) de Saint-Mars, královskému mušketýru od roku 1650, brigadýru
setniny od roku 1660, mušketýrskému ubytovateli od roku 1661 a jinak nejbližšímu
podřízenému pana de Batz.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>V Pignerolu
Saint-Mars Fouqueta řádně převzal a postupem let od své pevnostní věže, v níž
velel šedesáti mužům zcela nezávisle na veliteli a guvernérovi pevnosti i
celého města, přibíral odsouzence další. Jeden z nich nosil zahalenou tvář.
Který?</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Kdo vlastně měl
pochybnou čest být nedobrovolným svěřencem mušketýra Saint-Marse? Kromě už
známého Fouqueta, byl do věže dopraven roku 1669 jakýsi Eustach Dauger, osoba
zcela bez minulosti, o to tedy tajemnější a věc nesmírně komplikující. Stal se
vedle nešťastného surintendanta druhým uchazečem na titul muže s maskou.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Roku 1671, tedy po
dalších dvou letech, poslal král do Pignerolu další známou osobnost, Antoina de
Nompar, markýze de Peguilhem, hraběte de Lauzun. Hrabě patřil k největším
bouřlivákům a milovníkům své doby. Velmi statečný, dobrodruh povahou, pyšný až
do nebes, nebyl ve vězení poprvé. Před časem Ludvík XIV. slíbil Lauzunovi
hodnost vrchního velitele artilerie. Pak rozhodnutí náhle změnil. Lauzun před
panovníkem zlomil kord a prohlásil, že nemíní sloužit vladaři, který neumí
držet slovo. Rozzuřený Ludvík tehdy mrštil svou ozdobnou holí do zavřeného okna
"aby nemusel udeřit šlechtice" a Peguilhema poslal na půl roku do
Bastilly.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>O důvodu uvěznění,
které jej přivedlo na Pignerol, prý Lauzun v roce 1671 nic nevěděl. Měl spíš
říci, že si nebyl jist, která ze dvou či tří příčin byla ta pravá. Mohly to být
následky lásky paní de Montpensier, jinak též Velké slečny, velmi toužící, aby
se dostala pod čepec. Byla blízkou královou příbuznou a Lauzun by vyženil
obrovská území i bohatství. Ludvík XIV. nemínil sňatek připustit. Lauzun ale
klidně mohl být uvězněn i za další nehoráznost. Strávil totiž tajně noc pod
postelí královy milenky, vyslechl kromě královských hrátek i všechny pomluvy
paní de Montespan na svou adresu, načež je druhého dne Ludvíkově metrese slovo
od slova opakoval. Lauzun, zatčený opět d°Artagnanem, nikdy Železnou maskou
nebyl, lecos však svou přítomností zkomplikoval.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>V letech 1674 a 1676 se v seznamech
vězňů ocitli jakýsi jakobínský mnich a nějaký Dubreuil, oba však se vzácnou
shodou všichni badatelé zamítli.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Konečně roku 1679
byl Saint-Marsově péči svěřen hrabě Ercole-Antonio Mathioli. Hrabě, narozený v
Bologni roku 1640, měl za sebou pohnutou minulost. Vystudoval práva, stal se
sekretářem vévody Karla Gonzagua v Mantově a jeho jménem nabídl Ludvíku XIV.
vydání strategicky významné pevnosti Casale.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Král tehdy
Mathioliho přijal v soukromé audienci, bohatě jej obdaroval, podepsat smlouvu
do Italie poslal vyslance a k následnému obsazení Casale vypravil vojsko pod
velením maršála Catinata. K překvapení Francie byl vyslanec zatčen a rozzuřený
král pochopil, že jej Mathioli tahal za nos.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Hrabě nejen krále
podvedl. Zprávu o Ludvíkových záměrech prodal Benátčanům, Španělům a snad i
dalším, za což ode všech inkasoval odměnu. Z úspěchu se neradoval dlouho.
Ludvík XIV. nemínil takovou blamáž přejít, Catinatovi lidé dobrodruha dopadli,
unesli a podvodný hrabě byl bez okolků poslán na Pignerol. Pro mnohé se stal
Železnou maskou on, jeho kandidatura však byla později vyvrácena tak
přesvědčivě, že nemá smysl se s ní zabývat.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Mezi žalářníkem de
Saint-Marsem a ministrem války Louvoisem, později nejmocnějším mužem po králi,
existovala velice čilá korespondence, z níž se dochovaly jen části. V těchto
listech se hlavním tématem postupně stávala starost o vězně, který není
většinou jmenován. Depeše jej označují "váš vězeň", "váš
svěřenec", "vězeň, o němž víte" a postupem času pak "starý
vězeň".</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Saint-Mars
opakovaně ministra ujišťoval,že kromě určených lidí svěřenec s nikým
nepromluvil, nikdo neviděl jeho tvář a že pobývá v cele opatřené zvlášť zabudovanými
trojitými dveřmi. Korespondence odhaluje zvláštní starost o vězňovo zdraví,
úctu, která je mu prokazována, značně vysoké náklady na stravu, výjimečnou péči
o čistotu oděvu a ložního prádla, neobvyklé výsady pokud šlo o zvláštní drobné
předměty osobní potřeby a mnohé další. Občas se objeví dopis až úzkostlivý,
zvláště v okamžiku, kdy se do složitých izolačních opatření vloudila chybička.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Z jiných pramenů
je známo, že Saint-Mars obsluhoval svého tajemného vězně sám či tak činili
pouze jeho důstojníci, že transport vězně z pevnosti do pevnosti probíhal za
velmi zvláštních bezpečnostních opatření a při zastávkách měl bývalý mušketýr
po ruce vždy nabité pistole Všechna opatření směřovala zejména k tomu, aby
nepovolaný s nikým kromě určených osob nepromluvil a aby neodhalil tvář.
Starost o vězňovo zdraví byla veliká, celkové náklady na Železnou masku později
na základě účtů odhadli historikové na stovky milionů současných franků. Muselo
tedy jít o muže mimořádného významu. Nebo o nositele tajemství první kategorie,
které mohlo ohrozit Francii či vládnoucí dynastii.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Zdánlivý poklid a
stereotyp Saint-Marsovy služby narušila roku 1680 smrt Nicolase Fouqueta. Mnozí
ji zpochybnili, o tom však později. Roku 1681 se počet mušketýrových svěřenců
opět ztenčil, byl totiž propuštěn hrabě de Lauzun. Z klíčových postav na
Pignerolu zůstal jen Mathioli, Dauger a starý Fouquetův sluha La Rivićre, týž,
který marně po Fouquetově zatčení cválal do Paříže zachránit kompromitující
dokumenty. Fouqueta následoval do vězení dobrovolně. Nebyl obžalován, souzen a
de facto ani nebyl vězněm. Přesto se na svobodu nikdy nedostal! Mnozí si kladli
otázku, proč asi!</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Nedlouho po
Lauzunově propuštění dostal Saint-Mars rozkaz přemístit se s většinou mužů do
pevnosti Exiles. V souladu s rozkazem odvezl v noci, tajně a pod silnou
eskortou, ve zvlášť upravených nosítkách, dvě osoby. Sluhu La Rivićra a
"starého vězně". Vzhledem k tomu, že Mathioli prokazatelně na
Pignerolu zůstal, se mohlo jednat pouze o muže zapsaného při uvěznění jako
Eustach Dauger. Saint-Mars nechal opět v Exiles v předstihu postavit ony
zvláštní trojité dveře, zamezující slyšení nežádoucího a vidění nedovoleného z
chodby. Rovněž vybavil značně nevězeňsky celu a vydal rozkazy, aby zvláštní
stráž ve dne v noci hlídala nejen na chodbách, ale i venku pod okny.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Korespondence s
Louvoisem pokračovala i z Exiles s neztenčenou silou. Dne 4. ledna 1687 zemřel
La Rivićre a Saint-Marsovi zůstal pouhý jeden vězeň.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Mušketýrovy
stížnosti na podnebí Exiles vedly k jeho jmenování guvernérem ostrova
Sainte-Marguerite , jednoho ze dvou Lérinských ostrovů v zátoce La Napoule
proti Cannes na Azurovém pobřeží. Saint-Mars se s plnými mocemi vydal na ostrov
nejprve sám, v dohodě s Louvoisem opět vybudoval celu s trojitou uzávěrou, pak
objednal nosiče z Itálie, o nichž si byl jist, že nerozumí francouzsky, vrátil
se do Exiles a s kordonem svých důstojníků a vojáků přepravil v zastřených
nosítkách jednoho jediného vězně do nového působiště. Celu Železné masky
ukazují na ostrově dodnes. Opět měla trojité dveře a už sám půdorys o ploše 30 m2 i okno o ploše 2,6 m2 svědčí o vybavení nad
poměry. Přesun se uskutečnil roku 1687.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Na ostrově
Sainte-Marguerite bylo vězňů víc (mimo jiné sem byl z Pignerolu přesunut starý
známý Mathioli), jedině vězeň z Exiles tu však obýval celu zvlášť pro daný účel
vybudovanou. Měl povoleny vycházky, ovšem s černou hedvábnou maskou na
obličeji. Stráže hlídaly každý jeho krok a slovo, hlídky ustavičně pozorovaly i
moře.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Roku 1691 zemřel
ministr Louvois a jeho syn i nástupce v úřadu, markýz de Barbezieux, okamžitě
Saint-Marsovi napsal, že požaduje tytéž informace a táž opatření ohledně
"vězně, jehož hlídáte již dvacet let".</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Roku 1698 se
Saint-Marsovi, který překročil šedesátku, dostalo úřadu v jeho branži
nejprestižnějšího. Byl jmenován guvernérem Bastilly. Moc se mu ze slunného jihu
nechtělo, vzpíral se, poslechnout však musel. V Bastille opět byla připravena
ona zvláštní soustavou dveří zabezpečená cela. Francií ve vší tajnosti prošla
nenápadná a silně ozbrojená eskorta se dvěma nosítky, jedněmi pro Saint-Marse,
druhými uzavřenými pro "starého vězně". Neboť na výslovný rozkaz
musel pan de Saint-Mars tajemného vězně vzít do Bastilly s sebou. Zbytek fakt o
pobytech muže s maskou už čtenář zná. Z Bastilly už vězeň putoval jen jako
mrtvola...</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Totožnost
nešťastníka s maskou se připisovala různým osobám. Výčet by vydal na pár stran
a tak se zmíníme jen o těch nejkurióznějších či nejzajímavějších.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Pro vévodkyni
Orléanskou byl vězněm francouzský maršál Berwyck, ten však zemřel jinak. Mnozí
soudí, že tato druhá choť Filipa Orléanského věděla či tušila pravdu a proto
mystifikovala a mátla stopy.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Pro další se pod
maskou skrýval bratr Ludvíka XIV., někdy dvojče, jindy bratr nevlastní.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Jiní ve vězni viděli
nemanželského syna Ludvíka XIV. a slečny de La Vallićre, hraběte z Vermandois,
uvězněného prý za políček, uštědřený legitimnímu následníkovi. Nehledě na
absurdnost takové teorie zemřel Vermandois u Dixmunde na neštovice.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Žalářník Masky
Saint-Mars si tropil občas ze zvědavců dobrý den tvrzením, že jde o vévodu de
Beaufort, který oficiálně padl u Candie, jehož tělo však nikdy nebylo nalezeno.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Absurdní zprávy
šly až k verzi, že pod maskou se skrýval jinoch, uvězněný za pár
pamfletistických veršíčků proti jezuitům. Jiná řešení nepostrádala originalitu,
do známých faktů však nezapadala.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Tuším, že poslední
teorie se jako čtenářský dopis objevila ve francouzském časopise Historia v
roce 1994. V případě Masky prý mohlo jít o vysoce urozeného muže stiženého
nemocí lupus erythematus, jejíž příznaky se v XVII. století daly zaměnit s
leprou. Tato nemoc mohla deformovat tvář, masku tedy nosil onen muž dobrovolně
a ve vězení hledal útočiště před světem, který se jej jako malomocného už dávno
zřekl. Bezpečnostní opatření mohla mít důvody v hygieně, v souvislosti s
ostatními fakty jde však o hypotézu pramálo pravděpodobnou.</div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKUACGNtU__hMRf0LdKIXOLGAIHlv_pAsI8zP60wpeYB5ydHIc4drx5_oPZNaS4nZORNtgcg7Dwn6JfymAIFHnEaBFWAp5hU-SutGmybTL-FJchadkk1UEnlfe7SigyWOBwF4rlmvGBro/s1600/1899.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1029" data-original-width="1600" height="409" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKUACGNtU__hMRf0LdKIXOLGAIHlv_pAsI8zP60wpeYB5ydHIc4drx5_oPZNaS4nZORNtgcg7Dwn6JfymAIFHnEaBFWAp5hU-SutGmybTL-FJchadkk1UEnlfe7SigyWOBwF4rlmvGBro/s640/1899.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Cela Železné masky na ostrově St.-Marguerite</i></td></tr>
</tbody></table>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Jiná teorie
pracuje s úvahami kolem velmi dlouho neplodného manželství Ludvíka XIII. s
Annou Rakouskou i s téměř neočekávaným početím Ludvíka XIV. O Králi slunce
mnozí pochybovali, že byl dítětem manželským. Poukazovali jak na nechuť jeho
otce k plnění manželských povinností, tak i odlišnosti v povaze i fyzickém
vzhledu stejně jako na podivný nezájem a smutek mušketýrského krále při narození
dědice trůnu. Upozorňovali na abces v podbřišku Ludvíka XIII., který jej roku
1630 málem stál život a o němž se mnoho bližšího neví. Podle ohledání těla
mrtvého krále prý nemohl mít mušketýrský panovník děti, což do protokolu prý
uvedeno nebylo.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Královský lékař
Pardoux-Gondillet prý svému zeti Marcu de La Morelhie zanechal tajný raport,
který mladý vyděšený muž neuváženě ukázal náčelníku policie La Reyniemu. Ludvík XIV.
o věci nařídil absolutní mlčení, načež La Morelhie beze stop zmizel. Shoda jmen
Morelhie-Marchialy je v této souvislosti lákavá. Kdo byl otcem Ludvíka XIV. i
později narozeného Filipa se už v této verzi neříká. Moderní práce,
rozebírající s důvtipem a důkladností Sherlocka Holmese dostupné zprávy a
fakta, však s případem de La Morelhie vůbec nepracují. Nelegitimní původ krále
by ovšem byl tajemství první velikosti a stálo by za to jej pohřbít jakýmkoliv
způsobem.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>K záhadě Masky
přispěl v "Otaznících nad hroby" i český hledač tajemství, tušení a
souvislostí Ludvík Souček. Jeho vyprávění je brilantní, naštěstí se na závěr
přiznal, že své verzi za mák nevěří. Připomeňme jen, že z Eustacha Daugera
vyvodil dvojníka (nikoliv dvojče) Ludvíka XIV., dosazeného na trůn spikleneckou
klikou. Pod maskou pak byl uvězněn pravý král. Lecos z Daugerovy minulosti
Souček převzal od Marcela Pagnola, další si vymyslel a exkurs do zdravotního
stavu Ludvíka XIV. silně přizpůsobil pointě. Jeho příběh je ovšem jedním z
nejoriginálnějších.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Historik Jean
Markale, specialista na starou Galii, artušovské legendy a středověké záhady,
nepominul v knize o Bastille z roku l989 ani tajemného vězně Marchialyho. Zcela
zavrhl (jako před ním už jiní) Mathioliho. O Daugerovi na druhé straně dost
paušálně prohlásil, že jde o osobu zcela neznámou, nedůležitou, pouhého sluhu.
Což doložil nezvratným faktem, že v posledních letech Fouquetova života
skutečně Dauger jako surintendantův sluha působil.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Markaleovým
kandidátem na titul Železné masky se stal Nicolas Fouquet. Markýz de Belle-Isle
byl prý tak tvrdě potrestán zejména proto, že znal mimořádně závažné státní
tajemství, jehož prozrazení či zneužití mohlo krále ohrozit. Okolnosti
Fouquetovy smrti skutečně budí rozpaky. Proskočily zprávy o jedu, mluvilo se o
tom, že surintendant zemřel neočekávaně a podezřele. Jeho tělo předal Saint-
Mars rodině po dvou měsících (což o to, Pignerol byl z ruky a administrativa
vše přibrzdila), bez ohledacího protokolu a v tak vysokém stupni rozkladu, že
rakev nebyla otevřena a totožnost potvrzena.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Podle Markalea
sehrál Ludvík XIV. nechutnou komedii. Je faktem, že ihned po surintendantově
úmrtí dostal Saint-Mars příkaz přemístit jeho sluhu La Rivićra a také
"starého vězně" do izolované cely v podzemí. Na Pignerolu, říká
Markale, ale nezemřel Fouquet, jen zcela bezvýznamný Dauger. Smyslem Daugerova
věznění bylo použití pouze pro tuto jednu jedinou chvíli. Dauger zaujal
Fouquetovo místo a surintendant, nyní pokládaný oficiálně za mrtvého, zmizel i
se svým sluhou v temnici. Král měl konečně klid od těch, kteří neodbytně žádali
pro Fouqueta milost, a současně i jistotu, že ono státní tajemství je dobře
ukryto.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Proč vlastně nešlo
Fouqueta propustit ? Tajemství samo o sobě prý bylo neprůkazné. Surintendant
však mohl někde ukrýt doklady, jejichž účinek by byl zničující. Hrabě de
Lauzun, který Fouqueta dobře znal, byl raději propuštěn, živý Fouquet ukryt
především kvůli němu, a pak jej rychle převezli na Exiles. Vězeň dostal masku,
neboť Fouqueta prý mohl někdo poznat.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Fouquetovi by v
době smrti Masky bylo 88 let, někteří současníci se však dožili i vyššího věku.
Pravdu prý poodhalil vévoda de Saint-Simon ve svých "Pamětech", v
nichž zaznamenal k datu surintendantovy smrti, že Fouquet strávil v žaláři 34
let. Jako současník měl dobře vědět, že Fouquet, uvězněný roku 1661, strávil v
celách "jen" 20 let. Saint-Simon byl ovšem Lauzunův švagr, mohl cosi
vědět stejně jako Lauzun tušit. Nebyla ona číslice 34 jen přesmyčkou číslice
43, odpovídající rozdílu let 1661-1703, tedy Fouquetova zatčení a smrti Masky?</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Markale v této
knize ponechal stranou, o jaké tajemství mohlo jít. Říká jen, že o takové,
které bez dokladů nešlo použít. Současně ovšem hledá odpověď na otázku, kde
takové sdělení či důkazy mohl surintendant skrýt. Podle francouzského historika
může být odpověď zakódována v obrazech Nicolase Poussina. O Poussinovi záhadně
mluví dopis Fouquetova bratra Louise, datovaný z Říma dne 16.4.1656.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Tajemství prý
malíř skryl do svého nejslavnější obrazu "Et in Arcadia ego". Tato
kompozice postav před náhrobkem s uvedeným nápisem se obvykle vykládá jako
připomínka přítomnosti Smrti všude, ba i v idylické pastýřské Arkádii. Jenže,
říká Markale, co když nápis odkazuje na velmi podobný skutečný náhrobek v
Arques? Není to jméno bájné Arkádii podobné? Blízko Arques se navíc nalézá
Rennes-le-Chateau, kde Colbertovi lidé po Fouquetově zatčení zuřivě kopali a
kde byl v XIX. století objeven poklad s podivnými dokumenty, jejichž charakter
je opředen dalšími tajemstvími...</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>K Fouquetovu
tajemství se Jean Markale vrátil v jiné své knize o katarském hradu Montségur.
Mohlo podle něj souviset se sang réal, další velkou záhadou, tedy s ničím
menším, než s Grálem a potomky Kristovy krve, z nichž snad (podle něj) mohli
pocházet Merovejci, dynastie prvních králů francouzského území. Ti by mohli
stále žít a jejich nárok na korunu Francie by byl větší, než nároky krále
Ludvíka...</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Poslední teorie v
tomto vyprávění propracovaností i dramatičností všechny ostatní předčí . Nutno
předeslat, že spisovatel a člen Francouzské akademie Marcel Pagnol ji v
úplnosti publikoval teprve ve druhém vydání své velice čtivé knihy "Le
Secret du Masque de Fer" v roce 1977. Hlavní postavou je tu všemi (kromě
Součka) odvrhovaný a opomíjený Eustach Dauger.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Pagnolova verze má
proti všem předchozímí jednu velikou přednost: odhaluje charakter tolik
diskutovaného tajemství. Má ovšem i slabá místa a příliš mnoho hypotéz,
vážících na sebe jinak velmi logickou konstrukci. Záhadný vězeň bez minulosti
Eustach Dauger by skutečně mohl být klíčem k rozluštění. Pagnol chtěl dál po
neověřených podrobnostech pátrat ve spolupráci s anglickými historiky, smrt mu
v tom však zabránila...</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Poprvé se o
Daugerovi historie dozvídá z dopisu ministra Louvoise Saint-Marsovi. Louvois v
něm nařizuje dne 19.7.1669 připravit pro Daugera kobku. Podtrhuje důležitost
vězně a rozkazuje, že zpráva o něm nesmí proniknout ven. Přímo doporučuje
oddělení tohoto vězně od ostatních prostor více dveřmi, aby hlídky nic
neslyšely. Saint-Mars musí vězně obsluhovat sám, v cele nesmí na Daugera
dopadat mnoho světla, současně však s ním má být zacházeno "jako by to byl
pouhý sluha".</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Dopis je podivný
stejně jako opatření. Pokračování je ještě záhadnější. Dne 26.7. téhož roku
psal Louvois kapitánu de Vauroyovi, veliteli v pevnosti Dunquerque, příkaz k
převozu Eustacha Daugera do Pignerolu. Z dopisu vyplývá, že Dauger už byl
zatčen, neříká se ale, kde se vězeň nalézá. Jiný dopis nařizuje guvernéru
Dunquerque kapitána de Vauroye uvolnit, aniž je mu sděleno proč. Vše budí
dojem, že akce má být utajena a vězeň není v Dunquerque, jinak by o něm
guvernér věděl.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Následující dopisy
odhalují, že de Vauroy svého vězně eskortoval přes celou Francii, na což mu
stačily tři desítky mužů. Jenže v oblasti Pignerolu byla náhle uvedena do
pohotovosti posádka 600 mužů. Ti podléhali guvernérovi pevnosti, teď je však
pod přímé velení dostal pouhý kapitán de Saint-Mars, velitel vězeňské věže.
Guvernér bleskově proti takové nehoráznosti protestoval, z nejvyšších míst mu
bylo ale striktně sděleno, že Saint-Mars je v této akci absolutním velitelem a
ve své věži neomezeným pánem, který podléhá jen ministrovi a králi! Podivná
opatření pro převzetí jediného muže, o němž se tvrdí, že je jen sluhou!</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Záhady teprve
začínají. Muž stejného jména jako vězeň z roku 1669 žil, což ostatně uvádí i
Souček. Jmenoval se Eustach Dauger (či d°Auger) de Cavoy, byl synem velitele
Richelieuovy gardy a bratrem významného dvořana Ludvíka XIV. Choval se
způsobem, který rodině přinášel jen hanbu. Zabil patnáctileté páže, byl vyhnán
z armády, zapletl se do afér páchnoucích čarodějnictvím a jedy, vlastní matka
jej vydědila a zbavila práva prvorozenosti.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Roku 1668
Eustachův bratr Louis obdržel od krále souhlas s internací této skvrny na erbu
Cavoyů do vězení Saint-Lazare. Až potud se Pagnol a Souček shodují. Dál už
nikoliv. Tento Dauger totiž na Pignerol nikdy nedorazil, ještě po deseti letech
psal své sestře zoufalý a kajícný dopis-odjinud!</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Co se stalo? Pravý
Dauger je někde ve vězení a vězeň z Dunquerque dostane jeho jméno! Nač? Proč
Louvois a král pošlou Saint-Marsovi vězně, jemuž dají jméno šlechtice
internovaného o rok dříve? Jakou skutečnou totožnost tak chtěli zakrýt?</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Státní vězeň,
podléhající opatřením jako Maska, musel být nebezpečný. Mohl mít přátele a ti
se jej mohli pokusit osvobodit i násilím. Možná měl spojence v zahraničí, proto
na hranicích Francie taková vojenská opatření. Mohl to docela dobře být
spiklenec. Bylo v té době za hranicemi Francie nějaké vážnější spiknutí proti
králi Ludvíkovi?</div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdifXneeZu1-4-JS5Ja5VQnkHDN-E8LSpUkjaj0_hEAAlt0D52FXXd8Yt8bRMMzgrlxxgtEw4ADNxFW-j4awPsUX4YqdT7Gf9_Dx8QBAaeo5qEyGFEhi1Zw9OGQZnA0vDVO_Oznah_SVg/s1600/Schermata-2019-04-09-alle-00.58.29.png" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="859" data-original-width="1600" height="342" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdifXneeZu1-4-JS5Ja5VQnkHDN-E8LSpUkjaj0_hEAAlt0D52FXXd8Yt8bRMMzgrlxxgtEw4ADNxFW-j4awPsUX4YqdT7Gf9_Dx8QBAaeo5qEyGFEhi1Zw9OGQZnA0vDVO_Oznah_SVg/s640/Schermata-2019-04-09-alle-00.58.29.png" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Pignerol. Citadela je vpravo nahoře.</i></td></tr>
</tbody></table>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span><span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Bylo, odpovídá Pagnol, a právě v letech
1668-69. O nitkách k němu vedoucích referoval francouzský vyslanec v Londýně v
květnu 1668. Za hlavu spiknutí, které s pomocí francouzských protestantů ,
Anglie a Španělska mělo Francii připravit o severozápadní provincie, zbytek pak
proměnit v uspořádání švýcarského typu, označil Rouxe de Marcilly. Ludvík XIV.
žádal okamžité zatčení, Anglie však odpověděla, že Roux z ostrovů zmizel. Byl
dopaden ve Švýcarsku v květnu 1669 v akci, které velel maršál de Turenne, nejnadanější
vojevůdce Francie té doby. Dopaden a unesen z cizího území! To samo o sobě o
něčem svědčilo.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Roux, převezený do
Bastilly, prodělal výslech na mučidlech, v němž prozradil dva další komplice:
jakéhosi Veyrase a svého sluhu Martina. Do Anglie okamžitě odplouvali kurýři,
aby sluhu Martin bez prodlení nalezli. De Croissy, Colbertův bratr, jej objevil
a přemlouval k cestě do Francie. Martin odmítl.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Dne 21.června 1669
byl Roux dolámán v kole. Dne 1. července de Croissy žádal krále o souhlas s
Martinovým únosem a jeho přepravou do Calais. Obratem dostal dopis, že "už
není nutné, aby Martin přijel"!</div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCaQHwHMQ-GpvlX-L3EuyADzo5jsyrAv0lX3cq9a66ezDqXM2YGOPThcK2IHX9uF16qA-uCDMs_7xktsw6FBBViG5pVPDbVb7lGUvuYUiI2GckVTPLcfLI0G08mnaHPYObPgW0F8JIaPo/s1600/oinerol.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="515" data-original-width="672" height="490" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCaQHwHMQ-GpvlX-L3EuyADzo5jsyrAv0lX3cq9a66ezDqXM2YGOPThcK2IHX9uF16qA-uCDMs_7xktsw6FBBViG5pVPDbVb7lGUvuYUiI2GckVTPLcfLI0G08mnaHPYObPgW0F8JIaPo/s640/oinerol.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Citadela v Pignerolu</i></td></tr>
</tbody></table>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Proč Versailles
náhle o Martina ztratilo zájem ? Proč se o něj už neměl de Croissy starat ? Co
když to byl nezájem předstíraný ! Co když sluhu Martina unesl někdo jiný ?
Tajně!</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Připomeňme, že o
šest dní později ohlásil Louvois Saint-Marsovi příjezd vězně Daugera, "s
nímž má být jednáno jako se sluhou". Chronologie navazuje a lecos dalšího
do sledu událostí zapadá.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>V létě 1670
zemřela náhle švagrová Ludvíka XIV. Henrietta Anglická. Král dal neprodleně
zajistit všechnu korespondenci s jejím bratrem, anglickým králem Karlem II.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Henriettiny a
Karlovy dopisy historikové publikovali. V jinak ucelené řadě však chybí listy
od července 1669 do Henriettiny smrti. Ty prý Ludvík XIV. vlastnoručně spálil!
Proč?</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Odjinud je známo,
že 4. července 1669 avizoval Karel II. sestře Henriettě odeslání velmi tajného
dopisu. Co když právě tento dopis obsahoval zmínky k případu Martin, souhlas s
jeho únosem z Anglie či věci ještě závažnější!</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Předpokládejme s
Pagnolem, že Martina tajná policie unesla a stopy zahladila jeho přejmenováním
na Daugera. Dauger ještě nebyl na Pignerolu ani rok a král vydal zvláštní
příkaz svému ministrovi. Politicky i pracovně velmi vytíženého Louvoise, běžně
dvanáct hodin denně úřadujícího, poslal provést do Saint-Marsovy citadely
inspekci. Louvois dokonce původně ohlášený termín návštěvy o šest týdnů
uspíšil. Záminkou se stala diplomatická návštěva Turina, na Pignerolu však
ministr pobyl mnohem déle.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Spolu s ním
cestoval i pevnostní architekt Vauban, který vzápětí na Pignerolu zahájil nové
obranné práce. Byl -li sluha Martin a Dauger jedna a táž osoba, neměl Louvois
nařízeno provést na Pignerolu výslech ve věcech, které dodatečně vyplynuly z
korespondence princezny Henrietty ? Podivná věc, po Louvoisově odjezdu byli v
oblasti Pignerolu vyměněni tři guvernéři, vystřídána a zesílena celá posádka.
Neměli být přesunuti jinam ti, kteří pamatovali zvláštní pohotovost v době
Daugerova příjezdu?</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Dauger a Martin
skutečně mohli být jeden a týž muž. Záhada Daugerovy osoby se tím ale změnila
jen v záhadu Martinovu. Kudy jít dál? Byl-li Martin unesen z Anglie, zmizel z
tohoto ostrova současně někdo zajímavý ? Měl by to být muž kolem třicítky s
tváří, která by budila nežádoucí pozornost, mluvící francouzsky bez akcentu,
vzdělaný, zbožný, možná kněz, hodně cestující, ne právě pevného zdraví. Alespoň
tak se jeví kusé charakteristiky Železné masky v náznacích Louvoisovy a
Saint-Marsovy korespondence i v kusých zprávách pamětníků. Marcel Pagnol
takového člověka našel. Angličtí historikové jej znali již déle pod jménem
James de la Cloche.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>James de la Cloche
žil do roku 1668 vcelku poklidně na anglickém ostrově Jersey nedaleko
francouzských břehů. Vychovala jej tu rodina Carteretů, která za anglické
revoluce poskytla po popravě Karla I. útočiště jeho synovi, budoucímu Karlu II.
Říkalo se , že mladý následník tu měl románek s Margueritou Carteretovou a že
James byl následkem tohoto románku.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Roku 1657 se
Marguerite provdala za Jeana de la Cloche, který přijal Jamese za vlastního a
dal mu i jméno. Rodina Carteretů ovšem absolutně popírala, že by James byl
Margueritiným dítětem.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Roku 1668 dospěl
James de la Cloche k přesvědčení, že mu pěstoun i rodina, ve které vyrostl,
zamlčují pravdu. Levobočků měl Karel II. požehnaně, o všechny se postaral, z
některých nadělal vévody. James, jehož podoba s anglickým králem byla výrazná,
se rozhodl, že dosáhne téhož. Začal si činit nárok na uznání za prvorozeného z
králových levobočků. Karel II. ovšem tentokrát rozhodně popřel, že by se na
Jersey s Margueritou dostal do situace, vedoucí k možnosti počít potomka.
Odmítnutý James neuvěřil, sám si udělil titul prince Stuarta, odcestoval do
Hamburku, přestoupil ke katolicismu, v dubnu 1668 přijel do Říma a požádal o
vstup do Tovaryšstva Ježíšova jako novic. Generálovi řádu Jeanu-Paulovi Olivovi
předložil listinu Karla II., uznávající nároky prince Stuarta jako královského
syna, navíc podepřenou i dopisem královny Kristiny Švédské, která toto
stvrzovala.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Jezuité Jamese
přijali s otevřenou náručí. James občas doručil představeným dopisy Karla II.,
naznačující plány na králův přestup ke katolicismu a na rekatolizace
protestantské Anglie. Když se však v Římě ohlásila královna Kristina, dorazil
náhle Karlův dopis, žádající udržení původu prince Stuarta v tajnosti a jeho
okamžité vyslání do Londýna.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Otec Oliva tedy
poslal Jamese de la Cloche na podzim 1688 s jedním řádovým bratrem (neboť
takový byl jezuitský předpis) přes Francii do Anglie s tím, že princ Stuart má
v Paříži v úmyslu požádat o audienci Ludvíka XIV. či lépe Madame Henriettu,
Ludvíkovu švagrovou a sestru anglického krále.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Ve Francii se však
James de la Cloche svému spolubratru ztratil. Znovu se objevil až v červnu 1669
v Neapoli s plnými hrstmi peněz a zcela změněnými zvyky a mravy. Navštěvoval
pochybné podniky, oženil se s dcerou jakéhosi krčmáře, všude používal titul
prince Stuarta a podle zpráv anglických agentů zemřel neočekávaně 10. září 1669.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Po staletích
provedené expertízy listů, které James de la Cloche předkládal v Římě otci
Olivovi, prokázaly, že se jedná o padělky, v nichž se autor vůbec nesnažil
napodobit písmo či podpis Karla II.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>O původu Jamese de
la Cloche a době jeho narození není nic známo. Jisté je, že v archivech a
matrikách z Jersey neexistuje záznam o jeho narození či křtu. Čí tedy bylo
dítě, které vážená rodina Carteretů vychovávala ? I na tuto otázku má Pagnol
odpověď a nutno přiznat, že další logika není špatná. James de la Cloche byl
Martin-Dauger a současně i bratr-dvojče Ludvíka XIV., narozený jen o málo
později. Sledujme dál všechny důvody pro toto odvážné tvrzení a případné
námitky.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>První a největší
zní: porod královny byl veřejnou záležitostí a narození dvojčat, eventuálně už
i těhotenství tohoto typu, nebylo možné utajit. Jeden dokument, popis slehnutí
Anny Rakouské, ale naznačuje, že při troše štěstí či příprav to možné bylo ! Co
když krále a tedy nepochybně i kardinála o možnosti takového těhotenství někdo
informoval? Dva dědici trůnu představovali téměř jistou občanskou válku, se
kterou se ministr i panovník potýkali celý život. Určitá proroctví Ludvíku
XIII. narození dvojčat předpovídala.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Podle dochovaného
popisu královnina porodu víme, že porodní bolesti začaly 4.září 1638 kolem
jedenácté hodiny večerní. Ve dvě ráno zesílily, byl upozorněn král, a kolem
šesté se v královnině ložnici shromáždili nejvýše postavení lidé dvora.
Přivedení následníka na svět bylo svěřeno porodní bábě paní Peronne. V jedenáct
dopoledne se dítě narodilo, král je nechal biskupem z Meaux před zraky dvora
pokřtít a vzápětí se spolu se všemi přítomnými odebral do kaple v
Saint-Germain-en-Laye, kde se ihned sloužilo Te Deum.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Bohoslužba za
narození následníka trůnu se však podle tradice dvora neodbývala hned a v pouhé
zámecké kapli. Připravovala se s velkou slávou v katedrálách, kde se jí
účastnili lidé všech vrstev. Teď , onoho 5. září 1638, se sloužilo Te Deum
takřka provizorně a okamžitě. Proč ? Aby s králem dvůr co nejrychleji z
královniny komnaty odešel a paní Peronne mohla přivést na svět eventuální dítě
druhé? Nebyl pověstný králův nezájem, nedostatek nadšení z dědice a smutek
onoho dne jen bolestí otce, chápajícího politickou nutnost rodičovské tragedie?</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Druhé dítě, Pagnol
je o tom přesvědčen, přišlo na svět o málo později po prvním. Paní Peronne se s
ním podle instrukcí v tichosti vytratila a odjela na venkov, kde bylo
vychováváno jako nemanželské dítě jakési urozené slečny. Což vlastně zatím vše
tvrdí i Dumas:</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>"Královna
tedy dala život synovi. Ale když se celý dvůr radoval z té noviny a král ukázal
novorozeně lidu i šlechtě a zasedl pak za stůl, aby oslavil šťastné narození
dědice trůnu, osaměla královna ve svém pokoji a byla podruhé zachvácena
porodními bolestmi a přivedla na svět druhého syna... Pospíšili hned do
komnaty, kde král obědval. Oznámili mu tiše, co se stalo. Král vstal od stolu a
pospíšil ke královně. Ale tentokrát se mu na tváři nezračila radost, ale spíš
hrůza...Ve Francii totiž vládne po otci vždy nejstarší syn... Podle tvrzení
lékařů a právníků se však dá pochybovat o tom, že syn, jenž se z dvojčat narodí
první, je opravdu starší podle zákona božského a zákonů přírody."</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Paní Peronne občas
podávala králi zprávy. Po jeho smrti se adresátem zpráv stala Anna Rakouská či
Mazarin Rostoucí dítě se ovšem začalo podobat Dauphinovi a jeho pobyt ve
Francii se stával riskantním.Roku 1644 paní Peronne odplula z Francie do Anglie
k porodu, při němž manželka Karla I. přivedla na svět budoucí Henriettu
Anglickou, sestru příštího Karla II. Tehdy šestiletého svěřence vzala s sebou.
Cesta posloužila k předání dítěte bohaté a spolehlivé, v ústraní ostrůvku
Jersey žijící rodiny Carteretů. Anglická královna Henrietta-Marie, sestra
Ludvíka XIII., mohla být do věci zasvěcena a Carteretovy sama vybrat. Rodině
Carteretů se jednoduše už řeklo jen, že jde o nemanželského urozeného syna, a
samozřejmě se jí daly i příslušné prostředky na výchovu.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Lidé na ostrově si
časem spojili neznámý Jamesův původ s pobytem následníka trůnu Karla, a
podezření na plod jeho lásky k Margueritě Carterové bylo na světě. Jamesovi
sice mohlo být tehdy kolem šesti let, po letech to však už nikoho z klevetníků
nezaráželo a mladého de la Cloche, který vlastní datum narození neznal, teprve
ne. Byla tu přece ona zarážející podoba s Karlem II.!</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Jersey patřilo
anglické koruně. Portrét krále visel u Carteretů v domě. Byl ražen na
anglických penězích. Na ostrůvku se mluvilo sice víc francouzsky než anglicky,
francouzské peníze tu ale nekolovaly. Naštěstí ! Jinak by James s překvapením
zjistil, že Ludvík XIV. a Karel II. mající společné předky, si jsou rovněž dost
podobní.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>James de la Cloche
upřímně věřil ve svůj nemanželsko královský původ. Karel II. věděl své a
požadavky mladého muže odmítl. Ten, přesvědčený o opaku, odplul z Anglie, sám
si napsal královská potvrzení původu a předstoupil s nimi před jezuity. Proč ?
Snad doufal, že prokáže Karlu II. tak platné služby,že král svůj domněle
zapíraný hřích mládí přizná. V Římě se však měla objevit švédská královna a
podvod mohl být vyzrazen. De la Cloche tedy vyrobil další dopis a na jeho
základě byl vyslán do Londýna. Začalo drama prozrazené totožnosti.</div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVciotDWJlnahJ7pdW7cnNCsTTti3ufuwJ2qB4GpW6rKmwW5vUsbxZ0Kf2Eg4CQlr9OuSXVXk6AToEIdEHCNMpnac_NUl_w6hUi_yK_oMaojs3Q_fRARyDaL9I-kUUGwJhv2vIjhNmoC4/s1600/1280px-La_Bastille_20060809.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="678" data-original-width="1279" height="338" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVciotDWJlnahJ7pdW7cnNCsTTti3ufuwJ2qB4GpW6rKmwW5vUsbxZ0Kf2Eg4CQlr9OuSXVXk6AToEIdEHCNMpnac_NUl_w6hUi_yK_oMaojs3Q_fRARyDaL9I-kUUGwJhv2vIjhNmoC4/s640/1280px-La_Bastille_20060809.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Bastila, místo smrti Železné masky</i></td></tr>
</tbody></table>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Ve Versailles se
Jamesovi podařilo získat audienci u Henrietty Anglické. Ta znala dost důvěrně
Ludvíka XIV. i Karla II. Že James skutečně Madame Henriettu navštívil, dokládá
poslední zachovalý zlomek její korespondence s bratrem.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Dne 20. ledna 1669
psal anglický král sestře, že Itala, na nějž se Madame vyptávala a jehož jméno
a stav neznala, viděl jen v šeru chodby, jeho tvář si nepamatuje a stěží by ho
poznal, kdyby se znovu potkali.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Neptala se
Henrietta právě na Jamese de la Cloche, jehož podoba ji zarazila? Neznamenalo
slovo Ital muže, který přicestoval z Itálie ? A neodpovídal Karel II. záměrně
nejasně a lží ? Nebo spíš, neměl anglický král, sbírka neřestí, podlosti,
intrik, zrad a nepravd, s Jamesem plány, o nichž sestře nemínil referovat ?
Proč tak zdůrazňoval, že v šeru nepoznal tvář ? Nestřežil tajemství, které znal
od matky ? Nepoznal naopak Itala až příliš dobře ?</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>James de la Cloche
opustil Francii, možná s dopisem od Henrietty, a dorazil do Anglie. Co chtěl
králi říci ? A co král jemu ? Co když mu Karel II. pravdu prozradil ? Co když
ve Francii James kus pravdy začal tušit ? Dobrodružnou povahu už osvědčil,
oddanost Karlu II. také. Právě v té době se rodilo spiknutí Rouxe de Marcilly,
jehož prý anglický král dvakrát přijal v soukromé audienci.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>James se stal
spoluspiklencem, možná i jeho tajnou hlavou. Anglický král mohl na velmocenském
oslabení Francie jen vydělat. De la Cloche přijal inkognito sluhy se jménem
Martin. Pak bylo spiknutí v květnu 1669 vyzrazeno, Roux lapen, na mučidlech
promluvil a Colbert de Croissy začal Martina-de la Cloche hledat.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Martin byl někým z
agentů viděn, anglický král dal od spiknutí ruce pryč a francouzský král náhle
začal předstírat, že už není o Martina zájem. Ať se na něj zapomene, už prý
není důležitý. Ve skutečnosti byl Martin, možná se souhlasem Karla II., unesen
a v Calais zatčen. Pan de Vauroy, major v Dunquerque, dostal rozkaz jej
převzít. Martinovi geniálně dali jméno Dauger, což mohlo sloužit k odvedení
zvědavců na nepravou stopu. Zatím Henrietta korespondovala s Karlem II., který
po kurýrovi poslal závažnou zprávu, týkající se něčeho z toho všeho. Dopis
Ludvík později přečetl, zničil a Louvois pak ujížděl na Pignerol ověřit
dodatečná fakta přímo z úst vězně.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Martin-James ve
spiknutí vystupoval navenek jako sluha. Mohl být současně tajnou hlavou a
hlavním trumfem. Bylo možné si představit něco víc než druhého legálního krále
v čele vojska, které osvobozuje s politikou prvního krále silně nespokojené
provincie?</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Někdo ovšem, snad
de la Clochův vlastní sluha, musel vědět cosi o předchozím životě , kdy James
vystupoval jako princ Stuart. Když Jamese-Martina zatkli, tento sluha s
pánovými penězi a jménem prchl do Itálie a v Neapoli začal žít tak, jak by
James de la Cloche nikdy nežil. To, že náhle zemřel, mohla být náhoda nebo také
poslední zametání stop po uneseném, který vlastně takto oficiálně zemřel v
Neapoli. V hypotézách o trojjedinosti mužů de la Cloche-Martin-Dauger a jejich
královském původu je několik slabých míst. Jiná ovšem svědčí o tom, že se
Pagnol mohl pravdě přiblížit.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Věk Masky, podle
toho, co sdělil v Bastille lékaři, se velmi blížil stáří Ludvíka XIV. O
podobnosti s králem svědčí obava, že vězeň bude spatřen a poznán. Kdo mohl být
v dobách bez fotografie a televize poznán na každém kroku nejspíše? Ten, jehož
portrét se běžně razil na všech mincích a medailích. Král!</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span><span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Nejvážnější trhlinu v Pagnolově konstrukci
tvoří období, v němž byl na Pignerolu Dauger skutečně Fouquetovým sluhou. Tyto
zprávy lze ovšem vyložit i tak, že dělal léta uvězněnému surintendantovi občas
společnost. Pobývali spolu v pečlivě vyhrazeném čase, jinak žil Dauger stále ve
své trojdveřové cele. Striktně bylo zakázáno , aby se Dauger setkal u Fouqueta
s Lauzunem. Podnikavý hrabě ovšem prokopal zeď a tajně s Fouquetem komunikoval
. Když to vyšlo najevo, byl na Pignerolu největší poprask v historii Saint-Marsovy
kariéry a ve Versailles obrovské zle. A Louvois se všemožně snažil zjistit, co
všechno ví Fouquet a co se mohl dozvědět Lauzun.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Jako všechno, lze
i tuto námitku vyvrátit. Co když král povolil Daugerovi společnost Fouqueta
(nebo naopak), protože sám nejlépe věděl, že surintendant z vězení nikdy
nevyjde? Co když Fouquet už od Mazarina kus tajemství stejně znal? A mohl vůbec
poznat surintendant, který krále patnáct let neviděl, Daugerovu shodu s mužem o
tolik zestárlým? Lauzuna by ovšem shoda podob udeřila do očí, proto se hlavně
on za žádnou cenu s Daugerem nesměl setkat!</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Proč však král v
dobách, kdy lidský život tak málo vážil, svého sourozence nezlikvidoval? Mrtvé
tajemství by přece bylo uloženo nejlépe! Hlas krve? Králův strach z Boha či Ďábla?
Pověra, že osudy dvojčat jsou svázány, že zemře-li jedno, zemře i druhé .
Vědomí, že stačilo málo a na Daugerově místě mohl být Ludvík?</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Byl vůbec vězeň s
hedvábnou maskou, uzavírá akademik Pagnol svou několikasetstránkovou knihu,
pohřben v neznámém hrobě pod cizím jménem na hřbitově Saint-Paul? Postupně pro
Železnou masku postavili čtyři zvláštní cely. Neprokázal Ludvík XIV., který
vězně přežil o dvanáct let, Železné masce, vězněné s takovými náklady a péčí,
poslední poctu pod důstojným náhrobkem na některém z královských majetků?</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>"To, co jsem
objevil, nepřináší absolutní jistotu a závěry, nejsou to velké objevy",
napsal Marcel Pagnol na závěr, "jestliže se však najde jedna ruka Venuše
Milóské, domyslíme si už kompozici celé sochy..."</div>
Jiří Kovaříkhttp://www.blogger.com/profile/07104593800493494378noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4719566513985880688.post-58628493061857431122020-03-30T08:54:00.001+02:002020-03-30T08:54:48.623+02:00SKUTEČNÉ OSUDY ROMÁNOVÝCH HRDINŮ A. DUMASE (15)<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:TrackMoves/>
<w:TrackFormatting/>
<w:HyphenationZone>21</w:HyphenationZone>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:DoNotPromoteQF/>
<w:LidThemeOther>CS</w:LidThemeOther>
<w:LidThemeAsian>X-NONE</w:LidThemeAsian>
<w:LidThemeComplexScript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
<w:SplitPgBreakAndParaMark/>
<w:DontVertAlignCellWithSp/>
<w:DontBreakConstrainedForcedTables/>
<w:DontVertAlignInTxbx/>
<w:Word11KerningPairs/>
<w:CachedColBalance/>
</w:Compatibility>
<w:BrowserLevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel>
<m:mathPr>
<m:mathFont m:val="Cambria Math"/>
<m:brkBin m:val="before"/>
<m:brkBinSub m:val="--"/>
<m:smallFrac m:val="off"/>
<m:dispDef/>
<m:lMargin m:val="0"/>
<m:rMargin m:val="0"/>
<m:defJc m:val="centerGroup"/>
<m:wrapIndent m:val="1440"/>
<m:intLim m:val="subSup"/>
<m:naryLim m:val="undOvr"/>
</m:mathPr></w:WordDocument>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" DefUnhideWhenUsed="true"
DefSemiHidden="true" DefQFormat="false" DefPriority="99"
LatentStyleCount="267">
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Normal"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="heading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="35" QFormat="true" Name="caption"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="10" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" Name="Default Paragraph Font"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="11" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtitle"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="22" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Strong"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="20" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="59" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Table Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Placeholder Text"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="No Spacing"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Revision"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="34" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="List Paragraph"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="29" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="30" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="19" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="21" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="31" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="32" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="33" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Book Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="37" Name="Bibliography"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" QFormat="true" Name="TOC Heading"/>
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Normální tabulka";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin:0cm;
mso-para-margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:"Calibri","sans-serif";
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:"Times New Roman";
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
</style>
<![endif]-->
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgUTVagTkn9DSeh3vlK11Rai-QDLD9m6nEUuaNCrbS7w3_eiBgdjpIjN91E3UyiiICttzGOJq9J8nN47XZKsVxyrvZIKMO_9KG5Im6y5tmqTyXvT6SreilESoRN12dqb3mJoMf-zaqpG2U/s1600/Nicolas+Fouquet.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1425" data-original-width="1108" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgUTVagTkn9DSeh3vlK11Rai-QDLD9m6nEUuaNCrbS7w3_eiBgdjpIjN91E3UyiiICttzGOJq9J8nN47XZKsVxyrvZIKMO_9KG5Im6y5tmqTyXvT6SreilESoRN12dqb3mJoMf-zaqpG2U/s640/Nicolas+Fouquet.JPG" width="496" /></a></div>
<div align="center" class="Import0" style="text-align: center;">
<b style="mso-bidi-font-weight: normal;"> </b><span style="color: #134f5c;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;">NICOLAS FOUQUET</b></span></div>
<span style="color: #134f5c;">
</span><br />
<div align="center" class="Import0" style="text-align: center;">
<span style="color: #134f5c;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;">Oběť uraženého krále?</b></span></div>
<div class="Import1">
<br /></div>
<div class="Import1">
Už více než čtyři století fascinuje historiky i spisovatele
strmý vzestup a propastný pád Nicolase Fouqueta, vikomta z Vaux, Melunu a
Belle-Isle, surintendanta financí v době počátků samostatné vlády
Ludvíka XIV. Mnozí si kladli otázku, zda moc, vliv a kouzlo tohoto muže
byly tak oslňující, ambice tak vysoké a okázalost tak bezbřehá, že hrozily
zastínit rodící se svit Krále slunce. Bylo Fouquetovo provinění tak obrovské a
záměry tak temné, aby král požadoval jeho hlavu?</div>
<div class="Import2">
Alexandre Dumas postavil ve "Vikomtu de Bragelonne"
vrchního intendanta do středu událostí i zápletky, kterou rafinovaně zosnoval
mušketýr Aramis, v posledním pokračování dobrodružství čtveřice přátel mocný
generál jezuitského řádu a držitel strašlivého státního tajemství.</div>
<div class="Import2">
"Quo non ascendam?", hlásalo pyšně rodové heslo pod
erbem s červenou veverkou ve stříbrném poli. Kam až nevystoupím ! I slovo
"fouquet" značilo v jazyce staré Bretaně, z níž rodina Fouquetů či
Foucquetů vzešla, veverku. V Nicolasu Fouquetovi tato symbolika našla vrcholné
uplatnění.</div>
<div class="Import2">
Rodina, jejíž předkové žili v okolí Angers na dolním toku
Loiry, měla ve svém středu rytíře, kteří válčením zchudli, i kupce, kteří se
obchodem obohatili. Počínaje Nicolasovým dědem, stoupal rod po příčkách
úřednické a právnické kariéry v parlamentech velkých měst a provinčních
centrech. Nicolasova otce, jehož rodiče zemřeli na mor, vychovávali příbuzní.
Francoisu Fouquetovi dali právnické vzdělání, koupili mu úřad rady parlamentu v
Rennes, centru Bretaně, a oženili jej s Marií de Mapéou z vlivné úřednické
šlechty, či jak se říkalo, šlechty taláru. Marie dala Francoisovi, z něhož se
stal královský rada, šestnáct dětí.</div>
<div class="Import2">
Nicolas se narodil roku 1615, zhruba ve stejné době jako
mušketýr d´Artagnan. Vyrůstal bez problémů a nedostatku, základy vzdělání
dostal u jezuitů v Clermontu a v duchu rodinné tradice zahájil právnickou
dráhu. V oněch dobách se dospívalo velmi rychle, postup Nicolase Fouqueta byl
však i na tehdejší časy oslnivý.</div>
<div class="Import2">
Mladý muž složil advokátský slib před pařížským Parlamentem a
o málo později vykonal předepsanou profesní zkoušku. Byl představen kardinálu
de Richelieu, který nezapomněl, jak v hrdelním Chalaisově procesu Nicolasův
otec pečlivě plnil králova a ministrova přání. A tak byl syn Francoise Fouqueta
pověřen delikátním posláním, spočívajícím v dohledu nad politicky velice
nespolehlivým vévodou Lotrinským. Jako novopečenému radovi parlamentu v
lotrinských Metách musel Fouquetovi kardinál zaopatřit věkový dispens. Mladému
muži bylo teprve kolem dvaceti let.</div>
<div class="Import2">
Po Richelieuově smrti si mladého a bystrého Fouqueta všiml
kardinál Mazarin. Udělal z něj intendanta policie, justice a financí u vojska,
střežícího severní hranice. Nicolas pronikl do finančního světa, stal se rychle
podílníkem námořních a koloniálních společností, prokázal hospodářský rozhled a
jako intendant kraje Dauphiné i intendant Severní armády dokázal zabezpečit vše
potřebné. Pak dosáhl úřadu generálního prokurátora pařížského Parlamentu a po
všechna další bouřlivá léta zůstal kardinálu Mazarinovi věrný.</div>
<div class="Import2">
V roce 1653, kdy Fronda pomalu dohasínala, jmenoval Mazarin
Fouqueta spolu s Abelem Servienem jedním ze dvou surintendantů, vrchních
správců financí. O šest let později už měl Fouquet tento úřad jen sám pro sebe.</div>
<div class="Import2">
Roku 1641 se Nicolas oženil s Louisou Fouchéovou. Mladá paní
zemřela brzo po porodu dcerky a ovdovělý Fouquet si za čas vzal Marii-Madelaine
de Castille, s níž pak měl čtyři syny a dceru. S rodinou se usadil v Paříži v
paláci Saint-Mandé blízko královské pevnosti a paláce Vincennes. Mělo to
logiku, ve Vincennes často pobýval Mazarin i mladičký Ludvík XIV.</div>
<div class="Import2" style="text-align: justify;">
Podnikavost, ziskuchtivost a
skrblictví králova Prvního ministra byly všeobecně známé, jen několik málo
zasvěcených však vědělo, jakou šíři, prostředky a sumy tyto kardinálovy vášně
zahrnují.</div>
<div class="Import2">
Mezi nejinformovanější, tvořící Mazarinův "<i style="mso-bidi-font-style: normal;">brain-trust</i>", patřil Jean-Baptiste
Colbert, budoucí První ministr Ludvíka XIV., dále Le Tellier, otec
budoucího Cobertova následníka Louvoise, především však Nicolas Fouquet. Mezi
Colbertem a Le Tellierem na jedné a Fouquetem na druhé straně však byl jistý
rozdíl. Ti první dva pracovali pod Mazarinem, ten třetí pro Mazarina! U
kardinála, jemuž přes pověstné skrblictví Francie vděčila za mnohé, objevil
Fouquet celou šíři moci peněz, sílu korupce, pokušení moci a bohatství. U
Mazarina, neštítícího se osobně či skrytě obchodovat vším od svíček přes kůže
až po drahé kameny a úřady, se veverka naučila mrštnosti.</div>
<div class="Import2">
K Fouquetovu postavení v mnohému přispěl i Nicolasův bratr
Basil, nevysvěcený kněz, špión, šifrér, intrikán a šéf Mazarinovy tajné
policie.</div>
<div class="Import3">
Fouquet probíral s neuvěřitelnou rychlostí a přímo zázračnou
bystrostí obsáhlé listiny a spletité rukopisy, opravoval, dělal si chvatně
perem poznámky a práce mu přímo mizela pod rukou. Podpisy, číslice a odkazy se
množily, jako by tu pracovalo deset jeho úředníků, tedy sto prstů a deset mozků
- a ne jen pět prstů a jediný mozek tohoto muže...</div>
<div class="Import2">
Nicolas Fouquet se skutečně podobal portrétu, jak jej načrtl
Dumas. Zvládal vše, co se po něm žádalo, bez viditelné námahy. Kardinálova i
králova pokladna, věčně vyprázdněné a bezedné, potřebovaly peníze. Fouquet je
vždy dodal a nikdy se nestalo, že by požadované prostředky nesehnal. Jeho
rukama protékaly miliony a lecos proudilo do surintendantova soukromého
majetku. Zda to byl výsledek jeho vlastních obchodů či peníze státní, to nikdo
nikdy nedovedl přesně odlišit. Fouquet začal platit za boháče, své jmění však
používal způsobem, který bral dech, budil obavy, obdiv i závist. Třeba tak, jak
líčí Fouquetův příchod ke dvoru "Vikomt de Bragelonne":</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
Na chodbě, v předsíních i na dvoře
nastal veliký hluk.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 72.0pt;">
"Vida,vida," poznamenal
král, jež tento hluk dobře poznal, "myslel jsem, že Francie má jen
jediného krále. Mýlil jsem se, má dva."</div>
<div class="Import3">
V tu chvíli se otevřely dveře a před Ludvíkem XIV. se
objevil vrchní správce financí Fouquet. To on způsobil hluk na chodbě, jeho
lokajové rámusili v předsíních, jeho koně dupali na dvoře. Kudy šel, ozýval se
šum, který dlouho neutichal. Po tomto šumu tolik toužil Ludvík XIV.,
litoval, že neprovází jeho kroky a neutuchá až po jeho odchodu.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 79.2pt;">
"To není pravý král, jak se
domníváte." řekla Anna Rakouská synovi, "je to jen příliš bohatý
člověk."</div>
<div class="Import2">
Fouquetův dům v Saint-Mandé ukazoval směrem k Mazarinovu
sídlu, blízko nějž stál, prostou fasádu a jediný luxus tu tvořila skvělá
surintendantova knihovna či neobvyklá oranžérie. Nicolasova přítelkyně markýza
de Plessis-Belliére (shoda jmen s románovou Angelikou je náhodná, možná ale
Fouquetův osud posloužil Anně a Serge Golonovým k postavě Peyraca) v sousedním
Charentonu vytvořila skvělý salón a většina velkých duchů, kteří se tu
scházeli, začala tvořit Fouquetův dvůr.</div>
<div class="Import3">
Vlídného, veselého, štědrého Fouqueta milovali básníci, umělci
i všichni jeho lidé. Na jeho čele četl tento malý dvůr jako na čele boha, co se
mu odehrálo v duši, a řídil se tím...Fouquet usedl uprostřed stolu a začal
předsedat hostině. Vesele líčil La Fontainovi Vatelovu výpravu za vínem...</div>
<div class="Import2">
Nicolas Fouquet se obklopil jmény známými i lidmi, jejich
sláva teprve měla přijít. Mezi surintendantovy obdivovatele patřil spisovatel a
taškář abbé Scarron, hvězda preciózní literatury slečna de Scudéry, duchaplná
madame de Sévigné, slavný dramatik Corneille a další, kteří položili základy
soukromé Fouquetovy Akademie múz. Surintendant se stal protektorem plejády umělců:
divadelníka Moliéra, bajkaře La Fontaina, zahradního architekta Le Nôtra,
stavitele Le Vaua.</div>
<div class="Import2">
Fouquetovo jméno mělo zvuk a jeho slovo váhu<i style="mso-bidi-font-style: normal;">. </i>Pro umělce představoval mecenáše s
obdivuhodným estetickým citem, pro věřitele důvěryhodného ručitele, pro finančníky
kouzelníka, pohybujícího se s lehkostí tanečníka. Jen málokdo věděl, že
surintendant pracoval o samotě dlouho do noci a silou vůle zmáhal pravidelně se
opakující horečnaté záchvaty. Všichni viděli jen jeho eleganci, šarm, takt bez
nadutosti, přátelství bez podezíravosti, velkorysost bez zábran.</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 64.8pt;">
V obchodech s úřady ovšem Fouquet
sám na sebe nezapomněl. Od bratra kardinála de Retz koupil roku 1650 titul
markýze de Belle-Isle, s nímž souvisel i vznešený titul místokrále Ameriky.</div>
<div class="Import2">
Belle-Isle je ostrov proti poloostrovu Quiberon, uzavírajícímu
Morbihanský záliv s přístavem Vannes a do jisté míry střežící mohutné přístavní
město Nantes u ústí Loiry do Atlantiku. Na Belle-Isle nechal Fouquet zesílit
opevnění, umístil tu dvě stovky kanónů a dobudoval soukromou oceánskou flotilu,
jejíž admirálskou loď symbolicky pokřtil ve shodě s figurou svého znaku
"Grand Écureuil", Velká veverka.</div>
<div class="Import2">
Nákladné práce nemohly nevzbudit podezření v dobách, kdy se
královská moc spíše snažila opevněná místa šlechty redukovat. Mnozí se začali
klást otázku, odkud vlastně surintendant prostředky bere. Další šli dále a
přemýšleli, zda Fouquet opevňuje ostrov proto, aby Angličanům a Holanďanům
uzavřel místo jejich oblíbených útoků na Francii, nebo buduje vlastní stát ve
státě.</div>
<div class="Import2">
Mazarin musel čelit příliš mnoha feudálním vzpourám, než aby
své pravé ruce bezvýhradně důvěřoval. Rád z Jeana-Baptista Colberta, upřímně
Fouqueta nenávidějícího, udělal tajný nástroj kontroly.</div>
<div class="Import3">
"Jeho Eminence mi též svěřila, abych zkoumal účty vrchní
intendance, Veličenstvo."</div>
<div class="Import3">
"Vida!", zvolal Ludvík XIV., který již chtěl
Colberta propustit, ale poslední slova ho zarazila. "Vida! Jeho Eminence
vás tedy pověřila kontrolou pana Fouqueta? A jak dopadla ta kontrola?"</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Vychází schodek,
Veličenstvo..."</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Dobrá. Dokončete účty a předložte
je..."</div>
<div class="Import3">
"Vrchní správce financí je, Veličenstvo, nejmocnější mu v
království...Za týden mě rozdrtí, Veličenstvo. Dáváte mi za úkol kontrolu, ale
k té nutně potřebuji moc...!"<span style="font-style: normal;">, dočteme se
v jedné z kapitol posledních mušketýrských dobrodružství.</span></div>
<div class="Import2">
V říjnu 1659 Colbert sestavil memorandum skutečných i
domnělých surintendantových hříchů a předal je kardinálovi. Dobře informovanému
Fouquetovi to nezůstalo utajeno a rozhořčeně protestoval. Chytrý Ital sice
nechal kompromitující spis v tichosti ležet, nad Colbertem však roztáhl
ochrannou ruku. Snad tehdy sestavil Fouquet tajný plán pro případ nemilosti,
obsahující záměr utéci do Belle-Isle a nastiňující otázku jak obrany ostrova,
tak i seznamu vlivných stoupenců a přátel, které by bylo dobré získat na svou
stranu.</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 64.8pt;">
Roku 1661 Mazarin umíral a na
smrtelném loži pronesl větu, nepochybně určenou Colbertovi:" Nebylo by
třeba poradit králi, aby pana Fouqueta vyhnal ?"</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
Ludvíku XIV. pak v posledním
rozhovoru řekl:</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
"Dohlížejte na Fouqueta."</div>
<div class="Import2">
"Dlužím vám vše, Sire, ale věřím, že to splácím, když vám
zanechávám Colberta!," dodal ještě.</div>
<div class="Import3">
Prostředně velké, spíše hubené než tlusté postavy, měl zapadlé
oči, všední výraz, hrubé, černé, ale řídké vlasy...Tvářil se přísně, skoro
tvrdě, byl trochu odměřený, což podřízení nazývají pýchou, nadřízení pak
strojenou důstojností. Byl upjatý ve všem - i když se sám díval do zrcadla...,<span style="font-style: normal;">tak vypodobnil Colberta Dumas.</span></div>
<div class="Import2">
Colbert představoval pravý Fouquetův opak, i když v mnohém se
jejich kariéra podobala. I on pocházel z drobné šlechty, která zbohatla
obchodováním, i on studoval u jezuitů, i on byl nadaným finančníkem, tady však
podobnost končila. Remešský rodák a syn obchodníka se suknem musel nad prací
prosedět stovky a tisíce hodin. A Fouquet vše tvořil zdánlivě lehce mezi
hovorem o umění a tancem. Fouquet ovšem improvizoval a Colbert metodicky
plánoval.</div>
<div class="Import2">
Surintendantovy finanční operace byly v nejednom ohledu
hazardní, mnohé se prodávalo a zastavovalo na úkor budoucích let. Fouquet
představoval liberální svět financí, opřený o schopné osobnosti, jimž jejich
nadřízený či hlavní organizátor dával důvěru i prostor.</div>
<div class="Import2">
Colbert ztělesňoval direktivně administrativní byrokratický
systém, založený na instrukcích, fungujících úřadech, pečlivých účtech a
struktuře. Suchý, osobně velmi skromný Colbert, jemuž k obědu a večeři postačil
prostý šálek bujónu, měl jednu velkou slabost: nenávist k Fouquetovi. Snad
právě pro onu eleganci, lehkost a úspěch. Colbert vše musel velmi tvrdě vydřít.</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 64.8pt;">
Ve znaku Colbertů se kroutila
modrá užovka. Veverka versus užovka, tak nazvali mnozí současníci zápas, který
propukl po Mazarinově smrti plnou silou.</div>
<div class="Import2">
Všemi obdivovaná veverka elegantně skákala ve výšinách a dole
se plazící užovku nechávala bez povšimnutí. Užovka ale nevynechala jedinou
příležitost, a měla jich dost, aby mohla do královského ucha zasyčet poznámku o
tom, zda to či ono pan surintendant podniká pro blaho státu, koruny či jen pro
sebe. Nebylo třeba si mnoho vymýšlet. Takto to provedl Colbert Dumasův:</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 72.0pt;">
"Promiňte, Veličenstvo, ale
napřed musím ještě něco připojit."</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Mluvte."</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Zřejmý, hmatatelný důkaz
zrady."</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Jaký?"</div>
<div class="Import3">
"Právě jsem se dozvěděl, že pan Fouquet opevňuje
Belle-Isle-en-Mer...Proto, aby je jednou hájil proti svému králi."</div>
<div class="Import5">
Od roku 1656 budoval Fouquet, teď už vikomt z Melunu a markýz
z Belle-Isle, nedaleko královského zámku Fontainebleau nádherně pohádkové sídlo
Vaux-le-Vicomte. Štědře rozdával plnými hrstmi, zatímco krále v rozletu brzdilo
dno pokladnice. A král měl neblahé zkušenosti s odbojností příliš bohatých
velmožů. Ne, Nicolas Fouquet si v té době nepočínal ani prozíravě, ani opatrně.
Opatrnost házel za hlavu, ačkoliv Colbert v té době od krále získal kontrolu
nad financemi a s mravenčí pílí shromažďoval kámen ke kamínku budoucí lavinu
obvinění.</div>
<div class="Import2">
Ludvík XIV. se řídil Mazarinovou radou dobře. Navenek
Fouqueta vyznamenával a zaměstnával. Surintendant cestoval do Holandska, pak
byl poslán k volbám krále do Polska, v Anglii jednal o možnosti sňatku
Karla II. s francouzskou princeznou. Všeho se skvělý Fouquet zhostil
úspěšně. Král jej stále udržoval v naději, že bude jmenován Prvním ministrem a
významem i vlivem se tak zařadí za kardinály Richelieua a Mazarina. V tajných
schůzkách s Colbertem však vladař probíral možnosti a způsoby surintendantova
odstavení.</div>
<div class="Import6">
"Služebnictvo Vašeho Veličenstva nemůže zabránit panu
Fouquetovi, aby nebyl vrchním správcem...A aby pro tuto svou hodnost neměl za
sebou celý parlament, tak jako má za sebou celou armádu pro svou štědrost, celé
písemnictví pro svou vlídnost, celou šlechtu pro své dary..."</div>
<div class="Import3">
"Jak tedy budeme moci podkopat toho obra?" Nu,
mluvte!" A král se hořce usmál.</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Přiveďte ho na mizinu,
Veličenstvo, to vám radím."</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 72.0pt;">
Záležitost však nebyla tak
jednoduchá, jak ji viděl Colbert Dumasův.</div>
<div class="Import2">
To, jak Ludvík XIV. tajně připravoval Fouquetův pád,
velkému králi nesloužilo ke cti. Surintendantova moc však byla taková, že jeho
odstranění se rovnalo státnímu převratu s nedozírnými následky. Ve Fouquetově
hlavě a rukou ležela celá ekonomika království. Král musel nejprve uchopit a
přejmout nitky finančních vazeb, kontraktů, mechanismů, smluv i operací. Náhlý
pád muže, jehož jméno tvořilo samo o sobě dostatečnou záruku obrovským úvěrům,
mohl vyvolat paniku věřitelů, uzavření zdrojů příjmů a snad i státní bankrot.</div>
<div class="Import2">
Colbertovým a královým cílem bylo dostat surintendanta před
soud, jenže Fouquet zároveň zastával úřad generálního prokurátora a soudit jej
mohl pouze pařížský Parlament, v němž měl řadu přátel. Bylo třeba jej dostat
před soud zvláštní. Colbert sám navrhl králi předstírat, že se s Fouquetem
smířil.</div>
<div class="Import2">
Král souhlasil a dal surintendantovi najevo, že bude jmenován
Prvním ministrem. Slíbil mu dokonce řetěz řádu Svatého Ducha, což oboje
představovalo povznesení na úroveň princů. Colbert surintendantovi naznačil, že
úřad Prvního ministra by v dané situaci Fouqueta příliš zaneprazdňoval. "<i style="mso-bidi-font-style: normal;">Prodal jsem dnes ráno jeden svůj úřad,"
řekl s nejklidnější tváří Fouquet.</i></div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Jeden svůj úřad?" zvolal
král. "A který?"</div>
<div class="Import3">
"Úřad, jenž mi dával dlouhý talár a přísný vzhled, úřad
nejvyššího státního zástupce."</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
Král mimoděk vykřikl a pohlédl na
Colberta....</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 79.2pt;">
"Je to možné?" řekl
král, když Fouquet odešel. "Že prodal ten úřad. Zbláznil se!"</div>
<div class="Import3">
Colbert neodpověděl; pochopil, nač pán myslí...Fouquet upustil
svou zbraň...</div>
<div class="Import2">
Bylo tomu stejně jako v románu. Oslněný surintendant, který
nikdy nepatřil mezi intrikány, poslechl, zvlášť když před sebou viděl splnění
všech tužeb. Prodal prokurátorský úřad za milión čtyři sta tisíc livrů. Milión
nabídl králi. Ten bez uzardění přijal a vzápětí vykřikl vítězoslavně:</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
"Zavřel se sám!".</div>
<div class="Import2">
Zbylých čtyři sta tisíc dal Nicolas bratru Basilovi, který jej
za krátký čas bez lítosti zradil. Sám si nenechal nic!</div>
<div class="Import2">
Drama vrcholilo. Přátelé Fouqueta varovali, že sám strká krk
pod nůž. Varování docházela i od placených informátorů. Veverka v korunách
stromů však sykot užovky dole u kořenů pohrdavě přehlížela.</div>
<div class="Import2">
Král a dvůr se tehdy bavili ve Fontainebleau slavnostmi a
bukolickými radovánkami v duchu scén, věrně popsaných v Dumasově románu.
Nikterak ošklivý panovník tu potkal první opravdovou lásku a rodící se
náklonnost neunikla ani vikomtovi z Vaux.</div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgAYMkuvPKus1urjdI0qVYe45kxlDmLEwqeDUL_6Pi22l1g_2Fv1nnQdV73Sb18wmusLrHs-j35h102lwsn4AFHryZ27XF0FSzQkLAm8VVbyhcs8fpix-ph15slN8aJOUvrQvK_yzJN4k0/s1600/maxresdefault.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="1280" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgAYMkuvPKus1urjdI0qVYe45kxlDmLEwqeDUL_6Pi22l1g_2Fv1nnQdV73Sb18wmusLrHs-j35h102lwsn4AFHryZ27XF0FSzQkLAm8VVbyhcs8fpix-ph15slN8aJOUvrQvK_yzJN4k0/s640/maxresdefault.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Zámek Vaux-le-Vicomte</i></td></tr>
</tbody></table>
<div class="Import2">
Dvorní dámě princezny Henrietty Anglické, které se začalo
dostávat milostné přízně Jeho Veličenstva, nabídl surintendant peníze. To by
samo o sobě nebylo trestuhodné, slečna de La Valliére pocházela z nebohaté
rodiny a garderoba dvorní dámy byla nákladná. Fouquet tak, jak měl ve zvyku,
chtěl koupit zdroj informací.</div>
<div class="Import3">
"Slečno, viděl jsem vás a jistě se nebudete divit, že se
mi zdáte krásná. Ale Vy, jelikož nemáte postavení sebe důstojné, budete u dvora
jen živořit. Kdybyste měla nějaké tužby, láska čestného muže by mohla pomoci Vašemu
duchu i Vašim půvabům...<span style="font-style: normal;">, píše Dumasův Fouquet
na Aramisovu radu slečně de La Valliére. Tady se román a historie rozcházejí.
Románová Louisa dopis nedostane, list zrádný Fouquetův sluha prodá
Colbertovi... A skutečnost?</span></div>
<div class="Import2">
Historická Louisa dopis dostala . Fouquet se tentokrát v ženě
zmýlil. Louisa de La Valliére milovala krále z celé duše své ctnostné povahy a
jistě překypovala i určitou naivitou. Surintendantovu nabídku si vyložila jako
snahu koupit si srdce, patřící již jinému, hluboce se urazila a neopomněla to
říci králi.</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
Ludvík XIV. začal žárlit.</div>
<div class="Import2">
Fouquet chtěl neobratnost napravit a následujícího dne před La
Valliérovou až příliš okatě vychvaloval královy ctnosti. I toto se Ludvík
dozvěděl a popudilo jej to ještě více. Vyložil si surintendantovo nadbíhání
jako směs neomalené indiskrétnosti a dvoření osobě, kterou on velmi miloval.
Mnozí později soudili, že La Valliérová se stal nechtěnou příčinou
definitivního Fouquetova pádu, o tom však už bylo rozhodnuto dávno. Král, stále
potřebující Fouquetovy vědomosti, se ovládl. Sebeovládání málem ztratil jen o
málo později.</div>
<div class="Import2">
Pět dlouhých let nechával Nicolas Fouquet stavět klenot
elegance, vkusu a nádhery, v jehož realizaci dal umělcům volnou ruku. Pět let
pro zámek Vaux shromažďoval umělecký nábytek, tapisérie, sochy a obrazy. Dosud
nepříliš proslulí umělci Le Vau, Le Nôtre a Le Brun tvořili areál, který se měl
stát měřítkem umění své doby. Vznosný a přitom křehký palác nového stylu,
odrážející se v plochách vodního příkopu, s mramorovým schodištěm vedoucím do rafinovaně
komponovaných zahrad mezi nádherné sochy a udivující fontány, uvnitř vyzdobený
alegorickými freskami a látkami, pro které Fouquet nechal vybudovat uměleckou
dílnu, představoval naplnění snu a obraz ctižádosti, ztvárněný s obdivuhodným
citem pro krásu a soulad.</div>
<div class="Import3">
Projděme širokou branou zámku, podepřenou karyatidami, a
spatříme hlavní skupinu budov v rozsáhlém kamenném nádvoří obklopeném hlubokými
příkopy s nádherným kamenným, zábradlím. Neexistuje nic velkolepějšího nad
přední budovu, jež se tyčí jako král na trůně, chráněna na čtyřech stranách
pavilóny s mohutnými jónskými sloupy. Vlysy, zdobené arabeskami, hlavní štíty,
korunující pilíře a kupole, dodávají budově bohaté vznešenosti a majestátní
rozlohy...<span style="font-style: normal;">, popisuje jeden z dodnes
nejnavštěvovanějších francouzských zámků Dumas.</span></div>
<div class="Import2" style="margin-right: 72.0pt;">
O stavbě se samozřejmě hodně u
dvora mluvilo a v červenci 1661 projevil Ludvík XIV. přání toto místo
navštívit. Za měsíc, a s celým dvorem !</div>
<div class="Import2">
Jestliže to od krále byla zlomyslnost, pak pro Fouqueta přání
rovnající se rozkazu představovalo nejvyšší výzvu. Spolu s ní dolehl na
surintendanta děsivý termín, velká pocta a ještě větší nebezpečí.</div>
<div class="Import2">
Přátelé znovu nabádali k opatrnost a skromnosti. Upozorňovali,
že Colbert Fouqueta nenávidí, král je rezervovaný a je krajně neopatrné popouzet
jej luxusem a bohatstvím. Fouquet byl ovšem posedlý jedinou myšlenkou, která ho
spalovala stejně jako nový záchvat horečky. Nemocný a do krajnosti vyčerpaný
řídil osobně dokončení zámku se vším, co s důstojným přijetím krále souviselo.
Dodělávaly se malby, přivážel se nábytek, věšely čalouny a tapisérie,
připravoval ohňostroj, zkoušely fontány, sháněly kočáry a kolesky, nacvičoval
se balet, Moliére narychlo psal komedii pro zahradní divadlo, Lully skládal
hudbu, do toho se sázely květiny a stromy, přivážely vybrané lahůdky,
nejjemnější vína, král kuchařů Vatel připravoval tabuli, organizovala se
loterie, v níž měl každý los vyhrát. Vše pro krále, vše pro jeho spokojenost!</div>
<div class="Import3">
Povozy jely měkce jako po koberci...Ve chvíli, kdy se
objevily, vytrysklo ze všech stromů, ze všech váz a mramorů světlo tak jasné
jako denní...Pan Fouquet podržel králi třmen, král seskočil na zem, půvabně se
vzpřímil a ještě půvabněji podal Fouquetovi ruku a ten jí přes lehký králův
odpor políbil...</div>
<div class="Import2">
V extázi a horečce vítal Fouquet 17. srpna 1661 krále a jeho
dvůr, v němž chyběla pouze těhotná královna. Král se rozhlédl po vší nádheře a
chladně surintendantovi za přijetí poděkoval.</div>
<div class="Import2">
Fouquet zneklidněl, nadšení dvořanů mu ale brzy spravilo
náladu. U hostiny se Vatel překonal. Když vybrané chody přišly na stůl před
krále, pozastavil se panovník, už milostivěji naladěný, nad krásou měděného
nádobí.</div>
<div class="Import2">
"Sire, to není měď, ale zlato," řekl Fouquet prostě
aniž uvážil, že král musel nedávno nechat své příbory roztavit.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 64.8pt;">
Fouquet jedl ze zlatého nádobí,
které pro něj umělci odlili a cizelovali. Fouquet pil vína, jejichž jména
francouzský král ani neznal; a pil je z pohárů, z nichž každý byl vzácnější než
celý sklep královský, <span style="font-style: normal;">pokračuje věrně v líčení
Dumas.</span></div>
<div class="Import2">
Ludvíka nádhera popudila. Divadlo, tombola, přepychové výhry,
dvanáct set vodotrysků, to vše rozhořčilo panovníka, který si nic podobného
nemohl dovolit, na nejvyšší míru. Onoho večera dostal Ludvík XIV. poslední
lekci vznešenosti, vkusu, nádhery a bohatství. Fouquet za ni vrchovatě
zaplatil. Král z ní převzal mnohé, co jeho další vládu symbolizovalo. Vaux
vedlo k myšlence výstavby Versailles. Ironií bylo, že královské sídlo postavili
titíž umělci, kteří vybudovali Vaux.</div>
<div class="Import2">
Od tohoto okamžiku se Dumasův příběh, vyprávěný ve Vikomtu de
Bragelonne", začíná od skutečnosti diametrálně lišit! Děj románu, to je
rafinovaná záměna "Železné masky", králova dvojčete, za krále
skutečného, provedená bývalým mušketýrem Aramisem k Fouquetově záchraně. Mělo
se tak stát v noci ve Vaux...</div>
<div class="Import2">
Ve skutečnosti tu král nepřenocoval. Téhož večera, bez špetky
milostivosti, skočil neočekávaně a chladně do kočáru a navzdory programu,
předpokládajícímu přenocování, odcestoval. Nic nepomohlo, že Fouquet pochopil
prohru a celé Vaux nabídl králi jako dar. V té chvíli taková nabídka byla jen
další urážkou. Král zcela ztratil sebeovládání. V kočáru vyhrkl:</div>
<div class="Import2">
"Měl jsem Fouqueta na místě zatknout!...Všem podobným je
třeba zakroutit krkem!"</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 79.2pt;">
Královna-matka Anna Rakouská jen s
obtížemi synovi zabránila provést ukvapenost.</div>
<div class="Import2">
Už v březnu král prohlásil, že míní vládnout sám bez ministrů.
Slavnost ve Vaux však byla tím rozhodujícím dnem, kdy se Ludvík XIV.
utvrdil, že vladař musí být jediným a nejvyšším zdrojem moci i rozhodování.
Vaux znamenalo počátek králova absolutismu i první den nové éry.</div>
<div class="Import2">
Fouquetovo zatčení už král nemínil dlouho odkládat a se
zarážející přesností začal s Colbertem sestavovat do nejmenších detailů plán
akce.</div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjnFrAS6_OLyJXoQsutS7sO9cqnFm_nB26aokpsROQS4i7ST2mdPkCyTesD11lzpRlFyKYB-iIlR8Ml7Cu6vf0QacIwb0PxJwK5e_NQ-MN5hOaeeXzGcN9-9EABFKyF67kDHwUhX_HLUMY/s1600/XVMb23e199e-0b26-11e8-a078-08d943ba6803-300x345.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1392" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjnFrAS6_OLyJXoQsutS7sO9cqnFm_nB26aokpsROQS4i7ST2mdPkCyTesD11lzpRlFyKYB-iIlR8Ml7Cu6vf0QacIwb0PxJwK5e_NQ-MN5hOaeeXzGcN9-9EABFKyF67kDHwUhX_HLUMY/s640/XVMb23e199e-0b26-11e8-a078-08d943ba6803-300x345.jpg" width="556" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Setkání krále v Fouqueta ve Vaux (Leloir)</i></td></tr>
</tbody></table>
<div class="Import2">
Dne 27. srpna se král pod záminkou svolání parlamentu Bretaně
vydal s obrovským doprovodem přes Blois do Nantes. Bylo rozhodnuto
surintendanta zatknout tady, v centru jeho moci, v sousedství Belle-Isle a
současně v zárodku zadusit jakýkoliv pokus o odpor či vzpouru. V Paříži měly
souběžné akce zajistit Fouquetův majetek, přátele i kompromitující písemnosti.</div>
<div class="Import2">
Do Nantes dorazil Ludvík před Fouquetem. Sebelepší plán nelze
utajit zcela a tak i surintendant dostal mnohá varování o chystajícím se
uvěznění. Nechtěl tomu věřit. Domníval se, že se král neodváží ? Chvíli pod
dojmem černých zpráv prý uvažoval o útěku, pak ale pochopil, že by se nikde v
Evropě nemohl skrýt a současně důstojně žít. Colbert navíc dovedně roztrousil
fámy, že král sice o zatčení uvažuje, uvězněn však má být místo Fouqueta on !
Připravený plán už se však rozběhl! Finále najdete i ve "Vikomtu de
Bragelonne":</div>
<div class="Import6" style="margin-right: 72.0pt;">
"Kapitáne," pravil král,
"půjdete sto k<span style="font-style: normal;">r</span>oků za panem
Fouquetem. Jde domů. Půjdete za ním."</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Ano, Veličenstvo."</div>
<div class="Import3">
"Zatknete ho mým jménem a posadíte do kočáru. Nesmí
cestou s nikým mluvit a házet lístky kolemjdoucím lidem."</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"To je těžká věc,
Veličenstvo."</div>
<div class="Import3">
"O to už je postaráno, pane d´Artagnane. Povoz se
zamřížovaným okénkem zabrání oběma těmto nepřístojnostem."</div>
<div class="Import2">
I skutečný d'Artagnan surintendanta zatýkal, okolnosti však
byly zcela jiné. Král si nechal Šedých mušketýrů pana d´Artagnan v Nantes
zavolat. Ten dorazil do Nantes nemocen, musel ulehnout a dvakrát byl nucen se u
krále omluvit. O spolehlivosti mušketýrského velitele, jeho nepostradatelnosti
a důvěře, které se těšil, svědčilo, že Ludvík XIV. přes všechnu
netrpělivost počkal, až se zdraví pana d´Artagnan trochu zlepší.</div>
<div class="Import2">
V neděli 4.září se Gaskoněc na poledne ohlásil s třídenní
prodlevou u panovníka. Dostal rozkaz k Fouquetovu zatčení, který se odvážil
vzhledem k závažnosti situace žádat písemně. Vyšel ven se svazkem listin pod
paží a předstíral, že jej král povolal kvůli něčemu zcela jinému. Odnášel si
podrobné pokyny. Jejich opisovače nechal král z důvodu utajení na čtyřiadvacet
hodin izolovat.</div>
<div class="Import2">
V pondělí 5. září byli od časného rána Šedí mušketýři
rozestavěni kolem paláce, v němž se král nalézal, pod záminkou, že se panovník
chystá na lov. Král mezitím vydával rozkazy k zabavení Fouquetova majetku,
uklidnění dvora i věřitelů, k pohotovosti vojska na pobřeží, k internaci
nejvlivnějších Fouquetových přátel.</div>
<div class="Import2">
Fouquet, na jehož zdraví se nechal král ještě předchozího dne
starostlivě přeptat, byl pozván na ranní jednání královské Rady. Rada skončila,
Ludvík XIV. vzal překvapivě důvěrně surintendanta pod paží a vedl jej k
oknu. Přítomní to pokládali za nový důkaz přízně, vladař se však chtěl jen
přesvědčit, zda na nádvoří jsou všichni na svých místech. Fouquet odcházel a
razil si cestu schodištěm. Prošel přelidněným palácovým dvorem.</div>
<div class="Import2">
D´Artagnan měl rozkaz jej zatknout až za branou. V davu se
surintendant veliteli mušketýrů ztratil. D´Artagnan ihned poslal svého
pobočníka Saint-Marse ke králi se zprávou a lakonickým vzkazem:</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
"Najdu jej !"</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 72.0pt;">
Románový Fouquet prchne na bílém
koni. A d´Artagnan vyrazí za ním:</div>
<div class="Import3">
D´Artagnan div nezešílel. Krev mu tloukla bouřlivě do spánků i
do očí.</div>
<div class="Import3">
"Jménem královým!" zvolal opět. "Stůjte, nebo
vás srazím ranou bambitky!"</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Srazte, odpověděl Fouquet,
ujížděje dále...</div>
<div class="Import3">
Byla to nevídaná podívaná, ten závod dvou koní, kteří žili už
jen z vůle svých pánů. Po zuřivém trysku přišel rychlý klus a pak volný
běh...D´Artagnan si nevěděl jiné rady; chopil se jiné bambitky a namířil na
bělouše.</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Vašemu koni, ne vám!"
zvolal na Fouqueta.</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
A vystřelil...</div>
<div class="Import2">
Hon dvou koní se nikdy nekonal. Za pár minut d´Artagnan
Fouqueta našel, jak nasedá do připravených nosítek. Na náměstí de la Cathédrale
mu hrabě d´Artagnan položil ruku na rameno. Fouquet stačil ještě svému sluhovi
La Riviérovi pošeptat totéž, oč požádá románový Fouquet d´Artagnana, když
dostih skončí:</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
"Do Saint-Mandé..."</div>
<div class="Import2">
D´Artagnan řekl zdvořile zatčenému o dokumenty, které měl při
sobě, a okamžitě je dle rozkazu poslal králi. V královském kočáře, s doprovodem
čtyř mušketýrů, okamžitě se svým vězněm vyrazil z Nantes do Angers.</div>
<div class="Import2">
Sluha La Riviére zatím štval koně podle rozkazu svého pána z
Nantes do Paříže. Dorazil pozdě, surintendantův dům v Saint-Mandé už
prohledávali Colbertovi lidé. D´Artagnanovi zatím Fouquet sdělil, že chtěl celé
opevněné Belle-Isle složit králi k nohám. Guvernér ostrova se však po zprávě o
zatčení markýze de Belle-Isle chystal k obraně. Naštěstí rychle pochopil
marnost boje a brány pevnosti otevřel.</div>
<div class="Import2">
"Je mi líto krále, který se musel k takovému jednání
snížit," vzkázal ještě po veliteli mušketýrů jeho vznešený vězeň.</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 64.8pt;">
Zatímco byl Fouquet v zamřížovaném
povoze odvážen do Paříže, vcházel král do sálu gard a vyhlásil:</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 79.2pt;">
"Fouquet byl na můj rozkaz
právě zatčen...k tomuto opatření jsem se rozhodl již před čtyřmi měsíci."</div>
<div class="Import2">
Ludvík se již s ničím netajil. Padlý surintendant už mu nestál
ani za slovíčko "pan".</div>
<div class="Import2">
Do vězení putovali, alespoň na čas, Fouquetovi přátelé. Jeho
choť byla izolována, jeho děti poslány k rodičům. Colbert dal dům v Saint-Mandé
prohledat tak důkladně, že jeho lidé rozebrali podlahy, ostění, krby, zkrátka
vše, kde mohlo být něco ukryto. Za zrcadly nalezli kazetu s několik let starými
plány na obranu Belle-Isle a se seznamem placených informátorů, vesměs dívek,
dvorních dam z králova okolí. Colbert jásal.</div>
<div class="Import2">
Skříňce se později říkalo "kazeta milostných
lístků", protože podle některých obsahovala seznamy s oceněním dívčích
služeb zcela neinformačního charakteru. Ať už bylo v kazetě cokoliv, dvůr si
zhluboka oddechl, když král prohlásil, že étuji spálil. Několik dvorních dam
ovšem muselo své místo na diskrétní pokyn opustit...</div>
<div class="Import2">
V surintendantově cause zasedl zvláštní soud, jeho
kompetentnost však zkušený jurista Fouquet odmítl. Bránil se s udivující
houževnatostí a obratností. Proces, v němž král činil na soudce nemalý nátlak a
žádal surintendantovu hlavu, se táhl čtyři roky a zahrnul dvaačtyřicet
Fouquetových vystoupení před tribunálem, během nichž se veřejné mínění obracelo
na jeho stranu. Byl obžalován ze zločinů urážky majestátu, ohrožení státu a
rozkrádání státních peněz. První dva zločiny byly hrdelní.</div>
<div class="Import2">
Surintendant postupně dostával soudce do úzkých. Obvinění
nalézala stále méně pevné půdy pod nohama. Když předseda soudu, kancléř
Séguier, předložil obvinění zločinu proti státu, duchaplný vězeň mu vysvětlil,
že takovým zločinem nemůže být jeho chování, ale konkrétní skutek, třeba to
"...když někdo vydá nepříteli most." Což byla věc, kterou za Frondy
učinil právě kancléř Séguier a většina přítomných to dobře věděla. Pro
pobouření v sále se muselo líčení odročit.</div>
<div class="Import2">
Rozsudek byl vynesen až po hlasování, které se konalo 13.
prosince 1664. Obžaloba trvala už jen na rozkrádání a obohacování, ačkoliv
porovnání Fouquetových aktiv a pasív ukazovalo do mínusu. Ve finančních
otázkách nikdo přesně nedokázal stanovit sumy, které si eventuálně Fouquet pro
své záliby a cíle přisvojil. Colbertovy revize sice obsahovaly důkazy, většinu
svých transakcí ale surintendant nosil v hlavě. Ostatně tím, že použil peníze
státu, se nelišil vůbec od Mazarina, na jehož památku ovšem Ludvík XIV.
sáhnout nedovolil.</div>
<div class="Import2">
Nezávislost soudců na králi svědčila o tom, že ze
spravedlností to v dávných dobách nebylo vždy tak zcela špatné. V konečném
dramatickém hlasování se přes výslovné panovníkovo přání odvážilo čtrnáct osob
hlasovat pro pouhé vyhnanství. Deset bylo pro smrt. O týden později změnil
Ludvík XIV. rozsudek vyhnanství na doživotní žalář. D´Artagnan, který se
neudržel a blahopřál svému vězni k záchraně života, odvezl státního vězně do
savojské pevnosti Pignerol. Odmítl, jak už bylo řečeno, stát se žalářníkem a
místo sebe doporučil svého pobočníka Saint-Marse.</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 64.8pt;">
Deset let strávil Fouquet za velmi
přísných a mnohdy zcela neobvyklých bezpečnostních opatření v Pignerolu. Teprve
pak mu byla vazba poněkud zmírněna. Za ta léta pochopil, že milost nepřijde
nikdy. Nesměl přijímat návštěvy, psát, novinky o rodině dostával jen dvakrát do
roka. V roce 1670 se jej přátelé pokusili osvobodit. Skončili na šibenici.
Navzdory všem opatřením propašoval nemocný vězeň dopis pro svou ženu a jeho
opisy zaplavily Paříž. Bezvýsledně.</div>
<div class="Import2">
Teprve v posledních letech se Fouquetovi dostalo povolení
stýkat se i s jiným vězněm, hrabětem de Lauzun, s nímž se znal ještě ze
šťastných let. Lauzun mu vyprávěl o Versailles, vybudovaných pro krále umělci,
kteří stavěli Vaux. Přidal zprávy o Colbertově manufaktuře Gobelins, vyrábějící
nádherné tapisérie. Byly to dílny, které Fouquet pro výzdobu Vaux založil. O
královské bibliotéce, která vznikla z knihovny v Saint-Mandé. O skvělé kariéře
Jean-Baptiste Colberta, který se stal Prvním ministrem, i o smutném konci
slečny de La Valliére. Teprve dík Lauzunovi mohl Fouquet zrekonstruovat
události patnácti let, strávených v pevnostních zdech.</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 72.0pt;">
Roku 1679 bylo Fouquetově rodině
povoleno navštívit vězení. Dcera Marie-Madelaine zůstala s otcem. Nebyl to
šťastný nápad, hrabě de Lauzun ji tu svedl...</div>
<div class="Import2">
Říkalo se, že král pod tlakem veřejného mínění pomýšlí na
udělení milosti. Dne 23. března 1680 však bývalý surintendant náhle po krátkém
srdečním záchvatu zemřel. Kde? Skončilo drama, začínalo tajemství. Podle
některých zesnul Fouquet na Pignerolu. Podle jiných krátce po propuštění na
svobodu po cestě ze Savojska. Podle dalších v náruči svého syna. Podle
pochybovačů nezemřel Fouquet vůbec, alespoň nikoliv onoho roku.</div>
<div class="Import2">
Oficiálně bylo Fouquetovo tělo vydáno rodině a pohřbeno v
rodinné hrobce. Stalo se tak řadu týdnů po údajné smrti, rakev už nikdo
neotevíral. Neexistuje záznam o ohledání, pitvě. Leží vůbec Nicolas Fouquet ve
svém hrobě ? Nebo se stal figurou ve velké záhadě evropské historie, příběhu
Železné masky? </div>
Jiří Kovaříkhttp://www.blogger.com/profile/07104593800493494378noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4719566513985880688.post-40265532110374964252020-03-29T09:10:00.001+02:002020-03-29T09:25:52.406+02:00SKUTEČNÉ OSUDY ROMÁNOVÝCH HRDINŮ A. DUMASE (14)<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="color: #134f5c;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJzf4XVJpO9YLAHgKthcR3njkTyPTmJWI9fFAxsKEQCsGeFVP39vINyJWe6MOVrcSQ5EiN_EBO43kB8wPW_X_155GJ6-CnV4CGlawnCxx4kGSbLeWKtQH_VuPCYP0QLKXsg03ef5xACtg/s1600/8d06fa8b085e5fe7304a24081d2039aa.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1085" data-original-width="725" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJzf4XVJpO9YLAHgKthcR3njkTyPTmJWI9fFAxsKEQCsGeFVP39vINyJWe6MOVrcSQ5EiN_EBO43kB8wPW_X_155GJ6-CnV4CGlawnCxx4kGSbLeWKtQH_VuPCYP0QLKXsg03ef5xACtg/s640/8d06fa8b085e5fe7304a24081d2039aa.jpg" width="426" /></a></span></div>
<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:TrackMoves/>
<w:TrackFormatting/>
<w:HyphenationZone>21</w:HyphenationZone>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:DoNotPromoteQF/>
<w:LidThemeOther>CS</w:LidThemeOther>
<w:LidThemeAsian>X-NONE</w:LidThemeAsian>
<w:LidThemeComplexScript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
<w:SplitPgBreakAndParaMark/>
<w:DontVertAlignCellWithSp/>
<w:DontBreakConstrainedForcedTables/>
<w:DontVertAlignInTxbx/>
<w:Word11KerningPairs/>
<w:CachedColBalance/>
</w:Compatibility>
<w:BrowserLevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel>
<m:mathPr>
<m:mathFont m:val="Cambria Math"/>
<m:brkBin m:val="before"/>
<m:brkBinSub m:val="--"/>
<m:smallFrac m:val="off"/>
<m:dispDef/>
<m:lMargin m:val="0"/>
<m:rMargin m:val="0"/>
<m:defJc m:val="centerGroup"/>
<m:wrapIndent m:val="1440"/>
<m:intLim m:val="subSup"/>
<m:naryLim m:val="undOvr"/>
</m:mathPr></w:WordDocument>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" DefUnhideWhenUsed="true"
DefSemiHidden="true" DefQFormat="false" DefPriority="99"
LatentStyleCount="267">
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Normal"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="heading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="35" QFormat="true" Name="caption"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="10" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" Name="Default Paragraph Font"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="11" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtitle"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="22" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Strong"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="20" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="59" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Table Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Placeholder Text"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="No Spacing"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Revision"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="34" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="List Paragraph"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="29" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="30" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="19" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="21" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="31" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="32" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="33" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Book Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="37" Name="Bibliography"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" QFormat="true" Name="TOC Heading"/>
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Normální tabulka";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin:0cm;
mso-para-margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:"Calibri","sans-serif";
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:"Times New Roman";
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
</style>
<![endif]-->
<br />
<span style="color: #134f5c;">
</span><div align="center" class="Import0" style="text-align: center;">
<span style="color: #134f5c;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;">SLEČNA DE<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>LA VALLIÈRE</b></span></div>
<span style="color: #134f5c;">
</span><div align="center" class="Import0" style="text-align: center;">
<span style="color: #134f5c;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;">Královské lásky</b></span></div>
<div class="Import1">
<br /></div>
<div class="Import1">
Více než půl století neviděl královský dvůr favoritku,
oficiální královskou milenku. Plaše platonické vztahy Ludvíka XIII. k
Louise de La Fayette či Marii de Hautefort měly velmi daleko k vášním jeho
předchůdců. Doba Ludvíka XIV. se však znovu stala časem velkých metres.
První v z nich byla slečna de La Vallière. Téměř čtrnáct let prožila v
postavení favoritky po králově boku. Tyto roky pro ni znamenaly všechny slasti
i hrůzy lásky, nebe i peklo, protože na rozdíl od jiných milovala
Ludvíka XIV. ne jako krále, ale jako člověka.</div>
<div class="Import2">
Ve "Vikomtu de Bragelonne" spojil Dumas skutečné
osudy slečny de La Vallière s vyfabulovanou postavou Athosova syna Raoula de
Bragelonne. Dodalříběhu tragický rozměr. V závěrečných kapitolách odchází
dřívější Raoulova snoubenka, opuštěná králem, do ústraní. Mladý Bragelonne se z
nešťastné lásky vydá s vojskem vévody de Beaufort proti pohanům a nechá se
zabít. Hrabě de La Fére, ušlechtilý a ženami opovrhující Athos, zemře po zprávě
o smrti svého syna žalem.</div>
<div class="Import2">
Skutečná, žijící a historická Louisa Francoise de La Baume Le
Blanc, slečna de La Vallière, spatřila světlo světa koncem léta roku 1644 v
městě Tours na březích zámky posetého údolí Loiry. Byla druhým dítětem Laurenta
de La Baume Le Blanc, drobného šlechtice, vojáka a kastelána na královském
zámku Amboise, a Francoise Le Provost de La Courtelay.</div>
<div class="Import2">
Roku 1651 pan Laurent náhle zemřel, čímž se vdova dostala do
velmi tíživé finanční situace. Malá Louisa našla na pár let útočiště a výchovu
v klášteře u uršulinek a vrátila se zpět k rodině až roku 1655, kdy se její
matka znovu provdala za Jacquese de Courtavel, markýze de Saint-Rémy.</div>
<div class="Import2">
Pan de Saint-Rémy nebyl bohatý, jako majordomus paláce Gastona
Orléanského v Blois měl však zajištěné postavení a pro svou dceru i vyženěnou
Louisu si vyprosil místa dvorních dam u tří malých slečen, dcer onoho celý
život intrikujícího mladšího bratra zesnulého Ludvíka XIII.</div>
<div class="Import2">
Gaston Orléanský v Blois trávil poslední roky života. V závěru
Frondy si vysloužil vyhnanství od dvora a silně se nudil. Blois, přestože
Gastonem zčásti přestavěné, mělo daleko do přepychu královských sídel,
nepořádaly se tu veselé slavnosti, nebyl tu ani velký dvůr. Louisa ale měla
příležitost osvojit si dvorské mravy, seznámit se s literaturou a knihami,
které byly v módě, naučit se pohybovat ve společnosti.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 64.8pt;">
"Ale co je vám, Raoule?"
starostlivě se tázal Athos, "jste bledý a nějak rozčilený!"</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Naši sousedku potkala nehoda,
pane," odvětil jinoch.</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Slečnu de La Vallière?"
zeptal se rychle Athos.</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Co se stalo?" ozvalo se
několik hlasů.</div>
<div class="Import3">
"Procházela se se služkou Marcellinou v oboře... Jel jsem
tamtudy a spatřil jsem je. Zastavil jsem se. Ona mě spatřila též, chtěla
seskočit s hromady dříví, ale šlápla nějak nakřivo a nemohla už vstát. Myslím,
že si vymkla nohu v kotníku."</div>
<div class="Import2">
Takto v kapitole "Dvě andělské hlavičky" ve
"Třech mušketýrech po dvaceti letech" Dumas uvádí na scénu, zatím
jako postavy zcela vedlejší, Athosova syna Raoula de Bragelonne a mladičkou
Louisu. Nutno před Dumasem smeknout, jakým způsobem mísil ve fabulaci historii
i příběh. Neboť v kraji mezi Blois a Tours slečna de La Vallière vskutku
potkala prvního ctitele, který se jmenoval - Jacques de Bragelonne!</div>
<div class="Import2">
Navíc v kraji na Loiře a v dětství si mladičká slečna de La Vallière
pohmoždila (ale pádem z koně) nohu (třebaže jízda na koni byla jednou z věcí,
které ovládala vskutku dobře). A následkem toho mírně napadala na nohu, což
závistnice v době jejího vzestupu okázale zdůrazňovaly.</div>
<div class="Import5">
Vztah k Bragelonnovi nepřesáhl výměnu milostných psaníček.
Krátce trvající korespondenci mezi Louisou a Bragelonnem doručovala Louisina
přítelkyně Anna de Montalais, další skutečná postava, kterou Velký vypravěč
převzal do bohatě zalidněných dějů posledního pokračování mušketýrských
dobrodružství. Paní de Saint-Rémy známosti nepřála, rázně zasáhla a učinila
rodícímu se vztahu přítrž. Takže historický jmenovec Athosova syna sehrál v
Louisině životě jen epizodní roličku.</div>
<div class="Import2">
Koncem zimy 1659 Gaston Orléanský zemřel a jeho choť
přesídlila do Lucemburského paláce v Paříži. Svého majordoma de Saint-Rémyho a
jeho rodinu vzala s sebou. Louisa de La Vallière mohla krátce po příjezdu do
hlavního města vidět triumfální průvod, v jehož čele se ze svatby na
španělsko-francouzském pomezí vraceli Ludvík XIV. a Marie-Terezie. Krále
spatřila podruhé v životě, už kdysi v dětských letech se s ním setkala v
Amboise nedaleko rodného Tours. Tehdy jí bylo šest let.</div>
<div class="Import2">
Události u dvora šly ráz na ráz. Nejprve zemřel kardinál
Mazarin. Pak se slavila svatba králova bratra Filipa (na něhož přešel titul
Monsieura i vévody Orléanského) se sestrou anglického krále Karla II.
Henriettou Annou.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEivEF-AcWHEaNUaZBto6G7uLe2FGCUdtJUJtzmng7HkAlsG5VT0P3AZ7s6EK8cRMNmnc9Io8Arcu5Mfm9b9C4uJ6JeQcz_3GPjI9jhRa6ncx1U-sNSV82UDXMJ1wVoO134M930aZEWTRZ4/s1600/LouiseDeLaValliere01.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1206" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEivEF-AcWHEaNUaZBto6G7uLe2FGCUdtJUJtzmng7HkAlsG5VT0P3AZ7s6EK8cRMNmnc9Io8Arcu5Mfm9b9C4uJ6JeQcz_3GPjI9jhRa6ncx1U-sNSV82UDXMJ1wVoO134M930aZEWTRZ4/s640/LouiseDeLaValliere01.jpg" width="482" /></a></div>
<div class="Import2">
Pro pana de Saint-Rémy k svatbě došlo v pravý čas. Lesk a
bohatství jeho vznešené zaměstnavatelky samozřejmě smrtí jejího chotě vybledly.
Slečna de Montalais jako první získala místo dvorní dámy u anglické princezny a
Louisina matka neváhala žádat o přímluvu za své děti. V šestnácti letech se i
slečna de La Vallière stala dvorní dámou Henrietty Anglické.</div>
<div class="Import2">
Postavení dvorní dámy v oněch dobách poskytovalo mladým
slečnám především naději na sňatek, přičemž věnem obvykle nevěstu obdarovával
král či někdo z jeho rodiny, v tomto případě Henrietta. Lesklý titul dvorní
dámy jinak představoval jen ubohý příjem a velké výdaje na garderobu, pramálo
soukromí ve společných ložnicích slečen a nutnost krýt z vlastních prostředků
náklady na otop i stravu. Neboť dámy nebývaly k tabulím zvány, účastnit se
stolovaní krále, Monsieura či Madame ( tak zněly dvorské tituly Filipa
Orléanského a jeho choti Henrietty) patřilo k výsadám vyvolených a rovnalo se
menší prebendě. Ambiciózní a chytré dívky měly u dvora šanci. Louisa de La Vallière
mezi průbojné a lehkovážné dvorní dámy nepatřila.</div>
<div class="Import2">
Sňatek sedmnáctileté Madame s dvacetiletým Monsieurem nebyl
šťastný, Filip Orléanský brzy začal dávat před svou chotí přednost hraběti de
Guiche a rytíři de Lorraine. Ne zrovna hezká Henrietta měla nepopiratelný šarm
a onoho léta roku 1661 učarovala Ludvíku XIV. Pověsti o společných
vyjížďkách Madame a Jeho Veličenstva se brzy donesly královně Marii-Terezii a
ta si s pláčem šla stěžovat královně-matce Anně Rakouské.</div>
<div class="Import2">
Královna-matka mávnutím ruky odbývala přelétavé avantýry svého
staršího syna, teď však hrozilo, že by se Ludvík mohl zamilovat do švagrové.
Léty zmoudřelá vdova po Ludvíku XIII. se rozhodla, že upozorní Henriettina
manžela Filipa, jehož čest byla v sázce. Filipovi byla po pár týdnech
manželství Henrietta vcelku lhostejná, parohy od bratra však přesahovaly
všechny meze.</div>
<div class="Import2">
Henrietta Anglická vše pochopila a Ludvíka XIV.
přemluvila, aby pro svůj cit vytvořil zástěrku. Král měl pozornost od sebe i
své švagrové odvést oficiálním dvořením některé z Henriettiných slečen. Madame
vybírala pečlivě, aby mezi kandidátkami na tuto "čest" nebyla žádná,
která by se Ludvíkovi mohla doopravdy zalíbit.</div>
<div class="Import2">
Nejprve vybrala slečnu de Pons, dostatečně prohnanou, Anna
Rakouská však, jako kdyby něco tušila, zařídila, že slečna odcestoval k
příbuzným. Následovala slečna de Chémerault. I ta pochopila, co se od ní žádá.
Na hru přistoupila a náramně zlomyslně krále zaháněla do trapných situací,
přičemž mu zcela beztrestně tropila mnohé kruté naschvály. Ludvík měl
Chémeraultové brzy dost.</div>
<div class="Import2">
Henrietta změnila taktiku a králi vybrala třetí objekt,
tentokrát pravý opak dvou předchozích: nenápadnou, tichou, prý nepříliš hezkou
Louisu de La Vallière. Jednu z velmi mála slečen, které u dvora neměly svého
milence !</div>
<div class="Import3">
"Poslyšte, Veličenstvo, tam na svahu u té bílé kaliny...
Hledá květy a šlape po nich, jak se stává zamyšleným lidem."</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Slečna de La Vallière?"
zeptal se král.</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
" Nelíbí se vám,
Veličenstvo?"</div>
<div class="Import3">
"Ale podívejte se na to ubohé stvoření, je hubená, skoro
vychrtlá! A je smutná, až z toho jde strach. A pak kulhá! Jindřiško!
Jindřiško!" pravil král mrzutě, "vybrala jste zrovna nejškaredější ze
svých čestných dam."</div>
<div class="Import2">
"<i style="mso-bidi-font-style: normal;">La Vallière je
mírná jako beránek; nebojte se, že vám bude odmlouvat, až jí řeknete, že ji
máte rád."</i></div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
A Madame se dala do smíchu...</div>
<div class="Import2">
Proč si Madame Henrietta myslela , že je Louisa nehezká?
Ženská žárlivost ? Jiní tvrdili, že slečna de La Vallière byla krásná !
Portréty ukazují pravidelně oválnou tvář, velmi nápadné oči, poněkud udivené
rty, souměrné rysy a módně plavé vlasy. Nedávají tušit Louisino kulhání,
následek pádu z koně v dětství, a neprozrazují nic o tom, že z hlediska
dobového vkusu, libujícího si v kyprosti, byla Louisa příliš štíhlá. Z Madame
mluvila ženská závit a nenávist uražené sokyně, Henrietta sama byla ještě
hubenější a pokud šlo o tělesné vady, její ramena se vyznačovala jistou
nesouměrností.</div>
<div class="Import2">
Do svého plánu Madame Louisu nezasvěcovala. Král rozehrál
dohodnutou hru. Když od Madame odcházel, prohodil k La Vallièrové několik
banalit. Odpověděla mu bezelstným dívčím způsobem. I následujícího dne Jeho
Veličenstvo na Louise spočinulo svým nejmilostivějším okem.</div>
<div class="Import2">
Nikdo ovšem netušil, že plavovláska je vážně zamilována. Ne do
hraběte de Guiche, který se jí u dvora dvořil z části ze sportu, ne do
Saint-Aignana či jiného šlechtice králova domu. Přímo do krále! Jedině své
přítelkyni Montalaisové se Louisa svěřila. Ta to samozřejmě dala ve společnosti
slečen k lepšímu a rozpustilé dvorní dámy se velmi nasmály. Nenápadnou a tichou
Louisu nebraly vážně, ostatně proč, vždyť král dosud v této společnosti dal
najevo jen zalíbení pro oslňující slečnu de Tonnay-Charente.</div>
<div class="Import2">
Ještě nenastaly časy, kdy dvořané ve všem králi ustupovali.
Král se začal slečně de La Vallière dvořit, čímž hluboce urazil nijak zvlášť
zamilovaného hraběte de Guiche. Hrabě si před Veličenstvem servítky nikdy
nebral. Jedna anekdota vyprávěla, že král, jemuž Guiche často oponoval,
rozhořčeně kdesi prohlásil:</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 108.0pt;">
"Přeje-li si to panovník, musí
se dvořan třeba i utopit!"</div>
<div class="Import2">
Hrabě se uklonil, uchopil klobouk a vydal se ke dveřím.
Překvapené Veličenstvo se optalo, kam že to jeho dvořan tak náhle odchází.</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
"Jdu se učit plavat,
Sire!" odpověděl hrabě de Guiche...</div>
<div class="Import2">
Po Guichových výčitkách možná začala slečna de La Vallière
chápat, o co jde. A tehdy snad došlo k pověstné scéně, v níž si v zátiší zahrad
ve Fontainebleau dívky povídaly o mužích svého srdce. Louisa přiznala, že
jediný, po kom touží, je král. A že by jej milovala, i kdyby neměl korunu.</div>
<div class="Import3">
"Opravdu, slečny," zvolala La Vallièrová, která už
byla v úzkých, "nerozumím tomu. Máte srdce jako já, máte oči jako já, a
mluvíte o panu de Guiche, o panu de Saint-Aignan, o panu..., nevím, o kom
ještě: byl tam přece král!"</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 72.0pt;">
Tato slova byla chvatně vyslovena
rozčileným hlasem a vzápětí u obou dívek vyvolala úžas.</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Král!", zvolala
Montalaisová i Athénais současně.</div>
<div class="Import3">
"Ach, ano! Král! Král!" šeptala....Všem očím není
dovoleno dívat se tváří v tvář slunci; ale já se naň budu dívat, i kdybych měla
oslepnout."</div>
<div class="Import2">
Ludvík XIV. to prý slyšel a byl uchvácen. On, který
teprve bral moc do vlastních rukou, teprve zvolna nabýval sebevědomí vládce a
nebyl si jist , zda mnozí z jeho dvořanů nezáří víc, slyšel vyznání, že je
žádoucí i jako muž! Král se zamiloval do té sedmnáctileté panenské dívky a
začal se jí dvořit, tentokrát už zcela vážně. Chtěl, aby patřila jen jemu!</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 79.2pt; text-align: justify;">
"Veličenstvo,"
pokračovala La Vallièrová vzrušeně, "Veličenstvo, i kdybych měla umřít
hanbou zde na tomto místě, kde klečím, budu vám to opakovat, dokud mi hlas
stačí: řekla jsem, že vás miluji..., a miluji vás!"</div>
<div class="Import2">
Pan de Saint-Aignan, králův důvěrník, půjčil Ludvíkovi svůj
pokoj. Soukromí krále v jeho vlastním domě totiž byla jedna z
nejnedostupnějších věcí na světě. Saint-Aignan si také okamžitě vysloužil
guvernérství výnosného panství Loches a později vévodský titul.</div>
<div class="Import2">
Dvůr se zatím onoho roku 1661 bavil slavnostmi ve
Fontainebleau. Král hrál komedii, tentokrát před Henriettou Anglickou. Nyní,
aniž to tušila, dělala Madame zástěrku králi! Jako jeden z prvních se pravdu dovtípil
státní sekretář de Brienne, který chtěl slečnu de La Vallière nechat vymalovat
italským umělcem jako Máří Magdalénu. Král se na něj utrhl:</div>
<div class="Import2">
"Taková hloupost! Je příliš mladá pro takový námět! Měli
by ji malovat jako Dianu!"</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 64.8pt;">
Chudák Brienne si chvíli lámal
hlavu nad nebývale příkrým královým tónem, pak jej však Ludvík vzal stranou a
zamkl se s ním v kabinetě.</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
"Milujete ji?" udeřil na
sekretáře.</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 64.8pt;">
"Koho, Sire? Slečnu de La Vallière?"
vyhrkl Brienne. "Ano, o té mluvím<i style="mso-bidi-font-style: normal;">,</i>"
přikývl král.</div>
<div class="Import2">
"Po pravdě řečeno ještě ne<i style="mso-bidi-font-style: normal;">,</i>" hledal Brienne, kterému se rozsvítilo, půdu pod nohama.</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
"Ale cítím k ní náklonnost,
Sire...<i style="mso-bidi-font-style: normal;">,</i>" dodal.</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
"Vy ji milujete! Proč
lžete?" téměř vydechl král.</div>
<div class="Import2">
"Sire, nikdy jsem Vašemu Veličenstvu nelhal. Mohl bych ji
milovat, líbí se mi, nemohu však o sobě říci, že jsem zamilován. Avšak, Sire,
když mi Vaše Veličenstvo prokazuje takovou čest, mohu říci, co si myslím?"
nedal se zaskočit obratný dvořan.</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
Po králově pokynutí pokračoval.</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
"Sire, vám se líbí ještě víc
než mně, a vy ji milujete!"</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 79.2pt;">
"Pane, ať ji miluji či
nikoliv, ponechte mně její portrét a uděláte mi radost!" zakončil
konverzaci Ludvík XIV. a de Brienna propustil v největší milosti.</div>
<div class="Import6">
Králův zájem neunikl ani mocnému surintendantovi Fouquetovi.
Ten chtěl získat Louisinu přízeň i zdroj zpráv od centra moci. Prostřednictvím
markýzy de Plessis-Belliére nabídl slečně de La Vallière určitý, pro dvorní
dámu dost značný, obnos. Ctnostná a naivní Louisa to pochopila jinak. Odmítla
se slovy:</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
"...dvě stě tisíc livrů mě
nedonutí udělat špatný krok!"</div>
<div class="Import2">
Co hůř, všechno vyprávěla králi. Fouquet chtěl kompromitující
krok napravit vychvalováním panovníkových ctností. Učinil to tak neobratně, že
krále jen víc popudil. Když byl Nicolas Fouquet zanedlouho zatčen, vyčítala si
Louisa, že přispěla k jeho pádu.</div>
<div class="Import2">
Nejvíce rozhořčena novou královou láskou byla ovšem Madame.
Útěchu sice našla rychle v náruči hraběte de Guiche a tento <i style="mso-bidi-font-style: normal;">"enfant terrible</i>" dvora krále
i jeho bratra se do Henrietty na celý život zamiloval. To ovšem vyvolalo opět
hněv Henriettina muže a ubohý Guiche musel do vyhnanství, do nějž byl pak
odesílán s železnou pravidelností.</div>
<div class="Import2">
Král zatím odejel do Bretaně zatknou Fouqueta a Henrietta, na
nejvyšší míru rozzuřená ztrátou dvou milenců po sobě, se rozhodla oplatit ránu
ranou. Přesídlila z Fontainebleau na vlastní dvůr do Saint-Cloud, kam ji
samozřejmě s dvorními dámami musela následovat i Louisa. Po návratu z Nantes
král zjistil, že jeho milovaná je pryč. Okamžitě nechal připravit koně, sebral
pana de Vardes, de Saint-Aignan , několik mušketýrů a vyrazil, prý obhlédnout postup
prací na svých panstvích. Přiřítil se do Vincennes, za chvíli vyrazil do Louvru
a Tuilerií, pokračoval do loveckého zámečku Versailles, načež k večeru dorazil
do Saint-Cloud.</div>
<div class="Import2">
Henrietta pochopila, že její švagr je do La Vallièrové po uši
zamilován. A Louisin pohled byl králi nejsladší odměnou za vrcholně sportovní
výkon. Týž večer se Ludvík XIV. vrátil do Fontainebleau. Projel v sedle
sto padesát kilometrů, což byla vzdálenost, kterou v oněch dobách za den
urazili maximálně velmi trénovaní kurýři. Okamžitě usedl a napsal bratru
Filipovi dopis, v němž žádal, aby se spolu s Madame vrátil co nejrychleji ke
dvoru. Henriettě jako úplatek za přivezení slečny de La Vallière musel z
vyhnanství vrátit jejího de Guiche.</div>
<div class="Import2">
Pro Ludvíka a Louisu nastaly šťastné týdny. Nebylo dne, aby se
u ní král neobjevil. Nebylo noci, aby s pomocí Saint-Aignana nenavštívil její
komnatu. Slečna de Montalais, stejně jako v Dumasově románu, zprostředkovávala
milostnou korespondenci a obětavě se nabídla, že bude králova psaní své přítelkyni
"archivovat", aby se nedostala nepovolaným. Sedmnáctiletá dívka bez
věna si dovedně spočítala, že takové lístky mají cenu zlata! Tutéž službu
nabídla princezně Henriettě, tentokrát v souvislosti s milostnými listy hraběte
de Guiche!</div>
<div class="Import2">
Psaníčka výbušného obsahu schovával v uzamčené skříňce milenec
Montalaisové, jakýsi pan de Malicorne, jeden z těch krásných mladíků, jimiž se
Filip Orléanský neustále obklopoval. Ani na Malicorna Dumas ve "Vikomtu de
Bragelonne" nezapomněl, stejně jako na řadu postav, uvedených v této
kapitole. Podnikavá dvojice s vervou shromažďovala ještě korespondenci třetího
páru, markýze de Noirmoutier pro slečnu de Tonnay-Charente. Jako kdyby tušila,
že z krásky se jednoho dne stane paní de Montespan, pro níž Ludvík XIV.
zapomene na Louisu!</div>
<div class="Import3">
Montalaisová vstala a pospíšila ke skříňce z javorového dřeva,
v níž měla různé toaletní potřeby a voňavky... Pak se odmlčela, ale hned si
řekla s úsměvem sobě vlastním:</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 79.2pt;">
"Půjdeš do sbírky kuriozit, k
dopisům Louisy de La Vallière... a do celého toho milostného archívu, který
jednoho dne bude patřit k historii Francie a historii království. Půjdeš k panu
Malicornovi..."</div>
<div class="Import2">
Louisa de La Vallière prožívala nejkrásnější období. Po sedmi
měsících už pravdu znal celý dvůr s výjimkou královny. Na zimu přesídlil dvůr z
Fontainebleau do Tuilerií. Král dál navštěvoval svou milenku, hrabě de Guiche
zase Madame, čiperná Montalaisová běhala sem a tam a zdálo se , že se jí
bohatství nevyhne. Jenže udělala chybu , nedokázala držet jazyk za zuby! Občas
utrousila klípek a brzy chtěl král vědět, kdo řeči o soukromých věcech roznáší.</div>
<div class="Import2">
Louisa, věrná slibu, který Montalaisové dala, mlčela. A
podezíravě žárlivý monarcha se urazil mužským způsobem: odešel spát ke
královně! Druhý den se neukázal a zdrcená La Vallièrová vyšla do zahrad.
Bezmyšlenkovitě prošla proti toku Seiny parkem Tuilerií k hradbám, pokračovala
až k návrší vesničky Chaillot, odkud budou po několika staletích unesení
turisté obdivovat nejkrásnější pohled na Eiffelovu věž, a zabušila na vrata
zdejšího kláštera.</div>
<div class="Import3">
Král ji tedy nemiluje. A navíc jí pohrdá... Co jí zbývá ještě
v životě po králi? Nic. Jen bůh na nebi... Pohlédla na kříž a s láskou políbila
nohy Ukřižovaného... Neměla již sílu v nohou, aby se udržela; klesla pomalu na
klekátko, opřela hlavu o dřevo kříže a s vytřeštěnýma očima, těžce oddychujíc
čekala, až začne svítat.</div>
<div class="Import2">
Přivedli ji k matce představené, která plačící ubožačce
poskytla útulek. Z Ludvíka zatím opadl hněv a začal Louisu shánět. O dvorní
dámě však nikdo nevěděl. Ve "Vikomtu de Bragelonne je v tu chvíli na scéně
pan d´Artagnan:</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Ale proč utekla," zeptal
se de Saint-Aignan.</div>
<div class="Import3">
"Protože ta ubohá dívka byla včera vyhnána ode
dvora," pravil d´Artagnan...</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 64.8pt;">
Král vyskočil, nechávaje vyslance
vyslanci, ministry ministy, politiky politiky...:</div>
<div class="Import3">
"Pánové, slyšení je u konce; oznámím svou odpověď, nebo
spíše svou vůli Španělsku a Holandsku!<span style="font-style: normal;">"</span></div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
A velitelským pohybem propustil
vyslance.</div>
<div class="Import3">
"Pozor, synu," řekla královna matka rozhořčeně,
"pozor. Zdá se mi, že se docela neovládáte."</div>
<div class="Import3">
"Ach matko," zařval mladý lev..." neovládám-li
se sám, ručím vám za to, že zcela jistě ovládnu ty, kteří mě urážejí. Pojďte se
mnou, pane d´Artagnane, pojďte."</div>
<div class="Import2">
Románu se skutečnost podobala skoro jako vejce vejci. Král
velmi roztržitě dával politicky mimořádně závažnou audienci španělskému
vyslanci, když slečna de Montalais, vyděšená následky své upovídanosti, řekla
pravdu panu de Saint-Aignan. Překvapený dvořan před králem uprostřed audience
vzkřikl nahlas, snad záměrně,:</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
"Cože, La Vallièrová v
klášteře ?"</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 64.8pt;">
Král to zaslechl, přerušil
vyslance v půli věty a zahrnul Montalaisovou i Saint-Aignana dotazy. Vyslance
celého zaraženého propustil a hnal se do Chaillot tak zběsile, že pohoršená
královna-matka podotkla:</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
"Synu, nejste svým
pánem!".</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 122.4pt;">
"Budu alespoň těm, kteří mě
urážejí", odsekl Ludvík XIV. matce, a vyrazil.</div>
<div class="Import2">
Španělský vyslanec Don Cristobal de Gaviria, který nebyl zcela
v obraze, se domníval, že výhružka platí jemu a všemu, co ještě před chvílí
králi přednášel!</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
Sladká shledání!</div>
<div class="Import3">
Král již ovinul paži kolem dívčina těla. D´Artagnan ji pomohl
králi pozdvihnout. Ubohá dívka byla již napůl mrtvá.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 93.6pt;">
Tu ji král vzal do náruče, ohřál
jí polibky ruce a ledové spánky...</div>
<div class="Import2">
Ludvík dorazil do kláštera, zvedl Louisu, modlící se na
podlaze, a s jemnou výčitkou, jak málo se slečna stará o ty, kteří ji milují,
odnesl šťastnou La Vallièrovou do kočáru. Samozřejmě , že u dvora z toho
propukl skandál. Madame Henrietta hlasitě vykřikovala, že po tomhle už dvorní
dámu u sebe nechce. Ubohý král musel před švagrovou pokleknout a odprosit.</div>
<div class="Import3">
Vzal vévodkyninu ruku a zlíbal ji. Pak pravil: "Tak tedy
přijmete zas tu ubohou dívku, odpustíte jí, uznáte něhu a upřímnost jejího
srdce?"</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Ponechám si ji ve svém
domě."</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 72.0pt;">
"Nuže, pro lásku ke mně s ní
budete dobře zacházet, viďte, Jindřiško?"</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Budiž! Budu s ní zacházet
jako s vaším děvčetem."</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 72.0pt;">
Král vstal. Tímto neblahým slovem
vévodkyně zničila všechnu krásu své oběti...</div>
<div class="Import2">
Sotva uklidnil Madame, už musel Ludvík čelit intrice hraběnky
de Soissons a jejího milence markýze de Vardes. Nápad paní hraběnky byl
rafinovaný. Královně Marii- Terezii jakoby náhodou kdosi oznámí to, co kromě ní
už věděli naprosto všichni! Královna udělá králi scénu. Ten nesnáší ženské slzy
a nedokáže tudíž odolat. Bude muset slíbit, že se Louisy zřekne. V té chvíli
paní de Soissons nabídne La Vallièrové azyl, čímž sama stane na vrcholu králova
vděku i přízně.</div>
<div class="Import2">
De Vardes napsal královně dopis, který měl vypadat, jako že
přichází ze Španěl. De Guiche, mnohem méně ušlechtilý než v Dumasově podání, se
chvástal znalostí cizích jazyků a list přeložil do amatérské směsice
francouzštiny a španělštiny. I to by snad u královny prošlo, jenže komorník vše
popletl a místo Marii-Terezii předal list její dvorní dámě. Dáma psaní otevřela
a vytušila, že cosi není v pořádku. Protože byla důvtipná, předložila papír
místo své paní králi. Ludvík XIV. pochopil, že si s ním kdosi hraje. Odkud
vítr vane, to se panovník dozvěděl až za nějaký čas. Pak ovšem padaly tresty.</div>
<div class="Import2">
Hrabě de Guiche byl odvelen do Nancy a paní de Soissons upadla
do ještě hlubší nemilosti. Nejvíce na vše doplatila upovídaná slečna de Montalais,
opět do všeho zapletená. Byla poslána do kláštera na předměstí Saint-Marcel.
Když se po čase pokusila s Malicornem nashromážděnou kompromitující
korespondenci využít, přecenila své síly a byla poslána do ještě odlehlejšího
kláštera daleko od Paříže. Po čase přestala být zajímavou a její osudy se zcela
ztrácejí. Jen prohnaný markýz de Vardes se ze všeho vylhal a svalil vinu na
jiné.</div>
<div class="Import2">
Přišlo nové léto 1662 a s ním další slasti i protivenství.
Král prokazoval Louise stejně zanícenou lásku. Jiným záletům se ovšem
nevyhýbal. Kvůli Anně de La Mothe podnikl se Saint-Aignanem, Vardesem a
Lauzunem cestu po střechách zámku Saint-Germain, aby se pod rouškou tmy dostal
do ložnice dvorních dam. Paní de Navailles dala vzápětí okna zamřížovat!
Ludvíka to nerozházelo, poručil svým Švýcarům, ať mříže vytrhají. Bylo to
veselé léto ! Představa nejmocnějšího vladaře Evropy, spouštějícího se ze
střechy do oken či sestupujícího krbovými komíny, je neodolatelná.</div>
<div class="Import2">
Louisa se nic z těchto eskapád nedozvěděla, zato královnu
kdosi informoval. Ludvík měl štěstí, informace nebyla adresná a královnin hněv
dopadl místo Louisy na slečnu de La Mothe. Král ovšem na svou zbožňovanou
žárlil a málem došlo k další roztržce, když si všiml, že jeho Louisa upírá
velmi přívětivý pohled na jakéhosi důstojníka švališerů. Ukázalo se, že je to
jen Louisin bratr Jean-Francois, který vzápětí dostal od krále vyšší hodnost a
slušnou rentu. Skromná Louisa by sama o něco takového ovšem nikdy nepožádala !</div>
<div class="Import2">
Právě Louisina bezelstnost a nezištnost jí dělaly nepřátele.
Kdo mohl v prostředí intrikujícího dvora pochopit, že vlivu na krále jeho
milenka nevyužívá ? Že se neobohacuje, neshromažďuje kolem sebe dvořany a
nevytváří dvorské kliky ? Louisa uzavírala dík své povaze mnoha podnikavcům
cestu k vlivu a bohatství. Proto ji mnozí nenáviděli, proto tolik usilovali
nahradit ji jinou. Pro sebe nic nechtěla. Někdy v tomto období se dějový rámec
"Třech mušketýrů po deseti letech " uzavírá. Jen doslov naznačuje
osud, který měl Louisu za pár let potkat:</div>
<div class="Import3">
"...Necháme teď předjet povoz La Vallièrové. Podívejte
se, jak je znepokojena, jak sleduje uslzeným zrakem krále, který támhle jede na
koni!"</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"S kým to jede?"</div>
<div class="Import3">
"Se slečnou de Tonnay-Charente, nyní paní de
Montespan," odpověděl Aramis.</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Žárlí snad na ni? Král ji
klame?"</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Ještě ne, d´Artagnane, ale
bude to brzo!"</div>
<div class="Import2">
Měli ji zato za hlupačku a pohrdali s ní. Paní de Soissons
konečně přímo královně ukázala, komu král věnuje myšlenky, čas i síly. Do krále
rovněž zamilovaná Marie-Terezie, strašlivě žárlící, začala La Vallièrovou
stíhat okázalým opovržením. Pro bázlivou a plachou Louisu to byl obrovský
trest. Králi se naopak ulevilo. Už se nemusel skrývat ani před manželkou, ani
před milenkou, a v Louisiných pokojích mohl trávit čas v kteroukoliv dobu.</div>
<div class="Import2">
Roku 1663 byla slečna de La Vallière v jiném stavu. Král nyní
váhal a snažil se zachovat dekórum. V těsné blízkosti Louvru dal najmout menší
útulný palác, Louisa pod vhodnou záminkou opustila dvůr a přestěhovala se do
soukromí. Všemi záležitostmi od najmutí domu po služebnictvo, finance, lékaře a
vlastní slehnutí nebyl pověřen nikdo menší než králův oddaný ministr
Jean-Baptiste Colbert, nejdiskrétnější, nejpreciznější a nejoddanější člověk v
králově okolí. Ludvík samozřejmě Louisu navštěvoval dál. Když se vracel z
válečných tažení, objevil se u své lásky dřív než v Louvru. U dvora kupodivu
nikdo nic netušil. Královna zářila štěstím, že je Vallièrová pryč.</div>
<div class="Import2">
Dne 18. prosince 1663 v půl čtvrté odpoledne porodila Louisa
zdravého chlapečka. Na otcovo přání dostal jméno Charles. Do matriky zapsali u
obou rodičů cizí jména a za pár dní dítě dali na vychování zaplaceným pěstounům
mimo Paříž. Vše opět zařídil Colbert a jeho choť. Louisa si pocit mateřství ani
nestihla moc uvědomit. Jestli ano, láska ke králi byla silnější.</div>
<div class="Import2" style="text-align: justify;">
Dvacetiletá Louisa projevila na jaře
následujícího roku přání vrátit se ke dvoru. V květnu 1664 se dvůr vypravil do
Versailles, kde se poznenáhlu lovecký zámeček Ludvíka XIII. měnil v
nejpřepychovější palác své doby.</div>
<div class="Import2">
Královny-matky Anny Rakouské a královny Marie-Terezie se
dvorní dámy stále obávaly víc než krále. Z tohoto důvodu Louisu okázale
ignorovaly. Král tehdy požádal paní de Brancas, aby slečně de La Vallière
dělala společnost. Pan de Brancas ovšem patřil ke dvoru Anny Rakouské a své
choti zle vyčinil. Ta si postěžovala králi. Dvůr se vzápětí rozdělil na dvě
strany: jedni přáli lásce, druzí horovali pro ctnost a mravy.</div>
<div class="Import2">
Právě v této atmosféře hrál poprvé Moliére
"Tartuffa", svou nejslavnější hru. V komedii o morálním pokrytectví,
falešné zbožnosti a předstírané ctnosti mnozí poznali sami sebe. Jiní byli
poznáni a někteří se do hloubi duše urazili. Moliére, obviněný už před časem
při premiéře "Školy žen" z bezbožnosti, se stal terčem útoků
tartuffovských svatoušků.</div>
<div class="Import2">
Útok na velkého králova divadelníka byl samozřejmě útokem na
krále a Vallièrovou. Už na pohoršení, které "Škola žen" vyvolala,
odpověděl Ludvík královsky. Demonstrativně nesl Moliérovo dítě ke křtu a
objednal novou komedii. V souvislosti s premiérou "Tartuffa" provedl
s velikostí vladaře dvě věci za sebou. Nejprve hře okázale a nadšeně tleskal, a
pak ji zakázal! Vědomě tím docílil, že o novou komedii se zajímala celá Paříž.
Zákaz byl obchodem: cenzura hry za klid pro Vallièrovou a královské soukromí.
Přízeň Moliérovi samozřejmě Ludvík XIV. zachoval. Dvůr se zklidnil a upřel
pozornost jinam.</div>
<div class="Import2">
O skandály se nyní starala zejména Madame svou láskou k
hraběti de Guiche. Rytíř de Vardes rozvířil hladinu tvrzením, že Guichovi i
Henriettinu choti Filipovi Orléanskému nasadil parohy. Monsieur si okamžitě
stěžoval u svého královského bratra, do toho jeho oblíbenec rytíř de Lorraine
dal pár políčků bratru Louisy de La Vallière kvůli další milence, hrabě de
Guiche putoval do nového vyhnanství a nucený exil neminul ani pana de Vardes.</div>
<div class="Import2">
Louisa zatím v klidu porodila 7. ledna 1665 druhého syna Filipa.
Colbert s ním naložil stejně jako se synem prvním. Zatím Henrietta Anglická,
stále na Vallièrovou žárlící, spřádala plány ve stylu hraběnky de Soissons.
Rozhodla se králi dohodit jako milenku Catherine de Gramont, provdanou za
Louise de Grimaldi, knížete de Monaco. Mladé kněžně, která byla víc než
Henriettinou přítelkyní a příbuznou jejího milence Guiche, král neodolal,
přerušit vztah s Louisou jej ale naprosto nenapadlo.</div>
<div class="Import2">
Slečna de La Vallière pro krále stále víc představovala ve
frivolním, podlézavém a poněkud vulgárním prostředí dvora klidnou oddanost,
zátiší, milující náruč bez postranních úmyslů. Raději paní de Monaco koncem
léta za příjemné chvíle poděkoval..</div>
<div class="Import2">
Louisu však zvolna klidné štěstí začalo opouštět. Roku 1665
dostala zprávu, že její synek Filip zemřel. Tehdy se rozhodla, že staršího
Charlese od pěstounů vezme a bude jej vychovávat ve svém domě. V téže době
zemřela i královna-matka Anna Rakouská.Teprve nyní projevil Ludvík XIV.
přání uznat Louisu za oficiální favoritku a tím jí dát společenský statut.
Slečna de La Vallière se tedy v lednu 1666 objevila při velké mši v
Saint-Germain po pravici královny. Byla z toho více než nesvá, pod pohledem
žárlící královny se prý krčila jako myška. Dvůr však věděl, že od této chvíle
má královny dvě! Jednu oficiální a tu druhou v králově srdci.</div>
<div class="Import2">
Zanedlouho se Louisa dík králi stala vévodkyní. Nově nabyté
postavení ale favoritku neuchránilo od těžkých chvil. V létě 1666 zemřel její
prvorozený syn Charles. Louisa sama byla znovu v jiném stavu a stále zjevnější
těhotenství stíhala Marie-Terezie ostentativně ukazovaným pohrdáním.</div>
<div class="Import2">
Ludvík se plačící Louisy zastal a na svou hlavu přivolal zcela
nepanovnický hněv své ženy. Král nesnášel scény, nedokázal odolat ženským slzám
a netoleroval, když se někdo protivil jeho vůli. Ubohá královna musela na
manželův rozkaz přijmout favoritčino pozvání k obědu. Totéž žádal
Ludvík XIV. od Henrietty Anglické, tady však narazil na zeď.</div>
<div class="Import2">
Po těchto scénách, jejichž trapnost pociťoval živě i jinak
poměrně otrlý dvůr, se v říjnu narodila Louise holčička Marie Anna. Přes
obecnou známost porodu se slečna de La Vallière nechala za několik hodin po
porodu obléci a ke dvoru přišla, jako by se nic nestalo. Strach z klepů,
úsměšků a jedovatosti byl větší než únava, bolest a vyčerpáni...</div>
<div class="Import2">
Bolesti, i když jiného druhu, měly teprve začít. Mnohé dvorní
dámy Louise roli favoritky nepokrytě záviděly.</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
"Ach, kdybych to tak byla
já!" říkaly si.</div>
<div class="Import2">
Na rozdíl od nezištné Louisy věděly přesně, čeho dosáhnout.
Jedna z nich se rozhodla velmi cílevědomě proměnit přání ve skutek. Promyšleně,
takticky, krok za krokem a zcela bez skurpulí vyhazovala slečnu de La Vallière
ze sedla. Užila všechen svůj šarm, krásu, koketnost i chladnou rozvahu. Ne,
nenabídla se králi hned. Velmi zvolna jej chytala do tenat, metodicky o sobě
dávala vědět, s nikým se nezaplétala, chránila si pověst. Měla dost
příležitostí být králi nablízku, byla totiž Louisinou důvěrnou přítelkyní.</div>
<div class="Import2">
Francoise Athénais de Rochechouart de Mortemart, slečna de
Tonnay-Charente se nedávno provdala a stala markýzou de Montespan, postavení
jejího chotě však nedovolovalo nic z toho, o čem kráska snila.</div>
<div class="Import2">
Král na Athénais narážel u Louisy v jejím domě, v doprovodu, u
dvora, na vyjížďkách, při zábavách. Zpočátku byl nedůvěřivý. Pak ji sledoval s
pobavením. Konečně začal projevovat vážnější zájem. Byl rád, když u Louisy
nalézal i ji. Pod zdánlivým klidem krásné Athénais se ukrývala ovšem děsivá
netrpělivost a odhodlání získat krále stůj co stůj. Na podzim 1666 se paní de
Montespan neváhala zúčastnit černé mše, při níž temné síly prosila o královu
přízeň i o to, aby opustil La Vallièrovou. Tato mše, zpečetěná krví
novorozeněte, nebyla jedinou a poslední v jejím životě. Když se po mnoha letech
provalila velká travičská aféra madame Voisinové a markýzy Brinvilliersové,
otřásly odhalené skutečnosti složením dvora a samotným králem.</div>
<div class="Import2">
V následujícím roce opět Vallièrová čekala dítě.
Ludvík XIV. se chystal na tažení do tzv. Devoluční války, v níž si činil
nároky na dědictví španělského Nizozemí. Možná si tehdy uvědomil, že kule se nevyhýbají
ani hlavám pomazaným a že by Louisa v případě jeho smrti zůstala bez
prostředků. Tehdy stvrdil dlouho připravovaný akt. Uznal oficiálně otcovství
Louisiných dětí a z dcerky Marie Anny učinil slečnu de Bourbon de Blois. Jejím
prostřednictvím daroval Louise vévodství v Toursku v hodnotě 750 000
livrů.</div>
<div class="Import2">
Slečna de La Vallière dostala titul vévodkyně de Vaujours, k
němuž náleželo třiačtyřicet vesnic a dvě kastelánství. Vzápětí se ovšem stalo
to, co se nepřihodilo za celou dosavadní známost. Louisa předpokládala, že se
tažení s králem zúčastní. Bývalo teď zvykem, že dvůr cestoval za armádou v
kočárech s přepychovými stany a tažení pokládal za příjemnou změnu. Novopečená
vévodkyně balila zavazadla jako jiní, tu však král však kategoricky rozkázal:</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
"Zůstanete ve
Versailles!".</div>
<div class="Import2">
Když se šokovaná Vallièrová pokusila protestovat, král chladně
větu opakoval a bez rozloučení odešel.</div>
<div class="Import2">
Na Louisu dopadl blesk. Pryč byly doby, kdy se král při
sebekratším odjezdu dojemně loučil a pak posílal desítky poslů s milostnými lístky.
Čekala, že bude vzápětí přivolána, pozvání však nepřišlo. Mnozí se domnívají,
že král takto plnil podmínku paní de Montespan, stále navenek odolávající
rodící se Ludvíkově vášni. Zoufalá Louisa začala chápat, že krále ztrácí a že
má sokyni.</div>
<div class="Import2">
Když po čase přišla zpráva o přerušení tažení a pozvání
královny i s jejími dámami do Flander, její zoufalství vzrostlo. Jí se totiž
pozvání netýkalo ! Rozhodla se. Bláznivě, pošetile, beznadějně. Aniž byla
volána, nechala připravit kočár a vyrazila za králem sama !</div>
<div class="Import2">
Neuváženost zoufalého pokusu se projevila již cestou. V La
Fére kočár La Vallièrové dostihl kočár královny, v němž seděla i paní de
Montespan. Královnu to rozhořčilo a zbytek cesty si vylévala vztek i hořkost, v
čemž jí krásná Athénais vydatně podporovala. Paní de Montespan se nezakrytě
pohoršovala nad nemožným favoritčiným chováním a s nevšedním pokrytectvím
pronesla:</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 79.2pt;">
" Bůh uchovej, abych byla
královou metresou! Avšak kdybych to neštěstí měla, nedokázala bych přijít své
panovnici na oči!"</div>
<div class="Import2">
Přitom věděla, že král pozval dvůr i královnu jen proto, aby
viděl ji.</div>
<div class="Import2">
Uražená královna nařídila kočímu, že se nesmí nechat Vallièrovou
předjet. Louisa ovšem chtěla být u Ludvíka první. Oba vznešené povozy se hnaly
cestou necestou, kočí štvali koně o závod, ani jeden nechtěl přenechat
prvenství druhému.</div>
<div class="Import2">
Ohlášený královnin povoz měl výhodu, že mu král vyjel v
ústrety. Sám totiž toužil objevit se před de Montespanovou na koni, v kyrysu, s
botami od bláta a pery na klobouku zčernalými střelným prachem, podoben mladému
bohu války. Sotva seskočil z koně, už jej Marie Terezie zasypala podrobnosti o
drzosti té Vallièrové. Král se zamračil, vyhoupl se do sedla a vyrazil. Nikoliv
naproti Louise, ale do Avesnes, kde měl být dvůr ubytován.</div>
<div class="Import2">
Louise se prý dostalo přijetí velmi ledového. Nazítří se však
objevila u královniny tabule a zaujala místo, které jí při těchto
příležitostech z titulu favoritky náleželo. Těžko se z toho dalo vyvozovat
usmíření, protokol ceremonielu a etikety musel i král respektovat.</div>
<div class="Import2">
Večer se pak v ložnici, kterou paní de Montespan sdílela s
paní d´Heudincourt, objevil Švýcar s pochodní. V uniformě tělesné stráže však
byl král sám! D´Heudincourtová pochopila a s úklonou ložnici opustila. Na
chodbě zůstala stráž, od paní de Montespan odešel král až k ránu. Opět o tom z
celého miniaturního dvora nevěděli jen dva lidé. Louisa, která spala vyčerpaná
cestou a hořem, a královna, která se domnívala, že král je u Vallièrové. Louisa
poznala pravdu ovšem dřív a vydala se na smutný návrat. Král ve společnosti
Montespanové to ani nepostřehl...</div>
<div class="Import2">
V půli července se Ludvík XIV. z tažení ( na němž padl
d´Artagnan) na krátký čas vrátil do Saint-Cloud a znovu vyrazil do Flander. To
už dík anonymovi věděla o nové vášni i královna. Louisa de La Vallière na
podzim 1667 prožívala poslední měsíce těhotenství a neměla sil o své postavení
i lásku bojovat. V prosinci porodila chlapce Louise a zdálo se, že dojatý král
jí vrací přízeň.</div>
<div class="Import2">
Dvořané začali rychle zaplňovat nedávno vylidněné favoritčiny
pokoje a prázdnotou teď zely apartmány Athénais de Montespan. Ta prokazatelně
znovu navštívila travičku Voisinovou a objednala nápoje lásky, které jí měly
vrátit panovníkovu přízeň. S jejich výrobou souvisela další černá mše, sloužená
na markýzině nahém těle. Během rituálu Athénais prý odříkala nejen přání, aby
král zapudil Vallièrovou, ale i to, aby se královna stala neplodnou, byla
zapuzena a ona zaujala její místo. Ambice Athénais de Montespan byly skutečně
bezbřehé!</div>
<div class="Import2">
Král se opravdu k Montespanové vrátil, ne však tak, jak si
přála. Podoben Jupiterovi dělil přízeň mezi královnu, favoritku a milenku.
Přiznal, že Athénais i Louisu miluje, každou však trochu jinak. La Vallièrová
plakala, Montespanová skřípala zuby.</div>
<div class="Import2">
Slzy Ludvíka zprvu dojímaly, když však trvaly dlouho, začaly
jej popouzet. Louisu nechápal. Když jí lhal, plakala. Když řekl pravdu, plakala
také. Připustit, že chyba je v něm, to samozřejmě král nedovedl. Zmatený byl i
dvůr. Komu měli dvořané prokazovat čest, o čí přízeň měli usilovat? Kdo si
zasloužil pocty, královna, favoritka či metresy? Všechny tři, rozhodl král!
Etiketa přikazovala pořadí: Marie- Terezie, Vallièrová, Montespanová. Královo
srdce či tělo měly posloupnost přesně opačnou: Athénais, Louisa, královna.</div>
<div class="Import2">
Obě milenky byly ubytovány ve zvláštních komnatách, kam vedlo
soukromé speciální královské schodiště. Pokoje obou dam byly uspořádány tak, že
k Montespanové chodil král přes příbytek La Vallièrové. Děsivá představa
podobné atmosféry! Ludvíka XIV. to ovšem neuvádělo v nejmenším do rozpaků,
jeho egoismus byl stejně velký jako majestát. Když Louisa příliš často
prolévala slzy, podal jí svého psíka se slovy:</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 86.4pt;">
"Vezměte, Madame, ta
společnost vám musí stačit!" A odešel vedle k Athénais.</div>
<div class="Import2">
Louisa začala prožívat peklo. Představa, že by krále ztratila
z očí, že by jej nevídala, byla pro milující bytost horší než vše ostatní.
Ubožačka si vydechla jen v době, kdy byla Montespanová příliš zaneprázdněna
prvním těhotenstvím s králem. Pak měla Ludvíka alespoň na pár měsíců pro sebe.
Křehká rovnováha vztahů, vnucená králem, se změnila ve zvyk a zvyk ve dny plné
depresí a neuróz. Louise dvůr nadále prokazoval pocty. Jedinému jejímu žijícímu
synovi dal král titul vévody z Vermandois. Na některých taženích provázely
krále obě ženy a chudáci ubytovatelé či stavitelé dostávali předem náčrtky, kam
a jak je umístit. V kočárech jezdily obě s Ludvíkovou chotí, a jak těsně před
smrtí vmetl králi do tváře Filip Orléanský, poddaní u cesty nevěděli, kolik
královen vlastně Francie má. Louisa to vše snášela z lásky. Drama královy
domácnosti se změnilo ve frašku. Montespanová stoupala na výsluní přízně. I z
jejích dětí teď král dělal magnáty: po vévodovi de Maine přišel hrabě de Vexin,
slečna de Nantes...</div>
<div class="Import2">
Louise trvalo řadu let než bezvýchodnost svého postavení
pochopila. Hodně v těch rocích četla a začala se stýkat s předními duchovními
osobnostmi, zejména s Bossuetem. Ten ji spolu s maršálem de Bellefonds uvedl
mezi karmelitky svaté Terezy z Avily. Louisa zvolna obracela duši k Bohu a
hledala sílu i východisko z citové i psychické tíže. Pochopila konečně to, co
nechápal král. Že je pro něj jen přítelkyní ze zvyku, vzpomínkou, kterou nechce
vypustit, občasným klidným přístavem po bouřích vladařských starostí.</div>
<div class="Import2">
Pod Bossuetovým vedením se krok za krokem přibližovala k
rozhodnutí a cíli, který si vytkla. Počátkem jara 1674 sdělila králi, že hodlá
vstoupit do kláštera.</div>
<div class="Import2">
Dne 19. dubna se Louisa naposled před zraky celého dvora
účastnila ve Versailles mše. Ludvík XIV., kterému prý tekly slzy (což mu
nikdy nečinilo potíže) jí pomohl do kočáru. Královna, pro níž se Louisa za
poslední roky stala přítelkyní, ji políbila.</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 93.6pt;">
Ekvipáž slečny de La Vallière
zamířila zvolna a nejkratší cestou do kláštera Velkých karmelitek na předměstí
Saint-Jacques.</div>
<div class="Import2">
"Vstupte, dcero," přivítala předem ohlášenou
žadatelku matka představená, "budete se jmenovat Louise de la
Miséricorde."</div>
<div class="Import2">
Dne 5. června 1675 složila bývalá Louisa de La Baume Le Blanc,
markýza de La Vallière, vévodkyně z Vaujoux, nyní už jen Louisa Milosrdná, před
zraky dvora řeholní slib. Zemřela 5. června 1710 ve věku šedesáti pěti let po
šestatřiceti letech, vyplněných zbožností a skutky, které odpovídaly jejímu
řeholnímu jménu. </div>
<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:TrackMoves/>
<w:TrackFormatting/>
<w:HyphenationZone>21</w:HyphenationZone>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:DoNotPromoteQF/>
<w:LidThemeOther>CS</w:LidThemeOther>
<w:LidThemeAsian>X-NONE</w:LidThemeAsian>
<w:LidThemeComplexScript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
<w:SplitPgBreakAndParaMark/>
<w:DontVertAlignCellWithSp/>
<w:DontBreakConstrainedForcedTables/>
<w:DontVertAlignInTxbx/>
<w:Word11KerningPairs/>
<w:CachedColBalance/>
</w:Compatibility>
<w:BrowserLevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel>
<m:mathPr>
<m:mathFont m:val="Cambria Math"/>
<m:brkBin m:val="before"/>
<m:brkBinSub m:val="--"/>
<m:smallFrac m:val="off"/>
<m:dispDef/>
<m:lMargin m:val="0"/>
<m:rMargin m:val="0"/>
<m:defJc m:val="centerGroup"/>
<m:wrapIndent m:val="1440"/>
<m:intLim m:val="subSup"/>
<m:naryLim m:val="undOvr"/>
</m:mathPr></w:WordDocument>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" DefUnhideWhenUsed="true"
DefSemiHidden="true" DefQFormat="false" DefPriority="99"
LatentStyleCount="267">
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Normal"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="heading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="35" QFormat="true" Name="caption"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="10" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" Name="Default Paragraph Font"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="11" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtitle"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="22" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Strong"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="20" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="59" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Table Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Placeholder Text"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="No Spacing"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Revision"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="34" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="List Paragraph"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="29" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="30" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="19" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="21" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="31" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="32" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="33" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Book Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="37" Name="Bibliography"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" QFormat="true" Name="TOC Heading"/>
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Normální tabulka";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin:0cm;
mso-para-margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:"Calibri","sans-serif";
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:"Times New Roman";
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
</style>
<![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:TrackMoves/>
<w:TrackFormatting/>
<w:HyphenationZone>21</w:HyphenationZone>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:DoNotPromoteQF/>
<w:LidThemeOther>CS</w:LidThemeOther>
<w:LidThemeAsian>X-NONE</w:LidThemeAsian>
<w:LidThemeComplexScript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
<w:SplitPgBreakAndParaMark/>
<w:DontVertAlignCellWithSp/>
<w:DontBreakConstrainedForcedTables/>
<w:DontVertAlignInTxbx/>
<w:Word11KerningPairs/>
<w:CachedColBalance/>
</w:Compatibility>
<w:BrowserLevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel>
<m:mathPr>
<m:mathFont m:val="Cambria Math"/>
<m:brkBin m:val="before"/>
<m:brkBinSub m:val="--"/>
<m:smallFrac m:val="off"/>
<m:dispDef/>
<m:lMargin m:val="0"/>
<m:rMargin m:val="0"/>
<m:defJc m:val="centerGroup"/>
<m:wrapIndent m:val="1440"/>
<m:intLim m:val="subSup"/>
<m:naryLim m:val="undOvr"/>
</m:mathPr></w:WordDocument>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" DefUnhideWhenUsed="true"
DefSemiHidden="true" DefQFormat="false" DefPriority="99"
LatentStyleCount="267">
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Normal"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="heading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="35" QFormat="true" Name="caption"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="10" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" Name="Default Paragraph Font"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="11" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtitle"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="22" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Strong"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="20" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="59" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Table Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Placeholder Text"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="No Spacing"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Revision"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="34" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="List Paragraph"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="29" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="30" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="19" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="21" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="31" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="32" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="33" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Book Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="37" Name="Bibliography"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" QFormat="true" Name="TOC Heading"/>
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Normální tabulka";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin:0cm;
mso-para-margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:"Calibri","sans-serif";
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:"Times New Roman";
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
</style>
<![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:TrackMoves/>
<w:TrackFormatting/>
<w:HyphenationZone>21</w:HyphenationZone>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:DoNotPromoteQF/>
<w:LidThemeOther>CS</w:LidThemeOther>
<w:LidThemeAsian>X-NONE</w:LidThemeAsian>
<w:LidThemeComplexScript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
<w:SplitPgBreakAndParaMark/>
<w:DontVertAlignCellWithSp/>
<w:DontBreakConstrainedForcedTables/>
<w:DontVertAlignInTxbx/>
<w:Word11KerningPairs/>
<w:CachedColBalance/>
</w:Compatibility>
<w:BrowserLevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel>
<m:mathPr>
<m:mathFont m:val="Cambria Math"/>
<m:brkBin m:val="before"/>
<m:brkBinSub m:val="--"/>
<m:smallFrac m:val="off"/>
<m:dispDef/>
<m:lMargin m:val="0"/>
<m:rMargin m:val="0"/>
<m:defJc m:val="centerGroup"/>
<m:wrapIndent m:val="1440"/>
<m:intLim m:val="subSup"/>
<m:naryLim m:val="undOvr"/>
</m:mathPr></w:WordDocument>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" DefUnhideWhenUsed="true"
DefSemiHidden="true" DefQFormat="false" DefPriority="99"
LatentStyleCount="267">
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Normal"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="heading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="35" QFormat="true" Name="caption"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="10" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" Name="Default Paragraph Font"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="11" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtitle"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="22" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Strong"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="20" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="59" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Table Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Placeholder Text"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="No Spacing"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Revision"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="34" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="List Paragraph"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="29" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="30" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="19" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="21" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="31" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="32" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="33" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Book Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="37" Name="Bibliography"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" QFormat="true" Name="TOC Heading"/>
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Normální tabulka";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin:0cm;
mso-para-margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:"Calibri","sans-serif";
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:"Times New Roman";
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
</style>
<![endif]-->Jiří Kovaříkhttp://www.blogger.com/profile/07104593800493494378noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4719566513985880688.post-10561060000071573862020-03-28T10:57:00.001+01:002020-03-28T10:57:44.502+01:00SKUTEČNÉ OSUDY ROMÁNOVÝCH HRDINŮ A. DUMASE (13)<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhcdrkEmDlz8-HUaV5Yt4KORc9J7HJK8Wd3-G0VDFmVaToG8DobGyuYTxnB2LRzMg1eGTwyHt6G685xXyzFDRw0B2u-FONgs49SutIYcw00hfiX1MGaeTDbVz-plZONBz82F5jgdxoQn-Y/s1600/57f076211cbcb668bb4b4fbe070ab5a6.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1062" data-original-width="800" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhcdrkEmDlz8-HUaV5Yt4KORc9J7HJK8Wd3-G0VDFmVaToG8DobGyuYTxnB2LRzMg1eGTwyHt6G685xXyzFDRw0B2u-FONgs49SutIYcw00hfiX1MGaeTDbVz-plZONBz82F5jgdxoQn-Y/s640/57f076211cbcb668bb4b4fbe070ab5a6.jpg" width="482" /></a></div>
<br />
<div align="center" class="Import2" style="text-align: center;">
<span style="color: #134f5c;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;">T Ř I<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>M U Š K E T Ý Ř
I<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>J E Š T Ě <span style="mso-spacerun: yes;"> </span>P O<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>D E
S E T I<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>L E T E C H</b></span></div>
<span style="color: #134f5c;">
</span><br />
<div align="center" class="Import2" style="text-align: center;">
<span style="color: #134f5c;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;">(Vicomte de Bragelonne)</b></span></div>
<div class="Import2">
<br /></div>
<div class="Import2">
Na závěr mušketýrských dobrodružství si čtenáři museli počkat
od roku 1845 do roku 1847. Ve "Vikomtu de Bragelonne"( česky vycházel
pod různými tituly, nejčastěji jako "Tři mušketýři ještě po deseti letech
") se zrodila monumentální freska počátků samostatné vlády
Ludvíka XIV., do níž vkombinoval autor obrovskou galerii historických
osobností.</div>
<div class="Import3">
S vyfabulovanou postavou Athosova syna Raoula de Bragelonne
spojil Dumas příběh první velké královy favoritky, s pádem všemocného Nicolase
Fouqueta provázal tajemnou historii Železné masky. Vše však jednou končí a
autor i čtenáři se museli s osudy d´Artagnana i jeho přátel rozloučit. Jednoho
dne prý byl Dumas přistižen, jak pláče.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 79.2pt;">
"Právě jsem musel nechat
zemřít Porthose," řekl na vysvětlenou.</div>
<div class="Import3">
Po titánské smrti barona du Vallon následoval žalem nad
ztrátou syna zlomený Athos. D´Artagnan nalezl vojácký konec pod hradbami
Maestrichtu a jen Aramis s hodností generála Tovaryšstva Ježíšova putoval dál
životem "ad maiorem Dei gloriam",k větší slávě Boží…</div>
<div class="Import3" style="text-indent: 0cm;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div align="center" class="Import3" style="text-align: center; text-indent: 0cm;">
<span style="color: #134f5c;"><b><span style="mso-bidi-font-weight: normal;">D´ARTAGNAN (2)</span></b></span></div>
<span style="color: #134f5c;"><b>
</b></span><br />
<div align="center" class="Import2" style="text-align: center;">
<span style="color: #134f5c;"><b><span style="mso-bidi-font-weight: normal;">Osud vojáka</span></b></span></div>
<div class="Import2">
Charlese de Batz de Castelmore, rytíře a později hraběte
d´Artagnan, jsme opustili v letech, v nichž se uzavřel dějový rámec Dumasových
"Tří mušketýrů" i životy dvou mužů, ztělesňujících tuto dobu,
Ludvíka XIII. a kardinála de Richelieu. Skutečný d´Artagnan neměl tu čest
obdržet jmenovací dekret důstojníka královských mušketýrů z ruky velkého
kardinála, ba neměl ani to potěšení být do jejich řad přijat mušketýrským
králem.</div>
<div class="Import3">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi4nLLtvLW1RUXCqJ3efY-sRfMxIYozLY0iGkvUS-xUxe-p69Gs6oqHllgiOL6RWk4X36Bi3omt30ltBcMHCC9jvMjROrYTefeeNfw5Iu8f1QdqpoNMY0lYNCJbvrtrFViJZsFb-eIvMjc/s1600/FRONTISPICE.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1576" data-original-width="905" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi4nLLtvLW1RUXCqJ3efY-sRfMxIYozLY0iGkvUS-xUxe-p69Gs6oqHllgiOL6RWk4X36Bi3omt30ltBcMHCC9jvMjROrYTefeeNfw5Iu8f1QdqpoNMY0lYNCJbvrtrFViJZsFb-eIvMjc/s640/FRONTISPICE.jpg" width="366" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>D´Artagnanův portrét z frontispice Mámoires de M. d´Artagnan</i></td></tr>
</tbody></table>
Kardinál Mazarin, který uchopil otěže vlády, nebyl prost
lidských slabostí a na pana de Tréville (či přesněji de Troisville) měl
spadeno. Přestože Tréville d´Artagnanovo přijetí doporučoval, byl Ital proti. K
přijetí musel dát formálně souhlas panovník a působilo komicky, že
Ludvík XIV., tehdy ještě děcko, doporučil Charlesu de Batz posečkat, neboť
prý je pro kabátec mušketýra příliš mlád...</div>
<div class="Import3">
D´Artagnan tedy s gardovým plukem vytáhl do války. Pod velením
Gastona d´Orléans dobýval na Španělích ve Flandrech pevnosti La Bajette, La
Capelle a Saint-Folquin. Vyznamenal se statečností, jako první prý vnikl do
pevnosti Saint Philippe. V červnu 1644 dobyly Francouzské gardy zákopy u
Gravelines, d´Artagnan stačil ještě být při obléhání opatství Houatte a pak
válka, nebo alespoň tato její fáze, skončila.</div>
<div class="Import3">
Někdy v průběhu roku 1645 se Gaskoněc konečně dočkal a
nastoupil řadovou službu u Velkých neboli Šedých mušketýrů. Byla to veliká
čest, o službu v elitní jednotce usilovali mnozí a jen málokomu se poštěstilo
dostat mezi stovku vyvolených. Bohužel byli mušketýři tak prestižním oddílem,
že ministr Mazarin toužil získat jejich velení pro svého synovce. Tréville
ovšem svůj úřad opustit a prodat nechtěl. V následujícím roce 1646 tedy byla
kumpanie rozpuštěna...</div>
<div class="Import3">
Těžko říci , do jaké míry zánik mušketýrské setniny pana de
Batz trápil. Jisté je, že se v této době pokoušel někde pevněji zakotvit a
zajistit si existenci nejen pochybným ziskem z vojenského řemesla a hodnosti.
Sňatek se zámožnou ženou, která by přinesla choti tučné věno, býval v takových
případech celkem obvyklým řešením. D´Artagnan usiloval o vybudování rodinného
zázemí u jakési vdovy po vojákovi od Rocroi, závistníci prý mu ale výhodnou
partii překazili pomluvami o jeho záletnosti.</div>
<div class="Import4">
Kouzelná vzpomínka na paní Bonacieuxovou zanechala v duši
mladého poručíka po nějakou dobu stopy poezie. Vojenský život působí osudově i
v aristokratických kruzích. V d´Artagnanově rozpolcené osobnosti nabývala
materiální stránka ponenáhlu převahy. A d´Artagnan, jenž žil stále v posádce, v
táboře, na koni, stával se pozvolna, aniž to pozoroval tím, čemu dnes říkáme
voják každým coulem...</div>
<div class="Import3">
Takový byl Dumasův d'Artagnan ve čtyřiceti letech a nepochybně
se podobal Charlesu de Batz v době, o níž vyprávíme. I jeho starosti se shodovaly
s románovými: <i style="mso-bidi-font-style: normal;">Tím ovšem nemá být řečeno,
že d´Artagnan ztratil vrozenou chytrost. Naopak... Využil jí k získání hmotného
blaha, jak si je vojáci představují, aby totiž dobře bydlil, dobře jedl a měl
dobrou hospodyni.</i></div>
<div class="Import3">
V době, kdy Mazarin z trucu, že velení Šedých mušketýrů
nedostal jeho synovec Michel Paul de Mancini, kumpanii rozpouštěl, vyžádal si
od jejího kapitánporučíka dva spolehlivé muže pro zvláštní úkoly. Tréville
tehdy doporučil pana de Besmaux (z něhož se později stal guvernér Bastilly) a pana
d´Artagnan. Charles de Batz, možná o desítku let proti románovému mladší, se
tedy ve svých přibližně třiceti letech stal Mazarinovým člověkem. Skoro jako v
románu:</div>
<div class="Import4">
"Pane d´Artagnane." začal Mazarin, sedaje si
pohodlně do křesla. "vždy se mi zdálo, že jste statečný a hodný.</div>
<div class="Import4">
To je možné, pomyslil si d´Artagnan, ale trvalo to hodně
dlouho, než jsi mi to pověděl!</div>
<div class="Import4" style="margin-right: 93.6pt;">
Nicméně se poklonil Mazarinovi až
k zemi za jeho pochvalu.</div>
<div class="Import4" style="margin-right: 86.4pt;">
"Přišel okamžik, kdy chci
využít vašich předností a vašeho nadání."</div>
<div class="Import3">
V tehdejším společenském žebříčku takové postavení znamenalo
čest. Bylo záviděníhodné patřit ke dvoru mocného muže, v tomto případě však se
jednalo o postavení přinejmenším nebezpečné a nejisté. Okolo Francie zuřila
stále válka, uvnitř země, a v Paříži zejména, jedna vzpoura střídala druhou.
Služba Mazarinovi, ta přinášela nejpodivnější mise. D´Artagnan musel být
neustále připraven skočit do sedla, používat kord stejně jako lstivost, umět
mluvit, jednat, nepozorovaně někam proniknout a opět se vytratit. Byla to
nebezpečná služba vrcholně prověřeného diplomatického posla, tajného jednatele,
špióna, informátora a agenta. Zdá se, že další d´Artagnanovy osudy připomínaly
spíše osudy románového hraběte de Rochefort.</div>
<div class="Import3">
Mazarinovy odměny nejednou připomínaly ty, které dostával
d´Artagnan Dumasův. Byly skoupé a skutečný de Batz si jistě nejednou povzdechl
jako d´Artagnan v kapitole "Gaskoněc a Ital".</div>
<div class="Import5" style="margin-left: 28.8pt;">
Hned jak vyšel, podíval se do
váčku.</div>
<div class="Import4">
"Stříbrné dukáty!" pronesl pohrdavě."To jsem si
myslil. Mazarine, Mazarine...!"</div>
<div class="Import5" style="margin-left: 28.8pt;">
Zatím si kardinál mnul ruce.</div>
<div class="Import4">
"Sto pistolí!" bručel si, "za sto pistolí jsem
získal tajemství, za něž by dal Richelieu dvacet tisíc dukátů..."</div>
<div class="Import3">
D´Artagnan měl v jedné věci smůlu. Na rozdíl od Richelieua byl
Mazarin mužem hrabivým a šetrným, skrblické odměny za poselství nevyvážily
rizika služby a k slušnému živobytí nestačily. Bývalý mušketýr musel své výdaje
a potřeby krýt i z jiných zdrojů. Po vzoru mnohých si pořídil milenku, manželku
parlamentního úředníka, která si jej vydržovala. Podle Sandrasova vyprávění
zemřela při porodu dítěte, které rovněž nepřežilo.</div>
<div class="Import3">
Podle týchž apokryfních pamětí se de Batz pokusil získat ruku
devatenáctileté Marie de Miramon, tehdy už vdovy (jak se žilo rychle!) po panu
de Beauharnais. Mušketýrovým sokem se stal pan de Bussy, důstojně tak kráčející
ve stopách svého předka, jehož osudy Dumas v "Paní z Monsoreau"
popsal. Bussy mladou Marii unesl až do Sensu, pouze jejímu sluhovi se podařilo
uprchnout a žádat o pomoc.</div>
<div class="Import3">
Téměř podle románového hesla " Jeden za všechny, všichni
za jednoho!", vyrazilo s d´Artagnanem osm bývalých mušketýrů za únoscem.
Bussymu urozenou zajatkyni vyrvali, když však náš hrdina očekával láskyplnou a
vytouženou odměnu, byl odmítnut. Paní de Miramon buď jedno manželství bohatě
stačilo, nebo během únosu usoudila, že muži jsou rabiáti a násilníci a že se
jim jedná hlavně o věno. Dala přednost vlastní zajištěné vdovské nezávislosti a
ani později se už neprovdala.</div>
<div class="Import3">
Jak je vidět, d´Artagnanova milostná dobrodružství nemívala
dlouhá trvání ani příliš šťastné konce, jeho milostný život se však zdaleka
neomezoval jen na hostinskou paní Madlenku, jak to stojí v Dumasových
"Mušketýrech po dvaceti letech":</div>
<div class="Import4">
Rožeň se otáčel,v kamnech praskalo, krásná Madlenka plakala.
D´Artagnan pocítil najednou hlad, zimu i touhu po lásce. Odpustil. A když
odpustil, zůstal. A tak bydlil d´Artagnan v ulici Tiquetonne v hostinci u
Kozlátka<span style="font-style: normal;">.</span></div>
<div class="Import3">
V Paříži zatím nespokojení princové, Parlament i nižší šlechta
zažehávali proti Mazarinovi a konec konců i proti králi jednu Frondu za druhou.
Když přes noc vyrostly po celé Paříži proti kardinálovi barikády, poslal prý
zděšený Mazarin d´Artagnana zjistit smýšlení Pařížanů a získat obraz o situaci
odbojného Parlamentu. Mušketýrův raport, v němž byla zmínka i o zjevné chuti
barikádníků Jeho Eminenci zabít, Mazarina poněkud postrašil. Stejně jako v
"Mušketýrech po dvaceti letech":</div>
<div class="Import4">
Mazarin pokrčil rameny a tvářil se, že opovrhuje tou lůzou;
ale bylo vidět, že zbledl, celý rozechvělý se rozběhl do své pracovny, zavřel
si zlato a klenoty do skříněk a na prsty si nasadil nejkrásnější diamanty.</div>
<div class="Import3">
Teprve v těchto těžkých chvílích prý začal kardinál služby
pana d´Artagnan oceňovat poněkud lépe. Třicetiletá válka se ve vyčerpané Evropě
chýlila ke konci a jednání v kardinálově suitě o budoucím Westfálském míru měl
v Münsteru sledovat podle Sandrasova vyprávění i pan de Batz. Jinde o tom
zmínka neexistuje.</div>
<div class="Import3">
Nepravděpodobně vyhlíží i další mise, připomínající události z
"Mušketýrů po dvaceti letech". D´Artagnan prý byl pověřen kardinálem
pokusit se o záchranu života uvězněného anglického krále Karla I. Během
návštěvy ostrovní země se měl náš hrdina setkat osobně i s Oliverem Cromwellem.
Mise samozřejmě neměla úspěch.</div>
<div class="Import3">
Mazarinova nevděčnost a lakota po návratu z Anglie dopálily
d´Artagnana natolik, že požádal o propuštění ze služby a hodlal přijmout hodnost
poručíka ve Francouzské gardě. Protřelý Ital, jehož nejzvonivější mincí bylo
lichotivé slovo plné slibů, ho nakonec přesvědčil a d´Artagnan vzal žádost
zpět. Na slibovanou odměnu ovšem musel čekat poměrně dlouho.</div>
<div class="Import3">
Zatím jedna d´Artagnanova mise střídala druhou a jeho
nejčastější oděv v letech Frondy tvořily škorně, kožený kabátec a cestovní
plášť. Dělat spojku mezi kardinálem, který musel z Paříže prchnout, a veliteli
královských vojsk, znamenalo nejen stovky hodin strávených v sedle na
pochybných cestách ve vedru a prachu stejně jako v blátě a vichřici.
Předpokládalo to mnohokrát projít nepřátelským územím, riskovat krk, potloukat
se krajem plným lidí pánů princů a vůbec osob, které by s obrovskou chutí
mazarinovského špióna pověsili na prvním stromě. Tak ubíhal d´Artagnanův život
od roku 1648. Mnoho bližšího nevíme, mušketýrský hrdina nebyl ničím víc než
anonymním vojáčkem na šachovnici mocných, vlivných a slavných.</div>
<div class="Import3">
V prosinci 1650, po bitvě u Réthelu, ujížděl od Mazarina pan
de Batz s blahopřáním maršálu du Plessis k vítězství nad Turennem. V březnu byl
prostředníkem u kurfiřta v Kolíně nad Rýnem, u nějž v nuceném exilu nalezl
Mazarin útočiště. Pak cválal k Jean-Baptistu Colbertovi, budoucímu velkému
organizátorovi monarchie, tehdy pouhému Mazarinovu důvěrníkovi, do Paříže. V
dubnu 1651 d´Artagnan vyjednával prý Mazarinův azyl v Brühlu. Kardinál o tom
tehdy napsal Anně Rakouské z Aix-la-Chapelle:</div>
<div class="Import3">
"...Poslal jsem d´Artagnana do Bonnu, aby tam složil mou
poklonu panu kurfiřtovi a požádal ho o poskytnutí útulku na jednom z jeho
hradů, neboť papežský nuncius mě varoval před jízdou do Kolína, kde prý lid je
neobyčejně surový..." Z Brühlu opět mušketýr nesl pokyny Colbertovi a
krátce si v Paříži odpočinul. V listopadu už psal Mazarin Basilu Fouquetovi, veliteli
své policie a hlavnímu spolupracovníku ve všech intrikách:</div>
<div class="Import3">
"...Prosím, abyste řekl d´Artagnanovi, ať se hned vrátí a
je opatrný, aby ho nepotkala nějaká nehoda..."</div>
<div class="Import3">
Za touto starostí už je cítit důležitost služeb, které pro
Mazarina de Batz vykonával.</div>
<div class="Import3">
Neautentické Sandrasovo dílo vypráví, že v oné době se chtěl
Mazarin odměnit d´Artagnanovi tak, aby jej to nestálo jediný zlaťák. Vybral
mušketýrovi nevěstu! Bohatá vdova s dospělým synem nepadla panu de Batz do oka.
Nevěda kudy kam, zavolal na pomoc dávného přítele Henriho d´Aramitz. Ten,
stejně chytrý jako Aramis románový, záměrně d´Artagnana pomluvil, dokonce dodal
dámě velmi důvěryhodné informace, že de Batz vlastně není ani šlechtic... Ze
svatby k obrovské úlevě pana d´Artagnana sešlo.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 86.4pt;">
Pak prý následovalo obzvláště
nebezpečné poslání, naplánované opět Basilem Fouquetem.</div>
<div class="Import3">
V atlantickém opevněném přístavním městě Bordeaux se držela
vojska skomírající Frondy princů zvlášť úporně. Osobně tu byl přítomen Armand,
princ de Conti, bratr Velkého Condé, jakož i jejich sestra vévodkyně de
Longueville. Město se úporně a zarytě bránilo, různorodost zájmů a frakcí
uvnitř hradeb ale dávala Mazarinově diplomacii šance na přemožení nepřítele
lstí a sliby.</div>
<div class="Import3">
D´Artagnan, v té době oficiálně poručík Francouzské gardy, měl
proniknout do města. Musel nechat narůst plnovous. Prý šlo o sázku, tvrdil
známým. Ve skutečnosti pak v přestrojení odešel k armádě vévody de Candale,
blokující Bordeaux.</div>
<div class="Import3">
V převleku pronikl do města a tam se vetřel do oddílů
nejradikalnějších povstalců. Většinou se jednalo o muže z lidu, jejichž
požadavky byly na onu dobu víc než levicové a přestože bojovali na straně
prince de Conti, příliš jej neuznávali ani neposlouchali. Jejich jméno
"Ormisté" pocházelo od francouzského výrazu pro jilm, strom, pod nímž
se zpočátku scházeli.</div>
<div class="Import3">
D´Artagnan tu měl sehrát roli dvojitého agenta. Candalovu
armádu zásoboval informace z města, Ormistům občas přihrál zprávu druhořadého
významu. Pak prý navázal styk s tajemníkem prince de Conti Jean-Francoisem
Sarrazinem, tehdy poměrně známým básníkem. Přes Sarrazina šly nabídky, které
postupně odpor prince de Conti lámaly. D´Artagnanovým nápadem údajně bylo
oženit Contiho s jednou z nepřeberných Mazarinových neteří. Na tuhle možnost
ale kardinál určitě přišel sám, provdávání početného příbuzenstva tvořilo jednu
z jeho oblíbených činností.</div>
<div class="Import3">
Hlavní překážkou d´Artagnanova působení v Bordeaux se zdála
být vlivná a velmi mladá Contiho milenka. Mušketýr se pyšnil, že ji svedl a
princi nasadil parohy. Upadl za to u Contiho v nemilost a musel se co nejrychleji
v převleku z Bordeaux vytratit. V královském táboře d´Artagnana přijal Louis de
Nogaret de Foix, vévoda de Candale, syn levobočka Jindřicha IV. a jinak velký
elegán své doby. D´Artagnanovo vyprávění jej velmi rozesmálo, zvlášť ješitně
vyprávěná historka s Contiho milenkou.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 79.2pt;">
"Byl jste její nejméně
dvacátý milenec", prohlásil vévoda s jistotou velmi dobře informovaného
muže.</div>
<div class="Import3">
Z výšin úspěchu srazil mušketýra i kardinál. Odmítl mu koupit
slíbenou hodnost kapitána Francouzských gard s odůvodněním, že se pan de Batz v
Bordeaux místo práce jen válel se ženskými. Pak ale změkl a prohlásil, že by de
Batzovi dal poručictví mušketýrů, o jejichž obnovení uvažoval, kdyby Tréville
na svůj titulární úřad rezignoval. Pan de Tréville ovšem o věci nechtěl ani
slyšet, téměř se na d´Artagnana rozhněval a náš hrdina, který opět vyšel na
prázdno, dál nenaléhal.</div>
<div class="Import3">
Mnohá z předchozích i následujících vyprávění nemusí být
pravdivá. Autor "Pamětí d´Artagnanových" mohl pověst svého hrdiny
různými historkami vylepšovat a možnost jejich ověření je v řadě případů
minimální. Jen několik málo d´ Artagnanových poslání v kardinálových službách
je doloženo i jinde. D´Artagnanův pluk se skutečně účastnil královy korunovace
v Remeši a pak vytáhl k obléhání Stenay, představující jedno z posledních hníz
odporu Frondy. V jednom z Mazarinových dopisů Le Tellierovi je zmínka, že pod
hradbami Stenay, které se vzdalo počátkem roku 1654, bylo sedm důstojníků, mezi
nimi i d´Artagnan , raněno.</div>
<div class="Import3">
Tehdy se Mazarin poprvé ukázal uznalým, de Batz byl konečně
jmenován kapitánem Francouzských gard a kardinál mu za 80 000 liber koupil od
kapitána de Vennes setninu de Raffuveille. Další Mazarinův list dosvědčuje
d´Artagnanovu účast na tažení pod maršály Turennem a La Fertém, zejména podíl
na velmi slavném obléhání Valenciennes.</div>
<div class="Import3">
Francouzská monarchie se v Mazarinových dobách naprosto
nevyhýbala spolupráci se zcela protimonarchistickou a královražednou
Cromwellovou Anglií, pokud tato orientace umožnila využít vojensky mimořádně
silné a námořní silou nikterak zanedbatelné republiky proti Španělům . Je-li
autentický Mazarinův dopis Servienovi, pak byl s jedním posláním znovu do
Anglie vyslán d´Artagnan. Měl prý v přestrojení za otce jezuitu zjistit vazby
mezi anglickým diktátorem a princem de Condé, který stále nesložil zbraně proti
Mazarinovi. Sandrasova fabulace sice vypráví dobrodružství, která mušketýra
dovedla do zajetí, o konkrétních výsledcích mise tu je však pramalá zmínka.
Nepravděpodobnou činí historku i použití jezuitského převleku, v poměrech
Anglie v té době až příliš nevhodném.</div>
<div class="Import3">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg09IsGGKGJz6-2HeDSP7PAxZR4Av6dGOt66C-_e-e0vEj47rRZ4iAV7EBtPL803RwE2hlCiBJL9gpnZl4NVHgqNyMAowERxli4oNHRWnAnhggoKYM4WWRWCAQ8GXvV5jkNIq179Fk4eBc/s1600/Priloha+musketyr-1.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1007" data-original-width="942" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg09IsGGKGJz6-2HeDSP7PAxZR4Av6dGOt66C-_e-e0vEj47rRZ4iAV7EBtPL803RwE2hlCiBJL9gpnZl4NVHgqNyMAowERxli4oNHRWnAnhggoKYM4WWRWCAQ8GXvV5jkNIq179Fk4eBc/s400/Priloha+musketyr-1.jpg" width="373" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Královský mušketýr ne litografii A. de Marbota</i></td></tr>
</tbody></table>
Na kontinentu zatím armáda prince de Condé oblehla posádku
hraběte de Roubille v Ardres. Condého talentovaný protivník Turenne byl
zaměstnán před Montmédami a Saint-Venantem. Do obleženého Ardres vyslal maršál
tři jezdecké důstojníky se vzkazem, aby se Roubille držel do příchodu posil.
D´Artagnan, jeden z nich, se v převleku dostal do města. Vystřídal přitom šat
sluhy, žoldnéře, markytána a prodavače tabáku, při zpětném přechodu linie byl
obléhateli zajat a málem oběšen jako špeh. Vše i tentokrát dopadlo dobře a po
útěku z Condého zajetí už pan de Batz narazil na Turennovy pluky, které v pravý
čas přitáhly Ardres na pomoc.</div>
<div class="Import3">
Ať už byla dobrodružství, které mělo završit další
d´Artagnanovo poselství ke Cromwellovi a týkalo se vydání přístavu Dunquerque
Francouzům, jakkoliv vymyšlena, musely být d´Artagnanovy zásluhy a mise v době
Frondy dost významné. Nadešel totiž rok 1657 a v něm se vyplnil velký sen pana
Charlese de Batz. Pan de Tréville konečně rezignoval na svůj jedenáct let pouze
formálně existující úřad velitele mušketýrské kumpanie a kardinál s královým
souhlasem přistoupil nyní bez meškání k jejímu obnovení. Kapitánporučíkem byl
jmenován Mazarinův další příbuzný Filip Julian de Mancini, vévoda de Nevers.
Dekret poručíka mušketýrů pak převzal od krále pan d´Artagnan. Že to znamenalo
uznání zásluh, které musely být nemalé, je jisté.</div>
<div class="Import3">
"Mušketýři po dvaceti letech" končí tím, že si
poručík d´Artagnan vydobude kapitánskou hodnost. Ve skutečnosti Charles de Batz
získal teprve hodnost poručíka Šedých mušketýrů.</div>
<div class="Import3">
"<i style="mso-bidi-font-style: normal;">Ale to je jedna z
nejvyšších vojenských hodností při dvoře králově!" , </i>vzkřikne na závěr
románu Anna Rakouská a má pravdu.</div>
<div class="Import3">
Na d´Artagnana dopadla nejen sláva nové hodnosti, ale i
starosti s tím spojené. Mancini se spokojil s prestižní velitelskou hodností a
skutečné velení i všechny problémy s ním spojené přenechal poručíkovi. Do řad
mušketýrů se hrnuli uchazeči, o adepty nebyla nouze. Stovky šlechticů se
hlásily především z d´Artagnanova rodného Gaskoňska. Potíž byla v tom, že až na
modrý kabátec s kříži si Šedí mušketýři museli výstroj a výzbroj obstarat sami
a za své.</div>
<div class="Import3">
Nový velitel byl nucen při přijímání vojáků do tentokrát už
stopadesátičlenné kumpanie brát ohled na nejméně tři kritéria: statečnost,
majetek a vzhled uchazečů. Příslušnost k mušketýrům nebyla salónní zábavou,
kumpanie denně cvičila, zčásti před očima krále a pod jeho velením ( neboť
vrchním velitelem v hodnosti kapitána král byl), nejméně čtyři hodiny denně. V
zimě i vedru. Osobní přítomnost mladého Ludvíka XIV. samozřejmě
podtrhovala vážnost d´Artagnanova postavení. Mušketýrský poručík se mohl pyšnit
téměř každodenním stykem s králem, přátelstvím nejvlivnějších osob Mazarinova a
králova okolí i úctou lidí mnohem urozenějších a výše postavených. Le Tellier,
Servien, de Lionne, Colbert, ti všichni si pokládali za čest být přáteli pana
d´Artagnana. O přízeň mušketýrského poručíka usiloval i Nicolas Fouquet,
vládnoucí financemi království. Byl skutečně d´Artagnan tak prozíravý, jak to
Sandras líčí ? Odmítl zdvořile Fouquetovy nabídky i otevřený měšec muže,
aspirujícího na nejvyšší místo v království ?</div>
<div class="Import4">
"...Kdybych si zkrátka uměl zařídit život, nedostával
byste dvacet tisíc liber ročně, nýbrž sto tisíc, a nepatřil byste králi, nýbrž
mně!", <span style="font-style: normal;">povzdychl si Fouquet ze "Tří
mušketýrů po deseti letech".</span></div>
<div class="Import3">
Příjem mušketýrského poručíka a čestné dvorské úřady zřejmě
nestačily krýt reprezentační požadavky d´Artagnana i jeho kumpanie. Král chtěl
mít svou setninu v plném lesku, hned po ustavení jej ostatně, jak to bylo její
povinností, provázela do Lyonu, a to stálo nemalé částky. D´Artagnan tuto
otázku vyřešil konečně sňatkem s Charlotou-Annou de Chancley, paní de
Saint-Croix, vdovou po burgundském šlechtici panu de La Clayette.</div>
<div class="Import3">
Urozená paní přinesla do manželského svazku velice slušné věno
60 000 livrů dědictví po svém prvním choti, 24 000 livrů hotovosti a
vybavení do domácnosti v hodnotě 6 000 livrů. Ženich naopak představoval
jednu z nejprestižnějších vojenských hodností Francie a jen hodnota této funkce
obnášela 40 000 écu. Sňatek byl uzavřen v Louvru, svatební smlouvu
podepsali král Ludvík XIV. a kardinál Mazarin. Manželé zakoupili v Paříži
dům na levém břehu Seiny přímo proti Louvru, jen pár kroků od mušketýrských
kasáren na nábřeží de la Grenouillére. Dům už dávno nestojí, chtěl-li by však
ono místo někdo hledat, nalezl by jej na rohu ulic de la Bac a Voltaire. Obývat
tento dům začali pán a paní d´Artagnanovi v roce 1659.</div>
<div class="Import3">
O manželství nevíme mnoho, rozhodně to však nebyl svazek
ohnivého mušketýra s proslulou kráskou. A láska jistě u zralého vojáka hrála
pramalou roli.</div>
<div class="Import3">
"V té době jsem se oženil právě tak, jako to činí i
druzí, avšak je-li sňatek bláhovostí, pak je takovou, kterou je dovoleno učinit
toliko jedenkrát za život...", tato věta v Sandrasových
"Pamětech" by mohla být klidně vyslovena panem de Batz osobně a až
příliš odpovídá i tomu málu , co je o mušketýrské domácnosti známo.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 72.0pt;">
Paní d´Artagnanová se projevila
jako žena vyčítavá, žárlivá a podezíravá, což ovšem v případě jejího chotě
nebylo bez důvodu.</div>
<div class="Import3">
D´Artagnanův portrét, nikoliv neumělá rytina v záhlaví
Sandrasova díla, ale vcelku povedený olej, zachycuje inteligentní tvář s
dobrosrdečnými ohníčky veselosti v očích, hladkou a bez vousů, pouze koutky úst
mají náznak štětiček knírku. D´Artagnan byl muž v nejlepších letech a nechal se
vymalovat ve světlé paruce, okázalém kabátci a nádherném rudém nákrčníku,
prozrazujícím jistou koketnost. Však také udržoval přátelství s mnohými
urozenými dámami, které neváhaly podporovat stříbrem a zlatem lesk poručíkovy
milované kumpanie. Z dobového pohledu se pokládalo za běžné, být takto
podporován, mít bohatou přítelkyni, bylo spíše ctí.</div>
<div class="Import3">
Paní d´Artagnanová smýšlela jinak, nechávala chotě sledovat, a
když nabyla přesvědčení o jeho nevěrách, ztropila mu scénu. Mušketýr takovou
domácnost zrovna nemiloval, a když paní pohrozila, že z Paříže odejde na své
panství v Charolais, d´Artagnan bez velké lítosti souhlasil. Na venkov paní
d´Artagnanová odvezla i obě děti, které s ní Gaskoněc stihl zplodit. Bohužel o
d´Artagnanových potomcích víme jen tolik, že šlo v obou případech o chlapce s
tímtéž křestním jménem, rozlišeným jmény dalšími. Na královu počest se
jmenovali Ludvík.</div>
<div class="Import3">
Unikátní dokument, seznam mobiliáře domácnosti v pařížském
domě d´Artagnanových, dochovaný ve francouzských archivech, dává jedinečnou
možnost poznat d´Artagnana v jeho bezprostředním soukromí.</div>
<div class="Import3">
Dům, v němž žil, nebyl přehnaně vznosný, představoval jednu z
těch úzkých a vysokých staveb, zaplňujících ještě v minulém století pařížská
nábřeží. Ve dvoře se skrývaly přístěnky pro dva d´Artagnanovy povozy: velký
čtyřmístný kočár s benátskými zrcadly uvnitř, s damaškovými závěsy a zeleným
sametovým čalouněním, a menší dvoumístný, vyložený rudým damaškem. V přízemí
domu se nalézala kuchyň s cínovým nádobím, jídelna, komora s cestovními zavazadly
a pokojík pro služebnou jménem Fiacrine Panou. První patro skrývalo předpokoj s
flanderskými tapisériemi, místnost s jezdeckými potřebami a úřadovnu pána domu.
V druhém patře byl menší předpokoj s velkým stolem a devíti židlemi, pokojík
d´Artagnanova sluhy (nejmenoval se Planchet ale Bertrand Gervais) a konečně
pokoj pána.</div>
<div class="Import3">
Seznam byl pořízen po d´Artagnanově smrti, zachycuje tedy
takřka staromládeneckou atmosféru odděleného manželství a nalezneme v něm vše,
co pán domu zanechal v Paříži při své poslední válečné výpravě. D´Artagnanova
komnata byla vyzdobena opět flanderskými tapisériemi a portrétem královny Anny
Rakouské. Mezi židlemi, křesly, truhlicemi, šatníky a almarami jakož i
třicetipalcovým benátským zrcadlem dominovala za paravánem postel s nebesy, zdobená
brokátovými závěsy a hedvábnými přehozy s květinovými výšivkami. V šatnících
zůstaly převlečníky, kamzičí kalhoty, košile z holandského sukna, krajky,
kabátce se zlatými a stříbrnými knoflíky, stužkami ozdobené módní šaty a
květinové vesty, velurové pláště i černé rukavice s krajkami.</div>
<div class="Import3">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiaXUb-8B8j7SCdxI6hCXaEyZI_srJmiGh2C-kKAn1SpwVnIT0HBe1V5diE9mcMEBP7n4kbaJeOJ3ROiJgcI7G8zJ4Lm5JavS3uvyliLbMuwdhbL_X_NPvLOiD5kzo4-nV9crse0UlolB8/s1600/Priloha+musketyr-19.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1197" data-original-width="1600" height="478" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiaXUb-8B8j7SCdxI6hCXaEyZI_srJmiGh2C-kKAn1SpwVnIT0HBe1V5diE9mcMEBP7n4kbaJeOJ3ROiJgcI7G8zJ4Lm5JavS3uvyliLbMuwdhbL_X_NPvLOiD5kzo4-nV9crse0UlolB8/s640/Priloha+musketyr-19.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>D´Artagnan na podstavci Dumasovy sochy v Paříži</i></td></tr>
</tbody></table>
Bylo tu vše, co patřilo k slušivému oděvu dvořana. Vojáka
prozrazovaly palné zbraně, bandalíry, holstry na pistole jakož i dva
rapíry,jeden s mosaznou rukojetí a zlacenou záštitou, druhý neokázalý z
prostého černého železa. Seznamy neuvádějí, že by d´Artagnan měl doma jedinou
knihu, z písemností byla nalezena jen svatební smlouva, listiny potvrzující
šlechtictví a nabyté tituly, jakož i rozkazy, týkající se mušketýrské kumpanie.</div>
<div class="Import3">
To, že pán domu přece jen holdoval určitému pohodlí, dokládá
turecký župan a domácí oblek ze zeleného saténu. Jediným svědectvím drobných
d´Artagnanových zálib byla v seznamech uvedená tabatěrka. Mušketýrský kapitán s
oblibou šňupal ! Vše, co se v domě nalézalo, bylo roku 1673 oceněno na 4 500
livrů.</div>
<div class="Import3">
Svazek manželský ani vojenské povinnosti nezabránili Charlesu
de Batz ve společenském životě. De Besmaux, s nímž sloužil Mazarinovi, jej
uvedl do společnosti módních salónů a preciózek v šlechtické čtvrti Marais a
d´Artagnan měl příležitost se pohybovat ve společnosti vybrané, v zjemnělém až
rafinovaném intelektuálním prostředí kolem paní de Sévigné. Roku 1661 se mohl
d´Artagnan a jeho mušketýři blýsknout v plném lesku při příležitosti sňatku
Ludvíka XIV. s španělskou infantkou Marií-Terezií. D´Artagnan doprovázel
krále do Saint-Jean-de-Luz a odtud se svatebním průvodem zpět do Paříže, kde
Šedí mušketýři defilovali 26. dubna pod Batzovým velením ve čtyřech oddílech,
rozlišených barvou chocholů na kloboucích. Za nimi pak jela nově zřízená
kumpanie Černých mušketýrů pod velením prince de Marsac a markýze de
Montgaillard.</div>
<div class="Import3">
Až dosud zastával d´Artagnan úřad, který mu rychle vynesl úctu
a obdiv. Měl za sebou mnohá nebezpečná tažení a poslání. Všechno to však byly
role, které hrál ve stínu jiných. Statečný mušketýr by pravděpodobně zůstal
navždy sevřen hranicemi své hodnosti a do povědomí potomků by se asi příliš
nezapsal. Roku 1661 mu však bylo souzeno navždy vstoupit do análů paní Historie
v události, jejíž význam se rovnal státnímu převratu.</div>
<div class="Import3">
Vrchní intendant financí Nicolas Fouquet, bohatý, pohledný,
duchaplný, mecenáš umělců, vzdělaný a především mocný, se znelíbil králi.
Ludvík XIV. s Jeanem-Baptistem Colbertem několik měsíců pečlivě
připravovali choulostivé odstranění nepohodlného velmože, který ve svých rukou
držel veškeré peněžní zdroje monarchie. Fouquet měl řadu velmi vlivných a
mocných přátel, disponoval vlastní sítí věřitelů a klientů, vlastnil významné
opěrné body a znal tolik státních tajemství, že sečteno vše dohromady mohlo při
neopatrném postupu jeho zatčení vyvolat v horším případě menší občanskou válku,
v lepším finanční paniku a možná i státní bankrot. Nebylo důležité, zda Fouquet
po nejvyšší metě sáhnout chtěl. Bylo rozhodující, že to mohl udělat.</div>
<div class="Import3">
V září 1661 dostal poručík d´Artagnan rozkaz dostavit se k
Fouquetovu nesmiřitelnému protivníkovi Colbertovi a vzápětí vyrazit do Nantes,
kam se chystal král s dvorem a kde byl přítomen i Fouquet. V Nantes pak obdržel
poručík delikátní rozkaz Fouqueta zatknout. Vše bylo připraveno do nejmenších
podrobností.</div>
<div class="Import3">
Po ranní audienci u krále při východu z paláce obklopili
d´Artagnanovi mušketýři Nicolase Fouqueta a d´Artagnan sám zdvořile vrchního
intendanta požádal, aby nastoupil do připraveného kočáru.</div>
<div class="Import4" style="margin-right: 86.4pt;">
Když Fouquet spatřil ten
zamřížovaný vůz, řekl d´Artagnanovi, který klopil oči, jako by se styděl za
Ludvíka XIV.</div>
<div class="Import4">
"To není nápad šlechetného člověka pana d´Artagnana. To
jistě není myšlenka vaše..."</div>
<div class="Import3">
Po celou dobu několikaletého Fouquetova procesu byl d´Artagnan
pověřen jeho střežením. K cti pana de Batz budiž řečeno, že navzdory králově
nenávisti zacházel se svým vězněm s nejvyššími ohledy. Jeho mušketýři hlídali
Fouqueta ve Vincennes i v Bastille a střežili jej na každém kroku ve dne i v
noci, což samo o sobě svědčilo o vysokém významu královského vězně.</div>
<div class="Import3">
D´Artagnan sice své povinnosti plnil svědomitě, o šlechtické
cti však měl vlastní představy a tak se zařadil mezi ty, kteří Fouquetovi
blahopřáli k výsledku procesu, v němž unikl popravišti.</div>
<div class="Import4">
"Věřte, pravým králem co do šlechetnosti srdce a ducha
není Ludvík v Louvru ani Filip na Sainte-Marguerite, ale vy, psanec a
odsouzenec!" <span style="font-style: normal;">říká skoro jako Batz skutečný
Fouquetovi d´Artagnan Dumasův.</span></div>
<div class="Import3">
Po procesu měl být odsouzený dopraven na doživotí do
piemontské pevnosti Pignerol a d´Artagnan se měl stát jeho žalářníkem. Přestože
toto slovo budí nehezké asociace, byla úloha velitele takového vězení velice
váženým a nadmíru výnosným úřadem, v několika letech obnášela jistotu nabytí
úctyhodného jmění. D´Artagnan nabízenou poctu odmítl. Colbertovi řekl, že je
voják, ne hlídač. Colbert jen pokrčil rameny.</div>
<div class="Import2" style="margin-left: 28.8pt;">
"Řekněte to králi, máte-li
odvahu!", prohlásil.</div>
<div class="Import3">
Gaskoněc ji měl a král Ludvík XIV. kupodivu ukázal
pochopení pro ráznou vojáckou upřímnost. Na mušketýrovo doporučení byl na jeho
místo jmenován mušketýrský poddůstojník Benjamin d´Auvergne de Saint-Mars,
který s d´Artagnanem Fouqueta zatýkal. De Saint-Mars se dík tomu vypracoval až
na guvernéra Bastilly a zemřel jako velice zámožný člověk.</div>
<div class="Import3">
D´Artagnan ještě uvězněného Fouqueta eskortoval přes Melun,
Dijon, Lyon a Grenoble do Pignerolu, kde jej předal svému bývalému pobočníkovi.
Po návratu d´Artagnan obdržel jak uznání královy vděčnosti, tak i dík
Fouquetových přátel za ohleduplné zacházení se svým svěřencem.</div>
<div class="Import3">
Povinnosti, spojené s Fouquetovým vězněním a převozy k soudům
ovšem panu de Batz nebránily ve společenském životě a závazcích dvořana. V
rodících se Versailles a slavnostech, provázejících počátek vlády Krále slunce,
vystupoval d´Artagnan jako herold Ludvíka XIV. Králova přízeň mu vynesla
dvorské tituly, hraběcí stav a další příjmy. Snad nejpikantněji ve výčtu
d´Artagnanových funkcí a požitků působí titul "kapitána psíků honících
srny".</div>
<div class="Import3">
Roku 1667 konečně dostal pan de Batz hodnost kapitánporučíka
mušketýrů. Jediným jeho velitelem už byl sám král a tato hodnost vyvážila
hodnosti generálů. Nad dvorskými slavnostmi ovšem nabývaly vrchu války.
Mušketýři bojovali v Lotrinsku, pod d´Artagnanovým velením vytáhli k obléhání
Tournai, Douai a Lille.</div>
<div class="Import4">
"Poslyšte, d´Artagnane," řekl Porthos,
"vystupte z vojenské služby a pojďte se mnou do Pierrefonds, Bracieux nebo
Vallonu. Budeme spolu stárnout a povídat si o přátelích."</div>
<div class="Import6">
"Ó ne!" zvolal d´Artagnan. "Začne vojna a já
chci být při tom. Myslím, že tam něco získám."</div>
<div class="Import3">
Tak stojí psáno v Dumasovi. Voják je voják! A Charles de Batz
de Castlemore, hrabě d´Artagnan vytáhl do pole. Za Devoluční války obdržel k
mušketýrské hodnosti i armádní hodnost brigadýra, tedy brigádního generála.
Jako takový vedl do války během tažení pluky d´Enghien, de Monaco a lehkou
jízdu, tedy švališery královny a Monsieura. Tažení skončilo a Ludvík XIV.
dal d´Artagnanovi znovu rozkaz k zatčení nepohodlného dvořana. Veliteli
mušketýrů musel odevzdat kord velký bouřlivák, statečný voják a jeden z
největších výtržníků dvora , Antoine de Nompar de Gaumont, hrabě de Lauzun,
který se pak na pár let stal v Pignerolu Fouquetovým spoluvězněm.</div>
<div class="Import3">
Roku 1672 vypukla další válka mezi Francií a Holandskem.
Francouzská vojska pod velením Condého a Turenna překročila Rýn, král byl s
dvorem osobně přítomen. Svým mušketýrům v té chvíli ale d´Artagnan nevelel. Za
onemocnělého maršála d´Humiéres jej král jmenoval guvernérem nedávno dobytého
města Lille. V historických průvodech si dodnes obyvatelé Lille d´Artagnana
připomínají pro jeho poctivé zacházení. Sotva se maršál uzdravil, spěchal de
Batz ke svým mužům. Dorazil v době, kdy francouzské pluky oblehly silně
opevněný holandský Maestricht, bráněný zkušeným baronem de Mande.</div>
<div class="Import3">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgqlXlUBNUMSVEbmhDAHBwwR3A5yUO9dPcVCwiP9v9ElfwaCEB-IkkBUL3VjSuEaFJDUJVxFtXckBF8fqV9-T__xu2zg7CejtrVagjSxtzR0bNMhUjHpkqihf1XmhEOVddTWXyjyQSRsbM/s1600/20180423_111056-01.jpeg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgqlXlUBNUMSVEbmhDAHBwwR3A5yUO9dPcVCwiP9v9ElfwaCEB-IkkBUL3VjSuEaFJDUJVxFtXckBF8fqV9-T__xu2zg7CejtrVagjSxtzR0bNMhUjHpkqihf1XmhEOVddTWXyjyQSRsbM/s640/20180423_111056-01.jpeg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>D´Artagnanova socha v gaskoňském Auch</i></td></tr>
</tbody></table>
Od června 1673 se Francouzi marně snažili k pevnosti prorazit
cestu. Hlavní útoky se soustředily na bránu Tongres, kde konečně ve druhé červnové
dekádě padla klíčová luneta kryjící hlavní přístup. Holanďané se však nemínili
důležitého bodu vzdát a jejich zákopníci se k lunetě přiblížili dvěma podkopy.</div>
<div class="Import3">
Dne 25. června odpálili do podkopů umístěné nálože. Souběžně
vyrazili do útoku s jízdou řečištěm potoka Jar a zahnali Francouze z lunety
zpět. Král nařídil okamžitý protiútok a maršál požádal, aby se jej zúčastnili i
Šedí mušketýři. Jejich odvaha byla pověstná, dokázali armádu strhnout k
hrdinství jako u Valenciennes, kde šli do útoku v čele jako nejprostší vojáci.</div>
<div class="Import3">
Alexandre Dumas nechal největšího ze všech svých románových
hrdinů zemřít ve chvíli, kdy rozlamuje pečeť na Colbertově dopise, oznamujícím,
že král d´Artagnana právě jmenoval francouzským maršálem. Právě přebírá
skříňku, v níž leží maršálská hůl:</div>
<div class="Import4">
D´Artagnan vztahoval ruku, aby skříňku otevřel. Vtom přiletěla
dělová koule, roztříštila skříňku v rukou důstojníkových a zasáhla d´Artagnana
do prsou. Zvrátil se na svah, maršálská hůl s liliemi vypadla z roztříštěné
schránky a skutálela se pod chladnoucí ruku maršálovu... D´Artagnan chtěl
vstát. Všichni mysleli, že klesl, ale nebyl raněn. Ze skupiny zděšených
důstojníků se však ozval strašný výkřik: maršálek byl zbrocen krví a
ušlechtilou tvář mu zvolna obestírala smrtelná bledost.</div>
<div class="Import4">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjE42wu_9LPpxPPJWredr8OTpFtiZ3sX0OAAWXmGcAd1PqASU8RyhrMIktlD1y1Gqvj9eVWJylDU8MbxGa0TMVAcNRSuRaBziIw-UV3iXQHl1qBconIb-MHEIxixG4N6k-iOI2MSov6HoI/s1600/Statue_of_D%2527Artagnan.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjE42wu_9LPpxPPJWredr8OTpFtiZ3sX0OAAWXmGcAd1PqASU8RyhrMIktlD1y1Gqvj9eVWJylDU8MbxGa0TMVAcNRSuRaBziIw-UV3iXQHl1qBconIb-MHEIxixG4N6k-iOI2MSov6HoI/s640/Statue_of_D%2527Artagnan.JPG" width="480" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>D´Artagnanova socha v parku v Maestrichtu, který stojí v místech jeho smrti</i></td></tr>
</tbody></table>
Opřel se o paže, které se mu ze všech stran nabídly k opoře,
ještě jednou pohlédl k pevnosti. Na vrcholu hlavní bašty zahlédl bílý prapor.
Jeho sluch, netečný už ke všem zvukům, zaslechl slabé víření bubnů,
oznamujících vítězství...</div>
<div class="Import3">
Byla by to dojemně vojácká smrt, skoro čítanková. Kdyby pravda
nebyla prostší. Setnina Šedých mušketýrů do protiútoku nastoupil, věrna své
pověsti, v plném lesku, přestože za sebou měla noční boj. Hrabě d´Artagnan,
jehož podle některých pramenů jmenoval nedávno král maršálem ( spíše jde ale o
záměnu s jedním z d´Artagnanových potomků), se svým mušketýrům postavil do
čela.</div>
<div class="Import7">
Šedí mušketýři dosáhli lunety, znovu ovládli předmostí a
vytrvali až do příchodu francouzských sapérů, kteří začali urychleně minou
vyhozené hradby uzavírat. Z 250 mušketýrů (což nasvědčuje, že útočila i druhá
kumpanie Černých) se jich z útoku vrátilo jen sto třicet. Hrabě d´Artagnan mezi
nimi nebyl.</div>
<div class="Import3">
Anglicky psaný dopis jednoho z vojáků zanechal přímé svědectví
o posledním boji statečného Charlese de Batz de Castelmore de Montesquiou,
hraběte d´Artagnan, kapitánporučíka Šedých mušketýrů a brigadýra jízdy:</div>
<div class="Import3">
"...Kráčeli jsme s meči v ruce až k nepřátelskému
zátarasu, kudy mohl projít vždy jen jeden muž. Tady byl pan d´Artagnan se svými
mušketýry; choval se nanejvýš statečně. Tento šlechtic se v armádě těšil
nejvyšší pověsti; přesvědčoval předtím vévodu, aby se tudy neútočilo; nemoha
toho dosáhnout, chtěl vytrvat se svými, ale jak překonával ten úzký průchod,
byl zabit střelnou ranou skrz hlavu".</div>
<div class="Import3">
Pro d´Artagnanovo tělo podnikli mušketýři nový výpad pod
velením pana de Saint-Léger. Mrtvému tělu vzdal čest král. Teprve 2. července
Maestricht se všemi vojenskými poctami složil zbraně a otevřel brány. Rýmovaný
leták z té doby uveřejnil pohřební chvalozpěv na padlého mušketýrského velitele.
Končil veršem:</div>
<div class="Import2" style="margin-left: 28.8pt;">
" D´Artagnan a sláva týž mají
hrob".</div>
<div class="Import3">
A d´Artagnanovi synové ? Nic moc o nich není známo. Oba
Ludvíkové sloužili v armádě. Paměti vévody de Saint-Simon se v počátcích
plnoletosti Ludvíka XV. zmiňují o hraběti d´Artagnan, veliteli Šedých mušketýrů.
Potomek šel tedy přesně ve stopách předka. Možná až příliš, i on totiž zatýkal
jednoho mocného muže, tentokrát maršála de Villeroy, králova vychovatele,
odstaveného regenta Orléanského.</div>
<div class="Import3">
Královští mušketýři se i později účastnili mnoha slavných bitev
a vladařům Francie sloužili až do Francouzské revoluce. Šest let před jejím
vypuknutím, koncem léta 1783, zemřel kapitán dragounů Gabriel Louis d´Artagnan,
markýz de Castelmore, baron de Saint-Croix, poslední přímý potomek hraběte
Charlese de Batz. Jméno a dědictví d´Artagnanů přešlo na vedlejší linii
Montesquiouů, která existovala ještě v polovině tohoto století. </div>
Jiří Kovaříkhttp://www.blogger.com/profile/07104593800493494378noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4719566513985880688.post-58441771463922630532020-03-27T09:01:00.002+01:002020-03-27T09:14:17.548+01:00SKUTEČNÉ OSUDY ROMÁNOVÝCH HRDINŮ A. DUMASE (12)<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhzf3WChQuOgjBGyfPjzg8-op-FztfIO-3t1q6a3F2oDmkF6XBJ3oIcR6wlonDhpsoqvIzjQ7piIxM7vHrRP5HOcQzR3bnmr9peXKBGARP6w9xc0PMPe8S4s9ZXq_sj8vXnMU8iReQudlo/s1600/1200px-Anne_Genevi%25C3%25A8ve_de_Bourbon%252C_duchesse_d%2527Estouteville_et_de_Longueville.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1533" data-original-width="1200" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhzf3WChQuOgjBGyfPjzg8-op-FztfIO-3t1q6a3F2oDmkF6XBJ3oIcR6wlonDhpsoqvIzjQ7piIxM7vHrRP5HOcQzR3bnmr9peXKBGARP6w9xc0PMPe8S4s9ZXq_sj8vXnMU8iReQudlo/s640/1200px-Anne_Genevi%25C3%25A8ve_de_Bourbon%252C_duchesse_d%2527Estouteville_et_de_Longueville.jpg" width="500" /></a></div>
<span style="color: #134f5c;"></span><br />
<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:TrackMoves/>
<w:TrackFormatting/>
<w:HyphenationZone>21</w:HyphenationZone>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:DoNotPromoteQF/>
<w:LidThemeOther>CS</w:LidThemeOther>
<w:LidThemeAsian>X-NONE</w:LidThemeAsian>
<w:LidThemeComplexScript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
<w:SplitPgBreakAndParaMark/>
<w:DontVertAlignCellWithSp/>
<w:DontBreakConstrainedForcedTables/>
<w:DontVertAlignInTxbx/>
<w:Word11KerningPairs/>
<w:CachedColBalance/>
</w:Compatibility>
<w:BrowserLevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel>
<m:mathPr>
<m:mathFont m:val="Cambria Math"/>
<m:brkBin m:val="before"/>
<m:brkBinSub m:val="--"/>
<m:smallFrac m:val="off"/>
<m:dispDef/>
<m:lMargin m:val="0"/>
<m:rMargin m:val="0"/>
<m:defJc m:val="centerGroup"/>
<m:wrapIndent m:val="1440"/>
<m:intLim m:val="subSup"/>
<m:naryLim m:val="undOvr"/>
</m:mathPr></w:WordDocument>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" DefUnhideWhenUsed="true"
DefSemiHidden="true" DefQFormat="false" DefPriority="99"
LatentStyleCount="267">
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Normal"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="heading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="35" QFormat="true" Name="caption"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="10" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" Name="Default Paragraph Font"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="11" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtitle"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="22" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Strong"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="20" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="59" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Table Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Placeholder Text"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="No Spacing"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Revision"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="34" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="List Paragraph"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="29" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="30" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="19" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="21" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="31" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="32" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="33" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Book Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="37" Name="Bibliography"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" QFormat="true" Name="TOC Heading"/>
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Normální tabulka";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin:0cm;
mso-para-margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:"Calibri","sans-serif";
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:"Times New Roman";
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
</style>
<![endif]--><span style="color: #134f5c;">
</span><br />
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span style="color: #134f5c;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;">PANÍ DE LONGUEVILLE</b></span></div>
<span style="color: #134f5c;">
</span><br />
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<span style="color: #134f5c;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;">Válka žen</b></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="Import1">
Tvoří-li období Frondy hlavní dějovou osu "Tří mušketýrů
po dvaceti letech", pak onu dobu nejlépe ztělesňuje Anne-Geneviéve de
Bourbon, vévodkyně de Longueville. Její jméno se románem sice jen párkrát
mihne, přesto úzce souvisí se vším tím povstaleckým děním a osudy desítek
historických i vymyšlených postav, jimiž Dumas toto první pokračování
mušketýrského cyklu zalidnil.</div>
<div class="Import2">
Co to vlastně byla Fronda? Nepopsatelná směsice povstání,
salónní diplomacie, bitev, pamfletů a intrik, v níž jako v baletním představení
a mnohdy jako v italské komedii měnili zainteresovaní strany, z přátel se
stávali nepřátelé, velké činy prolínaly přízemní pohnutky, sobeckost soutěžila
se statečností, láska s politikou, kavalírské umírání s bezectnými zradami a to
vše nejen pro moc, bohatství či slávu, ale zejména pro krásné oči několika dam.</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 64.8pt;">
A právě v těchto zvláštních
povstáních hrála paní de Longueville prim. Největší vojevůdcové pro její přízeň
zrazovali krále, největší duchové pro ni páchali pošetilosti.</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 64.8pt;">
Anniny rodiče patřili k nejvyšší
francouzské šlechtě a v jejich žilách se mísila krev Bourbonů s rodem
Montmorency-Chatillon. Henri II. Condé se na přání Jindřicha IV.
oženil roku 1609 s mladičkou Charlottou de Montmorency, poslední láskou velkého
krále.</div>
<div class="Import2">
Po svatbě princ Condé odmítl dělat zástěrku královským záletům
a choť raději odvezl za hranice do Nizozemí. Vznešený princ byl všeobecně
pokládán za nepříliš schopného manželského styku. Navzdory tomu se rozhodl
ochránit čest svého domu a Jindřich IV., vzteky bez sebe, se rozhodl
vytáhnout pro paní svého srdce se zbraní v ruce. Pravda, vše přišlo do doby,
kdy král harašil zbraněmi a chystal vojska proti Habsburkům pod záminkou
zabezpečení hranice a nároků na německá vévodství Jülich a Cléve.</div>
<div class="Import2">
Z války proti Španělům i císaři Rudolfu II. nebylo nic,
vrah Ravaillac v tom nenapravitelně sukničkářskému vladaři zabránil. Princ
Condé s chotí se za čas vrátil do Paříže a pokusil se uchvátit moc, za což jej
Marie Medicejská poslala roku 1616 do Bastilly. Charlotta de Montmorency se
nechala dobrovolně zavřít s ním, ne snad z lásky, ale proto, že šlo o velké a
zajímavé gesto. Nuda za vězeňskou zdí jí byla odměnou.</div>
<div class="Import2">
Princ de Condé, o jehož potenci se pochybovalo, zatím v
Bastille své ženě i světu dokazoval pravý opak. Charlotta v září 1618 porodila
mrtvá dvojčata. O rok později, 29. srpna 1619, se jí narodilo první živé dítě.
Děvče pokřtili na Annu a dali jí titul slečny de Bourbon.</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 64.8pt;">
Z Bastilly propustili nejprve
Anninu matku a po čase i otce. Ten se pokoušel znovu získat moc, po Chalaisově
spiknutí jen o vlásek unikl vězení a změnil se raději v neochvějného spojence
kardinála Richelieua.</div>
<div class="Import2">
Díky Condého prozíravosti jeho rod vzkvétal. Anna de Bourbon
dostala roku 1621 bratříčka Ludvíka, od kolébky obdařeného titulem prince d´Enghien.
Ludvík po otcově smrti zdědil jako prvorozený titul prince de Condé, jeho činy
pak z něj udělaly Velkého Condé. To však předbíháme. Roku 1629 se narodil další
syn Armand, princ de Conti.</div>
<div class="Import2">
Všichni sourozenci vyrůstali společně, ba co víc, věc na tu
dobu u vysoké šlechty naprosto ojedinělá, vychovávala je sama jejich matka. I
otec dětem věnoval nevšední pozornost, pedantsky kontroloval jejich kompozice a
současně všem třem vštěpoval vědomí výjimečnosti a výlučnosti rodu. Dětem,
zejména Ludvíkovi a Anně, se dostalo neobvykle širokého vzdělání v latině,
právu, historii, vědě i filozofii. Mladší Armand zůstával intelektem poněkud
vzadu. Mezi třemi sourozenci vládla velká náklonnost, u Ludvíka a Armanda
později láska k sestře přerostla v nezřízenou a občas nekontrolovanou
žárlivost. Říkalo se, že Enghienovy a Contiho city překračují rámec
sourozeneckého vztahu...</div>
<div class="Import2">
Annu de Bourbon ovlivnili jezuité natolik, že pomýšlela na
vstup do kláštera. Otec se rozhodl léčit její náboženský zápal krokem do života
a přikázal dceři roku 1635 účast na jednom z velkých dvorských plesů. Anna tu
oslnila a pochopila, že líbit se je přinejmenším stejně zábavné. Místo
karmelitek začala navštěvovat intelektuální salón paláce Rambouillet, kde se
setkávali největší duchové doby. Poznala tu velkého řečníka Voitura, dramatika
Corneille, budoucího vůdce Frondy Gondiho i svou velkou lásku Marcillaca.</div>
<div class="Import2">
Navzdory rodičovské péči se Anna i její bratr Ludvík stali
obětmi rodové sňatkové politiky. Sňatky z lásky bývaly výjimkou a Enghienovi otec
vybral Marii-Claire de Maille-Brezé, spřízněnou s Richelieuem. Otec pranic
nedbal, že syn miluje Marthu de Vigean. Anninu ruku dostal Henri II.
Orléanský, princ de Neufchatel, vévoda de Longueville. Třiadvacetiletá kráska
se roku 1642 stala ženou sedmačtyřicetiletého vdovce, o němž všichni věděli, že
je milencem (a ne jediným) paní de Montbazon, nejchlípnější ženy na
francouzském dvoře.</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 64.8pt;">
Události šly tehdy rychle za
sebou. Zemřel Richelieu a po něm Ludvík XIII. Ludvík d´Enghien získával
první válečnické ostruhy a jako mladý bůh Mars dobyl skvělé vítězství nad
Španěly u Rocroi. Anna de Longueville se zalykala nad bratrovou slávou pýchou.</div>
<div class="Import2">
Zatímco se v Evropě bojovalo, zaplňovaly pařížský dvůr
intriky, v nichž hrál prim vévoda de Beaufort a jeho Důležití. Paní de
Longueville ve vysokém postavení první dámy a společnice královny-matky Anny
Rakouské se jich neúčastnila, ušetřena však nebyla. Krása, plavé vlasy (což byl
ideál tehdejší krásy), zelené oči, šarm a duchaplnost jí přiváděly ctitele i
nepřátele.</div>
<div class="Import2">
Nenávist ženy k ženě bývá prý strašná, je-li spojena se
žárlivostí na půvab a úspěch. Paní de Montbazon, milenka Annina muže i vévody
de Beaufort, paní de Longueville nenáviděla hrozně. Snad proto, že Anna měla
vše, čeho se paní do Montbazon dostávalo mnohem méně: mládí, inteligenci,
jemnost, schopnost okouzlit a přitom si zachovat vkus i čest. Právě ona zatáhla
Annu do dopisové aféry, kterou jsme líčili ve vyprávěn o osudech paní de
Chevreuse. Všichni se tehdy domnívali, že listy patří Longuevillové, o to se už
Montbazonová postarala. Stejně tak všichni říkali, že byly psány Mauricovi de
Coligny, o jehož lásce k paní de Longueville se vědělo. Vynucenou omluvou a
vyhnanstvím paní de Montbazon však aféra neskončila. Pro Annu de Longueville
měla osobně tragickou dohru.</div>
<div class="Import2">
Maurice de Chatillon de Coligny byl Anniným milencem a chtěl
za každou cenu pomstít čest své dámy. Vyžádal si k tomu souhlas Annina bratra
Ludvíka d´Enghien. Pak tento potomek admirála de Coligny vyzval na souboj muže
z rodu Guisů, spřízněného s Montbazonovou. Jako by se dávná nenávist dvou rodů
opakovala. Na náměstí před Palais-Royal skřížili protivníci kordy.</div>
<div class="Import2">
Byl to v mnohém symbolický boj. Navzdory platnosti ediktů
proti soubojům měl zápas souhlas královny a vědělo se o něm všude. Z okna
královského paláce prý souboji za závěsem přihlížela i vévodkyně de
Longueville. Přátelé Colignyho od souboje zrazovali: byl dlouho nemocen, sotva
se uzdravil, měl ještě málo sil. Brzy také upadl. Guise zašlápl jeho zbraň se
slovy:</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 79.2pt;">
Nechci vás zabít, jen vám dát za
vyučenou, že jste urazil šlechtice mého rodu!"</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 72.0pt;">
Pak Colignyho naplocho udeřil
mečem. Rozlícený a pokořený Maurice vstal, zvedl zbraň a zaútočil znovu. S
probodenou paží jej odnesli do paláce d´Enghien.</div>
<div class="Import2">
Anna Colignyho ošetřovala. Rána se zanítila, hrozila sněť,
ranhojiči radili amputaci paže, Coligny to ale rozhodně odmítl. Šest měsíců
chodila Anna k jeho lůžku. Po půl roce gangréna zvítězila a Maurice de Coligny
zemřel.</div>
<div class="Import2">
U lůžka umírající lásky se rodil nový cit. Mezi Annou de
Longueville a Colignyho přítelem Francoisem de Marcillac. Marcillac, budoucí
vévoda de La Rochefoucauld, byl výjimečným zjevem v dobrém i zlém. Miloval
intriky, pocty, dobrodružství, čest i moc. Vymykal se průměru. Byl velmi
vzdělaný. Podobně jako kardinál de Retz, nechal i on po sobě Paměti, skvělé
dílo své doby. Paul de Gondi de Retz o něm ve svých Pamětech napsal:</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
" Bylo v něm cosi těžko
popsatelného...".</div>
<div class="Import2">
Marcillac byl vždy něčím netuctovým, někým, kdo se odlišoval
od všech kolem. Byl dvorný, ne však dvořan. Byl voják, ne však válečník. Byl
hloubavý i zbrklý, planoucí i trudomyslný. Takový muž měl všechny předpoklady
upoutat výjimečnou ženu, jakou se paní de Longueville stávala.</div>
<div class="Import2">
Princ de Marcillac ovšem nepadl do oka Anninu bratru
d´Enghienovi, od roku 1646 po smrti otce princi Condé. Condé jednoduše na
Marcillaca žárlil. Zlomyslně poradil panu de Longueville, aby choť na čas
pozval na své rozsáhlé statky v Normandii.</div>
<div class="Import2">
Vévodkyně samozřejmě pochopila, kdo má na svědomí její
odloučení od dvora a hlavně od Marcillaca, a požádala pana de Miossens, který
byl jejím nevyslyšeným ctitelem, aby se na oplátku začal dvořit Marthe de
Vigean. Tu, jak již bylo řečeno, vášnivě miloval Condé, který nyní žárlil
dvojnásob: na sestru i na milenku!</div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIUudUSFD1AWk53BDL5YS7-ugBwETdYY0K90oIb-n5W68rAruEglTDyb5PquleTn6qukn9-mSRqekpnOW9ki-ME448Sx5c7Z6JBeWl22mJdSw-5TrkmXwzyz0P4jEbK_N9k0_Yn4hyphenhyphennzI/s1600/0a2cbf8ce96f34827671d740785a1b3c.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1132" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIUudUSFD1AWk53BDL5YS7-ugBwETdYY0K90oIb-n5W68rAruEglTDyb5PquleTn6qukn9-mSRqekpnOW9ki-ME448Sx5c7Z6JBeWl22mJdSw-5TrkmXwzyz0P4jEbK_N9k0_Yn4hyphenhyphennzI/s400/0a2cbf8ce96f34827671d740785a1b3c.jpg" width="282" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Jiný portrét vévodkyně de Longueville</i></td></tr>
</tbody></table>
<div class="Import2">
V Normandii paní de Longueville dlouho nepobyla. Měla možnost
navštívit armádu, jíž velel vikomt de Turenne. Nadchlo jí to dvojnásob. U
Turenna našla za prvé Marcillaca, který během Anniny návštěvy tak dychtil po
slávě a obdivu své lásky, že se v bitvě nechal třikrát zranit, za což byl
odměněn sladkou péčí při převozu do Paříže i v rekonvalescenci. Za druhé u
Turenna Anna de Longueville nalezla zábavu nejen fascinující, ale i hodnou
Condého sestry. Ochutnala závrať pohledu (ne příliš zblízka) na bitevní vřavu,
vůni boje i chuť vítězství. Vše měla v následujících letech mnohokrát zúročit.</div>
<div class="Import2">
Sláva Annina bratra, mladého Condého, v té době rostla k
nebesům a spolu s ní i jeho pýcha. Mazarin odmítal dát panu Princi peníze na
další válku. Anna se urazila snad ještě víc než její bratr. Kardinál se pro ni
stal lakomým mizerou, bránícím jejímu sourozenci ve slávě a rozletu. A Mazarin
za to měl pykat...</div>
<div class="Import2">
Když roku 1648 Paříž vyhlásila Mazarinovi boj a přepásala se
stovkami barikád, postavila se vévodkyně de Longueville samozřejmě proti němu.
Nikterak jí nevadilo, že Condé zůstal na straně královny. Pro ni to nebylo
setrvání bratra na straně kardinála, spíš setrvání u centra moci. Sama zůstala
na druhé straně a strhla, jak jinak, s sebou i prince de Marcillac.</div>
<div class="Import2">
Condého vojska v té době rozdrtila u Lensu Španěly. Bylo to
slavné vítězství, na které vzpomíná v "Mušketýrech po dvaceti letech"
Dumas:</div>
<div class="Import3">
Vůdcům bylo doporučeno, aby hlavně dbali u vojínů na tři věci.
Předně, aby všechny sbory postupovaly urychleně, aby jízda i pěchota byly v
jedné čáře a zachovávaly stanovenou vzdálenost od sebe. Za druhé, aby se
útočilo krokem. Za třetí, aby nechali nepřítele prvního vystřelit. Princ
přidělil hraběte de Guiche k jeho otci a sám si nechal Bragelonna...</div>
<div class="Import2">
Paní de Longueville skvělé vítězství utvrdilo v přesvědčení,
že by si její výjimečný bratr zasloužil Mazarinovo místo, že by dokonce mohl
usednout na trůn místo královského dítěte. Pan Princ naštěstí pochopil, jak by
podobné ambice a činy mohly monarchií otřást, a tužbám své sestry nevyhověl.</div>
<div class="Import2">
Mazarin chtěl dostat sebe, královnu i jejího syna z Paříže.
Nebylo to jednoduché. Dav cosi vytušil a vynutil si vstup až do ložnice malého
panovníka:</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 72.0pt;">
La Porte odešel, královna si
stoupla k závěsu a d´Artagnan vklouzl za záclony. Pak bylo slyšet těžký,
tlumený pochod velkého množství lidu; královna Anna nadzvihla závěs a položila
si prst na rty...</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 64.8pt;">
"Je-li mezi vámi někdo, kdo
zná krále," pravila, "ať přistoupí a ať jen řekne, je-li to opravdu
Jeho Veličenstvo!"</div>
<div class="Import3">
Přistoupil muž, zahalený v plášť, jímž si zakrýval obličej.
Naklonil se nad postel a podíval se...jak se ten člověk v plášti skláněl,
d´Artagnan poznal pana koadjutora.</div>
<div class="Import3">
"Je to opravdu král," pravil ten muž vzpřimuje se.
"Bůh žehnej Jeho Veličenstvu!"</div>
<div class="Import2">
Tak líčí Dumas scénu, v níž král ležel v posteli oblečen a
spánek předstíral, aby vzápětí mohl prchnout.</div>
<div class="Import2">
V noci z 5. na 6. ledna 1649 Anna Rakouská, mladičký
Ludvík XIV. i Mazarin uprchli pod ochranná křídla Condého armády z Paříže.
Parlament a předáci šlechty se chystali proti nim do války. Navzdory
rozdílnosti zájmu se pod tlakem společné hrozby spojili s pařížskými měšťany a
notábly kavalírský prelát koadjutor Gondi, fanfarónský a lidově vulgární vévoda
de Beaufort, nemladý vévoda de Longueville, pan d´Elbeuf se svými syny z rodu
Guisů, krásná vévodkyně de Longueville a zamilovaný princ de Marcillac.</div>
<div class="Import2">
Paní de Longuevilla se z nenávisti k Mazarinovi stala
frondérkou. Pan de Marcillac se změnil ve frondéra částečně z lásky k Anně,
částečně pro komicky ješitnou touhu, nedávnou uraženou a zamítnutou. Nebyl
totiž mezi těmi vévody, kterým se dostalo "taburetky", práva na sesličku,
na níž mohli sedět v přítomnosti krále. Byla to veliká výsada a současně směšná
hloupost.</div>
<div class="Import3">
"Jak tedy mám vědět, kde je o půlnoci ta nejkrásnější a
nejčilejší z frondérek?", <span style="font-style: normal;">ptá se v románu
Athos.</span></div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Na radnici, můj milý!"</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 79.2pt;">
"Jakže, na radnici? Snad ji
nejmenovali starostkou společenstva obchodníků?"</div>
<div class="Import2">
"<i style="mso-bidi-font-style: normal;">Ne, ale je dočasně
královnou Paříže. A protože se nechtěla ubytovat rovnou v Královském paláci či
v Tuileriích, přestěhovala se na radnici. Co nejdříve tam drahému vévodovi
porodí syna nebo dceru." </i>odpovídá vždy dobře informovaný Aramis.</div>
<div class="Import2">
Ano, paní de Longueville měla každým dnem porodit dítě, které
s Marcillacem čekala. Navzdory vrcholícímu těhotenství hrála roli "anděla
Frondy" a snažila se obleženou Paříž sjednotit. Politicky geniální
koadjutor Gondi dostal skvělý nápad, jak Annino mateřství k tomuto sjednocení
využít. Dne 11. ledna 1649 se před Radnicí objevila vévodkyně de Longueville
spolu s vévodkyní de Bouillon, a i s dětmi se nabídli na náměstí de Gréve
Parlamentu jako rukojmí.</div>
<div class="Import2">
Jásot Pařížanů, kteří obsadili i střechy okolních domů, neznal
hranic. Gondi jej trochu vylepšil pěti sty pistolí (v nichž čtenáři
"Mušketýrů" správně tuší peníze a ne zbraně), rozházenými do davu. O
sedmnáct dní později Anna porodila zdravého chlapečka a na počest hlavního města
jej za dalšího jásotu nechala pokřtít Gaston-Paris. Dík těmto dvou emotivním
aktům se podařilo svazek mezi frondérskou šlechtou a třetím stavem zpečetit.</div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgNCbrryoy6Dmtrnl_Y-Mg18ri2p6Ok9fqkOxx1i2cuds6XeKkq4IVJO08MYlcaGpmROz1UKiOUBwgM_332UDxFQb4KPrVYieUaIQ1aVk_yCCBghYs2qHqfr5Phwz0mgp7g9hMO9mvdnPo/s1600/Le_Grand_Cond%25C3%25A9_en_1662.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="634" data-original-width="511" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgNCbrryoy6Dmtrnl_Y-Mg18ri2p6Ok9fqkOxx1i2cuds6XeKkq4IVJO08MYlcaGpmROz1UKiOUBwgM_332UDxFQb4KPrVYieUaIQ1aVk_yCCBghYs2qHqfr5Phwz0mgp7g9hMO9mvdnPo/s400/Le_Grand_Cond%25C3%25A9_en_1662.jpg" width="321" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Velký Condé, bratr Anny de Longueville</i></td></tr>
</tbody></table>
<div class="Import2" style="margin-right: 79.2pt;">
O málo později se Fronda srazila s
Condého vojsky u Charentonu. Vzpomínáte, jak v oné bitvě nechal Dumas účinkovat
Aramise, Athose i Athosova syna?</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 72.0pt;">
"Pane de Chatillon,"
pravil Aramis vyndávaje druhou bambitku z brašny (schoval si ji pro tuto
příležitost), "myslím, že po vás bude veta, nemáte-li nabitou zbraň."</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Díky bohu." odpověděl
Chatillon, "není tomu tak."</div>
<div class="Import3">
Vévoda zdvihl bambitku a vystřelil. Ale Aramis sklonil
hlavu...kulka prolétla nad ním.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 108.0pt;">
"Chybil jste." řekl
Aramis, ale já, věřte, vás nechybím."</div>
<div class="Import3">
"Ponechám-li vám k tomu čas," zvolal pan de
Chatillon. Pobodl koně a vyrazil proti němu s mečem v ruce.</div>
<div class="Import3">
Aramis čekal s hrozným úsměvem...když tu padla rána. Pan de
Chatillon rozpřáhl ruce a skácel se na zadek koně. Kulka mu pronikla výkrojkem
krunýře na prsou...</div>
<div class="Import2">
Condé, jemuž se už běžně říkalo pan Princ, uvyklý vážnějším
protivníkům a slavnějším vítězstvím, udeřil na Charenton jako blesk, dobyl
opevněný tábor, rozdrtil vše v cestě a vojska Frondy rozsekal na kusy. Zděšený
Parlament začal prostřednictvím presidenta Molého jednat o míru.</div>
<div class="Import2">
Paní de Longueville se pokusila porážku změnit ve vítězství.
Její smaragdové oči okouzlili maršála de Turenne a ten zradil královskou
stranu. Fronda by měla vojevůdce stejných kvalit jako Condé a navíc i celou
jeho armádu. To pochopil rychle i Mazarin a Turennovy vojáky zaplatil tak
dobře, že maršál zůstal vojevůdcem bez vojska.</div>
<div class="Import2">
Šarm Longuevillové okouzlil i koadjutora Gondiho. Marcillac to
nepochopil jako politické manévry a začal na Annu velice žárlit. Zamilovaný
princ se rozhodl získat přízeň dámy zpět rázným vojenským činem. Vyrazil k
výpadu, místo vítězství si přinesl zranění na krku, stal se velmi
melancholickým a začal jednat o mír sám za sebe. Neuspěl a změnil se v
povstaleckého extrémistu.</div>
<div class="Import2">
Plány Frondy se ale hroutily. Turenne přišel k rozumu a zběhl
kajícně zpět ke královským. Grandi se pokoušeli zachránit kůži, výhody i práva.
Armand de Conti, snad proto, že měl bratra v sousedním táboře, sepsal jejich
požadavky. Byly tak nehorázné, že když vešly ve známost, dokonaly roztržku mezi
vysokou šlechtou a Parlamentem.</div>
<div class="Import2">
Naštěstí pro rebely nebyl Mazarin mužem, který by nepřátele
napravoval Bastillou a popravčím špalkem. Na jaře 1649 se podařilo uzavřít mír
a šlechtičtí reprezentanti Frondy až na Paula de Gondiho obdrželi amnestii.
Dumas pojal v "Mušketýrech po dvaceti letech" tento mír jako výsledek
husarského kousku, při němž se Athos s Aramisem zmocní Mazarina, Což je
samozřejmě jen román. Ludvík XIV., král-dítě, se vrátil do Paříže.</div>
<div class="Import3">
"Když dojeli k bráně, byli pozdraveni výkřiky. "Ať
žije král!" a "Ať žije královna!"... Mazarin vyplatil tisíc
louisdorů, aby se křičelo: "Ať žije Mazarin!", ale nyní oceňoval
volání tak na dvacet pistolí. D<span style="font-style: normal;">í</span>val se
pln neklidu na Porthose...<span style="font-style: normal;">,takto králův vstup
do hlavního města líčí Dumas, který při té příležitosti nechá d'Artagnana
nešťastnou náhodou zabít hraběte Rocheforta a roztržitý Porthos si nakonec
vzpomene, že žebrák, kterého on srazil, byl dávný známý Bonacieux...</span></div>
<div class="Import3">
Sotva se Aramis převlékl, rozběhl se na radnici, kde bydlela
paní de Longueville. Při první zprávě dala se krásná vévodkyně do křiku. Válka
z ní učinila královnu, mír ji donutil odstoupit. Ale Aramis jí řekl....že bude
mít místokrálovství...nad celou Normandií, zazvonil jí před ušima pěti sty
tisíc liber, které jí kardinál slíbil, a před očima zazářil poctou, kterou jí
prokáže král tím, že podrží její děcko nad křtitelnicí. Tu se už paní de
Longueville vzpírala jen tak, jak to dělávají všechny krásné ženy, a bránila se
jen proto, aby se vzdala. <span style="font-style: normal;">Což v jádru vylíčil
Dumas velmi zdařile!</span></div>
<div class="Import2">
Nastala krátká přestávka. Paní de Longueville se vrátila
počátkem podzimu ke dvoru, v němž její bratr Condé zaujal nejvlivnější a
nejvyšší místo. Mazarin ovšem nemínil moc přenechat jemu a pomalu proti Condému
budoval svým charakteristickým způsobem, v němž převládaly sliby, pocty a
lichotky, opozici. Poražení začali být odměňováni.</div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjBFyMcRZm8zicx_Z3RcyRsf35LvQvtSJ4MAg3-FZ0lhQmiuXdYlRWRYxZwMCPDzmRgrCEuoHuY5z5w3mvuoWkcjfnWdjKtajHW4Q5l6wYmKz2xV5y6mLUuzCl8aimabD-gPcGwKDY5Z6M/s1600/Fran%25C3%25A7ois_de_La_Rochefoucauld.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="437" data-original-width="397" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjBFyMcRZm8zicx_Z3RcyRsf35LvQvtSJ4MAg3-FZ0lhQmiuXdYlRWRYxZwMCPDzmRgrCEuoHuY5z5w3mvuoWkcjfnWdjKtajHW4Q5l6wYmKz2xV5y6mLUuzCl8aimabD-gPcGwKDY5Z6M/s400/Fran%25C3%25A7ois_de_La_Rochefoucauld.jpg" width="362" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Princ de Marcillac a poté vévoda de La Rochefoucauld</i></td></tr>
</tbody></table>
<div class="Import2">
Princi de Marcillac královna udělila právo na vytouženou
taburetku, za což se budoucí vévoda de La Rochefoucauld stal, alespoň na čas,
jejím věrným spojencem. Nikterak mu přitom nevadilo, že ostatní princové a
vévodové byli jeho jednáním okázale zhnuseni. Vévodkyně de Montbazon, za níž v
pozadí stáli de Beaufort a de Longueville, dokonce jazykem sobě vlastním na
veřejnosti prohlásila, že za tu zradu pošle Marcillacův úd vévodkyni de
Longueville na stříbrné míse.</div>
<div class="Import2">
Condé prohlédl Mazarinovu hru a marně u dvora rozzuřeně
vykřikoval, že všechny taburetky rozkope. Jeho sestra se postavila za
milovaného Marcillaca a odpověděla veřejným vyhlášením věrnosti Anně Rakouské a
přátelství kardinálu Mazarinovi.</div>
<div class="Import2">
V lednu 1650 Mazarin cítil, že se Condé stává příliš
nebezpečným a odhodlal se k radikálnímu kroku. Nechal jej spolu s Contim a
Longuevillem zatknout. Doufal-li, že mu to projde, přepočítal se. Všichni
bývalí rebelové se v dojemné stavovské sounáležitosti okamžitě postavili proti
němu. Začala fronda Princů, nová fáze nedávno uhašeného plamene občanské války.</div>
<div class="Import2">
Anna zapomněla na nedávné sliby věrnosti králi a přátelství
kardinálovi, vždyť uražen a zatčen byl její vlastní bratr! Vyrazila do
normandských držav svého rovněž uvězněného chotě a s sebou nesla prapor
vzpoury. Zamilovaný Marcillac ji následoval.</div>
<div class="Import2">
Vévodkyně se pokusila vzbouřit sever Francie, největší
normandská města Le Havre a Rouen ale odmítla proti králi pozvednout zbraň.
Hlavním stanem bojovné Amazonky se stalo Dieppe. Z preciózky se změnila ve
válečnici, štěstí jí však nepřálo. Musela se rozloučit s Marcillacem.</div>
<div class="Import2">
Marcillacovi zemřel otec a tím pádem novopečený vévoda de La
Rochefoucauld odjel uspořádat rodinné záležitosti. Pak se odebral do Poitou,
rozhodnut strhnout tuto provincii do odboje.</div>
<div class="Import2">
Zatím na Annu a Normandii táhlo vojsko a v jeho čele za
rostoucího nadšení Ludvík XIV. Paní de Longueville nezbylo než před touto
silou z Dieppe prchnout. Za bouře se pokusila nalodit na rybářskou loďku, která
ji měla dopravit na nedaleko kotvící koráb. Bárka se kvůli vlnobití musela vrátit,
což bylo Annino štěstí, neboť kapitán korábu byl už podplacen Mazarinovými
agenty a měl ji zajmout.</div>
<div class="Import2">
Následující dva týdny života vévodkyně de Longueville
připomínaly scény z romantických filmů o markýze Angelice. Královští rebelku
hledali, normandská šlechta ji ukrývala, v převleku za muže paní vévodkyně
prchala a nocovala ve stájích, hradech i na mezích. Konečně se nalodila na
anglickou plachetnici, přes Rotterdam doplula do Namuru, kde ji přijal maršál
de Turenne, její nedávný platonický ctitel.</div>
<div class="Import2">
Při pohledu do smaragdových očí vojevůdce opět pomyslel na
zradu. Paní de Longueville zatím navázala písemný kontakt s de La Trémoilem a
dalšími frondéry. Karta se obracela.</div>
<div class="Import2">
To, že Mazarin nechal Parlamentem vyhlásit La Rochefoucaulda,
Turenna a další Anniny spojence za nepřátele státu, rušitele pokoje, buřiče a
obvinil je ze zločinu urážky majestátu, nic neměnilo na vévodkyninu faktickém
vítězství.</div>
<div class="Import2">
Mazarin musel z Paříže uprchnout, královna se octla v pasti a
uvěznění princové v čele s Condém byli propuštěni. Jenže i vévodkyně de
Longueville se stala zajatkyní svého vítězství. Kdyby se jí podařilo bratra
Condého přesvědčit, aby sáhl po vysoké metě a zmocnil se regentství, měla by
vyhráno.</div>
<div class="Import2">
Condé ovšem před zradou zrad váhal. Snad měl před očima
varování Cromwellovy revoluce, snad se obával, že by mohl být hrobařem
monarchie. Pan Princ, první aristokrat země, váhal vypustit z láhve džina,
který by mohl vše smést. Anna zatím pobývala u Turenna ve vzdáleném Stenay a
bratra na dálku ovlivňovat nemohla. Zato Mazarin z ještě vzdálenějšího Brühlu
řídil Annu Rakouskou velice schopně.</div>
<div class="Import2">
Pocty a privilegia, tradiční kardinálovy zbraně, začaly Frondu
drobit a oslabovat. Condé i Bouillon, Conti i Longuevillová, získali vše, oč
žádali. Navenek se zdálo, že Pan princ by se bez odporu mohl nechat v Remeši
pomazat na krále. Jenže řevnivost mezi velmoži společnou frontu rozdělovala.
Parlament viděl v Condém nebezpečí pro své výsady. Gondiho přivedl titul
kardinála de Retz do královnina tábora a současně jej izoloval od dosavadních
přívrženců v pařížských ulicích. Začalo se mluvit dokonce o tom, že jisté síly
připravují na prince Condého atentát. Velký Condé si ztrátu vlivu i prestiže
uvědomil pozdě. Zvěstem o atentátu uvěřil sám natolik, že z hlavního města
prchl spolu s La Rochefoucauldem, Nemoursem a Contim. Celá Paříž se vojevůdci
nyní smála tak, jak se nedávno vysmívala Mazarinovi.</div>
<div class="Import2">
Pýcha pana Prince dosahovala takových výšin, že přestával
zdravit mladého Ludvíka XIV. Král navzdory mládí skřípal zuby.</div>
<div class="Import2">
"Měl-li bych u sebe svou gardu, nahnal bych panu Princovi
velký strach," nechal se král jednoho dne slyšet.</div>
<div class="Import5">
Parlament připravoval proklamaci o Condého zodpovědnosti za
všechny zmatky, Condé však držel Pařížany na uzdě silou svých vojáků.
Ozbrojenci bývalých spojenců Gondiho a de La Rochefoucaulda stáli proti sobě a
oba velmožové si málem navzájem podřezali krky.</div>
<div class="Import2">
Parlamentu se přes všechna Princova opatření podařilo zkřížit
Condému plány. Král byl prohlášen za zletilého, Condé se už nemohl stát
regentem a zbývalo mu jedině legálního vladaře mocí svrhnout. K tomu neměl ani
chuť ani odvahu. Mazarin byl sice Parlamentem postaven mimo zákon, jeho agenti
však navazovali účinné kontakty.</div>
<div class="Import2">
Vévodkyně de Longueville se svým šarmem pokusila opozici
stmelit a zdařilo se jí to. Koalice dohodla společné požadavky, jimiž podmínila
mír s králem. Byly to požadavky tak sobecké, že všechny zástěrky velkých a
vznešených slov padly. Aliance de Longuevillové se stala spojenectvím,
vytvořeným stejně tak z galantní rytířskosti jako z bezpáteřní nízkosti.</div>
<div class="Import2">
Rebelové vytvořili jakousi povstaleckou vládu. Z provincií na
jejich straně stálo Guyenne, Anjou, Berry. Vévodkyně se zatím po předchozím
vzrušení z politických zápasů nudila v Bourges. Dvaatřicetiletý idol mužů tu
flirtoval se čtyřiadvacetiletým vévodou Nemoursem. Známost s mladým elegánem
znamenala pro Annu možná po skeptickém a stále hořkosti i pochyb plném de La
Rochefoucauldovi rozptýlení. Flirt ovšem přerostl v milostné dobrodružství a
jeho politické následky pro Frondu byly katastrofické.</div>
<div class="Import2">
La Rochefoucauld ve vzdáleném Bordeaux přemýšlel o milenčině
nevěře. I maršál de Turenne, který měl frondéry a invazní španělská vojska
dovést do centra země, při pohledu na vévodkyni, zavěšenou do Nemourse,
procital z milostného poblouznění. Kajícně svůj kord nabídl králi a byl přijat.
I rozčarovaný de La Rochefoucald začal místo boje psát hořké aforismy, s nimiž
rozmnožil pokladnici literatury. Tehdy se možná zrodil jeden z jeho duchaplných
výroků o tom, že když milujeme, nevidíme, a když procitneme, nechápeme, proč
jsme milovali...</div>
<div class="Import2">
Nepomohlo, že Annin vztek k Nemoursovi trval jen dva měsíce.
Sám vévoda de Nemours věci Frondy dík svým milostným pletkám uškodil. Po Annině
ochladnutí chtěl odčinit nevěru vůči vévodkyni de Chatillon, zmeškal kvůli ní
příjezd k armádě, nestihl osvobodit sevřené město a zastoupit tak královským
cestu do nitra země.</div>
<div class="Import2">
Drama, hodné nejdobrodružnějších románů, vesele pokračovalo.
Condé s Rochefoucauldem prchali do Agenu, kam je tlačili královští. Oba utíkali
v převleku za sluhy, pana Prince málem v jedné vesnici odhalili, když před
hospodou tento jinak bravurní jezdec nedokázal osedlat koně, protože mu jej
vždy sedlali jiní! Za záchranu mohl děkovat Velké slečně, vévodkyni de
Montpensier, jiné pozoruhodné ženské postavě Frondy.</div>
<div class="Import2">
Paní de Montpensier byla dcera Gastona Orléanského, bratra
mrtvého Ludvíka XIII. V záchvatu svatého nadšení pro věc Frondy zabrala
Orléans a přeťala na Loiře cestu Turennově armádě. Bylo ovšem pozdě, za pár dní
dostal Condé, od Turenna výprask u Bléneau a ustoupil k Paříži. Před jejími branami
utrpěl od maršála další porážku. V bitvě na předměstí Saint-Antoine opustilo
štěstí i Francoise de La Rochefoucaulda. Výstřel z pistole z bezprostřední
blízkosti popálil milenci paní de Longueville oči.</div>
<div class="Import2">
Kanonáda z bašt Bastilly na poslední chvíli zachránila Condého
vojsko. Princ se v městě uzavřel, zapálil Radnici, zmasakroval tři desítky
členů Parlamentu, nastolil to, čemu se pak říkalo Condého diktatura, a
definitivně si Paříž znepřátelil.</div>
<div class="Import2">
Vážnost situace v této krajkové a galantní válce ovšem nebránila
srdečním záležitostem. Paní de Chatillon, snad aby se Nemoursovi pomstila za
nevěru s paní de Longueville, svedla vévodu de Beaufort, za což jej Nemours
vyzval na souboj. Zranil Beauforta kordem, sám však vypustil duši po ráně z
vévodovy pistole. A paní de Chatillon se vydala ihned kondolovat ženě svého
milence...</div>
<div class="Import2">
Parlamentní delegace zatím prosila o mír, Condé pochopil, že
prohrál, utekl z Paříže a přešel k nepříteli. Vstoupil do španělských služeb!
Jediná Anna de Longueville zbraně neskládala. Vzbouřila na atlantickém pobřeží
Bordeaux a na jeho hradbách vztyčila, podobnost čistě náhodná, rudý prapor.
Obranu tu spolu s ní řídil i její mladší bratr Armand, princ de Conti. Tehdy se
tvrdilo, že Conti Anně nahradil Nemourse i La Rochefoucaulda...</div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgakGNhuSTJEBOQlmmnL6ayhPINHdFN7QyQE8FklQDMKz3M3NrpZClb0V23MHCugiF0FtD_n1G_iy8I4xUNW9-Ux1ES4sZl0H7rugoe10pgd50ztfyIljq_d3lBMwGtj5OHOEHw42PBPGg/s1600/Maurice_Leloir-Le_Roy_Soleil_-_Mademoiselle_de_Montpensier_%25C3%25A0_la_Bastille.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1243" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgakGNhuSTJEBOQlmmnL6ayhPINHdFN7QyQE8FklQDMKz3M3NrpZClb0V23MHCugiF0FtD_n1G_iy8I4xUNW9-Ux1ES4sZl0H7rugoe10pgd50ztfyIljq_d3lBMwGtj5OHOEHw42PBPGg/s640/Maurice_Leloir-Le_Roy_Soleil_-_Mademoiselle_de_Montpensier_%25C3%25A0_la_Bastille.jpg" width="496" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Fronda, slavná scéna, v níž slečna de Monpensier velí z Bastily pálit na krále (Leloir)</i></td></tr>
</tbody></table>
<div class="Import2" style="margin-right: 64.8pt;">
Ani zbytek Frondy však jednotný
nebyl. V Bordeaux se vytvořila strana Ormistů ( s nimiž, jak o tom jinde bude
řeč, měl lecos do činění pan d´Artagnan), snad nejlevicovější frakce všech
frondérských skupin.</div>
<div class="Import2">
Španělská flotila, která měla vylodit vojska na plážích Girondy
a otevřít k blokovanému Bordeaux přístup, byla na moři poražena. Přístav svíral
kruh obléhatelů, v nitru Francie skládal zbraně jeden frondér po druhém a dny
odboje byly sečteny.</div>
<div class="Import2">
De La Rochefoucauld s obvazy na očích se nejprve omluvil
Condému, že už nemá sil v odporu pokračovat. Pak písemně požádal krále o
odpuštění. Gondi s titulem kardinála de Retz dávno stál na Mazarinově straně
stejně jako "král tržnice" de Beaufort. Condé a Conti byli prohlášeni
za zločince, chytrý Mazarin (nebo to byl d´Artagnanův nápad ?) však Contimu
místo popraviště nabídl ruku své neteře Anny-Marie de Martinozzi. Princ Conti,
muž královské krve, vděčně přijal nabídku kardinála, jemuž ještě nedávno říkal
"sicilský darebák".</div>
<div class="Import2">
I Anna de Longueville pochopila, že prohrála. Nikdo ji
netrestal, v klidu se uchýlila na statky svého muže. Tragikomická historie
dostávala tragikomické epilogy. Zestárlý vévoda de Longueville, který svou ženu
nikdy nemiloval a příliš jí nerozuměl, se s ní teď velice sblížil. A z bojovné
frondérky Anny se stal anděl míru.</div>
<div class="Import2">
Čerstvě ženatý Conti zapomněl na minulost a svou dosud
milovanou sestru začal se stejným zápalem nenávidět. Condé se změnil ve
španělského žoldnéře a po čase utrpěl od Turenna další velkou porážku v dunách
u Dunquerque. Teprve mír se Španělskem a Mazarinova chytrá velkorysost mu
umožnily roku 1660 návrat do Francie.</div>
<div class="Import2">
Francois de La Rochefoucauld doplatil na rebelství po Condém
snad nejvíce. Ztratil většinu svých statků i lásku. Dlouho trvalo, než se jeho
poraněným očím vrátil zrak. A s Annou de Longueville se již nikdy nesetkal. V
porovnání s jinými žil na prince poměrně nuzně a teprve surintendant Fouquet mu
vymohl penzi. Byl vzat na milost spolu s Condém a teprve po roce 1660 se mu
vrátily pocty i statky. Psal své aforismy a "Paměti", které prvně
vyšly, údajně bez jeho souhlasu, roku 1662. O intrikách Frondy i své bývalé
milence tu mluvil tak bez obalu, že to paní de Longueville smrtelně urazilo.</div>
<div class="Import2">
Paní de Longueville se po smrti manžela vrátila k zálibě z
mládí. Ve sporech o obrodu katolické církve se postavila na stranu jansenistů,
které proti papeži, jezuitům i pařížskému arcibiskupovi hájila stejně sveřepě,
jako před časem hradby Bordeaux.</div>
<div class="Import2">
Roku 1672 ji potkala tragédie, podivně propojená s dávno
uvadlou láskou k Rochefoucauldovi, z níž na obou stranách zbyla jen hořkost,
odcizení a zklamání. Condé a Turenne, tentokrát bok po boku, vedli vojska
Ludvíka XIV. do útoku přes Rýn. Velký Condé se na druhém břehu vylodil se
svým synem, synem vévody de La Rochefoucauld i Charlesem-Parisem, dítětem lásky
prince de Marcillac a Anny de Longueville. Hned na břehu narazili na skupinku
holandských žoldnéřů, chystajících se vzdát. Dříve než tomu mohl kdokoliv
zabránit, vytrhl mladičký, ohnivý, po slávě dychtící a poněkud přiopilý Gaston
-Paris kord, skočil do sedla a vzkřikl:</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
"Žádné slitování s tou
kanálií".</div>
<div class="Import2">
Napadení byli zkušení profesionální žoldnéři. Nezaváhali.
Vypálili salvu, po níž padl jak manželský Rochefoucauldův syn, tak i
Gaston-Paris. Velký Condé vyvázl s prostřelenou rukou. Paní de Longueville prý
hledala útěchu v žalu v klášteře Port -Royal. Rochefoucauld plakal nad
Gaston-Parisem víc než nad svým legitimním synem.</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 64.8pt;">
Stárnoucí Anna de Longueville se
zříkala poct i bohatství. Klid duše nalézala u svých jansenistických přátel.
Její svět mizel. Bratr Condé odešel do výslužby a v Chantilly se obklopil
obdivuhodným dvorem hudebníků a umělců. Zemřel Turenne, umírali další z
bývalých vévodkyniných ctitelů. Slavné rebelce stačil už jen malý domek u
Port-Royalu.</div>
<div class="Import2">
Zemřela v příkladné zbožnosti dne 14. dubna 1679 v klášteře
svatého Jakuba v Paříži. Rochefoucauld ji brzy následoval. Velký Condé u
sestřiny rakve plakal jak malé dítě. Ludvík XIV., v té době na vrcholu
moci, při zprávě o smrti Anny-Geneviéve de Bourbon de Longueville řekl:</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 93.6pt;">
"Pozoruhodná žena..., dokázala
se stejnou cestou zachránit z pekla i z nudy." </div>
Jiří Kovaříkhttp://www.blogger.com/profile/07104593800493494378noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4719566513985880688.post-70033183467473579822020-03-26T08:43:00.003+01:002020-03-26T08:43:49.611+01:00SKUTEČNÉ OSUDY ROMÁNOVÝCH HRDINŮ A. DUMASE (11)<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEilsdxORsmdZTxCPvNc3o1kjgA4TGC_hHLEhv3K9BJMod74LfBp4EKh0RvOibJ2iYascVpTcLPOsll_BD2IgdK3zORRLgk7KhvQE0ZmCAwI1TWdxFKWlSMEn8Nfy0Iq56uSRPbdkRz2vWk/s1600/Cardinal_Mazarin_by_Pierre_Mignard_%2528Mus%25C3%25A9e_Cond%25C3%25A9%2529.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1400" data-original-width="1189" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEilsdxORsmdZTxCPvNc3o1kjgA4TGC_hHLEhv3K9BJMod74LfBp4EKh0RvOibJ2iYascVpTcLPOsll_BD2IgdK3zORRLgk7KhvQE0ZmCAwI1TWdxFKWlSMEn8Nfy0Iq56uSRPbdkRz2vWk/s640/Cardinal_Mazarin_by_Pierre_Mignard_%2528Mus%25C3%25A9e_Cond%25C3%25A9%2529.jpg" width="542" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Matarin (Mignard)</i></td></tr>
</tbody></table>
<br />
<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:TrackMoves/>
<w:TrackFormatting/>
<w:HyphenationZone>21</w:HyphenationZone>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:DoNotPromoteQF/>
<w:LidThemeOther>CS</w:LidThemeOther>
<w:LidThemeAsian>X-NONE</w:LidThemeAsian>
<w:LidThemeComplexScript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
<w:SplitPgBreakAndParaMark/>
<w:DontVertAlignCellWithSp/>
<w:DontBreakConstrainedForcedTables/>
<w:DontVertAlignInTxbx/>
<w:Word11KerningPairs/>
<w:CachedColBalance/>
</w:Compatibility>
<w:BrowserLevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel>
<m:mathPr>
<m:mathFont m:val="Cambria Math"/>
<m:brkBin m:val="before"/>
<m:brkBinSub m:val="--"/>
<m:smallFrac m:val="off"/>
<m:dispDef/>
<m:lMargin m:val="0"/>
<m:rMargin m:val="0"/>
<m:defJc m:val="centerGroup"/>
<m:wrapIndent m:val="1440"/>
<m:intLim m:val="subSup"/>
<m:naryLim m:val="undOvr"/>
</m:mathPr></w:WordDocument>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" DefUnhideWhenUsed="true"
DefSemiHidden="true" DefQFormat="false" DefPriority="99"
LatentStyleCount="267">
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Normal"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="heading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="35" QFormat="true" Name="caption"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="10" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" Name="Default Paragraph Font"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="11" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtitle"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="22" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Strong"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="20" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="59" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Table Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Placeholder Text"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="No Spacing"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Revision"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="34" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="List Paragraph"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="29" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="30" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="19" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="21" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="31" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="32" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="33" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Book Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="37" Name="Bibliography"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" QFormat="true" Name="TOC Heading"/>
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Normální tabulka";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin:0cm;
mso-para-margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:"Calibri","sans-serif";
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:"Times New Roman";
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
</style>
<![endif]-->
<br />
<div align="center" class="Import0" style="text-align: center;">
<span style="color: #134f5c;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;">KARDINÁL MAZARIN</b></span></div>
<span style="color: #134f5c;">
</span><br />
<div align="center" class="Import0" style="text-align: center;">
<span style="color: #134f5c;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;">Víc než jen prohnaný skrblík</b></span></div>
<div class="Import0">
<br /></div>
<div class="Import2" style="text-indent: 0cm;">
„V pokoji Kardinálského paláce...seděl
u stolu... muž, hlavu opřenou oběma rukama...Při pohledu na ten červený talár a
bohaté krajky, na bledé čelo, v zamyšlení schýlené, osamělou komnatu, tichou
předsíň, odměřené kroky stráží na chodbě, každý usoudil, že v pokoji ještě dlí
stín kardinála Richelieua.</div>
<div class="Import2">
Bohužel, byl to skutečně jen stín velkého muže...Tím
Richelieuovým stínem byl Mazarin. Byl osamocen a cítil se sláb.</div>
<div class="Import2">
"Stále se ohánějí, že jsem cizinec, že jsem Ital."
pobrukoval si..."Tím slovem zavraždili, pověsili a na kusy roztrhali
Conciniho. Kdybych povolil, zavraždili by, pověsili a roztrhali by na kusy i
mne - jako jeho. A přece jsem jim nic neudělal, ledaže jsem z nich trochu
mačkal peníze..."</div>
<div class="Import3">
Toto jsou první odstavce první kapitoly "Tří mušketýrů po
deseti letech". Portrét Giulia Mazariniho jako by v Dumasově mušketýrské
epopeji kontrastoval s velikostí kardinála de Richelieu. A nejen u Dumase! Už
Sandrasovy "Paměti hraběte d´Artagnana" vykreslovaly Mazarina se
zjevným despektem. Hrabivý, úlisný, šišlající špatnou francouzštinou, pramálo
urozený a příliš šetrný Richelieuův následník byl vděčným terčem nenávisti,
pohrdání a posměšků oslnivě zářících princů i velké části francouzské šlechty.
A takovým Mazarin v povědomí čtenářů už zůstal...</div>
<div class="Import3">
Je vůbec možné, že se muž s tak odpudivými vlastnostmi stal
jedním z největších státníků Francie ? Že někdo takový vyvedl zemi obratnou a
železnou rukou z Třicetileté války, zlomil šlechtické i měšťanské vzpoury
Frondy a připravil cestu pro vzestup Ludvíka XIV.? Byl skutečně kardinál
Mazarin člověkem tak nízkým a odporným? A jestliže byl, jak je možné, že mu
budoucí Král slunce prokazoval úctu jako otci? A proč mu ti, kteří kardinálem
nejvíce opovrhovali, nakonec téměř líbali ruce ?</div>
<div class="Import3">
Vzestup kardinála Mazarina, syna obyčejného palácového správce
a pravděpodobně vnuka sicilského rybáře, na místo prvního ministra království a
králova kmotra současníky udivoval i popouzel. Což dává zlostně v
"Mušketýrech po dvaceti letech" najevo vévoda de Beaufort, kterého
měl ten člověk nízkého původu odvahu uvěznit ve věži vincenneské:</div>
<div class="Import2">
"A teď pozor!" pravil vévoda a dal hůlku téměř k
zemi. "Pistachi, kamaráde, vyskoč na počest illustrissimo facchino
Mazarini di Pescina!"</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
Pes se obrátil zadkem k holi.</div>
<div class="Import2">
"Copak je to?" ptal se pan de Beaufort a učinil holí
polokruh od ocasu až k hlavě psa. "Přeskoč přece, Pistachi!"</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
Ale Pistache se jako poprvé otočil
zadkem k holi...</div>
<div class="Import3">
Původ Julese Mazarina či lépe Giulia Mazariniho byl skutečně
nízký. Byl synem Pietra Mazariniho, majordoma neapolského vojevůdce Filipa
Colonny. Narodil se roku 1602 v Pescině v Abruzzách a podle otcovského přání
začal studovat v Římě u jezuitů.</div>
<div class="Import3">
Giulio dospěl v mladíka "s šarmantní tváří, příjemnými
způsoby, graciézního, hbitého, živého, milého, zdvořilého, s pronikavým duchem,
obratného v předstírání a jedním slovem schopného mnoha věcí." Lákaly ho
spíše světské radosti než věci duchovní a společnost na Colonnově dvoře k nim
dávala přístup. Mazarinimu ale chyběly peníze a tak se s obrovskou vášní vrhl
do hazardních her i sázek. Poděšený otec zasáhl a s Colonnovým přispěním poslal
syna raději do katolicky přísného Španělska, kde na universitě v Alcalá začal
Giulio studovat práva. Příjemný mladík okouzlil i Colonnova syna Girolama a
stal se jeho sekretářem.</div>
<div class="Import3">
Madrid nabídl po Římu dvacetiletému mladíkovi další svody.
Karty i kostky se znovu objevily na scéně a dík jim se Giulio hluboce zadlužil.
Navíc mu učarovala jakási mladá Španělka a mladý Mazarini začal v milostné
zaslepenosti myslet na sňatek. Zlomyslníci říkali, že Girolamo Colonna na svého
sekretáře žárlil a kvapem jej poslal do Neapole, kde vylíčil i všechny jeho
poklesky.</div>
<div class="Import3">
Mazarini se s tím vším smířil s lehkostí, která mu zůstala po
celý život. Dal sbohem milence i právnické kariéře a oboje vyměnil za hodnost
kapitána papežských vojsk. Jeho španělské srdeční dobrodružství zůstalo
kupodivu jedinou doloženou a nade vší pochybnost jistou milostnou pletkou
budoucího prvního ministra Francie.</div>
<div class="Import3">
Mladý kapitán sloužil dobře až do dne, kdy dostal zprávu, že
jeho matka těžce onemocněla. Aniž kohokoliv žádal o souhlas, opustil posádku v
Anconě a do služby se vrátil, až když se matce vedlo lépe. Vojenský soud by
podobný případ musel posuzovat jako dezerci, Mazarinimu však kupodivu vynesl
přízeň papeže Urbana VIII. Tomu se provinilý kapitán vrhl k nohám. Místo
trest jej Svatý Otec pochválil za synovskou lásku a příkladnou horlivost. I
apoštolský komisař papežské armády Sachetti projevil kapitánu Mazarinimu přízeň
a roku 1628 jmenoval Giulia svým sekretářem.</div>
<div class="Import3">
Následnická otázka italské Mantovy proti sobě postavila
Richelieuovu Francii a Olivaresovo Španělsko. Spor hrozil přerůst ve válku, jíž
se papež zatím bez většího úspěchu pokoušel zabránit. Papežští diplomaté uvízli
na mrtvém bodě, ne tak ale sekretář Mazarini, který rychle objevil, že
diplomacie poskytuje ještě větší vzrušení než hazard a ženy.</div>
<div class="Import3">
Již se kohokoliv ptal na souhlas a pověření, vstoupil nečekán
a nezván do diplomatického zápasu. Chytře a obratně přesvědčil Italy i Španěly,
že jedině on je tím mužem, schopným jednat s kardinálem de Richelieu, jehož
vojska už harašila zbraněmi v podhůří Alp.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 64.8pt;">
Na počátku roku 1630 dorazil do
Lyonu neschopný a rozmařilý oficiální papežský diplomat kardinál Antonio
Barberini, aby se tu setkal s kardinálem de Richelieu. Skutečným jednatelem a
vyslancem v zákulisí byl papežský kapitán Mazarini. Tři hodiny prý vydržel
přesvědčovat Richelieua o nutnosti míru.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 72.0pt;">
"I kdybyste mluvil dvacet
let, necouvnu", odpověděl Armand Jean Du Plessis de Richelieu.</div>
<div class="Import3">
Mazarinimu však jeho výmluvnost i talent vynesly od Richelieua
pozvání k obědu, což bylo samo o sobě velkým oceněním a poctou. I Mazarini byl
Richelieuovými diplomatickými schopnostmi unesen. Papežský kapitán sice
svěřenou věc neobhájil, zato dokázal, že si jeho schopností povšiml
nejpozoruhodnější politik Evropy.</div>
<div class="Import2">
"Věk bujného mládí. Hrál jsem si na vojáka a u Casale
jsem se vrhl do deště střel, abych ukázal, že umím jezdit stejně dobře jako
nějaký důstojník. Přinesl jsem ovšem mír Š<span style="font-style: normal;">p</span>anělsku
a Francii, což trochu zmírňuje můj hřích... Od té doby, co jsem se vrhl mezi
dvě vojska, přičichl k prachu a proběhl řady vojáků, díval jsem se na vojevůdce
trochu shora", <span style="font-style: normal;">tak vzpomíná na ony časy
mládí Dumasův starý Mazarin. Jak to vlastně bylo?</span></div>
<div class="Import3">
Francouzská vojska zatím přešla Alpy, dobyla Pignerol a
připravovala obléhání Casale. Mazariniho poslali, aby francouzský příval
zastavil. V květnu 1630 představil Richelieu v Grenoblu Mazariniho
Ludvíku XIII. I francouzský král, jinak značně rezervovaný, byl Mazariniho
vystupováním a obratností uchvácen. Mír kapitán Giulio ale nepřivezl a v říjnu
stála znepřátelené vojska před Casale na dostřel.</div>
<div class="Import3">
Ve chvíli, kdy už se pluky šikovaly k boji, vyrazil k
překvapení všech kupředu jezdec a vrhl se mezi postupující muže se zažehlými
doutnáky. Obě strany v jezdci s úžasem poznaly papežského kapitána Mazariniho,
projíždějícího bez ohledu na osobní nebezpečí mezi oběma vojsky a volajícího:
"Mír, mír!".</div>
<div class="Import3">
Vojevůdci se skutečně zastavili a o málo později sesedli k
jednacímu stolu. Mazarini měl při svém odvážném kousku nepochybně štěstí, že
obě strany nebyly naladěny vysloveně krvelačně, dík této "gaskonádě"
se ovšem na čas stal nejpopulárnějším a nejznámějším diplomatem. Potěšený papež
z kapitána učinil kanovníka. Rozpoznal, že pod maskou dokonalého dvořana se
skrývá nesmírná houževnatost, inteligence, pružnost, přizpůsobivost situaci a v
případě potřeby i nezanedbatelná statečnost.</div>
<div class="Import3">
Kanovník Mazarini, pro něhož marně Richelieu jako výraz vděku
žádal nunciaturu v Paříži, zprostředkoval mír mezi Francií a Savojskem, za což
se mu u francouzského dvora roku 1632 dostalo vřelého přijetí. Od roku 1633
změnil definitivně vojenský kyrys za kněžský šat, navzdory tomu však nikdy
nebyl vysvěcen. Od Francie dostal dva kanonikáty a Richelieu se stále více
stával jeho protektorem. Ani bývalý společník a první zaměstnavatel Girolamo
Colonna, nyní kardinál-legát v Bologni, ani kardinál Barberini na něj
nezapomínali.</div>
<div class="Import3">
Kolem roku 1635 se Mazarini znovu zapojil do nových mírových
jednání mezi Francií a Španělskem. Narazil jak na neústupnost Španělů, tak i na
Richelieuovu ideu francouzské hegemonie v Evropě. Nějaký čas strávil v ústraní
jihofrancouzského papežského paláce v Avignonu, pak se vrátil do Říma.
Tentokrát přišel do Věčného města už jako Richelieuův diplomat.</div>
<div class="Import3">
V převaze prošpanělsky orientovaného papežského okolí neměl
jednoduchou pozici. Pak zemřel Otec Josef, Šedá Eminence, Richelieuův přítel,
spolupracovník, šéf francouzské zahraniční diplomacie i tajných služeb. Smrt
tajemného a mystického politika s původem šlechtice a s životem mnicha otevřela
Mazarinimu místo do nejtěsnější Richelieuovy blízkosti. Dne 14. prosince 1639
opustil Giulio Mazarini navždy Řím.</div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgbtaH4lzGvvScFSeWLNwxijh42CgTTsvM5l_8iXJuNhyI5ntDNtNPgiK3fJIGvvL2LTzYp8WFobIM6uk56V-Qq6qiS82a73L9oAmJL1NtaDeyjuXnNQz_lQAqKitHPYGf-lhUGWwpEP14/s1600/XEA6_245.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1406" data-original-width="1000" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgbtaH4lzGvvScFSeWLNwxijh42CgTTsvM5l_8iXJuNhyI5ntDNtNPgiK3fJIGvvL2LTzYp8WFobIM6uk56V-Qq6qiS82a73L9oAmJL1NtaDeyjuXnNQz_lQAqKitHPYGf-lhUGWwpEP14/s640/XEA6_245.jpg" width="454" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Mazarin a Anna Rakouská</i></td></tr>
</tbody></table>
<div class="Import3">
Po Richelieuově boku se z něj stal Jules Mazarin. Bylo to
dobrodružné rozhodnutí. Kardinál de Richelieu stárl a sil mu ubývalo. Opozice
přes všechny perzekuce, vězení, popravy i vyhnanství neumdlévala. Mazarin
vyměnil pohodlnou a jistou kariéru v zemi, v níž byl doma, za riskantní
postavení ve Francii, kde pro něj jedinou oporu, zázemí a jistotu představovala
Richelieuova přízeň. Čtyřicátník Mazarin se do dobrodružství vrhl se zápalem, s
nímž se ve dvaceti pouštěl do hazardu a ve třiceti mezi dvě pochodující armády.
Už 16. prosince 1641 obdržel první velké ocenění svých služeb. Papež mu na
Richelieuovu žádost udělil kardinálskou hodnost.</div>
<div class="Import3">
Klobouk Mazarinovi jen o málo později osobně předal
Ludvík XIII. Stoický král také hned následující den po smrti vévody de
Richelieu povolal Julese Mazarina do své Rady. V tomto gestu bylo sice kus
naplnění přání zesnulého , monarcha současně však ocenil sám za sebe muže,
"který nám prokázal služby tak věrné a cenné, že jsme si jím jisti tolik,
jako kdyby se narodil naším poddaným".</div>
<div class="Import3">
I Ludvík XIII. cítil, že jeho čas se naplňuje. Ještě před
královou smrtí se Mazarinovi více než obratně podařilo získat klíčové postavení
v okolí panovníka i u lidí, kteří měli po králově smrti vládnout do zletilosti
mladičkého Ludvíka XIV. A vbrzku Mazarin všechny tyto lidi vyhodil ze
sedla!</div>
<div class="Import3">
Z možných Mazarinových protikandidátů na moc se pan de
Chavigny zkompromitboal v nedávném spiknutím pana de Cinq-Mars. Pana de Noyers
stihl prohnaný Ital obratně u krále pomluvit, že chce po panovníkově smrti
veškerou moc předat Anně Rakouské. A to byla věc, jíž se Ludvík XIII.
vzhledem k politickým nerozvážnostem své choti silně obával. Král všechny
zbývající síly totiž věnoval tomu, aby svou manželku z podílu na vládě
vyloučit.</div>
<div class="Import3">
Tehdy lišák Mazarin Ludvíku XIII. navrhl elegantní
řešení: nechť je po dobu nezletilosti Ludvíka XIV., kterému byly zatím
pouhé čtyři roky, ustavena regentská Rada, v níž budou mocenská rozhodnutí
přijímána většinou hlasů. Radě může pro dekórum předsedat Anna Rakouská, může
tu být s ohledem na původ i etiketu králův nemilovaný bratr Gaston Orléanský,
jehož nešlo obejít, ba dokonce ani nevadí, když v Radě bude zasedat i pan
Princ, první muž francouzské šlechty, tedy princ de Condé. Tak budou alespoň na
očích ti, kdo by za jistých okolností mohli království rozvrátit či zvednout
vzpouru proti legálnímu následníku. Rozhodující bude, když v regentské Radě
zasednou čtyři osvědčení služebníci Ludvíka XIII. a zesnulého kardinála,
mezi nimi samozřejmě Mazarin...</div>
<div class="Import3">
Ludvík XIII. souhlasil a projevil tak naposledy velkou
státnickou prozíravosti. Pro byla i Anna Rakouská, od níž by se dalo očekávat
pramálo nadšení.</div>
<div class="Import3">
"Bylo by nerozumné, kdybyste nesouhlasila", šeptal
jí Mazarin. "Mohla byste být králem z Rady vyloučena zcela! "
Vysvětlil královně, že po Ludvíkově smrti se vše může změnit a on, Mazarin,
přece nemá jiný zájem než být nejoddanějším sluhou Jejího Veličenstva. I před
ostatními Ital úspěšně předstíral pokoru, pochopení a vlastní bezvýznamnost.
Tak se stalo, že čtyři dny po smrti Ludvíka XIII., dne 18. května 1643,
jmenovala Anna Rakouská k údivu všech kardinála Mazarina Prvním ministrem.</div>
<div class="Import3">
Mocenské špičky uraženě a ohromeně ztuhly. Co teď čekalo
Francii, v níž vládla Španělka s pomocí Itala nízkého původu, v očích mnohých
dobrodruha, vyškoleného v prostředí intrik papežského dvora ? Měla se opakovat
trpká éra regentství Marie Medicejské a vlády Concina Conciniho ? Zakrátko se
ukázalo, že historie se opakovat nebude. Kdyby vstal král z hrobu, byl by
překvapen i spokojen. Z cizince v kardinálském hávu se stal velký služebník
Francie. A královna, dosud politicky více než lehkovážná, se změnila v
cílevědomou a zodpovědnou státnici.</div>
<div class="Import3">
O vztah mezi Mazarinem a Annou Rakouskou se dodnes historikové
přou. Stal se pohledný Ital milencem ženy, jejíž život byl dosud po citové i
fyzické stránce velice nenaplněný ? Svedl po milostné stránce strádající
královnu muž, který se tolik podobal Buckinghamovi ? Došlo k tajnému sňatku
mezi Annou a jejím ministrem ?</div>
<div class="Import3">
Mnozí jsou skálopevně přesvědčeni, že odpověď na všechny tyto
otázky zní ano. Jednoznačné důkazy ovšem chybí. Zlomky korespondence ale
naznačují velice intimní vztah. Oslovení v nich, přísahy věrnosti, povzbuzení,
to vše přesahuje rámec běžného styku panovnice a jejího služebníka. Navíc
existují některé indicie, například tak zvaná milostná pečeť s iniciálami Anny
Rakouské i Mazarina a dobovou milostnou symbolikou, jíž byly některé listy
pečetěny.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 64.8pt;">
Autoři dobových pamětí pokládali
svazek královny a kardinála za hotovou věc, většina z nich ale psala tak
tendenčně, že není dobré jim věřit bezvýhradně.</div>
<div class="Import3">
Mazarin bydlel zpravidla ve velmi těsné blízkosti královny.
Jenže dvorský život byl až příliš pod dohledem. Královna uléhala i vstávala ve
společnosti dvorních dam, měla pramálo soukromí. Navzdory tomu nikdo z osob
kolem panovnice nezanechal svědectví o intimním soužití kardinála a Anny
Rakouské. Nebyla tvrzení o tajném sňatku jen pomluvou Mazarinových nepřátel, o
nichž ještě uslyšíme ? Byla vůbec zbožná a španělským rituálem vychovaná Anna
Rakouská schopna vztahu, který by jí připadal jako mesaliance a hřích ?</div>
<div class="Import3">
Přijměme raději méně skandální a efektní tezi umírněných.
Věřme ve spojenecký svazek obou osob, v intelektuální a zájmové souznění,
alianci, jejíž těžiště bylo spíše v politické a duchovní rovině. Něžné souznění
to nevylučuje, ale nestaví jej do popředí. Věřme královně to, co řekla paní de
Brienne:</div>
<div class="Import3">
" Přiznávám ti, že jej miluji, a mohu říci, že něžně; ale
náklonnost, kterou k němu chovám, nejde až k lásce, nebo, jde-li, aniž bych o
tom věděla, mé smysly se toho neúčastní; jen můj duch je okouzlen krásou jeho
ducha...".</div>
<div class="Import3">
Jak daleko je toto vyznání od skeptického pohledu, s nímž
Dumas vkládá Anně Rakouské do úst následující k sobě samé pronesené věty<i style="mso-bidi-font-style: normal;">, </i>srovnávající Richelieua a Mazarina:</div>
<div class="Import2">
"Pohrdla jsem láskou kardinálovou, který nikdy neříkal:
"To udělám," nýbrž "To jsem učinil"... Jak se ten svět
stále zhoršuje!"</div>
<div class="Import3">
Jisté je, že Anna Rakouská nalezla v Mazarinovi spojence,
oporu, záštitu, rádce a přítele v mimořádně těžkých dobách. A Mazarin ? Jeho
věrnost souvisela z choulostivostí postavení. Kdo mohl sloužit královně věrněji
než muž plebejského původu, nepatřící ani ke šlechtě, natož ke Grandům, k Parlamentu
či dokonce k církvi, neboť neměl svěcení, byl cizinec a s Francií jej pojila
pouze a výhradně osoba panovnice ?!</div>
<div class="Import3">
Rok 1643, první rok v postavení prvního muže monarchie, začal
pro kardinála úspěšně. Stal se Prvním ministrem. Francie si v zahraničí
mocenskopoliticky upevnila postavení. Vévoda d´Enghien, budoucí Velký Condé,
dobyl u Rocroi jedno z rozhodujících vítězství poslední fáze Třicetileté války.
Zdálo se, že země se stabilizuje i uvnitř. Mazarin se vrhl do velké mezinárodní
diplomacie. Po pěti letech úsilí se třicet let válkou sužovaná Evropa měla
dočkat míru. A v tomto míru se z Francie stala evropská velmoc prvního řádu.</div>
<div class="Import3">
Jenže mnozí z Grandů viděli ve smrti Ludvíka XIII. i
Richelieua příležitost k naplnění osobních ambicí. U dvora hodlal Mazarinovo
postavení zaujmout ctižádostivý, leč duchem poněkud mdlý Francois de Bourbon,
vévoda de Beaufort. Byl synem jednoho z levobočků, které měl Jindřich IV.
s Gabrielou d´Estrées.</div>
<div class="Import3">
Urostlý, plavovlasý, fanfarónský a myšlenkově chudý Beaufort
si činil naděje, že královnu okouzlí. Neuspěl jako muž a a nemohl uspět, ač si
to namlouval sebevíc, ani jako politik. Přecenil vlastní důležitost, zneuznaně
zatrpkl a spolu s vévodkyní de Chevreuse i jejím přítelem panem de Chateauneuf
se pokusil vytvořit spiknutí Důležitých. Tato sestava mínila zaujmout
Mazarinovo postavení.</div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdGCagebUThQq56rvq8FykH3pkcVZt6Q_x9o4ukxSq7z3fbjGg0k33uYBcHFB4wdQfK6Y62Odzh-BkXnMovPNzgauns2cJ_xB82kDdgvtig4EJXToFYSnNHcQhtUb_IfaBTFlkcz7Byxk/s1600/Paul-Delaroche-Cardinal-Mazarin-Dying.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="688" data-original-width="1200" height="366" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdGCagebUThQq56rvq8FykH3pkcVZt6Q_x9o4ukxSq7z3fbjGg0k33uYBcHFB4wdQfK6Y62Odzh-BkXnMovPNzgauns2cJ_xB82kDdgvtig4EJXToFYSnNHcQhtUb_IfaBTFlkcz7Byxk/s640/Paul-Delaroche-Cardinal-Mazarin-Dying.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Umírající Mazarin (Delaroche)</i></td></tr>
</tbody></table>
<div class="Import3">
Pro Mazarina nebylo těžké se s Důležitými vypořádat. V příběhu
vévodkyně de Chevreuse jsme vylíčili aféru, díky které se Důležití vlastně
znemožnili sami. Vévoda de Beaufort putoval do vězení ve Vincennes, kde si po
pět let mohl chladit žáhu jen pokreslováním zdí protimazarinovskými
čmáranicemi, dětinskými zábavami v podobě symbolického věšení vařených raků,
jejichž červeň připomínala kardinálský purpur, a dalšími vcelku neškodnými
urážkami Julese Mazarina.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 64.8pt;">
Teprve na počátku Frondy panu de
Beaufort přátelé dopomohli k útěky, který se dobrodružností zařadil mezi slavné
útěky světové historie. Vše tehdy probíhalo téměř přesně tak, jak to vylíčil
Dumas:</div>
<div class="Import2">
Ve vincenneské míčovně se hrálo na velkou vzdálenost<span style="font-style: normal;">; </span>hřiště bylo pod širým nebem, takže vévoda
mohl snadno udělat to, co mu doporučil Grimaud: házet totiž míče do příkopu...A
La Ramée byl unesen radostí, že tak krásně vyhrál nad princem královského rodu.</div>
<div class="Import3">
Vévoda měl povoleno hrát před vincenneským donjonem, uvnitř
hradeb, v míč. Předstíral, že je ještě nešikovnější, a míčky odpaloval do
pevnostního příkopu. Strážci netušili, že odtud mu zahradník hází jiné a že
uvnitř se skrývají lístky a na nich rady, s jejichž pomocí se útěk chystá: <i style="mso-bidi-font-style: normal;">"Výsosti, Vašim přátelé bdí a Vaše
vysvobození se blíží. Pozítří žádejte paštiku od nového paštikáře, jenž koupil
krám od dřívějšího obchodníka....Paštiku otevřte, až budete sám. Doufám, že
budete spokojen s jejím obsahem..." </i>V "Mušketýrech po dvaceti
letech" propašuje Athos k Beaufortovi jako strážce svého mlčenlivého sluhu
Grimauda. Skutečné organizátoři útěku propašovali do Beaufortovy blízkosti jako
sluhu šlechtice pana de Grimaud...</div>
<div class="Import3">
A stejně jako v "Mušketýrech po dvaceti letech"
vévodovi poslali v paštice zapečenou dýku , provazový žebřík i roubík, jímž byl
umlčen jinak celkem ohleduplný Beaufortův žalářník pan La Ramée:</div>
<div class="Import2">
...Zatím Grimaud beze slova vyňal z paštiky druhou dýku,
provazový žebřík a hrušku. La Ramée pohlížel na vše s rostoucí hrůzou...</div>
<div class="Import3">
Vévoda úspěšně uprchl a okamžitě ve šlechtické Frondě začal
panu Mazarinovi všechna příkoří splácet i s úroky.</div>
<div class="Import3">
Roku 1848 se Francie měla radovat z vestfálského míru. Zpráva
o ukončení Třicetileté války však v Paříži zanikla ve vřavě a vzbouření proti
královně Anně a jejímu ministrovi. Vše začalo tahanicí s pařížským Parlamentem,
žárlivým na svá práva. Uražená Anna Rakouská zamýšlela zrušit právo dědičné
koupě parlamentních úřadů, tzv. Paulettu. Dotčení notáblové, ve skutečnosti
nesmírně konzervativní lidé, kteří měli daleko do revolučnosti svých kolegů v
Anglii, si začali hrát na obhájce veřejnosti.</div>
<div class="Import3">
Ve válkou zbídačené zemi, přetížené vysokými daněmi, nebylo
nijak těžké za vše hodit vinu na královnu-cizinku a ministra-přivandrovalce.
Mazarin, který nebezpečí vycítil, se pokusil jednat smířlivě a hledal
kompromis. Poprvé a naposledy za to sklidil velkou královninu nelibost.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 72.0pt;">
Anna Rakouská se rozhodla ukázat
Parlamentu, kdo je pánem. Nechala zatknout starého a poněkud komického
parlamentního radu Broussela<i style="mso-bidi-font-style: normal;">.</i></div>
<div class="Import3">
Broussel byl muž, halící zkostnatělost a nedostatek ducha do
římské zásadovosti, která mu získala úctu širokého okolí. Nejoblíbenější
Brousselovou větou, opakovanou při všech příležitostech, bylo tvrzení, že za
vše mohou daně. Veřejnost s ním nemohla než souhlasit a tak získal i pověst
uvážlivého a moudrého muže, oponujícího vládní politice.</div>
<div class="Import2">
Nanetta se rozběhla k oknu, otevřela je a začala křičet
pronikavým hlasem, který mohlo být slyšet až k chrámu Matky Boží:</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 64.8pt;">
"Pomoc! Zatýkají mého pána!
Zatýkají radu Broussela! Pomoc!"</div>
<div class="Import2">
Comminges chytil služku kolem pasu a chtěl ji odtrhnout od
okna. Ale v témže okamžiku se ozval z přízemku jiný tenký hlas. Zavyl:</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 136.8pt;">
"Vražda! Hoří! Chyťte vraha!
Zabíjejí pana Brous<span style="font-style: normal;">s</span>ela!..."</div>
<div class="Import3">
Dumasovo líčení je k popukání a navíc pravdivé. Jiskřička
Brousselova zatčení zapálila požár. Volání Brousselovy služky o pomoc letělo od
úst k ústům. Přes noc zaplnily Paříž, poprvé od doby, kdy tu vévoda de Guise
vzbouřil Ligu, barikády a na nich stanula všelijak ozbrojená měšťanská milice.</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
"Pusťte Broussela!," zněl
požadavek.</div>
<div class="Import3">
"Pustit Broussela? Raději jej vlastnoručně
zardousím!" reagovala Anna Rakouská.</div>
<div class="Import3">
Vzpoura, spíše povstání než revoluce, na níž byli všichni
účastníci příliš konzervativní, sobečtí a bez ideálů, dostala bleskem jméno
Fronda. Česky to znamená prak, zbraň, která zasáhne i ty, co si jinak myslí, že
jsou mimo jeho dosah. Kdosi řekl, že Parlament "si počíná jako školáci,
kteří střílejí z praku v příkopech za hradbami...", a název se ujal.</div>
<div class="Import3">
Čtyři roky musel Mazarin s Frondou bojovat a další léta
překonávat její důsledky. Ne , Fronda nepředstavovala jednolité povstání, její
vítr se zvedal a tišil, měnil směr podle zájmových skupin, přesto však ničil a
pustošil. Fronda Parlamentu, po ní Fronda Princů, pak šlechtická Fronda a
nakonec Fronda Condéova hrozily rozdupat všechno to, co Richelieu a
Ludvík XIII. po předchozí desetiletí budovali.</div>
<div class="Import3">
Fronda představovala vše dohromady. Občanskou válku, vzpouru
proti královské moci, vraždění, jaké Francie od dob náboženských válek
nepoznala, především ale nepřehledný a totální zmatek, v němž se bývalí
spojenci měnili v nepřátele a naopak. Strany a koalice se střídaly častěji než
košile.</div>
<div class="Import3">
Zvláštní roli v této krvavé epizodě hrály ženy. Pro několik
kapriciózních a přelétavých dam měnili velcí princové a královští maršálové
tábory tam i zpět tak, že nejeden historik přirovnal Frondu k baletnímu
představení. V tomto barvitém a dramatickém kuse bylo mnoho velkých rolí,
skvělých výstupů, romantických scén, duchaplností i nízkostí.</div>
<div class="Import2">
Dílo vzpoury trvalo celou noc. Když se druhý den Paříž
probudila, jako by se sama zachvěla před svým obrazem. Vypadala jako obležené
město. Na barikádách stáli ozbrojení muži s hrozivým pohledem a puškou
přehozenou přes rameno. Vyšel-li jsi na ulici, slyšel jsi při každém kroku
hesla, viděl jsi hlídky, zatýkání, ba i popravy....Ještě se nezabíjelo, ale
bylo znát, že chuť k tomu nechybí.</div>
<div class="Import3">
Den barikád 28. srpna 1648 otřásl Mazarinovým postavením i
sebevědomím. O den později zaplňovalo pařížské ulice na sto tisíc ozbrojených
lidí, vzbouřených a ovládaných ctižádostivým arcibiskupským koadjutorem Paulem
de Gondi, budoucím kardinálem de Retz, dle jednoho z memoáristů "ošklivým,
černým, špatně stavěným, přisleplým a neohrabaným". Pravda, de Gondi mnoho
krásy nepobral, dovedl však slušně zacházet s kordem a ještě lépe se slovem, měl
úspěchy u žen a byl na ně patřičně pyšný. Byl spíše kavalírem než prelátem a
jeho schopnost vést davy či spřádat politické intriky z něj učinila jednu z
nejvýznamnějších postav Frondy.</div>
<div class="Import3">
Gondi se postavil po bok Parlamentu a jeho požadavků,
směřujících ke konstituční monarchii. Vévoda de Beaufort, idol pařížských
trhovců a zejména trhovkyň , hrdina ještě čerstvého útěku z vězení, přezdívaný
"král Tržnice ", se stal v Gondiho rukách skvělou loutkou, která
přivedla do tábora Frondy lůzu.</div>
<div class="Import2">
"Co se děje, Milosti? Nic dobrého," řekl d´Artagnan
pokyvuje hlavou. "Město se vzbouřilo. Zrovna před chvílí, když jsem šel
ulicí Montorgueil tady s panem du Vallon, přestože jsme měli stejnokroj, nebo
právě proto, chtěli nás přinutit, abychom volali: Ať žije Broussel! A mám říci,
Milosti, co ještě chtěli, abychom volali?"</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Mluvte, mluvte!"</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Pryč s Mazarinem! Na mou
věru, už je to slovo venku!"</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
Mazarin se usmál, ale velmi zbledl.</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"A volali jste?" zeptal
se.</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Na mou čest, že ne,"
pravil d´Artagnan...</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Diavolo!" zvolal
kardinál zamyšleně..."Já bych volal!"</div>
<div class="Import3">
Mazarin si na rozdíl od královny uvědomil rozsah a dosah
nebezpečí, které se na monarchii valilo. Paradoxní bylo, že za hranicemi
Francie dosahovala nebývalé síly. Vévoda d´Enghien, nyní už po otcově smrti
dědic titulu prince de Condé, porazil dosud neporazitelné španělské tercie u
Lensu a k vítězství u Rocroi tak připojil další nesmrtelné vavříny. Královna i
Mazarin zahrnuli mladého boha války lichotkami. A koadjutor Gondi se Condého
pochopitelně pokusil získat na svou stranu.</div>
<div class="Import3">
"Jmenuji se Ludvík Bourbonský a nemíním otřást
monarchií", odpověděl pyšně ten, jenž měl mnohokrát monarchií zacloumat.
Přes toto prohlášení pan Princ, jak se Condému jako prvnímu urozenci říkalo,
sehrál roli prostředníka mezi Parlamentem a královnou. Anna Rakouská se
nevyhnula ponižujícímu přijetí parlamentní deklarace, omezující absolutní moc
monarchy.</div>
<div class="Import3">
Obratný Mazarin, který se teprve nyní rozvíjel v pravého
politického génia frašky, úspěchu i kompromisu, poníženě panu Princovi
lichotil, přičemž jej tajně posunoval do kompetenčního sporu se zástupci
pařížských měšťanů. Brzy došlo na lámání chleba.</div>
<div class="Import3">
Pan Princ nebyl z těch, kteří by ustupovali níže postaveným,
což v jeho případě byli téměř všichni. V otázce placení vojska si Condé přes
parlamentní usnesení udělal to, co pokládal za vhodné. Přesně tak, jak Mazarin
předpokládal. Parlament se ohradil a Condého vojska se hnula, aby rebelii v
Paříži zadusila. Jenže i druhá strana nespala.</div>
<div class="Import3">
Mazarinovi se podařilo Condého postavit na královninu stranu a
vyloučit jeho spolupráci s odbojným Parlamentem. Jenže proti kardinálovi se
postavili další urozené hlavy království. Až na prince de Marcillac, budoucího
vévodu de La Rochefoucauld, to kupodivu byli Condého příbuzní, kteří se tak
ocitli na opačné straně než pan Princ: Condého bratr Armand, princ de Conti a
spolu s ním vévoda de Longueville, Condého švagr.</div>
<div class="Import3">
Za vším do jisté míry stála Condého sestra paní de
Longueville, manželka výše zmíněného vévody a Marcillacova milenka. Anna
Geneviéve de Bourbon, vévodkyně de Longueville, byla bezpochyby
nejpozoruhodnější ženou Frondy a jednou z nejzajímavějších dam ve francouzské
historii.</div>
<div class="Import3">
Mazarin i královna Anna pochopili, že v Paříži Paříž
nepřemohou. V noci na Tři krále roku 1649 Anna Rakouská tajně z hlavního města
utekla i s jedenáctiletým králem do zámku Saint-Germain. Mazarin je následoval.
Paříž se vzbudila překvapená, zděšená a pobouřená.</div>
<div class="Import3">
Přes výzvy se ke královně připojil z princů a vévodů jen
Condé. V Paříži zatím vévodkyně de Longueville uspořádala emotivní a
psychologicky rafinované představení se svými dětmi. Vzburcovala město k boji,
zaručila se vlastními potomky za jednotu s Parlamentem a obratný Gondi vše
utvrdil penězi, rozházenými do davu. Jeho faráři zaplnili ulice pamflety,
líčícími Mazarina jako stvůru všech stvůr. Stalo se módou označovat kardinála
jako lumpa, taškáře, ničemu, šaška a mnoha výrazy podstatně jadrnějšími.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 64.8pt;">
Část povstaleckých vůdců a jejich
lidí vyrazila do provincií, aby je vzbouřila. Condé však měl zkušenou a
zaplacenou armádu. Už v únoru zaútočil na frondéry u Charentonu v blízkosti
Paříže. V bitvě, kterou Dumas vylíčil v závěru "Mušketýrů po dvaceti
letech", rozsekal vše, co mu stálo v cestě.</div>
<div class="Import3">
Parlament, přivedený názornou ukázkou válečných jatek ke
smířlivosti, byl naladěn jednat. Princové už méně. Nesmiřitelný Gondi neváhal
povolat do země Španěly. Krásné zelené oči de Longuevillové získaly maršála de
Turenne, vedle Condého nejlepšího vojevůdce té doby.</div>
<div class="Import3">
Mazaný Mazarin si s Turennovou armádou, stojící ve
francouzském pohraničí, poradil bez kapky krve. Jindy velmi šetrný kardinál
neváhal poslat a rozdat tomuto zkušenému vojsku 800 000 livrů. Když pak
maršál vydal manifest a dal rozkaz k pochodu od Rýna na Paříž, odepřeli vojáci
poslušnost. Turenne zůstal vojevůdcem bez lidí.</div>
<div class="Import3">
Pak jako blesk z čistého nebe dorazila z Anglie děsivá zvěst o
popravě krále Karla I. Frondéři i Parlament snad zauvažovali, k jakým
koncům může rebelie vést a jak snadno se může vymknout z ruky. Bojovat proti
králi tak jako Cromwell, to rozhodně nemínili.</div>
<div class="Import3">
Na jaře 1649 se v Saint-Germain podařilo podepsat křehký mír,
jemuž předcházely nechutné tahanice. Páni princové se předháněli v úsilí
vytlouci z mírové smlouvy majetky, tituly a pocty i privilegia. Pařížané i
drobná šlechta se cítili jednáním špiček aristokracie zhnuseni a podvedeni.
Nakonec byla vyhlášena všeobecná amnestie, do níž nebyl zahrnut pouze de Gondi.</div>
<div class="Import3">
Když se 18. srpna za nadšených ovací vracel mladičký král v
doprovodu mušketýrů a gardy do svého města, schylovalo se už ke konfliktu
dalšímu. Přestože i Mazarinovi, jemuž nedávno spílali do sicilských lotrů,
připravili Pařížané vřelé uvítání za to, že jim vrátil panovníka, byl mocensky
největším vítězem Ludvík, princ de Condé.</div>
<div class="Import3">
Pan Princ dal svou moc i urozenost kardinálovi pocítit brzo a
to způsobem, jakým byl urozený zvyklý jednat s neurozeným. Tedy velmi urážlivě
a povýšeně. Vše pravděpodobně završil větou, kterou reagoval na návrh svatby
mezi jednou z početných Mazarinových neteří a vévodou de Beaufort, princem
královské krve, špičkou šlechty, která měla nárok na titul a privilegia
"dětí Francie", nejužší rodové královské aristokracie.</div>
<div class="Import3">
"Spojit tu tvou snědou panchartku se synem Francie ! To
se tedy přeceňuješ, ty sicilský darebáku !" vykřikl Condé. Při jiné
příležitosti došlo k tomu, že Condé veřejně Mazarina vytahal za vousy. Mazarin,
tolikrát ponižovaný, rozehrál veškeré své umění. Vše snášel, pokořoval se, hrál
služebníka až sluhu a nakonec získal Condého písemné prohlášení věrnosti i
přátelství. Okamžitě jej nenápadně rozhodil mezi ostatní vévody a prince,
Condého protivníky v nedávné vzpouře, nyní velmi nevraživé na rostoucí Princovu
moc. Kredit pyšného Condého byl notně pošramocen.</div>
<div class="Import3">
Až do ledna 1650 však Condého moc stoupala. Mazarin zvolna a
trpělivě odřezával jeho spojence, hloubil propast mezi ním, drobnou i vysokou šlechtou
a měšťany. Ještě 16. ledna přísahal kardinál panu Princovi věrnost. O dva dny
později na Mazarinův popud a královnin rozkaz zatkl kapitán královské gardy de
Guitaut jak Condého, tak jeho bratra Contiho a vévodu de Longueville. Jen
vévodkyně de Longueville unikla a vzápětí vzbouřila Normandii.</div>
<div class="Import3">
Nová Fronda vzplanula. Vévoda de La Rochefoucauld získal
Limousinsko a Burgundsko, králi se vzepřelo mocné přístavní město Bordeaux,
pomstychtivý koadjutor Gondi získal na stranu povstání věčného spiklence Gastona
Orléanského. V únoru 1651 byla Jeho Eminence zahnána do kouta navzdory tomu, že
měla všechny tři prince pěkně pod zámkem.</div>
<div class="Import3">
Parlament vznesl požadavek, aby Mazarin odstoupil a odešel. O
dva dny později opustil kardinál Louvre a odjel do exilu. Útočiště nalezl v
Brühlu u kolínského arcibiskupa. V nejmenším se nevzdával. V Paříži nechal své
lidi. Jean-Baptiste Colbert, budoucí První ministr Ludvíka XIV., řídil
politické a ekonomické záležitosti. Špionážní síť, vedená abbé Basilem
Fouquetem, obstarávala zprávy, spojení i korespondenci, kterou kromě jiných
vozil mezi Kolínem a Paříží také pan d´Artagnan. Takřka denně zásoboval Mazarin
Annu Rakouskou listy s radami, povzbuzením a také něžným slovem i ujišťováním o
nehynoucí oddanosti. Tyto listy jsou dnes pokládány za hlavní důkaz milostného
vztahu Jejího Veličenstva a Jeho Eminence.</div>
<div class="Import3">
Anna Rakouská prokázala, že je dobrou žačkou, rozhodným
politikem a pevnou vladařkou. Mile a s úsměvem znovu přijala někdejší první
dámu svého dvora, nyní hlavu odbojníků, vévodkyni de Longueville. Brzy po
Mazarinově odjezdu nechala propustit uvězněné prince a zejména Condého zahrnula
přízní. Současně se ovšem opřela o Parlament, který byl Condému trnem v oku.
Některým princům prokázala přízeň, na jiné záměrně zapomněla, zasévala mezi ty
urozené hrabivce a ješity semínka sváru, na svou stranu za slib kardinálského
klobouku získávala koadjutora Gondiho a s ním i vévodu de Beaufort. Zvolna se
jí dařilo celou Frondu s Condém znesvářit.</div>
<div class="Import3">
Byl nejvyšší čas. Pan Princ měl v úmyslu svolat generální
stavy, eliminovat Parlament, pozdržet blížící se vyhlášení královy zletilosti a
vyhlásit nové období regentství, v němž by se on stal regentem.</div>
<div class="Import3">
Anna Rakouská mu plány zhatila. Dne 7. září 1651 byl s
podporou Parlamentu Ludvík XIV. prohlášen zletilým, čímž důvody pro
regentství padly.</div>
<div class="Import3">
Královna nedosáhla vítězství zadarmo. Musela stvrdit Condého
nevinu , odsoudit svého Mazarina a odsouhlasit jeho exil. Šlo jen manévr, hned
nazítří poslal mladičký král kardinálovi do jeho vyhnanství konejšivý list.</div>
<div class="Import3">
Pak královna Frondě zasadila nesmírně těžkou ránu. Zatímco
pokračovalo hašteření, namlouvání, změny aliancí a milostné pletky, podařilo se
jí i s králem znovu z Paříže odjet.</div>
<div class="Import3">
Tehdy Mazarin usoudil, že situace nazrává. V Brühlu neseděl
nečinně a teď, v lednu roku 1652, po roce exilu, vytáhl jako za mladých let v
čele armády ozdobené zelenými šerpami, do Francie. Stará Fronda se pochopitelně
ihned vzbouřila, Parlament však měl vzpoury dost, odmítl verbovat a platit
proti kardinálovi armádu i přesto, že podle parlamentních usnesení stál Ital
mimo zákon.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 72.0pt;">
U Poitiers se Mazarinova vojska
spojila s královými a Ludvík XIV. uspořádal svému kmotru okázalé i dojemné
přijetí. Mazarinovi a královi protivníci však také nezaháleli.</div>
<div class="Import3">
Condé se spojil se Španěly, kontroloval pobřeží Atlantiku,
táhl do nitra země a u Gien se potkal s královskou armádou, jíž velel maršál de
Turenne, nedávno ještě patřící k rebelům. U Turennova vojska dlel král i dvůr,
panu Princovi by stačil šťastný útok a vše by mu spadlo do klína. Jindy klidný
Mazarin, který neváhal sám občas zasáhnout do boje, ztratil tehdy hlavu a s
královnou i králem chtěl uprchnout do Bourges. Vzpamatoval se, až když zcela
vyrovnaný Turenne namítl, že prchajícímu králi by stejně žádné město brány
neotevřelo.</div>
<div class="Import3">
Condého útok u Bléneau zastavilo a rozbilo v mokřinách
Turennovo dělostřelectvo. Pan Princ, obrácený na ústup, se alespoň zmocnil
Paříže. Na předměstí Saint-Antoine došlo k další bitvě. Jak v homérských dobách
se v prvních řadách bili vůdcové obou stran.</div>
<div class="Import3">
Fronda už se rozpadala na jednotlivé zájmové skupiny. Jednu
složku představoval koadjutor Gondi, hrající na více stran. Další Gaston
Orléanský. Pak tu byli příznivci krále bez Mazarina a konečně příznivci prince
Condého. Rozpornost zájmů se projevila v nejkritičtější fázi bitvy, kdy Turenne
přitiskl Condého oddíly k pařížským hradbám. Pařížské měšťanské milice uzavřely
Condému brány za zády...</div>
<div class="Import3">
V den bitvy vládlo šílené letní vedro. Condé, zplavený potem,
se prý jednu chvíli vysvlékl do naha, válel se jak kůň v chladivé trávě, pak se
oblékl, skočil na koně a znovu vyrazil do předních řad. Král s Mazarinem bitvu
u Saint-Antoine sledovali z nedalekých výšin. Jejich vítězství se zdálo na
dosah.</div>
<div class="Import3">
Tehdy další z velkých ženských postav, vévodkyně de
Montpensier, dcera Gastona Orléanského, jíž se podle dvorské titulatury říkalo
spíše Velká slečna (Grande Demoiselle), vystoupila na jednu z věží Bastilly a
sama zahájila palbu ze zde rozmístěných děl do Turennových řad. Vzápětí
přinutila Pařížany, aby téměř už ztracenému Condému otevřeli brány. Vévodkyně v
sobě živila naději, že by se i přes velký věkový rozdíl mohla stát chotí
Ludvíka XIV. Mazarin, rozzuřený jak tím, že mu dobytí Paříže uteklo před
nosem, tak i několika dělovými koulemi, které dolétly až k němu, prý vyhrkl na
adresu slečny de Montpensier:</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
" To dělo ji připravilo o
manžela!".</div>
<div class="Import3">
Vítr Frondy po předchozích porážkách utichal. Turenne u Laonu
definitivně zastavil postup Španělů, Condé musel opustit Francii a dát se do
španělských služeb. Parlament prosil krále, aby se vrátil do hlavního města.
Nakonec i poslední z posledních, vévodkyně de Longueville, sňala svůj rudý
prapor z hradeb stále vzdorujícího Bordeaux.</div>
<div class="Import3">
Mazarin pochopil, že jedinou překážkou míru je on sám. A ve
shodě s královnou-matkou i králem sehrál další komedii. Vdal se funkce,
odešel...!</div>
<div class="Import3">
V říjnu 1652 vyhlásil Ludvík XIV. amnestii pro všechny s
výjimkou hlavních frondérů. I to se srovnalo, na rozdíl od Richelieuových časů
nepadla žádná hlava, ani malá, ani velká. Dne 21. října vstoupil král
definitivně do hlavního města.</div>
<div class="Import3">
Mazarin byl oficiálně povolán zpět až v únoru roku
následujícího. I bez jeho přítomnosti však bylo v politice odměňování,
netrestání a připoutávání možno cítit jeho ruku. Vévodové de Longueville a de
La Rochefoucauld byli přijati na milost, stejně tak i vévoda de Beaufort. Gondi
byl roku 1652 královnou, s níž hrál dvojí hru, uvězněn, podařilo se mu ale
prchnout. Klobouk kardinála de Retz mu sice zůstal, do Francie se však směl
vrátit až po Mazarinově smrti. Beaufort se stal věrným královým vojevůdcem a padl
mnohem později v boji s Turky u Candie. Alespoň se to předpokládá, neboť po
bitvě jeho tělo nebylo nalezeno. Princ de Conti, prohlášený nejprve za
zločince, se stal Mazarinovým zetěm a na kardinála nedal dopustit. Ani
vévodkyně de Longueville o mnoho nepřišla. Jen Velký Condé zůstal španělským
žoldnéřem řadu dlouhých let.</div>
<div class="Import3">
Mazarin upevnil moc svého krále a kmotřence, přičemž
nezvratitelně posílil pozici vlastní. Teprve v období relativního klidu měl
prostor plně rozvinout svého obchodního i politického ducha. Teprve nyní měl
kardinál příležitost věnovat se svým zálibám, což znamenalo hromadit obrovská
jmění a umělecké poklady:</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 64.8pt;">
"Ach," řekl Mazarin,
když komorník odešel, "ještě to není čtyřicet miliónů. A musím to přece
dotáhnout na pětačtyřicet miliónů, jak jsem si ustanovil. Ale kdo ví, budu-li
mít dost času. Scházím, chřadnu, nedosáhnu toho. Možná že však naleznu dva tři
milióny v kapsách našich dobrých přátel Španělů. Ti lidé přece objevili Peru. K
čertu, snad jim z toho něco zbylo."</div>
<div class="Import3">
Vůči králi nebylo jeho skrblictví tak dramatické, jak se v
románech líčí. Naopak, dospívající Ludvík XIV. si u kardinála osvojil
mnohé ze smyslu pro eleganci, vkus a vznešenost, u Mazarina bral první lekce
umění i luxusu. Mazarin sice Ludvíka XIV. nezahrnoval přehnanou štědrostí
a rozhazovačností, určitě mu však dával i věci, které penězi získat nemohl ani
král. Jinak by Král slunce později o Julesovi Mazarinovi neřekl:</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 122.4pt;">
" Ten ministr, který mě měl
rád a jehož jsem miloval...".</div>
<div class="Import3">
S medem, úsměvem a lichotkami, nicméně pevně, cílevědomě a
krok za krokem svazoval kardinál dosud nezávislou šlechtu v chomoutu poct a
dvorských služeb.</div>
<div class="Import3">
S nemenší pečlivostí upevňoval postavení Francie v Evropě. Z
míru s Oliverem Cromwellem vytěžil pomoc pověstných anglických <i style="mso-bidi-font-style: normal;">Ironsidů</i>, po jejichž boku Turennovi
vojáci smetli Španěly v bitvě u Dunes. Condé, který tam znovu stál proti
Francii, málem přišel o život. Pyrenejským mírem pak Mazarin uzavřel takřka
stoleté válčení se Španělskem, jehož velmocenské postavení se zmenšovalo. Roku
l660 se mohl i princ de Condé vrátit do Francie. Vděčil za to především
Mazarinovi, kterého před pár lety urážel a tahal za vousy.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 64.8pt;">
"Je čas se pokořit",
řekl moudře pan Princ, který na udělené lekce už nikdy nezapomněl.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 64.8pt;">
Stal se oddaným dvořanem a jako
vojevůdce prokázal Ludvíku XIV. obrovské služby v Devoluční válce i
válkách s Nizozemím.</div>
<div class="Import3">
Mazarin vedl trpělivě k cíli i ideu smíru se Španělskem.
Sňatek Ludvíka XIV. s dcerou španělského krále Filipa IV. měl být
formálním završením této snahy. Nechybělo mnoho a plán, na němž Mazarin tolik
pracoval, mohl ztroskotat dík jeho vlastním příbuzným. Mladý král se totiž
vášnivě a poprvé zamiloval do kardinálovy neteře Marie de Mancini. Sňatku s
infantkou Marií Terezií (s naší císařovnou jde jen o shodu jmen) se začal vážně
vzpouzet. Ve svých jedenadvaceti letech už těžko snášel, že není pánem svých
rozhodnutí.</div>
<div class="Import2" style="margin-right: 64.8pt;">
"Kardinál by povolil,"
řekla Marie...Kardinál by pak mohl zvát francouzského krále svým synovcem!
Chápete to, Veličenstvo?"...</div>
<div class="Import2">
"Co teď? Co mám dělat, slečno, když se všichni spojili
proti mně?"</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
Teď sklonila hlavu Marie....</div>
<div class="Import3">
Marie de Mancini měla však v určitém smyslu na krále i
pozitivní vliv. Ludvík dosud projevoval jen vlažný zájem o vzdělání a vědění.
Marie znamenala pro králův intelekt zázrak. Horší bylo, že začala aspirovat na
manželský svazek s první osobou monarchie. Mazarinovi jistě nesmírně
zalichotilo, když před ním Ludvík XIV. projevil přání oženit se s jeho
neteří. Politik se však v kardinálovi tvrdě postavil proti příbuznému. A Ludvík
ustoupil:</div>
<div class="Import2">
"...Bylo by jistě neštěstím pro Francii i pro mou rodinu,
kdyby mezi námi dvěma vznikla nějaká neshoda. A k tomu by bývalo došlo, kdybych
si vzal vaši neteř. Dnes to docela dob<span style="font-style: normal;">ř</span>e
chápu...Jsem ochoten oženit se s infantkou Marií Terezií..." <span style="font-style: normal;">píše ve "Vikomtu de Bragelonne"
Ludvík XIV. kardinálovi</span></div>
<div class="Import3">
Mazarin použil celou paletu prostředků, jen aby sňatku s Marií
de Mancini zabránil. Od přemlouvání až po intriky, v nichž vlastní neteř
obvinil z nevěry králi. Byl si vědom, že sňatek by znamenal bezpříkladnou
mesalianci, ponížení Francie v očích Evropy, urážku Španělska, ohrožení míru a
další vnitřní nespokojenost. Navíc by roztržka se Španělskem přinesla zavržení
nejvyšší Mazarinovy mety, jeho největšího snu (právě kvůli němu se mnozí
historikové domnívají, že k tajnému sňatku mezi Annou Rakouskou a Mazarinem
nikdy nedošlo). nebylo to nic menšího než sen o papežské tiáře! Nešlo zdaleka o
vizi nereálnou, v provedení ale kardinálovi zabránila nemoc.</div>
<div class="Import3">
Trvalo dlouho, než si Ludvík XIV. nechal sňatek s Marií
Manciniovou vymluvit a dal souhlas s pokračováním španělských námluv (které
ovšem kardinál nikdy nepřerušil). V červnu 1660 se Marie Terezie stala
francouzskou královnou. Marii Mancini ovšem Ludvík ještě několikrát navštívil.
Hrdá kráska odmítla stát se královou milenkou, když nemohla být jeho ženou. Odjela
do Itálie a její další osudy nebyly tak zářné ani zásadové. Vdala se do vysoce
urozené rodiny Colonnů a později se stala milenkou mnoha mužů, mezi nimi i
dvořanů své první lásky.</div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi0DwTPkbe0YxIwUnE5iNGr8tnCpFXOj7WqCMM-rhdkUijbJ7d5n1B6xwNDi5NkHek9wNupsXhhCtpaLz2dje0W50wTilGcwQqNC4UPvwOZjBk67nIJXEknmj-lLbKuUcwVMfv5jI5uGUk/s1600/Alexandre-evariste-fragonard-cardinal-mazarin-at-the-deathbed-of-eustache-le-sueur.Jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1305" data-original-width="1600" height="522" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi0DwTPkbe0YxIwUnE5iNGr8tnCpFXOj7WqCMM-rhdkUijbJ7d5n1B6xwNDi5NkHek9wNupsXhhCtpaLz2dje0W50wTilGcwQqNC4UPvwOZjBk67nIJXEknmj-lLbKuUcwVMfv5jI5uGUk/s640/Alexandre-evariste-fragonard-cardinal-mazarin-at-the-deathbed-of-eustache-le-sueur.Jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Mazarinova smrt (Fragonard)</i></td></tr>
</tbody></table>
<div class="Import3">
Brzy po králově svatbě se Mazarinovo zdraví prudce zhoršilo.
Ještě stihl domluvit sňatek králova bratra Filipa es sestrou anglického krále
Karla II. a upevnit tak spojenectví s restaurovanou ostrovní monarchií. V
lednu 1661 mu ale lékaři sdělili, že nebude žít déle než dva měsíce.</div>
<div class="Import3">
"To stačí!", odpověděl Mazarin s velikostí, kterou
dosud ukazoval veřejně jen zřídka.</div>
<div class="Import3">
Prý prohlížel umělecké sbírky ve svém kabinetě, své oblíbené
drahé kameny, jejichž velikým znalcem byl , a při pohledu na sbírku obrazů
vzdychal:</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
"Tohle všechno budu muset
opustit!"</div>
<div class="Import3">
Dumas, který Mazarinovým posledním dnům věnoval několik
kapitol, se držel na uzdě a fantazii jí příliš nepopouštěl:</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Má nemoc...je...
smrtelná?" ptal se Mazarin.</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Ano. Milosti."</div>
<div class="Import2">
Jeho Eminence klesla bez vlády jako nešťastník, na něhož se
zřítil sloup. Ale duch Mazarinův byl pevný a houževnatý...</div>
<div class="Import3">
Dne 11. února povolali krále narychlo k Mazarinovu loži. Spolu
s Annou Rakouskou strávil Ludvík XIV. následující dny v nejtěsnější
kardinálově blízkosti.</div>
<div class="Import2">
Král se naklonil nad ložem umírajícího. Kardinál potom
zašeptal tak tiše, že se jeho rada dotkla pozorného sluchu králova jako slova
pronesená z hrobu:</div>
<div class="Import4" style="margin-left: 28.8pt;">
"Neberte si, Veličenstvo,
nikdy prvního ministra!"</div>
<div class="Import2">
Ludvík celý udivený se napřímil. Tato rada byla vlastně
zpovědí a tato upřímná Mazarinova zpověď byl vlastně poklad. Kardinálův odkaz
mladému králi se skládal jen z několika slov, ale těch šest slov mělo cenu
čtyřiceti miliónů. Ludvík z nich zůstal na chvíli ohromen...</div>
<div class="Import3">
Mazarin skutečně vštěpoval svému královskému kmotřenci
politický odkaz: podporovat církev, avšak nedávat jí volnost, jednat dobrotivě se
šlechtou, úředníky držet na uzdě, snížit daně, přesvědčit každého, že veškerá
milost a rozhodování pochází od krále, omezit či zrušit úřad Prvního ministra,
nepřipustit u dvora mravní skandály a bezbožnost.</div>
<div class="Import3">
Něco z toho se stalo Ludvíkovým krédem, něco už méně, pokud
šlo o skandály, začal je král odmítat, až když jich byl sám ve svém soukromém
životě přesycen.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 72.0pt;">
Pak prý Mazarin králi doporučil
svou pravou ruku, Jeana-Baptista Colberta, a naléhavě radil, aby panovník
omezil moc vrchního správce financí Nicolase Fouqueta.</div>
<div class="Import3">
"<i style="mso-bidi-font-style: normal;">Jsem vám mnohým
zavázán, Veličenstvo, ale myslím, že se vám hodně odvděčím, když vám dám pana
Colberta." </i>Dumas vskutku použil slova umírajícího!</div>
<div class="Import3">
Krále učinil Mazarin univerzálním dědicem svého pohádkového
jmění. Král s díky, jak se na monarchu slušelo, odmítl. Kardinál to ostatně
očekával, a ač nebyl s příbuznými v nejlepších vztazích, se slzami mu za ně
poděkoval.</div>
<div class="Import3">
Dvěma velkým vojevůdcům, Turennovi a Condému, věnoval Mazarin
dva nejpodivuhodnější diamanty své legendární sbírky.</div>
<div class="Import3">
Od 3. března začaly bolesti Jeho Eminence sílit. Tento muž,
tak často obviňovaný z nízkosti, zbabělosti a dalších opovrženíhodných
vlastností, nepřestal protivníky i příznivce do posledního dechu udivovat. Dne
7. března se s nesmírnou vznešeností rozloučil s králem i Annou Rakouskou.
Královnina přítelkyně paní de Motteville, která vůbec neměla Mazarina v lásce,
napsala:</div>
<div class="Import3">
" Pohlížel smrti do tváře s takovou pevností, až řekl
panu Joly, že si vyčítá, že se jí dost nebojí."</div>
<div class="Import3">
Král nikdy, ať se o Mazarinovi a zejména o jeho obchodech
říkalo cokoliv, nedovolil na kardinálovu památku sáhnout.</div>
<div class="Import3">
Třetí den po kardinálově smrti vyhlásil dosud v pozadí moci
stojící Ludvík XIV. svůj úmysl být pánem sobě i ostatním:</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 79.2pt;">
"Je čas, abych vládl sám.
Budete mi pomáhat vašimi radami, když vás o ně požádám...," řekl k
překvapeným dvořanům a ministrům.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 79.2pt;">
Začal čas absolutní monarchie.
Začalo Století Ludvíka XIV. </div>
Jiří Kovaříkhttp://www.blogger.com/profile/07104593800493494378noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4719566513985880688.post-14634402242919444752020-03-25T09:12:00.001+01:002020-03-25T09:13:26.636+01:00SKUTEČNÉ OSUDY ROMÁNOVÝCH HRDINŮ A. DUMASE (10)<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-CKiWF3IvzNrOJyQrCmq0CQ4bkHfbaKfbdD6CO6KqYqyTUtxCkpdx0HRSg1-umcG9No0KkQGtpE6vgEDYcv7SIdqB4ch_S2l-YyJPfz9_VcRNX2YODbjWp-1a4tkjwNRkdFq5aKDDSMQ/s1600/le-roy-soleil-louis-xiv-sun-king-1931_1_b06ed1fa4fcd7f04113ad8f7917348e7.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1080" data-original-width="810" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-CKiWF3IvzNrOJyQrCmq0CQ4bkHfbaKfbdD6CO6KqYqyTUtxCkpdx0HRSg1-umcG9No0KkQGtpE6vgEDYcv7SIdqB4ch_S2l-YyJPfz9_VcRNX2YODbjWp-1a4tkjwNRkdFq5aKDDSMQ/s640/le-roy-soleil-louis-xiv-sun-king-1931_1_b06ed1fa4fcd7f04113ad8f7917348e7.jpg" width="480" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Rebelie frondy, v níž hrála vévodkyně de Chevreuse významnou roli (Leloir)</i></td></tr>
</tbody></table>
<br />
<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:TrackMoves/>
<w:TrackFormatting/>
<w:HyphenationZone>21</w:HyphenationZone>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:DoNotPromoteQF/>
<w:LidThemeOther>CS</w:LidThemeOther>
<w:LidThemeAsian>X-NONE</w:LidThemeAsian>
<w:LidThemeComplexScript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
<w:SplitPgBreakAndParaMark/>
<w:DontVertAlignCellWithSp/>
<w:DontBreakConstrainedForcedTables/>
<w:DontVertAlignInTxbx/>
<w:Word11KerningPairs/>
<w:CachedColBalance/>
</w:Compatibility>
<w:BrowserLevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel>
<m:mathPr>
<m:mathFont m:val="Cambria Math"/>
<m:brkBin m:val="before"/>
<m:brkBinSub m:val="--"/>
<m:smallFrac m:val="off"/>
<m:dispDef/>
<m:lMargin m:val="0"/>
<m:rMargin m:val="0"/>
<m:defJc m:val="centerGroup"/>
<m:wrapIndent m:val="1440"/>
<m:intLim m:val="subSup"/>
<m:naryLim m:val="undOvr"/>
</m:mathPr></w:WordDocument>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" DefUnhideWhenUsed="true"
DefSemiHidden="true" DefQFormat="false" DefPriority="99"
LatentStyleCount="267">
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Normal"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="heading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="35" QFormat="true" Name="caption"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="10" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" Name="Default Paragraph Font"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="11" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtitle"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="22" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Strong"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="20" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="59" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Table Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Placeholder Text"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="No Spacing"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Revision"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="34" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="List Paragraph"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="29" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="30" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="19" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="21" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="31" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="32" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="33" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Book Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="37" Name="Bibliography"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" QFormat="true" Name="TOC Heading"/>
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Normální tabulka";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin:0cm;
mso-para-margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:"Calibri","sans-serif";
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:"Times New Roman";
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
</style>
<![endif]-->
<br />
<div align="center" class="Import0" style="text-align: center;">
<b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="color: #365f91; mso-themecolor: accent1; mso-themeshade: 191;">T
Ř I<span style="mso-spacerun: yes;"> </span><span style="mso-spacerun: yes;"> </span>M U Š K E T Ý Ř I<span style="mso-spacerun: yes;"> </span><span style="mso-spacerun: yes;"> </span>P
O<span style="mso-spacerun: yes;"> </span><span style="mso-spacerun: yes;"> </span>D V A C E T I<span style="mso-spacerun: yes;"> </span><span style="mso-spacerun: yes;"> </span>L E T
E C H</span></b></div>
<div align="center" class="Import2" style="text-align: center;">
<b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="color: #365f91; mso-themecolor: accent1; mso-themeshade: 191;">(Vingt
ans apr</span></b><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="color: #365f91; mso-bidi-font-family: "Courier New"; mso-themecolor: accent1; mso-themeshade: 191;">è</span><span style="color: #365f91; mso-themecolor: accent1; mso-themeshade: 191;">s)</span></b></div>
<div class="Import2">
Od zrození "Tří mušketýrů" uplynul jeden jediný rok
a dychtiví čtenáři, oslnění d´Artagnanovými dobrodružstvími, měli v rukou
pokračování. Přesný překlad titulu by zněl pouze "Po dvaceti letech"
a čtveřice přátel tu stála rozdělena do dvou táborů stejně jako země, zmítaná
bouřlivými boji mezi šlechtou , královskou mocí a měšťanstvem, zápasy, které
dostaly jméno Fronda.</div>
<div class="Import3">
Dumas zavedl své hrdiny znovu za moře do Anglie, aby jim
postavil do cesty důstojného protivníka: Mordreda, syna Mylady, postavu na
rozdíl od jiných veskrze fiktivní.</div>
<div class="Import3">
Pokud se jednalo o postavy historické, věnoval velký autor
přízeň a sympatie popravenému anglickému králi Karlu I. i francouzským
aristokratům, bouřícím se proti Richelieuovu pokračovateli Mazarinovi. Co na
tom, že skutečnost byla opačná a Cromwell či Mazarin byli osobnostmi, jejichž
dílo ve svých důsledcích posunulo Anglii i Francii vpřed ?</div>
<div class="Import3">
Pro čtenáře bylo důležitější, že staromládenecký d´Artagnan
nakonec dostal povýšení, Porthos vytouženou baronskou korunku, Athos smysl
života ve svém synovi a Aramis zůstal galantním knězem, neváhajícím vyměnit
sutanu za kord a skládat čtyřverší galantním dámám. I to, že přátelství nakonec
nad všemi protivenstvími zvítězilo a heslo :Jeden za všechny, všichni za
jednoho" navzdory úkladům Crowellových lidí i lstivému a lakomému
Mazarinovi znovu ožilo.</div>
<div class="Import3">
K vzrušujícímu období Frondy se Dumas vrátil ještě ve
"Válce žen". Drama, vydané za l. republiky i česky, je neprávem zapomenuté.
Škoda, jeho tragičtí hrdinové by Athosovi, Porthosovi, Aramisovi i
d´Artagnanovi tvořili dobrou společnost.</div>
<div class="Import0">
<br /></div>
<div align="center" class="Import0" style="text-align: center;">
<b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="color: #365f91; mso-themecolor: accent1; mso-themeshade: 191;">VÉVODKYNĚ
DE CHEVREUSE</span></b></div>
<div align="center" class="Import0" style="text-align: center;">
<b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="color: #365f91; mso-themecolor: accent1; mso-themeshade: 191;">Krásná
intrikánka</span></b></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgubbRPmdb7pvtNLR6QQ384ijNYY17Jmrh3PjhhgTtp_6GmNAcebfeNGHQ7hjiCQbBVb-EfgMFWM9ldbUqaEJhGMVs2P2z4K5Bp82KhYfnNejWHzVvdzX3HHS1KGkCKdSxuWwqhJjSnlSc/s1600/Franque_-_Duchess_of_Chevreuse_-_MV_7827.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="931" data-original-width="944" height="630" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgubbRPmdb7pvtNLR6QQ384ijNYY17Jmrh3PjhhgTtp_6GmNAcebfeNGHQ7hjiCQbBVb-EfgMFWM9ldbUqaEJhGMVs2P2z4K5Bp82KhYfnNejWHzVvdzX3HHS1KGkCKdSxuWwqhJjSnlSc/s640/Franque_-_Duchess_of_Chevreuse_-_MV_7827.png" width="640" /></a></div>
<div align="center" class="Import0" style="text-align: center;">
<b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="color: #365f91; mso-themecolor: accent1; mso-themeshade: 191;"></span></b></div>
<div class="Import2">
Postava vévodkyně de Chevreuse se jako jedna z mála dostala do
všech tří celků velké dumasovské mušketýrské ságy, i když ani v jednom z nich
nehrála hlavní roli.</div>
<div class="Import3">
Ve "Třech mušketýrech" byla tajemnou Aramisovou
přítelkyní, jednou z mnoha, o nichž se kavalírský a diskrétní abbé zmiňoval jen
v náznacích. Vzpomínáte? Jako krásná švadlenka Marie Michonová pomáhala marně
odvrátit pomstu Mylady od ubohé paní Bonacieuxové. Aramisovi psávala dojemné
dopisy:</div>
<div class="Import4">
"...Jděte do války jako pravý šlechtic a vzpomínejte na
mne, jež líbám vřele Vaše černé oči."</div>
<div class="Import3">
Ano, je to ona, kdo paní de Bonacieux poskytuje útočiště v
klášteře Stenay zachraňuje Myladinu služku Ketty, což oboje Aramisovi u La
Rochelle oznamuje dopisem, který chce získat pan kardinál.</div>
<div class="Import3">
"<i style="mso-bidi-font-style: normal;">Monsignore,"
řekl v tom Athos s klidem tím strašlivějším, že svými slovy dával v sázku
hlavu. "Je to dopis od ženy, ale není podepsán ani jménem Marion de Lorme,
ani madame d´Aiguillon."</i></div>
<div class="Import4">
Kardinál zbledl jako smrt....<span style="font-style: normal;">neboť
Athos právě vyslovil jména dvou žen, o nichž se předpokládalo, že jsou
Richelieuovými milenkami.</span></div>
<div class="Import3">
Ve "Třech mušketýrech po dvaceti letech" vystupovala
výrazněji. V intrikách kolem útěku vévody de Beaufort z věže zámku Vincennes,
ve zmatcích Frondy i ve vyprávění o tom, jak nepřítel žen, láskou zklamaný
Athos, podruhé a naposled podlehl kouzlu krásných očí. Velká intrikánka tehdy
prchala v mužském převleku a přenocovala na faře ve vesničce Roche-l´ Abeille.
Šlechetný Athos paní de Chevreuse ochraňoval celou noc, až se stal otcem
dítěte, jehož výchovu mu vévodkyně přenechala.</div>
<div class="Import2" style="margin-left: 28.8pt;">
"<i style="mso-bidi-font-style: normal;">A kdo byl ten host, ten šlechtic..."</i></div>
<div class="Import5" style="margin-left: 28.8pt;">
"Byl jsem to já, hrabě de La
Fére," řekl Athos....</div>
<div class="Import6">
Vévodkyně se trochu zarazila, ale pak se dala do smíchu.
"Ten blázínek Marie Michonová pochodila tedy lépe, než si myslila..."</div>
<div class="Import2" style="margin-left: 28.8pt;">
Ona románová noc nezůstal bez
následků.</div>
<div class="Import4" style="margin-right: 86.4pt;">
Asi před týdnem dostal farář v
kolébce hezounkého chlapečka, asi tříměsíčního. K tomu váček plný zlata a
lísteček se slovy: 11.října 1633."</div>
<div class="Import3">
Marie Michonová alias vévodkyně de Chevereuse si v románu
myslela, že nocoval s faráře. Zatím to byl Athos, kterého za faráře měla. Jak
asi na dárek koukal farář pravý? A kdo by to do nepřítele žen Athose řekl?...
Dumas tak pomohl na svět Athosovu synu, vikomti de Bragelonne. Čímž si ke
čtenářské radosti otevřel dveře k pokračování mušketýrských dobrodružství,
tentokrát už poslednímu.</div>
<div class="Import3">
Ve "Vikomtu de Bragelonne", posledním pokračovaní
mušketýrských dobrodružství, se paní de Chevreuse objevila znovu. Zestárlá
vévodkyně se tu pokoušela marně získat vliv na Annu Rakouskou a příliš pozdě
objevila mateřský cit k Raoulu de Bragelonne, jehož ani ona, ani hrabě de la
Fére nedokázali ochránit od osudově tragické lásky k Louise de La Valliére.</div>
<div class="Import3">
Jaký byl skutečný osud paní de Chevereuse, s nímž si Dumas tak
odvážně hrál? Přesně jej vystihoval popis Velkého vypravěče:</div>
<div class="Import4">
Byla to potřeštěná bytost, která dovedla dodat svým milostným
dobrodružstvím tolik osobitého rázu, že se její lásky téměř staly slávou její
rodiny...</div>
<div class="Import3">
Titul vévodkyně de Chevreuse získala Marie de Rohan, dcera
vévody de Montbazon, narozená roku 1600, až druhým sňatkem. Poprvé si vzal
mladou, bystrou, veselou a vysoce urozenou dívku s plavými vlasy, rychle
dorůstající do krásy, muž, jehož urozenost za starobylostí Rohanů dost
pokulhávala. Představoval však skvělou partii po stránce vlivu i majetku,
kombinoval v sobě rostoucí bohatství i oslnivou budoucnost a vévoda de
Montbazon mohl sňatkem své dcery s Charlesem d´Albertem de Luynes roku 1617 jen
získat.</div>
<div class="Import3">
De Luynes, sokolník mladičkého Ludvíka XIII., jeho
společník, nejbližší přítel a po likvidaci Itala Conciniho i první muž po
vladaři, oplýval mnoha věcmi, poněkud se mu ale nedostávalo statečnosti a
rozhodnosti. S každým se snažil být zadobře, nevyhledával hádky natož souboje,
ba dokonce se říkalo, že na duel, k němuž byl kdysi vyzván, poslal svého
bratra. Ani do Ludvíkova plánu zabít Itala Conciniho a tak se konečně stát
vladařem se Luynes nehnal...</div>
<div class="Import3">
Láska a nekritický Ludvíkův obdiv Luynesovi přesto vynesly na
jaře 1617 místo i majetek po Conciniho klanu.Půl roku poté, 13. září 1617, se
Marie de Rohan stala Marií de Luynes. Po boku králova favorita, který brzy
povýšil do vévodského stavu, prožila čtyři roky. U dvora samozřejmě hrála
prvořadou úlohu, stala se vrchní intendantkou dvora královny Anny Rakouské .</div>
<div class="Import3">
Mladá královna ji zpočátku ráda neměla. Rychle dospívající
koketní Marie upadla do podezření, že na ní královo oko spočívá s větším
zalíbením než na královně. Plachý, příliš cudný a ve vztahu k ženám nedospělý
Ludvík XIII. trávil místo u Anny Rakouské večery ve společnosti vévody de
Luynes. Paní vévodkyně byla sice přesvědčena, že krále svede, panovníkovy city
však zůstaly striktně platonické. Ohnivou Marii to jednoho dne dopálilo a na
vladařovu adresu neuctivě vykřikla:</div>
<div class="Import2" style="margin-left: 28.8pt;">
"Ten idiot...!"</div>
<div class="Import3">
Krátce poté Mariin manžel Luynes provedl nejrozhodnější čin
svého plytkého životy. Ludvík XIII. setrvale odmítal navštěvovat ložnici
své choti. Ze státnické nezbytnosti a možná trochu i ze žárlivosti Mariin
manžel jednoho dne roku 1619 popadl vzpouzejícího se Ludvíka XIII. a bez
špetky respektu krále dovlekl do ložnice Anny Rakouské. Poprvé od svatební
noci, k úlevě mnoha evropských dvorů, tak přiměl krále sdílet s královnou lože.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 64.8pt;">
Tohle král svému favoritovi
prominul, jeho choť však začal bytostně nesnášet. Tím více ale rostlo Mariino
přátelství s Annou Rakouskou. Temperamentní, krásná, duchaplná a chytrá Marie
dokázala královnu zbavit chmur, které jí přinášel chlad a nezájem Jeho
Veličenstva.</div>
<div class="Import3">
Král sledoval rostoucí vliv krásky , jejíž mravy neodpovídaly
prudérnímu založení Ludvíka XIII., s nelibostí. Pana de Luynes neopomněl
upozornit, že si paní vévodkyně pořídila milence. Tím nebyl nikdo menší než
Claude de Lorraine, vévoda de Chevreuse, jeden ze synů Jindřicha de Guise,
zavražděného roku 1588 v Blois.</div>
<div class="Import3">
Roku 1621 připravovala neuvěřitelná Luynesova neschopnost
favoritův pád. Jen náhlá smrt uchránila bývalého královského sokolníka od
nevyhnutelné nemilosti. Ludvík XIII. si u vévodkyně de Luynes tehdy
vysloužil další vroubek; nejen že ji vykázal od lože mrtvého, dokonce ji
požádal, aby opustila Louvre. Vévodkyně byla tehdy v požehnaném stavu a Ludvík
jako záminku použil to, že v paláci mohly podle etikety rodit jen princezny
královské krve...</div>
<div class="Import3">
Marie upadla u krále v dvojnásobnou nemilost. Anna Rakouská
tehdy byla v jiném stavu, paní de Luynes na ni měla dohlížet, obě se však
bavily rozpustilými honičkami. Po jedné z nich královna potratila. Nestalo se
jí to poprvé, Ludvík XIII. však dával vinu vévodkyni de Luynes. Marie
musela okamžitě pryč, tentokrát nejen z Louvru, ale dokonce od dvora a z Paříže<i style="mso-bidi-font-style: normal;">.</i></div>
<div class="Import3">
Místa na výsluní se paní de Luynes vzdát nemínila a požádala
vévodu de Chevreuse, aby si ji vzal. Pan vévoda příliš nadšen nebyl, něco
jiného bylo mít veselou vévodkyni za milenku a za ženu. Pohledný a duchaplný
čtyřicátník byl statečným vojákem v poli, zkušeným svůdcem u dvora, ve
dvaadvacetileté krasavici však našel svého mistra a po krátkém manévrování se
vzdal...</div>
<div class="Import3">
Takřka urážlivých pouhých pět měsíců od smrti svého chotě se
paní de Luynes stala paní de Chevreuse a vrátila se k úřadu první dámy
královnina dvora. Král se hněval, proti spojenému vlivu klanů Rohanů, Luynesů i
Guisů víc dělat ale nemohl.</div>
<div class="Import3">
Roku 1624 už vévodkyně de Chevreuse nasazovala choti parohy s
Henri Richem, hrabětem Hollandem, vyslancem anglického krále u pařížského
dvora. O málo později se začalo jednat o sňatku sestry Ludvíka XIII.
Henrietty-Marie se synem Jakuba I. Stuarta, princem Karlem. V květnu 1625
se slavily zásnuby a Karel, princ z Wallesu, se stal Karlem I. Vévodovi de
Chevreuse se dostalo cti zastupovat anglického krále při podpisu svatební
smlouvy. Oficiálně proto, že mezi jeho předky patřila skotská královna Marie
Stuartovna. Neoficiálně za to vděčil poměru své choti s lordem Hollandem.</div>
<div class="Import3">
Paní de Chevreuse se dík Hollandovi dostala k vysoké politice
a objevila, že ji vzrušuje přinejmenším tolik, jako láska. V lásce prý ovšem
byla první dáma tehdejšího francouzského dvora nedostižná a klevetníci tvrdili,
že i nenasytná. Říkalo se o ní, že občas, přesycená dvorskými kavalíry, neváhá
vyrazit do ulic a "povyrazit se s nějakým nickou", čímž se mínil
člověk neurozený. Po jedné nevydařené intrice se vévodkyně tvářila tak
žalostně, až kterýsi zlomyslník poznamenal, že vypadala, jako kdyby v celé zemi
už nebyl jediný muž...</div>
<div class="Import3">
Marie de Chevreuse měla mnoho špatných vlastností, v jejich
rámci však i několik dobrých. Kardinál de Retz ve svých "Pamětech"
napsal:</div>
<div class="Import3">
" Milovala bez výběru a zcela, neboť musela někoho milovat.
Nebylo nesnadné dát jí milence, ale od chvíle, kdy jej přijala, milovala ho
bezvýhradně a věrně..."</div>
<div class="Import3">
Láska k Hollandovi z paní de Chevereuse učinila studnici
informací ve prospěch Anglie. S příjezdem vévody Buckinghama při příležitosti
příprav anglo-francouzské svatby se Marie de Rohan stala jednou z klíčových
postav následujících skandálních událostí.</div>
<div class="Import3">
Holland znal svůdnické schopnosti Buckinghamovy, de
Chevreusová zase věděla o citové nenaplněnosti v srdci Anny Rakouské. Snad
ještě před mylordovým příjezdem se zrodil plán na sblížení francouzské královny
a anglického favorita. K Buckinghamovi měla vévodkyně blízko, v Paříži mylorda
ubytovali v paláci jejího chotě. I v Amiensu sehráli vévodkyně a Holland roli
kompliců. Právě oni dva umožnili, že se choť Ludvíka XIII. ocitla s
Villiersem o samotě.</div>
<div class="Import3">
O málo později po scéně, která královnu Francie velmi
zkompromitovala, odplul Buckingham do Anglie. V doprovodu francouzské princezny
Henrietty -Marie se nalodil i vévoda de Chevreuse, pramálo nadšený přítomností
lorda Hollanda. Pokusil se své choti přikázat, aby zůstala ve Francii a
zdůvodnil to obtížemi plavby i vysokým stupněm jejího těhotenství. Paní de
Chevreuse si postavila hlavu a s odvahou Amazonky cestu absolvovala. Tím ovšem
pro potomka vévody de Guise nastaly ještě trapnější okamžiky. V Anglii začal
mylord Buckingham trávit celé hodiny ve společnosti jeho ženy, mnohdy za
zavřenými dveřmi. Samozřejmě se brzo začalo mluvit o mileneckém vztahu mezi
Buckinghamem a paní de Chevreuse.</div>
<div class="Import3">
Byla vévodkynina gravidita překážkou nového milostného
dobrodružství? Richeliea, kterého zajímalo, zda si Chevreusová dopisuje s Annou
Rakouskou, jeho špióni ubezpečovali, že ne.</div>
<div class="Import3">
V tajné korespondenci dal Richelieu vévodkyni přezdívku
"Chevrette", což poněkud dvojsmyslně znamenalo nejen srnku či kůzle,
ale také kozu. Buckingham, jehož jméno Francouzi psali (a dle toho také
vyslovovali) Bouquinquan, si zas v kardinálových listech vysloužil označení
"Bouquin", slovo značící v překladu mimo jiné i starého kozla či
satyra. S nádherně šťavnatým jazykem, udivujícím u vysokého církevního
hodnostáře, pak Jeho Eminence napsala, že někteří Angličané "...ont
bouquiné une de nos chévres...", přeloženo doslova "ramlovali jednu z
našich koz". Vévoda de Richelieu měl smysl nejen pro slovní hříčky, ale i
pro zlomyslný humor.</div>
<div class="Import3">
Zůstaňme ještě u velkého kardinála, neboť následující epizoda
zcela zapadá do rámce "Tří mušketýrů" a Dumasovi poskytla zápletku
mnohem barvitější než poněkud fádně psané "Paměti hraběte
d´Artagnana...".</div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjnRpD2AXvEGMFCFfTN6cti74m8Cdg7_FPS5FW6xCQi6qPQWmM1R31gbBC5ph57U53VkxSRLs1RhWYu0oUmutVPBEQ7IxVzCn-HUS55RSPS0Lvi8CzAfdbL8wUK06I9k5jU-bZ36pF2HW4/s1600/AKG314099.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="728" data-original-width="576" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjnRpD2AXvEGMFCFfTN6cti74m8Cdg7_FPS5FW6xCQi6qPQWmM1R31gbBC5ph57U53VkxSRLs1RhWYu0oUmutVPBEQ7IxVzCn-HUS55RSPS0Lvi8CzAfdbL8wUK06I9k5jU-bZ36pF2HW4/s400/AKG314099.jpg" width="316" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>D´Artagnan na ilustraci z románu Vingt ans apres</i></td></tr>
</tbody></table>
<div class="Import3">
S překvapením zjišťujeme, že Mylady měla vzor mnohem
konkrétnější, než lze nalézt v životních příbězích Charlese de Batz de
Montesquiou d´Artagnan. Předobrazem ďábelské plavovlásky se do jisté míry stala
krásná, inteligentní a intrikánská Lucy, hraběnka Carlisle, vysoce urozená dcera
hraběte Northumberlanda, před námluvami ve Francii Buckinghamova milenka.
Žárlivost a uražená pýcha z ní učinily Richelieuovu špiónku.</div>
<div class="Import4" style="margin-right: 64.8pt;">
Anna Rakouská odešla do svých
pokojů; ihned se však vrátila, nesouc v ruce malou skříňku z růžového dřeva se
svým monogramem, vykládaným zlatem....Buckingham vzal skříňku a padl podruhé na
kolena....<span style="font-style: normal;">Tak začíná ve Třech mušketýrech
zápletka s diamantovými přívěsky, které si vévoda odveze. A skutečnost?</span></div>
<div class="Import3">
Po mylordově návratu do Anglie kardinálovi hraběnka Lucy
referovala, že si Buckingham přivezl diamantové spony, které mu pravděpodobně
darovala Anna Rakouská. Na jednom z bálů se Lucy podařilo vévodovi některou ze
spon odcizit. Téže noci prý Buckingham ztrátu zjistil, pochopil její závažnost
i důvod odcizení.</div>
<div class="Import3">
Podobně jako v Dumasovi hrozil Anně Rakouské skandál. Dumas
poslal přes La Manche d´Artagnana. Ve skutečné historii to Buckingham vyřešil
jednodušeji.</div>
<div class="Import3">
Z titulu své admirálské hodnosti okamžitě rozeslal posly s
rozkazy, zakazující vyplutí jakékoliv lodě do Francie. Jinými slovy, vyhlásil
námořní blokádu Francie. Takový čin se rovnal vyhlášení ekonomické války. A
suchopárná historie také Buckinghamův zákaz hodnotí jako politicko-státnický
čin, vrtí hlavou nad tím, k čemu byl dobrý a zdůvodňuje jej mylordovým
bláznovstvím...! Téměř jako v románu nechal vévoda vzápětí povolat nejlepšího
klenotníka (tedy svého, samozřejmě), ten vyrobil co nejrychleji spony nové a
celý komplet mylord okamžitě poslal Anně Rakouské s patřičným vysvětlením.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 64.8pt;">
Lady Carlisle, která kardinálovi
poslala do Francie spony ukradené, prohrála. Příběh vyprávěl v
"Pamětech" vévoda de La Rochefoucauld a ten jej měl takřka z první
ruky. Vévodkyně de Chevreuse totiž byla i jeho milenkou.</div>
<div class="Import3" style="text-align: justify;">
Do pozůstalosti Anny Rakouské bylo
po její smrti zapsáno i "šest diamantových spon, ceněných dohromady na 7OO
livrů". Zdědil je mladší královnin syn Filip Orléanský. Byl to spony od
Buckinghama, z nichž Dumas pak učinil přívěsky, pro které štval čtveřici přátel
do Anglie?</div>
<div class="Import3">
Ani vévodkyně de Chevreuse v Anglii nezahálela. Bylo jasné, že
Buckinghamovi už nebude dovoleno znovu Francii navštívit. Ve svazku novomanželů
Karla I. a Henrietty -Marie se ale objevily vážné neshody. Tehdy Marie de
Chevreusová přišla s poněkud šíleným nápadem. Co kdyby se pod záminkou usmíření
anglického královského páru vypravila do Anglie Anna Rakouská ? Rychlý spád
událostí ovšem realizaci, k níž by Ludvík XIII. i Richelieu těžko dali
souhlas, zabránil.</div>
<div class="Import3">
Už v předchozích letech rostlo napětí mezi francouzskou
královnou a kardinálem. Mnozí říkali, že na vině byl Richelieu, který prý Anně
činil milostné návrhy tak smělé a neomalené, že byl odmítnut, za což se pak
uraženě a tvrdě mstil. Při všem, co víme o loyalitě Jeho Eminence k
Ludvíku XIII., lze o podobných tvrzeních úspěšně pochybovat. Královi
nepřátelé tomu však věřili. Roztržka královny a prvního ministra pramenila
spíše z toho, že Richelieu Annino chování často shledával z hlediska státní
politiky nevhodným. Navíc byl v té době stále ještě příznivcem královny-matky
Marie Medicejské, která svou snachu také dvakrát v lásce neměla.</div>
<div class="Import3">
Jisté je, že se Eminentissimus pokoušel dosáhnout Anniny
přízně a zcela mužsky usiloval i o náklonnost paní de Chevreuse.</div>
<div class="Import3">
Velký politik Marii neoslnil, z jeho dvoření si tropila
posměch. Jednou mu řekla, že se jí nelíbí rudá róba, a kardinál se
následujícího dne před ní objevil v oděvu kavalíra. Anna Rakouská, skrytá za
závěsem, se prý dusila smíchy. Richelieu zašel tak daleko, že převlečen za
španělského šaška, v zelených kalhotách, s rolničkami a kastaněty, tančil v
královniných komnatách sarabandu, opět k velkému pobavení Marie de Chevreuse a
Anny Rakouské. Takže obávaný politik měl i v uražené ješitnosti důvody účtovat
s vévodkyní a do jisté míry i její královskou přítelkyní.</div>
<div class="Import3">
Nadešel rok 1626 a Marie de Rohan-Montbazon, vévodkyně de Chevreuse,
začala organizovat skutečné spiknutí, jehož cílem bylo odstranění kardinála de
Richelieu a možná i změna na královském trůně.</div>
<div class="Import3">
Bratr Ludvíka XIII. Gaston Orléanský měl být oženěn. Při
bezdětném králově manželství se Monsieur snadno mohl stát dědicem trůnu.
Monsieur se ovšem ženit nechtěl, alespoň nikoliv v souladu s vůlí staršího
bratra.</div>
<div class="Import3">
Paní de Chevreuse se pokusila sňatek překazit a Gastonovu
nespokojenost s královskou vůlí využít vhodným směrem. Nástrojem se stal
Jean-Baptiste d´Ornano, voják z Korsiky, který sloužil už Mariinu prvnímu muži.
K tomuto důvěrníkovi vévody Orléanského se brzy připojili princové, v jejichž
žilách kolovala královská krev: Césare a Alexandre de Vendôme, princ de Condé a
hrabě de Soissons. Všechny je spojovala snaha uchvátit v království větší moc,
svrhnout nenáviděného Richelieua a omezit či úplně zlikvidovat postavení
Ludvíka XIII. Gaston Orléanský se stal hlavou spiknutí, které už uvažovalo
se vzbouřením některých provincií a s pomocí Anglie.</div>
<div class="Import3">
Kardinálova policie nebezpečí brzy odhalila. Richelieu se
začal vehementně zasazovat o co nejrychlejší uzavření králem požadovaného
sňatku Gastona Orléanského. Současně zasáhl proti odpůrcům tohoto plánu a dal
zatknout d´Ornana. Opozici tím dopálil a ta začala připravovat kardinálovu
smrt.</div>
<div class="Import3">
Pánům princům se podařilo přimět Gastona k činům. Kardinál měl
být pozván do Fleury na večeři, při ní mělo dojít k hádce mezi přítomnými a k
rvačce. Soupeři by pak vytrhli kordy , rozpoutala by se vřava a v nastalém
zmatku by kdosi Richelieua jakoby mimochodem probodl.</div>
<div class="Import3">
Do plánu byla samozřejmě zasvěcena vévodkyně de Chevreuse a
právě dík její přílišné aktivitě kardinál spiknutí odhalil. Od jara 1626 byl
Mariiným milencem Henri de Talleyrand-Périgord, hrabě de Chalais,
osmadvacetiletý důvěrník Gastona Orléanského a vrchní komoří královské
garderoby. V možnostech přístupu ke králi i jeho bratrovi osoba dosti klíčová.
Právě Chalais se stal hlavní prodlouženou rukou vlivu de Chevreusové na Gastona
Orléanského.</div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEijAdGPjIvcwtTlLhhbYUiF5DHZcmc1zxLz5D2FNa8aMftqz6fSnXPyppOp7IQ8bpggn29eDt5QmpKywvTrPfxA3219DJtCP_XVS-yx2aPlw2jp_otRfKoI0hAncUOKEVBXVbae8TuN8Eo/s1600/5dc3a5e1d69555429d8e630984177412.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1297" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEijAdGPjIvcwtTlLhhbYUiF5DHZcmc1zxLz5D2FNa8aMftqz6fSnXPyppOp7IQ8bpggn29eDt5QmpKywvTrPfxA3219DJtCP_XVS-yx2aPlw2jp_otRfKoI0hAncUOKEVBXVbae8TuN8Eo/s640/5dc3a5e1d69555429d8e630984177412.jpg" width="518" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Vévodkyně de Chevreuse jako Diana (Deruet)</i></td></tr>
</tbody></table>
<div class="Import3">
Ubohý hrabě měl za dobré služby od Marie slíbenu sladkou
odměnu a také ji dostal ve chvíli, kdy paní svého srdce informoval o všech
podrobnostech příprav atentátu ve Fleury. Paní de Chevreuse mu otevřela dveře
své ložnice a pamětníci tvrdili, že si počínala tak vášnivě a zkušeně, že
blažený Chalais odtud odešel zcela vyčerpán a následkem intenzivních prožitků i
poněkud duševně oslaben. Nevěděl nic lepšího než v zamilované zaslepenosti a
vlastní důležitosti vše svěřit panu de Valencay, svému strýci. Chalaisův
příbuzný se ovšem zhrozil a prohlásil, že pokud se jeho synovec okamžitě
nepřizná, oznámí vše kardinálovi on sám.</div>
<div class="Import3">
Hrabě de Chalais v doprovodu pana de Valencay tedy pod
příslibem beztrestnosti Richelieuovi vše vyzradil. Kardinál s eskortou padesáti
svých mušketýrů raději uprchl do Fontainebleau. Jako opatrný politik nechtěl
zakročit proti svým vysoce urozeným nepřátelům radikálně, zpočátku se spokojil
s tím, že prozrazením vyplašení spiklenci, jimž kořist unikla, hledali spásu v
útěku. Jenže o dva měsíce vše propuklo znovu, tentokrát s následky mnohem
horšími.</div>
<div class="Import3">
Na druhém prozrazení opět do jisté míry nesla vinu krásná
Marie de Chevreuse. Jí se tehdy vášnivě a bezvýsledně dvořil Roger de Gramont,
hrabě de Louvigny. Protože měl méně úspěchu než Chalais, rozhodl se pomstít.
Referoval kardinálovi o novém komplotu, o němž se dodnes neví, do jaké míry byl
nejprve vylhán a pak vykonstruován.</div>
<div class="Import3">
Účastníci mnohé přiznali ze strachu, ve snaze zachovat si
život, další výpovědi byly vynuceny na mučidlech. To vše dohromady začalo
nasvědčovat, že spiklenci chtěli připravit Ludvíka XIII. o trůn a na jeho
místo dosadit Gastona Orléanského.</div>
<div class="Import3">
Tuto strašlivou zradu krále zhoršovalo tvrzení, že
Ludvík XIII. měl být připraven o život a tím pádem volná Anna Rakouská si
pak měla vzít uzurpátora trůnu. Obvinění byla hrozná a král jim uvěřil. Do
konce života byl přesvědčen, že mu vlastní choť usilovala o život. Anna
Rakouská se bránila, vše popírala, přestože byla podrobena ponižujícímu
výslechu.</div>
<div class="Import3">
Hrabě Chalais, na nějž de Louvignyho udání přímo ukázalo, byl
zatčen. Z vězení psal paní de Chevreuse zoufalé dopisy a ta mu opatrně
odpovídala, že mu na ně odpovědět nemůže! Richelieu potřeboval vězně zlomit a
Chalaise přesvědčil, že jej milenka zradila. Hrabě uvěřil a přiznával vše: že
do komplotu byla zatažena Marie de Chevreuse, že věděla o atentátu na
kardinála, že popouzela Gastona proti bratrovi. Richelieu však chtěl vědět víc.
Znovu a znovu se Chalaise vyptával, zda královna a Gaston Orléanský uvažovali o
vzájemném sňatku po svržení Ludvíka XIII. Chalais odpovídal jen:</div>
<div class="Import3">
"...že slyšel, pokud by Bůh povolal k sobě krále, že by
se Monsieur mohl s královnou oženit".</div>
<div class="Import3">
I kardinál nakonec pochopil, že Louvignyho obvinění byla
lživá, proces však už byl rozjetý a roztržka mezi královskými manželi se
zacelit nedala. Navíc monstrózní obvinění poskytovala velmi lákavou příležitost
zkrotit opozici mocných.</div>
<div class="Import3">
Gaston Orléanský zradil ve chvíli, kdy se dostal do úzkých,
všechny kolem sebe. Učinil písemné doznání a vzdal se nároků na trůn. Podle
jeho vzoru se ostatní spiklenci snažili zachránit, co se dalo. Princ de Condé
padl Richelieuovi k nohám a až do konce života zůstal jeho neochvějným
spojencem. Alexandra a Césara de Vendôme dal kardinál jednoho po druhém
zatknout. Druhého z nich, který netušil, že první už je ve vězení a doufal v
kardinálovu milost, ještě Jeho Eminence s cynickým černým humorem ujistila:</div>
<div class="Import3">
"Nemějte obavy, nepovede se vám o nic hůře než vašemu
bratrovi."</div>
<div class="Import3">
Richelieu neměl tak docela pravdu. Jeden z bratří ve vězení
zemřel, druhý vyšel na svobodu po kardinálově smrti. Madame de Chevreuse poslali
do vyhnanství, čímž se rozuměl příkaz opustit Paříž a dvůr. Odešla na zámek
svého muže v Dampierre, Ludvík XIII. však trval na její internaci v
Poitou. Na to Marie de Chevreuse nemínila čekat a prchla do Lotrinska, které
tehdy Francii nepatřilo a kde byl bratr jejího muže vládcem. D´Ornano poněkud
záhadně zemřel ve vězení.</div>
<div class="Import3">
Nejhůře dopadl Chalais. Dne 19. září vystoupil na popravčí
lešení. Bylo mu odpuštěno čtvrcení, popravu však místo profesionálního kata
měli vykonat dva omilostnění zločinci. Město Nantes se stalo svědkem jedné z
nejstrašlivějších exekucí ve francouzské historii. První dvě rány popravčím
nástrojem hraběte nezabily. Bednářskou širočinou mu bylo zasazeno do šíje
čtyřiatřicet úderů. Ještě pak museli jeho tělo obrátit a přetít ohryzek, aby
hlava odpadla. Do dvacáté rány bylo slyšet Chalaisovo sténání...!</div>
<div class="Import3">
Za návrat vévodkyně de Chevreuse k dvoru orodovali, sotva se
atmosféra jen trochu uklidnila, vévoda Lotrinský, anglický král i pan de
Chevreuse. Richelieu nebyl nadšen, musel však trochu couvnout. Vévodkyně měla
povoleno vrátit se do Francie, směla však pobývat jen v Dampierre či v klášteře
de Jouarre. Tato dvě místa sice proměnila v další centrum intrik, bdělý
kardinálův dohled jí ale nedovolil víc než korespondenci s Annou Rakouskou. Milost
dostala až roku 1631.</div>
<div class="Import3">
Kardinál nic nedával bez důvodu. I tentokrát sledoval dva
cíle. Vévodkyně de Chevreuse měla prokázat svou vděčnost tím, že oslabila vliv
další z intrikánek, paní de Fargis. Současně měla kardinálovi pomáhat
ovlivňovat nespolehlivého vévodu Lotrinského, jehož milenkou v té době byla.</div>
<div class="Import3">
Celý rok se paní vévodkyně chovala k plné kardinálově
spokojenosti. Na jaře roku 1632 se ale stala milenkou pana de Chateauneuf,
téhož, který o ní před pár lety psal hodně pomlouvačného z Anglie, a začala
kout nové pikle. Do poněkud záhadného spiknutí se opět zapletla Anna Rakouská a
jistou roli v něm hrál rytíř de Jars. Obecně se má za to, že cílem bylo
Richelieuovo sesazení.</div>
<div class="Import3">
Dopadlo to stejně jako spiknutí předchozí, strážce pečeti
Chateauneuf byl v únoru 1633 zatčen a v angoulemském vězení musel deset let
přemýšlet o proměnách štěstěny i lásky. Rytíř de Jars stanul na popravišti, kde
v poslední minutě obdržel milost a šel si prohlédnout Bastillu zevnitř. I
Chevreusové hrozil trest, ta však měla příliš mnoho vlivných přátel a skoncovat
s ní nebylo snadné. Kardinál ji raději znovu poslal do ústraní v Dampierre,
odkud dvakrát svým hlídačům uprchla a sešla se s Annou Rakouskou. Za což
nezkrotnou Marii poslali do vzdálenějšího Tourraine. Král předtím paní de
Chevreuse povolil oficiální rozloučení s dvorem a královnou, vévodkyně toho
využila a s Annou bleskově domluvila způsob tajné korespondence přes dvorní
dámu Marii de Hautefort.</div>
<div class="Import3">
Už jen z povzdálí mohla Marie de Chevreuse sledovat intriky,
které následovaly po dalším pokusu Gastona Orléanského odstranit kardinála de
Richelieu. Tento pokus zkompromitoval Annu Rakouskou natolik, že pomýšlela na
útěk z Francie.</div>
<div class="Import3">
Vše se prozradilo a královně hrozilo, že bude definitivně
zavržena. Znovu byla podrobena výslechu a aby zachránila , co se dalo,
přísahala křivě na hostii. Podnikavá Marie de Hautefort zatím v mužském
převleku pronikla do Bastilly a poněkud dobrodružně přes zde uvězněného rytíře
de Jars zajistila shodu královniny výpovědi s doznáním v Bastille uvězněného
královnina komorníka La Porta.</div>
<div class="Import3">
Královnu nakonec zachránil ten, jehož pokládali za jejího
největšího nepřítele. Zapuzení královny znamenalo ohrožení Richelieuova díla.
Král, zbavený manželky, by už definitivně zůstal bez dědice a trůn by získal
kardinálův zapřisáhlý nepřítel Gaston Orléanský. Když tedy padla královna před
kardinálem na kolena, velký politik ji sám s omluvami zvedl a zasadil se o
smíření s králem.</div>
<div class="Import3">
Aféra, horší než předchozí Chalaisova, byla tentokrát ututlána
a trestán nebyl téměř nikdo. Sama se potrestala pouze vévodkyně de Chevreuse.</div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhU06dYJPY82XAOnyMw6uKXkcgQFalcAiFLnslsqyKVMfpbMMZtuLp-BUpmhTQAhw_ftl0wxUDV2MVAIL1TAeyBJEqnfemGYsDSg_q-2GCZLq00fJ3ufARQ-iLn1C0yjtf7iyK_vFlOuUc/s1600/400px-Dumas_-_Vingt_ans_apr%25C3%25A8s%252C_1846%252C_figure_page_0173.png" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="570" data-original-width="400" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhU06dYJPY82XAOnyMw6uKXkcgQFalcAiFLnslsqyKVMfpbMMZtuLp-BUpmhTQAhw_ftl0wxUDV2MVAIL1TAeyBJEqnfemGYsDSg_q-2GCZLq00fJ3ufARQ-iLn1C0yjtf7iyK_vFlOuUc/s400/400px-Dumas_-_Vingt_ans_apr%25C3%25A8s%252C_1846%252C_figure_page_0173.png" width="280" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Vévodkyně de Chevreuse na ilustraci z Po dvaceti letech</i></td></tr>
</tbody></table>
<div class="Import4">
"Kardinál, ten pravý kardinál, ten dřívější kardinál, se
proto jednou rozhodl, že dá ubohou Marii Michonovou zatknout a odvézt na zámek
Loches," pokračoval Athos. "Naštěstí se to nemohlo dít tak tajně, aby
se to nikdo nedozvěděl. Bylo ujednáno, že kdyby Marii Michonové hrozilo nějaké
nebezpečí, pošle jí královna modlitby vázané v zeleném sametu....Jednoho rána
princ de Marcillac přinesl modlitby. Nesměla ztrácet čas..."<span style="font-style: normal;">, vypráví Dumas Athosovými ústy v "Mušketýrech
po dvaceti letech". Má v jádru pravdu, skutečnost však byla pikantnější:</span></div>
<div class="Import7">
Z korespondence s Marií de Hautefort vévodkyně de Chevreuse o
všem věděla a v případě královnina pádu se měla čeho obávat. Bylo domluveno, že
pokud selže pokus paní de Hautefort sladit královninu výpověď s La Portovou,
obdrží po poslovi paní de Chevreuse varovný signál, červenou knihu. Úspěch měla
značit jiná barva.</div>
<div class="Import3">
Když se paní de Hautefort její husarský kousek povedl, chtěla
Chevreusovou o zdaru akce neprodleně zpravit. V rozrušení domluvené signály
spletla a vyslala kurýra s knihou v rudé vazbě. Poslem nebyl nikdo menší než
Francois de Marcillac, budoucí vévoda de La Rochefoucauld, autor slavných
"Maximů" (česky "Krutá kniha aforismů s lehkými úvahami o těžkém
životě"),a v letech příštích jeden z hlavních nepřátel kardinála Mazarina.</div>
<div class="Import3">
Princ de Marcillac, v té době milenec vévodkyně de Chevreuse,
dorazil s červenou knihou a protože od paní de Hautefort víc nevěděl, stal se
nechtěným poslem špatných zpráv. Vévodkyně příliš neotálela a vyrazila na útěk.
Zastavila se až za hranicemi Francie ve Španělsku. U španělského dvora, kde
byla přijata s náležitými poctami, jí nedalo mnoho práce svést Filipa IV.
Španělského...</div>
<div class="Import3">
V životě Marie de Chevreuse následovalo předlouhých devět let
exilu, během nichž putovala ze Španělska do Anglie, kde obnovila starou známost
s lordem Hollandem. Pak pokračovala do Španělského Nizozemí a stala se milenkou
guvernéra dona Francisca de Mello. Vyhnanstvím začínala být unavená a pokoušela
se nabídnout výměnou za milost své služby Richelieuovi.</div>
<div class="Import3">
Kardinálovi lidé tehdy odhalili poslední velké spiknutí,
vedené panem de Cinq-Mars. Mnozí si dodnes kladou otázku, zda text tajné
smlouvy se Španělskem, který dostal Cinq-Marse na popraviště, neobstarala právě
vévodkyně de Chevreuse. Je minimálně pravděpodobné, že kardinála upozornila na
existenci pečlivě utajovaného dokumentu, o němž policie Jeho Eminence zpočátku
neměla tušení. Její milenec Francisco de Mello byl do celé věci zasvěcen a v
případě Cinq-Marsova úspěchu, když by klauzule smlouvy vstoupily v platnost,
měl příkaz do státního převratu ve Francii zasáhnout.</div>
<div class="Import3">
Milost ovšem paní de Chevreuse nezískala, brzo po Cinq-Marsově
pádu totiž kardinál zemřel. Paradoxní bylo, že král Ludvík XIII. udělil po
skonu svého ministra amnestii všem mocným, kteří dík Jeho Eminenci seděli ve
vězení. S výjimkou dvou osob. Jednou z nich byla Marie de Rohan-Montbazon,
vévodkyně de Chevreuse, jíž král bytostně nesnášel. Ještě na smrtelném loži
Ludvík Annu Rakouskou zapřísahal, aby paní de Chevreuse nikdy ke dvoru
nepovolila návrat.</div>
<div class="Import4">
Víme už, jakou nedůvěru král ke královně choval. Jednou z
největších příčin...byl přátelský poměr Anny Rakouské k paní de Chevreuse. Ty
dvě ženy ho znepokojovaly více než válka se Španělskem, rozepře s Anglií a
finanční potíže... <span style="font-style: normal;">říkají "Tři
mušketýři" a v jádru se nemýlí.</span></div>
<div class="Import3">
Od královy smrti uplynulo pár týdnů a Anna Rakouská poslala
pro vévodkyni toho, který jí před deseti lety z Francie provázel. Princ de
Marcillac poskytl bývalé přítelkyni galantní a triumfální doprovod. Není ovšem
zřejmé, zda se Anna Rakouská zpronevěřila přání svého chotě či zda podlehla
nátlaku pana de Chevreuse a dalších čelních představitelů šlechty.</div>
<div class="Import4">
Byla stále ještě velmi krásná. Ačkoliv jí bylo čtyřiačtyřicet
nebo pětačtyřicet let, vypadal sotva na devětatřicet. Měla krásné světlé vlasy,
veliké, živé a chytré oči, jež se při intrikách tak často otvíraly a při
milostných pletkách tak často zavíraly. Byla štíhlá jako víla a zezadu byste ji
považovali za dívčinku...<span style="font-style: normal;">, tak líčí Dumas paní
de Chevreuse oněch let.</span></div>
<div class="Import3">
Vévodkyně de Chevreuse našla jinou královnu než čekal. Ve
vztahu k zájmům státu se tato panovnice-cizinka stala francouzštější než
většina domácí aristokracie.</div>
<div class="Import3">
Marcillac i lord Montagu, dva bývalí Mariini milenci, se na to
snažili vévodkyni připravit. Marie rady neposlouchala. Byla přesvědčena, že
Annu Rakouskou znovu ovládne. Její sebevědomí rostlo i dík tomu, že jí kardinál
Mazarin dával najevo nejvyšší úctu. Paní de Chevreuse nepochopila, že galantní
Ital navzdory hrané poníženosti nepřenechá bez boje ani píď svého vlivu. A
hlavně že se Anna Rakouská nechce už dát vévodkyní ovládat.</div>
<div class="Import3">
Stále přitažlivá Marie ovšem na svou stranu dokázala získat
mocné spojence. Při hrabivosti a vládychtivosti špiček francouzské šlechty,
cítící po králově a kardinálově smrti šanci uchvátit moc, to nebylo příliš
složité.</div>
<div class="Import3">
Co paní de Chevreuse nyní sledovala? Nic menšího než
odstranění Mazarina a jeho nahrazení markýzem de Chateauneuf, který kvůli ní
šel už roku 1633 do vězení. Politicky měla tato změna přinést orientaci na
Španělsko.</div>
<div class="Import3">
Jako nástroj si vévodkyně vybrala Francoise de Bourbon, vévodu
de Beaufort, syna Césara de Vendôme, uvězněného od Chalaisovy aféry do
Richelieuovy smrti. Beaufort, známý rovněž z "Mušketýrů po dvaceti
letech", obří blondýn, fanfarón, mluvící jazykem rybářů z pařížské
Tržnice, měl, jak napsal kardinál de Retz, "rozum méně než průměrný"
a v rukou Chevreusové představoval tvárný materiál.</div>
<div class="Import3">
Kolem Beauforta, jehož mínění o vlastním významně bylo vysoké,
se zformovala šlechtická opozice, vystupující tak pyšně, že jí pamfletisté dali
uštěpačně jméno "Důležití". Paní de Chevreuse mohla ve spiknutí či
kabale Důležitých hrát velkou roli. Naštěstí jí v tom malé věci zabránily.</div>
<div class="Import3">
Vše zavinila Marie d´Avaugour de Bretagne, vévodkyně de
Montbazon, nevlastní matka paní de Chevreuse.</div>
<div class="Import3">
Paní de Montbazon byla zvláštní macecha. Její smyslnost by se
spíš dala nazvat chlípností a všichni o tom věděli. Což ji v očích určité části
pánské společnosti činilo ještě přitažlivější. V oněch dobách, kdy kyprost
považovali za přednost, platila za krásku.</div>
<div class="Import3">
Počtem milenců paní de Montbazon svou nevlastní dceru dalece
předčila. Na rozdíl od paní de Chevreuse si je vybírala s minimem lásky i
vkusu. Byla o dvanáct let mladší než vévodkyně de Chevreuse, vědělo se o ní ,
že je souběžně milenkou vévody de Beaufort a vévody de Longueville a že k smrti
nenávidí manželku druhého z nich. Anna de Longueville zastiňovala paní de
Montbazon u dvora duchaplností, krásou, vkusem a konec konců i pověstí.</div>
<div class="Import3">
V oněch zvláštních časech pánové měnili politická uskupení pro
krásné oči svých dam a řevnivost mezi dvorskými kráskami dokázala rozbít
politické tábory i ohrozit království. Což se dík paní de Montbazon přihodilo i
kabale Důležitých.</div>
<div class="Import3">
Při slavnosti, pořádané v paláci paní de Montbazon, komusi ze
společnosti vypadly dva milostné listy. Konkrétní jména v nich byla skryta za
pseudonymy, z obsahu však nade všechnu pochybnost vysvítalo, že pisatel i
adresát spolu strávili nejednu vášnivou noc.</div>
<div class="Import3">
Tehdejší dvorská společnost v duchu preciózní kultury ovšem hlásala
dvojí morálku. Činit bylo možno vše (paní de Montbazon sama byla přistižena s
náhodným milencem v nejintimnějším spojení za závěsem, kam si odskočila od
společnosti, nalézající se v témže sálu), mluvit či psát se o tom muselo
vzletně, pouze v náznacích a duchu takřka slovníkového kodexu preciózek, z
nichž si později tak úspěšně ztropil žerty Moliére.</div>
<div class="Import3">
Dopisy, napsané poměrně srozumitelně a bez obalu, vyvolaly v
pokrytecké společnosti skandál. Paní de Montbazon se postarala, aby listy
kolovaly v opisech po celé Paříži, a za jejich autorku označila vévodkyni de
Longueville. Uražená paní de Longueville si stěžovala u královny Anny Rakouské,
u níž zaujímala přední místo. Porovnáním rukopisů se nade všechnu pochybnost
zjistilo, že Longuevillová skutečně dopisy nepsala. To však byl teprve začátek
aféry. Skandál měla uhladit veřejná omluva paní de Montbazon před královnou.
Tak nařídila královna Anna Rakouská!</div>
<div class="Import3">
V určený den se ke dvoru dostavila vévodkyně de Montbazon se
suitou svých přátel a s předem napsaným jakož i královnou schváleným textem
omluvy na vějíři. Montbazonová stanula před vévodkyní de Longueville, také
obklopenou svými příznivci, a velice povýšeně text přečetla. Pak se otočila a
bez pozdravu odešla.</div>
<div class="Import3">
To, že se musela omluvit, pokládala paní de Montbazon za
křivdu a urážku. Spolu s ní se urazil předák Důležitých, její milenec de
Beaufort, a po něm ostatní. Uražena ovšem byla, vcelku právem, i vévodkyně de
Longueville. Jako dcera prince de Condé a sestra vévody d´Enghien znamenala u
dvora neméně vlivnou osobnost. Znepřátelit si rodinu prvního prince po králi,
to nemohl ani Mazarin, ani Anna Rakouská připustit. Královna tedy Longuevillové
slíbila, že v její přítomnosti se paní de Montbazon nikdy neobjeví!</div>
<div class="Import3">
O málo později se v zahradě Renard u Tuilerií měla odehrát
společenská odpolední svačina, pořádaná vévodkyní de Chevreuse. Pozvána byla i
Anna Rakouská, kterou podle etikety měla vévodkyně de Longueville doprovázet.
Královna včas paní de Chevreuse upozornila, že si přítomnost paní de Montbazon
nepřeje.</div>
<div class="Import3">
Vévodkyně de Montbazon se rozhodla provokovat a přišla na
svačinu také. Informovaná Anna Rakouská rychle poslala k paní de Chevreuse
komorné s žádostí, aby Montbazonová ještě před příchodem královny odešla.
Montbazonová odejít nemínila. Paní de Chevreuse, své nevlastní matince, jakož i
královně se vysmála a dost vulgárně se vyjádřila o všech příslušnících celého
knížecího domu Condé.</div>
<div class="Import3">
Její neposlušností a nevychovaností rozlícená panovnice
okamžitě ze zahrady Renard v doprovodu paní de Longueville odešla a Montbazonové
vzkázala, ať bez meškání opustí dvůr. To samozřejmě opět k nepříčetnosti
rozzuřilo Důležité. Prchlivý, pyšný a nechápavý vévoda de Beaufort najal vrahy
na královnina ministra Mazarina. Kardinál měl být zabit po cestě na večeři k
panu de Longueville.</div>
<div class="Import3">
Prozřetelnost nad Jeho Eminencí bděla. Nic netušící Mazarin už
nasedal do kočáru, když se k němu přitočil poněkud rozjařený Gaston Orléanský.
Jakmile zjistil, že kardinál jede k Longuevillovi, jehož tabule byla vyhlášená,
neodolal své známé mlsnosti a zcela samozřejmě se Mazarinovi vnutil za
společníka. Jen tato náhodná přítomnost bratra zesnulého krále zabránila
zabijákům provést připravenou akci.</div>
<div class="Import3">
Komplotu pochopitelně přišla na stopu policie a vévoda de
Beaufort putoval do vězení ve věži zámku Vincennes za pařížskými hradbami.</div>
<div class="Import4">
Pan de Beaufort klel, křičel, bouřil se a řval, že ho chtějí
umořit zimou a vlhkem...<span style="font-style: normal;">, vypráví Dumas v
"Mušketýrech po dvaceti letech" a pak barvitě v několika kapitolách
líčí, kterak si Beaufort ve věži vincenneské krátil dlouhé roky nejrůznějšími
zlomyslnostmi na adresu kardinála Mazarina.</span></div>
<div class="Import3">
Beaufort ovšem nebyl jediným, kdo na důsledky
"dopisové" aféry doplatil. Královna nikterak nedbala na dávné
přátelství a vévodkyni de Chevreuse požádala, aby opustila Paříž. Po deseti
letech exilu, za který vděčila Richelieuovi, strávila Marie u pařížského dvora
pouhých deset týdnů! Nyní putovala mimo obvod hlavního města dík Anně Rakouské,
o níž se domnívala, že se stane loutkou v jejích rukách.</div>
<div class="Import3">
Spiknutí Důležitých, jakkoliv tragikomické, tvořilo předehru
událostí mnohem vážnějších, občanské války, která pod jménem Fronda propukla v
roce 1648. Osmačtyřicetiletá Marie de Chevreuse se v tomto složitém konfliktu
zpočátku nijak neangažovala. Teprve po roce se objevila ve vzbouřené Paříži v
doprovodu své krásné dcery Charlotty, do níž se zamiloval Paul de Gondi,
budoucí kardinál de Retz, velký buřič, jehož výmluvnost postavila proti
Mazarinovi pařížské měšťany i kněží.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 64.8pt;">
Královna Anna tehdy znovu vydala
příkaz, ať paní de Chevreuse město ihned opustí. Z dřívějšího přátelství už
nezbývalo vůbec nic.</div>
<div class="Import3">
Mnozí čekali, že se vévodkyně de Chevreuse proti své bývalé
přítelkyni postaví. Ve prospěch paní de Chevreuse ovšem včas zasáhl prezident
parlamentu Molé a královna, potřebující tehdy mnohem více Molého než
Chevreusovou, couvla. Když se vítr Frondy trochu uklidnil a uprchlá královna i
dosud nezletilý Ludvík XIV. se vrátili do Paříže, slíbila vévodkyně de
Chevreuse Anně Rakouské věrnost. Královna ji přijala milostivě neobjala ji
však, jako při setkáních předchozích.</div>
<div class="Import3">
Během krátké doby se Fronda rozhořela zas a mnozí z těch,
kteří královně-regentce přísahali , znovu zradili. Paní de Chevreuse ovšem
začínala být v zralém věku uvážlivější. Když se roku 1650 Mazarin rozhodl
zlomit moc nejvyšší šlechty a zejména Velkého Condé, musel si nejprve zajistit
politickou podporu protivníků pana Prince. Tedy i Chevreusové.</div>
<div class="Import3">
Vévodkyně de Chevreuse zpracovala svou macechu Montbazonovou a
ta opět zapůsobila na vévodu de Beaufort, patřícího po svém útěku z vězení mezi
přední rebely. Beaufort byl pokládan za miláčka prostých Pařížanů, snad proto,
že mluvil týmž jazykem bez servítků jako oni.</div>
<div class="Import3">
Paní de Chevreuse ovšem udělala víc. Její dcera Charlotta do
královnina a tedy i Mazarinova tábora přivedla koadjutora de Gondiho. Mazarin,
mající takto za sebou velkou část šlechtické opozice i Paříže, mohl dát příliš
mocného prince de Condé a jeho nejbližší spojence zatknout.</div>
<div class="Import3">
Celý předchozí manévr byl poslední výraznou politickou
intrikou vévodkyně de Chevreuse. Marie tak odčinila lecos z předchozích hříchů.
O tři roky později konečně Mazarin Frondu zlomil a království se zvolna, velmi
zvolna, začalo konsolidovat.</div>
<div class="Import3">
Mazarinova hladící a přesto pevná ruka nedovolila opoziční
šlechtě už nikdy znovu vyrůst. Vůdci Frondy, konejšení štědře rozdávanými tituly,
poctami, výhodami a v případě potřeby jemnou leč důraznou pohrůžkou mocí,
začínali Mazarinově ruce sloužit. Z odbojných velmožů, tolik žárlivých na svá
stavovská privilegia, se pomalu stávali služebníci připoutaní ke královskému
dvoru.</div>
<div class="Import3">
Marie de Rohan-Montbazon, vévodkyně de Chevreuse, pochopila
dříve než jiní, že věk spiknutí, bojů o trůn, výsady a stavovskou monarchii
dozněl. Uvědomila si, že nadchází nový věk, v němž vláda bude patřit absolutní
moci krále a na jeho činech se budou zvolna podílet lidé nižšího původu, nová
šlechta taláru, generace královských úředníků. Bystře odhadla, kdo z těchto
nových lidí vyzíská z lesku na výsluní královské přízně nejvíc.</div>
<div class="Import3">
Dumas ji naposledy uvedl na scénu ve "Vikomtu de
Bragelonne" v kapitole "Dvě přítelkyně". V jeho podání zná
Chevreusová tajemství Železné masky a pokouší se královnu vydírat:</div>
<div class="Import4">
"Dokud jsem byla v nemilosti, nechtěl mi nikdo půjčit sto
tisíc tolarů..."<span style="font-style: normal;">, říká paní de Chevreuse
nakonec a Anna Rakouská chápe, že je to cena, kterou musí zaplatit</span>:</div>
<div class="Import4">
"Vím, že nikdy dost nezaplatím vaši mlčenlivost. Posuňte
sem ten stolek, vévodkyně, napíši vám poukázku pro pana Colberta; ne, pro pana
Fouqueta, ten je zdvořilejší...Nevyplatí-li, vyplatím vám je sama..."
Královna napsala lístek, dala jej vévodkyni a vesele ji objala. Pak se
rozloučili.</div>
<div class="Import3">
Ve svých dvaašedesáti letech se vévodkyně de Chevreuse
skutečně přestala chovat jako intrikánka. Změnila se ve dvořanku na odpočinku a
do jisté míry i v podnikatelku. Rozhodla se pevně, že v novém mocenském systému
zajistí místo svému rodu.</div>
<div class="Import3">
Vnukovi vybrala za nevěstu dceru remešského obchodníka se
suknem Jeana-Baptista Colberta! Pochopila, že Colbert, jemuž se podařilo
zlikvidovat všemocného finančníka Fouqueta, zaujme místo, uvolněné smrtí
Mazarinovou. Jejího příkladu ostatně následovali další: všechny tři Colbertovy
dcery se staly vévodkyněmi.</div>
<div class="Import3">
V závěru svého bouřlivého života se vévodkyně de Chevreuse
uchýlila do ústraní, věnovala se rozjímání a stala se velmi zbožnou ženou.
Zemřela roku 1669. </div>
Jiří Kovaříkhttp://www.blogger.com/profile/07104593800493494378noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4719566513985880688.post-69549651478114231062020-03-24T08:45:00.000+01:002020-03-24T08:45:09.620+01:00SKUTEČNÉ OSUDY ROMÁNOVÝCH HRDINŮ A. DUMASE (9)<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjghBLV3L0TZYEC74HJ4JmVWyW2evBqoSmFk78sFVGqcGOfDoO1D8JguVcdF50JhV-JWzCGAIyQ0KogOTqhFbt30uY1KWKWQDU62XBMfTlqVnbDYnzuVpe2WBtwhmO42Pmcs1I4Jpz4rbA/s1600/1200px-Kardinaal_de_Richelieu.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="923" data-original-width="1200" height="492" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjghBLV3L0TZYEC74HJ4JmVWyW2evBqoSmFk78sFVGqcGOfDoO1D8JguVcdF50JhV-JWzCGAIyQ0KogOTqhFbt30uY1KWKWQDU62XBMfTlqVnbDYnzuVpe2WBtwhmO42Pmcs1I4Jpz4rbA/s640/1200px-Kardinaal_de_Richelieu.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Kardinálův trojportrét od Philippa Champagne</i></td></tr>
</tbody></table>
<br />
<div align="center" class="Import0" style="text-align: center;">
<span style="color: #134f5c;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;">RICHELIEU</b></span></div>
<span style="color: #134f5c;">
</span><div align="center" class="Import0" style="text-align: center;">
<span style="color: #134f5c;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;">Červený vévoda</b></span></div>
<div class="Import1">
<br /></div>
<div class="Import1">
Každému, kdo alespoň jedinkrát a letmo četl „Tři mušketýry",
se do paměti zapsal kardinál de Richelieu tak, jak jej viděl Alexandre Dumas:</div>
<div class="Import2">
"Před krbem stál muž prostřední výšky, vznešeného a hrdého
vzezření, pronikavých očí. Měl široké čelo a jeho hubenou tvář ještě
prodlužovala kozí brada, nad níž se rýsovaly kníry. Třebas bylo tomuto muži
stěží nějakých třicet sedm let, vlasy, bradka i kníry mu začínaly šedivět.
Neměl sice meč, ale celým vzezřením připomínal válečníka. Jeho vysoké boty,
pokryté lehce prachem, nasvědčovaly, že jel nedávno na koni."</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="Import3">
Jen zvolna se v průběhu románu obraz nijak sympatické Eminence
měnil na portrét velkého státníka, kterému nechyběla šlechetnost. Velikost
nakonec převážila a v návalu závěrečné vděčnosti mu d'Artagnan prominul jak
ponižování královny, tak přehlížení krále i nevybíravé prostředky, k nimž se
kardinál občas uchyloval.</div>
<div class="Import3">
Skutečný Armand Jean du Plessis, vévoda a kardinál de
Richelieu, se od Dumasova lišil stejně, jako se odlišoval portrét králův.
Kardinál i Ludvík XIII. byli, řečeno moderním jazykem, ideálním příkladem
týmové spolupráce. Právě podle ní říkají francouzští historikové onomu období
svých dějin "dvouhlavá monarchie". Kardinál v ní tvořil velice dělnou
polovinu, která panovníka nikdy nezastiňovala.</div>
<div class="Import3">
V kraji mezi Tours a Poitiers patřila rodina du Plessisů mezi
celkem bezvýznamné a nikterak bohaté zemany. Rod střídavě vládl mečem i perem,
až do konce XV. století však patřil mezi drobnou provinční šlechtu a jeho
členové do historie nijak významně nezasáhli. V té době jedna rodová větev
zdědila pozemky a zámek Richelieu, jehož jméno připojila ke svým predikátům.</div>
<div class="Import3">
Du Plessisové nepostrádali bojovnou krev. V časech
náboženských válek byl Francois du Plessis pážetem na dvoře Karla IX.
Matka jej povolala zpět domů, protože prvorozeného Louise jí zákeřně zabil
sousední šlechtic. Francois vraha vyhledal, probodl a pro jistotu prchl z
Francie. Když se vrátil, prokázal jisté služby králi Jindřichu III., což
du Plessisům zajistilo určitý vzestup. V roce 1590 Francois du Plessis náhle
zemřel a své choti Suzanne de La Porte zanechal kromě nepříliš rozsáhlého
světského zboží pět dítek.</div>
<div class="Import3">
Suzanne, chytrá, energická, ale i melancholická a ustaraná ze
světa plného nástrah, násilí, nebezpečí a válečných hrůz, přenesla cosi ze
svých strachů na děti. Ty postupně opouštěly rodinný krb. Nejstarší Louis se
uchytil u dvora, mladší Alphonse žil z nepříliš tučné prebendy z biskupství
Lucon, které du Plessisům od roku 1589 patřilo, třetí v pořadí Armand Jean, jak
už to u mladších synů bývalo, pomýšlel na vojenskou službu.</div>
<div class="Import3">
Armand Jean, narozený 9. září 1585 v Paříži, vyrůstal na
venkově a navzdory křehkému zdraví dával najevo od mala ctižádost, pevnou vůli
a vysokou inteligenci. Absolvoval Navarrskou kolej, prestižní školu té doby pro
šlechtické synky, a vstoupil do Académie Lécuyer, specializované přípravky na
válečnické řemeslo. Bratr Alphonse v té době ale rezignoval na luconské
biskupství a téměř rodinného úřadu se ujal Armand. Do teologie se vrhl stejně
zapáleně jako nedávno do šermu a jízdy na koni. V roce 1607 získal svěcení, o
pět let později ve své diecézi založil seminář a začal zaznamenávat značné
úspěchy při obracení protestantů ke katolicismu.</div>
<div class="Import3">
Tajemství jeho úspěchu možná tkvělo ve snášenlivosti, s níž k
problému víry přistupoval. S kapucíny, které k sobě povolal, přišel i jeden, z
něhož se stal celoživotní přítel budoucího kardinála de Richelieu. Francois Le
Clerc du Tremblay mnohem více proslul pod řeholním jménem Otec Josef a až do
své smrti byl kardinálovou Šedou eminencí, tajemným, mystickým a mlčenlivým
mužem, putujícím v prostém kapucínském rouchu po celé Evropě. Stal se
představitelem i iniciátorem politiky pana de Richelieu stejně jako hlavou jeho
tajné služby.</div>
<div class="Import3">
Armand du Plessis se nemínil s luconským biskupstvím spokojit.
Roku 1614 přiměly finanční zmatky a nespokojenost v zemi regentku Marii
Medicejskou k svolání generálních stavů. Jako zástupce kněžstva z kraje Poitou
se na zasedání šlechty, duchovenstva a parlamentních notáblů účastnil i
luconský biskup. V rozhádaném jednání na sebe upozornil jako obránce monarchie
a v závěrečném zasedání se mu dostalo cti pronést za duchovní stav řeč. Tehdy
se zřetelně vyslovil pro legitimitu vlády Marie Medicejské, což samozřejmě
regentce neuniklo. Odměna na sebe nedala dlouho čekat. Při svatbě mladičkého
Ludvíka XIII. s Annou Rakouskou dostal Richelieu úřad almužníka nedospělé
královničky.</div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiwxy6qFRmeK0-fdL_p7-0PpX46i-FfMKJ3D7a1m1z_3gi7LZgOAgfwaNePeV7XdaTRprVpVbUKWmpqO7iH1t5AwShuyxWI2t93E1vMdKHyhY9fBZ2Vxi5HswAF8E_3kvQu8eTJ2xZkJuQ/s1600/65a0c9d5388496f40e26c7361768945c.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1076" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiwxy6qFRmeK0-fdL_p7-0PpX46i-FfMKJ3D7a1m1z_3gi7LZgOAgfwaNePeV7XdaTRprVpVbUKWmpqO7iH1t5AwShuyxWI2t93E1vMdKHyhY9fBZ2Vxi5HswAF8E_3kvQu8eTJ2xZkJuQ/s640/65a0c9d5388496f40e26c7361768945c.jpg" width="428" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Kardinál de Richelieu (Champagne)</i></td></tr>
</tbody></table>
<div class="Import3">
Jako obratný dvořan Richelieu hbitě zhodnotil rozložení sil a
upozornil na sebe všemocného Itala Conciniho i jeho ještě mocnější ženu
Leonoru. V listopadu 1615 du Plessise povolali jako státního sekretáře pro věci
zahraniční do královské Rady. Obratný prelát v této funkci jednal v Turinu,
Římě, Benátkách i Vídni a současně nepřestával sledovat dění u dvora.</div>
<div class="Import3">
Byl prozíravý. Jako jeden z nemnoha odhadl možnost převratu a
změny poměru sil. A podle toho jednal. Přátelům mladičkého a odstrkovaného
Ludvíka XIII. dal najevo, že s ním mohou počítat. Ti jej však považovali
za stvůru Marie Medicejské a Conciniho natolik, že mu neuvěřili. Byli přesvědčeni,
že Richelieu hraje na obě strany. Což byla do jisté míry pravda.</div>
<div class="Import3">
Po zavraždění Conciniho, upálení jeho ženy a vyhnání Marie
Medicejské z Paříže zbavil Ludvík XIII. du Plessise funkce v Radě. Věrně a
takřka s mučednickým výrazem následoval biskup luconský královnu Marii do
vyhnanství v Blois, kde po jejím boku zaujal rozhodující pozici. Radil však
odstavené regentce tak, že si Luynes, po králově převratu první muž království,
uvědomil, že Richelieu tuto silně egoistickou ženu usměrňuje ve prospěch krále.
Pramálo schopný Luynes i královská Rada se však du Plessisových schopností
obávali a tak musel za nějaký čas biskup luconský Marii Medicejskou i Blois
opustit.</div>
<div class="Import3">
Z pohledu dalších událostí Richelieuovi druhé vyhnanství
prospělo. Královna-matka se utvrdila v přesvědčení, že je jí Richelieu hluboce
oddán, jeho nucený odchod do Avignonu si vyložila jako další útok proti své
osobě a vůbec ji nenapadlo, že ambiciozní politik má i jiné plány.</div>
<div class="Import3">
Roku 1619 měla Marie Medicejská pobytu na zámku Blois dost a
jedné zimní noci poněkud dobrodružně uprchla. Pohled na kyprou Florenťanku,
šplhající zámeckým oknem po provaze, musel být mnohem zajímavější, než jeho
idealistické ztvárnění na jednom z velkých Rubensových pláten Medicejského
cyklu. Dík útěku stála Francie opět na pokraji občanské války. Tehdy se
Richelieu přihlásil o slovo, obratně zasáhl a zprostředkoval smíření matky se
synem. Slib kardinálského klobouku za tuto službu sice zatím zůstal nesplněn,
pověst, jíž obratným jednáním Richelieu dosáhl, ale stála za víc.</div>
<div class="Import3">
Luynes byl stále neschopnější a du Plessise se zjevně obával.
A tak teprve favoritova smrt roku 1621 uvolnila Richelieuovi cestu vzhůru. Měl
vlivné přímluvce. Královna-matka, jíž Ludvík XIII. znovu odpustil,
nepřestávala syna na svého oblíbence upozorňovat. Otec Josef intervenoval v
Římě u papeže i v Louvru u zbožného krále. Po roce dostal Richelieu kardinálský
šat, úřad i atributy. A nedůvěřivý Ludvík XIII. si začal jeho služeb
vážit. Přesto stále váhal svěřit mu rozhodující postavení.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 72.0pt;">
"Ten člověk by si zasloužil
místo v mé Radě", řekl jednoho dne král, "nemohu se k tomu ale po tom
všem, co proti mně udělal, odhodlat."</div>
<div class="Import3">
Teprve v dubnu 1624 kardinál své místo v Radě dostal. V srpnu
už jí předsedal a byl pověřen rekonstrukcí tohoto rozhodujícího orgánu správy
země. Richelieu tak konečně získal moc. O královu důvěru ale musel ještě dlouho
zápasit.</div>
<div class="Import3">
Richelieuova osobnost a zejména jeho program upevnění
královské moci, rozdělily dvůr poznenáhlu na dva tábory. Jedněm začal být
kardinál trnem v oku. Jejich vůdcem se stal Gaston, vévoda Orléanský, králův
bratr a zatím dík bezdětnosti Ludvíkova manželství i následník trůnu.</div>
<div class="Import3">
Naštěstí pro kardinála byl vévoda Gaston, jinak podle dvorské
titulatury Monsieur, muž sice revoltující, avšak bázlivý a neschopný. Většina
připravených konspirací, úkladů, léček a intrik ztroskotávala v rozhodující
chvíli právě na něm. Nepříliš inteligentní, frivolní, zábavný a věčně
nespokojený Monsieur ztrácel v kritických momentech nervy a se zbabělostí,
která byla pravým opakem statečnosti jeho královského bratra, hleděl zachránit
především svou kůži, postavení a příjmy, přičemž neváhal obětovat své přátele a
příznivce.</div>
<div class="Import3">
Prvním velkým úkolem ve službách monarchie se pro kardinála de
Richelieu stalo pověstné obléhání La Rochelle, přístavu, kupecké republiky a
hlavní bašty protestantů.</div>
<div class="Import2">
Politické důvody, pro něž kardinál započal obléhání, byly
vážné...Z důležitých měst, které poskytl Jindřich IV. jako útočiště
hugenotům, zbývala už jen La Rochelle. Šlo nyní o to, zničit tuto poslední
pevnost kalvinismu, zhoubný kvas, odkud se stále podněcovaly zárodky občanské
vzpoury nebo války se zahraničím...Ba ještě víc, její přístav byl ve
francouzském království poslední bránou, jež zůstala otevřena Angličanům. Tím,
že tento přístav uzavřel Anglii, dokončil kardinál dílo Jany z Arku a vévody de
Guise<span style="font-style: normal;">, říká Dumas.</span></div>
<div class="Import3">
U La Rochelle ležel klíč k vnitřní pacifikaci Francie.
Kardinál tu zazářil tak, jak jej zobrazila mnohá výtvarná díla. Tehdy to byl
onen muž, známý z trojportrétu Philippa de Champaigne: ještě nezestárlý, s
pronikavým pohledem a ohněm v očích, pod sutanou preláta voják s výbojným
knírem kavalíra, zvyklý stejně sloužit mši, vést diplomacii, skládat poklony
dámám, vsednout na koně a v brnění pod rudým pláštěm velet vojskům.</div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiO-5ii__acJ0kmJAfFQd-bzZnVkQrTwPsNqfJGcXnIZMOyzAzAN8shx2y0cDaiJyYCGpjFAjkv9dOrYouYF-Oq_pxxdb_iLvD32NIhxufIJ_ekDFxoscG_HZd3B9zHWdEhQYP7B1Zg8gs/s1600/Richelieu-on-the-sea-wall-at-La-Rochelle.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1001" data-original-width="1024" height="624" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiO-5ii__acJ0kmJAfFQd-bzZnVkQrTwPsNqfJGcXnIZMOyzAzAN8shx2y0cDaiJyYCGpjFAjkv9dOrYouYF-Oq_pxxdb_iLvD32NIhxufIJ_ekDFxoscG_HZd3B9zHWdEhQYP7B1Zg8gs/s640/Richelieu-on-the-sea-wall-at-La-Rochelle.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Richelieu na hrázi u La Rochelle (Motte)</i></td></tr>
</tbody></table>
<div class="Import3">
Tři linie zákopů, dvanáct pevností a tisíc pět set metrů
dlouhá opevněná hráz, uzavírající kanál k přístavu, uzamkly na Richelieuův
rozkaz obléhané město. Du Plessisovi lidé zabezpečovali mnohé z toho, co
obléhatelé stále potřebovali: kardinál de Sourdis dodával potraviny, Otec Josef
morálku a dík své špionážní síti i potřebné informace. Nejen král, ale i
Richelieu odpaloval děla proti anglickým lodím. Jako vojevůdce podstupoval
kardinál v době královy nemoci trojí boj: proti městu, Angličanům i nechuti
velmožů ve vlastním vojsku dovést zdlouhavé obléhání do konce.</div>
<div class="Import3">
Když se La Rochelle konečně vzdala, nevtáhl kardinál s králem
ve vítězném průvodu do Paříže. Pocty, na které měl nárok, si odepřel. Zatímco
Ludvík XIII. naslouchal pod klenbou Notre Dame slavnostnímu Te Deum,
sepisoval kardinál v tichu své pracovny memorandum, shrnující další nejnutnější
kroky k pozdvižení majestátu svého pána. Ten si začínal ministra vážit.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 72.0pt;">
"Nejlepší služebník, jakého
kdy Francie měla<i style="mso-bidi-font-style: normal;">,</i>" řekl o něm.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 79.2pt;">
"Nejlepší pán, jakého je
možné mít<i style="mso-bidi-font-style: normal;">,</i>" oplatil králi
kompliment kardinál.</div>
<div class="Import3">
Co vlastně politika Armanda Jeana du Plessise, kardinála a o
málo později i vévody de Richelieu, sledovala ? Vnitřní politiku by bylo možné
vyjádřit jednoduše jako snahu o udržení míru a pořádku za každou cenu, zlomení
lokálních vzpour, omezení moci vysoké šlechty a odkázání francouzských
protestantů do patřičných mezí. V náboženském ohledu to rozhodně nebyla
politika fanatika.</div>
<div class="Import3">
To, čím se však kardinál nikdy příliš nezabýval, byla ale
ekonomika a úděl obyčejných lidí. Velikost Francie a posílení královské moci
šlo ruku v ruce se značným vyčerpáním země, růstem daní a bídou prostých
Francouzů. Vše uvnitř země mělo za cíl vybudovat navenek silnou Francii. Nebylo
divu, všude kolem se válčilo, Evropou zmítala Třicetiletá válka. V
celoevropském konfliktu Třicetileté války se Richelieu držel zatím stranou a do
mocenských sporů přímo nezasahoval. Omezoval se na diplomacii a finanční
podporu těch zemí, na jejichž úspěchu mohla Francie vydělat. Jen Valtelina a
mantovské dědictví Richelieua zaujaly, neboť to byl neuralgický bod, v němž se
stýkaly říše španělských a rakouských Habsburků. Legendární přechod soutěsky
Suse, zápas o Casale, to vše směřovalo k tomu, aby Francie tento styčný bod
pevně držela. Pignerol u Turina složil králi k nohám opět ve vysokých botách
obutý, kyrysem přepásaný a maršálskou hůl třímající Richelieu.</div>
<div class="Import3">
Boj proti Habsburkům, zajištění moci Francie na západ od Rýna,
rozhodující postavení mezi evropskými mocnostmi, to bylo jádro politiky, k
němuž kardinál směřoval. Pramálo mu přitom vadilo, že se k dosažení onoho cíle
spojí Nejkřesťanštější král Francie s protestantskými Švédy, Holanďany i Němci
proti Jeho Katolickému Veličenstvu, králi Španělska. Než však tento zápas
začal, musel se Richelieu připravit a upevnit moc uvnitř země.</div>
<div class="Import3">
Zastáncem mírové politiky, která byla v protikladu k
Richelieuovým cílům, se stal starý strážce pečeti de Marillac. Jeho věc vzala
za svou Marie Medicejská, stále uražená Richelieuovou věrností králi i
představou, že by katolická Francie vedla válku proti katolickému Španělsku.
Celá předchozí prošpanělská politika Marie Medicejské se pod Richelieuovou
koncepcí hroutila. K odvetě, jejíž čas nastal, se královna-matka připravovala
dlouho.</div>
<div class="Import3">
S plnou silou se rozhodla proti kardinálovi udeřit 10.
listopadu 1630. Onen den dostal jméno Den zklamání. Kdosi jeho průběh přirovnal
k tragikomedii o prologu a třech dějstvích. První dějství se odehrálo ráno, kdy
ve svém pařížském paláci zavřela Marie Medicejská za králem dveře, nařídila
služebnictvu, ať nikoho do Lucemburského paláce nepouštějí a spustila na svého
syna vodopád nejhorších obvinění Jeho Eminence. Byla si jista, že se tu
kardinál nemůže objevit, a nemínila syna pustit dříve, než dosáhne souhlas s
Richelieuovým odvoláním. Kardinál, nepochybně zpravený svými lidmi, se však objevil.
Dobře znal z let, kdy byl Floreňťančinou pravou rukou, boční vchody i tajné
dveře. Objevil se v komnatě před Ludvíkem XIII. jak blesk z čistého nebe.
Královnu matku to rozzuřilo ještě víc!</div>
<div class="Import3">
Došlo k scéně, v níž Marie Medicejská neváhala sáhnout k nejnižším
formám citového vydírání syna. Richelieu své bývalé paní padl k nohám, ta jej
však zahrnula nejhrubšími výčitkami. Marně král prosil:</div>
<div class="Import3">
"Madame, přestaňte, mučíte mě !" Nakonec
Ludvík XIII. Richeliuovi nařídil, aby odešel. Zdrcený kardinál se vzdálil
od vladaře, který na něj ani nepohlédl. Marie Medicejská triumfovala, Richelieu
se pokládal za ztracena.</div>
<div class="Import3">
Týž den se mezi Paříží a Versailles odehrálo dějství druhé. Po
kardinálově odchodu opustil Lucemburský palác i král. Do Louvru dorazil celý
bez sebe. Serval si plášť, až všechny knoflíky odlétly, pak se zklidnil a
zavolal prvního šlechtice svých komnat, de Saint-Simona. Král napůl mluvil sám
se sebou, a když požádal pana de Saint-Simon o radu, opatrný dvořan, který za
své postavení vděčil kardinálovi, taktně panovníka utvrdil v tom, co
Ludvík XIII. sám cítil. Že vyhnat věrného ministra a svěřit spoluvládu
matce by v nejistých dobách nebylo prozřetelné. Saint-Simon vzápětí dostal
rozkaz sdělit kardinálovi, aby se týž večer dostavil do Versailles.</div>
<div class="Import3">
Richelieu si zatím zoufal, už byl připraven prchnout, protože
věděl, že od svých protivníků nic dobrého čekat nemůže. Jen kardinál de La
Valette jej přesvědčil, že je chybou boj vzdát. Přesto Jeho Eminence i po
Saint-Simonově zprávě váhala, zda se nemá uchýlit do pevných hradeb Le Havru a
tam přečkat nejhorší. Pak nakonec Richelieu vsedl do kočáru a vyrazil k
loveckému zámečku ve Versailles.</div>
<div class="Import3">
Malý versailleský pavilon Ludvíka XIII., pouhý zlomek
toho, co později vybudoval jeho syn, se stal místem závěrečného aktu. Richelieu
nabídl králi demisi, Ludvík mu však majestátně rozkázal, aby zůstal v úřadě.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 64.8pt;">
"To není královna, to je ta
banda, ti spiklenci...", hájil nahlas sám před sebou syn matku a Richelieu
měl dostatek inteligence i taktu, aby proti Marii Medicejské neřekl jediné
slůvko.</div>
<div class="Import3">
Ludvík-syn toužil po matce, Ludvík-král potřeboval ministra.
Povinnost opět zvítězila. V té chvíli král kardinálovi dokázal, jak obrovsky si
váží jeho služeb, oddanosti i nadání. Jeho Eminence pochopila, že v něm král
nevidí jen služebníka, ale i oporu. Že se mu od vladaře dostalo obrovské
důvěry. Zrodila se obapolná vzájemná spolupráce, pramenící z respektu a mající
blízko k zvláštnímu druhu přátelství. Ludvík XIII. si mohl být jist
celoživotní kardinálovou věrností. Richelieu ovšem nikdy neměl záruku, že
králův rozmar nebude znamenat konec jeho kariéry.</div>
<div class="Import3">
Dumas vylíčil Richelieua, jemuž Francouzi začali říkat
Kardinál s oním velkým písmenem ve slově, jako schopného státníka, nadaného
notnou dávkou krutosti. Ve skutečnosti na přísných trestech trval především
Ludvík XIII., který říkal, že mezi soucitem a právem či zájmem státu je
třeba vždy dát přednost tomu druhému. Kardinál nejednou projevoval shovívavost,
kterou mu okolí vyčítalo jako slabost.</div>
<div class="Import3">
I po Dni zklamání účtoval s opozicí král. Lidem kolem
královny-matky se zhroutily všechny plány a naděje. Maršála de Bassompierre
nezachránilo, že věrně sloužil už Ludvíkovu otci, krále učil vojenskému řemeslu
a vedl jeho vojska do vítězných bitev. Zavřely se za ním brány Bastilly.
Zastánce míru se Španělskem Michela de Marillac neochránily jeho šediny, byl
uvězněn rovněž. Jeho bratru, maršálu de Marillac, nepomohly prosby mocných ani
bývalé zásluhy. Skončil na popravišti.</div>
<div class="Import3">
Vyhnanství Marie Medicejské otevřelo cestu k "dvojhlavé
monarchii" Jeho Veličenstva a Jeho Eminence. Název spíš vystihoval
týmovost spolupráce, na své postavení velmi citlivý Ludvík XIII. nikdy
nepřipustil, aby Richelieu byl víc než "nejlepší služebník".</div>
<div class="Import3">
Boj proti Habsburkům, jejichž eventuelní vítězství ve
Třicetileté válce považoval Richelieu za největší nebezpečí pro Francii, měl
brzy propuknout. Už nestačilo finančně podporovat švédského krále Gustava
Adolfa, koketovat s císařským generalissimem Valdštejnem a dělat z pozadí vše,
co mohlo habsburskou koalici oslabit. Richelieu chtěl upevnit pozice v Alsasku,
získat vliv na německá knížectví na Rýnu a přetnout tak spojnici mezi
rakouskými državami Habsburků a španělským Nizozemím. Přestože Richelieův zájem
poutala střední Evropa, hlavního nepřítele viděl ve Španělsku.</div>
<div class="Import3">
Francouzská ofenziva po vyhlášení války zašla na špatné
zásobování a pomalý přísun žoldu. Stejně jako král, i Richelieu musel osobním
příkladem burcovat odhodlání k obraně Paříže, vzápětí ohrožené nepřátelskými
vojsky. Naštěstí španělské tercie, deroucí se k hlavnímu městu, rovněž oslabil
hlad a rozklad discipliny.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 79.2pt;">
Richelieu nařídil nucené odvody,
povolal do zbraně šlechtu a vydupal ze země nové vojsko. Dva schopní maršálové,
energický a odvážný Bretonec de Guébriant a původně prostý voják Fabert,
dokázali zbytek.</div>
<div class="Import3">
Stejně jako králi, i kardinálovi už nemoci a bolesti bránily
řídit operace ze sedla. Válka, trvající déle než životy obou těchto mužů, už
neměla noblesnost mušketýrských románů, spíše se podobala děsivým výjevům z
rytin Jacquesa Callota. Španělsko na ni doplácelo finanční a ekonomickou krizí,
měnící se v celkový úpadek. Francii stálo její mocenské postavení zbídačená,
daněmi přetížená města a ožebračené vesnice. To byla cena za dobytí Arrasu, za
získání pozic na pravém břehu Rýna a konečně i za vítězství nad španělskými <i style="mso-bidi-font-style: normal;">tercios </i>u Rocroi a Lensu, kterých se už
Richelieu nedočkal.</div>
<div class="Import3">
Kardinál v těchto bojích dosáhl vrcholu svého snažení i moci.
Cesta, kterou prošel, nebyla snadná. Už jen vzestup bezvýznamného šlechtice na
první místo po králi svědčil o houževnatosti, inteligenci a obratnosti, v níž
musela být i notná dávka cynismu, politického čichu a občas i dvořanské
servilnosti. Velikost Jeho Eminence nepramenila však z moci, ale z míry
ztotožnění se státem. V tomto smyslu byl Armand Jean du Plessis skutečně
služebníkem.</div>
<div class="Import3">
Blaho státu ovšem někdy vyžadovalo prostředky nevybíravé a
kardinál se na ně nevyptával. Neměl sice Mylady de Winter, ale metody, s nimiž
používal své blízké spolupracovníky Laffémase, Laubardemonta, Séguiera či
historického de Rocheforta nezůstávaly za dumasovskými představami pozadu.
Skutečný červený vévoda by klidně mohl napsat onen proslulý list, který dal
románový kardinál mylady, jíž jej Athos vzal:</div>
<div class="Import2">
"To, co nositel tohoto listu učinil a učiní, děje se na
můj rozkaz a pro blaho země."</div>
<div class="Import3">
Lesk preláta v rudé róbě z Champaigneových pláten, orlí nos,
tvrdé rty, vznešená bledost, sebevědomý, klidný a přitom povznešený výraz,
ocelový pohled, to vše představuje jen vnější pózu Eminentissima, pranic
neprozrazující ponižující utrpení těla: horečky, prudké migrény, vředy a
abcesy, časté střevní potíže i hemeroidy, rok co rok ministra více sužujících.
Pod maskou vojáka, preláta a zpočátku i kavalíra se skrýval mnoha strastmi
stíhaný muž.</div>
<div class="Import3">
Kardinálský šat oblékal člověk, který zájmy církve zcela
podřídil zájmům státu a ani jednou za život nenavštívil v Římě konkláve. Byl to
spíš kněz-voják, jací existovali běžně v ranném středověku. Neváhal ani sutanu
či pancíř vyměnit za krajkami a zlatem zdobený dvorský šat a hrát roli kavalíra
před nejslavnější kurtizánou té doby, Marion de Lorme. Ba co víc, když se
domníval, že pobaví Annu Rakouskou, jíž se krátce dvořil, oblékl na její přání
maškarní kostým, tančil sarabandu a hrál na loutnu.</div>
<div class="Import2">
Jak je obecně známo, byl Richelieu zamilován do královny;
těžko ovšem říci, zda u něho měla ta láska pouze cíl politický nebo byla-li to
opravdu jedna z těch hlubokých vášní, jež Anna Rakouská vzněcovala ve všech
mužích kolem sebe<span style="font-style: normal;">, praví Velký vypravěč a
čtenář možná zaváhá, zda nepřehání.</span></div>
<div class="Import3">
Kardinálův vztah ke královně Francie a ženě svého pána se
mnohokrát změnil. Když ještě byla biskupem, usilovala Jeho Eminence upřímně o
přízeň Anny Rakouské. Mnozí soudí, že se snažila víc než bylo slušné. Intriky
vévodkyně de Chevreuse však spolehlivě mezi kardinálem a královnou vyhloubily
propast. Královnino chování k vévodovi Buckinghamovi, její účast na spiknutích
Gastona Orléanského, styky s nepřátelským Španělskem, to vše kardinál považoval
za projevy královniny nespolehlivosti a nezodpovědnosti vůči postavení, které
měla. Přesto to byl právě Richelieu, kdo Annu Rakouskou zachránil ve chvíli,
kdy už se její zapuzení králem zdálo nevyhnutelné, kdy se královna dokonce
obávala, že bude zavražděna. Samozřejmě, kardinál byl dalek lidského soucitu s
ženou a prosazoval dynastické záměry, které byly v zájmu království.</div>
<div class="Import3">
Už za kardinálova života jej mnozí považovali za tyrana, který
ústy svého vykonavatele pana de Chavigny prohlásil:</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
" Více mrtvých, méně
nepřátel!"</div>
<div class="Import3">
Jenže nebezpečí, pokusy o atentát, spiknutí, jichž zažil řadu,
nutily k protiopatřením. Rostla nenávist ke kardinálovi a jeho politice,
svazující zejména sebevědomou a rvavou šlechtu. Zároveň ale četní současníci
začínali Richelieuovo dílo obdivovat.</div>
<div class="Import3">
Proti nenávisti velmožů, odkázaných do patřičných mezí, proti
strachu odbojných měst, jejichž hradby Richelieu kázal strhnout, proti
opovržení drobnější šlechty, jíž byly zakázány souboje, stálo na prvním místě
upřímné ocenění ze strany krále. Toto ocenění mělo kořeny ve společných
zájmech, ve vášni pro stejné politické dílo, ve stejných starostech, zlostech a
snad i bolestech. "Jsem nula, která pouze za číslicí něco znamená<i style="mso-bidi-font-style: normal;">,</i>" tato kardinálova věta
charakterizovala jeho poměr ke králi více než výstižně.</div>
<div class="Import3">
Číslicí byl jedině vladař. Kardinál dával rozměr králově
velikosti, byl si však vždy vědom, že majestát panovníka stojí výše. Nebyl to
vztah ideální, nad Richelieuem občas visela hrozba nemilosti a kardinál se
nikdy nepřestával obávat, že ztratí důvěru svého pána, jehož slabé chvilky i
místa znal. Král se ovšem na druhé straně zas obával Richelieuovy demise.</div>
<div class="Import3">
Vztah obou nebyl jednoduchý. Richelieu sice o Ludvíkovi
prohlásil, že je nejlepším pánem na světě, panovníkovu náladovost a jistou
ovlivnitelnost v depresivních náladách nepodceňoval a dbal, aby měl své lidi
mezi dvořany i vladařovými oblíbenci. Zejména v posledních letech bylo královo
okolí doslova prošpikováno spolehlivými kardinálovými informátory.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 64.8pt;">
I králova žárlivost na panovnický
majestát mohla být kamenem úrazu. Jednoho dne oba vstupovali do týchž dveří a
Ludvík XIII. poněkud uraženě prohodil:</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 64.8pt;">
" Jděte první, říká se přece,
že opravdový král jste vy!"</div>
<div class="Import3">
"Ano, Sire<i style="mso-bidi-font-style: normal;">,</i>"
pohotově odvětil Richelieu, "jdu, ale jen proto , abych vám
posvítil."</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 93.6pt;">
Skromnost ovšem nebyla nejsilnější
stránkou Jeho Eminence.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 79.2pt;">
"Ó třikrát šťastný králi,
kterému slouží tak velký ministr!" zvolal Eminentissimus jednou před Jeho
Veličenstvem.</div>
<div class="Import3">
Mnohé oba muže spojovalo, v jednom se však diametrálně lišili.
Osobně skromný a šetrný král nikdy nebudoval krásné stavby, neshromažďoval
umělecká díla a nepodporoval umělce. Richelieu naopak v tom všem hledal apoteózu
vlastní velikosti, postavení a slávy.</div>
<div class="Import3">
Kardinál nebyl lakomý, peníze pro něj představovaly
prostředek, nikoliv cíl. Nahromadil obrovské bohatství, ale v dobách, kdy
státní pokladna zela prázdnotou, neváhal použít vlastní zdroje. V centru svého
vévodství vystavěl nádherný zámek Richelieu a o kus dál město, pozoruhodné svým
geometrickým urbanismem. Ze zámku bohužel po Francouzské revoluci zbyl jen
park, návštěvníci Paříže však dodnes mohou obdivovat výsledky vévodova
sběratelství i stavební činnosti. V roce 1624 koupený palác Rambouillet nechal
červený vévoda přebudovat na Palais -Cardinal, proti němuž královská rezidence
vypadala chudě a staře. V závěti své sídlo věnoval králi a do areálu,
přejmenovaného na Palais -Royal se brzy přestěhoval celý dvůr.</div>
<div class="Import3">
Velcí umělci vyzdobili kardinálova sídla skvělými plátny,
tapiseriemi, plastikami a freskami. Patřili mezi ně Poussin, Stella, Montegna
či Pilon. Kardinálově sběratelské vášni vděčí sbírky Louvru za da Vinciho
"Pannu, Ježíška a svatou Annu", Veronesovy "Emauzské
poutníky" či Michelangelovy "Otroky". Odrazem kardinálské moci
se stal vlastní dvůr, kardinálská garda a setnina mušketýrů.</div>
<div class="Import3">
Umění však nesloužilo jen kardinálově lesku. Obratný státník
jej zapojil do služeb státu a vlastní politiky. Činil tak akty okázalými i
nenápadnými. Ne vždy byly kardinálovy snahy o spojení ideologie s kulturou
šťastné a mnozí umělci pociťovali Richelieuovu nadvládu jako újmu na svobodě.
Nicolas Poussin raději zůstal malovat v Římě. Pierre Corneille narazil s
tragikomedií "Cid" na bariéru kardinálových názorů o vznešenosti
umění. Na druhé straně Lemercierova přestavba Sorbonny, nejstarší a
nejslavnější evropské univerzity, vznikla na Richelieuovu objednávku. Založení
Gazette, oficielního informačního listu vládní politiky, stálo u zrodu
francouzského novinářství. Co však mohlo být větším kardinálovým činem než
spojení vybraného kruhu prestižních literátů a vzdělanců v orgán, který se stal
vrcholnou institucí pro otázky jazyka, umění, literárních hodnot, myšlení a
estetiky ? Francouzská akademie byla roku 1635 založena králem na přímý
Richelieuův popud.</div>
<div class="Import3">
Jediným kardinálovým výrazným zásahem do vnitřní ekonomiky
země byla zahraniční expanze Francie. S budováním silné válečné flotily
souvisel rozvoj přístavních měst, s nimi výstavba obchodního loďstva a
zakládání obchodních společností se zámořskou působností. A s tím vším opět
bylo spojeno hledání i osídlování nových světů. Samuel de Champlain založil
první francouzskou kolonii v Kanadě, francouzští osadníci se objevili a
zachytili na Antillách, v Guayaně, povodí Orinoka, v Maroku, Kongu, na
Madagaskaru, francouzské obchodní lodě se plavily od Indie ke Špicberkům a
Grónsku.</div>
<div class="Import3">
Kardinál by mohl být spokojen, kdyby celé jeho dílo nestálo na
vratkém základ. Hrozivě nejistý bod představovalo bezdětné královo manželství.
Panovníkův skon by znamenal nástupnictví Gastona Orléanského a zničení celého
díla obou strůjců dvojhlavé monarchie. Lehkomyslná a zbabělá Monsieurova povaha
představovala hrozbu pro království i kardinála osobně. Teprve narození
následníka trůnu roku 1638 přineslo posílení kardinálova postavení a jistou
zárukou, že jeho politika bude pokračovat.</div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiokJg75AOPkidUcoyc7Mzyv3rCn-45wOSWHFaIUwpUKILJZiHEXCjXYomw39Lqgzee6P846fSZDZcXcSnzGcEykXZXGr4FNj2akQR5bGuq49MHjfZaGJfGJl3pai_88TUnTHlRBNISSK8/s1600/Paul_Delaroche_-_The_State_Barge_of_Cardinal_Richelieu_on_the_Rhone_-_WGA06263.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="686" data-original-width="1200" height="364" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiokJg75AOPkidUcoyc7Mzyv3rCn-45wOSWHFaIUwpUKILJZiHEXCjXYomw39Lqgzee6P846fSZDZcXcSnzGcEykXZXGr4FNj2akQR5bGuq49MHjfZaGJfGJl3pai_88TUnTHlRBNISSK8/s640/Paul_Delaroche_-_The_State_Barge_of_Cardinal_Richelieu_on_the_Rhone_-_WGA06263.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Poslední kardinálova cesta, plavba po Loiře se zajatým Cinq-Marsem (Delaroche)</i></td></tr>
</tbody></table>
<div class="Import3">
<i> </i>Zdálo se, že snažení Jeho Eminence korunuje úspěch. Trůn měl
dědice, armády slavily úspěchy ve Flandrech i Německu. V té chvíli se zrodilo
nové spiknutí, nebezpečnější než všechna předchozí.</div>
<div class="Import3">
Přišlo z nejneočekávanější strany. Henri d´Effiat, markýz de
Cinq-Mars, vděčil za své postavení právě Jeho Eminenci. Elegantní mladík se
stal posledním člověkem, jemuž zestárlý Ludvík XIII. věnoval důvěru, obdiv
a snad i jiné city, plynoucí z nenaplněné touhy oné samotářské a vyprahlé duše.</div>
<div class="Import3">
Cinq-Mars, původně kardinálův člověk, se vymkl z rukou. Měl
upevňovat Richelieuovu pozici, upevňoval však svou a s kardinálovým
protektorstvím byl stále nespokojenější. Vědomí vlastní důležitosti šlechtice,
který dosáhl titulu Velkého štolby a stal se novým sluncem dvora, přerostlo v
přesvědčení o vlastní důležitosti a o poslání změnit kormidlo monarchie.
Cinq-Marsův vliv byl obrovský a král poprvé zakolísal ve svém přesvědčení o
kardinálově nepostradatelnosti. Markýz zasypával krále výhradami k Jeho
Eminenci a ničil vladaře náladami.</div>
<div class="Import3">
Věci šly tak daleko, že Cinq-Mars sjednal tajnou smlouvu se
Španělskem, týkající se finančních půjček, dobytých měst, územních změn a míru
. Pan Velký se ocitl na poli velezrady, která v případě úspěšného dokončení
mohla smést kardinála a jej vynést na jeho místo. Když markýz vyzval
Ludvíka XIII. ke kardinálovu odstranění, panovník mlčel a Cinq-Mars si
ticho vyložil jako souhlas. Richelieu měl být odstraněn jako kdysi Concini.</div>
<div class="Import3">
Kardinálova policie sice nespala, Richelieu ovšem ztrácel vliv
natolik, že nemohl nic moc dělat a najisto už počítal se svým pádem. Pak lidé
Jeho Eminence získali kopii španělské smlouvy. Kardinál ji předložil králi.
Jeho Veličenstvo, dotčené ve svém majestátu a těžce zasažené Cinq-Marsovým
nevděkem, rozhodlo bez váhání o favoritově pádu. Kardinál dostal plné moci k
trestání viníků.</div>
<div class="Import3">
Krátce před Cinq-Marsovou popravou dobyla Richelieuova vojska
Perpignan. Kardinál mohl ve chvíli, kdy jej nemocného a sužovaného bolestmi
poněkud kajícně navštívil v Tarsasconu král, složit svému panovníku k nohám
hlavy nepřátel i klíč k pyrenejské oblasti. Poslední spiknutí bylo rozdrceno,
jen pár královských mušketýrů uvažovalo o pomstě za Cinq-Marsovu smrt. Nemoc
byla rychlejší než oni. V listopadu 1642, pouhé dva měsíce po Cinq-Marsově
popravě, musel Richelieu ulehnout.</div>
<div class="Import3">
Lékaři nedávali na záchranu těla, oslabovaného horečkou a
sžíraného záněty, naději. Počátkem prosince navštívil kardinála král a věrný
služebník svěřil osud svých blízkých do jeho rukou. Dojaté Veličenstvo ujistilo
Jeho Eminenci přízní i vděkem. Rozloučili se jako dva velmi blízcí
spolupracovníci.</div>
<div class="Import3" style="margin-right: 72.0pt;">
Dne 4. prosince se vévoda de
Richelieu vyzpovídal. Knězi, který se jej optal, zda odpouští svým nepřátelům
odpověděl:</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
"Neměl jsem než nepřátele
státu<i style="mso-bidi-font-style: normal;">.</i>"</div>
<div class="Import4">
O pár minut později obávaný, obdivovaný i proklínaný Armand
Jean du Plessis, kardinál de Richelieu, zemřel. Tělo nalezlo odpočinek pod
překrásným náhrobkem v kostele Sorbonny. Ne na věky. Ostatky muže, který vedl
zemi mezi přední mocnost, zmizely znesvěcené kýmsi z fanatiků ve víru
Francouzské revoluce. Jen lebka byla až roku 1971 pietně a slavnostně vložena
znovu pod katafalk s tesanou ležící postavou Jeho Eminence z bílého mramoru,
pozvedávanou anděli a odevzdávající duši Bohu. </div>
Jiří Kovaříkhttp://www.blogger.com/profile/07104593800493494378noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4719566513985880688.post-69365575356271447472020-03-23T09:19:00.000+01:002020-03-23T09:20:35.503+01:00SKUTEČNÉ OSUDY ROMÁNOVÝCH HRDINŮ A. DUMASE (8)<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiq1pP1yuBuWRbFkDRmYuIIjexfmsPe8816FKvYuwU-PjDlme5yGoN6t7MDwGMu8ukBhYssuuRu7RcuuRxTZchdIH5vO7tHEa7Ct5vJgkq0YAMuSJVLyd6OKqVbPekk6XvPeSpMveohz_U/s1600/1200px-Luis_XIII%252C_rey_de_Francia_%2528Philippe_de_Champaigne%2529.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1521" data-original-width="1200" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiq1pP1yuBuWRbFkDRmYuIIjexfmsPe8816FKvYuwU-PjDlme5yGoN6t7MDwGMu8ukBhYssuuRu7RcuuRxTZchdIH5vO7tHEa7Ct5vJgkq0YAMuSJVLyd6OKqVbPekk6XvPeSpMveohz_U/s640/1200px-Luis_XIII%252C_rey_de_Francia_%2528Philippe_de_Champaigne%2529.jpg" width="504" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Ludvík XIII. (Champagne)</i></td></tr>
</tbody></table>
<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:TrackMoves/>
<w:TrackFormatting/>
<w:HyphenationZone>21</w:HyphenationZone>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:DoNotPromoteQF/>
<w:LidThemeOther>CS</w:LidThemeOther>
<w:LidThemeAsian>X-NONE</w:LidThemeAsian>
<w:LidThemeComplexScript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
<w:SplitPgBreakAndParaMark/>
<w:DontVertAlignCellWithSp/>
<w:DontBreakConstrainedForcedTables/>
<w:DontVertAlignInTxbx/>
<w:Word11KerningPairs/>
<w:CachedColBalance/>
</w:Compatibility>
<w:BrowserLevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel>
<m:mathPr>
<m:mathFont m:val="Cambria Math"/>
<m:brkBin m:val="before"/>
<m:brkBinSub m:val="--"/>
<m:smallFrac m:val="off"/>
<m:dispDef/>
<m:lMargin m:val="0"/>
<m:rMargin m:val="0"/>
<m:defJc m:val="centerGroup"/>
<m:wrapIndent m:val="1440"/>
<m:intLim m:val="subSup"/>
<m:naryLim m:val="undOvr"/>
</m:mathPr></w:WordDocument>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" DefUnhideWhenUsed="true"
DefSemiHidden="true" DefQFormat="false" DefPriority="99"
LatentStyleCount="267">
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Normal"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="heading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="35" QFormat="true" Name="caption"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="10" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" Name="Default Paragraph Font"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="11" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtitle"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="22" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Strong"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="20" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="59" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Table Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Placeholder Text"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="No Spacing"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Revision"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="34" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="List Paragraph"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="29" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="30" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="19" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="21" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="31" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="32" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="33" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Book Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="37" Name="Bibliography"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" QFormat="true" Name="TOC Heading"/>
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Normální tabulka";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin:0cm;
mso-para-margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:"Calibri","sans-serif";
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:"Times New Roman";
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
</style>
<![endif]-->
<br />
<div align="center" class="Import0" style="text-align: center;">
<span style="color: #134f5c;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;">LUDVÍK XIII.</b></span></div>
<span style="color: #134f5c;">
</span><br />
<div align="center" class="Import0" style="text-align: center;">
<span style="color: #134f5c;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;">Oběť své velikosti</b></span></div>
<div class="Import2">
<br /></div>
<div class="Import2">
„Král seděl v lenošce a rukojetí bičíku si tloukl do bot. Pan
de Tréville se nedal odradit a zeptal se krále se svrchovaným klidem, jak se mu
daří.</div>
<div class="Import3">
"Špatně, pane, špatně," odpověděl král, "nudím
se. "</div>
Tohle byla opravdu nejhorší nemoc Ludvíka XIII. Často si brával
stranou některého ze svých dvořanů, odvedl je k oknu a říkával: "Pane
drahý, pojďme se spolu nudit."<br />
<div class="Import4">
Historkou takřka autentickou představuje Dumas ve "Třech
mušketýrech" panovníka, jehož obraz dík románu překryl skutečnost. Dumasův
portrét je sice notoricky známý, o to však zkreslenější, obraz vladaře ve stínu
mocného kardinála. Byl Ludvík XIII. opravdu melancholický, věčně se
nudící, žárlivý a především zcela kardinálovi podléhající panovník, oplácející
ukradení vlastní moci dětinskými zlomyslnostmi a škodolibou radostí z výhry v
šachu či vítězství svých mušketýrů nad Richelieuovou gardou?</div>
<div class="Import4">
Byl a nebyl. "Tři mušketýři" dávají nahlédnout jen
do malé části královy osoby. Skutečný král sice představoval rozporuplnou a poněkud
podivínskou osobnost, nikdy však ne slabý protějšek mocného kardinála.
Neurastenický vladař, zcela pohlcený vědomím povinnosti a zodpovědnosti koruně,
nikdy na trůně nehrál druhé housle. Začněme však od dětství.</div>
<div class="Import4">
Mládí Ludvíka XIII. připomínalo tragédii prince Hamleta.
Narodil se 27. prosince 1601, což bylo vlastně pouhých devět měsíců poté, co
jeho otec vyjel nedočkavě v ústrety své nevěstě. Marii Medicejskou si vzal král
Jindřich IV., aby jeho dynastii dala dědice. Přání se vyplnilo a nadšený
král při pohledu na novorozeně vykřikl:</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
" Máme krásného syna!"</div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7n7oVmIfDIQ7x_xlfyqtRyCnh5Xc85pxXev53YsodFTHQFMUIzcHa7zUZDERofec8J7cx6sH_npFf0V0PpK8WC2l57l666xLtd7VsINnwqyTwnBt8w2RCMRAy3eMzGPA7Xjx_9_2-q3g/s1600/louis-xiii-9386868-1-402.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1200" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7n7oVmIfDIQ7x_xlfyqtRyCnh5Xc85pxXev53YsodFTHQFMUIzcHa7zUZDERofec8J7cx6sH_npFf0V0PpK8WC2l57l666xLtd7VsINnwqyTwnBt8w2RCMRAy3eMzGPA7Xjx_9_2-q3g/s320/louis-xiii-9386868-1-402.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Mladý Ludvík XIII.</i></td></tr>
</tbody></table>
<div class="Import4">
Jenže navzdory otcovské lásce a radosti z potomka nebyla
Ludvíkova výchova oslnivá. Jindřichovu synu se dostalo průměrných preceptorů.
Vyrůstal obklopen nevázaným prostředím, byl tělesně trestán, setkával se s
příležitostným zájmem otce a absolutním nezájmem matky. V květnu 1610 udělal
Ravaillacův nůž tečku za životem Jindřicha IV. a vláda přešla na Marii
Medicejskou. Ludvík se v devíti letech stal polovičním sirotkem a dalších osm
let musel ochutnávat pokořující a deprimující nelásku, hraničící až s pohrdáním
a neúctou.</div>
<div class="Import4">
Panování rozmařilé, sobecké, pohodlné a líné Marie Medicejské
přineslo Francii léta zmatků. Vysoká šlechta se znovu začala bouřit a
královnu-regentku, jíž Rubensova plátna vytvořila nezaslouženou apoteózu,
ovládl především italský dobrodruh Concino Concini.</div>
<div class="Import4">
Krasavec Concini se svou ošklivou ženou Leonorou Galigai,
nepostradatelnou přítelkyní královny Marie z dětství, získali absolutní vládu
nad kyprou Florenťankou, královskou Radou i celou zemí. Italský parvenu,
povýšený na markýze d´Ancre, maršála a admirála, rozděloval tituly, úřady a
moc, přičemž důkladně raboval zemi ve svůj prospěch. Concino pýchou
přivandrovalce pochybného původu nesmírně popouzel grandy a prince, jako
politikovi se mu však nedala upřít obratnost. Přeorientoval tradiční
francouzskou politiku, přimkl ji ke Španělsku, do té doby hlavnímu
francouzskému nepříteli, a hmatatelným důkazem tohoto politického kotrmelce se
stal dvojnásobný sňatek královských dětí. Ludvíkova sestra byla roku 1612
zaslíbena budoucímu španělskému králi, Ludvíkovi pak za ženu vybrali španělskou
infantku Annu Rakouskou.</div>
<div class="Import4">
Ludvík zatím stále vyrůstal v prostředí, které k němu mělo
pramálo ohledů a úcty, pozornosti i lásky. Matka jej od smrti Jindřicha IV.
neobjala. Condé, nejurozenější muž království, o něm mluvil s pohrdáním.
Concini budoucího krále záměrně urážel. Koktavého a překotně mluvícího chlapce,
milujícího své vojáčky, lov a zbraně, nikdo nebral vážně. Jediný muž věnoval do
ústraní odkazovanému a stále více do sebe obrácenému chlapci pozornost. Ke
královskému sokolníkovi, třicetiletému Charlesovi d´Albert de Luynes,
zdvořilému, ohleduplnému a jemnému šlechtici, se Ludvík upnul s veškerou touhou
dítěte, postrádajícího vlídné slovo.</div>
<div class="Import4">
Přestože mladého krále prohlásili zletilým a roku 1614 jej
oženili, na jeho postavení u dvora to nic nezměnilo. Sňatek třináctiletého
dítěte nebyl nejšťastnějším krokem. Král, ženským okolím včetně své matky spíš
okřikovaný a přezíraný, byl v celé své nezkušenosti a zakřiknutosti přinucen
naplnit svatební noc s královničkou stejně mladou a plachou.</div>
<div class="Import4">
Manželství prý sice bylo konzumováno, v Ludvíkovi však
předčasná intimní zkušenost jen zvýšila rozpaky k něžnému pohlaví. Zůstalo jen
u oné svatební noci před svědky a trvalo mnoho dalších let, než král Annu
Rakouskou navštívil v ložnici znovu.</div>
<div class="Import4">
Země, trhaná mezi Conciniho a grandy, se zatím propadala do
zmatků. Ludvík se sice pokusil říci, že už je král, byl však okřiknut jako
děcko! Marie Medicejská ani Concini nemínili otěže vlády předat. Ze zvyku stále
Ludvíka přezírali. Ke své škodě si nestihli všimnout, že pod vzezřením plachého
chlapce se rýsuje předčasně dospělý muž, rozhodnutý si upírané a Bohem dané
právo vzít sám.</div>
<div class="Import4">
V tajnosti, se zuby, zaťatými při Conciniho urážkách, Ludvík
přemýšlel, jak se moci uchopit. To, co skutečně cítil, skrýval pod maskou
pokory, neschopnosti, nudy a nezájmu. Na jaře 1617 se s nejtajnějšími
myšlenkami svěřil milovanému Luynesovi. Povahou bojácný a se všemi nejraději po
dobrém vycházející sokolník se však snažil svému pánu radikální kroky vymluvit.
Energický Guichard Déageant, další králův šlechtic, poslouchal pozorněji a
předložil Ludvíkovi plán. Král jej schválil a na kapitána de Vitryho připadl
úkol s patnácti lidmi maršála d´Ancre zatknout.</div>
<div class="Import4" style="margin-right: 72.0pt;">
"Sire, co si Vaše Milost
přeje, bude-li se bránit?" chtěl osud Conciniho pro pořádek znát Vitry.</div>
<div class="Import4" style="margin-right: 72.0pt;">
"Král je srozuměn, že bude
zabit!" předběhl Ludvíka Déageant a panovník dal mlčením najevo souhlas.</div>
<div class="Import4">
Ani deštivého rána 24. dubna 1617 nikdo z nezasvěcených na králi
nepoznal napětí z čekání na úspěch či porážku. Vitryho muži přecházeli po
nádvoří Louvru, pod záminkou lovu připravený kočár tvořil jedinou Ludvíkovu
pojistku v případě selhání plánu, nabitá zbraň po jeho boku svědčila o
rozhodnutí v případě potřeby bojovat sám.</div>
<div class="Import4">
Kolem desáté dopolední prošel vyšňořený maršál d´Ancre v čele
obrovské suity jako velmož mostem přes příkop k bráně královského paláce. Rána
Vitryho pistole, vypálená z bezprostřední blízkosti do Conciniho obličeje ve
chvíli, kdy zatýkací formuli nevěřící Ital položil ruku na hrušku kordu,
udělala tečku za Ludvíkovým dětstvím.</div>
<div class="Import4">
Paříž přijala králův čin s nadšením. Poděšená Marie Medicejská
se s pláčem rozpomněla, že má syna. Ludvík, netoužící po ničem víc než po
mateřské lásce, musel poprvé volit mezi posláním a citem.</div>
<div class="Import4">
"Sbohem, Madame, mějte mě ráda a budu vám dobrým
synem," s těmito slovy zbavil matku rozhodování a poslal ji do ústraní
zámku v Blois.</div>
<div class="Import4">
Spolu s ní od dvora vykázal i pravou ruku Marie Medicejské,
biskupa z Luconu, budoucího kardinála de Richelieu a svého příštího
nejvěrnějšího služebníka. Role prince Hamleta byla dohrána.</div>
<div class="Import4">
"Je na čase, abych vzal své břemeno," pronesl
nesmírně vážně Ludvík XIII., když pominula euforie ze získání moci. Z
nevýrazné kukly se vyloupl král, který si byl plně vědom tíhy zodpovědnosti
tohoto titulu. Tato zodpovědnost, povýšená na smysl života, v něm postupně měla
zatlačit myšlenky na cokoliv jiného.</div>
<div class="Import4">
Nic Ludvíka XIII. v mládí na obtížnou roli
nepřipravovalo. Dědictví, které převzal, bylo těžké. Zemi vládla hrabivost
velmožů a doutnající náboženská válka. Nezkušenému vladaři se nedalo vyčítat,
že nejvyšší moc přiřkl svému sokolníku Luynesovi, kterého obdivoval a miloval.
De Luynes, nepříliš schopný, voskově tvárný a pramálo cílevědomý, nebyl dobrým
rádcem natož ministrem. Selhal v měřítcích evropské politiky i v poměrech
domácích, v nichž Marie Medicejská fakticky synovi vyhlásila válku.</div>
<div class="Import4">
Ve stejné době, kdy se v Čechách schylovalo k Bílé hoře, se
proti králi Francie postavil celý sever jeho země. Princové a vévodové
Bouillon, Vendôme, Longueville, Rohan, Épernon a mnozí další se šikovali do
boje v duchu hesla:"Král je malý, buďme velcí!" Královi rádci
očekávali útok na Paříž, obávali se nejhoršího a hodnotili věc jako ztracenou.
Král nikoliv!</div>
<div class="Import4" style="margin-right: 64.8pt;">
Dne 7. července 1620 oblékl
devatenáctiletý vladař brnění a s pohrdavým výkřikem: "Nebezpečí tam,
nebezpečí tu!" vyrazil s malým vojskem do srdce rebelantských provincií.</div>
<div class="Import4">
Zaskočený Rouen mu otevřel brány, 15. července se vzdalo Caen,
o tři dny později u Le Mans svedl Ludvík XIII. svou první pravidelnou
bitvu v poli. Proti vlastní matce! Zvítězil, vzkřísil rozklíženou monarchii a
ukončil bleskově občanskou válku. Před Marií Medicejskou už tentokrát synovské
city držel pod kontrolou, jednal s ní však s většími ohledy než zasloužila.
Poraženým grandům dal najevo, kdo je v zemi pánem.</div>
<div class="Import4">
"Sire, vidím, že Vaše Veličenstvo vyrostlo," pokusil
se před králem o kompliment vévoda de Longueville.</div>
<div class="Import4" style="margin-right: 64.8pt;">
"A vy, strýče, jste se
zmenšil!" dvojsmyslně odtušil Ludvík XIII.</div>
<div class="Import4">
Požár na severu byl zadupán, vzápětí však se na jihu a západě
rozhořel nový. Hugenoti, vedení protestantskými generály Rohanem a Soubisem,
začali znovu válčit pro víru. Vévoda de Luynes, v porovnání s nimi vojenská
nula, při obléhání Montaubanu žalostně selhal. Ludvík už chápal, že jeho
milovaný přítel z dětství je v jádru neschopný muž, navíc ještě hrabivější než
Concini. Jen smrt v roce 1621 Luynese zachránila před nemilostí. Král však
nezapomínal dobré, u přítelova lože strávil desítky hodin, Luynese ošetřoval a
nic nedbal na podezření z neštovic, strašlivé metly onoho století.</div>
<div class="Import4">
V následujícím roce král znovu vyskočil do sedla , aby porážku
před Montaubanem oplatil. Zaútočil na klíčovou pevnost hugenotů, na mohutný
obchodní a pevnostní celek La Rochelle. Od moře chránil La Rochelle ostrov Ré a
na něm odbojný maršál de Soubise. Bez čekání na odliv překročila královská
jízda po pás ve slané vodě úžinu mezi La Rochelle a Ré a dobyla Soubisova
postavení na ostrově tak překvapivě, že pan maršál uprchl až do Anglie.</div>
<div class="Import4">
V téže době vzal král zpět na milost matku a vrátil jí místo v
královské Radě. Po dva roky Marie Medicejská syna přemlouvala, aby omilostnil a
do Rady povolal i jejího oblíbence, biskupa z Luconu. Král uhlazenému prelátovi
se způsoby kavalíra nevěřil, roku 1624 však konečně neodbytné matce vyhověl.
Biskup z Luconu, v té době už kardinál de Richelieu, se stal ministrem a hlavou
královské Rady. Ludvík XIII. brzy zjistil, že muž, kterého se obával jako
intrikána a stvůry své matky, je tím nejlepším, čeho se mu od Marie Medicejské
dostalo. Starý vévoda de Sully, kdysi moudrý a schopný ministr Ludvíkova otce,
tehdy zvolal:</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
" Krále inspiroval Bůh!"</div>
<div class="Import4" style="margin-right: 72.0pt;">
Richelieu hned v první své
programové řeči nenechal nikoho na pochybách, čí věc bude hájit.</div>
<div class="Import4">
"Je třeba, aby všichni věděli, že král vládne a řídí své
záležitosti sám!"</div>
<div class="Import3">
"Ach, jsem já to nešťastný král, pane de Tréville. Už
jsem měl jednoho islandského sokola, a ten mi včera pošel!...To je tu pořád pan
kardinál a nenechá mne chvilku na pokoji. Pořád mi mluví o Španělsku, o
Rakousku, o Anglii..."<span style="font-style: normal;">, stěžuje si Dumasův
král a čtenář "Tří mušketýrů" má dojem, že Ludvíka XIII. zajímal
jen lov přičemž kardinál s vladařskými povinnostmi jej soustavě obtěžoval.</span></div>
<div class="Import4">
Opak je pravdou! Již v prvních letech vlády prokázal
Ludvík XIII. schopnost energicky budovat pozici krále jako svrchovaného
vladaře. Vzal tuto roli tak vážně, že šla zábavu stranou. Každodenní jednání
Rady, edikty, přípravy tažení, to vše chtěl mít pod kontrolou. O všem začínal v
poslední instanci rozhodovat sám a nebylo lehké mu jeho rozhodnutí vyvrátit. Na
oblíbená rozptýlení, lov, střelbu, hru v míč, kovářství či cukrářství zbývalo
málo času. Je ovšem pravdou, že co krále nelákalo, k tomu se přimět dal jen s
odporem. K neštěstí království se objektem vrcholného králova nezájmu stala
Anna Rakouská.</div>
<div class="Import4">
Od svatební noci do roku 1619 nepřespal král v královnině
ložnici ani jedinkrát! Když se Ludvíkův nezájem stal diplomaticky neúnosný,
odhodlal se pan de Luynes 25. ledna k nejráznějšímu činu svého života. Večer
krále zastavil, přemlouval a nakonec vzpouzejícího se Ludvíka uchopil , k Anně
Rakouské dovlekl a v její ložnici zavřel! Nějaký čas shledával král v takto
trávených nocích zalíbení, za pár týdnů se však manželský život vrátil do
starých kolejí.</div>
<div class="Import4">
Podivný Ludvíkův ostych před ženami, s postupem let přecházející
až v misogynství, byl jedním z nejzjevnějších protikladů, zmítajících
panovníkovou duší. Člověk toužící po lásce, jíž v dětství zažil tak málo,
přinucený bojovat s matkou, kterou miloval, neurotizovaný na počátku dospívání
manželstvím, k němuž nedozrál, hluboce nábožensky založený, se celý život
potácel mezi citovou touhou, strachem z hříchu a zábranami před sexualitou, v
níž spatřoval cosi zapovězeného a odpudivého.</div>
<div class="Import4">
Jen zcela mimořádně tento král k někomu vzplanul láskou. Ani v
těchto řídkých případech jeho cit pravděpodobně nikdy nepřekročil platonickou
mez. V okolí Ludvíka XIII. se vyskytovalo i několik oblíbenců, k nimž král
cítil velkou náklonnost, tato sympatie se však projevovala pouze v citové a
nikoliv tělesné rovině. Že však král mužem byl, to dokazovala častá těhotenství
Anny Rakouské, k neštěstí země vždy končící potraty. Mnohem mužněji si ovšem
panovník počínal v poli.</div>
<div class="Import4">
V četných taženích a bitvách, které musel prodělat, nešetřil
Ludvík XIII. sil. Byl posledním Bourbonem, který vedl osobně vojáky do
útoků. S udivující skromností překonával útrapy tažení, spal na slámě a v
dešti, hladověl, ošetřoval raněné, s lopatou v ruce hloubil zákopy a zjevně v
tom nacházel potěšení. Jeho vojenské nadání nebylo velké, jeho péče o armádu
však ano.</div>
<div class="Import4">
"Nesvedu poslat své vojáky na jatka. Bude-li to třeba,
nedokážu víc, než je tam vést osobně," prohlásil vážně a bez známky
okázalosti. Soucit s oběťmi války a s trpícími se ale v tomto vladaři mísil s
okamžiky cynismu. Jako když před svou suitou napodoboval grimasy umírajících...</div>
<div class="Import4">
Válka s hugenoty byla na čas zažehnána, smlouvou se Španělskem
se odložil i vstup Francie do hrůz Třicetileté války, nové nebezpečí se však v
květnu 1626 objevilo ze strany královny matky, králova bratra Gastona
Orléanského a velmožů. Kardinál de Richelieu prokázal už svou oddanost králi a
pro Marii Medicejskou se z bývalého spojence změnil v nepřítele. Tak se zrodil
plán Richelieua odstranit a spolu s ním se zbavit moci krále. Spiknutí naštěstí
vyšlo rychle najevo. Markýz de Chalais vyzradil, že králův bratr Gaston
plánoval na hostině ve Fleury Richelieuovu smrt. Gaston, dvorským titulem
Monsieur, vše králi doznal se zbabělostí, která se pro něj stala příslovečnou.
Pak kdosi obvinil pro změnu Chalaise, že byl zapleten do plánů na odstranění
Ludvíka XIII. Vše nasvědčovalo tomu, že se spiklenci zabývali myšlenkou
krále izolovat, přimět k abdikaci a na trůn dosadit jeho bratra Gastona.
Dokonce se objevilo strašlivé obvinění, že se královna Anna Rakouská po
Ludvíkově odstranění měla za Gastona Orléanského provdat.</div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnk7-wLCXZ6MI2unSoTVH_RxpdyeE4yKuJ1ZvdEYr9Nyxjj_hJYCoEbDv9OCAi21aE6WAIr7kHUlEgx-eHBQJ_dEAEvbSD_WyIy8m3FvmRdla0kOH-HM01yprr2LlYn3pIMdTMqZn4ASs/s1600/288826%25402x.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1138" data-original-width="930" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnk7-wLCXZ6MI2unSoTVH_RxpdyeE4yKuJ1ZvdEYr9Nyxjj_hJYCoEbDv9OCAi21aE6WAIr7kHUlEgx-eHBQJ_dEAEvbSD_WyIy8m3FvmRdla0kOH-HM01yprr2LlYn3pIMdTMqZn4ASs/s400/288826%25402x.jpg" width="326" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Mladý král</i></td></tr>
</tbody></table>
<div class="Import4">
Odhaleným spiknutím dostalo soužití královských manželů, i tak
dost formální, dostalo obrovskou trhlinu, která se nikdy zcela nezacelila. Anna
s pláčem přísahala, že to vše byla lež. Po řadě let vše znovu opakovala u
králova smrtelného lože. Umírající Ludvík XIII. odpověděl přítomnému
knězi, který vladaře nabádal, aby své choti odpustil:</div>
<div class="Import4">
"Ve stavu, v němž se nalézám, jí musím prominout. Nejsem
však povinen jí věřit!"</div>
<div class="Import3">
"Jakže? Kardinál dá špehovat šlechtice, dá ukrást nějakým
zrádcem, šibeničníkem, jeho dopisy, a na základě takových proradností dá stít
Chalaise pod hloupou záminkou, že chtěl zabít krále a královnu provdat za
mladšího králova bratra!..." <span style="font-style: normal;">rozčiluje se
v počátcích románu mušketýr Porthos.</span></div>
<div class="Import4">
Šlechta skutečně byla pobouřena a vinu za krutý rozsudek nad
markýzem de Chalais přičítal Richelieuovi. O trestu však s nebývalou tvrdostí
rozhodl sám král, přestože mu to prý přineslo řadu bezesných nocí.</div>
<div class="Import4">
Spiklenci si v hrůze zachraňovali hlavu. Vévodkyně de
Chevreuse, královnina přítelkyně a největší intrikánka své doby, uprchla do
Lotrinska. Maršál d´Ornano, Gastonův člověk, byl vsazen do Bastilly, kde
zemřel. Královský bratr vyděšeně podepsal úplné doznání. Nejhůře dopadl
Chalais. Jeho krásná hlava padla na popravišti po jedenatřiceti úderech!</div>
<div class="Import4">
Chalaisovo spiknutí znamenalo pro vysokou šlechtu první velkou
lekci. Princ de Condé od té doby raději vždy a za všech okolností stál na
Richelieuově straně. Král a jeho ministr vzápětí přešli do útoku. Edikty proti
luxusu šlechty, soubojům a opevnění šlechtických hradů představovaly první
krůček k absolutní monarchii.</div>
<div class="Import4">
Roku 1625 zažila Paříž pověstný týden bálů a slavností, na
nichž zazářil oslnivý vévoda Buckingham. Do francouzské královny zblázněný
mylord se chtěl do Francie vrátit a Ludvík XIII. to pochopitelně odmítl. Z
Anglie a Francie se stali nepřátelé.</div>
<div class="Import4">
V červenci 1627 se Buckingham v čele vojenské expedice vylodil
na Francouzi nedávno dobytém a spěšně opevněném ostrově Ré, kontrolujícím
přístup k La Rochelle. Král musel zase vytáhnout do pole. Na začátku tažení se
těžce roznemohl a několik týdnů stál na pokraji smrti. Za něj, v pancíři pod
purpurovým pláštěm, bojoval na západním břehu Atlantiku ze všech sil Richelieu.
Proti odbojné La Rochelle, Angličanům, které od pevniny odděloval jen úzký průliv,
i nechuti velmožů podřizovat se autoritě.</div>
<div class="Import4">
La Rochelle, v té době mohutný přístav s vlastním loďstvem,
malá ale silná obchodnická republika, centrum obchodu se zámořím a středisko
protestantů, byla naštěstí na své svobody příliš pyšná a odmítla do své rejdy
Buckinghamovy lodě vpustit. A Richelieu pak Angličany zahnal zpět.</div>
<div class="Import4" style="text-align: justify;">
Osobní přítomnost uzdraveného krále
dodala obléhatelům jistoty. Krále bylo vidět ve sněhu a blátě v prvních
liniích. Kruh kolem La Rochelle se uzavřel, přístup do přístavu uzamklo neuvěřitelné
dílo, kamenná hráz zesílená potopenými a posvazovanými loďmi. La Rochelle se
však navzdory neprodyšnému obležení, hladu i nemocem, vzdát nemínila. Jean
Guiton, jehož si v těžké chvíli proti jeho vůli vybrali měšťané za vůdce,
prohlásil, že probodne každého, kdo by o kapitulaci mluvil.</div>
<div class="Import4">
V únoru 1628 se La Rochelle stále bránila a král, který
přecenil nedávno nabyté síly, musel s podlomeným zdravím armádu opustit.
Kardinála vybavil plnými mocemi, svědčícími o tom, že si Richelieu za několik
let získal Ludvíkovu velkou důvěru a nezničitelné přátelství. V dubnu se král k
vojsku vrátil a sevření La Rochelle pokračovalo. Monarcha i jeho ministr
věděli, že buď město pokoří, nebo budou mít s podobnými vzpourami co dělat
každý rok!</div>
<div class="Import4">
Zatím v Anglii John Felton zavraždil mylorda Buckinghama, s
vévodovým loďstvem se však v září před La Rochelle objevil hrabě Lindsey.
Hrázovou uzávěru se mu prorazit nepodařilo. Boj se omezil na dělostřelecký
souboj mezi 25O koráby a pobřežními bateriemi. Pak Angličané odpluli. Král v
onom boji osobně zaměřoval děla a jedné velké lodi prorazil příď.</div>
<div class="Import4">
V říjnu padla delegace Rochellanů padla před vladařem na
kolena a žádala o milost. Ludvík vjel do města jako rozhněvaný vítěz, jeho hněv
se však při pohledu na vyhladovělé a nemocné lidské trosky uvnitř hradeb
rozplynul. Zničil sice městská privilegia a rozbořil hradby, současně však
ušetřil životy. Okamžitě nařídil rozdělovat Rochellanům jídlo a sám šel
příkladem. Skončila epopej, při níž skutečný d´Artagnan na rozdíl od románového
nikdy nebyl. V době, kdy Dumasovi hrdinové odvážně snídali na baště svatého
Gervaise, bylo Charlesu de Batz d Artagnan okolo deseti let.</div>
<div class="Import4">
Nebylo divu, že král Ludvík pod tlakem neustálých problémů a
zápasů ztrácel síly. Jen vůle a vědomí povinnosti ke koruně pomáhaly překonávat
stále častěji se hlásící bolesti, jen Richelieuova opora vladaře burcovala ze
záchvatů melancholie. Předčasně stárnoucí panovník přestával být tím mladíkem,
který alespoň občas propadl záchvatu veselí. Začal se podobat obrazu, který nám
o něm vtiskl Dumas.</div>
<div class="Import4" style="text-align: justify;">
Na jihovýchodě země se vyhrotil
spor z hlediska evropské rovnováhy mimořádně citlivý. Savojsko a severoitalská
knížectví tvořila území, na jehož ovládnutí záviselo, zda se kolem Francie
spojí državy španělských Habsburků s rakouskými. Karel-Emanuel Savojský ve
sporu o Mantovu hrál na habsburskou stranu. A tak se Ludvík XIII. znovu
postavil do čela armády. Spolu s maršálem de Bassompierre vytrhl v lednových
mrazech přes Alpy. V čele 35 tisíc mužů prošel Ludvík soutěskou Suse a v závěru
tažení s Francouzskou gardou, mušketýry a svými Švýcary zaútočil na pevnost
Gélase, jejíž palisády osobně ztekl. V povědomí potomstva zůstaly jména
vojevůdců, kteří přešli Alpy: Hannibal, Suvorov, Bonaparte... Na Ludvíka se
poněkud zapomnělo...</div>
<div class="Import4">
Porážku Savojska dovršil v následujícím roce Richelieu dobytím
Pignerolu, brány do Itálie.</div>
<div class="Import4">
Roku 1630 Ludvík XIII. onemocněl tak vážně, že se jeho
okolí začalo zabývat, kdo přijde na trůn po něm. Králův skon se očekával každým
okamžikem. Královna-matka, Monsieur a velmožové už připravovali Richelieuovo
odstavení. Král se neočekávaně uzdravil, Marie Medicejská však nepřestala
naléhat, aby byl Richelieu zbaven úřadu.</div>
<div class="Import4">
Stupňovaný nátlak vyvrcholil 10. listopadu 1630. Ludvík se
nalézal u matky v jejím pařížském Lucemburském paláci. Služebnictvu dala Marie
Medicejská rozkaz nikoho nevpouštět. Richelieu měl být od krále izolován. Matka
doufala, že syna přemluví. Její spojenci už s jistotou čekali kardinálův pád.
Náhody se dějí! Kardinál znal z dob, kdy byl Mariiným favoritem, tajné palácové
dveře. Objevil ve chvíli, kdy Florenťanka nasadila všechny zbraně , aby dosáhla
kardinálovu nemilost. Označila jej za nejodpornějšího ze všech lidí. Zdálo se,
že její citové vydírání konečně syna zlomí.</div>
<div class="Import4" style="margin-right: 64.8pt;">
"Sire, dáte přednost sluhovi
či matce ?" odvážila se říci ta pramálo mateřská žena.</div>
<div class="Import4">
Richelieu věřil, že je ztracen. Před oběma poklekl, svou
bývalou protektorku prosil o odpuštění.</div>
<div class="Import4">
Král, znechucený matčiným nátlakem a neurotizovaný celým
výstupem, kardinálovi přikázal, ať odejde! Zdrcený Richelieu zmizel, doma začal
pálil písemnosti a chystal se uprchnout. Stoupenci Marie Medicejské jásali.
Předčasně! Ludvík zatím odjel do jediného místa , kde měl klid, do svého
oblíbeného a tehdy velmi malého loveckého zámečku Versailles. I nyní v něm
převládl pocit zodpovědnosti. Dal zavolat kardinála a ten nabídl svou demisi.</div>
<div class="Import4">
"Jsem více vázán svému státu než své matce," řekl
tehdy panovník. Onou větou si rval srdce z těla, současně však svému ministrovi
a jeho schopnostem i oddanosti skládal největší hold.</div>
<div class="Import4">
"Nemějte obavy, ublíží-li vám, bude to, jako by ublížili
mně!" dodal.</div>
<div class="Import4">
Marie Medicejská a s ní všichni ostatní prohráli. Onen den
vstoupil do historie jako Den zklamaných. Až do února 1631 však král proti
matce nezasáhl. Uražená žena ale s útoky nepřestávala. Dne 22. února se pod
tlakem okolností Ludvík XIII. rozhodl k bolestně energickému řešení.
Oznámil Mariino rozhodnutí neúčastnit se zasedání Rady, vystoupil s vášnivou
obžalobou jejích činů a de facto ji označil za veřejného nepřítele. Nepřítele,
kterého do poslední chvíle miloval. Vypověděl královnu od dvora a ze země.
Rozloučil se s ní bez polibku a chladně. Nikdy už ji nespatřil...</div>
<div class="Import3">
"Tento náladový a nevěrný král chtěl být mermomocí
nazýván Ludvíkem Spravedlivým a Ludvíkem Cudným. Pozdější pokolení st<span style="font-style: normal;">ě</span>ží chápou tuto povahu, neboť historie zná jen
její činy, a ne úvahy, z nichž vycházely." <span style="font-style: normal;">I
toto je věta ze Tří mušketýrů. Cožpak Ludvíkovy činy dostatečně o věrnosti
nevypovídaly?</span></div>
<div class="Import4">
Bolest nuceného rozchodu s matkou jako kdyby vyvolala sérii
dalších obětí, v nichž však král počínal s takovou krutostí, že ji ani zájem
státu neomlouval. Směs houževnatosti, pýchy, vůle a tyranského přesvědčení o
vlastní neomylnosti dokonce překryly až dosud zřetelný Ludvíkův cit pro právo,
který mu přídomek Spravedlivý skutečně vysloužil.</div>
<div class="Import4">
Nejmutnějším příkladem byl proces s maršálem de Marillac.
Soudní frašku si klidně mohly později vzít za vzor revoluční tribunály. Marné
byly přímluvy o milost, král sám vydal pokyny k exekuci, vykonané v květnu
1632. Podobně dopadl o málo později vévoda, maršál a admirál Henri II. de
Montmorency, který se na straně králova bratra pokusil vzbouřit věčně neklidný
jih země. Přes prosby dvora si král uvědomil, že živý Montmorency by vždy
představoval hrozbu, mrtvý že však bude výstrahou.</div>
<div class="Import4">
"Udeřte odvážně," byla poslední maršálova slova,
určená katu.</div>
<div class="Import4" style="margin-right: 64.8pt;">
Poděšený králův bratr prchl až do
Bruselu za matkou. Trvalo dva roky než vzal král Monsieura na milost.</div>
<div class="Import4">
Francie se v té době připravovala k válce. Až do roku 1635 si
počínala zdrženlivě, vědomá si své nepřipravenosti a vnitřní rozpolcenosti. Na
přelomu let 1634 a 1635 však dva Richelieuovi nejschopnější diplomaté, kardinál
Mazarin, muž s velkou budoucností, a Otec Josef, kapucínská pravá ruka Jeho
Eminence, stvořili koalici s papežem, Holandskem, Švédy a německými protestantskými
knížectvími.</div>
<div class="Import4">
Ludvík XIII. rovněž nezahálel. Tehdy sice královský dvůr
zářil krásnými kostýmovými slavnostmi, v nichž král nalezl zálibu a z nichž
balet Merlaison, popsaný i Dumasem ve Třech mušketýrech, sám navrhoval.
Současně však s nadáním a zanícením dobrého ministra války připravoval vojska.</div>
<div class="Import4" style="margin-right: 79.2pt;">
Dne 19. května 1635 stanul herold
Francie před kardinálem-infantem, správcem španělského Nizozemí. S obřadnou
formulací, že "Jeho Veličenstvo se rozhodlo obhájit pravdu zbraněmi",
vstoupila vojska Francie do Třicetileté války.</div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrRQN393lTGgFS2mTyztBzAVyS8Q_W5sHM4aN-0c6SgpImWLFCrUL-s-IkaXy3M2f8YyLhWW_jbRNVepgaPws4SGnrUFbiaD9NE87KQOHe2SOm2Edt45qadnzlTb3I66w_GE1QRz9eF1c/s1600/la-reine-anne-dautriche-by-2.jpeg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1394" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrRQN393lTGgFS2mTyztBzAVyS8Q_W5sHM4aN-0c6SgpImWLFCrUL-s-IkaXy3M2f8YyLhWW_jbRNVepgaPws4SGnrUFbiaD9NE87KQOHe2SOm2Edt45qadnzlTb3I66w_GE1QRz9eF1c/s400/la-reine-anne-dautriche-by-2.jpeg" width="347" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Královna Anna Rakouská</i></td></tr>
</tbody></table>
<div class="Import4">
Navzdory všem přípravám to nebyl šťastný vstup. Protiofenzíva
v Lotrinsku a Franche-Comté hnala Francouze zpět. Král se roznemohl a musel
armádu opustit. Právě tehdy prožil svou jedinou opravdovou, i když opět
platonickou, lásku s Louisou de La Fayette. Zatím však padl Catelet a Corbie a
nepřátelská vojska měla volnou cestu na Paříž. Nastala panika, kdekdo prchal z
hlavního města. Ludvík znovu projevil obdivuhodnou rozhodnost. Parlament, který
se odvážil vystoupit s poraženeckými návrhy, okřikl:</div>
<div class="Import4">
"Zakazuji, abyste byli mými poručníky a míchali se do
záležitostí státu!"</div>
<div class="Import4">
Zázrak, téměř nikým z notáblů neočekávaný, se stal! V
obrovském vzepětí celonárodní vůle a nadšení, připomínající <i style="mso-bidi-font-style: normal;">levée en masse </i>pozdější Francouzské
revoluce, se zrodila nová armáda a toto vojsko vrhlo císařské oddíly
Piccolominiho, de Wertha, Gallase a prince Savojského zpět. Koncem roku 1636
měla Francie téměř všechna svá území zpět.</div>
<div class="Import4">
Bezprostřední nebezpečí nebylo zažehnáno a Ludvíkův bratr
Gaston znovu spřádal intriky k odstavení Richelieua. Tentokrát jinak velmi
schopná kardinálova policie selhala a stačilo už, aby Gaston Orléanský pokynul
mužům, kteří by se na Jeho Eminenci vrhli. Gaston ve chvíli, kdy stál tváří v
tvář volbě i kardinálovi, ztratil opět odvahu a nedůstojně uprchl.</div>
<div class="Import4">
Až o rok později se kardinálovi lidé dozvěděli, jakému
nebezpečí první muž po králi unikl. Královna v této záležitosti opět nebyla
zcela bez viny a pomýšlela na útěk ze země. Jen dík obratnosti své dvorní dámy
Marie de Hautefort se podařilo sladit výpověď Anny Rakouské s doznáními jejího
komorníka La Porta. I tak to byla pro Ludvíka zlá zpráva, z níž vyplývalo vážné
podezření, že jeho choť v době války jednala s nepřáteli země! Nad královnou
viselo zapuzení.</div>
<div class="Import4">
Tehdy Richelieu opět ukázal svou státnickou velikost. Mezi
přátele Anny Rakouské rozhodně nepatřil, zájem země však byl i kardinálovým
zájmem. Tím spíše, že rozpad bezdětného manželství by jen urychlil nástupnictví
Monsieura, a to znamenalo zničení všeho, co Richelieu budoval. Proto královnu,
která už na kolenou prosila o shovívavost, obrazně i doslova pozvedl ze země.</div>
<div class="Import4" style="margin-right: 64.8pt;">
Pak vzniklo další spiknutí a jeho
duší byl tentokrát kardinál. Cílem však nebylo svržení krále, naopak! Šlo o
pokus oba manžele smířit, obnovit jejich společnou domácnost i soužití a
pokusit se tak dát zemi dědice.</div>
<div class="Import4">
Král v nedávné době rezignoval na platonický vztah se slečnou
de La Fayette, která odešla do kláštera. I ona, přestože Richelieua neměla
ráda, Ludvíka přemlouvala, aby se s Annou Rakouskou smířil.</div>
<div class="Import4">
Dne 5. prosince 1637 opustil panovník Versailles a hodlal
přenocovat v Saint-Maures. Po cestě navštívil Louisu de La Fayette v jejím
klášteře Chaillot za pařížskými hradbami. Vypukla bouře a zdálo se, že hned tak
neskončí. Louisa i velitel králových stráží Guitaut Ludvíka přemlouvali, ať
nepokračuje dál a vrátí se do Louvru. Král namítal, že nelze, jeho příjezd už
byl ohlášen jinde. Král totiž žil v mnoha ohledech prostě, jel-li jinam,
putovalo jeho lože a nábytek s ním, a v Louvru král teď neměl kde hlavu složit.</div>
<div class="Import4">
Koho napadlo jako prvního, že je to ideální příležitost ke
sblížení s Annou Rakouskou ? Bouře neustávala, prosby rostly, Guitaut
pokrytecky namítal, že královna ráda Jeho Veličenstvo přivítá ve svých
komnatách, dovolával ohledů na královo zdraví i soucitu se svými muži. Konečně
s povzdechem rezignace vladař Francie svolil. Guitaut bez meškání skočil na
koně a bouře nebouře cválal ohlásit panovníka v Louvru.</div>
<div class="Import4">
Stal se zázrak, o němž budou další století spisovatelé i
historikové nejednou pochybovat! Měsíc po bouřlivé noci bylo jasná, že se
královna nalézá v požehnaném stavu.</div>
<div class="Import4">
Mnozí dodnes tvrdí, že se Ludvík XIII. stal obětí
manipulace, že otcem dítěte byl kdosi jiný a ona noc měla pouze už existující
královnino těhotenství zakrýt. Za otce se pokládal šlechtic od dvora, Richelieu
(je nepravděpodobné, že by takto povedl svého pána), Mazarin (který byl v oněch
měsících jinde) či dokonce dávno mrtvý Buckingham. Upozorňovalo se na rozdíly
povah i vzhledu mezi Ludvíkem XIII. a jeho synem, pozdějším
Ludvíkem XIV., připomínal se mléčný zub, s nímž se dítě narodilo...
Zastánci legitimity potomka, počatého oné noci, bránili čest Anny Rakouské s
tím, že při otevřenosti života dvora a neustálém špiclování by jakýkoliv
milenec neměl šanci na utajení. Odpůrci namítnou, že by určitě měl mnoho šancí,
kdyby za vším stál kardinál, jehož nejvlastnějším zájmem bylo, aby
Ludvík XIII. dědice měl! A tak dále....</div>
<div class="Import4">
Pravdy se nedopátral nikdo. Jisté je, že v září se Anně
Rakouské a Ludvíku XIII. narodil následník, jemuž bylo dáno jméno Louis
Dieudonné, Ludvík Božídar. Zdálo se, že skutečně jde o dar od Boha, že miliony
mší, procesí a modliteb byly vyslyšeny. Linie Bourbonů i pokračování
Richelieuovy politiky byly zajištěny. Zbývá dodat, že za čas se královským
manželům narodil další syn Filip!</div>
<div class="Import4">
Na dědice trůnu měla Francie nejvyšší čas. Král chátral,
stejně jako země. Těžko říct, kdo byl vyčerpán víc. Francie ožebračovaná válkou
a daněmi, zmítaná vzpourou bosáků, nejchudšími z chudých ? Nebo
Ludvík XIII., sužovaný migrénami, dnou, vředy a furunkly, stále více
melancholický a snící o dožití v klidu nábožného rozjímání?</div>
<div class="Import4">
Král ještě nepřekročil čtyřicítku, byl však už jen karikaturou
onoho lovce a vojáka z portrétů. Schoulený ve svém majestátu přestal po odchodu
slečny de La Fayette do kláštera doufat v citový soulad se ženou. Ani
královnina dvorní dáma Marie de Hautefort, snad králem milovaná, ale trápící
jej svou vrtkavostí, nevytrhla Ludvíka z chmur. Asi ani nemohla, když se mu
sama nabízela, ostýchal se jí vladař dotknout. Vzrůstající hrůza ze všeho světského,
devótnost a morbidita vzdalovaly krále světu živých.</div>
<div class="Import4">
Se změněnou mentalitou šla ruku v ruce podezíravost a krutost.
I synovi král ukazoval smutnou tvář. Hněval se, že Dauphin jako první slůvko
řekl "máma". Jediné, na co Ludvík dbal, byla sláva Francie,
splývající s jeho majestátem. A země dobývala konečně vítězství za vítězstvím.
Získala Brisach, klíč k Porýní. Zmocnila se Arrasu, kam král své maršály poslal
s neodolatelnou větou:</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
"Odpovídáte svými hlavami za
dobytí města."</div>
<div class="Import4">
Jen dvakrát se ještě král rozzářil. Poprvé při narození
druhého syna. Podruhé, když mu obratný Richelieu postavil do cesty svého
chráněnce, mladého a okouzlujícího markýze Henriho de Cinq-Mars. Král naposledy
zadoufal, že nalezl spřízněnou duši.</div>
<div class="Import4">
Cinq-Mars se stal Ludvíkovým milcem, favoritem a mužem zcela
ovládajícím citově vyprahlého krále. Elegantní šlechtic, jemuž se brzy říkalo
pan Le Grand, pan Velký, však začal rychle krále neurotizovat a týrat náladami.
Pod dojmem vlastní důležitosti přestal poslouchat Richelieuovy rady. Skupina
šlechticů kolem něj cítila, že po starcích by měli přijít na řadu oni, mladí.
Cinq-Mars začal konspirovat se Španěly proti kardinálovi. Snad chtěl krále
upozornit na strašlivou bídu země a hrůzu války, jedny z důsledků kardinálovy
politiky.</div>
<div class="Import4">
Markýzův vliv už byl tak velký, že Richelieu najisto počítal
se svou nemilostí. Pak jeho policie zachytila kopii tajné smlouvy, kterou pan
Le Grand uzavřel se Španělskem. Král, jemuž Richelieu dokument předložil, byl
zasažen na nejcitlivějším místě. Nechtěl uvěřit, že za vším stojí ten, jehož
miloval. Monsieur, opět do všeho zapletený, však dotvrdil, že to vše je
Cinq-Marsovo dílo.</div>
<div class="Import4">
Dne 12. září 1642 vystoupil usmívající se Henri de Coiffer
d´Effiat, markýz de Cinq-Mars v elegantním oděvu na prkna popraviště v Lyonu.
"Co to, pánové, mé neštěstí vás dojímá víc než mne ?" pozdravil
ztichlé soudce a pak hned položil hlavu na špalek.</div>
<div class="Import3">
"Ludvík, jako všichni slaboši, postrádal
velkodušnosti", <span style="font-style: normal;">konstatuje v závěru Tří
mušketýrů Velký vypravěč. Kolikrát, alespoň ve věcech království, Ludvík
osvědčil, že mu nic není tak vzdáleno jako slabošství? Ani teď nebyl slaboch. A
velkodušnost si dovolit nemohl!</span></div>
<div class="Import4" style="margin-right: 79.2pt;">
Král nic nedal na prosby
nejmocnějších a milost Cinq-Marsovi neudělil. Mísily se v něm pocity lítosti,
zrady, pomsty i žalu. V době popravy prý hrál šachy a poznamenal:</div>
<div class="Import4" style="margin-right: 64.8pt;">
"Chtěl bych vidět ten
obličej, jaký teď pan Le Grand dělá!"</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
Vzápětí upadl do hlubokého smutku.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh3YilSDw_rG8XWwVuUEtbFGc3E5x2u-p-8tosFyiXJYkFqUNxvxfj2gMjyTXfr1WrZU08_WeITqy-ZKdhqRiEx-4BjLJvS44W2ifFqRmCGn3t2nDMPC3F9rW7z8I4Kdx4bTCDquCjMpdA/s1600/Louis_XIII_%25281601-1643%2529.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1020" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh3YilSDw_rG8XWwVuUEtbFGc3E5x2u-p-8tosFyiXJYkFqUNxvxfj2gMjyTXfr1WrZU08_WeITqy-ZKdhqRiEx-4BjLJvS44W2ifFqRmCGn3t2nDMPC3F9rW7z8I4Kdx4bTCDquCjMpdA/s640/Louis_XIII_%25281601-1643%2529.jpg" width="408" /></a></div>
<div class="Import4">
Bylo to poslední spiknutí, které král zažil. Kdyby měl
Cinq-Mars více trpělivosti a obezřetelnosti, dočkal by se úspěchu. Král i jeho
ministr totiž umírali. V listopadu 1642 se Ludvík XIII. smířil s
kardinálem, od nějž jej oddělil Cinq-Mars. Bylo to poprvé a naposledy, kdy
Ludvík XIII. na Richelieua vskutku zanevřel! Smířili se na poslední
chvíli. Vyčerpaný, bolestmi trpící a přesto vojska do pole vedoucí kardinál
položil Ludvíku XIII. k nohám poslední vavřín svého válečnického úsilí,
Perpignan, klíč k jihu a Pyrenejím. Odkázal ještě králi svůj palác a v prosinci
1642 zemřel.</div>
<div class="Import4">
Ani králi mnoho času nezbývalo. Smíření s okolím, náprava
bezpráví a zabezpečení životního díla se stalo smyslem posledních měsíců
Ludvíkova života. Bratr Gaston byl povolán zpět ke dvoru. Z Bastilly a dalších
pevností vyšli ti, kteří tu byli po předchozích komplotech zavřeni: bělovlasý
Bassompierre, s nímž Ludvík táhl přes Alpy, Vitry, který na králův rozkaz kdysi
zastřelil Conciniho, César Vendôme, jemuž ve vězení zemřel bratr. Místo ve své
radě dal král Richelieuovu odchovanci, kardinálu Mazarinovi. Cílevědomý a
lišácký Ital ještě stihl Ludvíkovi pomoci zajistit správu země po dobu synovy
nezletilosti.</div>
<div class="Import4">
Království měla po panovníkově smrti vládnout regentská Rada,
v níž většina Richelieuových věrných zabezpečovala kontinuitu koncepce.</div>
<div class="Import4">
Jen královně král zcela neodpustil a dělal vše proto, aby
nemohla rozhodovat. Bál se po mnoha zkušenostech, aby Anna Rakouská nešla ve
šlépějích jeho matky ?</div>
<div class="Import4" style="margin-right: 72.0pt;">
Dne 21. dubna 1643 si na lůžko
upoutaný a o beznadějnosti svého stavu informovaný Ludvík XIII. povolal
prvorozeného syna, právě slavnostně pokřtěného.</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
"Jak se jmenujete ?" zeptal
se.</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
"Ludvík XIV.,"
odpověděl Dauphin.</div>
<div class="Import1" style="margin-left: 28.8pt;">
"Ještě ne,"povzdechl si
trpce král.</div>
<div class="Import4">
Dne 10. května prý měl panovník podivný sen. Zdálo se mu o
velkém vítězství francouzských zbraní nad Španěly, o bitvě, v níž se rozhodlo o
vítězství Francie ve Třicetileté válce. Nechtěl uvěřit, že to byl jen sen. Brzy
po jeho smrti dorazili poslové se zprávou o velkém triumfu mladého vévody
d´Enghien, budoucího Velkého Condé. Vítězná a rozhodující bitva, jíž král
předpověděl, se strhla u Rocroi.</div>
<div class="Import4" style="margin-right: 64.8pt;">
"Ví Bůh, jak jsem rád, že
odcházím k němu," pronesl v posledních dnech panovník, jemuž se život stal
slzavým údolím, povinnost údělem, smyslem, cílem i břemenem nejtěžším.</div>
<div class="Import4" style="margin-right: 64.8pt;">
Majestátní roli Jeho Veličenstva
Nejkřesťanštějšího krále hrál důstojně až do konce. Dne l4. května 1643, ve
výroční den smrti jeho otce, se u Ludvíkova lůžka shromáždil celý dvůr. Král
byl zaopatřen všemi náležitostmi křesťana a všichni věděli, že mu zbývají jen
hodiny či minuty. Komnata byla zaplněna do posledního místečka, přítomní
upírali oči na voskovou tvář, nedalo se dýchat, vladař při vědomí však
nenařídil, ať otevřou okna či odejdou. Neslučovalo se to s rituálem jeho
představ! Důstojně, s tiše vysloveným jménem Ježíšovým na rtech, odešel hlavní
herec posledního aktu ze scény. </div>
Jiří Kovaříkhttp://www.blogger.com/profile/07104593800493494378noreply@blogger.com0