Kamarád, který se občas objeví v hospodě, kam víceméně pravidlně jednou za týden jdu, abych poklábosil, vyčistil hlavu, přibrnkával jiným na kytaru a občas i zahrál sám, mě před pár týdny dostal jednou písničkou, kterou bych právě od něho příliš nečekal. Patřila spíš do okruhu mého zájmu a k těm, po nichž léta pasu, až na výjimky dosti bezúspěšně, protože je to písnička lidová, česká a vojenská. Spadá mezi ty rekrutské, ve kterých si mládenec zpravidla stěžuje, že se na vojnu dostal omylem, že za to může holka, která mu zlomila srdce, či pití, případně pak kombinace obou na mužskou rozvahu zhoubných ingrediencí. Tuhle věc, která mě chytla za srdce, nazpíval před mnoha lety Žalman a spol., vyšla na desce (později CD) s názvem Tu neděli po ránu a já bych byl velmi rád, kdyby všichni, kdo mají lidovky v podání Lohonky-Žalmana nebo jím před časem vedenými Minesenngry rádi, nebrali přiložené video ani jako pirátství, ani jako reklamu, jen jako výraz čirého obdivu.Koukni, holka, koukni,/ kterak jsou mě ztloukli/ v tej klášterskej hospodě/ a to všechno pro tebe, říká první sloka písničky V tej klášterskej hospodě, teskně prostého a poněkud nejasného příběhu, který je těžko někam dobově zasadit. Jde o Klášter kousek severně od Nepomuku? Pak by se jednalo o jihočeskou, čemuž odpovídá i z duru do mollu klesající a stoupající melodie, jenže kdy vznikla? Šla si domů s vojákem, s tím francouzským pěšákem, zpívá se o kus dál.Jak se mohl dostat Francouz do jižních Čech, kde nějakému nešťastníkovi přebral holku, dost hloupou na to, aby se nechala oslnit zpěvavou řečí, z níž nerozumněla ani slovo, a kouzlem uniformy? Napadají mě dvě možnosti, buď roku 1741, kdy na Prahu a od Prahy táhlo vojsko maršála Louise Charlese Augusta Fouqueta, vévody de Belle-Isle, možná rok 1805, kdy se do jižních Čech mohly dostat přední stráže Bernadottova sboru, mnohem spíše pak ale rok 1809, v němž na Klatovsko a na Plzeňsko pronikly od Řezna jednotky amrádního sboru maršála Davouta. Ten nebožák z písničky nevěru své milé na jednu noc neunesl, v hospodě se serval, možná kvůli dobré pověsti oné holky, bycha pozdě honící, a pak se dal, dobrovolně či nuceně, k jezdectvu, ke kyrysarům, takže to musel být chasník urostlý, silný a ne hloupý... Nu což, snad poznal svět a přestal naříkat, protože tahle zbraň byla prestižní, závdavek na žold slušný, zacházení na poměry doby dobré a "bílý kabát" bezpochyby učaroval mnoha jiným holkám, podobným té, která mládenci nasadila parohy...
Rakouští huláni na plátně Mikoláše Alše Ubytování
Trochu jsme si tuhle písničku pobrukoval, zkoušel si ji i zabrnkat, a když na mně zrovinka včera sedla vánočně poetické atmosféra, dostal jsme nápad, že ji sem s nějakým nesouvislým povídáním přihodím. Písniček tu už bylo docela dost (viz štítek lyrics), i když v posledních měsících jsem na ně jaksi pozapomněl, jenže jak ji vpasovat do adventního času na stránky pohříchu militaristické? A čím video, na němž sem písničky vkládám, opentilit obrazově, když Ottenfelda jsem už vyplýtval na píseň jednoho rakouského granátníka? Pak to přišlo já si říkal, jak jsou věci jednoduché, jen si vzpomenout. Kdo z našich předků sbíral vojenské lidové písně krom Erbena, Sušila, Rittersberga či Jeníka z Bratřic? Jasně že Mikoláš Aleš, který nás, starší, provázel školními čítankami a řadou knih, až se nám (nebo alespoň mně) jeho selky, husité a sedláci omrzeli. Jenže je tu jeho Špalíček, kniha asi dnes zapomenutá, a v ní řada známých či méně známých lidovek tohoto druhu, byť jen s první, nanejvýš druhou slokou, zato však vyzdobené pérovkami, na kterých ožívají rakouští kyrysníci, švališeři, dragouni, husaři, ba i markytánky a tu a tam dokonce pěšák. Aleš měl k rakouskému jezdectvu vztah osobní, pramenící z dětství a rodinných příběhů, neboť bratr jeho děda (rovněž Mikoláš Aleš) sloužil u "černých kyrysarů", u pluku Nr. 6, s nímž dojel v posledních dnech Napoleonovy vlády až k Paříži, jenže tu 23. března 1814 ve špitále v Sens v départementu Yonne skonal. Krom toho zde byl Tomáš Famfule, malířův strýc z matčiny strany, švališer, o němž napsal pozoruhodnou studii Alois Jirásek. Takže tady máte vše dohromady, lidovku v Žalmanově podání (lepší rozlišení je na youtube, prolink najdete v nadpisu nebo prostým kliknutím na video), Alšovy pérovky (z jeho kreseb, ať jsou jakékoliv, na mne dýchá i trochu Vánoc, neboť k této době patří stejně jako Lada) a povídání o vojácích i jejich strasech... Zkuste se trochu uvolnit, kliknout (nebo překliknout na video vpravo dole s logem YouTube) a poslouchat, myslím, že vám padne do noty...
Žádné komentáře:
Okomentovat