CESTA ROBRECHTA BRIKEA NA SVATOU HELENU (2)

Sám sobě jsem slíbil, že do Vánoc přeložím druhou a závěrečnou část vyprávění Robrechta Brike z Belgie o cestě na ostrov Svaté Heleny; zde je spolu s ilustrativními obrázky, které jsme posbíral, i s přáním krásných Vánoc... Do prolinku skrytého v nadpisu, dávam přesměrování na první část, abyste ji nemuseli hledat.

MOJE CESTA NA SVATOU HELENU (MON VOYAGE A SAINTE HELENE) - 2. část

Robrecht Brike, Belgie

Plantation House

Venku začalo drobně pršet. Nad našimi hlavami rychle plují nárazy větru hnané mraky. Znovu nastupujeme do minibusu, opouštíme planinu Longwoodu a stoupáme stále výš, abychom dojeli na vrchol jednoho hřebene. Kolem sebe vidíme jen pastviny a béžově zbarvené krávy, živící se ostrou, hustou trávou. Při sjezdu z výšin za sebou necháváme nečas, obloha se modrá a slunce pěkně hřeje.

Plantation House s Johathanem

    Naší příští zastávkou je guvernérova rezidence Plantation House, postavená kolem roku 1791 na zakázku Východoindické anglické společnosti. Je to pěkné sídlo, situované v půlce svahů nad zeleným údolím, chráněné před pochmurným počasím výšin a dost vzdálené od veder, které v letních dnech do Jamestownu doslova buší. Napoleon sem nikdy nechtěl vkročit. Choť guvernéra jménem Jean nás vítá vlídně. V dobré náladě ukazuje různé sály i pokoje rezidence. Po návštěvě nám nabídne setkání s nejstarším obyvatelem Svaté Heleny, Jonathanem, shrbenou obří želvou, přivezenou ze Seychellských ostrovů roku 1882 a narozenou ve třicátých letech 19. století; její věk se tedy odhaduje na 180 let! Schovává se v koutě parku, kde soustředěně kouše nepoddajnou trávu a s chutí ji žvýká. Přitom se nechá drbat na krku, překvapivě nesmírně jemném a hřejivém.

High Knoll

Při návratu do Jamestownu ještě navštěvujeme ruiny High Knoll, opuštěné pevnosti, postavené roku 1894 na místě citadely z roku 1790, do níž se měli uchýlit obyvatelé v případě nebezpečí invaze. Říkám si, kdo by asi mohl takovou invazi podniknout a jak by flota toho neznámého vůbec mohla ohrozit národ vládnoucí nad oceány? Místní průvodce, anglický archeolog, si myslí, že High Knoll mohl sloužit jako vojenské shromaždiště Svaťanů v případě všeobecné vzpoury proti koloniálnímu systému, k této hypotéze ale nenalezl žádný doklad.

High Knoll

    Po návratu do Jamestownu usoudím, že si půjdu zaplavat do nekrytého bazénu mezi silnicí do přístavu a zdí, která jej obepíná. Bazén má úctyhodnou délku 25 m a obklopuje jej terasa, na níž se mohou návštěvníci slunit v leže na plážových lehátkách, které tu mají k dispozici zdarma. I když je stále vedro a do večera daleko, využijeme toho jen tři.

Moře

Další den, ve čtvrtek 4. listopadu, jsme vypluli v malém rybářském člunu na moře. Je trochu zvlněné, na však natolik, abychom se něčeho obávali, říká kapitán. Nebe je jasné, slunce vidíme a zůstáváme blízko břehů, protkaných skalami i malými zátokami, v nichž plavou stovky rybek, chráněných tu před predátory, číhajícími dál na otevřeném moři.

Santa Helena na obzoru...

    Doplouváme k jihozápadnímu cípu ostrova, kde je moře čím dál dravější. Do hry se tu zapojuje proud od jihovýchodu. Vrcholky vln se pění a prudce se zvedají do vzduchu. Kapitán usoudí, že je čas na půlobrat a odplutí do klidnějších vod. Naviguje blíž ke břehu, pár metrů od skal. Vlevo objevujeme velké skalisko bělavé trusem. To je Egg´s Island (Ostrov vajec), kde mají útočiště tisícovky ptáků.

    Pak zamíříme k zátočině Lemon Valley, jednomu ze tří míst na západní části ostrova (těmi dalšími jsou údolí Jamestownu a Ruppert´s Valley), kde může loď spustit kotvu. Před přídí člunu se rychlostí stejnou, jakou plujeme my, míhají dva stíny. Ryby plují vodou graciézně, s pomocí dvou velkých křídel, a kapitán nám potvrzuje, že jde o dvě ploutve mant! Jediným úsporným a silným pohybem se ponoří a zmizí v tyrkysově modré vodě.

Santa Helena na litografiích z 19. stol.

   V Rupert´s Valley nikdo nežije, zůstává neobydlené. Jsou tu cisterny ke skladování paliva, používaného pro výrobu elektřiny. Nachází se tu továrna na tuňákové konzervy a tuňák se loví ve vodách Svaté Heleny.

    Plujeme zpět do Jamestownu a já jdu k sobě. V úzkých městských uličkách panuje vedro. Suzy´s bed & breakfast, kde bydlím, leží kilometr od přístavu. Jdu přes tržiště, po pěti stech metrech se ulice stáčí napravo, mine kryté tržiště a pak zatočí vlevo, načež začne stoupat rovnou až na konec města. U Suzy´s  lemuje ulici veranda dlouhá jako celá domovní fasáda. I když uvnitř nikdo není, vchodové dveře se nezavírají. Vcházím do salonu vybaveného pohodlnými křesly, z nichž je vidět na televizi s plochou obrazovkou.

Vpravo cesta z Jamestownu, vlevo dole High Knoll...

    Nalévám si šálek čaje, horká voda je v termosu, stoupám ke svému pokoji do prvního patra a předtím nesmím zapomenout vyplnit lístek s tím, čemu bych dal přednost k zítřejší snídani. Zakřížkuji čtverky s pomerančovým džusem, kávou, topinkou, slaninou, volským okem a fazolemi. Tahle anglická snídaně má tu výhodu, že nahradí i oběd.   

Plantation House a Longwood House (Wa 

    Jdu do pokoje, nastavím radiobudík; něčí hlas oznamuje, že někdo z obyvatel Jamestownu zemřel, a informuje o datu pohřbu. Pak hlásí, že se tuto sobotu vrátí RMS Saint-Helena, která podnikla zpáteční plavbu k Ascensionu, ostrovu neobydlenému až do roku 1815, kdy jej obsadili Angličané, aby zabránili případnému francouzskému vylodění.

   Chvíli si čtu. V koutě pokoje si všimnu čistého povlečení, které tu nechala pokojská. Slunce zapadá. Stovky loskutáků posvátných, černých ptáků s červenými skvrnami na krku a na hlavě, dovezených sem z Indie, se shlukují na několika velkých stromech, rostoucích kolem zdi zdejšího hřbitova, jenž se časem proměnil v hřiště. Jejich vzrušený pokřik rozežene ospalou atmosféru Jamestownu. Jak se setmí, ptáci zmlknou a kakofonie začne znovu až ráno, chvilku před východem slunce.

Muzeum v Jamestownu

V pátek 5. listopadu se jdu podívat do městského muzea nedaleko od tržiště. Přízemkem projdu dost rychle a v prvním patře se pokouším soustředit na těch pár vystavených exponátů, na model portugalské lodě, která ostrov objevila, uniformu nějakého anglického vojáka, meče a křesadlovky, kresbu popisující geologii ostrova, či fotografie z konce 19. století, na nichž jsou vidět ještě nedlážděné ulice a chátrající domky.

    Když se chystám k odchodu, přijde se na mne podívat správkyně muzea, paní Lucinda Caesar. Říká, že mám smůlu, když jsem neviděl výstavu o otrokářství na Svaté Heleně, co tu nedávno byla. Vidí, že mě to zaujalo, a vypráví.

Biliárový sál v Longwood House

    V srpnu 1818 zbil jeden majitel mladou otrokyni a Hudsona Lowa, guvernéra, to pohoršilo. Poprvé se zde setkal s týráním otroků a rozhodl se jednat. Svolal ředitele Východoindické anglické společnosti, kteří na ostrov Svaté Heleny dohlíželi před Napoleonovým připlutím a měli ji znovu řídit po jeho smrti, jakož i po odplutí Francouzů. Pár měsíců nato, v prosinci 1818, dospěli k dohodě, která nařizovala, že všechny děti otroků, které se narodí po Vánocích 1818, budou svobodné, ale za jistých podmínek. Dívky i chlapci musí v šestnácti až osmnácti letech vstoupit do služeb majitelů jejich rodičů.

Jídelna

Roku 1828 vydala londýnská vláda dekret, který všude rušil otroctví, a British Navy pověřila stíhat na mořích všechny, kteří s otroky obchodují. Flota, pověřená inspekcí Atlantiku, měla mít Jamestown jako záchytný přístav.

   Osvobozené otroky usadili v Lemon Valley, Rupert´s Valley a v pevnosti na High Knoll. Byli v zuboženém stavu, chyběla jim potřebná lékařská péče i vyvážená strava a třetina z nich zemřela.Roku 1828 dala Východoindická anglická společnost svobodu všem otrokům, kteří na Svaté Heleně žili, pokud majitelům zaplatí paušálně 400 anglických liber za osobu. Je třeba dodávat, že nikdo z nich ty peníze neměl? Společnost si myslela, že našla řešení, a nabídla pro každého bezúročnou půjčku, přičemž osvobozený otrok měl dál pracovat pro pána do chvíle, kdy bude půjčka splacena. Majitele požádala, aby platili bývalým otrokům „rozumnou mzdu“, která by jim umožnila půjčku splatit. Tenhle ostudný dekret zrušila londýnská vláda roku 1839, kdy bylo vyhlášeno konečné a bezpodmínečné osvobození všech otroků, žijících v té době v koloniích britské koruny.

Napoleon v Longwoodu (von Steuben)

Flota britských lodí stíhajících otrokáře byla rozpuštěna roku 1872. Od roku 1840 pochytala 425 lodí, převážejících 25 000 otroků, z nichž 800 na Svaté Heleně zemřelo.

    Roku 2008 odkryli archeologové v Rupert´s Valley hromadný hrob s ostatky 370 osob, často pramálo či středně starých dětí. Na zápěstí některých z nich se našly náramky s barevných kamínků.

    Když jsem muzeum opouštěl, díval jsem se na Sainťany jinými očima. Pochopil jsem, proč mluví o Napoleonovi a jeho pobytu na Svaté Heleně tak zdrženlivě. Cožpak to nebyl právě Napoleon, kdo obnovil roku 1802 otroctví, francouzskými revolucionáři roku 1794 zrušené. A cožpak se právě Hudson Lowe, který v očích Francouzů neudělal nikdy nic dobrého, nesnažil jako první skoncovat s krutým údělem otroků?

Recepce v Longwood House

Naše „Groupe Napoléon“ je pozvána právě tento pátek na recepci, pořádanou v Longwood House Michelem Martineauem, honorárním konzulem Francie a správcem francouzské domény a Svaté Heleně, kterou tvoří Briar´s House, údolí s hrobem a Longwood House.

    Byli jsme očekávání v „generálských apartmánech“, té části Longwood House, kde bydleli generálové Gourgaud a Montholon. První správce Longwood House, komandant Nicolas de Rougemont, veterán od Waterloo, rozhodl roku 1858 , že nechá generálské apartmány zbourat, neboť na jejich obnovu neměl peníze. Nic divného, když si uvědomíme, že p. Rougemont používal 90 % ročního rozpočtu na zkrášlení a výzdobu longwoodského New House, který si vybral jako svou rezidenci. Longwood New House postavili Angličané, aby jím nahradili Longwood House, o němž soudili, že je příliš skromný pro muže Napoleonova formátu, on se v něm ale nikdy neusadil; předčasná smrt to překazila.

Salon a kříšťálový lustr...

    Později byly generálské apartmány rekonstruovány. Sály jsou bohatě vyzdobené, vybavené vitrínami se stovkami cenných dokumentů i předmětů, všechny od Fondation napoléonienne. Škoda, že tato část Longwood House je normálně veřejnosti nepřístupná.

Longwood House z výšky

    Pan Martineau nás vítá a, krom jiných, nám představuje správkyni Plantation House Lucindu Caesar. Dva livrejovaní číšníci s přívětivými tvářemi jsou báječní, stejně jako šampaňské. Správce objektu nám uchystal krásné překvapení. Oznamuje, že můžeme navštívit všechny prostory Longwood House bez průvodců.

    Jdu do císařova salonu. Místnost je skvěle osvětlená nádherným lustrem, jehož jsem si při první návštěvě vůbec nevšiml.

Napoleonova smrt (Von Steuben)

    V té chvíli se do sálu vrací v doprovodu guvernérovy choti pan Martineau. „Tohle je náš nový lustr. Co si o něm myslíte? Není krásný?“ říká jí. Musíte vědět, že po Napoleonově smrti Hudson Lowe lustr v salonu zabavil a nechal jej instalovat ve vlastním domě, v Plantation Hose, kde dodnes prosvěcuje jeho soukromý pokoj. „Vskutku,“ odpovídá guvernérova paní, „ale ten náš je také krásný.“ „Bezpochyby,“ na to konzul, „vidíte ale, že tenhle je francouzský a křišťálový, zatímco váš z Anglie a ze skla“. Zdá se mi, že dávná rivalita mezi Napoleonem a Hudsonem Lowem na okamžik znovu ožila…

Prosperous Bay

Ráno v sobotu 6. listopadu jsem si vzal na záda batoh a vyrazil na procházku k Prosperous Bay, neobydlené planině, kde chce britská vláda vybudovat letiště, což je výsledek plebiscitu Svaťanů, kteří v něm volili mezi letištěm a novou lodí, který by nahradila starou RMS Saint-Helena. Většina hlasovala pro letiště.

    Po tříhodinovém pochodu jsem dorazil k Longwoodu, vzdálenému dva kilometry od Bradleys, statku stojícímu na okraji Prosperous Bay Plain, kde začíná cesta k Fisher´s Valley. Mám hlad a po obědě mi v batohu zbývá jen jablko a půllitru vody. Po tři čtvrtě hodině dojdu k Bradleys a zjišťují, že je to zchátralá usedlost, kde nerostou stromy ani keře. Traktory a zemědělské stroje stojí všude bez ladu a skladu.

Prosperous Bay (a Fisher´s Valley na následujícím obrázku)

   V dálce vidím dva dělníky, kteří na mne letmo pohlédnou. Cesta končí u hlavní budovy, před níž stojí vůz. Za domem se rozkládá Prosperous Bay, pustinu připomínající pláň, v níž se střídají kopečky žluté, červené, černé a modré země, výsledek vulkanické erupce před 12 miliony let, po které došlo ke gigantickému sesuvu půdy, který odhalil staré lávové vrstvy.

    Po stezce k Fisher´s Valley není ani stopy, i když začátek údolí leží kilometr na jihozápad. Jdu přes planinu a není tak placatá, jak jsem si myslel, Narážím na rokle hluboké kolem dvaceti metrů. Když se ocitnu dole, jsem sám mezi pískem a skalami. Cítím neklid a je mi nějak hůř.

   Když z rokle vyšplhám, spatřím před sebou zelené louky a v plotě spousty děr. Nedivím se tomu, protože když zahnu, spatřím před sebou mladého býka, který mi zahrazuje cestu. Hledám nějakou hůl. Někde jsem četl, že každý sedlák, který jde do luk, s sebou takovou zbraň má. Po několika minutách najdu jeden zetlelý klacek, i tak by mohl ale býčkovi nahnat strach. Jdu k němu bez zaváhání, chci ukázat, že nemám strach, ta překážka se ale ani o centimetr nehne, takže couvnu já a snažím se ho obejít.

   Když se dostanu na druhý konec, býk vyskočí…, proběhne dírou v hrazení a spěchá k ostatním členům stáda… Uf!

   Už mi došla voda a já chci co nejrychleji z údolí zpět. Cesta stoupá velmi ostře a po půlhodině spatřím první domy. Nakonec se dostávám na asfaltovanou cestu. Na rohu křižovatky je Hutt´s Gate, první dům generála Bertranda, pro něhož pak Angličané postavili dům větší, hned vedle Longwood House.

    Je 17:00 a mám před sebou ještě dvě hodiny cesty. Po půlhodině pochodu u mě zastaví jeden Svaťan a ptá se, jestli nechci svézt do Jamestownu. Jsem vyčerpaný a jeho návrh mi dělá radost.

Barbecue

Když sjíždíme k Jamestownu, všimnu si, že tu zakotvila RMS Saint-Helena. Bude to můj poslední večer na Svaté Heleně a já se těším na setkání s přáteli Ronem, Tonym a Eddiem v barové restauraci s výhledem na zátoku Jamestownu.

Main Street z terasy Consulate Hotel

   Kavárna má tři pulty, jeden venku a dva vevnitř. Okna nejsou zasklená. Hudba, anglický popík, láká lidi na parket. Překvapuje mě, kolik mládeže tu vidím.

   Ještě jsme nevečeřeli a za hlavní budovou žhne na velké verandě, kryté plochou rákosovou střecho, gril. Stoly a lavice jsou ze dřeva a seřazené po stranách úzké chodby. Všechno slabě osvětluje šest žárovek.

    Objednávám špíz z hovězího a dvě kuřecí stehna se salátem. Ron, Eddie, Tonny a já si každý poroučíme půllitr piva a s radostí si připíjíme na shledání. Po jídle jdeme do centra města na poslední sklenku v kavárně u krytého tržiště.

    Na terase sedí skupinka mladých francouzských dělníků. Pracují tu pro jednu savojskou společnost. Snaží se stabilizovat jižní sráz do údolí Jamestownu a injektují méně stabilní části hory cementem, což je tvrdá i nebezpečná práce. Cement jim přiváží helikoptéra v kontejneru, zavěšeném na dlouhém laně. Musíte mít vlohy akrobata, abyste kontejner udrželi rovně s nohama na kamenné suti v prudkém svahu bez zeleně a v teplotě, která bez problému přesáhne 40^o Celsia.

Jamestown a záchytné sítě na skále

    Ptám se jich, jestli už viděli Longwood House. Dozvídám se, že je Michel Martineau osobně pozval a na konci návštěvy jim nabídl sklenku šampaňského.

Odplutí

Je neděle 7. listopadu 2010 a můj pobyt na Svaté Heleně končí. Pickup přijel hned ráno pro mé zavazadlo. V batohu jsem si nechal jen to nejnutnější. Do Consulate Hotel se jdu rozloučit s Hazel, jeho vedoucí. Je to Jihoafričanka a 2. listopadu mi přichystala náramné překvapení, dort k mým narozeninám. Teď je řada na mně a já jí dávám půl kila belgické čokolády, z čehož má náramnou radost!

Závěrem

Je fascinující poznat jednu z nejstarších britských kolonií a poznávat, jak se to má s koloniální správou, starostlivou i autoritativní současně, a klidnými, leč lhostejnými obyvateli.

Vernetovo plátno mrtvého císaře

   Svatá Helena vede boj o přežití a za dvacet let přišla o 20 % populace! Svaťané potřebují podporu z Velké Británie a místa, která jsou na vojenských základnách Ascensionu a Falklandských ostrovů.

   Nicméně se jedná jen o sňatek z rozumu a vazby na Jižní Afriku jsou mnohem přátelštější. Mezi Jihoafričany i Svaťany existují vazby a Jižní Afrika v tom dvakrát vyhrála, poprvé, když se osamostatnila od Velké Británie, a podruhé svržením nadvlády bílých Afrikánců na konci minulého století. Domnívám se, že Svaťané touží po pevnějších vazbách na Jižní Afriku a britská vláda je k přání obyvatel o sblížení s africkým kontinentem hluchá. Proč se musí například čekat čekat na londýnského IT specialistu z NHS (National Healt Service), aby se opravil počítač v jamestownské nemocnici? Proč britský chirurg připlouvá k operacím jednou za čtvrt roku, když tu loď k Kapského Města zakotví měsíc co měsíc a mohla by sem jihoafrického odoborníka snadno dopravit?

Nesmím ale zapomenínat na hlavní cíl cesty, na přímé studium míst, v nichž strávil Napoleon posledních šest let svého života. Tady jsem byl trochu zklamán. Vskutku, jak Briar´s House, tak Longwood House jsou jen kopiemi originálů. Nikde jsem tu nepocítil přítomnost slavného muže, ani v údolí s hrobem ne. Lépe si představíte Napoleona u Waterloo, u stolu, kde měl poslední poradu před bitvou, nebo v Bruggách, před jeho portrétem, vystaveným v hlavní chodbě radnice. Byla namalován u příležitosti návštěvy konzula Bonaparta, provázeného jeho chotí Josefínou roku 1803.

    Letadlo se chystá na přistání v Zaventemu. Z novin, které mi nabídla stewardka v Amsterdamu, se dozvídám, že Belgie zakusila v posledních dnech diluviální deště. Na nádraží SNCB vidím na tabuli odjezdů, že vlak do Lovaně, kde chci pozdravit své blízké, má hodinu zpoždění, to kvůli sesuvu půdy v Kortenbergu.

    Nerozčiluje se; život se dostává do normálních kolejí a je to tak dobře.

Napoleonova apoteóza (H. Vernet)

    Vyprávění o cestě jsem redigoval s pomocí níže uvedených knih a dokumentů:

 1) GALLO Max: Napoléon, l'immortel de Sainte-Hélène, Editions Robert Laffont S.A., Paris 1997

2) KAUFFMANN Jean-Paul: La chambre noire de Longwood, Editions de La Table Ronde, 1997 (česky: Černý pokoj v Longwoodu, Mladá fronta 2006, ISBN 80-204-1062-7)

3) UNWIN Brian: Terrible Exile, Editions I.B. Tauris & C° Ltd., Londres

4) NAPOLEON Charles: Napoléon, mon aïeul, cet inconnu, XO Editions 2009

5) BAKER Ian: The Saint Helena Volcanoes, Southern Cross Publishers, Cape Town, 2010

6) http://www.archive.org/stream/mmorialdesaint01