pondělí 5. prosince 2011

CUŠIMA, PREVIEW KNIHY O NÁMOŘNÍ BITVĚ

Vlastní návrh přebalu
Prewiev patří mezi mnoho jiných anglických slov, která v češtině zdomácněla a už se ani nepřekládají. Má dosti široký rozsah a v podstatě je upoutávkou na cosi, co se teprve začíná tvořit, na čem se pracuje nebo dokonce už bylo dotvořeno, leč ještě není dostupné na trhu. Tady mi připadá případné pro první větší ohlášku knihy, na níž jsem hodně intenzivně pracoval v průběhu léta, na podzim rukopis dokončil, přečetl po sobě, dal ji číst dvěma přátelům, což se vždy vyplatí, protože mi v něm najdou řadu překlepů, míst, kde si pletu sever s jihem a levou s pravou i chyb faktických, neboť nobody is perfect (geniálně pravdivá věta z konce filmu Někdo to rád horké) a já nemohu znát všechno, byť se to ode mne jaksi samozřejmě čeká, když už nesu kůži na trh. Nosím ji rád, protože mě psaní stále náramně baví, a drze občas opouštím napoleonská válčiště někam jinam. Trochu si pořád plním klukovské sny a nechávám se inspirovat knihami, které mě v dobách nezralých uchvátily. Pohříchu k nim patřila i dvoudílná Cušima, již napsal bolševický komisař a v roce 1904 starší bateler obrněnce Orel, na němž v rámci Druhé tichooceánské eskadry admirála Rožestvenského obeplul několik kontinentů a v Korejském průlivu zažil v květnu1905 dvoudenní námořní bitvu s Rengó kantai admirála Tógóa, po níž ruské loďstvo přestalo existovat. Ve zhruba čtrnácti letech jsem samozřejmě nechápal, jak je Novikovovo vyprávění tendenční i zpolitizované, jen jsem fascinovaně hltal zejména druhý svazek, celý věnovaný boji, líčenému takřka „od lidi k lodi“. Předloni mě napadlo se k této bitvě vrátit a první impuls vzešel z brouzdání internetem přim pohledu na snímky lodí obou stran; byly tak úchvatné, že jsEm začal hledat, shánět, číst… Tehdy jsem se korespondenčně a přes svého nakladatele setkal s Milanem Jelínkem, který AKCENTuprávě nabízel svoji trojdílnou monumentální práci o rusko-japonské válce, podotýkám, že úspěšně, neboť dva svazky už vyšly a vydání třetího je za dveřmi. Museli jsme se dohodnout, že bych Cušimu napsal já, a on souhlasil, což oceňují a děkuji mu za to. Byl tak velkorysý, že mi půjčil i hodně vzácnou a drahou věc, Corbettovy Maritime Operations in the Russo-Japanese War 1904–1905, tedy britské dějiny námořní části rusko-japonské války, které vznikly kolem roku 1915 jako strategicko-taktická analýza moderní války na moři pro Admiralitu a pak zůstaly půl století top-secret. To už jsem měl stohy moderní ruské literatury i monumentální japonské a ruské štábní dějin, mnohasvazková díla, která stihla v Rusku vyjít do roku 1917, stejně jako vzpomínky řady účastníků z obou z obou stran, takže kdysi obdivovaný Novikov zůstal jen jedním z mnoha pramenů. Psal jsem a dal tomu jednoduchý název CUŠIMA s podtitulem Poslední bitva rusko-japonské války na moři. Proč, to bude v knize hned na  začátku a vy máte úvod zde:

Pár autorových důvodů na úvod
Co vlastně znamená prosté a exoticky znějící jméno Cušima?
Dva těsně vedle sebe ležící ostrovy vprostřed Korejského průlivu a k tomu stovka drobných ostrůvků, což vše patří k prefektuře Nagasaki. Ve Žlutém moři, které je omývá, se odehrál v květnu 1905 největší střet obrněných, parou hnaných lodí. Bylo to v době, kdy se hladinová loďstva ještě nemusela obávat letectva a z ponorek, které zatím prodělávaly dětské nemoci, měla pramalý strach. Síly obou flot vypadaly před bojem v podstatě vyrovnaně, a přece v průběhu dvoudenních střetů přišli Rusové o všechny obrněnce i většinu válečných lodí dalších. Zkáze unikly jen jeden pancéřový a dva chráněné křižníky, jeden pomocný křižník, dva torpédoborce a pár dopravních lodí. Japonská strana přitom ztratila pouhé tři torpédoborce…
To je výsledek, jaký nemá obdoby a nelze jej srovnat ani s největším střetem plachetních lodí u Trafalgaru v roce 1805.
Podobnou katastrofu vzdáleně připomíná snad jen zkáza španělské Velké Armady v srpnu 1588 či zničení perského loďstva u Salaminy v září 480 př. Kr.
Paralela se španělskou Armadou se nabízí i vzhledem k neuvěřitelné odysei, již ruské loďstvo podstoupilo. Na podzim roku 1904 začalo vyplouvat z přístavů na Baltu, obeplulo Evropu i Afriku, přes Indický oceán se dostalo do Tichomoří a odtud pokračovalo do Žlutého moře, kde našlo svůj hrob. Plavba půl stovky dopravních i válečných lodí se stala v námořních dějinách naprosto ojedinělou cestou, která neměla obdoby tím spíše, že Rusko nevlastnilo na celé trase jediný přístav či základnu.
Ze strategického hlediska šlo o podnik, jenž vypadal na počátku smysluplně, během času se ale změnil v plavbu, která neměla šanci ruskou nadvládu v dálněvýchodních vodách obnovit, ani kdyby flota, zvaná 2. Tichooceánská eskadra, vybojovala vítězství.
Z taktického hlediska zde Zinovij Petrovič Rožestvenskij a Heihačiró Tógó prověřili možnosti moderních loďstev a průběh boje, analyzovaný námořními odborníky na celém světě, ovlivnil nejen vývoj nové kategorie bitevních lodí, dreadnoughtů, ale i použití torpédových eskader a do značné míry taktiku i strategii námořního boje 1. světové války.
Bitva ovšem měla i tragickou stránku.
Ze čtrnácti tisíc ruských námořníků jich kolem pěti tisíc našlo ve vodách u Japonska smrt. Z jedné bitevní lodě nepřežil nikdo, z několika ostatních doslova jen pár lidí.
Na japonské straně bylo sto šedesát mrtvých.
Imperátoru Mikuláši II. nezbylo než žádat říši Vycházejícího slunce o mír a rusko-japonskou válku co nejrychleji ukončit!
Může být větší katastrofa?
To všechno představuje dobré důvody pro vylíčení výpravy a bitvy, o níž ví český čtenář něco víc jen ze dvou knih, beletrizující práce ruskou revolucí ovlivněného A. S. Novikova-Priboje (který vše zažil na obrněnci Orel), přeložené před více než půl stoletím, a z ještě starší práce německého historika F. Thiesse. Obě se jmenují Cušima a tento název jsem příběhu ponechal i já. První jmenovaná mi učarovala, to přiznávám, už jako klukovi...
S pomocí ruských, japonských i britských analýz, zpracovaných do deseti let po bitvě, z řady knih současných i ze vzpomínek mnoha pamětníků jsem se pokusil vdechnout celému dramatu život, zjistit nejen, jak to bylo, ale i proč to bylo, a sepsat, podobně jako před časem u Trafalgaru, anatomii námořní bitvy.
Ukázka obrazové dokumentace, v tomto případě Tógóova vlajková Mikasa

Dopsal jsem, odevzdal rukopis i stohy fotografií (bude jich v knize 184) a řadou map i diagramů a vše vypadá v nárysu obsahu takto.

OBSAH:
Pár autorových důvodů na úvod
První osmina barevné přílohy...
I. PŘETĚŽKÝ ÚKOL
Nečekaný útok
Telegramy z Port Arturu
Cesta k válce vede přes Sibiř
Japonský Nelson a jeho loďstvo
Lodě pro Dálný východ
Zrození 2. Tichooceánské
Zinovij Rožestvenskij
Ikonka na rozloučenou
Sbohem, Rusko!
II. KOLEM DVOU SVĚTADÍLů
Strach z japonské léčky
Střelba u Dogger Bank
Bude válka s Brity?
Do horké Afriky…
Život na lodích
Plujeme, jak jsem předpokládal…
Špatné zprávy
Setkání u Madagaskaru
Plavba kontradmirála Felkerzama
Odysea kapitána Dobrotvorského
Nečekám od nového roku nic dobrého…
Stop-time v Nossibejsku
Odpluli neznámo kam!
III. VSTŘÍC OSUDU
Přes Indický oceán
Zmařená naděje?
Tógó se připravuje
Poslední kotviště
Neuvěřitelná 3. Tichooceánská
Kupředu, stále kupředu!
Poslední rozkazy k bitvě
IV. BITVA V JAPONSKÉM MOŘI
Hra na kočku a myš
Záhada prvního manévru
Tógóův riskantní obrat
Ohnivá smršť
Osljabja jde ke dnu
Zpráva o zkáze Suvorova
Otazník nad manévrem k severu
Znovu v palbě
Konec vlajkového obrněnce
Enkvist a japonské křižníky
Kurz do tmy a beznaděje
Útok japonských torpédoborců
Dalších pět ztrát
V. VZDÁT SE, NEBO ZEMŘÍT?
Rozpad eskadry
Obklíčen, vzdávám se!
Vzdor osamělých lodí
Donskoj a Ušakov
Únik barona Ferzena
Zajatý Rožestvenskij
Enkvistův útěk
Krutá bilance a její viník
Příčiny prohry
Hořké konce
PŘÍLOHY
BIBLIOGRAFIE

V nejbližší době začne na knize pracovat paní Zemanová z AKCENTu, táž, která dala tvář oběma svazkům Waterloo, a s nakladatelem jsme se dohodli, že půjde o knihu formátem i výpravou podobnou. Za každou kapitolou bude jeden šedivý tematický blok, až na pár výjimek vždy s jedním typem zúčastněné lodi, její charakteristikou. TTD, snímkem a dvou či třípohledovým plánkem. Navíc tu najdete osmistránkovou barevnou přílohu s digitalizovanými kolorovanými fotografiemi těch úžasných plavidel včetně „skládačky“ pohledů na dvě dochované, Avroru a Mikasu.  Mohla by tak vzniknout kniha graficky velmi zajímavá, na kterou se velice těším a k níž se vrátím, až na ni budeme s paní Zemanovou pracovat…Ukázku, jakým stylem jsem psal (byť poněkud zhuštěnou a stvořenou z částí několika kapitol, neboť shrnuje výjimečný boj, manévr a osud obrněnce Imperator Alexandr III.), najdete v prvním čisle nového ročníku magazínu Přísně tajné! v lednu 2012. Jako návnadu zatím přijměte můj návrh přebalu, jednu stránků z chystané barevné přílohy a dva spojené snímky, dávající představu o oněch tematických blocích...

4 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Již se těším na nový přírůstek, myslím, že grafické zpracování vašich knih jde dopředu oproti vašim starším knihám. Líbí se mi, že chcete stále zlepšovat. Přeji hodně úspěchů.
Zajímala mě kniha, kterou shánite na okraji vašeho blogu. No, je to docela oříšek, na amazonu stojí asi 500USD...osobně mi připadá nejvýhodnější ( pokud neseženete jinde nebo v nějaké knihovně ) zkusit objednat přímo na stránkách autora za slušných 60USD viz
http://napoleonbooks.com/ . Tak snad budete úspěšný, je to v našem čtenářském zájmu:-)
Petr Sládek

jiri kovarik řekl(a)...

Díky...
Ano, o té šílené ceně vím (tak na na amazonu se staršími a nedostupnými knihami chodí), i o autorových stránkách, ale teď jsem na ně kouknul a zjišťuji, že už konečně nabízí slibovaný dotisk, to tam před týdnem nebylo. I svoji novinku, navazující Friedland, snad už má... Asi tušíte, proč to tak sháním, vlastně proč jsem si to právě objednal :-)

Anonymní řekl(a)...

Tak mne navnadil tenhle článek a především starší článek od pana Jelínka http://www.oldships.cz/products/cusima-jiriho-kovarika3/ a ukecal jsem kamaráda, který si to koupil, aby mi ji půjčil. Pustil jsem se do toho a musím říci, že je to výborná knížka a moc děkuji panu Kovaříkovi za sepsání. Přiznám se, že jsem tak dobré zpracování nefrancouzského a nenapoleonského tématu nečekal. :-) Ale rozhodně je to móóóc prima. Děkuji a gratuluji.

Jiri Kovarik řekl(a)...

Díky...
Trochu si hraju s myšlenkou koaličních válek na moři, ale práce neubývá a roky přibývají... Uvidíme. Ale teď píšu pokračování RYTÍŘSKÝCH BITV A OSUDŮ, té čtyřsvazkové deset let staré vci, bude se to jmenovat BITVY A OSUDY VÁLEČNÍKŮ, v prvním svazku VÁLKY PO VÍRU bude Lepanto, Chairedin Barbarossa a Velká Armada... Takže moře přece jen ano, a v dalších svazcích také něco, určitě se tam objeví věci kolem de Ryutera, Tourvilla, Ruperta Falckého...