CUŠIMA, PREVIEW KNIHY O NÁMOŘNÍ BITVĚ

Vlastní návrh přebalu

Prewiev patří mezi mnoho jiných anglických slov, která v češtině zdomácněla a už se ani nepřekládají. Má dosti široký rozsah a v podstatě je upoutávkou na cosi, co se teprve začíná tvořit, na čem se pracuje nebo dokonce už bylo dotvořeno, leč ještě není dostupné na trhu. Tady mi připadá případné pro první větší ohlášku knihy, na níž jsem hodně intenzivně pracoval v průběhu léta, na podzim rukopis dokončil, přečetl po sobě, dal ji číst dvěma přátelům, což se vždy vyplatí, protože mi v něm najdou řadu překlepů, míst, kde si pletu sever s jihem a levou s pravou i chyb faktických, neboť nobody is perfect (geniálně pravdivá věta z konce filmu Někdo to rád horké) a já nemohu znát všechno, byť se to ode mne jaksi samozřejmě čeká, když už nesu kůži na trh. Nosím ji rád, protože mě psaní stále náramně baví, a drze občas opouštím napoleonská válčiště někam jinam. Trochu si pořád plním klukovské sny a nechávám se inspirovat knihami, které mě v dobách nezralých uchvátily. Pohříchu k nim patřila i dvoudílná Cušima, již napsal bolševický komisař a v roce 1904 starší bateler obrněnce Orel, na němž v rámci Druhé tichooceánské eskadry admirála Rožestvenského obeplul několik kontinentů a v Korejském průlivu zažil v květnu1905 dvoudenní námořní bitvu s Rengó kantai admirála Tógóa, po níž ruské loďstvo přestalo existovat. Ve zhruba čtrnácti letech jsem samozřejmě nechápal, jak je Novikovovo vyprávění tendenční i zpolitizované, jen jsem fascinovaně hltal zejména druhý svazek, celý věnovaný boji, líčenému takřka „od lidi k lodi“. Předloni mě napadlo se k této bitvě vrátit a první impuls vzešel z brouzdání internetem přim pohledu na snímky lodí obou stran; byly tak úchvatné, že jsEm začal hledat, shánět, číst… Tehdy jsem se korespondenčně a přes svého nakladatele setkal s Milanem Jelínkem, který AKCENTuprávě nabízel svoji trojdílnou monumentální práci o rusko-japonské válce, podotýkám, že úspěšně, neboť dva svazky už vyšly a vydání třetího je za dveřmi. Museli jsme se dohodnout, že bych Cušimu napsal já, a on souhlasil, což oceňují a děkuji mu za to. Byl tak velkorysý, že mi půjčil i hodně vzácnou a drahou věc, Corbettovy Maritime Operations in the Russo-Japanese War 1904–1905, tedy britské dějiny námořní části rusko-japonské války, které vznikly kolem roku 1915 jako strategicko-taktická analýza moderní války na moři pro Admiralitu a pak zůstaly půl století top-secret. To už jsem měl stohy moderní ruské literatury i monumentální japonské a ruské štábní dějin, mnohasvazková díla, která stihla v Rusku vyjít do roku 1917, stejně jako vzpomínky řady účastníků z obou z obou stran, takže kdysi obdivovaný Novikov zůstal jen jedním z mnoha pramenů. Psal jsem a dal tomu jednoduchý název CUŠIMA s podtitulem Poslední bitva rusko-japonské války na moři. Proč, to bude v knize hned na  začátku a vy máte úvod zde:

Pár autorových důvodů na úvod

Co vlastně znamená prosté a exoticky znějící jméno Cušima?

Dva těsně vedle sebe ležící ostrovy vprostřed Korejského průlivu a k tomu stovka drobných ostrůvků, což vše patří k prefektuře Nagasaki. Ve Žlutém moři, které je omývá, se odehrál v květnu 1905 největší střet obrněných, parou hnaných lodí. Bylo to v době, kdy se hladinová loďstva ještě nemusela obávat letectva a z ponorek, které zatím prodělávaly dětské nemoci, měla pramalý strach. Síly obou flot vypadaly před bojem v podstatě vyrovnaně, a přece v průběhu dvoudenních střetů přišli Rusové o všechny obrněnce i většinu válečných lodí dalších. Zkáze unikly jen jeden pancéřový a dva chráněné křižníky, jeden pomocný křižník, dva torpédoborce a pár dopravních lodí. Japonská strana přitom ztratila pouhé tři torpédoborce…

To je výsledek, jaký nemá obdoby a nelze jej srovnat ani s největším střetem plachetních lodí u Trafalgaru v roce 1805.

Podobnou katastrofu vzdáleně připomíná snad jen zkáza španělské Velké Armady v srpnu 1588 či zničení perského loďstva u Salaminy v září 480 př. Kr.

Paralela se španělskou Armadou se nabízí i vzhledem k neuvěřitelné odysei, již ruské loďstvo podstoupilo. Na podzim roku 1904 začalo vyplouvat z přístavů na Baltu, obeplulo Evropu i Afriku, přes Indický oceán se dostalo do Tichomoří a odtud pokračovalo do Žlutého moře, kde našlo svůj hrob. Plavba půl stovky dopravních i válečných lodí se stala v námořních dějinách naprosto ojedinělou cestou, která neměla obdoby tím spíše, že Rusko nevlastnilo na celé trase jediný přístav či základnu.

Ze strategického hlediska šlo o podnik, jenž vypadal na počátku smysluplně, během času se ale změnil v plavbu, která neměla šanci ruskou nadvládu v dálněvýchodních vodách obnovit, ani kdyby flota, zvaná 2. Tichooceánská eskadra, vybojovala vítězství.

Z taktického hlediska zde Zinovij Petrovič Rožestvenskij a Heihačiró Tógó prověřili možnosti moderních loďstev a průběh boje, analyzovaný námořními odborníky na celém světě, ovlivnil nejen vývoj nové kategorie bitevních lodí, dreadnoughtů, ale i použití torpédových eskader a do značné míry taktiku i strategii námořního boje 1. světové války.

Bitva ovšem měla i tragickou stránku.

Ze čtrnácti tisíc ruských námořníků jich kolem pěti tisíc našlo ve vodách u Japonska smrt. Z jedné bitevní lodě nepřežil nikdo, z několika ostatních doslova jen pár lidí.

Na japonské straně bylo sto šedesát mrtvých.

Imperátoru Mikuláši II. nezbylo než žádat říši Vycházejícího slunce o mír a rusko-japonskou válku co nejrychleji ukončit!

Může být větší katastrofa?

To všechno představuje dobré důvody pro vylíčení výpravy a bitvy, o níž ví český čtenář něco víc jen ze dvou knih, beletrizující práce ruskou revolucí ovlivněného A. S. Novikova-Priboje (který vše zažil na obrněnci Orel), přeložené před více než půl stoletím, a z ještě starší práce německého historika F. Thiesse. Obě se jmenují Cušima a tento název jsem příběhu ponechal i já. První jmenovaná mi učarovala, to přiznávám, už jako klukovi...

S pomocí ruských, japonských i britských analýz, zpracovaných do deseti let po bitvě, z řady knih současných i ze vzpomínek mnoha pamětníků jsem se pokusil vdechnout celému dramatu život, zjistit nejen, jak to bylo, ale i proč to bylo, a sepsat, podobně jako před časem u Trafalgaru, anatomii námořní bitvy.

Ukázka obrazové dokumentace, v tomto případě Tógóova vlajková Mikasa

Dopsal jsem, odevzdal rukopis i stohy fotografií (bude jich v knize 184) a řadou map i diagramů a vše vypadá v nárysu obsahu takto.

OBSAH:

Pár autorových důvodů na úvod

První osmina barevné přílohy...

I. PŘETĚŽKÝ ÚKOL

Nečekaný útok

Telegramy z Port Arturu

Cesta k válce vede přes Sibiř

Japonský Nelson a jeho loďstvo

Lodě pro Dálný východ

Zrození 2. Tichooceánské

Zinovij Rožestvenskij

Ikonka na rozloučenou

Sbohem, Rusko!

II. KOLEM DVOU SVĚTADÍLů

Strach z japonské léčky

Střelba u Dogger Bank

Bude válka s Brity?

Do horké Afriky…

Život na lodích

Plujeme, jak jsem předpokládal…

Špatné zprávy

Setkání u Madagaskaru

Plavba kontradmirála Felkerzama

Odysea kapitána Dobrotvorského

Nečekám od nového roku nic dobrého…

Stop-time v Nossibejsku

Odpluli neznámo kam!

III. VSTŘÍC OSUDU

Přes Indický oceán

Zmařená naděje?

Tógó se připravuje

Poslední kotviště

Neuvěřitelná 3. Tichooceánská

Kupředu, stále kupředu!

Poslední rozkazy k bitvě

IV. BITVA V JAPONSKÉM MOŘI

Hra na kočku a myš

Záhada prvního manévru

Tógóův riskantní obrat

Ohnivá smršť

Osljabja jde ke dnu

Zpráva o zkáze Suvorova

Otazník nad manévrem k severu

Znovu v palbě

Konec vlajkového obrněnce

Enkvist a japonské křižníky

Kurz do tmy a beznaděje

Útok japonských torpédoborců

Dalších pět ztrát

V. VZDÁT SE, NEBO ZEMŘÍT?

Rozpad eskadry

Obklíčen, vzdávám se!

Vzdor osamělých lodí

Donskoj a Ušakov

Únik barona Ferzena

Zajatý Rožestvenskij

Enkvistův útěk

Krutá bilance a její viník

Příčiny prohry

Hořké konce

PŘÍLOHY

BIBLIOGRAFIE

V nejbližší době začne na knize pracovat paní Zemanová z AKCENTu, táž, která dala tvář oběma svazkům Waterloo, a s nakladatelem jsme se dohodli, že půjde o knihu formátem i výpravou podobnou. Za každou kapitolou bude jeden šedivý tematický blok, až na pár výjimek vždy s jedním typem zúčastněné lodi, její charakteristikou. TTD, snímkem a dvou či třípohledovým plánkem. Navíc tu najdete osmistránkovou barevnou přílohu s digitalizovanými kolorovanými fotografiemi těch úžasných plavidel včetně „skládačky“ pohledů na dvě dochované, Avroru a Mikasu.  Mohla by tak vzniknout kniha graficky velmi zajímavá, na kterou se velice těším a k níž se vrátím, až na ni budeme s paní Zemanovou pracovat…Ukázku, jakým stylem jsem psal (byť poněkud zhuštěnou a stvořenou z částí několika kapitol, neboť shrnuje výjimečný boj, manévr a osud obrněnce Imperator Alexandr III.), najdete v prvním čisle nového ročníku magazínu Přísně tajné! v lednu 2012. Jako návnadu zatím přijměte můj návrh přebalu, jednu stránků z chystané barevné přílohy a dva spojené snímky, dávající představu o oněch tematických blocích...