neděle 18. prosince 2011

IN MEMORIAM VÁCLAV HAVEL

Možná vám připadá zvláštní a na první pohled zbytečné připomínat zde odchod člověka, o kterém se dnes mluví na celém světě. Neměl nic společného s tématem tohoto blogu, s militariemi, vojenskou historií, natož s napoleonskými válkami... Skutečně neměl? Můžeme mít různé názory na současný svět, na stav této země, na cesty, kterými se vše od listopadu 1989 ubíralo, na idealismus myšlenek a tvrdou matérii reality, jedna věc je však, alespoň pro mne, jistá. Jemu, přesněji tomu, co ztělesňoval a udělal, děkuji, že mohu svobodně psát svoje knihy a třeba i články na tomto místě, že vy můžete číst a vnímat, cokoliv chcete, a ne to, co nám ideologové dovolí. Že můžeme komunikovat se světem, od kterého nás už nedělí dráty, což si po dvou desetiletích často ani neuvědomujeme. Za to si Václav Havel zaslouží, abychom mu vzdali čest!  

13 komentářů:

Matto řekl(a)...

Hezky jste to napsal ... děkuji

Theodor řekl(a)...

Děkuji Vám, pane Jiří Kovaříku.
TG

P.S.: Ondřej Vaculík, Havlova "horská řeč" (ČRo-6 24.7.2011) http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/slovonatyden/_zprava/926453

Anonymní řekl(a)...

Je to tak, V. Havlovi náleží naše bezvýhradná úcta, byl tím, co klasikové nazývali velkým mužem. Ale dodal bych kacířsky něco o historické podmíněnosti: za V. Havla vděčíme v první řadě rozvratu SSSR. Nebýt Reagana a Gorbačova a jejich vlivu na tehdejší mezinárodní vývoj... Těžko si představit prezidenta Havla za časů Brežněva či Andropova.
MiŠ

Theodor řekl(a)...

K panu MiŠ: No dobrá, ale proč bychom si vůbec měli nebo museli představovat Václava Havla jako prezidenta? Ta úcta, o níž hovoříte, přece náleží jeho celkovému lidskému postoji, bez ohledu na to, čeho díky sobě nebo okolnostem dosáhl. To samozřejmě nikterak neznamená, že bychom nemohli mít výhrady k tomu či onomu kroku, jejž v životě učinil, anebo nesouhlasit s jeho politickými koncepcemi.

Z mého úhlu pohledu je to dost podobný případ jako TGM. Též dle mého názoru velmi úctyhodná osobnost, což ale neznamená, že souhlasím úplně se vším, co si myslel nebo prováděl.

Dobře k tomu námětu promluvil Erazim Kohák (viz Listy 5/2010) http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=105&clanek=051005
Naštěstí ona „sošnost“, o níž hovoří pan EK, Václavu Havlovi, řekl bych, nehrozí.

Líbí se mi, jak k věci přistoupil Bohumil Doležal: http://bohumildolezal.lidovky.cz/texty/rs2667.html (+ jeho deníková poznámka z pondělka 19.12.2011)

(Doufám, že po mých nejrůznějších výstupech na tomto blogu je dostatečně jasné, že když na něco nebo někoho odkazuji, nemusí to ještě znamenat, že s ním ve všem do mrtě souhlasím nebo zastávám jeho myšlenkovou orientaci.)
TG

Anonymní řekl(a)...

Souhlasím. Obě osobností = TGM i VH se však před svým prezidentstvím byly nuceny omezit na slova (VH ještě více než TGM), tehdy však o nich doma pořádně věděl jen velmi omezený okruh lidí a ten jim pouze víceméně neveřejně přikyvoval. Při vší úctě, hrdinů, kteří šli za své přesvědčení dobrovolně do vězení či dokonce na smrt, byly v každé době davy a nikdo se jim dnes neklaní. Pro národ tedy oba byli faktickým přínosem a mohli se stát široce uctívanými (a zároveň se zákonitě projevit již ne vždy všeobecně nadšeně schvalovanými činy) až v době, kdy se mohli postavit národu do čela. Proto si troufám tvrdit, že kdyby VH zůstal na věky disidentem, nebyl by pro národ přínosem ani inspirací, a dnes by o něm nejspíš nikdo pořádně nevěděl. Zkuste se zeptat dnešních 20letých, co VH před r. 1989 napsal a co z jeho tehdejších politických spisů a článků četli. Totéž platí o TGM před r. 1918, toho určitě četli ještě méně. A posaďte libovolnou množinu lidí na detektor lži a ptejte se "Napsal/a byste něco s jistotou, že za to půjdete sedět?"...
MiŠ

Theodor řekl(a)...

Aha, děkuji Vám, pane MiŠ. Myslím, že teď lépe rozumím. Každá z Vašich sedmi vět, bez výjimky, ovšem pro mne obsahuje jak námět k zamyšlení, tak podnět k reakci. Budu si však muset vše beze spěchu rozmyslet, abych postihl jádro a byl stručný, nakolik to bude možné.
TG

Theodor řekl(a)...

Postupně k SEDMI VĚTÁM pana MiŠ (šlo to rychleji, než jsem předpokládal):

1) Mnohé z toho, myslím, není výstižné. Jednak je třeba vzít v úvahu, že TGM – na rozdíl od VH, který působil v tu více tu méně hrůzné a odpudivé bolševické diktatuře – se pohyboval v rámci ústavní monarchie, tedy právního státu, byť leckdy nespravedlivého a omezujícího (např. výkladem, co všechno je „urážkou majestátu“ a „podvracením státu“). Tomu také odpovídaly jejich možnosti. Byl-li TGM přímo politicky činný, nelze tvrdit, že byl nucen omezit se na slovo. Jednak i slovo je druhem činu. (Nejen pro politika nebo vědce a pedagoga.) A pro VH (i TGM) bylo slovo způsobem činu taktéž z povahy jejich práce, ne pouze z donucení. Dále, domnívám se, obraz „malé skupinky obeznámených a přikyvujících“ - a tudíž „zbytku buď neznalého, anebo nesouhlasícího či odporujícího“ ?! - by byl falešný. Obeznámenost s politickou a ideovou prací TGM či uměleckou a též ideovou prací VH byla, soudím, vcelku přiměřená – daná rázem jejich činnosti a uvědomělostí občanů. O přikyvování v případě TGM nemůže být ani řeč (poté, co mu jeho studenti vytloukli okna v reakci na postoj v hilsneriádě, zvažoval z ohledu na rodinu dokonce vystěhování do zahraničí, a zpochybňováním pravosti RKZ si také moc přátel neudělal, zato věhlasu se mu dostalo nad příjemnou míru, …) a v případě VH by zase nemělo smysl otázku takto klást, protože původně šlo o politické důsledky umělecké činnosti, ne o přímé hlásání myšlenek a prosazování cílů, to až posléze.

2) To máte naprostou pravdu. Ale je to vpravdě důležité? Není to „klanění“ spíše jen dokladem poct než skutečné úcty? Právě proto jsem zmiňoval tu Kohákovu přednášku (Listy 5/2010).

3) V tomto bych s Vámi asi nesouhlasil. Přínosem by byli. Je však pravdou, že „vyzdvižení na podstavec či trůn“ může napomoci věhlasu, tudíž i rozšíření možnosti nějak se s jejich myšlenkami a skutky popasovat, ale stejně tak může vést k jejich „zmramorovatění“. Pro více lidí se zkrátka může stát podnětem, ale postavení a pocty zároveň zvyšují pravděpodobnost falešného uctívání. (Opět viz přednáška EK.) Podstata jejich postoje zůstává táž bez ohledu na postavení; to je víceméně nahodilé a především pro náležité vyrovnání se s nimi je jen novou příležitostí, ne zárukou.

Theodor řekl(a)...

4) To je sporné. Zda se někdo nebo něco stane přínosem a podnětem záleží samozřejmě též na možnosti „přijít na mysl“ – v tom máte pravdu. Určitě žili lidé, kteří se z různých nepříznivých příčin takto ostatním neukázali, ač by z povahy svého jednání a myšlení mohli. Jenomže VH už před i za svého disidentství „do zjevu“ vstoupil. Zahladit vzpomínku a veškeré stopy lze v otevřeném světě stěží. Protože člověk je bytost omezená, v zásadě by snad s jedincem něco podobného provést šlo. Nemyslím si však, že by to byl tento případ. Zdá se mi, jako by Vám unikalo ze zřetele, že přínos a podnět je též záležitostí oněch přijímajících a zavrhujících, ne toliko podmínek. Ostatně proto také ani ve svobodných poměrech samotných není žádná záruka. A na druhé straně člověk jako bytost ve své podstatě svobodná může klást odpor a prolamovat nesvobodné poměry. Odtud mé námitky.

5) To máte jistě pravdu, ale na druhé straně já věřím, že přínosem a podnětem se člověk stává nejen takto přímo. Každý je přítomen ve spoustě následků svého jednání a chování, aniž si je toho třeba vědom nebo aniž si to uvědomují případní „adresáti“; dokonce snad i přes hranice věků a pokolení – skrytě, ne vždy zjevně.

6) Nevím. Asi máte pravdu. Možná oba stejně málo. Ale třeba na tom tolik nezáleží, nebo přesněji: nezáleží jen na tom. Myslím to takto: budou přítomni v české tradici možná ne jako zbožňovaný obrázek, nýbrž jako námět úvah a polemik. V tom je oprávněná naděje.

PŘÍKLADEM, co mám na mysli: Tahle přátelská polemika mezi KS a EK, která se dotkla i TGM, je v mých očích výrazem úcty. A je i naděje, že bude dále působit na mladší, vždyť se jedná o universitní profesory.
Karel Skalický: Kohákovo zpytování českého národního svědomí http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=096&clanek=060906 (Listy 6/2009)
Erazim Kohák: Zamyšlení nad recenzí Karla Skalického http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=101&clanek=011007 (Listy 1/2010)

7) Sám bych tam nechtěl usednout! - Ale hrdinství není povinnost. Často je jen nezamýšleným a nepředvídatelným důsledkem vytrvalosti ve správném jednání.
TG

Anonymní řekl(a)...

Děkuji, pane Theodore, za Vaše podnětné názory. Mých sedm vět nemohlo pochopitelně obsáhnout všechny detaily a nuance.
Boj TGM za Hilsnera a RKZ nelze považovat za úzce politickou činnost. Kromě toho to odpovídá mé "teorii": dokud nebyl TGM prezidentem, házelo se mu do oken kamení a tupili ho za RKZ, dovolili si to k němu jako k prezidentovi osvoboditeli? ...A činnost TGM byla rovněž historicky podmíněna, bez 1. svět. války a porážky Ústředních mocností by svobodného Československa přinejmenším ještě dlouho nebylo;
Snažil jsem se poukázat na to, že V.Havlovi nyní celý národ děkuje a ctí ho hlavně za to, že může svobodně mluvit, cestovat a podnikat, popřípadě, že ČR je členem EU a NATO, a ne už tolik za to, že za své umění a názory statečně trpěl... Výše uvedené mohl VH prosadit až jako prezident, nikoli pouhý disident. Kdyby byl VH příkladem a morálním přínosem pro národ už jako disident, byla by musela spolu s ním sedět v totalitních kriminálech polovina národa...
Já se obávám, že VH potká časem stejný posmrtný osud nako TGM, který byl také bezprostředně po své smrti zbožňován, ale ač dnes má na každém náměstí sochu, ví se o něm v podstatě jen to, že byl náš první prezident, ale dál? Přesto i TGM uvedl náš stát do mezinárodní politiky a zasloužil se o uspořádání Evropy. Ona totiž slušnost a názorová pevnost, pro něž je dnes VH právem obdivován a ctěn, se ani dnes v běžném životě moc nenosí. Jako národ ho tedy obdivujeme a uctíváme, ale napodobovat ho?...
Vezměte si paradox - za své názory byli před nástupem do funkce perzekvováni a něco si odseděli čtyři naši totalitní prezidenti... Měli by tedy být tímto svým životním postojem, odtrženým od jejich prezidentství, vzorem a "poselstvím"?
MiŠ

Anonymní řekl(a)...

No, zajímavé čtení a ještě více ono běsnění a velikášství. Proč zde stále zveličovat, přirovnávat? Proč musí být VH světoznámým politikem, světovým dramatikem, světovou oporou míru a pravdy? Proč ho srovnávat s TGM ( podle mě úplně jiné osoby jak názorově, charakterně. Spíše bych viděl srovnání s E. Benešem...ten se také od komunistů nechal napálit ) atd. Každý jeho prohřešek i nevelký je pak trapný ( pokud se ho někdo odváží vyslovit ), vzhledem k nekritickému uctívání.
Proč ho nectít pouze jako VH, veledůležitého Čecha, českého disidenta, umělce, prezidenta...Myslím, že to ke cti a slávě stačí.
Petr Sládek

jiri kovarik řekl(a)...

Proč?
Protože, řečeno s Kurtem Vonnegutem: "Tak to chodí."
Protože každý národ potřebuje ikonu (slovanské, zdá se, zejména), a stejně je na tom stát. Možná i proto, abychom se ujistili, že jsme světoví, máme Mesiáše, který nás očistil, a s tímhle vědomím nám bude u našich sobeckých korýtek více chutnat. Proto sochou velikána překryjeme bohéma a intelektuála s velkou odvahou, který měl to štěstí, že byl v pravý čas na pravém místě, leč i tu smůlu, že poznal propast mezi myšlenkou a realitou, nemluvě už o chlapovi z masa a krve, co se rád napil a miloval... S TGM bych ho ovšem nesrovnával, už proto ne, že ten nám dal jen velmi křehkou státní samostatnost, jejíž smysluplnost je s odstupem času velmi diskutabilní. A s E.B., který dvakrát (1938, 1948) selhal a v mezičase zavlekl zemi do náruče Stalina, už vůbec ne... Vlastně je to smutné, takové velebení by mělo ve společnosti probudit cosi souvisejícího s vůlí či proklamovanou touhou po nápravě mnoha neřádstev, leč neprobudí a zůstane jen u panychidy, která dnes odpoledne skončí, a u rozšíření školních čítánek…

Anonymní řekl(a)...

Pane Kovaříku, napsal jste moc pěkně. Hovoří z vás moudrá zkušenost historika, který zná nesčetně stále se opakujících paralel v lidských dějinách.
P.Sládek

P.S. Jinak by to byla dlouhá diskuze ohledně našich prezidentů a stejně by se nikdo neshodnul:-)

Anonymní řekl(a)...

Mám stejný názor jako pan J.K. co se týče panychidy a krátkosti naší kolektivní paměti. Příčí se mi dnes zejména to, jak V.Havla nyní velebí i ti, kdož mu za živa nemohli přijít na jméno a házeli mu klacky pod nohy - ano, o mrtvých jen dobré, ale kolik pokrytectví a ostentativnosti to s sebou tentokrát nese! a o jeho zásadách se nám snaží vykládat mnozí, jejichž lži a nenávist už léta vítězí nad pravdou a láskou. A v médiích reportáže o příletech zahraničních delegací, policejních manévrech atd. A ten obřad u sv. Víta, kde Havlovi dlouholetí prostí přátelé, druzi a kamarádi byli odsunuti až někam ke vchodu katedrály za "delegace z celého světa", fuj!
Nesouhlasím ale s tou "diskutabilní smysluplností" naší samostatnosti 1918.
MiŠ