HRDINA NA PROSINEC

Ani jsem se nanadál,  je tu prosinec a s ním i čas na dalšího hrdinu z kalendáře z roku 1913 o Bitvě národů z roku 1813 a statečnosti našich předků, neboť, na to alespoň my nezapomínejme, vojáci této země bojovali i v jiných, mnohem podstatnějších bitvách než byly Zborov, Bachmač, Doss Alto, Sokolovo či Dukla... A třebaže  kalendářové historky působí naivně a úsměvně, dělali čest svým zbraním i stavu. Tentokrát v tom krátkém příběhu nejde o Lipsko, ale o poslední velkou bitvu kampaně 1813, která se odehrála u Hanau (východně od Frankfurtu nad Mohanem) a v níž Napoleon zvítězil, byť to bylo vítězství Pyrrhovo... K textu dodejme, že Leopold, svobodný pán von Trautenberg, nebyl podplukovníkem, ale od roku 1811 podmaršálkem, a řekou, o níž se v textu mluví, bude nejspíš Kinzig.

SVOBODNÍK MATĚJ IRRIGIDER A PĚŠÁK MICHAL BAUMGARTNER

Císař Napoleon I. po své velké porážce u Lipska ustupoval s částí své armády směrem k Rýnu, zamýšleje tuto řeku překročiti. Generál jízdy hrabě Wrede, jenž s bavorským vojskem a s rakouskou divizí podplukovníka Trautenberga byl na pochodu směrem k Hanavě, obmýšlel dne 30. října 1813 s 50.000 muži Napoleonovi zatarasiti cestu. Pluk pěchoty č. 59 stál na levém břehu větší řeky směrem k lesu. V tom vyrazily čtyři francouzské pluky z lesa a vytlačily náš pluk od jediného mostu. Druhý prapor byl obklíčen a ihned zajat, kdežto 3. prapor hleděl se spasiti plováním přes řeku. Při tomto ústupu zasažen byl kulí setník Harandauer. Deset Francouzů ihned se na něj vrhlo. V tom však se jim postavili do cesty svobodník Matěj Irrigider a pěšák Michal Baumgartner, bodajíce a ohánějíce se takovou silou, že ihned pět Francouzl líbalo zemi. V tom také přikvapili šikovatelé Antonín Švarc a Josef Hiko s desátníkem Radbergem na pomoc. Irrigider a Baumgartner odnesli těžce raněného setníka k řece a vezmouce ho mezi sebe, pluli s ním ku protějšímu břehu, by unikli zajetí. Všichni zde jmenovaní vyznamenáni byli stříbrnou medailí za statečnost.