VONĚT JAKO CÍSAŘ!

Perlička, či spíše perla z pera (klávesnice) Michala Šťovíčka je sondou do sféry kulturní až téměř intimní, a to nejen pánské, ale i dámské, neboť i Vy, drahé čtenářky, můžete vonět jako Josefína, či Laetizie!  Rozhodně skýtá půvabné poučení a možná inspiraci všem, kteří se nespokojí deodoranty ve spreji, propagovanými v nákladných televizních reklamách, a chtějí si život ozvláštnit nečím jiným než značkami Hugo Boss, Kenzo, Gucci, Calvin Klein, etc...  Zapomenutá Eau de Cologne je zde a není nad klasiku...! Zejména páni důstojníci při přehlídkách a manévrech, jakož i při oslavách svatého Napoleona v srpnu ve Slavkově by to měli mít na paměti a přizpůsobit nejen svůj vzhled, ale i odér panovníkovým zvykům, jejich císaře to bezpochyby potěší.

CÍSAŘSKÉ VŮNĚ

Michal Šťovíček

Napoleonova záliba v kolínské je doložena a všeobecně, leč nikoli podrobněji známa. Proto jsem se pokusil o bližší pohled, který nakonec dopadl poněkud jinak, než jsem zamýšlel, snad ale i tak pobaví/poučí.

    Jak to bylo před Napoleonem...

    Původ kolínské vody lze vystopovat do 14. století. Podle legendy v r. 1380 tehdy 70-letá uherská královna (což byla v onom roce královna-vdova a polská regentka Alžběta Lokietkovna, 1305-1380) získala od jakéhosi mnicha či dokonce od zjevivšího se jí anděla recept na zázračnou vonnou léčivou vodu k zevnímu i vnitřnímu užívání, ve složení: alkohol, šalvěj, majoránka, rozmarýn. Díky tomuto lektvaru neduživá a pakostnicí trpící královna znovu nabyla ztraceného zdraví a pronikavě omládla, takže ji požádal o ruku sám polský král (i kdyby vše bylo pravda, tak toto poslední těžko: polským králem byl totiž od r. 1342 její syn Ludvík a královna sama se zasadila o jeho sňatek s Alžbětou Bosenskou...).
     Po zázračné vodě samozřejmě vznikla značná poptávka a začaly ji napodobovat především kláštery.

Jednu ze zdokonalených variant vyráběl v 17. století ženský klášter Santa Maria Novella ve Florencii pod názvem Aqua Regina a měl z ní značné příjmy. Jednalo se o směs různých citrusů rostoucích v Itálii, rozpuštěných v silném alkoholu, známou v celé tehdejší západní Evropě. Byla považována za všemocný léčivý a kosmetický produkt: zkrášlovala, čistila pleť a diskrétně parfémovala, křísila a osvěžovala lidi i zvířata. Nalitá do vína nebo polévky účinkovala proti mrtvici, neprůchodnosti žlučových cest, kolikám, hučení v uších, dně, bolestem zubů, žloutence, migrénám, melancholii, komplikovaným porodům, zaručovala zdraví a dlouhověkost...

    O zázračné vodě se doslechl i jistý Gian Paolo Feminis, obchodní zástupce s drogistickým, železářským a kosmetickým zbožím. Začal se o recept inenzivně zajímat a podařilo se mu obloudit jednu z řeholnic, která mu prostoduše prozradila klášterní tajemství: vinný líh+rozmarýn+meduňka+bergamota+silice z pomerančových květů+cedrát+citron.

Podnikavý Ital se s receptem odebral ke svým příbuzným do Německa a v r. 1693 v Kolíně n. Rýnem zřídil výrobu Aqua mirabilis - Podivuhodné vody, jejíž léčivé vlastnosti v r. 1727 uznala lékařská fakulta tamní univerzity. Doporučila ji proti vráskám, břichobolu, závratím, návalům krve, hmyzím bodnutím... 

V roce své smrti 1763 odkázal Feminis tajemství třem synům svého bratrance. Jeden z nich, Giovanni Maria Farina překřtil výrobek podnikavě na Aqua Coloniensis a Kolínská voda byla na světě. Protože tehdy byla světovým jazykem francouzština a nikoli již latina, šla zázračná voda na trh jako Eau de Cologne a sám Farina si pofrancouzštil křestní jména na Jean-Marie. 

Giovanni Maria Farina (1685-1766)

    Právě v roce Napoleonova narození = 1769 zavedla paní du Barry Kolínskou vodu alias Eau de Cologne páně Fariny jako toaletní parfém na dvůr Ludvíka XV.   
    V té době a asi až do r. 1820 se kolínská nadále užívala zevně i vnitřně. Vnitřně kromě výše uvedených neduhů i proti nevolnosti, trávicím potížím, horečce, revmatismu, křečím, střevním infekcím a parazitům, dokonce i proti impotenci. Vnější užití pak bylo doporučováno i jako antiseptikum, svalové i žilní tonikum, proti vyrážkám, pocení, inhalací pak jako desinfekce dýchacích cest. Byla tedy běžnou součástí každé domácí lékárničky.

    Za revolučních válek se francouzští vojáci v obsazeném Kolíně nadchli pro tuto vůni, která se svěžestí výrazně lišila od soudobých těžkých pižmových vůní, jimiž se tehdejší noblesa postřikovala. Vojáci začali kolínskou posílat domů a přiváželi si ji v rámci kořisti, takže se záhy stala populární, tudíž se s ní již tehdy mohl seznámit i budoucí císař Napoleon a později jí úplně propadl.

Císař a kolínská voda 
Jeden z Farinových potomků se v r. 1806 usadil v Paříži a se souhlasem příbuzných v Kolíně si zřídil vlastní výrobu a obchod. Jmenoval se Jean-Joseph (Giovanni-Giuseppe) Farina (1785-1864), ale z propagačních důvodů si přisvojil křestní jméno svého předka Jean-Marie, což mu rodina tolerovala.  Jeho výrobek se však aromaticky lišil od původního a byl určen širšímu okruhu spotřebitelů. Podnik sídlil v č. 331 rue Saint-Honoré. Tento Farina se posléze stal císařským dvorním dodavatelem a mimo jiné vymyslel pro Napoleona speciální flakon „rouleau“ = tenký podlouhlý váleček, určený k tomu, aby si jej císař mohl zastrkovat do holínek a měl jej tak na přesunech stále po ruce.  Na obrázku leží flakon na výrobcově deklaraci o pravosti a vlastnostech výrobku a o varování před napodobeninami.

    Kolínská voda se souběžně vyráběla dál i v Kolíně a jako každý komerčně úspěšný produkt vzbudila chtivost různých podnikatelů a podnikavců, takže v r. 1803 zakoupil značku Farina za dosti podezřelých okolností syn bankéře Wilhelm Mülhens, který sám již vyráběl svoji kolínskou od r. 1792 podle receptu, který údajně dostal jako svatební dar od nezjištěného kartuziána. Právo na jméno Farina podle všeho koupil v r. 1803 od jistého Carla Francesca Fariny, jehož však s rodinou voňavkáře nepojilo žádné příbuzenské pouto! načež začal prodávat svoji kolínskou jako "Franz Maria Farina in der Glockengasse 4711 der Post gegenüber". O této dnes nejznámější ze všech původních kolínských vod se dočtete obšírněji za chvíli. Kolínská voda se pochopitelně stala i předmětem četných nelegálních napodobenin a Farina se musel 80 let soudit, než se jich zbavil. Za tu dobu bylo padělků napočítáno téměř 2000! - sám Mülhens svého času prodal nelegálně značku aspoň 30x!

    Napoleon ovšem kromě slávy a moci nebyl otrokem nikoho a ničeho, proto i ke své oblíbené Kolínské vodě přistupoval po svém. Ve spotřebě se neomezil jen na osvědčenou značku Farina. Např. v r. 1812 se objevil další císařský dodavatel, firma Durocheau, „výrobce zdokonalené Kolínské vody“. Císař současně vyvedl všem výrobcům „zázračné“ Kolínské vody nepěkný kousek: v r. 1811 vydal nařízení, podle něhož byli všichni výrobci farmaceutických a terapeutických přípravků povinni předložit jejich výrobní recepty ke kontrole a uvést přesné a podrobné složení produktu. Takže již žádné tajnosti a zázračné formule... Farina ani Mülhens ovšem nehodlali své recepty prozradit a museli tedy vzniklou situaci vyřešit tak, že přestali kolínskou vydávat za léčivý přípravek a převedli ji výhradně do kategorie voňavek a parfémů, na něž se žádný obdobný předpis nevztahoval. Recept obou tak zůstal tajný dodnes.

    Při „bádání“ ohledně Napoleonovy vášně pro kolínskou jsem kromě seriózních údajů narazil na pěkných pár nesmyslů(?), které ovšem pro zpestření také reprodukuji. 

    1. Napoleon prý se v kolínské koupal (= nanejvýš si ji jen přiléval do vody?)

    2. „Po klobouku podal lokaj císaři kapesník zkropený kolínskou, jímž si císař přejel rty, čelo a spánky“. Párkrát v životě se mi kolínská na rty dostala - člověku to život jen znepříjemní...

    3. „Po manikúře si Napoleon oblékl flanelovou vestu, polil si hlavu kolínskou a hrubým kartáčem si silně třel hruď a paže. Komorník mu poté kartáčem třel záda a ramena, pak třel celé tělo a vyléval na ně plné flakony kolínské. Tento zvyk si Napoleon podle vlastních slov přivezl z Orientu a přičítal mu zčásti své pevné zdraví. Masáž musela být důkladná: Silněji, přitlač! vybízel lokaje, jako když hřebelcuješ osla!“

Čemuž by se dalo věřit, jen nevím, proč si císař na takovou kombinovanou masáž kolínskou a rejžákem oblékl flanelovou vestu...

    4. Napoleon údajně s oblibou užíval kolínskou i vnitřně = kostku cukru namočenou v kolínské, prý na podporu své šedé kůry mozkové. Jestliže trpěl dlouhodobě žaludečními potížemi, tohle mu určitě neprospělo... Jak to chutná a zda to povzbuzuje mozek, nevím - neměl jsem odvahu to vyzkoušet. Faktem je, že běžným bonbónem tehdy byla a snad dosud leckde je kostka cukru namočená do likéru, čemuž se francouzsky říká „canard“ - kachna.

    5. Napoleon vozil flakony kolínské v holínkách prý proto, aby přebil zápach vojenských bot na dlouhých taženích, kde to bylo s hygienou všelijaké... Pokud to při své úzkostlivé čistotnosti vůbec potřeboval, tak aby to účinkovalo, musel by mít v botě otevřený válečkový flakon kolínské především pod chodidlem, což je těžko představitelné.

    6. Napoleon údajně spotřeboval cca 60 litrů kolínské měsíčně (podle jeho komorníka Constanta „jen“ 42 litrů, a podle pamětí paní de Rémusat „jen“ 60 flakonů), přičemž jí kropil sebe, své apartmány, polní stany i své koně... Zachované dokumenty zmiňují dodávky cca 70 „lahviček“ (bez upřesnění objemu) měsíčně - jeden kus za cca 2 F.

    Napoleon si pak na Svatou Helenu odvezl i menší zásobu kolínské, ta však při jeho spotřebě za několik měsíců došla. Na chudém nelidnatém ostrově žádná kolínská nebyla, dovozy z Evropy nepřicházely v úvahu, a Napoleon se bez kolínské nedokázal obejít. Řešení se nakonec přece jen našlo, dočtete se o něm níže. 

    Přeskočím další vývoj spletitých obchodních vztahů, prodejů a přeprodejů firemních práv atd. a přejdu rovnou k dnešku. 

Chcete vonět jako Napoleon?

Můžete, protože výroba vesele běží a Napoleon a spol. zůstávají obchodním i spotřebitelským magnetem. Na trhu se proto lze setkat třeba s následujícími dostupnými „zázračnými“ vodami ohánějícími se Napoleonem a spol. - zdůrazňuji, že jim tímto nedělám reklamu, i když se většinou dají koupit i u nás!

    Ještě předtím poznámka: z názvu konkrétního produktu se Kolínská voda stala druhovým názvem s malým ká, protože těch napodobenin a variant bylo záhy tolik, že se v nich už nikdo nevyznal. Posléze se tak tudíž označoval a označuje každý tekutý kosmetický výrobek s nízkou koncentrací vonných esencí. Pro přehlednost připomínám dnes běžné rozlišení právě podle stupně koncentrace:

    Parfémová voda (Eau de Parfum) = 12 - 20 %  esencí

    Toaletní voda (Eau de Toilette) = 7 - 12 % esencí

    Kolínská voda (Eau de Cologne) = 4 - 6 % esencí

    K dnešnímu „napoleonskému“ sortimentu stručně jen tolik, že firma Farina existuje v osmé generaci dodnes, vyrábí a prodává původní kolínskou stále v Kolíně na adrese Farina, Johann Maria, gegenüber dem Jülichs-Platz. Mezi její významné zákazníky ve 20. století patřili např. Edward VII., Thomas Mann, Franz Lehár, Konrad Adenauer, Marlene Dietrichová, íránská císařovna Soraya, Indíra Gándhíová, Romy Schneiderová, princezna Diana z Walesu, Bill Clinton...

    Město samo uctilo zakladatele firmy a své slávy sochou na radniční věži, kde je k vidění dosud.

Ta prapůvodní Farinova kolínská voda je označována Original Eau de Cologne, na etiketě má odedávna červený tulipán, a právě tato kolínská by tudíž podle všeho měla být ta Napoleonova, či se jí alespoň co nejvíce podobat:

    Na našem trhu není, je k dostání u výrobce, i přes internet, jako „Farina 1709 Eau de Cologne“...

Vlastníkem podobné značky Eau de Cologne extra vieille („starobylá“) je dnes kosmetická firma Roger & Gallet jako součást italského koncernu Gucci, jejíž současný marketing kupodivu totálně opomíjí jejího nejslavnějšího zákazníka.

    Druhý původní výrobce Mülhens rovněž po různých peripetiích přežil. V r. 1990 se přejmenoval na Muelhens GmbH & Co. KG, v r. 1994 byl tento rodinný podnik prodán koncernu Wella AG, který v r. 2003 získal drogistický gigant Procter & Gamble jako součást své reorganizované kosmetické filiálky Procter & Gamble Prestige Products GmbH. Ten pak změnil obchodní strategii a v r. 2006 kosmetickou řadu Mülhens zase vyvrhl. Současným majitelem je koncern Dalli-Gruppe, resp. jeho parfumerská větev Mäurer & Wirtz z Aachen,  která v r. 2007 obnovila výrobu původní Mülhensovy Kolínské vody na takřka původním místě a pod jejím tradičním názvem.

    No. 4711 je tedy ta Mülhensova původní Kolínská voda (proto taky Original Eau de Cologne) z Napoleonových časů, dnes světově proslulá. Jak přišla ke svému nezvyklému názvu: za francouzského obsazení Kolína v r. 1794 se vojenský velitel města generál Charles Daurier už nemohl dívat na to, jak jeho dezorientovaní vojáci zmateně bloudí městem mezi tehdejšími cca 7 500 domy. Dohodl se tedy s tehdejším primátorem von Wittgenstein, že nechá všechny domy ve městě očíslovat, a Mülhensovo obchodní jednatelství v domě na Glockengasse přitom dostalo číslo 4711... Dům byl za 2. svět.války vybombardován a byl komplet znovu postaven v r. 1963, ovšem na trochu jiném místě, dnes je to Glockengasse Nr. 4. Firma v tomto Domě vůní (Dufthaus) dosud sídlí, je v něm mj. muzeum této kolínské, kolínská tam prýští z fontánky v hale, nechybí samozřejmě shop... Na domě je rekonstruovaná i figurální zvonkohra upomínající na dotyčné číslování.

    Když tedy Mülhens ztratil práva na jméno Farina, ponechal z celého názvu jen číslo domu, a v r. 1873 vytvořil dodnes používanou modro-zlatou etiketu a potažmo registrovanou značku (zvoneček v logu evidentně odkazuje na Glockengasse).

    Dnes je tato světoznámá kolínská v propagaci charakterizována např. jako citrusově-ovocná vůně pro muže i ženy. Tato velice vkusná unisex vůně obsahuje kombinaci citrusových olejů, lehké květinové růže a santalového oleje. Je doporučena pro denní nošení a připisují se jí jednoznačné tonizující a revitalizační účinky, odbourávající stres a únavu.

    Nedosti na tom, dnešní výrobce k ní přidal vodu po holení, o jejíchž eventuálních neobyčejných účincích ale nic nepraví.

     Navíc v duchu zásady měnit a inovovat vše osvědčené vyvinul v r. 2011 novou řadu a nový „look“, se slovní hříčkou srozumitelnou jen Francouzům/franštinářům. Nemusíte souhlasit, ale je to důkaz, že každá změna je k horšímu (mám na mysli prezentaci, vůni nemohu posoudit).

    Prodejci charakterizují novou vůni jako:

    Hlav: yuzu, černý rybíz, lichi

    Srdce: muškát, otočník, pivoňka

    Základ: pižmo, santalové dřevo, fazole Tonka

    Nouveau Cologne je unisexová vůně, která se otevírá svěžími tóny yuzu, černého rybízu a lichi, v srdci vůně se ukrývá muškát, otočník a pivoňka, základ patří pižmu, santalovému dřevo a fazoli Tonka. Její složení působí blahodárně na tělo, ducha i mysl. Éterické oleje, které jsou známé svým aromaterapeutickým působením, se postarají o nepopsatelně dobrý tělesný i duševní stav. 

Příběh "Autentické Kolínské vody ze Svaté Heleny"

Císař bez kolínské na ostrově namáhal paměť svou i spoluvyhnanců, listoval v knihách a snažil se dát dohromady recept, jak si kolínskou vyrobit. Nakonec jeho služebník Louis Étienne Saint-Denis zvaný Ali dokázal z místních zdrojů zkomponovat přípravek, který císaře plně uspokojil. Ali svůj recept zaznamenal a odvezl s sebou do Francie, kde zapadl v jeho papírech.

    V 70. letech 20. století koupil při jedné prodejní akci truhlici z Aliho pozůstalosti právník Damien, tehdy starosta Versailles, a objevil v ní unikátní dokument s receptem improvizované kolínské! O nálezu se dozvěděla jedna z kosmetických vývojových laboratoří a vyžádala si od pana Damiena svolení, aby mohla kolínskou vodu znovu vytvořit a uvést ji na trh. Damien svolil pod podmínkou, že z každého flakonu bude odvedeno 10 F ve prospěch Spolku přátel Muzea Čestné legie v Paříži.. 

    Nález však zůstal ještě bezmála 20 let nevyužit, až se jej počátkem 90. let ujala instituce Osmothèque ve Versailles, zabývající se rekonstrukcí a uchováváním zaniklých a zapomenutých parfémů a voňavek, a vytvořila podle něj „jedinou Napoleonovu čichovou stopu“. Práva na výrobu unikátního přípravku získala v r. 1998 firma Cosmalia, později Les Parfums historiques-Gestor, a zrodila se “L´Authentique Eau de Cologne de l´Empereur Napoléon I-er à Sainte-Hélène” - Autentická Kolínská voda císaře Napoleona I. na Svaté Heleně, údajně olfakticky příbuzná s produktem firmy Roger & Gallet! Dnes se s patřičnou reklamou prodává ve Francii:

     K nám zatím nedorazila, ale podle záznamů si ji lze po domácku vyrobit:

     78 ml 90° lihu (samozřejmě lékárenského)
     22 ml růžové vody

     10  kapek rozmarýnového esenciálního oleje

     20  kapek bergamotového esenciálního oleje

     20  kapek pomerančového esenciálního oleje

     20  kapek citronového esenciálního oleje

     10  kapek neroliového esenciálního oleje (nebo Petitgrain - éterický olej z mladých listů a   výhonků různých citrusů)

     5  kapek růžového esenciálního oleje (nebo éterický olej z rosa geranium)

     Smíchat líh a růžovou vodu, přidat esenciální oleje, dobře protřepat, nechat 8 dní uležet. A je to, můžete vonět jako Napoleon.

     Kromě této kolínské je na trhu např. „napoleonská“ toaletní voda Eau de Gloire firmy Parfum d´Empire s následující charakteristikou:

   Typ vůně: kořenitá, dřevitá, pro ženy i muže (!)

   Popis produktu: "Jeden den s Napoleonem Bonapartem"
   Tato toaletní voda byla vytvořena na základě historické studie zabívající se olfaktorickým(čichovým) vkusem Císaře Napoleona. Složení vypovídá o jednom dni Napoleona:
- ráno (hlava parfému) je svěží díky bergamotu, citronu, pomeranči, rozmarýnu a levanduli
- přes den se rozvine(srdce parfému) čaj, anýz, lékořice
- večer jsou to vůně tabáku a kadidla jako vzpomínka na Korziku a dále cist a dubový mech, aby podtrhly základ vůně
    Tato toaletní voda představuje obraz muže, který se stal živou legendou. Čiší z ní osobnost a vášeň.

    Hlava: bergamot, citron,pomeranč, rozmarýn, neroliová silice, levandule

    Srdce: anýz,lékořice, čaj, tabák

    Základ: kadidlo, smil italský, cist, mech dubový

    Firma Roger & Gallet se před několika týdny rozhoupala a ke 150. výročí svého založení (1862) začala prodávat to, co nazývá Rouleau de l´Empereur, Císařův váleček.

   Ten flakon ovšem připomíná původní váleček jen z dálky a v mlze... a o Napoleonovi v propagaci opět sotva letmá zmínka! Navíc jí nestačila jedna kolínská, k původní Eau de Cologne podle Fariny si vymyslela hned dvě další zbrusu nové vůně - pomerančovník a vonokvětku, čímž se od Napoleona opět na hony vzdálila.

A konečně aspoň něco málo pro dámy:

To, jak se Napoleon vyžíval v kolínské, nebylo nic proti vášni jeho choti Josefíny pro parfémy - zejména těžké, na bázi pižma. Nadužívala jich tolik, že její budoár po ní voněl údajně ještě 60-70 let po její smrti.

Jejím osobním dodavatelem byl François Rancé, voňavkář původem z provensálského Grasse (což bylo a je odjakživa středisko voňavkářství). Jeho prapředkové se tam již v 16. století zabývali výrobou navoněných rukavic pro místní honoraci. V r. 1795 se Rancé zaměřil čistě na parfumerii a za císařství se díky své profesní zdatnosti vyšvihl na dvorního dodavatele. Pracoval hlavně pro Josefínu, ale údajně vytvořil speciální vůně i pro Napoleona: „Le Vainqueur“ - Vítěz, „Eau d´Austerlitz“ a „Aigle Français“, Francouzský orel. Nezjistil jsem však, zda Napoleona zaujaly. Le Vainqueur se přitom dlouho a úspěšně prodával, až v 1. pol. 20. století byl stažen z trhu, v současnosti jeho výrobu obnovila praprapravnučka zakladatele a současná majitelka firmy Jeanne Sandra Rancé. Firma však již dnes sídlí v Miláně (Corso Magenta 15/A) a v Římě (Piazza Navona 53).

    Pro Josefínu vytvořil Rancé mimo jiné vůni L´Impératrice v drahocenné embaláži ze sèvreského porcelánu (jejíž jediný zachovaný kus se nachází v depozitáři firmy).  

    Podle dnešních obchodních prospektů firmy Rancé Josefína milovala růže a pižmo a Napoleon zase fialky, proto si v roce 1804 nechala na počest korunovace namíchat speciální parfém od dvorního voňavkáře Rancé, který obsahoval obě tyto květiny. Tato parfémová voda se prodává dodnes = Rancé 1795 Joséphine. Je součástí řady Collection Impériale:

    Tóny      květy, pižmo, orientální dřeviny

    Hlava     broskev, černý rybíz, galbanum, fialka, hřebíček, kosatec

    Srdce    růže, jasmín, hyacint, ylang-ylang

    Základ   ambra, cedr, vanilka, pižmo, santal

    Jinou údajně autentickou vůní (údajně z r. 1806) z této řady je parfémová voda Rancé 1795 Laetitia, která má charakterizovat vášnivou a nepoddajnou povahu matky klanu Bonapartů: 

    Hlava: bergamota, oranžové květy, mandarinka

    Srdce: růže, magnolie, vistárie, muškát

    Základ: pačuli, cistus labdanum, Tolu balzám, vanilka

    Tóny: svěží, květinové a kořeněné, ambrové

    Takže kdyby chtěla některá z vážených čtenářek vonět jako stará Korsičanka... J

    Nejznámější a první vůní značky Borsari je parfémová voda Violetta di Parma, čistá fialková vůně vytvořená speciálně pro druhou Napoleonovu ženu Marii-Louisu, v letech 1816-1847 vévodkyni parmskou. Produkt pro ni údajně za její podpory vyrobili mniši tamního kláštera Zvěstování Panny Marie. 

    A tady končí nejspíš přímá souvislost mezi Napoleonem a dnešními kosmetickými vodami, tudíž i příspěvek. Na trhu je ještě x výrobků evokujících názvem napoleonskou dobu či osobnosti (Cherry Princess - míněna Hortense de Beauharnais, atd.), ale u nich se mi nepodařilo jakoukoli faktickou spojitost s dotyčnou osobností vypátrat.