Před dvěma měsíci, konkrétně v článku Waterloo naruby aneb boj o lesní paseku jsem kritizoval (a vy podle ohlasů se mnou) jednu z mnoha televizních tzv. historických rekonstrukcí spíchnutých ne horkou, ale doslova do bílého žáru rozžhavenou jehlou, produkovaných na základě mizerně povrchních scénářů a s tisícerými chybami; pokud se k němu chcete vrátit, najdete ho s pomocí tohoto prolinku: http://napoleon-knihy.blogspot.com/2012/01/waterlo-naruby-aneb-boj-o-lesni-paseku.html Není tomu tak dávno, co jsme narazil na pravý opak, na dokument naprosto výjimečný, který je doslova protipólem a mohl by být vzorový. Trochu jsem váhal, zda a jak na něj upozornit, protože (a tím vás mohu zklamat) je sice stažitelný, leč jen v původním francouzském znění a bez titulků (prolink na download dávám do nadpisu), pak jsem ale objevil, že totéž (byť to dá větší práci, neboť musíte postahovat řadu očíslovaných sekvencí) se na youtube nachází ve francouzském znění s anglickými titulky, což je i pro průměrného angličtináře už srozumitelné.
Colbert, hlavní Fouquetův protivník, a Jeho Veličenstvo...
Ten film je legenda, která šla jaksi mimo nás. Jmenuje se La prise du pouvoir par Louis XIV (na youtube, prosím, hledat jako Taking of Power by Louis XIV), tedy Uchopení moci Ludvíkem XIV., vznikl ve Francii už dosti dávno, roku 1966, a natočil je slavný Ital, francouzsky dokonale mluvící neorealista Roberto Rosselini (Řím, otevřené město, Generál della Rovere, Láska, Byly noci v Římě...) pro francouzskou televizi. Scénář k němu dělal dnes už zesnulý eminentní francouzský historik Philippe Erlanger, autor stále vydávaných a překládaných (k nám, bohužel, nikoliv) monografií Ludvíka XIV., Ludvíka XIII., atd., natáčelo se ve velmi nákladných exteriérech i interiérech v hodně drahých kostýmech a to, co vzniklo, budí dodnes pozornost i obdiv. Jaký je vlastně dějový rámec snímku v délce celovečerního filmu?
Dvůr na procházce...
Když král Ludvík XIII. zemřel, byly jeho dědici a následníku pouhé čtyři roky a správu země převzala po dramatických peripetiích jako regentka královna-matka Anna Rakouská, vydatně podporovaná kardinálem Mazarinem, svým Prvním ministrem. Jako desetiletý zažil budoucí král Slunce výbuch vzpoury, jíž se začalo říkat Fronda a která přešla v pětileté období zmatků, vášní i občanských válek. Rok poté, Léta Páně 1654, byl šestnáctiletý Ludvík XIV. v Remeši oficiálně pomazán, dalších sedm let ale nechal zemi řídit Mazarina, jenž se stal i jeho Prvním ministrem. Kardinál zemřel 9. března 1661 a mnoho mocných čekalo, že na jeho místo nastoupí vrchní intendant financí Nicolas Fouquet, vikomt z Vaux a Melunu, markýz z Belle-Isle, nejbohatší a nejmocnější muž ve Francii, leč o pouhý půl rok později nechal král tohoto velmože zatknout a postavit před zvláštní tribunál, od nějž sveřepě požadoval Fouquetovu hlavu! Panovník totiž hodlal vládnout sám a Nicolas Fouquet mu stál v cestě…
...a d´Artagnan, který Fouqueta právě diskrétně zatkl
Pokud budete chtít z filmového hlediska vědět o filmu víc, najdete na internetu desítky odkazů wikipedií či čs. filmovou databází počínaje a to listování za námahu stojí, neboť nejde jen o děj, úbory, scény, postavy známé z Dumasových Mušketýrů po deseti letech, ale i o proměnu mladého Ludvíka, zdánlivě toporného a ne pravě nadaného, přesto však cílevědomého, přičemž jeho cíl zdaleka netvoří jen osobní prospěch či absolutní moc. Tahle topornost a malý vzrůst panovníka (hraje jej Jean-Marie Patte) je nicméně jediná scénáristická chyba, poopravená další generácí francouzských historiků (Bluche, Petitfils): král Slunce nebyl ani prcek, ani pohybově i myšlenkově pomalejší jedinec, jen okolí trochu mátl, a když říkával svoje pověstné "Uvidíme!", přemýšlel, zvažoval, analyzoval, rozhodoval a volil rozhodnutí, jež pokládal za optimální... Druhou výčitkou, pokud bychom chtěli být striktní, jsou exteriéry natáčené ve Versailles, z nichž tehdy stál jen lovecký zámeček po králově otci, leč natáčet v historicky věrném Saint-Germain-en-Laye nešlo, neboť tento zámek se už dávno rozpadl... Dodávám, že i pro ty, kteří porozumí sotva pár slov, jde o dokonalou podívanou s pečlivě ztvárněnými dvorskými rituály a tisícerými reáliemi doby... Ukázka v podobě jedné scény z youtube (zvětší se a převede vás do lepšího rozlišení po kliknutí na logo YouTube v opravém dolním rohu obtrazovčičky) vás o tom nejspíš přesvědčí; záměrně jsem volil tu, v níž se rozhodne o Fouquetově osud a kde jej zatýká velitel Šedých mušketýrů Charles de Batz de Castelmore d´Artagnan, týž, kterého proslavil Alexandre Dumas...
A jak to bylo doopravdy, či přesněji, jak moc má film pravdu, to najdete hned v mém příspěvku následujícím, tedy o jeden den mladším než je tento...
Žádné komentáře:
Okomentovat