úterý 13. března 2012

VOJNA A MÍR V NOVÉM PŘEKLADU: KROK VEDLE, NEBO VPŘED?

Vojna a mír je klíčový klasický skvost světové literatury, který by neměl nechat žádný zájemce o napoleonskou historii nepovšimnutý, byť názory na pojetí L. N. Tolstého v otázce ruských dějin, Vlastenecké války a ryze válečných epizod ústupem po Dunaji počínaje přes Slavkov, tažení roku 1812 (zejména na bitvu u Borodina) a obraz francouzského ústupu mohou být rozdílné. Ne, nemíním tu velký román připomínat, ani z něho pořizovat resumé, spíše chci předhodit jeden problém, na který jsem na internetu před pár týdny náhodou narazil. Přesněji řečeno jsem jej objevil na jednom z překladatelských webů, jehož prolink dávám do nadpisu. Renomovaná slavistka doc. dr. Kamila Chlupáčová se zde zamýšlí nad posledním, moderním překladem Vojny a míru, který je dílem Libora Dvořáka a vyšel roku 2010 v nakladatelství Odeon. Tenhle překlad se velice liší od staršího (a skvělého) překladu Tamary a Viléma Sýkorových (Knihovna klasiků, SNKLHU 1959, jestli se nepletu) v jedné věci. Pokud jste knihu v češtině četli, narazili jste na velice obsáhlé pasáže, které Tolstoj psal zcela záměrně francouzky a české vydání to respektovalo s tím, že překlad francouzštiny byl uveden mimo text (jak tomu bývá i v ruském originále). Nový překlad postupuje opačně, francouzštinu nahradil kurzívou zvýrazněnou češtinou a francouzština se ocitla až vzadu, v poznámkovém aparátu. V první chvíli mě to zarazilo, přece jen jsme zvyklý na překlad z padesátých let a navíc vím, že Tolstoj si tak počínal s určitým záměrem, mj. s cílem zdůraznit frankofonnost ruské společnosti (Kutuzov např. mluvil plynně francouzsky a leckterý jeho rozkaz byl této řeči, Pierre Bezuchov v románu kabalisticky uvažuje, jak převést vlastní křestní jméno na čísla, aby znal svůj osud, a sám neví, zda má vyjít z ruského Pjotr, azbukové transkripce Pjer či latinkou psaného Pierre...). Cítil jsem se rozhořčeně a podvedeně, pak jsem si ale uvědomil, že anglické překlady (alespoň ty War and Peace, které jsou textově dostupné na internetu) si s tímhle vůbec hlavy nelámou a až na pár ryze francouzských výrazů směle (nebo necitlivě a neuctivě) používají angličtinu... Takže místo původně zamýšlené rozhořčené reakce předhazuji text z výše zmíněného webu a budu zvědav na vaše reakce či názory...Místy je onen příspěvek navíc pikantní různými záludy překladatelského řemesla (které dokládají nadčasové nobody is perfect) a já doufám, že se paní docentka nebude za převzetí řádků, které napsala, hněvat...! Mimochodem, s jejím míněním, že překlad koktání generála Děnisova (historického hraběte Vasilije Vasiljeviče Orlova-Děnisova, velitele Tělesného-gardového kozáckého pluku a hrdiny většiny bitev roku 1812, ověnčeného zejména vavříny od Tarutina/Vinkova ) je hrozný, do písmene souhlasím...


K NOVÉMU PŘEKLADU VOJNY A MÍRU
(Kamila Chlupáčová)
Nový překlad Vojny a míru L. N. Tolstého z pera Libora Dvořáka vyšel před Vánoci 2010 v nakladatelství Odeon. Odpovědnou redaktorkou je Iva Dvořáková za spolupráce Veroniky Sysalové (francouzština), odborný dohled převzala Hana Müllerová.
   Originál epopeje je z roku 1869. Čeština má dlouhou tradici jeho překladů od konce l9. století (Vilém Mrštík) až po erudovaný a pečlivý převod Tamary a Viléma Sýkorových, který spolehlivě funguje od roku 1959 dodnes. Právě o tento překlad (redakce Vlasta Tafelová, vysvětlivky Milan Hrala) bylo možné se opřít.

Kalhoty barvy stehna vylekané nymfy
Podle Dvořáka je nový překlad nutný, protože dílo Sýkorových zastaralo a něco je třeba „udělat s tou francouzštinou“. Delší francouzské pasáže vytěsnil za hranice textu (tedy mimo románový čas a prostředí) a nahradil je českým překladem vyvedeným kurzívou – z francouzských součástí vyprávění tak vznikly poznámky „vzadu“. Tím byla narušena autenticita originálu, text byl mechanicky zploštěn, ochuzen stylisticky i sémanticky. Protože jazyk Tolstého je francouzštinou hluboce prosycen, zůstávají v českém překladu stovky lexikálních galicismů, z nichž některé jsou doprovázeny českým ekvivalentem; čtenář může být na rozpacích, co patří Tolstému a co je hlasem překladatele.
   Francouzština byla normou aristokratické vzdělanosti, součástí identity šlechtické kultury a šlechtické literatury 19. století, na jejímž začátku stojí Puškin a na konci Tolstoj. V originále sousedství obou jazyků vytváří zvláštní formu spolužití, jeden jazyk přesahuje do druhého, zvláště v ruštině se projevují v sémantice a frazeologii silné galicizující tendence, na nichž ani Napoleonův vpád nic nezměnil. Tolstoj onu ruskofrancouzskou dvouvrstevnost brilantně využívá pro charakterologii postav, k vykreslení dobové atmosféry i jako prostředek stylistický a kompoziční. Hotové francouzské šablony jsou základem pro vytváření společenských masek.
    Uchovat francouzštinu v českém překladu v původním rozsahu bylo z mnoha důvodů žádoucí. Jestliže byl status legitimní součásti textu změněn na pouhé poznámky, měl by samozřejmě jejich překlad být bezchybný a kontextově vhodný. Stačilo více pracovat se slovníky, ovšem také se důkladněji věnovat analýze kontextů, které u Tolstého vždy jednoznačně určují význam. Místo toho některé ustálené metaforické obraty jsou překládány doslova: brûler ses vaisseaux (spálit za sebou všechny mosty) jako „spálit své lodě“ a zkalkovaná ruská podoba (sžeč‘ svoji korabli) jako „koráby shořely“, avoir la bosse de la paternité (mít buňky pro otcovství) jako „mít pahrbek otcovské lásky“, un archiduc vaut l’autre (jsou jeden jako druhý) jako „arcivévoda, to je něco jiného“ atp. Setkáváme se s nepatřičnými galicismy: „Nečekal jsem o nic méně, než že vás najdu před branami Moskvy,“ „Janov a Lucca již nejsou ničím jiným než úděly“, i s rozkošnými brebty typu „Je roztomilý, ale bezpohlavní“ (Il est charmant, il n’a pas de sexe“, smysl: je roztomilý, nechová se jako ostatní muži).
   Čtenář žasne nad nevýslovnou krásou dekadentní záludnosti, když se dovídá, že kníže Ippolit má na sobě „kalhoty barvy stehna vylekané nymfy“ (základ je cuissedenymphe pro označení bílé barvy s červeným nádechem). Představitelé šlechty, jak uvádí Tolstoj hned na první stránce svého opusu, nejenom mluví vybranou francouzštinou, ale ve francouzštině také myslí, proto mohou savoir vivre integrovat do ruského diskursu jako „uměť žiť“, což Dvořáka přivedlo k překladu „mladík, který neuměl žít“ místo „mladý muž, který se neuměl chovat ve společnosti“.
   Vrcholem překladatelské svévole je zmrzačení jazyka Děnisova, šlechtice, velitele partyzánského oddílu, pak generála, který ráčkuje (což se často interpretovalo jako důsledek výslovnosti uvulárního „r“ ve francouzštině). Překladatel se rozhodl ve všech jeho projevech (tedy ve stovkách slov od strany 141) ono zřejmě nenáviděné „r“ nahradit souhláskou „g“. Prezentuje nám masu graficky i výslovnostně degradovaných podob typu: pgvní, včega, stghlo (strhlo), stgč (strč), giskovat vlastní kgk, Napoleonovy linie goztghnu, vy Gostovové máte zatgacenou nátugu, dokonce i povely: Zgychlit! Magš! Pro čtenáře je to nepříjemné a nepřirozené, nositel takových zpotvořenin vypadá jako debil.

Po klobásce taky úroda
I překlad ruského originálu často svědčí o nepochopení sémantiky a syntaxe ruštiny, o neschopnosti rozpoznat metaforický význam, analyzovat kontext. Dvořák se mýlí v základním pojetí překladu a má potíže s českým jazykem. Je schopen integrovat do textu výrazy ad hoc, někdy nesmyslné až směšné, které matou čtenáře, protože nejsou kontextuálně opodstatněné. Tak v situaci, kdy ruskou vojenskou kolonu míjí německý selský vůz, vysoko naložený věcmi, a nahoře na peřinách trůní mladá žena přirozeně poutající pozornost, jeden z vojáků v Dvořákově podání poznamená: „Nojo no, po klobásce taky úroda.“ Tato neuvěřitelná věta má být ekvivalentem ruského zvolání (Iš‘, kolbasato, tože ubirajetsja), které lze přeložit: Koukejte na tu tlustou holku, taky zdrhá. Komicky působí výraz „doppelkümmelská kmínka“ (Doppelkümmel – dvojitá kmínka) a věty jako „Zacházel s ní jako s bezpohlavní známou“. I běžná ruská ustálená rčení se stala pastí: stojať na odnoj doske (být na stejné úrovni, být postaven naroveň) přeloženo „sdílet stejné prkno v podlaze“ a „sobak goňať“ (flákat se, lenošit) jako „pejsky prohánět“.
   Zřetelná je tendence překladatele ke sloganům, například jako odpověď na otázku, co je to umění válčit, Dvořák připsal Napoleonovi současný už omšelý žurnalismus „Být v pravém okamžiku na tom správném místě“, ačkoliv v originálu stojí „Být v daný moment silnější než nepřítel“. S žurnalistickou praxí souvisí i užívání slova „díky“: „Již vás znám díky vašemu přátelství se švagrovou“; „koráb pluje jen díky němu“ (díky jemu, ale lépe: jeho zásluhou). Tendence vulgarizační svědčí o jazykové necitlivosti, například Anna Michajlovna o těžce nemocném hraběti Bozuchovovi říká jeho synovi: „váš otec – nejspíš v posledním tažení“ (votre père… peut être à l’agonie). Důstojník ke svým vojákům, kteří se příliš hlasitě baví: „a vy tu kančíte, až se hory zelenaj! Mrchy zatracený!“

Hrom aby se v tom vyznal
Nešťastným způsobem Dvořák „okrašluje“, „ozvláštňuje“ některé ustálené metaforické výrazy. Tak kněžna Marie Bolkonská je „nešťastná jako šafářův dvoreček“ (comme les pierres), mužik odevzdaně konstatuje: „Ale co, stejně tu všichni natáhnem kopyta“ a kontaminace ruštiny a češtiny má podobu „Ale my si přejeme, aby vlci byli sytí a kozy přitom zůstaly celé“. Čtenář nechápe, jakou funkci mají ozvláštňující postupy typu „hrom aby se v tom vyznal“. Některé neobratnosti sice mohou být i půvabné (O Napoleonovi: „A jako by osedlal koně définitions, které měl tak rád…“), ale celkově na řadě míst oblékl Dvořák text do toporné češtiny („Přitom se nesmáli a neradovali, protože bylo proč“) s gramatickými a stylistickými chybami („Děvčata … míhaje opálenýma nožkama vesele a rychle ubíhala“, „takový spěch se nakonec taky uděje pomalu“, „souhlasil s Péťovou prosbou a sám ho vyrazil zapsat do armády“). Mnohé náročnější modulace nebyly zvládnuty (srov. „dokonale zaklenuté myšlenky“, „chorobně utkvělá něha“, „se zaskočenou výtkou … se tlačil dozadu“), některé syntaktické konstrukce byly významově zcela převráceny. Veliké množství neopravených překlepů a tiskových chyb čtenáře mate, například „všechno cestou zasahovali“ (zahazovali) a frustruje: Lovaskij (Lovajskij), Maregno (Marengo), Monseiur (Monsieur), Motmorency (Montmorency) atd. Kde je jazyková a odborná redakce, ptá se čtenář. A může takový text skýtat potěšení? Síla originálu se v překladu ztrácí, stylistické kvality mizí, velkolepá figura Tolstého je k nepoznání. Potvrzuje se, že překladatel by měl být analytik, lingvista, mít zkušenost z četby a interpretace ruských literárních textů a bezpečně ovládat češtinu. Je legitimní položit si otázku, zdali bylo nutné znovu překládat Vojnu a mír, když docela dobře funguje vyvážený a kultivovaný překlad manželů Sýkorových. Závislost Dvořákova překladu na díle Sýkorových je zjevná, často je vidět, že jde o pozměnění jejich překladového řešení.
   L. N. Tolstoj by si zasloužil větší péči a erudici, daň za Dvořákovo velké nadání pro rychlopřeklady je neúměrně vysoká. Neznamená to, že nový překlad není použitelný (některé hovorové pasáže i scény z bojiště působí velmi živě), ale svou kvalitou na dílo Sýkorových nenavazuje.

12 komentářů:

marcos řekl(a)...

Jako součást knihy "Pan Kaplan má stále třídu rád" by se takový překlad snesl, dokonce snad i pobavil, v případě Vojny a míru je ale zralý na otlučení autorovi o hlavu (nikoli obrazně, ale doslovně). Nejtragičtější ovšem je, když překladatel do češtiny neumí česky...

Anonymní řekl(a)...

Děkuji za pěkný příspěvek. Myslím, že takový překlad je přesně v duchu této doby. Doby, kdy kvalitních autorů je jak šafránu a proto se oprašují a vytahují na světlo kvalitní kusy a každý se cítí erudovaný dát do toho něco nového, dnešního, moderního. Jak se běžně děje na jevištích se Shakespearem, i podle tohoto příspěvku je vidět nulový respekt a pochopení k původnímu autorovi. Chápu, že má někdo snahu vyčistit překlad od archaismů, ale tato snaha nemůže ovlivnit vyznění jednotlivých myšlenek. Navíc, podle citací je více kostrbatých spojení zavedeno než zrušeno...Co se týče francouzštiny, podle mě by mělo být tak, jak je v ruském originále. Jasně je součástí navození dobové atmosféry. Francouzština byla v Rusku řeč šlechty a inteligence a proto nechápu přínos této změny. Ve filmu, když postava začne mluvit jiným jazykem, než je mluva ostatních, také nejde titulek francouzštiny a postava nemluví rusky:-)
Podle mě, překládat takovéto dílo vyžaduje více, než umět trochu rusky a jen o trochu lépe česky:-)
Petr Sládek

jiri kovarik řekl(a)...

Někdy mám hamletovský pocit, že doba, vymknutá z kloubů, šílí, a bída některých překladů do těch pocitů patří. Francouzština "Vojny a míru" ovšem padá na vrub "spoluautorky", tedy V. Sysalové, a celek jednoznačně na Odeon. Není, bohužel, jediný. Já se těšil na překlad prvního svazku Starbuck Chronicles B. Cornwella, česky s názvem "Rebel", vydal BB-art, také renomované nakladatelství, leč překlad Milana Dvořáka (tuším bratr pachatele Vojny a míru, jinak též rusista a překladatel Okudžavy, Vysockého, etc.) je tak katastrofální, že jsem mu nemínil dělat na blogu reklamu (a pomlouvat jsem z ohledu na zrakový handicap překladatele nechtěl)... Někdy mám dojem, že zavedený překladatel propůjčí svoje jméno mizernému a levnému překladu někoho jiného...

karel.reznicek řekl(a)...

Přes všechny bludy současné produkce stále za perlu perel považuji již snad 100 let starý překlad pamětí Buffalo Billa, kde překladatelka (tuším Zuza Rinová) stvořila zhruba tuto větu:
JOHN BROWN BYL NAKONEC POVĚŠEN PRO LOUPEŽNÝ PŘEPAD PŘEVOZNÍKA HARPERA V CHARLESTOWNU.
V Charlestownu byl "slavný" John Brown vskutku popraven (nikoli tedy Charlestonu, jak se obvykle, Glory glory halelujah, zpívá :-), ovšem spíše než loupežný přepad, šlo o ozbrojený zábor, ovšem přepadený (zabraný) převozník Harper je perla, neboť šlo o arzenál v Harper's Ferry, nikoli však přívozu, ale městysu, jemuž nějaký dávný převozník Harper možná dal jméno, ale přepaden rozhodně nebyl a býti nemohl...
Tragedií je, že když po století došlo k reedici, tahle zrůdnost tam zůstala!!!

Anonymní řekl(a)...

Souhlasím s prvním komentářem - otlouct o hlavy všem, kdo se na vydání podíleli.
Občas taky něco přeložím a Vojnu a mír jsem četl (byť jsem přitom přeskakoval), takže si troufám tvrdit:
1. nutnost nového překladu díla mi uniká! Dnešní doba čertví proč mění a předělává vše osvědčené a fungující, nezřídka bohužel pouze pro peníze = rychle na něčem vydělat a dát vydělat známým... Častá premisa "přiblížení díla současnému čtenáři" znamená jen to, že současný čtenář je domněle či skutečně méně chápavý (velmi jemně řečeno) než čtenáři minulých dob, a tudíž je nutno snižovat úroveň četby, nikoli povznášet úroveň čtenáře... Čímž se jen podporuje čtenářská negramotnost! Půjde o řetězovou reakci? = budou takto příští generace dále zjednodušovat texty již zjednodušené předchozí generací? kam to dospěje?
2. základem překladatelovy práce je komplexní znalost mateřštiny, od základního pravopisu po vzácně používané idiomy! Následuje = skutečně až na 2. místě! téměř stejně dokonalá a široká znalost překládaného jazyka, respektive úměrná tomu, co chci překládat. A to bývá zhusta celoživotní záležitost. Překlad lyrické zamilované tirády vyžaduje jiné jazykové schopnosti a znalosti než překlad protipožární směrnice.
3. Další zásadou je "když něco nevím, hledám to, vyptávám se a pátrám tak dlouho, až to s jistotou najdu" - a samozřejmě napřed musím vědět, že to nevím, respektive mít cit a umět si přiznat "to není ono, ještě to není ono, měl bych se podívat, zda je to ono..." Nezbytné je rovněž "všeználkovství" = znalost reálií, zde tedy např. vědět, co je to dvojitá kmínka, i kdybych byl abstinent, a znát/vyhledat si Napoleonovu strategickou zásadu, i kdybych o vojenství jinak nevěděl ani zbla... Mimochodem, kmínka resp. dvojitá kmínka je likér, který je v ruském prostředí mnohem známější pod pojmem alaš.
3. kritizovaný překlad na mě působí dojmem "ušitý horkou jehlou". Zajímalo by mě, jak dlouho na něm oba překladatelé pracovali. Měli na něm pracovat nejméně z poloviny tak dlouho jako Tolstoj (psal ho 6 let). Který nakladatel dnes plánuje s takovým předstihem? Že by tu hrálo roli i to, že Odeon, kdysi symbol a záruka kvality, ovšem s často nesnesitelně dlouhými edičními lhůtami, je dnes součástí Euromedia Group, dceřiné společnosti Bertelsmann AG?
4. Nahradit v díle francouzštinu češtinou byla s prominutím zhovadilost, kritika to říká sdostatek výstižně. K tomuhle vůbec nemělo dojít - viz bod 1. výše. Představte si takhle upraveného Švejka...
Btw: na webu http://www.bookdrum.com/books/war-and-peace/9780199232765/bookmarks-1-25.html?bookId=730 je nesčíslně vysvětlivek k tomuto dílu (+ mnoha dalším!) a v úvodu se tam praví: A total of 2% of War and Peace was originally written in French, and the translators Louise and Aylmer Maude chose to preserve this.
5. Vojnu a mír mám v knihovně u rodičů, nikoli po ruce, tak se nemůžu podívat na Děnisovovo ráčkování v dosavadním překladu. Ale když už se někdo mermomocí snaží ráčkování přepsat, mohl by vědět, že pokud někdo neumí vyslovit r, nahrazuje ho v 99 % případů hláskou v nebo l ... Ale ani tak by to do tohoto překladu nepatřilo.
MiŠ

jiri kovarik řekl(a)...

Trochu odbočuji, ale poznímka Karla Řezníčka o překladu Biuffalo Billa ve mně probudila vzpomínky na tři perly:
-Historie německé armády (Philippe Masson) v překladu J. Žáka, kterž z generála Rotmistrova vytvořil generála Šikovatelova,
-Tv seriál (rakouský) ze staré židovské Prahy s J. Laufrem v roli E. E. Kische, v ČT odvysílán s titulky: při odjezdu na frontu se výkřiky "Habt acht!" překládaly jako "Mám osm!"
-A nonsens, odchycený včas, kdy mladá dívka přeložila "canister" jako kanistr či plechovku, čímž je jedna bojující strana po druhé házela místo střelby kartáčů...

karel.reznicek řekl(a)...

... asi při tom odjezdu na frontu hráli karty, nebo tak něco...
Nevín nakoliki sem chodí Leon (L. Křížek), ale jím odchycené »podržte mi helmu« na místo »převezměte kormidlo« byl taky skvostných...
A nebo v knize 1400 dní (Válka Severu proti Jihu den po dni), kde se z »obléhacího trénu« u Mobile stává »obrněný vlak«,
či druhdy Slovník bitev, kde na Fort Henry neútočí Gunnboats, ale "NAFUKOVACÍ ČLUNY" --
skoro by stálo za to ty špeky sbírat... :-)))

Anonymní řekl(a)...

Když už jsme u těchhle překladatelských perel, tak bych si také přisadil. V knize Válka letadlových lodí, jistý pan Procházka přeložil "Great Marianas Turkey Shoot" jako Tureckou řež o Marianské ostrovy...:-)

O.Král

Anonymní řekl(a)...

Ano,ano. Překlady je hrozná bolest.
Když už jsme u té škodolibosti,taky dodám pár perliček.:)

Válka na východní frontě od Jamese Lucase,první vydání nakl.Mustang - překlad pan Josef Grubhoffer,pan překladatel navíc doplnil vydání svými poznámkami.Takže se např. dozvíme,že velitelem Leibstandarte SS Adolf Hitler byl Jochen Peiper,při noci dlouhých nožů veleli armádě Goring a Himmler,Kliment Vorošilov se po smrti Stalina stal prezidentem SSSR,zkomelené názvy divizí Waffen SS,jmen,měst,..........

Dále můžeme zmínit Boje na Rýnu -Alexander McKee,vydalo Deus,překlad pan Josef BArtoń.Tato kniha sama o sobě za nic nestojí a překlad dokonal strašidelné dílo.Pokoušet se překládat názvy britských nebo německých jednotek do češtiny,opravdu není dobrý nápad.

A do třetice v knihe dějiny Waffen SS od Tima Ripleyho vydává překladatel politickou stranu rexistů (Degrelle) za stranu sexistů:D Nevím jestli to je úmysl nebo překlep,ale divím se,že i tak renomované nakladatelství jako Naše vojsko nemá nějaké korektory nebo poradce vojenské terminologie,poněvadž chyb a nesmyslů se v jejich překladech také objevuje požehnaně.

Tomáš Kopecký.

Anonymní řekl(a)...

Doufám,že Naše vojsko odpustí,ale oči mi sklouzly na knihu Voják od Siegfrieda Knappeho a pan Kotouček Vlastimil se na překladu opravdu vyřádil.

Breslau je Břeclav
Oberst - podplukovník
generalletnant - generálmajor
generaloberst - starší generál
gruppenfuher - velitel pracovní skupiny
fahnenjunker - Gefreiter - kadet kopiník
leutnant - druhý poručík
gymnasium - střední škola

A takto by se dalo pokračovat dále.

Opravdu šílenost,chtělo by se říct.:)

Tomáš Kopecký.

Anonymní řekl(a)...

Ta Lucasova Válka na východní frontě je opravdu legendární, já ji sice naštěstí nečetl, ale pamatuji si jak se bavil kamarád u toho, že 14. divize Waffen SS byla podle překladatele galská! Jak jinak totiž přeložit slovo "galizische"...?

O.Král

karel.reznicek řekl(a)...

... hmmm :-( )))
Trošku to sklouzlo do druhé války, já bych mohl košatě pokračovat Severem proti Jihu, ale teď mi vytanula tzv. Harprova encyklopedie a bitva u Buena Vista v Mexiku, kde překladatel z 3. indianského regimentu neučinil Indiánský (což by šlo ještě skousnout jako překlep), ale rovnou INDICKÝ!!!
Raději se vrátím k Napoleonice, respektive relativně čerstvému dílku - monografii o Habsburské monarchii...
Váhal jsem zda ji zakoupit a když už jsem byl skoro rozhodnut, že "ano", tak jsem tak zalistoval a hned z kraje, kde se děj vrací AŽ k Bonapartovi zjistil, že kardinál Fesh byl Napoleonův nevlastní bratr...
No, ještě jsem si ji domu neodnesl...
Podobně vzpomínám na nějakou jinou, velice výpravnou a hezky ilustrovanou publikaci o Napoleonské éře, jenže když tam na člověka vyskočí cosi jako, že Bernadotte byl švédská princezna o kterou se francouzský císař marně ucházel...
Nevím, nemohu citovat, ale tak nějak mi to utkvělo v paměti!?
No! - taky se mi povedly perly,
třeba když jsem z "westpointerů", tedy absolventů USMA, udělal »vojáky se zkušeností ze služby na Západě (divokym :-)«.
Občas prostě mozek vypne a vzájemné konzultace a přátelský upozornění pak jsou k nezaplacení...
Snad se Jirka nebude zlobit když třeba prozradím, že Hirschberg druhdy překládal jako Jelení Horu, jenomže ono šlo o Doksy...
Holt nikdo nejsme dokonalí, jen jistý nejmenovaný kapitán (NE)blahé paměti, že Jiří... :-( )))