KALENDÁŘ FRANCOUZSKÉ REVOLUCE

Alegorie frimairu, v němž došlo roku XIII k bitvě u Slavkova

V napoleonských knihách, nebo těch, které píší o Francouzské revoluci, se bezpochyby často setkáváte s datací podle republikánského či revolučního kalendáře,  který vznikl na základě usnesení Národního konventu z 22. září 1792, což bylo následující den po zrušení království. Toto usnesení říkalo, že se všechny veřejné události a dokumenty mají datovat počínaje prvním rokem republiky. Důvod byl zjevně ideologický, vedený snahou distancovat se od gregoriánského kalendáře jako produktu církve i tmářství, a vyplýval z činnosti Comité dʼinstruction publique (Komise veřejného vzdělávání), vedené Charlesem-Gilbertem Rommem, která už dva dny předtím předložila to, co mělo být kalendářem novým. Po určitých korekcích vstoupil kalendář v platnost dekretem Národního konventu 14. vendémiairu roku II (5. října 1793), byť definitivní formu dostal až 4. frimairu roku II (24. listopadu 1793).

Počátečním dnem kalendáře roku I (rok nula neexistoval) se stalo 22. září 1792, (tedy 1. vendémiaire) což byl počátek „éry Francouzů“, a pak se pro následující roky jejich začátek vypočítával astronomicky podle letní rovnodennosti v Paříži (což bylo podle gregoriánského kalendáře mezi 22. a 24. zářím). Napoleon nakonec platnost republikánského kalendáře zrušil senátním výnosem z 22. fructidoru roku XIII (9. září 1805) a vrátil datování zpět ke kalendáři gregoriánskému, byť z praktických důvodů vstoupil tento kalendář v platnost od 1. ledna 1806.

Republikánský kalendář dělil rok na dvanáct měsíců po třiceti dnech, (což dávalo 360 dní), takže bylo nutno přidat pět  jours complémentaires, dodatkových dní, zvaných zpočátku na oslavu těch nejrevolučnějších z revolučních sans-culottides. 

Revoluční hodinky se dík zachování dělení dne přiliš nelišily...

Každý měsíc měl místo týdnů tři dekády (a dny také, čímž se mělo odbourat čtyřiadvacetihodinové měření času, to však v platnost nevstoupilo). Názvy měsíců byly dílem básníka Fabera dʼÉglantine a zahradníka pařížské Botanické zahrady Andrého Thouina; každý z nich představoval určitou charakteristiku francouzského počasí v dané době (vendémiaire = měsíc vinobraní, brumaire = měsíc mlh, frimaire = měsíc mrazů či jinovatek, nivôse = měsíc sněhu, pluviôse = měsíc dešťů, ventôse = měsíc větrů, germinal = měsíc klíčení, floréal = mesíc květů, prairial = měsíc senosečí, messidor = měsíc žní, thermidor = měsíc horka, fructidor = měsíc ovoce).

Dny jednotlivých dekád dostaly latinská jména, či spíše slovy vyjádřené číslovky (primi = den první, pak následují duodi, tridi, quartidi, quintidi, sextidi, septidi, octidi, nonidi a décadi) a místo svátků podle jmen světců nastoupily svátky se jmény rostlin, plodin, květin, domácích zvířat či nástrojů (čímž měl např. 5. nivôsu/25. prosince svátek chien, pes, a 11. frimaire/2. prosinec, den slavkovské bitvy či Napoleonova posvěcení, připadl na svátek cire, vosku…). Jours complémentaires byly zasvěceny první ctnosti a následuje zasvěcení géniu, práci, veřejnému umění, odměnám a revoluci… Aby se tento kalendář vyrovnal přestupnosti gregoríánského, musel být vřazen i zvláštní rok, année sextile, který měl  o jeden dodatkový den (zasvěcený revoluci) víc.

Republikánský kalendář vstoupil v platnost ještě jednou, za Pařížské komuny roku 1871, na pouhých patnáct dní; šlo o rok LXXIX...

Nepochybuji, že mnozí z vás většinu toho, co jsem zde napsal, znají, takže, aby mi nestrhli body, přidávám cosi zábavnějšího a méně dostupného, dostatečně velký sken z přílohy českého vydání Soboulovy Francouzské revoluce, kde máte česky všechny republikánské svátky a můžete si zjistit, co máte slavit místo svých jmenin či narozenin. Já dopadl poměrně dobře, slavím na slavíka a na česnek... Chudák ale ten, kdo má svátek či narozeniny 6. října, nebo dokonce o deset dní později; tomu revoluce moc radosti nenadělá!!!