ZAVOLEJTE MI BACLERA D´ALBE

Michal Šťovíček

Více než 10 let se tento rozkaz ozýval nesčetněkrát v Napoleonově polním stanu, takže bych vám s dovolením chtěl nastínit, kdože to měl k císaři neprodleně přispěchat...

Podle všeobecně vžitých představ byl na polním tažení Napoleonovou pravou rukou Berthier, ale ten ve skutečnosti teprve vykukoval za osobností, která byla pro Napoleona v mnoha klíčových chvílích a při plánování operací a manévrů ještě nepostradatelnější... Paradoxně právě díky této nepostradatelnosti se o ní však ví mnohem méně.

Louis Albert Guislain BACLER D´ALBE se narodil 21. 10. 1761 v Saint-Pol-sur-Ternoise (Pas-de-Calais), jeho otec byl ubytovatel a pokladník pluku Toul-Artillerie. Prvního vzdělání se tak malému Louisovi začalo dostávat v posádkách, kde jeho otec tehdy sloužil - ve Štrasburku a Grenoblu, později po otcově odchodu do výslužby v Amiensu. Ač se u něho již tehdy projevil výrazný výtvarný talent, bylo rozhodnuto, že se rovněž zasvětí vojenské kariéře. V r. 1776 však musel nastoupit místo nemocného otce jako poštovní úředník v Arrasu. V r. 1781 se pohodlného místa vzdal a vydal se na výtvarné turné do Švýcarska a když se ve 24 letech oženil, začal tam žít natrvalo. Ze svého tamního sídla v Sallanches (Horní Savojsko) procestoval celou zemi, kreslil, kde mohl, a výsledkem byl soubor více než stovky celostránkových kreseb švýcarské krajiny, z velké části z okolí Mont Blanc:

Posléze přece jen vstoupil do armády, do 2. dobrovolnického mysliveckého batalionu Ariège (pozdější 56. půlbrigáda). Byl zařazen k artilerii, s níž se zúčastnil obléhání vzbouřeného Lyonu a záhy poté obléhání Toulonu, kde byl postupně třikrát raněn, a v dubnu 1794 nastoupil v hodnosti kapitána k dělostřelectvu Italské armády. Bonaparte si záhy po svém příchodu k Italské armádě povšiml jeho výtvarného talentu, bystře jej ocenil a učinil z Baclera hlavního armádního geografa a zároveň svého oficiálního kreslíře a malíře s úkolem souběžně popularizovat francouzská (= jeho...) vítězství. Bacler se obojího zhostil nadmíru úspěšně a celé jeho životní dílo se i dále skládá ze dvou zcela rozdílných částí - vojenskoodborné a umělecké. Táhl s armádou a za tažení vytvořil mimo jiné jeden z prvních portrétů generála Bonaparta - sdostatek známý, ale kdo z nás donedávna věděl, že jeho autorem je armádní kartograf?...

Bacler byl jako mnohý umělec okouzlen Itálií a stíhal zachycovat i krásy samotné italské krajiny a měst. Názorným příkladem spojení malířského a kartografického umění může být třeba Baclerův obraz bitvy u Rivoli:

 Bonaparte ho posléze v r. 1797 dočasně zanechal v Itálii jako náčelníka kartografického odboru ministerstva války Cisalpinské republiky, kde z Bonapartova pověření mapoval Itálii. Kupodivu chyběl na egyptském tažení: asi by se ho byl zúčastnil s nadšením, ale jeho povolávací rozkaz prý převzala manželka, když Bacler nebyl doma, a zatajila mu ho. A protože přípravy na tažení probíhaly v přísném utajení, Bacler se o něm už ani nedozvěděl... Do Bonapartových služeb se tak vrátil až v r. 1799 a od toho okamžiku zůstal nepřetržitě v jeho nejbližším okolí prakticky až do pádu císařství.

Do r. 1804 se jako náčelník inženýrů kartografického odboru ministerstva války (tzn. kresličů map) podílel na normalizaci francouzské kartografie. Současně se dál věnoval malbě, reprodukci si určitě zaslouží ještě jeho panorama bitvy u Arcole, kde se dokonce zúčastnil vlastního boje jako dočasný pobočník velitele 32. půlbrigády:

 Jako náčelník císařova topografického oddělení pak táhl Bacler od r. 1804 do března 1814 Evropou a vzhledem ke každodenní potřebě a nepostradatelnosti vojenských map, bez nichž je každý stratég i taktik slepý, byl vlastně Napoleonovým nejbližším spolupracovníkem. V té době vytvořil mimo jiné i tzv. Císařovu mapu, dokončenou r. 1809 - první jednotnou mapu Evropy v měřítku 1:100 000, určenou výhradně pro Napoleona osobně.

Bacler d'Albe jako osobní Napoleonův kartograf je dnes považován za jediného Napoleonova vojenského spolupracovníka, podílejícího se přímo na strategických rozhodnutích - nejen tím, že přenášel všechny zeměpisné a vojenské údaje a informace na mapu. Stal se sám doslova nepostradatelným. Jeho pracovna v Tuileriích sousedila s Napoleonovou, na taženích pracoval přímo v císařově stanu, nocoval a skladoval veškeré mapy pro tažení ve vedlejším přístavku. Byl Napoleonovi dnem i nocí k dispozici, v předvečer bitev se od něho prakticky nehnul, konkretizoval na mapě a stavěl mu tak před oči celý podrobný terén bojiště.

Císařský inženýr-geograf

V císařových operačních mapách byly pozice sborů a jednotek klasicky označovány špendlíky s barevnými hlavičkami, za noci byly stůl nebo podlaha s rozprostřenými mapami osvíceny desítkami svíček. Kdykoli v průběhu noci dorazily do císařova stanu zprávy z pozic, přivolaný d´Albe okamžitě promítal jejich obsah na mapu a komentoval je Napoleonovi, který se již skláněl nad mapou spolu s ním, sledoval ho pohledem a hned jezdil po mapě prstem či rozměřoval kružítkem. Přitom zasypával Baclera otázkami a neváhal s ním konzultovat nad mapou svá rozhodnutí. Bacler se takto přímo podílel na všech vítězstvích, na plánování pochodů, přesunů, ba i na kalkulacích dělostřelecké palby. Stejně jako Berthier podléhal přímo a jedině císaři, stejně jako Berthier dokázal bleskově pochopit císařovy obvykle jen stručně vyjadřované myšlenky, přičemž Berthier se svým štábem sice zpřesňoval a předával Napoleonovy rozkazy, ale na zásadních rozhodnutích se na rozdíl od Baclera nepodílel...

„Z toho titulu zastával Bacler d´Albe výjimečné postavení v generálním štábu: jedině on plnil po Napoleonově boku ony funkce, které je nutno v rámci štábu považovat za nejvýznamnější a které spočívají v přípravě velitelových rozhodnutí...“ (plk. Vachée, 1913) a podle vojenského historika Ronalda Pawlyho: „Na taženích byl Bacler d'Albe druhou nejdůležitější osobou v císařském hlavním stanu.“

Soudobá svědectví dokládají rovněž Baclerovu „myšlenkovou nezávislost a samostatnost, což byla vlastnost v císařově okolí velmi vzácná“ , jeho výjimečnou inteligenci a učenost, jakož i pracovitost, jíž se Napoleonovi směle vyrovnal... Napoleonův tajemník baron Fain anekdoticky popisuje jejich spolupráci: „Císař si kvůli velice rozměrné mapě musel často celý lehnout na stůl, načež Bacler si ihned vylezl na stůl proti němu, aby si udržel pozici; nejednou jsem je tak viděl oba lezoucí po tom velkém stole, jak s náhlým výkřikem ustali v práci, když se v zaujetí prudce srazili hlavami.“

Baclerův dnešní životopisec Marc Troude shrnuje: „Neúnavný pracovník Bacler d'Albe se v letech 1793 až 1815 neustále věnoval topografii, plnil všechny císařovy rozkazy, soustavně dbal na zkoumání terénu, na organizaci služby, na kreslení a rytí map, na školení personálu, na zdokonalování techniky. Pro každé tažení připravil veškerou nezbytnou dokumentaci a podle možností nařizoval rekognoskaci.“  V průběhu tažení samozřejmě plynule a za pochodu vytvářel hbitě potřebné dílčí mapy.

Například od února 1809, kdy ještě nebylo zmapováno celé Německo, dokázal ještě před zahájením tažení vypracovat mapu Německa na 90 listech, která Napoleona nadchla. Po tažení císař rozhodl, že:

“Sbor inženýrů-geografů bude nadále přijímat rozkazy pouze od generáladjutanta Baclera d´Albe. Své rozkazy jim budu vydávat jeho prostřednictvím. Inženýři-geografové budou jednat a korespondovat s ním a odevzdávat mu své práce. Každý večer mi bude podána zpráva o práci každého jednotlivého inženýra.“

Bacler zároveň na svou nepostradatelnost poněkud doplatil - na plukovníka byl povýšen teprve r. 1807, na brigádního generála až r. 1813 po bitvě u Lipska. Nejspíš proto, že nepočetný sbor kartografů žádného divizního generála ve svém čele nepotřeboval, a s vysokou hodností by Napoleon asi musel dát Baclerovi nějaké velení v poli a tudíž se od něho odloučit, což pochopitelně nehodlal. Císař se navíc o Baclerově veledůležité spolupráci veřejně nijak nešířil, ani armáda ani pařížská společnost tak nedokázaly rozpoznat a ocenit Baclerovo postavení a význam - nikdo z vysokých důstojníků mu nemusel salutovat, pouhému plukovníkovi se v Paříži nikdo neklaněl... Opomíjeli jej tak následně i četní fundovaní historikové napoleonské doby!

Výjev z března 1814, jinak by byl na místě Berthiera Bacler

Po řadě vítězství přišla pohroma, když vozy s veškerými materiály topografického kabinetu včetně stovek map (a veškerého Baclerova osobního majetku za 60 000 franků) padly do rukou Rusům u Bereziny Byla přitom zničena i značná část jediného exempláře „Císařovy mapy“. Z 86 důstojníků-geografů se z Ruska vrátili tři... Vyčerpaný a zdrcený Bacler se tak vrátil do Paříže s prázdnýma rukama. V r. 1813 sice ještě táhl s Napoleonem do Německa (v Baclerově náruči vydechl naposled jeho přítel dvorní maršálek Duroc) a improvizoval, co mohl. Na samém začátku r. 1814 však císař jmenoval postonávajícího a skleslého Baclera náčelníkem topografického odboru ministerstva války. Bacler tedy odjel do Paříže, ale kvůli pochroumanému zdraví již několik týdnů před Napoleonovou abdikací tuto funkci složil.

Během Sta dní se vrátil na ministerstvo jako přednosta oddělení. Zůstal tedy ve svém sídle v Sèvres u Paříže a do Belgie s Napoleonem netáhl. Někteří historikové soudí, že Napoleon se u Waterloo dopustil při hodnocení bojiště před bitvou několika chyb právě kvůli absenci svého neocenitelného osobního kartografa. Po obsazení Paříže vyrabovali Baclerův dům Prusové a spálili jeho papíry včetně četných kreseb. Bacler však přitom včas ukryl a zachránil poklad: kompletní soubor měděných desek pro tisk takzvaných Cassiniho map z 18. století - jedinou tehdejší mapu celé Francie. Tyto mapy dodnes používají historikové, archeologové, místopisci atd., neboť jejich přesnost místy potvrzují i dnešní satelitní mapy! Bacler zůstal nadále v Sèvres (kde ho špehovala bourbonská policie), bez místa a bez prostředků - přišel o svou baronskou rentu z Westfálska, byl zprvu zařazen mezi „poloplacené“ (demi-soldes) a nakonec v r. 1820 vyřazen z armády. Naštěstí se mohl živit malováním krajin na výrobky tamní slavné porcelánky, což mu umožnilo dál se věnovat umělecké kresbě. Zemřel 12. 9. 1824.

Bacler d´Albe je nepochybně významnou postavou v dějinách francouzské i evropské kartografie, ve své době prakticky neměl sobě rovného. Jeho prvním velkým dílem byla mapa celé Itálie v měřítku 1:256 000 na více než 50 listech, dokončená r. 1802 - takzvaná Mapa italského válčiště. Následovala „Císařova mapa“.

Po technické stránce opustil Bacler dosavadní zobrazování terénního reliéfu tzv. kopečkovou metodou a krajinnými šrafami a přešel k zobrazení sklonovými šrafami. Místo dlouhých řečí poslouží výstižná ukázka Baclerovy mapy italského válčiště a výsek = pochod přes Simplonský průsmyk:

 Bacler d'Albe byl rovněž iniciátorem a předsedou komise a podkomisí sjednocujících usance tvorby a značení francouzských map, metod jejich rytí a tisku, vypracoval dodnes používané normy měřítek podle metrického systému a kótování podle nadmořské výšky. Dohlížel i na systematickou přípravu a vzdělání kartografů a podílel se tak na profesionalizaci tohoto odvětví. Z jím řízeného topografického odboru ministerstva války se posléze vyvinul dnešní francouzský Státní zeměpisný ústav (IGN - Institut géographique national).

Jako umělec se Bacler nepochybně vyrovná svým mnohem známějším současníkům a malířům napoleonské epopeje (Lejeune, Gros, Langlois...). Jeho dílo zahrnuje hodně přes 500 olejomaleb, akvarelů, rytin a litografií, nepočítaje v to neidentifikovanou drobnou tvorbu pro sèvreskou porcelánku. Jeho uměleckou tvorbu lze rámcově rozdělit do tří etap:

1. Rané, záhy známé a komerčně úspěšné kresby v Alpách, odpovídající tehdejšímu módnímu romantismu. Již v r. 1788 publikoval časopisecky 48 celostránkových kreseb z okolí Sallanches a Mont Blanc. Z jeho tehdejších a následných kreseb bylo v r. 1818 vytvořeno několik litografických souborů (Souvenirs pittoresques - Obrázkové vzpomínky aj.), každý obsahující přes stovku jeho kreseb ze Švýcarska, Piemontu, Savojska, Dauphiné aj., ale i epizodické výjevy z pozdějších bojů, které i při frenetickém pracovním tempu stačil zachycovat:

Lov na kamzíky v údolí Sallanches                                             Přední hlídky zdraví kozácký průzkum

"Raněný voják zůstal po dva dny na bojišti, jeho pes objevil mezi troskami půlku chleba a nese ji pánovi."

 2 Bitevní výjevy napoleonské epopeje. Tuto etapu tvoří především plátna z italského tažení (mimo výše reprodukované i bitva u Lodi, přechod přes Pád u Piacenzy...), ale i pozdější díla, zejména “Napoleon mezi vojáky v noci před Slavkovem“ a „Bombardování Vídně r. 1809“, jichž byl rovněž očitým svědkem. Podílel se tak na tvorbě napoleonského mýtu, zvláště v jeho prvním období, ale důsledně se přitom držel realismu, zejména topografické přesnosti, a odvrhoval veškerý vyumělkovaný patos. Baclerův obraz přechodu přes Addu u Lodi není žádné obří plátno, pouze 65,5 x 43 cm - autorův takřka fotografický realismus lze snadno posoudit ze zvětšeného výřezu:

 3. Po roce 1815 pracoval jako anonymní autor pro sèvreskou porcelánku - maloval krajiny na šálky, talíře a vázy... Souběžně se věnoval přetváření svých kreseb z evropských tažení (Itálie, Německo, střední Evropa, Španělsko) i z Paříže a okolí na rytiny a jejich vydávání tiskem. Soušasně se nadchl pro tehdy novou výtvarnou metodu litografie, prosazoval ji a přispěl tak k jejímu všeobecnému rozšíření.

Přechod Velkého svatého Bernardu

Bacler d´Albe: Somosierra

Bacler d´Albe: První konzul Bonaparte

 Bacler d´Albe dokázal sloužit po čertech náročnému pánovi věrně, vytrvale, zdatně a nezištně 17 let. Při jeho postavení, inteligenci a zasvěcenosti do nejvyššího patra strategického rozhodování lze jen litovat, že nezanechal žádné paměti, vzpomínky ani zápisky...