středa 6. března 2013

CÍSAŘSKÉ REZIDENCE (3)



SAINT-CLOUD, NEJOBLÍBENĚJŠÍ SÍDLO
Michal Šťovíček
Saint-Cloud v 70. letech 17. stol. - celkový pohled a detail
 Ani tento architektonický klenot již bohužel neexistuje, pozůstatkem někdejšího lesku a slávy těchto míst jsou jen jediný zachovaný pavilon a nádherný park o dnešní rozloze 460 ha,
V letech 1570-1655 patřilo panství původem florentskému a s monarchií spjatému rodu Gondi, který přišel do Francie s Kateřinou Medicejskou a původní panský dům a park postupně rozšiřoval ve stylu italských vil. O tomto nesourodém vývoji však není mnoho známo. V zámku byl mj. zavražděn Jindřich III.
V r. 1658 koupil državu jménem Ludvíka XIV. Mazarin jako "venkovské sídlo" pro králova bratra, budoucího vévodu Orléanského. Ani okolnosti této transakce nejsou přesně známy.
Králův bratr se pustil do rozšiřování zámku za pomoci mj. J.-H. Mansarta, zahrady a park rozšířil z původních 5 na 590 ha A. Le Nôtre.
   Konečná dispozice je patrná z níže uvedeného vyobrazení. Zámek nabyl klasické podoby na půdorysu hranatého U otevřeného k Seině. Původní zámek Gondiů byl začleněn do levého křídla, pravé křídlo bylo prodlouženo o dlouhou oranžerii podél šikmé příjezdové cesty. V prvním patře pravého křídle se nacházela Apollonova galerie dlouhá 45 m, jejíž výzdoba od malíře P. Mignarda kvalitou předčila i dílo umělcova rivala Ch. Le Bruna ve Versailles. Park je typickým a mistrovským dílem A. Le Nôtra, který mj. obdivuhodně využil terénu svažujícího se podél zámku (nikoli od něho - zámek není usazen na vrcholku vyvýšeniny, nýbrž ve svahu) k řece. Jedním z nejvýraznějších prvků parku je i dnes šťastně zachovaná Velká kaskáda v jeho dolní části, rovněž patrná na celkovém vyobrazení.
Zámecký areál se tak postupně stal jedním z nejhonosnějších a zároveň nejpůvabnějších a nejpříjemnějších sídel monarchie, skutečný "malý Versailles". V r. 1670 zemřela v zámku první vévodova manželka, Jindřiška Anglická, sám vévoda zde rovněž zemřel v r. 1701. 
   V r. 1784 koupil zámek Ludvík XVI. pro Marii-Antoinettu. O rozvoji državy svědčí rozdíl kupní ceny: zatímco Mazarin v r. 1658 ji koupil za 240 000 livrů, Ludvík XVI. zaplatil rovných 6 milionů. Královna rovněž nechala provést určité a na dlouhou dobu poslední úpravy interiérů - rozšířit obytný trakt a polovinu přilehlého levého křídla a upravit hlavní vnitřní schodiště. Pozdější panovníci prováděli již jen omezené úpravy interiérů, zejména výzdoby. Po pádu monarchie byly zámek i park 16. floréalu roku II (5. 5. 1793) prohlášeny národním majetkem, který bude "udržován na náklady Republiky, aby sloužil lidu". Něco málo sice bylo prodáno či zbořeno, ale država "tyranů" jinak vcelku unikla devastaci a  rozebrání. Zámek byl otevřen veřejnosti a park se stal oblíbeným vycházkovým místem Pařížanů. V Saint-Cloud posléze také skončila Revoluce - v něm jak víme provedl generál Bonaparte svůj státní převrat 18. brumairu (10. listopadu) 1799 a učinil z něho záhy své druhé hlavní a oblíbené sídlo. V r. 1801 rozhodl o celkové obnově zámku i parku, jíž pověřil P.F.L.Fontainea, a vykoupil zpět pozemky rozprodané za Revoluce. Veškerá vnitřní výzdoba byla ponechána a pouze doplněna. Napoleon nechal vlastně jen přeměnit tzv. Venušin salon na trůnní sál. Zámek tak po 10 letech opět začal ožívat dvorským hemžením a významnými událostmi, přičemž zde za Paříží mohl Napoleon na rozdíl od Tuileries žít o něco soukroměji. Je znám jeho obraz se synovci a neteřemi na zámecké terase - v zahradách Tuileries by taková scéna nepřipadala v úvahu:
   Jinak námatkou připomenu, že například v Apollonově galerii oznámil Cambacérès Bonapartovi jeho zvolení císařem Francouzů, 23. 3. 1805 křtil papež v zámecké kapli syna Ludvíka Bonaparta a Hortense de Beauharnais, v Apollonově galerii Napoleon také uzavřel občanský sňatek s Marií-Louisou, 23. 6. 1811 zde byl pokřtěn Římský král. Nakonec se zámek do dějin císařství zapsal i smutně: 3. 7. 1815 v něm maršál Davout podepsal kapitulaci Paříže...
Plán 1. patra - piano nobile. Napoleon si vyhradil místnosti ve středním traktu a až do r. 1806 bývalé královnino apartmá (místnosti 12 - 18), císařovna obývala bývalé královo apartmá (místnosti 20 - 25) a později všechny místnosti levého křídla nad zahradní kašnou ve tvaru podkovy. Místnost č. 4 je samozřejmě Apollonova galerie...

Následující králové si Saint-Cloud příliš nevšímali, až později se Napoleon III. opičil po svém strýci a také zaranžoval svůj nástup k moci v Saint-Cloud = nechal se prohlásit císařem v Apollonově galerii. S oblibou zde pak každoročně trávil část jara a podzimu. Interiéry výrazně přizpůsobil dobovému vkusu a také podstatněji zasáhl do exteriérů - nechal zbořit oranžerii a divadelní sál.
Dobové fotografie interiérů:
   Odtud také vyhlásil válku Prusku a odjel k armádě. V průběhu války se Saint-Cloud stal hlavním stanem pruské armády, při obléhání Paříže tudíž francouzská děla v blízké pevnosti Mont Valérien zámek bombardovala, až 13. 10. 1870 jejich kanonáda zámek zapálila a celý objekt do základů vyhořel - Prusové se o hašení nijak nepokusili.
    Po válce zůstal zámek v ruinách po dlouhých 20 let, také se uvažovalo o možné obnově jako u Tuileries, až byla nakonec v r. 1891 z bezpečnostních důvodů nařízena a provedena kompletní demolice. Několik drobných článků stavby se přitom rovněž rozptýlilo na různá místa ve Francii i v cizině.
Zničení zámku lze dokumentovat třeba následujícími fotografiemi před požárem a po něm:
   Dnes je država Saint-Cloud státním majetkem pod správou ministerstva kultury a jeho Centre des monuments nationaux - obdoby našeho Státního ústavu památkové péče.
   V r. 2006 se začalo sdružení "Obnovme Saint-Cloud!" aktivně zasazovat o rekonstrukci částí zámku v rozsahu asi jedné čtvrtiny - tam, kde zůstaly v zemi základy staveb, a navrhuje vytvořit z něho uměleckoprůmyslové muzeum. Projekt podporují rovněž výše uvedený bývalý ministr Jack Lang, současný hlavní architekt uměleckých památek P.-A. Lablaude, tisk i politické strany napříč spektrem. Mnozí z nich pokládají projekt rekonstrukce zámku za reálnější a schůdnější než obnovu Tuileries, především z urbanistického hlediska.
   Na závěr ještě pohled na dnešní stav plochy na místě zničeného zámku (z porovnání s výše prezentovaným vyobrazením ze 17. stol. je patrno, že jediná přeživší stavba je pavilon v prodloužení pravého křídla) a na dominantní prvek parku - Velkou kaskádu:

4 komentáře:

roman.ricka řekl(a)...

Stejná škoda jako u Tuleries a opět bych byl pro, aby se znova postavil. I když i toto by vlastně byla jen "napodobenina" v dnešní době těžko využitelná a drahá. A bez autentických interierů. Mám hold slabost pro překrásné historické památky (především zámky, hrady, kostely atd.) a pro ty zaniklé ještě větší, jelikož je už nemůžu navštívit a představovat si, jak tu kdysi chodila světová historie.

Anonymní řekl(a)...

Děkuji za pěkný příspěvěk.

Zde jedna aktuatitka z novin, Spielberg bude točit o Napoleonovi:

http://www.lidovky.cz/spielberg-se-chopi-kubrickova-scenare-o-napoleonovi-fy5-/kultura.aspx?c=A130305_122955_ln_kultura_btt

Zdravím

Petr Sládek

Jiri Kovarik řekl(a)...

Omluvte, prosím, Michala Šťovíčka, že na komentáře ke svým příspěkům nebude chvíli reagovat; na vině je dočasná zdravotní indispozice. Jinak dík za zprávu z lidovek, pokud to Spielberg myslí vážně a Kubrickova scénáře se chopí, bylo by to skvělé...! Asi myslí vážně, podle "news" by to měla být minisérie, což je asi cesta ke komerčnímu úspěchu bez ztráty kvality, neboť to dobré a smysluplné se z Hollywoodu stěhuje do televizních studií, kde vznikají obdivuhodné věci (příkladem budiž John Adams, nebo z věcí "nehistorických" Hell on Wheels, mám-li zmínit to nedávné). Já zkusím zapátrat, jesli se něco začíná dít, a event. napíšu zprávičku...

Anonymní řekl(a)...

Panu roman.ricka (Roman Říčka?): i já jsem před mnoha lety propadl kouzlu hradů, zámků, zřícenin, katedrál i kapliček. A děkuji osudu, že i všechny císařské rezidence či jejich někdejší místa, o nichž píšu, jsem měl možnost navštívit. Ohledně Saint-Cloud či Tuileries se obávám, že plány na rekonstrukci jsou v současné době megalomanskou chimérou, i když by to byla pohádka. Francouzi jsou zároveň jediným etnikem, které by z hrdosti na svou monarchickou minulost a kulturu bylo schopno a ochotno takový projekt realizovat. Je ovšem dotázkou, jak dlouho by evidentní ztrátovost takové investice dokázali nést.
MiŠ