HAVEL BYL JAKOBÍN. A KDO JE KLAUS?

Začíná březen, čas, který má Václav Klaus pro pobyt na Hradě vymezen, se počítá jen na dny, byť i v nich bezpochyby vyvolá rozruch, kterého nadělal jen od počátku tohoto roku požehnaně. Ne že by jeho ohlášená vystoupení překvapila, spíš pobaví, i když těžko překoná únorový rozhovor pro polský týdeník Do Rzeczy, v němž pravil, mohu-li citovat pasáž přetisku ze serveru lidovky.cz (viz prolink v nadpisu):

„Václav Havel (a jeho specifická ideologie, pro kterou nemám lepší název než havlismus) byl absolutně jiný svět. Trh nazýval hokynářstvím, místo demokracie chtěl elitářskou postdemokracii, místo konzervatismu a tradičních hodnot prosazoval modernistické boření existujícího lidského řádu. Byla to spíše ozvěna francouzského jakobínství než britský konzervativní princip klasického liberalismu. Bylo to extrémní levičáctví….“

Právě tenhle výrok už komentovali mnozí a pochopitelně tlumočili páně prezidentův názor takto:

"Havel byl jakobín."

Z čehož vzešlo trochu vášní...

Pokud vím, nepoložili si otázku, kdo je v tom případě Klaus, aby dotáhli historickou paralelu do konce.

William Pitt, máme-li se držet britské historie?  Možná, když už se ale použije příměr s jakobínstvím, je tu nebezpečí, že takové přirovnání povede k hledání protikladu v historii země, která jakobínstvím proslula, pokud ovšem nemyslel Klaus „Jakobína“ Antonína Dvořáka, či salónní řeči počátku 19. století, které jako jakobíny cejchovaly kohokoliv, kdo se vymykal normě (nebo tak dokonce označoval sám sebe, jako to činil mladý Alexandr I., imperátor vší Rusi).

Že by se odstupující prezident měl za Ludvíka XIV.? To by nebylo dobré, protože onen král dospěl ke svému konci se svrchovanou důstojností. Kdo dál? Mirabeau? Kdepak, vlažného revolucionáře a libertina s náramnou zálibou v požitkářství nepřipomíná Václav Klaus ani náhodou. Tak tedy politické protivníky v Konventu, rozpačité girondiny, co prohráli, případně onu část poslanců, jimž se nepěkně říkalo marais, bahno? Nebo Condého roajalisty za hranicemi? Ani to by nebyl hezký protiklad, je třeba najít někoho razantnějšího, takže nutně dospějeme k postavám 9. thermidoru, k těm, co s jakobíny zatočili. Kdo to vlastně byl? Lidé s pochybnou politickou minulostí, které vláda jakobínského teroru vynesla vzhůru a pak hrozila, že je pošle pod gilotinu, leč thermidoriáni jednali rychleji a nabroušené ostří dopadlo na krk postřeleného Robespierra, Saint-Justa, atd. Kam pak zemi dovedli? Ke korupci, mravnímu bahnu a prohrám Direktoria, což vše otevřelo cestu vládě silné ruky generála Bonaparta.

Ošklivá paralela a mrazí mě z pomyšlení, kam jsem ji dovedl.

Raději přestanu politizovat a budu ironizovat.

Pokud byl Havel jakobín, je to vcelku dobrá známka, neboť i tomu, kdo hodiny dějepisu dávno zapomněl, cosi matně říkají jména jako Robespierre, Marat, Danton. Kdo si ale vzpomene, jak se jmenoval kterýkoliv z vůdců thermidorského převratu?

Obávám se, že tenhle příměr je lepší.

Havla si budeme pamatovat.

Klaus (a on to ví, proto se tak hněvá) potvrdí staré přísloví, které říká:

„Sejde z očí, sejde z mysli.“

Jenže ono vůbec nejde o jakobíny a thermidoriány, spíše o připomínku staršího, leč aktuálního vtípku:

„Jaký rozdíl je mezi Bohem a Klausem?“

„Bůh si nemyslí, že je Klaus.“

Jen aby nebylo hůř...