sobota 11. června 2011

BOJ O KNIHU, KTEROU VLÁDA IGNORUJE

Čtenář jménem Theodor mi poslal komentář k staršímu článku Boj o knihu ještě nekončí a já jej pochopitelně opublikoval, svou reakcí mě ale předběhl a je natolik závažný, že ony řádky zařazuji i jako samostatný příspěvek!!! Už proto, že mám vládního pohrdání vox populi po krk, slovo grève, stávka, mi zní velmi francouzsky a tzv. naši představitelé nebudou nikdy a nic respektovat, pokud je k tomu nedonutíme!!!

Asi to tady, pod 3 měsíce starým článkem, už nikdo nenajde, ale třeba to k něčemu bude - kdo ví ...
Včera jsem narazil na toto, cituji:

"Domnívali jsme se, že naše argumenty o devastujícím účinku zvýšení DPH pro české knihy, podepřené podpisy signatářů – nakladatelů, knihkupců, ale zejména čtenářů, přesvědčí naši politickou reprezentaci ke změně názoru. Přestože vládní politici tyto argumenty vesměs uznali, odmítli z krátkozrakého důvodu "udržení koalice" na avizovaném plánu zvýšení DPH cokoli měnit. Dne 7. 6. 2011 pak poslanecká sněmovna v prvním čtení novelu zákona o DPH schválila. Tím náš boj proti tomuto nesmyslnému záměru rozhodně nekončí! Zákon musí projít celým legislativním procesem a musí být schválen během dalších dvou parlamentních čtení, při nichž může být upraven pozměňovacími návrhy. V tlaku na politiky proto chceme dále pokračovat – představenstvo Svazu českých knihkupců a nakladatelů svolává demonstraci proti chystanému zvýšení DPH na knihy a tiskoviny. Demonstrace se uskuteční ve středu 22. června 2011 v 16 hodin v Praze na Staroměstském náměstí pod heslem Nezdaňujte čtení, nezdaňujte informace! Knihkupce žádáme, aby o demonstraci informovali na svých prodejnách, nakladatele žádáme, aby informovali své spolupracovníky – autory, překladatele, editory, redaktory, typografy, tiskaře. Ostatní, kterým není osud českých knih lhostejný, zejména školy, knihovny, kulturní zařízení, ale i čtenářskou veřejnost, žádáme o šíření pozvánky na demonstraci podle svých možností. Ale hlavně – přijďte nás prosím podpořit!

Za Svaz českých knihkupců a nakladatelů Marek Pečenka, člen představenstva SČKN."

29 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Jakožto celkem pilný čtenář a občasný překladatel knih jsem výzvu proti zvýšení DPH u knih také podpořil. Nad dalšími kroky jsem se však zamyslel a k
částečné změně názoru mě přivedla mj. glosa pani A. Diabové -
tlumočnice, překladatelky a předsedkyně Jednoty tlumočníků a
překladatelů, s níž plně souhlasím a z níž si dovolím citovat:
"Proč právě vydavatelé si myslí, že je budu podporovat v jejich boji? Jak oni podpořili potřebu překladatelů uživit se svou prací? Kdy naposled nabídli překladateli honorář, který by mu aspoň pokryl náklady? O ceně papíru a elektřiny se nesmlouvá, ty si diktuje dodavatel. O ceně překladu se taky nesmlouvá, tu si diktuje vydavatel.
Promiňte, že s vámi nejdu na barikády. Nemyslím si, že budete tak strašně biti zvýšením DPH, jak biti jsou překladatelé už řadu let na honorářích od vás. A taky vám jich není líto."
Na základě této výstižně podané situace (jejímiž detaily zde nebudu unavovat, jen tolik, že podle oficiálních výzkumů jsou čeští překladatelé placeni nejhůř z celé Evropy spolu s litevskými) i mých osobních zkušeností jsem přesvědčen, že i kdyby vláda nakonec od zvýšení DPH za knihy nakrásně ustoupila, vydavatelé své ostudně nízké honoráře za překlady nezvýší (ani nezkrátí několikaměsíční platební lhůty), čímž vzhledem ke zvýšení DPH všude jinde bídnou rentabilitu práce
překladatele dále sníží. Nemluvě ani o možné snaze některých vydavatelů po zvýšení DPH honoráře za překlady dokonce ještě snižovat, což by mohlo některé překladatele přímo odradit. Z jakýchkoli negativních dopadů na
překladovou literaturu by pak ovšem nebylo možno obviňovat vládu. Jako čtenář tedy budu chystaným zvýšením DPH bit, ale to unesu, a jako překladateli je mi nezvýšení/zvýšení DPH lhostejné, neboť situace se pro mě v obou případech jen zhorší.
MiŠ

jiri kovarik řekl(a)...

Asi Vás překvapím, ale musím s Vámi i pí. Diablovou souhlasit, třebaže jsem výzvu podpořil všemi možnostmi, které blog dává. O nakladatelích vím své a mám to štěstí, že si je mohu vybírat (nebo jsem si už vybral). Na druhé straně beru spor vláda vs. nakladatelé jako zápas, týkající se čtenáře, na kterého nepříznivý výsledek dopadne především (a mnozí skutečně nemají na rozhazování), jako věc přístupu k otázce DPH knih v jiných civilizovaných zemích a krom toho mě svrchovaně vadí bohorovnost politické reprezentace této země, která naprosto pohrdá míněním těch, jež by měla reprezentovat. Z tohoto důvodu se v dané otázce spojuji s čertem, abych se pokusil vyhnat ďábla..., což, jinak řečeno, znamená, že výzvu podporuji.

Theodor řekl(a)...

No, a já nesouhlasím ani s panem Šťovíčkem, ani panem Kovaříkem. :-)

Nejprve k panu JK:
Co je otázkou? – Zda podpořit (nějakým druhem souhlasu) odpor vůči zvýšení DPH na tiskoviny při současném jejím vyrovnání s ostatními druhy zboží. Co je hlavním argumentem? – Skutečnost, že tento postup výrazně omezí zejména překladovou a odbornou literaturu, tudíž poškodí veřejný zájem na vzdělanosti občanů. Co je jádrem sporu? – Otázka, zda zvýšení a vyrovnání DPH bude mít opravdu tyto účinky, a pokud ano, zda je tu vláda od toho, aby jim zamezila. Popř. zda se nejedná o „nejmenší nutné zlo“.

Vůbec nic z toho se neobjevuje v argumentaci paní D, prostě proto, že si soukromě řeší úplně jinou otázku: Zda podpořit někoho, kdo ji – podle jejího mínění – poškozuje, byť tento shodou okolností má v dané věci soukromý zájem shodný s veřejným. A ve své ublíženosti si odpovídá: „Tůdle! Když máte podíl na strádání mých koz, ať vám chcípnou ty vaše.“ Jak typicky české (nebo snad „ženské“?)! Jak hloupé! A jak krátkozraké! Ono vůbec dát v politice (i obchodních záležitostech) více na city než rozum a soudnost se často těžce nevyplácí. (S mírnou výhradou: Soucítění a sounáležitost ke společenství, jehož jsme součástí, může být též projevem pokorného doznání, že náš rozum je omezený a soudnost musí z něčeho vycházet, kdežto mravní cítění založené na svědomí je s to ohlašovat i to, co je za jejich mezemi.) Úvaha milé paní nesahá ani tak daleko, aby zvážila, že krácením překladové literatury přijde i ona o „ty své kozy“ - ať už jim kdo předtím ubližoval či nikoli. Jiným obrazem: „Že jsi zvyšoval cenu nářadí, když mi bylo zapotřebí při záplavách? Tak já ti teď nepomohu hasit tvůj barák, aťsi shoří.“ Že od něj pravděpodobně chytne celá ulice včetně domu stěžovatelky, jí jaksi uniká.

Co mám tedy vlastně proti Vašemu vyjádření, pane JK? – To, že ten Váš souhlas se týká něčeho vzhledem k dané otázce zcela nepodstatného. Klidně mohu přisvědčit paní D, že se k ní coby překladatelce chovají nakladatelé nespravedlivě, přesto to nemá pro naši věc sebemenší dopad – jednoduše proto, že to nijak nesouvisí. Přitakáním se sice nic nemění, ale zato zamlží.

Ani ostatní Vaše vyjádření nejsou přesná. O čtenáře přece jde druhotně, prvotní je veřejný zájem na vzdělanosti, kterému hrozí významná újma. O jakém čtenáři tu je řeč? Většina skutečných čtenářů z masa a kostí by možná nakonec dala přednost vládnímu návrhu, kdyby si uvědomila, jaký druh literatury se tím relativně podpoří, tj. k jakému druhu nakladatelé obrátí svou pozornost, aby udrželi své zisky. Kromě toho, předpokládané zvýšení ceny je argumentem zcela vedlejším oproti skutečnosti, že dojde k omezení výše zmíněných druhů. Čili ne že tyto knihy budou dražší, ale že prostě vůbec nevzniknou, neuskuteční se, nevyjdou. Argument o pohrdání míněním veřejnosti je podmíněný: Kdyby byla výše uvedená argumentace odpůrců nesprávná, pak by naopak vláda měla trvat na svém. To, co má sledovat, totiž není mínění veřejnosti, nýbrž veřejný zájem. Vracíte se zde k chybě, které jste se už dříve dopustil a po výtce pana JS ji uznal. Pokud by se veřejnost mýlila, nedbat jejího omylu není žádným pohrdáním.
TG

Theodor řekl(a)...

A nyní k panu MiŠ:

Váš postoj, pane MiŠ, by neměl záviset od toho, jak jste pilný čtenář a nakolik či zda vůbec překládáte. Hluboce se mýlíte, pokud snad tuto věc chápete jako záležitost zalíbení v kultuře či cechovní solidarity. Pokud by nešlo o veřejný zájem, pak by takový přístup byl pouze výrazem nezávazného osobního upřednostnění a úzce skupinového zájmu. Poslední tři věty oné paní z Vámi citovaného úryvku pokládám za vrchol zaslepenosti a zaujatosti (sebou samým – svými pocity a zájmy). Ale budiž, jsou tam jen jako východisko Vaší vlastní úvahy. Divím se, že Vám unikají její slabiny: jako čtenář možná neproděláte při koupi vyhlédnuté knihy jednoduše proto, že její překlad z Vám nedostupného cizího jazyka nevyjde, anebo proto že prostě tuto knihu autor vůbec nebude moci napsat a vydat. Čímž je zároveň řečeno, jak budete postižen Vy jako překladatel – práce i odměna jistě bude, ale možná především za reklamní letáky a návody ke spotřebičům. Další jistotou je, že k překladu toho, co pokládáte za hodnotné, se dostanete obtížněji – pokud vůbec – a odměna se sníží: přece po nakladatelích nemůžete chtít, aby udržovali Vaše zisky, když jejich klesnou, že. To by byla stejná bláhovost, jako odvozovat svůj souhlas od jejich vděku či velkorysosti. Nebudou k nim mít větší důvod než dříve, protože pokud podpoříte jejich odpor, lze předpokládat, že to děláte kvůli společnému veřejnému zájmu a ne jako výsledek úvahy, co by bylo výhodnější pro Váš soukromý zájem.

Upřímně řečeno, argumentace pana VK, tč. prezidenta, mi připadne soudržnější než ty Vaše, pánové, přesto, že s ním v jeho závěrech nesouhlasím (protože zastává mylná východiska, že ano). Jasně vyhlásil: „Rozdílná DPH by nebyla nebetyčným neštěstím, a jedním z druhů takto zvýhodněného zboží mohou být i knihy, proč ne.“ Problém vidí jinde: (1) Proč právě knihy a ne třeba léky nebo vybrané potraviny (a pokud i to, proč ne něco dalšího a ne raději nic)? (2) A na základě čeho nakladatelé povyšují svůj soukromý zájem na veřejný? – Na druhou jeho námitku jsem již odpověď dal v diskusi pod článkem „Václav Klaus a 100 000 uražených“, byť ten ji nevyjádřil jako otázku, nýbrž hotovou a nepodloženou věc, proti níž se on prý statečně a rozhodně staví. Na první otázku si samozřejmě dokážu odpovědět též, a měl by to být schopen kdokoli, kdo „Výzvu na obranu knih“ považuje za věc soudnosti a ne pouhých osobních sympatií či svého soukromého zájmu. Samozřejmě, pokud začneme klást otázky týkající se výhodnosti či nevýhodnosti naší podpory tomu či onomu skupinovému zájmu z hlediska našeho soukromého zájmu, ocitáme se tím na zcela jiném poli. Do toho se pouštět nemíním. Pro mne je rozhodující otázka jiná – obecná a společná (ve smyslu: týkající se přímo zájmu obce a společenství), tyto jsou cizí a soukromé.
TG

jiri kovarik řekl(a)...

Ale, ale, neodlišujete zrno od plev, moje řádky byly jen reakcí k subproblému vláda vs. nakladatelé. To jen dokládá, jak početné názory na věc mohou být, kterak je lze rétorikou rozpitvat a politologií rozmělnit, až lze souhlasit s mnoha z nich, dokonce z tolika, že člověk musí uznat, že nejlepší je nedělat nic. Takže je třeba v záplavě slov zdůraznit ten hlavní motiv a čas připomenout Vám biblické: "Tvá řeč budiž ano, ano, ne, ne". Jaké jsou moje důvody? Jeden koresponduje s Vaším: to, čeho se vláda dopouští, je to útok (to slovo užívám vědomě) na vzdělanost. Ten druhý se objevil průběžně: je to jeden z vícera projevů vlády složené z toho, na čem jsem se svým pidihláskem podílel a pěkně mě to začíná štvát (a to jsem VV nevolil...). Tam leží moje jádro pudla. Možná byste mi mohl vysvětlit, co pro TUTO vládu znamená "veřejný zájem" a do jaké míry má tzv. demokratická vláda brát ohled na "mínění veřejnosti". Zdůrazňuji, že prosím ne teorii, ale to, jak TATO vláda tuto úlohu bere!

Pokud jde o pana V.K. t. č. prezidenta, ano, jeho argumentace byla o trochu soudržnější než dnešní rada vládě, aby místo stávkujících dopraváků najala soukromé autobusy; to se mi moc líbilo.

I vaše „nejmenší nutné zlo“ se mi líbí, vypadá jako ti červi z námořnického sucharu in "Master and Commander", kde se právě o nejmenším zlu mluví. Myslíte nejmenší nutné zlo pro koho? Pro vládu, lobby kolem ní, partaje, třídy vyšší, střední, dolní, lid, obecné blaho, nebo jen "for the happy few"?

Theodor řekl(a)...

Píšete: „Možná byste mohl vysvětlit, co pro TUTO vládu znamená veřejný zájem a do jaké míry má tzv. demokratická vláda brát ohled na mínění veřejnosti.“

No tak, to byste mne postavil před věru těžký úkol. Naštěstí to asi myslíte jen řečnicky, takže se jej smím cítit zproštěn. Mohu však přesto prozradit, že podle mého názoru se lidé obecně mají řídit tím, co je správné a pravdivé, a mnohem méně tím, co si myslí ostatní, většina, veřejnost atd. Tím druhým jen potud a z toho důvodu, že jsme povinováni určitými ohledy k postojům spoluobčanů, byť by i byly mylné. Míru může někdo obecně určit stěží, důležitý však je ten důvod – pomocí něj bychom měli v každém konkrétním případě hledat odpověď. A to platí i pro vládu. Ač to možná tak nevypadá, snažím se politickým námětům v diskusích na tomto blogu vyhýbat, protože to nepokládám za jeho náplň. Leč někdy nelze – např. když se týkají knižní tvorby, neboť ta naopak náplní blogu je.

Pokud by to někoho zajímalo, pak mou odpověď na jednu z politických otázek, kterých jste se zde dotknul, nalezne v diskusi pod článkem Roberta Břešťana v analýzách (10.6.2011) na Radio Česko: http://www.rozhlas.cz/radio_cesko/analyzy/_zprava/robert-brestan-veci-verejne-a-tri-zapory-jazyka-ceskeho--905750 ... I to je o rozlišování závažného a podstatného vzhledem k veřejnému zájmu.

Mým záměrem nebylo žádné „oddělování zrna od plev“, pokud tím ovšem nemíníte odlišování probíraného předmětu a stěžejních otázek od těch vedlejších či nesouvisejících, rozlišení problému veřejného zájmu od problému soukromé výhodnosti a osobního upřednostňování. Snad někoho matu tím, že mi neméně než na závěru samotném záleží též na úvaze, jakou k němu dospíváme. Uznávám, že to nebývá obvyklé. Nemyslím, že by mi šlo o rétoriku a politologii, nýbrž kromě pravdivosti závěrů mi leží na srdci také správnost usuzování. Nejde mi tedy tolik o ten či onen názor, nýbrž o zdraví úsudku. Pokud by se však chtěl někdo řídit spíše cítěním než uvažováním, nemusí mne samozřejmě následovat. Neříkám, že nedojde k pravdivým závěrům, jen to pokládám za ošemetnější cestu, jejíž výsledky nadto budou mít závaznost pouze pro „soucítící“. City nelze přesvědčovat, ty se jen vyvolávají, potlačují a ovlivňují.

Mínil jsem „nejmenší nutné zlo“ pro veřejný zájem. To je ten „hlavní motiv“, kterého se mne vyzýváte držet, ačkoli jsem se o nic jiného ve svých dvou předchozích komentářích nesnažil.
TG

Theodor řekl(a)...

Protože jsem nabyl dojmu, že se argumentačně (nikoli v závěrech) – tedy ne v názorech, jak se domnívá pan JK, nýbrž v úsudku – liším jak od pana JK tak od pana MiŠ, připojuji ještě DODATEK pro pana MiŠ.

Vám se argumentace paní D opravdu zamlouvá? V tom případě tvrdím toto:

Ve své úvaze se chováte jako dítě, které si stěžuje, že mu rodiče, které okradl zloděj nebo kteří přišli o práci, sníží kapesné. „Negativní dopady“ přičítáte jim, jelikož přece už předtím Vám dávali nespravedlivě málo.
Na to odpovídám: I kdyby byla pravda, že Vaši zaměstnavatelé či smluvní partneři nedávali spravedlivou odměnu, skutečnost, že přenesou část dopadů na Vás, je vysoce pravděpodobná, ale nijak to nemění původce onoho „zla“. Je jím ten, kdo jim újmu způsobil, ovšem ne proto, že jim ji způsobil, nebo že důsledky pocítíte i Vy, ale proto, že poškozen byl veřejný zájem. Kdyby toho nebylo, byly by to všechno jen Vaše soukromé stesky. Že nejsou, za to „vděčíte“ jemu, poněvadž se svou prací na něm podílíte.

Zkrátka, mně se naopak způsob uvažování předsedkyně Jednoty tlumočníků a překladatelů zdá převelice smutný.
TG

Anonymní řekl(a)...

Souhlasím s panem Kovaříkem v tom, že současná vláda stejně jako všechny minulé kašle na názory občanů, otřesně a ignorantsky pohrdá kulturou jako celkem (ostatně jako mnoho našich občanů = co nevynáší prachy, je zbytečné...) a zájmy společnosti jsou jí ukradené. Kromě toho zprasí, na co sáhne. Viz slova býv. prezidenta USA R. Reagana: "Vlády nic nevyřeší - samy jsou součástí problému." Všechny naše vlády se ohánějí západními vzory, světovými cenami atd., ale jenom tam, kde jde o zdražení. Jenže bohužel nevidím řešení, snad kromě defenestrace, na tu bych šel :-) Z tohoto pohledu knihkupce a nakladatele názorově podporuji.
S panem Theodorem nesouhlasím v tom, že jestli si nakladatelé, lékaři, dopraváci či kdokoli hájí jen své úzce skupinové názory a zájmy, mohu já si hájit také svoje. Všeobecné blaho následujících generací je utopie takřka marxistická a na něj dnes skutečně žádná demonstrující skupina nehledí: dopraváci i nedávno lékaři také demonstrovali a demonstrují jen sami za sebe (alespoň jsem si nevšiml, že by s nimi solidárně demonstrovali pacienti nebo cestující) a blaho ostatních je jim ukradené. A kdybychom měli demonstrovat proti všem zdražením, udemonstrovali bychom se. A nezlobte se, když mi někdo vydělat nedá, nevidím důvod, proč bojovat za to, aby on vydělávat mohl, na tom nevidím nic hanebného. Kdybych šel demonstrovat já jako překladatel za vyšší honoráře, žádný vydavatel se ke mně nepřipojí. Nakladatelům a knihkupcům jde v první řadě o to, aby vydělávali resp. neprodělávali, nikoli o to, zda následující generace budou mít co číst - nejsou to žádní národní buditelé, aby si řekli "ať nežeru, jen když lidi budou mít co číst" a vytrvale a obětavě by snášeli chudobu, jen aby duchovně pozvedali národ.
Jestli knih ubyde, kolik a jakých, je otázka, kterou vyřeší až trh. Kromě toho se obávám, že knihy zdraží a jejich odbyt každopádně poklesne i když se u nich DPH nezvýší = zvýší se cena energií, dopravy, papíru, nezbytné výdaje domácností apod. Problémem minulých i dnešních vlád je mj. začarované kolo - všechno se zdražuje, ale přesto pořád slyšíte "nejsou peníze" (dálniční známky zdražily během několika let o 200 %, ale na silnice nejsou peníze, lékařům se přidalo, ale pro pacienty nejsou peníze, atd. atd.), což všechno není otázka makroekonomie, ale tureckého hospodaření a neschopnosti/zlumpačilosti našich konkrétních vlád).
Poněkud od tématu resp. opět na adresu naší vlády si dovolím ještě jeden citát: „To čemu jsme si zvykli říkat krize je jen synonymum pro mravní úpadek a bídu. Ony jsou pravou prapříčinou i následkem současného ekonomického úpadku. Mnoho lidí se domnívá, že tento stav je možno sanovat penězi. To je hluboký omyl. Žádné obraty a kombinace nám nic nepomohou. Potřebujeme jen mravní stanoviska k lidem, práci a k veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic a nadevše nevydírat a neožebračovat pracující“. To už kdysi dávno řekla osobnost, jíž u nás podnes leckdo velebí, leč poučení si od ní nebere = Tomáš Baťa.
MiŠ

jiri kovarik řekl(a)...

"Podle mého názoru se lidé obecně mají řídit tím, co je správné a pravdivé," píše Theodor. Opět slepá ulička. Co je správné? Asi to souvisí s etickým kodexem obecně platným pro tzv. západní kulturu. Kde je? Jaký je? Věřte, že V.K. nelze vymluvit, kterak je správné to, co dělá, stejně jako pp. Kalouskovi, Nečasovi, Johnovi, , etc; dokonce ani sl. Kočí, dříve z Vévéček, byste to nevymluvil (:-)). Taktéž jsou na tom další, odboroví předáci, Svaz knihkupců, já, vy, pan XY a pan YZ... A co je pravdivé? Jakou pravdu máte na mysli? Absolutní, relativní? Leninovu pravdu jako objektivní realitu? Atd., takřka kolik filozofů (ti v politice praktikující jsou obzvášť zajímaví), tolik názorů na pravdu... A stát si za onou pofiderní pravdou? Toť další filozoficko-etický problém, o němž královský emisar rytíři Ryndovi ve "Cti a slávě" (Michalově knižní i Bočanově filmové) praví: "Mistr Jan učil, braň pravdy poznané. Jenže neučil, jak se pravda s poznáním snáší..."

Nicméně navrhuji (i když mě podobné polemiky docela baví; mají jiskru i ducha)a prosím, nechme planých hovorů, tento blog má být k něčemu jinému a obdobné disputace jsou spíš pro ČT24, případně pro facebooky typu "Za mne nestávkujete...", případně "Za mne ale jo..."

Theodor řekl(a)...

No to jsem zas do „toho“ tedy šlápnul! :-D

Poněvadž si autor blogu přeje tuto diskusi ukončit, protože ji považuje za planou – s čímž z níže uvedených důvodů nesouhlasím – vybírám si nyní své poslední slovo a jeho přání plním. Omezím se pouze na náměty týkající se nějak problému podpory „Výzvy na obranu knih“ a odpovím na vybrané podněty z příspěvků pana JK a MiŠ.

K panu MiŠ:
Nejprve dvě drobnosti, které však mohou objasnit můj postoj: Reaganův výrok je pravdivý v tom smyslu, že řešení svých problémů bychom obecně neměli přenášet na druhé – tedy ani na vládu - a od nich očekávat řešení „shůry“, to je sice v jistém napětí se zastupitelským principem a odpovědností vlády ve věcech veřejného zájmu, spoluprací i dělbou práce mezi lidmi obecně, ale nevylučuje se to s nimi. Doplnil bych jej však něčím podstatným, co již Reagan neřekl: MY sami jsme též součástí problému, a přesto jej řešit musíme.

S uvedeným Baťovým citátem souhlasím, jen bych nabádal k rozlišování a zvláštnímu uvažování o úpadku jednotlivců a úpadku systému. Oboje spolu souvisí, ale není to totéž.

Výtka však bude směřovat proti Vámi zastávané tezi: „Jestli si nakladatelé, lékaři, dopraváci či kdokoli hájí JEN SVÉ úzce skupinové názory a zájmy, mohu já si hájit také svoje.“ Jednak antecedent (přední člen) oné implikace neplatí (což je ostatně důvod naší podpory „Výzvě“, že ano), jednak je to jen variace na téma „když ostatní kradou, mohu já taky“. Věřte mi, prosím, že když se nějaké nepravosti nebo nespravedlnosti dopouští někdo jiný, nedává Vám to sebemenší právo dopouštět se jich též na někom. Že takový nárok mnozí vznášejí a uskutečňují, podle toho to také vypadá. Jen se to jaksi neslučuje s obdivem k tomu Baťovu výroku.

Abychom si dobře rozuměli: já vůbec neodsuzuji úvahy založené na propočtu osobní či skupinové výhodnosti, jen jsem přesvědčen, že tímto způsobem nelze založit správnou argumentaci v našem konkrétním případě. (Pozn.: Smutným jsem nazval uvažování paní D proto, že si to neuvědomuje, ba co víc možná jiný způsob uvažování ani nezná.) V něm je nutné oprávnění ke svému jednání čerpat z úvah o veřejném zájmu. Ten ZDE rozhoduje, zda či nakolik naše případná podpora, netečnost, anebo odpor jsou správné. … Žel, nemohu Vám tady toto své přesvědčení více objasnit a především zdůvodnit, i kdybyste po tom sebevíc toužil, jelikož by to pan JK pravděpodobně pokládal za plané mudrování, ale třeba by to označil za rétoriku, politologii nebo filosofii. :-)
TG

jiri kovarik řekl(a)...

Ne že si autor blogu nepřeje, jen moderuje, aby se to neposunulo na jinou platformu, která patří jinam. Nějak nám to sklouzlo pryč od knih i Napoleona, to asi pod vlivem současného společenského napětí, které plní naši mysl emocemi v poněkud zoufalém a marném očekávání změny.

Theodor řekl(a)...

K panu JK:
Výrok o tom, že „přednost má pravda a správnost před souladem s okolím“ byl odpovědí na položenou otázku a pokusem o objasnění principu mého postoje, ne východiskem k nějakým úvahám, nepokládal bych jej proto za „slepou uličku“ (mimochodem, která že podle Vás byla ta předchozí? :-)) jednoduše proto, že neměl být žádnou cestou, žádným počátkem argumentační linie.

Zřejmě tomu výroku rozumíte jinak, poněvadž i o povaze pravdy a správnosti máte odlišnou představu. Smím tak usuzovat z „pilátovských“ (není míněno hanlivě – jen se snažím postihnout jejich ráz) otázek, které kladete – ty jsou podle mne (alespoň takto a v těchto souvislostech položené) opravdu plané. Z nich vyplývá, že pravdu máte za něco, co lze najít a vlastnit, případně to druhému omlátit o hlavu. Relativisté nic takového nenacházejí a z toho usuzují, že nic takového jako pravda není, jsou jen rozličná mínění. (Ovšem více či méně přijatelná – ale na čem tedy závisí VPOSLED ono „více“, ptám se? Snad na libovůli, neb zalíbení?) Zdá se, jako byste na tuto stezku sklouzával Vy. Objektivisté tuto pravdu lapají do svých pojmů a výroků, majíce je za pokladnici, z níž nemůže uniknout, nýbrž kterou lze pouze více a více naplňovat. Řekl bych, že z tohoto stanoviska podezíráte mne. Neprávem, ujišťuji Vás. Pochybujete-li, zkuste se zamyslet, proč jsem ve zdejších debatách o Vendée potřeboval rozlišení pojmů a idejí. Ubezpečuji Vás, že se filosofickým debatám na tomto blogu bráním, seč mi mé chabé síly stačí. Pouštím se do nich z nezbytnosti, pokud je třeba něco pomocí nich objasnit nebo zdůvodnit.

Tím se dostávám k nejpodstatnějšímu: proč vlastně tyto polemiky nepovažuji za marné, byť si nečiním nijakých iluzí, že někoho přesvědčím, nebo že se nám podaří nalézt řešení, na němž se shodneme. (Otázka, co komu lze úspěšně vymluvit, kterou kladete, mne tedy rozhodně vůbec netrápí. :-D Naopak problém hodnotového střetu pro mne pozoruhodný je, o čemž svědčí moje reakce v jiných částech blogu, ale zatím jsem neměl důvod pokládat jej za součást této polemiky přímo mezi námi třema.) Potíž je totiž v tom, že jsouce opuštěny zde, přepadnou nás zcela nečekaně tyto otázky jinde – třeba až budeme probírat problém genocidy ve Vendée 1794, popravu krále Ludvíka XVI. (v diskusi o dobytí Bastily - až tam pan JS, na kterého čekám jak na smilování Boží, nahlédne a ujme se slova), záhodnost či zavrženíhodnost toho či onoho Napoleonova kroku apod. Modlím se, aby toto mé vysvětlení stačilo, protože „mé síly prchají, ó Bože – posil mne, bídného (fr. mizerného)“. :-)
TG

Theodor řekl(a)...

DOVĚTEK:
Jasně, já jsem to tak myslel: nepřeje si to, protože to pokládá za odklon od námětu. Však se také bráním odbočovat ke stávkám nejrůznějších skupin, stranám a prezidentům rozličných států atp. O tom Napoleonovi to sice zrovna TADY nebylo, ale už ho tam tedy máte – dřív než jsem si přečetl tuhle Vaši reakci. (Ještě bych tu uvítal pana JS – je vzácný jak bílý nosorožec. Mám jej – podle komentářů z diskuse pod článkem „Václav Klaus a 100 00 uražených“ - za osobu s vytříbeným jemnocitem a taktem, která by tudíž mohla zklidnit zdejší ovzduší, pokud jej pokládáte za příliš bouřlivé.) Vášně mým majestátem necloumají, věřte mi. Jen se mírně bavím a trochu ryju – tradičně. … A o podpoře, netečnosti či odporu k „Výzvě na obranu knih“ je tu snad řeč neustále, ne?

Anonymní řekl(a)...

Tak to zkusím konkrétněji a bez emocí, ač nejsem marketingový specialista. Nepopírám diletantství či zlovolnost vlády a zvýšení DPH u knih pokládám za zbytečné, ale:
a) nikdo nedefinoval, co je literatura potřebná (kromě učebnic) a "kvalitní" či "vzdělávací" a jaké je procento této nezbytné a kvalitní literatury na
trhu a jaké je tedy procento "braku" či povrchní literatury? Ne každá kniha nebo časopis je totiž povznášející a vzdělávající, jsou i knihy a časopisy vyloženě pro zábavu, spotřebitelské a konjunkturní. Je pak ovšem otázka, nakolik je vydávání takových knih a časopisů skutečně ve veřejném zájmu;
b) nikdo v diskuzích ani ve výzvách veřejnosti nevystoupil s tím, kolik a jakých knih se dnes vydává a prodává celkem, popřípadě jakých, a jaké složky se percentuelně podílejí na jejich ceně a jak se vyvíjejí (ceny za materiál, autorské/překladatelské honoráře, vydavatelská práva, náklady na vydání a distribuci, ziskové marže...).
Bez těchto parametrů přece nelze nikoho kvalifikovaně přesvědčovat a vyzývat k solidaritě?
Vydavatelé by to přitom měli mít spočítané a měli by mít trh zmapovaný; ani dnes v principu nevydají nic, o čem nejsou přesvědčeni, že to se ziskem prodají. A ti, kteří se ve svých odhadech mýlí a vydávají tituly
či náklady neprodejné i dnes, nemohou svádět vinu na koaliční dohody a na DPH. Podívejte se, čím vším při dosavadní nižší DPH přetékají Levné knihy - jak to, že
nakladatelé či knihkupci se dnes mohou s takovými ztrátovými prodeji smířit, ale zvýšení DPH by je prý usmrtilo?
c) proč vydavatelé hrozí, že ubude hlavně kvalitní literatury a
neslibují naopak omezit tu povrchní? Braku by přece nebylo proč litovat - ten se vydává jen pro ziskovost a ne pro duchovní povznesení společnosti. Jestli tedy ubyde kvalitní literatury, je to i otázka současné poptávky a vzdělanosti společnosti, ta se samotným zachováním nízké DPH nezlepší;
c) stejně tak se nepřestanou kupovat učebnice, neboť jsou skutečně nezbytné, tudíž také mají víceméně zaručený odbyt a s jejich zdražením
se bude nutno smířit jako se léta smiřujeme s jakýmkoli zdražením jiných životně nezbytných potřeb;
d) vezměmě konkrétně napoleonskou literaturu: ta má i dnes velice
vymezený okruh vydavatelů a čtenářů, její odbyt tedy lze předem dosti přesně odhadnout. Přestaneme ji my, její horliví čtenáři, kupovat, byť bude o 10 % dražší? Troufám si tvrdit, že ne, takže přestanou ji vydavatelé vydávat, když si mohou být určitým odbytem dál jisti? Takováto a obdobná zájmová a "fandovská" a kvalitní literatura i z četných jiných odvětví podle mě čtena a vydávána být nepřestane;
e) totéž se týká literatury pro děti = málokterý rodič, kterému na
duševním vývoji jeho dětí záleží, jim náhle odmítne kupovat knihy jen proto, že zdraží o 10 % (stejně jako jim neodmítne jakékoli jiné "zbytné" zboží bez ohledu na jeho cenu), pokud nebude vyloženě muset - ale k omezení nákupu knih rodiče a vůbec čtenáře nutí a budou nutit mnohem více jiné ekonomické a spotřebitelské faktory než zvýšení DPH za knihy;
f) každá kniha kromě své trvalé kulturní hodnoty je tudíž bezprostředně spotřebním zbožím jako cokoli jiného, které se řídí nabídkou a poptávkou a individuálními potřebami či vkusem spotřebitele, resp. jeho subjektivním pohledem na vzdělanost: nikdo si nekupuje všechno, co mu přispěje ke vzdělanosti = každá
literatura měla, má a dál bude mít své kupce obdobně jako každé jiné
spotřební zboží - já sáhnu hlavně po válečnictví a pomíjím fantasy,
někdo jiný přesně naopak;
g) možná ubyde např. knih a časopisů, které se navzájem překrývají a opisují od sebe = kolik máme kuchařek, receptářů, gastronomických časopisů, kde se mnohdy dočtete prakticky jedno a to samé a máte to navíc na třech-čtyřech tv programech, stejně jako sbírek či sbírčiček citátů apod... Ale to snad takové snížení vzdělanosti nepřinese...
MiŠ

jiri kovarik řekl(a)...

Znovu připomínám, že se nám to trochu vymyká a ty, Michale, voláš po regulaci neregulovatelného. Snad jen připomenu, že jsme chtěli do Evropy západního typu a v případě DPH knih jdeme do Albánie (Dánsko vysoké DPH zpětně dotuje). A připomínám, že výtěžek ze zvýšené DPH knih se rovná nákladům na několika málo kilometrů dálnice při současných cenách... Připomenu, že zatímco vláda své daňové poplatníky nutí i touto cestou zalepovat, co ona a jiné rozházely, nadále jedná podle rady vlády z dob Karla X: "Pánové obohacujte se". Což ovšem šlo jen do července 1830... Kéž by tento červen předcházel červenci!!!

Theodor řekl(a)...

Mně se naopak tentokrát příspěvek pana MiŠ velice líbí a myslím, že je naprosto k věci. (Něco jiného je, že TU v komentářích asi nemáme prostor a prostředky, abychom se mohli dobrat uspokojivých odpovědí.) Ano, právě o těchto otázkách by se měla vést věcná polemika! Proto mne také tolik namíchnula reakce pana VK v TV pořadu „Rok Václava Klause“ (7.3.2011) – ne tolik pro jeho názory, nýbrž pro argumentační úskoky, demagogii a podsouvané předpojatosti, které ve svém důsledku znemožňují, aby věcná diskuse vůbec vznikla. (Viz můj komentář ze 17.3. v diskusi pod článkem „Václav Klaus a 100 000 uražených“)

To jsou otázky, které rozhodují, zda veřejný zájem je opravdu na straně nakladatelů zastávajících se zvýhodněné sazby DPH pro tiskoviny. Já Vám na ně, pane MiŠ, neodpovím, protože u některých to nedokážu a u jiných by si to vyžádalo rozsáhlejší diskusi, než by toto fórum sneslo. Naštěstí Vám přesto mohu dát jistým způsobem odpověď. Bude to spíše vysvětlení než odůvodnění – uznávám, že někdo jiný se může chtít vydat jinou cestou a tato pro něj přijatelná nemusí být.

Beru to takto: Kdyby za mnou někdo přišel, abych podpořil oddělený prodej tabákových výrobků a tvrdého alkoholu od běžných potravin, ve zvláštních obchodech nebo zákaz zcela volného prodeje pornografie na veřejnosti (např. ve stánku na ulici), dal bych mu svůj souhlas, aniž bych od něj vyžadoval studii o dopadu prodeje oněch druhů zboží na rozvoj obchodu, potažmo výběr daní. Podobně postupuji v případě obdobném, ovšem kladném. Že se nedopouštím žádné neprozřetelnosti, mne částečně ujišťuje postup jiných – říká se vyspělejších, já bych řekl spíše kulturnějších – evropských zemí, které mají na zřeteli zisk ne v prvé řadě peněžní. Jsem v tom konzervativní a radikální. Zamlouvá se mi přístup Velké Británie s nulovou sazbou a odůvodňuji svůj souhlas přitakáním tradici, která se osvědčila a již si vážím. Nespatřuji v tom nic revolučního ani antiliberálního. Jen se neopírám o individualistický utilitarismus. Nepotřebuji zjišťovat hranice potřebné či hodnotné literatury – s důvěrou bych dal svobodu a udělil výsadu veškeré, kvůli zvláštní úloze, kterou v ustavení a chodu obce plní (nejen pro vzdělání, ale zejm. pro vznik a zdraví veřejného prostoru – podmínky života obce), a tu zavrženíhodnou nebo prokazatelně škodlivou omezoval jinými než finančními prostředky, zákonným způsobem.
TG

Theodor řekl(a)...

Ještě jeden DOVĚTEK (ve 2 částech), abych Vás, pane MiŠ, probral z případného ohromení způsobeného mým možná poněkud neočekávaným souhlasem a abych dopověděl panu JK, k čemu podle mne mohou podobné debaty sloužit a proč se do nich vlastně pouštím, což jsem – jak jsem si teprve nyní všimnul – zapomněl jasně říci. (Byly to asi 2 věty, které uvízly v mé mysli.) Ono to spolu totiž bude souviset.

Nejprve splácím dluh panu JK:
Ty „filosofické“ debaty - přestože z vícera důvodů není pravděpodobné, že se můžeme dobrat konečných odpovědí, které uspokojí všechny zúčastněné - jsou důležité pro porozumění sobě i druhým. Proto také nejsou vázány nutně na to či ono téma, ač některé náměty jsou pro ně vhodnějším polem než jiné, kdežto u některých nejsou potřebné nebo mohou být i zavádějící – „plané“, jak říkáte. Ne proto, že „k ničemu nevedou“, ale proto, že nemusí být zrovna na místě – tehdy jsou doslova „nemístné“. V tom se spolu pravděpodobně shodneme. Důvod, proč jsme se neshodli v tom či onom konkrétním případě, byl, že – podle mne – jste neporozuměl tomu, oč mi jde a proč jsem pokládal za nutné právě v daném místě debaty se do něčeho podobného pustit. To je řečeno pouze obecně, jasné a dostatečně srozumitelné by to mohlo být jen v tom či onom konkrétním případě.

Theodor řekl(a)...

Rozhodl jsem se přece jen nějak zareagovat na některé Vámi uvedené body, pane MiŠ – ne proto, abych Vás pomocí argumentů přesvědčoval, nýbrž aby kdokoli, kdo to bude číst, mohl pochopit případnou odlišnost našich východisek a zvážit jejich přijatelnost, bude-li se mu chtít. Myslím totiž, že to může prospět – jak objasňuji výše – našemu vzájemnému porozumění. (Nezaměňovat, prosím, se souhlasem!)

Ad a) Výměr. Je Vám z předchozího mého komentáře jasné, proč pokládám takové výměry za zbytečné (a pravděpodobně neuskutečnitelné, řekl bych)?

Ad b) Propočet. Rozpravu na tyto a podobné náměty bych sice uvítal, ovšem v mém „konzervativním a radikálním“ pojetí nebudou hrát rozhodující úlohu. Obecně proto, že rozhodující otázka není odborná, nýbrž občanská. Výsledkem je rozhodnutí o tom, co je veřejným zájmem. Odborníci mají významný poradní hlas odpovídající vážnosti, ale součástí odpovědi je rozhodnutí (stvrzení tradice či její úprava), jak si přejeme, aby naše obec vypadala, a výklad na čem je založena – to není otázka, kterou náleží zodpovědět odborníkům.

Ad c) Hodnota. Tohle slibovat nemohou, protože jejich podnikání je podmíněno TAKÉ ziskem. (Někdo se domnívá, že především jím, někdo že výhradně jím.) Nedělají nezištnou osvětu, ale svým podnikáním (podle jeho povahy v různé míře) se na ní podílejí, ale nejenom na ní – z mého „filosofického“ hlediska je mnohem důležitější podíl na tvorbě a udržování veřejného prostoru, jehož existencí se liší politické formy vlády od despocií. (A nemám na mysli pouze noviny, jak by se někdo mohl domnívat. Na tomto má - zřídka uvědomovaný - podíl i beletrie. Kdo tomuto mému výroku nerozumí, ať se podívá, co říká třeba Richard Rorty o významu díla např. Charlese Dickense.)

Ad d) Učebnice. Nejde o existenci učebnic vůbec, nýbrž o jejich úroveň. Někde bude zapotřebí ušetřit a kvalita je nákladná. Argument o „nutnosti smíření se s něčím“ je lichý. První je otázka, co je prospěšné. Následují otázky, co z prospěšného upřednostnit, v jaké míře a jakým způsobem. Pokud je něco škodlivé, pak se zvažuje otázka, zda přijetí přece jen není „nejmenším nutným zlem“, nad níž se tu ošíval pan JK.

Ad e) Napoleonika, dětská literatura a jiné žánry a druhy. Nejde o to, že by některému druhu literatury hrozil přímo zánik, ale o to, že svým rozhodnutím ovlivňujeme podmínky, za nichž se tomu či onomu druhu může dařit.

Ad f) Hodnota – na rozdíl od ceny - jako základ pro vztah k veřejnému zájmu. Můj výrok by byl oproti Vašemu obrácený: „Kniha je kromě zboží, které má nějakou cenu, jež se řídí zákonem nabídky a poptávky, též kulturním statkem, jenž má hodnotu nezávislou na onom zákonu.“ A právě to druhé - totiž hodnota - na rozdíl od prvního, ji činí předmětem veřejného zájmu. Úvahy co kdo kupuje a v jakém množství tu proto nemají místo – alespoň potud, pokud je veřejný zájem jádrem věci. Jsou vedlejší, pomocné, podružné.
TG

Anonymní řekl(a)...

K panu Kovaříkovi:
Ale jo, já to vím a uznávám, že s knihami jdeme iracionálně do Albánie a okolí. Vyjádřil jsem se jasně a podepsal, že jsem rázem proti, ale v dalším chci mít svůj názor podložený a ne, že mi jen někdo řekne "proti tomu je třeba jít do ulic". DPH u knih není izolovaným fenoménem, je to
nepatrná součást celkové trestuhodné politiky či spíše politikaření s jedinou různě zakrývanou zásadou a cílem: nahrabat si a být opět zvolen, abych mohl nahrabat ještě jednou tolik. Samozřejmě jsi vyjádřil podstatu problému = napřed získat zpět minulé+zarazit dosavadní miliardové úniky tam, kde vznikly+vznikají, a pak se teprve dožadovat, aby občané
přispěli drobnými: schody se nikdy nezametou zdola nahoru. Správná
reforma by měla být napřed v hospodaření a pak teprve v DPH, platech a jiných maličkostech. Tahle rozplizlá "reforma" je jinak řetězovou reakcí/začarovaným kruhem, kdy se zdražuje všechno, čímž obávám se "reforma" nejspíš skončí a peníze pak stejně dál nebudou, protože se nahoře zase rozházejí/rozkradou. Protestovat tak může/musí/bude kdykoli kdokoli = z ulic bychom nevyšli. Kdybych byl Kalouskem, řekl bych si
"tak jo, já vám nechám dosavadní DPH za knihy, a zdražím vám tiše o to víc něco jiného" - a byl by klid?
Ano, kéž by ty protesty k něčemu vedly! Tady by to ale chtělo pomalu už generální stávku, jenže na tu tahle společnost (zatím) nemá.

K panu Theodorovi:
Ano, v zásadě souhlas. A děkuji, že nevoláte rovnou po ZDRAŽENÍ nebo ZÁKAZU tabáku a alkoholu :-)
Ohledně rozdělení literatury na dobrou a špatnou: uznávám částečnou nereálnost svého minule vyjádřeného požadavku, ale co kdyby právě zvýšení DPH mohlo být tím opatřením, které by částečně napomohlo té špatné/nežádoucí literatuře a tiskovinám k zániku (jiným opatřením je asi omezit nelze, kromě Vámi zmíněné pornografie)? A pokud ne, vypovídalo by to cosi o již SOUČASNÉM vydavatelském dilematu zisk kontra vzdělanost a o SOUČASNÉ kulturní úrovni čtenářské obce, na nichž by asi samotná DPH mnoho nezměnila? Jinak uznávám, že právo na nízkou DPH má mít jednotně veškerá literatura = ať si každý vybere, co chce číst, hlavně ať čte. Přesto bych se nějakého "rozdělení" a čísel přece jen rád dopídil = zda se sleduje/aby se mohl vysledovat faktický a nejen proklamovaný vliv DPH. To snad má být normální součastí jakékoli daňové či finanční politiky?
Čímž své komentáře na toto téma končím.
MiŠ

Theodor řekl(a)...

To omezení prodeje (nikoli co do množství, nýbrž co do prostoru) tabákových výrobků je – napadá mne – docela dobrým příkladem, kdy rozhodující je veřejný zájem a nikoli peněžní zisk: ani soukromý, ale ani státní. Ve skutečnosti by možná z hlediska státní pokladny bylo výhodné kouření podporovat: jednak z toho budou daně, jednak půjdou kuřáci dřív do kytek, takže se ušetří na důchodu – dost možná víc, než se prodělá na jejich léčení. Jeden snaživý „PR-manager“ tabákového koncernu se to pokusil veřejnosti vysvětlit, ale měl z toho průšvih – tak daleko ještě naše ryze ekonomická upřímnost a zaujetí pro peníze nesahá. … Ani mi za tuhle úvahu děkovat nemusíte. :-)

To omezení týkající se prodeje pornografie není přímo ovlivňováním vkusu – žádný zákazník není ve svém chtíči omezován. Jen se tím dává jasně najevo, že z hlediska obce je takové počínání pouze tolerováno a proto ten, kdo na něm vydělává, musí brát ohled na to, že jeho neomezené šíření (kupř. mezi nezletilými) není z hlediska veřejného zájmu žádoucí.

Na Vaše otázky odpovídám: Možná v té věci uvažuju principiálně jinak – nenapadlo mne, že by ta manipulace s DPH mohla nebo měla být nějakým nástrojem k ovlivňování vkusu čtenářů či druhu produkce. Šlo mi jen o to, aby byly zajištěny dostatečné a důstojné podmínky věci veřejného zájmu. Jakým způsobem, v jaké míře a zda vůbec toho kdo využije, už je na jeho osobní odpovědnosti.

(Pozn.: Manipulace s DPH má, domnívám se, bezprostřední dopad na ziskovost. Následně na produkci – vyloučením zboží, které již dostatečný zisk nepřináší. Při zvýšení ceny vedeném snahou o udržení míry zisku pak na prodejnost. Nevidím však žádný nutný vztah mezi ní, tj. prodejností a hodnotou tiskoviny. Ostatně nejsem zastáncem toho, aby se příliš směšovaly nástroje, které mají co do činění s cenou, s nástroji, kterými lze vyjadřovat veřejný zájem. Tento případ chápu v jistém ohledu jako výjimku, kde se oboje jaksi setkalo. Nejde mi však o podporu zisku nakladatelů a jejich údajně záslužné činnosti, spíše to chápu jako výsadu udělovanou věci veřejného zájmu. Oni a mnozí další z ní budou mít prospěch proto, že se na ní podílejí. Měli bychom si uvědomit, že se opravdu jedná o výsadu – podobnou výsadu jako je svoboda, kterou si navzájem přiznáváme a bez níž by platil pouze nárok silnějšího či mocnějšího. Proti kvantitativním analýzám vůbec nic nemám – naopak. Jen si musíme dobře uvědomit, v čem nám mohou posloužit a co rozhodnout nemohou.)

Já osobně mám s demonstracemi jiný problém: nemám rád dav a v průvodu se cítím trapně, o provolávání hesel ani nemluvě. Tudíž pokaždé vítězí má lenost nad pocitem závazku. Vzpomínám si na jednu výjimku, kdy zvítězila zvědavost – takže také nic chvályhodného – a dokonce jsem šel vzhledem k věci (popírání šoa) dost principiálně rozpolcen, ale nelituju – ta „story“ tedy stála za to.

Mrzí mne, že se tu stále neobjevuje pan JS. Políčil jsem na něho záludné otázky v diskusi o „dobytí Bastily“ a v odbočce o Napoleonově vztahu k otroctví pod článkem „Bitva u Esslingu očima Patrika Rambauda“, ale zatím nic. Přichystejte mu tu, pane Kovaříku, prosím, nějaké lákadlo – Vy budete určitě vědět, jak ptáčka lapit. (Co třeba stať: „Byl Napoleon svobodným zednářem?“ nebo „Kdo leží v Invalidovně?“ anebo rovnou brutálně „Přednosti rakouské pěchoty oproti francouzské“?)
TG

jiri kovarik řekl(a)...

JS se takto snadno lapit nedá, muselo by mu být nabídnuto něco mnohem tučnějšího, třeba "Pomník střetu na Starých vinohradech"... :-)

Theodor řekl(a)...

No tak přichystejte anketu „Nejhezčí památník padlým a obětem napoleonských válek na území ČR“ a pan Kolomazník to může doprovodit nějakými fotografiemi a mapou, jak to zde – velmi krásně a zdařile – učinil o krajině bitvy u Chlumce a Přestanova 1813. Blíží se prázdniny – tedy velmi vhodné a užitečné téma.

Možná bych ho, nebožáka, neměl takhle propírat v jeho nepřítomnosti, ale může si za to zčásti sám a koneckonců si to tu může kdykoli přečíst, že. Za zády to úplně není. … On má, že jsem tak smělý, něco proti „zbýšovské moderně“? (… A Vy? – Vida, i slibný počátek do diskuse pod případným článkem!) To bych se divil – myslel jsem, že to je člověk pokrokový. Přece by nechtěl ustrnout v době secese?
TG

jiri kovarik řekl(a)...

Co je zbýšovská moderna???

Theodor řekl(a)...

To je moje soukromé pojmenování toho pomníku poblíž křižovatky (silnic Prace-Křenovice, Blažovice-Zbýšov) na Starých vinohradech. Oficiální to zatím není, nemám to ani patentováno.
TG

Viz http://foto.mapy.cz/detail?id=74742

jakub.samek řekl(a)...

Sorry, gents, ale nemám sílu tohle číst. Jsem proti zvýšení DPH obecně, jsem proti zvýšení jakékoli daně, a jsem proti zvýšení DPH na knihy obzvláště.

Zbýšovskou modernou myslí pan TG nejspíš gulu o třech nohách. Pomník na Starých Vinohradech, resp. dvě "předložené" varianty, je počin o několik úrovní hrůznější.

jiri kovarik řekl(a)...

Tenhle příspěvek se dostane dík neúnavnosti M. Theodora mezi top ten, i když už od merita věci hodně komentářů odběhlo. Já taky odbíhám: ad pomník, "gula" se mi za mák nelíbí, je to takový antikorový abstraktum, kterých se (ježto jsem pamětník) v kladenské Poldovce v tzv. uměleckém kovářství za bolševika nasekalo jak máku a vždycky se k tomu našlo nějaké ideové vysvětlení. Líbí se Československé napoleonské společnosti, což je instituce, ze které jsem před lety vystoupil, přičemž spolu nadále máme vřelé vztahy; navzájem až na malé výjimky, se ignorujeme. Jakub ovšem míní projekt ještě hrůznější, o němž se letos jednalo a který jsme oba písemně odsoudili, což asi nepomohlo, jen nám to vyneslo nevoli jeho zastánců. Já i on o tom víme docela dost (dávali jsme stanoviska, J.S. za CENS a Austerlitz, já za sebe), ale nechci věc ventilovat ad primo bez něj a ad secundo v době, kdy nemám signál, že by se (jak říkal jeden můj známý architekt) tohle vítězství dobrého nápadu nad zdravým rozumem znovu prodralo na povrch. Tentokrát byla proti i Československá napoleonská společnost, tuším, což jí slouží ke cti...

Anonymní řekl(a)...

Diskuzi na uvedené téma samozřejmě sleduji, a díky blogu prakticky každý den. Jakožto signatář petice jsem uvedenou výzvu dostal také mailem.
Díky všem zde uvedeným argumentům, protiargumentům, reakcím, příkladům a filozofickým úvahám jsem se však záhy začal ztrácet v komentované problematice a tak už to jen zvolna projíždím.
Děkuji panu JK za vysvětlení problematiky "památníku na Starých vinohradech". Mimochodem jsou zmiňované návrhy památníku někde uveřejněny? Má široká veřejnost možnost se s nimi někde seznámit a svými komentáři realizaci případného "zvěrstva" ovlivnit?
Návrh pana TG ohledně ankety na téma "nej nej" památník v Čechách mi přijde docela zajímavý. Mě samotného by něco podobného docela zajímalo. M.Kolomazník

Theodor řekl(a)...

Jarní bouřka, zdá se, již utichla, takže proč nespočinout na chvilku u památníčku.

Z vyjádření pana JS jsem vyrozuměl, že Zbýšovský památník se jeho favoritem v případné anketě patrně nestane. O těch snahách o rozšíření pomníkového parku jsem nevěděl. Asi se sluší, abych dopověděl nakousnuté, i když je to neplánovaně mimo téma.

Ačkoli mému vkusu nejvíce hoví ta Boží muka přímo na křižovatce, proti jejímu modernímu protějšku opodál vcelku nic nemám. Pravdou je, že jsem nad ním byl zprvu v rozpacích, ale už jsem si zvykl. Jako protiklad k starším, tradičním – proč ne, řekl jsem si. Jen jsem trnul, aby se nějací nadšenci nechopili příležitosti a nepochopili to jako začátek, jak osázet na bývalém bojišti pomníkem každou druhou krtinu. Že někoho napadne pokračovat ve zdárně započatém díle, jsem nepochyboval, jen jsem doufal, že mu to rozvážnější spoluobčané rozmluví, v krajním případě zatrhnou. Naděje trvá, protože – jak víme – umírá poslední. Mrzí mne jen, že byla odstraněna – jakým způsobem si nečiním iluze – ta lavička, která na snímku ještě je.

Děkuji, pane JK, za uznání, ačkoli si nejsem úplně jist, zda to bylo míněno jako pochvala. :-) Já jsem diskusi pod tímto článkem vůbec neočekával. Bylo to pro mne překvapení, ze kterého jsem se chvíli vzpamatovával. Myslel jsem, že podstatné už bylo řečeno dříve, pod statí „Václav Klaus a 100 000 uražených“. Já myslím, že jsme se od námětu příliš neodchylovali – víceméně stále byla řeč o tom, jak se postavit a proč k podpoře „Výzvy na obranu knih“. Navíc jsem přesvědčen, že se takový průzkum a zkouška polemikou může vždy hodit pro zápasy jiné. Nejen zde. Přiznávám, že když tu zmiňujete některé známé postavy a postavičky, strany či názorové skupiny, velice mne svrbí jazyk, potažmo prsty na klávesnici a stojí mne dost námahy, abych se nedal zlákat a držel se daného námětu. (Naštěstí jsem si mohl trochu ulevit alespoň při příležitosti reakce pana VK na „Výzvu“.) Jakmile se nachomýtnou v předmětném poli, rád si na ně vzpomenu, aby se jim trochu zaškytalo a věděli, že na ně někdo myslí. Jinak ne.
TG

jiri kovarik řekl(a)...

Nu, why not?! Já nějak anketu pomníčkovou promyslím a příští týden nebo do prázdnin s tím něco provedu...