"Čím je pro Rusy Puškin a pro Němce Goethe, tím je pro Poláky Mickiewicz, autor mnoha románů a próz, které už tolikrát posloužily jako předlohy pro filmové zpracování. Historický velkofilm na motivy románu Adama Mickiewicze ,Pan Tadeášʽ je kolosálním epickým obrazem, kterému nechybí nic, co by mělo tento žánr obsahovat - zradu, lásku, vášně, velkolepé bitvy čítající tisíce vojáků, to vše na pozadí historických událostí v období, kdy Evropu sužovaly kruté napoleonské války. Děj filmu líčí naděje polského národa v pokoření ruských agresorů. Slavní herci jsou zde vedeni ještě slavnějším režisérem Andrzejem Wajdou."
Děj poémy i snímku lze shrnout asi takto: Mladý polský šlechtic Tadeáš Soplica se vrací po studiích do rodné vsi v době, kdy císař Napoleon táhne Evropou a Polákům svítá naděje na obnovu jejich velmocemi rozebraného, zaniklého království. Dobrzyne, Tadeášovu rodnou vesnici ovšem spíš než francouzský císař a vlast hýbe spor rodu Sopliců a Horeszkových, z něhož se vyvíjí malá válka klanů, sice nekrvavá, ale urputná, v níž nechybí ženy. Paní Télimena by ráda mladého Tadeáše-Tadeusze Soplicu získala a svedla, u něj ale vítězí čtrnáctiletá Zosia-Zoša z rodu Horeszovských a sňatek by mohl spor polských Kapuletů s Monteky ukončit… Vše vrcholí zásahem oddílu ruské armády, proti němuž se oba rody spojí jako proti společnému nepřáteli, a i když jej přemohou, prchá Tadeáš raději do emigrace, z níž se vrací s Napoleonovou armádou, táhnoucí už za ustupující armádou Barclaye de Tollyho. Poměrně prostý děj se odehrává během pouhých pěti dní roku 1811 a jednoho dne roku 1812 na Rusy zabrané Litvě, čímž Adam Mickiewicz (1798 až 1855) mínil ne území v zeměpisném, ne politickém slova smyslu. Wajda film podle
3 komentáře:
Francouzská armáda v podání filmařů je ovšem, opět, směšná a s realitou má pramálo společného... což je skutečně problém zformovat kompars do skutečných formací, aby vypadal jako armáda a ne jako fronta na banány? ...a půjčit si bubeníky, kteří umí zahrát něco víc než bum... bum... bum... bum... ?
Ruská v karé je ovšem velmi roztomilá (a pak že vojna není holubník :-)) a pány generály Zajonczeka a Dabrovského bych taky poznal. Co takhle vytvořit advertising a nabídku fr.-ang.-čes. konzultací pro historické filmy a začít je přes vyhledávače rozesílat na filmová studia po světě??? To není tak úplně fór..., třeba by to všechno v koši na spamy neskončilo.
Konzultace tu a tam probíhají, konzultanti existují. Třeba Sokolov byl poradcem u Pohádek bratří Grimmů, či jak se to jmenovalo. On jim říkal, že kyrysníci s kopím jsou blbost. No a tak tam jsou... myslím, že kdo chce udělat seriozní historický film, má možnost se na "nás" dostat velmi snadnou; své vědomosti i podklady k nim prezentujeme na různých webech i na akcích. Jenže pak tu jsou taky další odborníci. Když třeba francouzská televize natáčela čtyřdílného Napeca s Asterixem, než aby si nechala radit od lidí, kteří vědí, její štáb vykoupil knihy o uniformách v tehdejším Krakatitu. Výsledek jsme viděli, kritika se na ně snesla ze všech stran (třeba Rigo si je podal v Traditionu velmi zostra).
Třeba ty bubeníky nechápu. Nevím, možná v době natáčení toho filmu ještě nebyl youtube, možná ne. Možná fakt bylo nemožné zjistit, jak asi zněly bubny francouzské armády. Stejně tak bylo nemožné si přečíst něco o pochodových formacích. Totéž Goyovy přízraky... akorát to už youtube určitě byl. Kdo chce, ten může, kdo nechce, ať nechce.
Nicméně... zvednout povědomí o re-enactmentu jako, mj., zdroji poměrně hlubokých vědomostí v relativně nepodstatné disciplíně je jedním z cílů jednoho projektu, co na ňom delší dobu dělám a měl by začít nějak fungovat výhledově. Jestli se to pak někdy promítne do nějaké spolupráce s filmaři či třeba tvůrci strategických her, to nemám tušení.
Okomentovat