KORZÁŘI A JEJICH PÍSNĚ

Jakub Samek mi v komentáři k písni „Dopis Pelota z Hennebontu“ poslal prolink na jinou francouzskou lidovou, tentokrát námořnickou, navíc korzárskou a komentoval ji tím, že se podání zdá zprvu trpké, leč potom se teprve rozvoní... Dávám mu za pravdu tím spíše, že mi nahrál na další příspěvek, na připomenutí mé alespoň před deseti lety napsané knihy „Korzáři krále Slunce“ (a jejího pokračování „Korzáři Francouzské revoluce“; přebal první z nich přikládám i s jedním olejem, zachycujícím bitvu u Texelu, nejslavnější boj korzára Jeana Barta) i článečku, který jsme před lety zveřejnil v rubrice na www.militaria.cz právě k této písni. Zněl následovně:

Mezi vojenskými písněmi, alespoň u námořních mocností, se vždy vyskytly zpěvy, které připomínaly plavby a boje. Ve zpívaném folklóru francouzském dosáhly největší popularity písně korzárské. Nejspíše proto, že korzárské lodi vyplouvaly z většiny francouzských přístavů a že v korzárské válce měla Francie obrovskou tradici, sahající od dob vlády Ludvíka XIV. až po konec napoleonských válek
Korzáři vyplouvali proti anglickým a holandským lodím za válek s Augšpurskou ligou, bojovali na mořích v letech Sedmileté války, ničili britské obchodní lodi v době, kdy byl Ludvík XVI. spojencem George Washingtona, zajímali britské, portugalské, španělské a americké lodi v době revoluce a jako jediní přispívali k upadající slávě francouzského námořnictva v letech vlády císaře Napoleona. Jména slavných korzárů Jeana Barta, Claude Forbina, Duguay-Trouina, Bouveta či Surcoufa vstoupila do legend. Francouzské válečné námořnictvo podle nich dodnes křtí svá plavidla.
Píseň „31. srpen“ v sobě shrnuje mnoho z korzárského způsobu války. Nedá se říci, že by se vázala ke konkrétnímu boji či události, a je těžké i určit, do jakého období spadá. Lze pouze vágně konstatovat, že jde o období předrevoluční. Vedle písně „Le corsaire Le Grand Coureur“ o lodi „Velký korzár“ (jméno je smyšlené), kterou údajně složili korzáři Roberta Surcoufa, patří k nejzpívanějším a český text k ní pořídil Hanuš Jelínek. Je otištěn pouze v posledních vydáních jeho „Zpěvů sladké Francie,“ ve starších vydáních chybí.

Poslední srpen
(Le trente un du mois d´aout/Překlad Hanuš Jelínek)

Den poslední se v srpnu psal.
v tu stranu, kam nás vítr hnal,
fregatu anglickou jsme shlédli
si razit cestu vlnami:
do Bordeaux míří před námi.

Jak kapitán to uhlídal,
lajtnanta zavolat si dal:
'Lajtnante, zdali kuráž cítíš
na palubě ji napadnout,
do křížku se s ní popadnout?'

Hned lajtnant směle odpoví:
'Můj kapitáne, to se ví!
posádku lodní celou dejte
i statných námořníku řad
hned na palubu zavolat.'

Po větru lodi zatočil
a odpředu hned útočil,
sekerou, pikami a háky;
muškety naše houkaly,
až jsme mu řádně zahráli.

Co v Anglii mu povědí
a v Bordeaux, až se dozvědí,
kterak se nechal přepadnouti
skořápkou, co šest měla děl,
když on jich šestatřicet měl?

Vypijme sklenku, pijme dvě,
pozdravme všechny milence,
pozdravme francouzského krále,
anglickou královnu čert vem,
že vyzvala v boj naši zem!

Pokud jde o soulad s francouzským originálem, chybí čtvrtá sloka, popisující přípravy k abordáži, a já se ji pokusil (viz níže) přidat. Horší je, že Jelínek poněkud deformoval poslední sloku, v originále refrén, snad proto, že používá „Cambronnovo slovo“, Francouzi tolik oblíbené zaklení „Merde!“, tentokrát ve vazbě na to, co si zaslouží anglický král. Argotický výraz obešel a v rámci rytmiky udělal z anglického krále královnu… Pro detailisty ještě připomínám, že francouzská loď má ve francouzském textu deset děl, ne šest, a anglická třicet…

Chybějící čtvrtá sloka:
Pak zazněl povel píšťalou
příklopy střílen vzhůru jdou.
Posádka chystá se hákovat.
Námořníci i plavčíci,
lodníci i důstojníci.

Refrén jak by měl být:
Ať každý s námi připíjí,
ať žijí ti, co milují,
na zdraví francouzského krále,
ať hovno má anglický král,
že do války s námi se dal!

A co té písni v podání Laurence Guillona et ensemble 3D říkát vy???