úterý 6. července 2010

KORZÁŘI A JEJICH PÍSNĚ


Jakub Samek mi v komentáři k písni „Dopis Pelota z Hennebontu“ poslal prolink na jinou francouzskou lidovou, tentokrát námořnickou, navíc korzárskou a komentoval ji tím, že se podání zdá zprvu trpké, leč potom se teprve rozvoní... Dávám mu za pravdu tím spíše, že mi nahrál na další příspěvek, na připomenutí mé alespoň před deseti lety napsané knihy „Korzáři krále Slunce“ (a jejího pokračování „Korzáři Francouzské revoluce“; přebal první z nich přikládám i s jedním olejem, zachycujícím bitvu u Texelu, nejslavnější boj korzára Jeana Barta) i článečku, který jsme před lety zveřejnil v rubrice na www.militaria.cz právě k této písni. Zněl následovně:

Mezi vojenskými písněmi, alespoň u námořních mocností, se vždy vyskytly zpěvy, které připomínaly plavby a boje. Ve zpívaném folklóru francouzském dosáhly největší popularity písně korzárské. Nejspíše proto, že korzárské lodi vyplouvaly z většiny francouzských přístavů a že v korzárské válce měla Francie obrovskou tradici, sahající od dob vlády Ludvíka XIV. až po konec napoleonských válek
Korzáři vyplouvali proti anglickým a holandským lodím za válek s Augšpurskou ligou, bojovali na mořích v letech Sedmileté války, ničili britské obchodní lodi v době, kdy byl Ludvík XVI. spojencem George Washingtona, zajímali britské, portugalské, španělské a americké lodi v době revoluce a jako jediní přispívali k upadající slávě francouzského námořnictva v letech vlády císaře Napoleona. Jména slavných korzárů Jeana Barta, Claude Forbina, Duguay-Trouina, Bouveta či Surcoufa vstoupila do legend. Francouzské válečné námořnictvo podle nich dodnes křtí svá plavidla.
Píseň „31. srpen“ v sobě shrnuje mnoho z korzárského způsobu války. Nedá se říci, že by se vázala ke konkrétnímu boji či události, a je těžké i určit, do jakého období spadá. Lze pouze vágně konstatovat, že jde o období předrevoluční. Vedle písně „Le corsaire Le Grand Coureur“ o lodi „Velký korzár“ (jméno je smyšlené), kterou údajně složili korzáři Roberta Surcoufa, patří k nejzpívanějším a český text k ní pořídil Hanuš Jelínek. Je otištěn pouze v posledních vydáních jeho „Zpěvů sladké Francie,“ ve starších vydáních chybí.

Poslední srpen
(Le trente un du mois d´aout/Překlad Hanuš Jelínek)


Den poslední se v srpnu psal.
v tu stranu, kam nás vítr hnal,
fregatu anglickou jsme shlédli
si razit cestu vlnami:
do Bordeaux míří před námi.

Jak kapitán to uhlídal,
lajtnanta zavolat si dal:
'Lajtnante, zdali kuráž cítíš
na palubě ji napadnout,
do křížku se s ní popadnout?'

Hned lajtnant směle odpoví:
'Můj kapitáne, to se ví!
posádku lodní celou dejte
i statných námořníku řad
hned na palubu zavolat.'

Po větru lodi zatočil
a odpředu hned útočil,
sekerou, pikami a háky;
muškety naše houkaly,
až jsme mu řádně zahráli.

Co v Anglii mu povědí
a v Bordeaux, až se dozvědí,
kterak se nechal přepadnouti
skořápkou, co šest měla děl,
když on jich šestatřicet měl?

Vypijme sklenku, pijme dvě,
pozdravme všechny milence,
pozdravme francouzského krále,
anglickou královnu čert vem,
že vyzvala v boj naši zem!

Pokud jde o soulad s francouzským originálem, chybí čtvrtá sloka, popisující přípravy k abordáži, a já se ji pokusil (viz níže) přidat. Horší je, že Jelínek poněkud deformoval poslední sloku, v originále refrén, snad proto, že používá „Cambronnovo slovo“, Francouzi tolik oblíbené zaklení „Merde!“, tentokrát ve vazbě na to, co si zaslouží anglický král. Argotický výraz obešel a v rámci rytmiky udělal z anglického krále královnu… Pro detailisty ještě připomínám, že francouzská loď má ve francouzském textu deset děl, ne šest, a anglická třicet…

Chybějící čtvrtá sloka:
Pak zazněl povel píšťalou
příklopy střílen vzhůru jdou.
Posádka chystá se hákovat.
Námořníci i plavčíci,
lodníci i důstojníci.

Refrén jak by měl být:
Ať každý s námi připíjí,
ať žijí ti, co milují,
na zdraví francouzského krále,
ať hovno má anglický král,
že do války s námi se dal!

A co té písni v podání Laurence Guillona et ensemble 3D říkát vy???

13 komentářů:

jakub.samek řekl(a)...

Mám neodbytný dojem, že ta píseň je z roku 1800 a pojednává o střetnutí HMS Kent s La Confiance jistého Surcoufa :)

Potvrzuje to po krátkém googlování tento web: http://zm-fn.blogspot.com/2008/08/chansons-de-marins-au-31-du-mois-daot.html

Roi de France... ? Prostě šéf. Existují verze, kde se pěje l'Empereur de France.

J.

Jiří Kovařík řekl(a)...

Já ten dojem měl taky, jenže tohle opravdu není o Surcoufovi a Kentu, prokazatelně je mnohem starší. Surcoufovský je právě v úvodu zmíněný "Le Corsaire Le Grand Coureur..." :-)

jakub.samek řekl(a)...

Jak "prokazatelně"? Prokaž to! :)

Jiří Kovařík řekl(a)...

Tak se mi zdá, že tě zmátl internet, kde kdosi tvrdí, že píseň je podle střetu La Confiance a Kentu, k němuž došlo 31. srpna 1800. Bohužel nedošlo, bylo to 7. října 1800. Tolik k datu. Bližší o stáří písně viz příslušný komentář k ní in: Robine, Marc: Anthologie de la Chanson Francaise, Albin Michel, Paris 2000, 919 str. ISBN 978-2226074799. :-)

jakub.samek řekl(a)...

Nezmátlo, vím, že to bylo 7. října 1800, ale nemyslím si, že by to bylo podstatné.

Co píše pan Robine? :-)

J.

jakub.samek řekl(a)...

Tady se věci věnují také: http://www.mudcat.org/thread.cfm?threadid=39712

A tuhle... :

In Chants de marins, à la découverte d'une tradition vivante, Michel Colleu/Nathalie Couilloud, Ed. Chasse-Marée, they say that the song was published as early as 1845 in La France maritime and was later collected many times near seamen from Brittany, Normandy and Vendée - I doubt that all those seamen knew how to read. They too say that the song was probably written around 1810 and that a version collected in 1985 sung by a fisherman from Fécamp who used to fish off Newfoundland gave some hints: it said that a fregate left St Malo to go fight the English on their 100 canon vessel and returned to St Malo, which would refer to the fight mentioned above.
I agree that "A la santé du Roi de France" is more fun, beside "Hourrah pour le Premier Consul Bonaparte" wouldn't have fit the tune!

***

Byl bych téhož názoru... onen "král" je zkrátka zosobnění francouzské moci, tradiční a zpěvné. Že se ta píseň nejmenuje Au 7 du mois d'octobre, to bych za určující taky příliš nebral.

Existuje jiný případ, kdy třicetidělová (38) fregata Royal Navy padla do rukou Francouze velícímu výrazně menší lodi?

J.

Jiří Kovařík řekl(a)...

Pan Robine nepíše, umřel... Ale uvádí v té knize totéž, co jsem napsal já. Nemám ji, nicméně je v Institut Francais ve Štěpánské. Dobře že ten Angličan napsal "probably", jinak mi začíná připadat, že se přeme, jestli tu holku z "Teče, voda, teče, od potoka k řece..." si namluvil švarný hulán, nebo Rajneráček (LIR Erzherzog Rainer), případě oba, a jestli byla modrooká, nebo černooká :-). Nevím, jestli 38-dělová fregata Royal Navy padla do rukou menšímu nepříteli (tedy Francouzovi), neumím to zodpovědět, řekl bych ale, že za časů Jeana Barta a Duguay-Trouina padaly i větší rekordy. Nicméně dotaz je špatně položený, neboť Kent nebyl "HMS", ale "Indiaman", ozbrojená obchodní loď Východoindické (nebo Západoindickém mám v tom chaos) společnosti, takže do řad Royal Navy nepatřil...

jakub.samek řekl(a)...

To probably neříká ten Angličan, pokud je to Angličan, ale Michel Colleu/Nathalie Couilloud v onom "Chants de marins, à la découverte d'une tradition vivante"

J.

Jiří Kovařík řekl(a)...

A přeložila to do angličtiny jakási Monique na tebou poslaném blogu, n´est-ce pas :-)? Nejspíš tedy voriginále stálo "peut-etre", což vyjde nastejno. Na tom blogu jsou ovšem i jiné názory:
"Cette complainte célèbre les exploits, devenus vite légendaires, des corsaires français qui s'illustrèrent dans les guerres maritimes qui ont opposé la France et l'Angleterre tout au long du XVIIIme siècle." Což by byla zas doba krále Slunce. Navrhuji poslat výzkumný tým do Saint-Malo cestou přes Dunquerque, abychom rozhodli, zda dáme palmu vítěze Jeanu Bartovi, Duquay-Trouinovi či Robertu Surcoufovi, načež přejdeme k otázce historicky mnohem zásadnější: "Quelle était la couleur du cheval blanc d´Henri IV.?" :-) :-) :-) .

jakub.samek řekl(a)...

Ale to je úplně jedno, jestli to přeložila či nepřeložila nějaká Monique, podstatné je, že ta Monique povídá:

"They too say that the song was probably written around 1810"

Čiže, kromě Robina, je tu jiná publikace věnující se tradicím námořnických odrhovaček, jež odhaduje vznik písně na kolem roku 1810 a první publikaci zjišťuje v roce 1845.

Názor, který cituješ, není tak docela o tom, že by právě 31. srpen byl o něčem, co se událo v hlubokém 18. století, ale o tom, že oslavuje legendární činy francouzských korzárů, kteří se vyznamenali ve válkách v průběhu celého 18. století... oslavit takové korzáry může třeba písnička napsaná včera a pojednávající o úspěšném přepadení tankeru :)

Nevím, jakou měl barvu bílý kůň Jindřicha IV. nebo na které ze tří plaveb zemřel James Cook, jen dosud vše, nač jsem narazil, s výjimkou vágního a argumentu (zatím) prostého Robina, ukazuje spíše na to, že opravdu jde o Kent a Confiance. Asi si to přesvědčení ponechám, líbí se mi :)

J.

Jiří Kovařík řekl(a)...

Ponech si přesvědčení, že píseň vznikla roku 1800 a neznámý korzár chtěl oslavit velké námořní vítězství z revoluce vzniklého Konzulátu tím, že připil symbolicky na zdraví revolucí popravenému králi, potažmo celému bývalému režimu, přičemž přesunul boj z Indického oceánu před Bordeaux. Topografický posun měl na svědomí rum, ideologický byl napraven pokrokovým nahrazením krále občanem Prvním konzulem, což se ovšem neujalo, páč lid je mrcha nevděčná...

jakub.samek řekl(a)...

Ponechám :)

Nehledal bych v takových písních geografické a jiné danosti či fakta totiž.

Jinak ale pro radost správně:

Au 7 du mois d'octobre
on vit venir sous le vent à nous
un indiaman d'Angleterre
Qui fendait la mer et les flots
C'était pour aller à Pondichéry

Buvons un coup, buvons en deux
A la santé des amoureux
A la santé du Premier Consul,
Et merde pour le Roi d'Angleterre,
Qui nous a déclaré la guerre

...

Que dira-t-on du grand raffiot
A Londres, à Brest et à Bordeaux
Qu'a laissé prendre son équipage
Par un corsaire de dix huit canons
Lui qu'en avait trente huit et si bons

hehe...

Jiří Kovařík řekl(a)...

Folkloristika vcelku dokládá, že písně lidové si žijí (podobně jako můj PC) svým vlastním životem, mezi jejich vznikem, rozšířením, sebráním a publikováním nějakým Sušilem, Erbenem, Childem, etc., uplyne dlouhý čas, kdy vznikají lokální varianty a konjunkturní remaky. Příkladů je přehršel, na internetu obzvlášť, např. o "Lake of Pontchartrain" tu budou všude tvrdit, jak vznikla v oblasti New Orleans, což dokládají obsahem slov, a nakonec zjistíš, že existovala 200 let předtím ve Skotsku jako "Lilly of the West", kterážto ovšem nemá nic společného se stejnojmennou písní americkou, pro změnu původu nejspíše irského... Zejména války si v těchhle posunech libovaly; v americké Civil War vznikly desítky písní, které mají irské, skotské, francouzské, německé a další dědečky: "O Tannenbaum", předělaná na "O Maryland", je v tomhle nejvykřičenější případ. :-)