BALÓNY FRANCOUZSKÉ REVOLUCE

Před pár lety jsem do magazínu "Přísně tajné!" napsal článek o balónech a jejich pilotech v první koaliční válce; v těchto horkých dnech na mne rukopis, který jsem pokládal za dávno ztracený, vyskočil ze starého CD. Je to trochu kuriozitka a málo známá kapitola, kterou přibližují dvě litografie barona Myrbacha a obraz bitvy u Fleurusu, vyfotografovaný v "Gallerie des Batailles" ve Versailles. Povšimněte si, prosím, že v pravém horním rohu Mauzaisse, autor obrazu, namaloval onen balón, o němž je v textu řeč; u většiny reprodukcí poměrně známého obrazu jde o výřezy, v nichž se na armádní aerostat nedostane...

LETCI GENERÁLA JOURDANA

Václav Němeček už před lety věnoval v 1. svazku své knihy „Vojenská letadla“ několik stran prvnímu nasazení balónů ve válce. Stalo se tak v roce 1793-1794 v rámci armády Sambry a Meusy, jíž velel francouzský generál (později Napoleonův maršál) Jean-Baptiste Jourdan. Jevištěm válečných operací byly tehdejší Flandry.
Nedávno se mi dostaly do rukou francouzsky psané vzpomínky barona de Selle de Beauchamp, zpočátku příslušníka první balónové jednotky, později velitele druhé roty aerostatierů. Je to ojedinělé svědectví jednoho z prvních válečných letců v lidské historii.

NA ROZKAZ VÝBORU PRO VEŘEJNÉ BLAHO
"Výbor pro veřejné blaho rozhodl na návrh Guytona de Morveau použít ve vojenských operacích nového objevu aerostatů. První zkoušky v Meudonu, provedené pod dohledem proslulého chemika Contého, se dokonale zdařily, a dekret Národního shromáždění hned nařídil zformování roty (compagnie) o padesáti mužích, přizpůsobené ve všem vojenské ženijní rotě pod velením kapitána Coutella, Contého přítele a společníka. Pan Coutelle byl malý člověk s velkými zásluhami o fyziku, který si v padesátce uchoval všechnu energii mládí," začíná de Beauchamp své vzpomínky.
Coutelle patřil před revolucí k vychovatelům králova bratra, hraběte z Artois. Po pádu Bastilly dal svoje fyzikální znalosti do služeb nového režimu, ztělesněného členy Výboru pro veřejné blaho Fourcroyem a Guytonem. De Morveau se o vojenské využití balónů snažil od roku 1793. Tehdy se pokusil vzduchem dopravit do obleženého Condé depeše, balón však klesl do ležení obléhatelů.
Příslušníky balónové jednotky kapitána Coutella se stali lidé nejrůznějšího druhu. Vlastenectví při jejich vstupu hrálo pramalou roli. Jedni patřili k chudákům, kteří navzdory revoluci neměli v Paříži co do úst, druzí pak k osobám, které pokládali za bezpečnější z Paříže zmizet. Beauchamp, bývalý příslušník královského jezdectva, chtěl jako aristokrat uniknout hrozbě gilotiny.
"Vyrazil jsem z Paříže bos a s rancem na zádech ve společnosti dvacítky druhů, všechno to byly děti Paříže, směsice hejsků, notářských a soudních písařů, podomních obchodníků, k tomu pár řemeslníků, které kapitán potřeboval na stavbu pecí, nezbytných k výrobě plynu, jímž se měly aerostaty plnit."
Beauchamp a jeho druhové došli do Maubeuge (ležícího u dnešní francouzsko-belgické hranice), tehdy z části obleženého Rakušany. Byli ubytováni v bývalé koleji, jejíž zahrada měla posloužit jako základna pro první vzlet. Nakonec sloužila i jako kasárna, neboť z koleje "jsem byli nuceni utéci, ježto jsme byli v mžiku černí hmyzem, a abychom se ho zbavili, museli jsme se ponořit zcela oblečeni do Sambry".

JAK SE PLNÍ BALÓN?
V zahradě byl vybudován stan, mající krýt vlastní balón. Pak se hned začaly stavět pece, určené pro výrobu plynu. Balón nebyla horkovzdušná mongolfiéra, ale dokonalejší charliéra, plněná vodíkem. Ten se získával reakcí kyseliny sírové na železných pilinách. V revoluci ale byla síra potřebnější pro výrobu střelného prachu. Comté s Guytonem de Morveau vynalezli novou technologii oddělování vodíku z vodních par rozkladem vody na železe rozžhaveném do běla. Kapitán Coutelle ji měl nyní zavést do praxe ve velkém.
"Na místě se postavila velká plamenná pec s dvěma komíny po stranách; sotva byla pec řádně vyzděna, vložilo se do ní sedm litinových trub z Creusotu, naplněných předtím pilinami a šponami, omytými a očištěnými od rzi tak, jako se čistí zrní (operace, o niž se zmiňuji jen tak mimochodem, byla naší největší dřinou), tyto tuby, naplněné a na koncích zatmelené, se vložily do pece, čtyři dolů a tři nahoru. Pak se zavřely a zazdily, že viditelné zůstaly jen dvě či tři. Na jednu stranu pece se umístila dlouhá a vyvýšená káď, která dodával přizpůsobenými trubičkami vodu každé z trub. Na druhý konec pece se dala velká čtverhranná káď, naplněná vápennou vodou, do níž měl unikat plyn, aby se tu vyčistil od uhlíku. Jakmile byly tyto přípravy u konce, rozdělal se v topeništích dřevem živený notný ohěň, udržovaný do té doby, než se trubky rozžhavily do běla: voda stékala z horní nádrže do každé z trub, kde nechávala kyslík, zatímco vodík přecházel do horní kádě, zde se zbavil uhlíku a následkem mimořádné lehkosti unikal do kaučukové trubice, vedoucí k aerostatické kouli, která se nafukovala, dokud se nenaplnila. Všechny tyto operace vyžadovaly úzkostlivou péči: oheň se musel udržovat tak, aby se teplota i plameny rozprostíraly po troubách rovnoměrně, žádná z nich se nesměla protavit, aby nedošlo k úniku plynu, a pokud se to stalo, což hlásil výskyt namodralých plaménků, muselo se zarazit, což nešlo při rozžhavených trubkách bez námahy a nebezpečí. Operace plnění trvala nezávisle na konstrukci a instalaci přístrojů obvykle třicet šest až čtyřicet hodin, během čehož se nedalo ani na chvíli do pecí odejít."
Za tohoto stavu de Morveau usoudil, že balóny lze nasadit pouze při obléhání nebo obraně opevněných míst, neboť veškerá ta příprava nedovolovala balónářům postupovat spolu s armádou.

"ENTREPRENANT" VZLÉTÁ
Balónová jednotka zatím stavěla pece, vlastní balón měl být teprve přivezen. Guytona de Morveau v roli všemocného zástupce lidu rozčilovalo, že se nic neděje, a tak přes protesty velitele Maubeuge, generála Favreaua, nařídil výpad proti Rakušanům. Na francouzské straně nesmyslně padlo pět stovek lidí, balónáři ztratili dva muže.
"Dnem i nocí jsme byli na nohou, abychom stačili našemu neúnavnému kapitánovi, a do zdaru podniku, který neměl v Evropě rovného, jsme dávali téměř tolik ješitnosti jako on."
Což prvním letcům nebránilo v několika milostných románcích, neboť uniforma, tvořená modrým kabátcem s černými revéry a červenými lemy, na níž se skvěly mosazné knoflíky s exotickým nápisem "Aerostatiers", přitahovala pozornost. Pak přišel den, kdy se balón, pokřtěný na "Entreprenant", začal konečně plnit.
"Aerostat snadno unesl dvě osoby a sto dvacet až sto čtyřicet liber zátěže. Tu zátěž tvořila hlína či písek v plátěných či kanavových pytlících, a vysypávala se, když se ztrácela vzestupná síla."
Z pochopitelných důvodů se jednalo o upoutaný balón z lehké tkaniny napuštěné fermeží, s několika lany, upevněnými na košových lanech. Objem činil 380 m3. Lana měla délku dvě stě metrů a dala se prodloužit "na osmnáct set stop", tedy téměř na 600 metrů.
"Náš první výstup se odehrál za zvuků děl a provolávání slávy celé posádky. Hlášení, které po sestupu podal ženijní důstojník, provázející kapitána, bylo tak jasné a podrobné, že se od té chvíle zdálo nemožným, aby se nepřítel hnul, aniž bychom to v pevnosti věděli. (...) Učinek, jaký měla ta zcela nová podívaná v rakouském táboře, byl obrovský a velitelé vzápětí zjistili, že si jejich vojáci myslí, že mají co do činění s čarodějnictvím. Rozhodli se tedy, půjde-li to, srazit tak osudný stroj. Jen co zjistili, že se ráno co ráno aerostat objevuje na tom samém místě, zpoza téhož kavalíru, umístili dvě čtyřliberky do úvozové cesty, a když jednoho rána aerostat majestátně stoupal do vzduchu, prolétla nad obalem první kule a padla do opevněného ležení; vzápětí zasvištěla druhá kule pod košem, v němž byl náš kapitán, kterýžto pozdravil dvojitou ránu výkřikem ,Ať žije republika!'. Nás ta exploze takovým nadšením nenaplnila, neboť jsme počítali, že po neúčinných kulích by mohly následovat bomby či granáty, které, kdyby padly do zahrady, v níž jsme drželi lana, mohly způsobit škody na lidech i na věcech, sloužících výstupu."
Rakušané knížete Koburgského, kteří takto jako první použili protiletadlovou obranu, naštěstí k jiné munici onoho dne nesáhli. Nazítří se jakýsi dělostřelec, který dorazil z Lille, zaměřil na dvě malá rakouská děla, která byla vzápětí z úvozu stažena.

Z OBRANY DO ÚTOKU
Armáda generála Jourdana zatím postupovala dál. Tehdy dostal Guyton de Morveau nápad nasadit balón při obléhání Charleroi, k němuž se schylovalo. Nastaly nesmírné potíže s přepravou aerostatu, který se nedal vyfouknout. Nebyl totiž čas stavět před Charleroi nové pece na vodík. Jak dostat naplněný balón přes trojí pás pevnostních opevnění, navíc utajeně před Rakušany, kteří ještě z ležení před Maubeuge neodtáhli?
"Noc a den jsme strávili přípravami: na sítovou polokouli bylo upevněno šestnáct provazů dostatečné délky, ke každému z provazů byl zvlášť přidělen jeden muž, a ve dvě ráno jsme se vydali k prvnímu pásu hradeb, přiléhajícímu k zahradě koleje. K sestupu do prvního příkopu už byly nachystány žebříky: půlka z šestnácti mužů sestoupila s povolenými provazy, zatímco druhá čekala na opačné straně. Poté sestoupila i ona, přičemž první povylezla tak, aby se balón nezdvihl nebo jen málo nad vrch koliště. Tři pásy opevnění jsme překonali podobně a v největší tichosti. Ještě před rozbřeskem už jme byli na cestě k Namuru."
Tehdy se zvedl vítr, což na silnici, lemované alejemi stromů, činilo značné potíže. Vládlo červencvé vedro. Navíc se po silnici z Charleroi do Maubeuge dopravovalo v mírových dobách uhlí, cestu pokrýval větrem vířený uhelný mour. Třicet mužů vypadalo po čtrnácti mílích jak kominický spolek. Od Charleroi jim nicméně vyrazil v ústrety osobně generál Jourdan se štábem a aerostatiéry přivítala nadšeným voláním celá armáda. Na druhý den se chystal start, Jourdan chtěl vědět, jak vypadá situace v obleženém městě, z čehož se dalo usoudit, zda jsou obležení zralí na kapitulaci. Spolu s kapitánem Coutellem vystoupil do výše Jourdanův pobočník (a pozdější generál) Radet.
"Nevím, zdali jsme přispěli k tomu, aby se holandský generál vzdal. Jisté však je, že byla kapitulace podepsána..."
Charleroi padlo až překotně rychle, krátce po kapitulaci zazněly v dálce děla armády, která šla městu na pomoc. Bylo však už pozdě. Nicméně se blížila bitva. Dne 8. messidoru (26. června 1794) přijel k balónářům Jourdanův kurýr s rozkazem, aby se aerostat okamžitě přesunul k větrnému mlýnu Jumey, kde byl štáb. Odtud byl pozorovací balón vypuštěn nad mírně zvlněnou krajinu před zraky nejen generála Jourdana (který dokonce vystoupil vzhůru sám), ale i před očima obávaného a všemocného zástupce lidu Saint-Justa. Hlášení v té době podávali z koše kapitán aerostatiérů Coutelle a divizní generál Morlot. Balón dostoupal do dvanácti set stop. Schylovalo se k památné bitvě u Fleurusu.

V BITVĚ U FLEURUSU
"K polednímu spojení mezi pozorovateli a zemí zhoustlo. Uskutečňovalo se pomocí pytlů se zátěží, jejichž shoz se oznamoval signály: dotyčný pytel obsahoval psaní a byl předáván pouze důstojníku aerostatiérů, který jej doručoval osobně generálovi. Ta častá poselství nám připadala významná, což se projevovalo i vzrušením pánů ze štábu. Zdálo se, že se děla blíží ze všech směrů, což jasně říkalo, že se nepřítel přibližuje, dvě hodiny však nebylo vidět známky ústupu; zatím jsem se bavili pozorováním četných zajatců, které vodili k hlavnímu štábu. Všichni ti muži, Holanďané, Němci, Moldavci, Valaši, přihlouple pozorovali obrovský stroj, vznášející se ve vzduchu a vypadající, jako by tam držel sám od sebe, neboť provazy bylo sotva vidět. Někteří se málem vrhli na kolena a modlili se k němu, zatímco ostatní mu hrozil pěstí a ve svém jazyce opakoval: ,Špióni, špióni, pověstíme, když chytíme.' Tahle předpověď nás příliš nepobavila..."
Bitva u Fleurus se nevyvíjela dobře. Saint-Just se tvářil neklidně, po celé šíři fronty začaly ustupovat cvalem děla, trén i povozy markytánek. Prchající říkali, že se nepřítel pokouší o obchvat a chce Francouze zatlačit k Sambře.
"Zmocnil se nás neklid: vyhlídka být pověšen na našich vlastních lanech nebyla nijak potěšující a my spatřili konečně k naší nemalé radosti signál ke spuštění aerostatu a následnému ústupu."
Francouzi naštěstí pro balonáře ustupovali zvolna a na křídlech. Střed se proti armádě knížete z Koburgu udržel, nepochybně i dík přesným informacím o pohybech nepřítele. V té době byl balón naložen na povoz a začal se přesunovat do Charleroi. Bitva se zatím vyvíjela jinak a štěstěna se začala klonit na francouzskou stranu. Kníže Koburgský netušil, že nedaleké Chareleroi padlo. Dík tomu chvátal k městu, které už ale bylo ve francouzských rukách. Když to zjistil, zahájil ústup pro změnu on. Jourdan a Saint-Just zatím armádu zkonsolidovali a obsadili bojiště. Dík tomu se bitva u Fleurus dostala do učebnic jako skvělé vítězství revoluce.
Aerostatiéři mohli z výše na Charleroi sledovat, co se dělo dál. Francouzi ovládli bojiště. Rakušané se nedaleko odtud, u Gosselies a Quatre-Bras opevnili. Po celodenním boji u Quatre-Bras si Jourdan vynutil cestu na Brusel, do nějž posléze i vstoupil. V důsledku tohoto postupu Rakušané navždy ztratili území bývalého Španělského Nizozemí.

DRUHÁ ROTA
Během zimy generál Jourdan rozhodl, že aerostaty rozšíří. Vzal první rotu s sebou k armádě Sambry a Meusy a kapitánu Coutellovi nařídil vytvořit rotu druhou. De Selle de Beauchamp se v ní stal podporučíkem. Druhá rota byla přičleněna k Rýnské armádě, jíž tehdy velel generál Pichegru. V jejím rámci měla provést průzkum Mohuče, obležené jednotkami generála (pozdějšího maršála) Lefebvra. Okolí Mohuče bylo zničené, vypálené a vylidněné. Obléhatelé trpěli hlady stejně jako obležení.
"Z poloviny té doby vůbec nepřijely vozy s chlebem. A jaký to byl chleba! Směs otrub a rozsekané slámy, nejvíc se hodil tak pro opravu našich pecí. (...) V těchto bídných podmínkách jsme zůstali před Mohučí přes rok. Při našem prvním výstupu žádali rakouští generálové o příměří a přišli na místo přihlížet naší činnosti. Výstup byl velice pěkný, kapitán a ženijní důstojník plachtili dobrou hodinu na dostřel z děla od opevnění... Druhý výstup byl méně příjemný. Coutelle chtěl stoupat v dost prudkém větru a byl náporem sražen k zemi, což rozbilo koš a donutilo jej, aby se záměru vzdal."
Značně opotřebený balón byl přesunut do Mannheimu, kde měl Pichegru hlavní stan. Tady se stal předmětem nevyjasné sabotáže. Nedaleko vybuchla bomba, která zranila stráž a potrhala obal. Načež byla rota stažena až do Štrasburku. Tehdy došlo k další reorganizaci. První rota mezitím povýšeného Coutella byla vyslána k Rýnské armádě, jíž teď už velel Moreau, druhá pod velením kapitána Lhomonda měla po opravách a doplnění podléhat Jourdanově armádě Sambry a Meusy. Francouzi v té době postupovali do nitra německých států. De Beauchamp, který byl malý a nevážil mnoho, za těchto přesunů stoupal s balónem ze všech důstojníků nejčastěji. Jednoho dne se mu to málem stalo osudným.

PRUDKÝ START
V okolí Cách se aerostatiéři jednoho dne utábořili vedle kláštera sv. Bernarda a opat, značně tělnatý muž, projevil touhu vidět, jak to vypadá v nebesích.
"V šedesáti stopách však dostal závrať a ježto plně poobědval, zchvátila ho nevolnost a okamžitě prosil, ať jej stáhnou na zem. Přivítali jsme jej bledšího, než při startu..."
V té chvíli však dostal kapitán rozkaz cosi ze vzduchu ihned zjistit. Nařídil podporučíku de Beauchampovi okažitý vzlet.
"Skočil jsem do koše a žádal, ať mi dají zátěž. ,A pročpak,' řekl kapitán, ,aerostat nestoupá. Dalo nám dost práce dostat jej do šedesáti stop.' ,To je pravda,' odvětil jsem, ,to jste ale byli dva a převor vážil alespoň dvě stě.' ,Dobrá, dobrá!' řekl mi kapitán, ,jestlipak ty nemáš strach?' Na ta slova jsem odpověděl mávnutím vypouštěcího praporku a vyrazil, vylétl jak šíp, vržený urostlým lučištníkem. Nebezpečí jsem zpozoroval okamžitě, neboť jak jsem stoupal, viděl jsem, že nad mými mládenci vítězí obrovská vzestupná síla, která mě unáší. Co chvíli jsem slyšel praskat záchytná lana i síť, jejíž úchyty se zmítaly. Přemítal jsem, že nemám možnost plyn vypustit, protože záklopka se už dávno nepoužívala, že pokud se provazy přervou, plátěná koule nepochybně vyletí a zmizí v mracích, zatímco síť, gondola a ten v ní poletí jako kámen mezi druhy. (...) Vylétl jsem do dvou set stop a zpozoroval, že váha provazů vzestup zpomaluje. Zkusil jsem tedy dát signál pro zastavení a nikoliv bez ulehčení jsem zjistil, že aerostat poslouchá a zastavuje. Nadechl jsem se a rozhlédl: vskutku, za zděšení jsem byl odměněn pohledem na skvělé představení. Dohlédl jsem přes dvacet mil od majestátní řeky, která se mi klikatila u nohou: rakouská armáda ustupovala za boje před francouzskou, jejíž poslední kolony dosud překračovaly Dunaj. Vlevo se rýsovalo pár šarvátek předních hlídek, během nichž nepřátelská baterie zpomalovala přechod našich praporů. Celé to skvělé panoráma se rozvíjelo pro mne, pro mne jediného, který jsem plachtil v té chvíli vzduchem jako orel z těch hor, co jsem spatřoval v dálce. Zvolna jsem psal hlášení, pak nařídil sestup, při němž to občas škubalo, avšak konečně jsem byl na zemi. Můj dobrý farář a kamarádi mě přivítali jako navrátilce ze záhrobí, každý mi ukazoval zkrvavené a provazy pořezané prsty na rukou a dodával, že aby mě nepustili, nechali se mnozí zvedat balónem do té doby, než se provazů chopili další, což působovalo právě ona škubání a praskání, která jsem pociťoval. Divili se, že provazy, tlusté jen na malíček, dokázaly vydržet. Kapitán při mém sestuou raději zmizel. Byl jsem tomu rád, protože v prvním hnutí mysli bych se určitě provinil proti pravidlům disciplíny..."

KONEC TAŽENÍ
Tažení zvolna končilo. Moreau sice postupoval do nitra Německa a vše nasvědčovalo, že se spojí s armádou, blížící se z Itálie přes Tyrolsko, avšak Jourdan, který měl Moreaua podpořit, byl poražen arcivévodou Karlem u Würtzburgu. Hrozilo, že Rakušané proniknou podél Rýna Francouzům do týlu. Generál Moreau zastavil v Mnichově postup a začal se stahovat. Aerostat byl zbaven vodíku, obal naložen na kolesnu a vydal se na cestu s eskortou dvou stovek mužů. Rota dorazila bez větších těžkostí i s vybavením do Štrasburku a odtud do Molsheimu, který jí určili za základnu.
První rota aerostatů pod Coutellovým velením se zúčastnila ještě Bonapartova tažení do Egypta. Druhá se měla nalodit rovněž, vojenské úřady však ji zdržely, a tak neodplula. Ani balóny první roty však nevzlétly nad pyramidy. Veškeré vybavení bylo zničenou při bitvě u Aboukiru. Mužstvo a důstojníci byli včleněni k ženijním jednotkám, kapitán Coutelle pak vedl malou expedici až k pramenům Nilu.
Když byl generál Jourdan Napoleonem povýšen na maršála, pokoušel se aerostaty, které nepochybně miloval a bezesporu oceňoval, zařadit do armády znovu. Císař Francouzů však nepatřil k příznivcům technických novinek ani teď, ani v dobách, kdy byl konzulem. V. Němeček líčí, že na balóny zanevřel poté, co byl jeden na vypuštěn k oslavě korunovace v Paříži, utrhl se a přistál až v Římě na Neronově hrobě. Tak malicherný ovšem císař Francouzů nebyl a historka je spíše dovedným dílkem pamfletistů. Pravý důvod Napoleonova nezájmu spočíval v jeho celkové strategii. Napoleon sázel na rychlý postup armád vpřed, balón pokládal za defenzivní a těžkopádný prostředek. Ke své škodě. Jak by se asi odvíjelo jeho poslední tažení, kdyby z výšin nad Ligny, takřka od stejného místa, z nějž Jourdan sledoval roku 1794 bitvu u Fleurus, viděl přesně, kam ustupují Blücherovi Prusové a kam Wellingtonovi Britové? Kdyby měl tehdy jeden jediný balón, neskončilo by pak Waterloo katastrofou pro jeho protivníky? Kdyby...
První váleční letci upadli do zapomnění. Jejich další osudy, ba ani osud kapitána Coutella, nejsou známy. Jednotky aerostatierů, přesunuté nakonec do ženijní školy v Metách, byly definitivně rozpuštěny v VIII. roce republiky, tedy roku 1799.
Trochu víc se ví o prvních válečných balónech. Jmenovaly se „Entreprenant“, „Céleste“, „Hercule“ a „Intrépide“. Jeden z nich byl zajat u Würtzburgu při Jourdanově ústupu. Ještě na přelomu století jej Rakušané uchovávali jako trofej ve vídeňském Arzenálu. Právě podle něj baron Myrbach ilustroval Beauchampovy vzpomínky, z nichž jsem citoval. Další dosloužil při pokusech pánů Biota a Gay-Lussaca. Třetí, vypouštěný v bitvě u Fleurusu, koupil roku 1802 Angličan Robertson.