POLNÍ SOUD

Hledal jsem nějakou písničku, aby to nebylo jen o povídání, a chtěl jsem veselou, jenže se mi vše vymklo z rukou a ve vedru se mi povedlo najít jen velice truchlivou, zato překrásnou, alespoň já si to myslím. Video z youtube (prolink na přechod a eventualní stažení viz nadpis) má rovněž styl i atmosféru, který se jen tak nevidí. Text je o smutné věci, o polním soudu a popravě vojáka, který na ni čeká.Vojáci o tom zpívali, neboť to patřilo k jejich životu; vykonání rozsudku vojenského soudu museli totiž často přihlížet. Takřka všechny písně odsouzenců jsou zpívány v první osobě, jako kdyby je skládal ten, který se chystal předstoupit před popravčí peloton, nebo vystoupit na šibenici.
Kdo takovou píseň složil? Většinou někdo z vojáků, kteří asistovali posledním chvílím, či posledním přáním nešťastníka. Takřka všechny takové zpěvy obsahují jakési poslání, jisté mravní naučení a varování. Nedělejte to, co jsem udělal já, zaznívá mezi řádky. A většinou je zmíněn i čin, který byl přísně potrestán: dezerce, zabití důstojníka, atd. Tak tomu je např. v písni „Já na vojnu se dal, pro krásnou plavovlásku...“
Jedním z nejsyrovějších a nejzvláštnějších příkladů podobných písní je francouzská z okolí přístavního města Nantes, nazvaná Le conseil de guerre, Polní (či Válečný) soud a na překladu jsem takřka nic neměnil. "Realistický tón a děsivě silné představy vyvolávající slova téměř nasvědčují, že byla napsána jedním z odsouzenců před popravou jako závěť…" napsal francouzský editor Anthologie de la chanson francaise Marc Robine, který ji s doprovodem bubnů i nazpíval.
Lze jen dohadovat, zda byla příčinou konce neznámého ta kráska z Nantes, k níž se před smrtí obracel. Asi ji velice miloval, jinak by nenapsal tak kruté vzkázání. Neboť ji chtěl ušetřit bolesti. Z rozchodu se přece jen člověk utěší snadněji než ze smrti toho, koho miluje…

POLNÍ SOUD
Le conseil de guerre
vojenská z Vendée, překlad J. Kovařík

Polní soud zasedal krátce
Můj ty smutku, to byl den!
Trest nejvyšší vyměřil mě
zítra budu zastřelen.
Až budu na nádvoří,
ať všichni se podívají
jak moji kamarádi
pušky k líci zvedají.

Druzi moji, kamarádi,
vám svoji smrt odpouštím.
Zastřelte mě bez váhání,
jen ať dlouho netrpím.
Mé tělo prostřílené
před vámi až zhroutí se,
ať někdo z vás mojí milé
tenhle lístek donese:

„S rozvahou a klidnou myslí
píšu to, co budeš číst.
Už mě nikdy neuvidíš,
už tě nechci, jsem si jist!
Lepšího ty si najdi.
Já za moc jsem nestál.
Na mne ve zlém nevzpomínej!
Prodej prsten, co jsem ti dal.“