Na adresu napoleonknihy@volny.cz mi přišel další cestovatelský příspěvek, v tomto případě od pana Romana Řičky. Fotografie z Paříže a z Versailles jsem jen seřadil do dvou "pohlednic" a komentovat je nechám jeho vlastním textem, byť do něj tu a tam závorkami vstoupím.
Paříž
Po dlouhém přemýšlení jsem si řekl, že bych mohl přidat svou trošku do mlýna a poslat Vám na mail pár fotografií z mé první a zatím jediné návštěvy Paříže (květen 2010), Přiznám se, že příští návštěva musí být delší než jen třídenní pobyt.
V každém případě je má manželka skvělá fotografka (a záběru Pantheonu dodává její přítomnost na snímku půvab; pozn. J. K.) a já tak měl lehkou úlohu ve výběru povedených fotografií. Horší to je s mým výrazem, který jí několikrát neseděl, takže jsem se občas cítil jako špatný herec při točení nějaké scény. Třeba budou fotografie inspirací pro ty, kteří s návštěvou tohoto skvělého místa zatím váhají. Stojí to za to. Místa na fotografiích jsou jistě zcela známá, ale např. Arc Triomphe du Carrousel (foto 3, připomínající triumf u Slavkova), "menší brácha" velkého Arc Triomphe, není zrovna tím velkým lákadlem, které se zobrazuje v průvodcích pro turisty.
O Arc Triomphe du Carrousel jsem toho předtím mnoho nevěděl a přitom to je krásná stavba. Na sochách vojáků nad jednotlivými sloupy, se podepisuje zub času čím dál více. Jejich obličeje jsou již k nerozeznání.
Na prohlídku Invalidovny (obr. 4) nebylo tolik času, co by si zasluhovala, ale Napoleonův sarkofág je impozantní (obr. 5). Opět ho znám z obrázků v knihách, na vlastní oči ale působí neskutečným dojmem. Alespoň na mne, mou drahou polovičku už tolik nezaujal. Vyloženě se jí nelíbil, nu co se dá dělat. Na její obhajobu musím říct, že na všechny místa jela se mnou absolutně dobrovolně :-)
Hrob maršála Lannese jsem musel v Pantheonu (obr. 1; obr. 2. je sousoší Národního konventu tamtéž) vidět na vlastní oči.
Versailles
Nemohl jsem nevyužít možnosti nechat se vyfotografovat u pláten, které znám jen z knih, kde jsou pochopitelně menší :-) A tak při spatření notoricky známého obrazu Napoleona jako císaře, jsem nechal manželku konat. Štěstí bylo,že turistů bylo z rána pomálu a tak jsme měli dost prostoru. Horší to už bylo v místnosti s obrazy slavných Napoleonových maršálů a generálů. Zrovna u vchodu visel obraz mého "oblíbeného" maršála Lannese a jelikož jsem se na poprvé údajně tvářil špatně, musel se záběr opakovat. Přiznám se, že zde je ten, kde se tvářím špatně. U busty Lassalovy jsem také nezaváhal, i když v muzeu v Invalidovně, je jeho také velice známý obraz v obří velikosti. Tam jsem se již ale zvěčnit nenechal, snad příště.
A mně nezbývá než dodat: děkuji. -jk-
Žádné komentáře:
Okomentovat