úterý 21. září 2010

HOLKA VÁLKA

Níže uvedený příspěvek jsem i s textem Holky války a videem, vyrobeným z hodně nekvalitního záznamu, dal na svůj blog počátkem června tohoto roku. Od té doby jsem mírně pokročil alespoň co se trochu lepšího mikrofonku týče, a to mě přimělo, abych naladil kytaru Huberťačku (podle jejího tvůrce Huberťáka Kučery, známého to frontmena Hop Tropu), a zkusil vše nazpívat znovu. Zvuk je lepší, technika hry a zpěv stejná, tedy žádná sláva; psaní mi přece jen jde líp... Ale mám tu písničku rád a některým z vás se taky líbila, takže tu máte její remake (povede-li se vše vložit, původní záznam ze 6. června smažu), což je, alespoň u filmu, modní záležitost... A nestřílejte po muzikantovi, dělá, co umí.

V roce 2005 vyšlo druhé, rozšířené a poněkud přepracovaní vydání mých Orlů Napoleonovy armády, což je knížka, kterou mám moc rád. Vlastně to byla, když vyšla poprvé, moje napoleonská prvotina, hodně inspirovaná velice čtivou knihou Georgese Blonda La Grande Armée. Už léta si libuji ve vojenských písničkách a v době, kdy jsem "Orly" předělával, už byl na světě text, který mě napadl v hospodě a zrodil se pak tak rychle, až mě to zaskočilo. Je trochu reminiscencí na vojenský folk napoleonské doby a hlavně se mi do něj promítla jedna historka z Marbotových Pamětí. Marbot ji vypráví v souvislostmi s ději kolem Polocku roku 1812 a vzpomíná, jak našel smrtelně raněného důstojníka, který měl už jediné přání. Chtěl na Marcellinovi, aby, pokud se z Ruska vrátí do Paříže, navštívil jeho milovanou, vyřídil pozdrav a vrátil medailonek s jejím portrétem. "Ale diskrtétně, je vdaná," dodal ten umírající. Pramínek s vlasy je zase z pamětí Parquinových; nechával si z vlasů dělat prstýnky na památku pro dívky, které potkával a od nichž odjížděl dál za svým císařem. Slova písničky se pak objevila v Orlech jako motto...

HOLKA VÁLKA
Hudba a slova: Jiří Kovařík

Oblíknu kabát, že nemám tě už rád,
budu ti trochu lhát, než odjedu.
Připnu si šavli, jen nevím, mám-li,
mám-li ti říkat, že nepřijedu.

Volá mě dálka a má holka válka!
Pod sedlem kůň a před koněm svět.
Na ni si sáhnu, s ní ti i zahnu
a s jinejma jakbysmet

Kůň už se vzpíná, mne čeká jiná,
má holka válka, i ji mám rád.
S tou se teď líbám, večeřím snídám.
Tobě jsem dal, co moh´ jsem ti dát.

Má holka válka k sobě mě láká
a je jí jedno, když s jinou jsem.
Smím jí i zahnout, jen musím táhnout,
jen musím jet za svým císařem

Pramínek s vlasy pro horší časy
do kapsy dám si, aby mě hřál.
Polnice vřeští, srdce mám v kleštích,
nastal čas, nastal, abych jel dál

Utři si slzy, mne to moc mrzí,
takhle to je, takhle musí to být,
za holkou válkou, pojedu dálkou,
dokud můj císař bude to chtít.

Mohlo by se stát, že u vašich vrat
zastaví někdo, kdo z dálky jel.
Seskočí na zem s posledním vzkazem,
že ležím s tou, kterou jsem chtěl.

Že ležím v dálce v náruči válce,
že mě moc chtěla, že já ji chtěl.
Buď na něj milá, jak na mne jsi byla.
Třeba by od tebe už neodjel...

11 komentářů:

Euro-Phila řekl(a)...

Zvuk sice lepší, ale u té první byl lepší zpěv (dle mého názoru) - určitě bych ale kvůli tomu střílet nezačal :-)

jiri kovarik řekl(a)...

Chyba lávky, zpívám v té novější verzi stejně mizerně jako v té starší, jenže zvuk byl v původní tak bídnej, že jste to nepostřehl, věřte mi. :-) :-) :-)

Euro-Phila řekl(a)...

Ale stejně je to pořád pěkná písnička...

jiri kovarik řekl(a)...

Dík, tohle jsme potřeboval slyšet :-) :-) Mám pár věcí v zásobě, většinou překlady. Co je lepší? Originál (mám-li jej na CD či z youtube) s mým textem mimo video, nebo vlastní zpěv (pokud to zvládnu, neboť některé věci s kytarou prostě nevyzní)? Těžká otázka?

roman.ricka řekl(a)...

Máte to vypilované :-) a řekl bych, že to nezaostává za předešlým výkonem. Nový mikrofon funguje zjevně bez závad :-)
Přiznám se, že neholduji této hudbě zase tak moc, ale tahle a Steh ich im Feld, se mi opravdu líbí.
Naopak se mi líbí, Le Chant du Départ, Veillons Au Salut De L' Empire a jiné.

jiri kovarik řekl(a)...

Jejda, to mám radost... A něco dalšího je i v rukávu, jen trpělivost...

Euro-Phila řekl(a)...

Opravdu těžká otázka. Možná by to chtělo něco v originále a něco s Vaším zpěvem - spíš podle citu. Já hudebník nejsem a osobně se v tomto hudebním žánru ani nevyznám, takže se rád nechám vézt... Jinak blog skvělý. To že nemám komentář pod každým článkem neznamená, že vše nečtu. A tyto "odlechčující" příspěvky mám velmi rád. Ono z toho přívalu odborných textů by asi nejeden čtenář mohl taky zblbnout :-) Historie a období napoleonských válek (dá li se tato část dějin takto nazvat, protože se v této době netočilo vše jen kolem bitev a válek) je trochu mým koníčkem, ale tím hlavním zůstává nadále filatelie. Ale jak se říká, všeho moc škodí. Takže si sem vždy velmi rád odskočím jak od již zmiňované filatelie, tak od studia (v současné době studuji poslední ročník VŠ). Mimochodem víte, jaký měl vliv bojkot anglického importu zboží na výrobu tužek? Alespoň pro mě dosti zajímavý...

jiri kovarik řekl(a)...

Takhle to cítím i já, od zpěvu po střídání žánru. Vaši odpověď oceňuji, moje otázka nebyla lehká a pokládal jsme ji trochu zlomyslně, což já někdy rád :-). Ty tužky, to jsme někde četl, ale zapomněl... Jak to bylo ???

Euro-Phila řekl(a)...

Rakušan Josef Hardtmuth byl všestranně nadaný a úspěšný člověk. Narodil se v roce 1758 v dolním Rakousku. Prosadil se jako architekt, vynálezce i průmyslník. Jako architekt zanechal stopu také u nás v Lednicko-valtickém areálu. Roku 1789 vynalezl nový druh kameniny s bezolovnatou glazurou, tzv. Vídeňský porcelán a rok nato založil ve Vídni firmu na tuto kameninu. V této době se téměř veškeré tužky dovážely z Anglie, kde se nacházelo velké naleziště velmi kvalitního grafitu. Vývoz této nerostné suroviny byl zakázán, čímž měla Anglie na výrobu tužek prakticky monopol (tehdy byl ale dělník schopen vyrobit 2-5 tužek denně). Na pevnině se také nacházela ložiska grafitu, ten se ale vzhledem ke své kvalitě na výrobu tužek nehodil. Válka a blokáda udělala své. Nedostatek "psacího sortimentu" pocítil i Hardmuth. Využil své zkušenosti z výroby kameniny a po (několikaletém) výzkumu si v roce 1802 nechá patentovat vynález výroby grafitové tuhy z grafitu a jílu. Tato směs se vypálila a následně impregnovala hovězím lojem - dodnes používaný postup. Další vývoj výroby tužek je už ale trochu jiná historie...

zuzana řekl(a)...

Fíííha! Chtěla jsem komentovat tu nádnernou romantickou písničku a narážím na Hardmutha a na tužky (až dosud jsem si myslela, že to byl on, kdo je vynalezl, a ono bylo nakonec všechno jinak!!!). Píseň je ale v každém případě těěěžce romantická. Až mi do očí vyrazily slzy. A mám k ní i otázku, byť neromantickou... zmiňujete vztah vojáka a jeho koně... je pravdou to, co v knihách o Sharpovi uvádí pan Cornwell, totiž, že francouzští koně byli cítit na sto honů díky bolákům po sedlech?

jiri kovarik řekl(a)...

Nevím, jestli u toho Mr. Cornwell byl, ale boláky nevoněj a pod dekou sedla se jim daří. Možná to některý pamětník Angličan tak napsal, Cornwellovi bych věřil. Rakouský rytmistr Grueber má řadu odstavců o tom, jak to Francouzi s koňmi neuměli, jak špatně sedlali a špatně dávali udidla, čímž koně velmi odírali, až byli k ničemu. Totéž přiznávají někteří Francouzi. Brack v Avant-postes velice zdůrazňoval, jak pečlivě se má na tyhle věci dbát, asi věděl proč... Je to individuální, jsou případy, kdy Francouz vzpomíná na koně jako na nejlepšího druha. A jsem rád, že se vám písnička líbí, je to těžká romantika, byť odvozená z reálu memoárů. Zajímavý, že mě to spojení holka-válka napadlo cestou z hospody a utkvělo, až se to rozjelo...