čtvrtek 30. června 2011

POMNÍKY MIMO SOUTĚŽ

Zvláštní a poměrně nečekané, alespoň pro mne, jak se chytlo nadhozené téma, plynoucí ze „soutěže“ o tip nejkrásnějšího a nejošklivějšího pomníku (viz příspěvek z 23. června t. r.); z komentářů a hodnocení jasně vidíte, že se mi čistě náhodou povedlo udeřit hlavičkou na hřebíček (nebo naopak). Krom toho se na mail napoleonknihy@volny.cz začali snášet kandidáti, fotky, prolinky a poznámky k tomu všemu, až jsem si musel založit extra složku, abych se dokázal orientovat, až začnu postupně sestavovat kandidáty a předhazovat vám je. Nemám v tom úplně jasno, ale myslím, že mi pomůžete z předloženého v průběhu července sestavit hlasovací „top ten“ či „top twenty“. Nejkrásnějších pomníků, jak vidím, je řada, nejošklivější se zatím nesešel, nebo se o něm mlčí, i když i tady jsou pretendenti nasnadě… V těch mailech a komentářích se ovšem sešly i věci jiné, které bych teď rád probral, abych:
A: celý ten nápad znovu připomněl a vyburcoval k aktivitě další,
B: učinil malé zamyšlení, nebo dokumentoval příklady to, co dává pomníku emotivní sílu, ať už je monumentální či skromný, tedy vnitřní náboj, myšlenku, schopnost budit představy a vyvolat ducha těch, které daný monument připomíná. Z příkladů uvidíte, že to mohou být věci nákladné, a mají-li ideu, pak vůbec nejde o vyhození vynaložených částek, nebo i zcela jednoduché, kde duch a myšlenky zvítězily nad hmotou. Zcela přitom odbočím od vymezené časové hranice soutěže směrem do „moderní“ doby a i tady mám dva důvody:
A: předně vás můj výběr neovlivní v hledání v období do roku 1870, nanejvýš inspiruje,
B: vděčím za to dvěma čtenářům blogu, kteří také odbočili, čímž velmi smysluplně přihodili svoji hrstku do mlýna a postrčili mě… Takže následují tři (nebo tři a půl) příklady toho, jak lze události i památku připomenout:
Dog Tag Garden, Boston, Massachusets, USA
Komentář, který se (bohužel) objevil jako anonymní, mě prolinky navedl na tuhle velmi zvláštní věc, na memorial ze psích známek (dog tag) v zahradě Old North Church. Jsou tu identifikační známky symbolízující ty, kteří padli v Afgánistánu a Iráku, celkem 3000 plechových štítků, a každé slovo navíc je zbytečné! Leda větu, kterou inspirátor a autor komentáře prolink doprovodil:
„Viděl jsem to naživo v Bostonu a byl to hodně silný zážitek.“
 Rodina Mať, Kyjev, Ukrajina
Jiří P. , který tento gigantický památník v komentáři evokoval, neměl na mysli obrovitou sochu Matky Vlasti v níž se ukrývá muzeum Velké vlastenecké války, ale jeden exponát, či spíše artefakt uvnitř, jenž měl být možná apoteózou vítězství, působí však jako malá, leč pocitově grandiózní připomínka vojáků z „druhé strany“…
Battle of Britain Memorial, Capel-le-Ferne, 2 míle od Folkestone, Anglie
Tohle jsem „objevil“ sám. Rozlehlý památník padlým z řad Royal Air Force v bitvě o Británii leží těsně u bílých útesů, odkud se startovalo, a vznikl podle návrhu Harryho Graye z iniciativy Battle of Britain Memorial Trust z Kentu; slavnostně jej otevírala královna-matka. Důležité zde nejsou repliky Supermarine Spitfire a Hawker Hurricane, ty jen dotvářejí atmosféru, a zeď se jmény obětí (jsou jich 3000) bychom našli na mnoha místech jinde. Co zasáhne, to je socha sedícího pilota, který hledí trochu k nebi nad English Channel, a pláň, již protkaly tři obří listy vrtule... Video na youtube (prolink je v nadpisu článku, stačí kliknout) řekne víc, než dokážu, stránky památníku pak jsou na… http://www.battleofbritainmemorial.org/the-memorial/
Velmi emotivní drobnost (alespoň pro mne) nedaleko repliky Hurricanu, pes některé ze squadron, nejspíše labrador, trpělivě čekající na pána, který už se nikdy nevrátí… Možná se jmenoval Bob, jenže tady jde o hříčku, je to B.O.B. dog (Battle of Britain squadron dog).
 Mohli bychom takto pokračovat dál. Že věc může být neokázalá, nenápadná a přesto nádherná, dokazuje jiný pomník bitvy o Británii, zasazený do obrubní zdi nad levým břehem Temže jen pár kroků od Big Benu:
 A příklad od nás, který někdo ze čtenářů připomněl? Pomník lidických dětí, ten sem patří určitě!!!

3 komentáře:

Jiri Pechanec řekl(a)...

Dobry den,

anonym by se asi uz mel predstavit - jmenuji se Jiri Pechanec.

Vsechny pomniky, ktere jste uvedl jsou nadherne, ale priznam se, ze nejvic se mi libi ta vrtule. A samozrejme pes - v tomhle pripade je to nejen lidske, ale rekl bych i takove anglicke.

Jeste jsem si vzpomnel na jeden pomnik, tentokrat tvoreny primo obetmi
http://atlasobscura.com/place/trench-bayonets

Ten jsem osobne nevidel, ale cloveku naskakuje husi kuze jenom kdyz si to predstavi.

J.

jiri kovarik řekl(a)...

To představení se ke milé, díky, i když ne nutné, jak vidíte,nebazíruju na tom, proč taky, jen se lépe odpovídá. Verdun a Zákop bodáků znám, i tu historii, ale vypadl mi z hlavy, zapomněl jsem, dík za připomenutí... Pokud jde o "vrtuli", ten celek mě uchvátil. A pes? Měl jsem 12 let černého labradora..., úžasnej parťák. Psi si pomník zaslouží, nejenom v naší hlavě...

roman.ricka řekl(a)...

Ty děti to je děs, to nepotřebuje komentář, asi bych tam uronil slzu....
Přiznám se ovšem, že jsem už dva roky hodně ovlivněn vlastními dvěma potomky, kteří jsou hodně malí a tudíž vnímám tyto věci víc než předtím co jsem se stal rodičem.