 |
|
E.
Leliepvre v 60.-70. letech 20. stol...
|
..a proč by mě to mělo zajímat? zeptáte se nejspíš. Trochu snad přece: samotného mě překvapilo, když jsem hledal na webu autora jednoho obrázku ve svém PC archivu a zcela náhodně tak objevil dalšího současného, a podle mě poměrně zajímavého umělce zabývajícího se převážně - nikoli však výhradně - uniformologií.
 |
|
...a
o 40 let později (kvalitnější foto na webu není)
|
Leliepvre se narodil
v r. 1908 a k vojenské historii a uniformologii jej údajně přivedlo, když jako
malý hošík viděl (nejspíš na samém počátku 1. svět. války) útok francouzského
jezdectva v dlážděných ulicích Lille...
V
r. 1951 byl ještě poměrně mladý jmenován Oficiálním malířem armády, jímž je
dodnes, v r. 1998 tj. až ke stoletým narozeninám dostal Čestnou legii. Víc fakt
či dat o jeho životě na webu není... Jen podle tiskových zpráv a reportáží o
jeho narozeninách byl snad ještě loni umělecky činný, byť již s podstatně menší
intenzitou...
Před
prezentací Leliepvrovy tvorby dovolte několik slov o výše zmíněné a pro nás
jistě exotické instituci oficiálních malířů armády, kterou jsme u nás nikdy
neměli(?), nemáme a dojista mít nebudeme. Vztah společnosti či národa a jeho
umělců k vlastní armádě a k národním vojenským tradicím bývá zkrátka různý...
 |
|
Nárameníkový
návlek Oficiálního malíře
armády (pozemního vojska) a válečného
námořnictva
|
Dnešní francouzští oficiální malíři
armády resp. pozemního vojska (peintres officiels de l'Armée - POA)
jsou přímými dědici "malířů bitev" (peintres aux batailles) francouzské absolutistické monarchie,
jejichž posláním zejména v 17. století bylo jednak zanechávat svědectví o
vítězných bojích, jednak šířit slávu vítězných francouzských zbraní a vojevůdců,
přičemž jako určitý "vedlejšák" zastávali do jisté míry i úlohu
topografů při hlavním štábu. V této tradici pokračovali i pozdější umělci,
pochopitelně zejména za Napoleona a ještě na přelomu 19. a 20. stol. např.
Ernest Meissonier nebo Alphonse de Neuville. Dnes tito francouzští "armádní
malíři" rovněž zastávají významné místo ve vojenské ikonografii a
koneckonců i v dějinách francouzského umění.
Malíři bitev za monarchie ani později nebyli nijak
institucionalizováni, zatímco první oficiální malíři námořnictva (peintres officiels de la Marine - POM) byli
jmenováni již r. 1830, první oficiální malíři letectva r. 1920 (dnes letectva a
kosmu - peintres officiels de l´Air et de
l´Espace - POAE).
První moderní a již zcela oficiální
armádní skupina ("armádní umělecký soubor"...) malířů, rytců a
sochařů všech tří druhů vojsk (země, moře, vzduch) byla vytvořena v r. 1931. Současný
statut všech armádních malířů pak byl upraven výnosem r. 1981, podle něhož u
každého druhu vojsk začali působit úředně schválení malíři, které vybírá komise
složená z již schválených malířů, kulturních činitelů, zástupců příslušného druhu
vojsk a ministerstva obrany, jíž předsedá generální inspektor druhu vojsk, a které
poté jmenuje ministr obrany na dobu 3 let. Kritériem výběru a jmenování je
pochopitelně dosavadní umělecká tvorba zaměřená tématicky na armádu resp.
příslušný druh vojsk. Pokud byl některý malíř takto schválen u pozemních sil nejméně
3x, u námořnictva a letectva nejméně 4x za sebou, může si zažádat o
"definitivu" a stát se tak doživotně Oficiálním malířem armády/námořnictva/letectva.
Titul "malíř" přitom nadále zůstává používán jednotně pro všechny
umělce, ač se pod ním skrývají i tvůrci v dalších samostatných výtvarných
oborech = sochaři, grafikové, fotografové. Počet schválených malířů každého
druhu vojsk je omezen na 20 současně, počet oficiálních malířů druhu vojsk není
omezen.
Titul Oficiální malíř armády/námořnictva/letectva
je výhradně čestný a nezakládá nárok na jakékoli finanční požitky. Tito
oficiální malíři sice nejsou příslušníky ozbrojených sil a nemají propůjčenou žádnou
vojenskou hodnost, avšak v situacích, kdy je nutno řídit se společenským či
vojenským protokolem, je schválený malíř pro tento účel postaven na úroveň
kapitánovi a oficiální malíř majorovi. Všichni tito umělci mají zároveň určité
výhody a výsady oproti běžným civilistům, které jim umožňují poznávat zblízka
vojenské reálie:
-mohou se bezprostředně jako
diváci/pozorovatelé zúčastňovat každodenního mírového vojenského života, ale i cvičení
nebo i "ostrých" akcí a misí včetně zahraničních,
- smí nastupovat na vozidla a
plavidla ozbrojených sil, resp. pohybovat se po pozemních zařízeních vzdušných
sil (zřejmě i nastupovat do některých typů vrtulníků a letadel?),
- ač neslouží v ozbrojených silách
a nemají žádnou hodnost, smí nosit uniformu "svého" druhu vojsk (služební
i společenskou) s nárameníky se specifickým označením OFICIÁLNÍ MALÍŘ:
 |
|
Podklady pro figuríny kolekce Jeana Montagne
- Císařova polní kuchyně
|
- svá díla mohou podepisovat s
příslušnou značkou za jménem: u armády zkříženými šavličkami, u námořnictva
kotvičkou, u letectva křidélkem s hvězdou),
- stávají se automaticky členy Odboru
dějin armády (Service historique des Armées
- ekvivalent našeho Vojenského historického ústavu).
Armáda si tyto své oficiální umělce
neuzurpuje = mohou se souběžně a zcela svobodně věnovat i jiným tématickým
oblastem dle vlastní volby. Všichni tito oficiální malíři mají pouze morální
povinnost věnovat každoročně několik děl vojenské tématice (lhostejno, zda
současné nebo historické) tak, aby ji prezentovali v příznivém světle, tj.
zejména vlastenecky, a aby přispěli k dobrému jménu francouzské armády a
"svého" druhu vojsk. Jsou zároveň povinni vystavit alespoň jedno své
dílo na prestižní výstavě oficiálních armádních malířů, která se koná každé dva
roky v pařížské Invalidovně pod záštitou ministra obrany, a na níž se udělují
resortní ceny za konkrétní díla - cena ministra obrany, cena za každý druh
vojsk, cena vojenského muzea, cena revue Svět umění aj. Od 90. let 20. století
se všichni tito umělci snaží vyzdvihovat též francouzskou vojenskou účast na
mírových, bezpečnostních apod. misích.
Nyní zpět k E. Leliepvrovi, jehož značně
rozsáhlé dílo lze shrnout do několika tématických bloků, zahrnujících jak rozměrná
akční plátna, tak drobné statické kresby. Jeho uniformologické planše a
ilustrace ve stylu L. a F. Funckenových (či dokonce E. Detaille?) slouží i jako
podklady pro výrobce figurin (i velkých: má jich na kontě více než 300, v
měřítku až 1:5) a cínových vojáčků (např. rozměrné diorama v pařížském Námořním
muzeu). V letech 1960-1990 tak spolupracoval mj. i se společností Historex - lídrem v oboru plastových figurin, pro niž připravoval podklady
k figurínám nebo jejich součástem:
1. Uniformologie tvoří nejdůležitější a
nejrozsáhlejší část jeho díla. Maluje téměř vše od středověku až po první
světovou válku, z toho hlavně období absolutistické monarchie a napoleonských
válek. Těžištěm jeho uniformologické tvorby je samozřejmě armáda francouzská,
ale zobrazoval např. i uniformy války Severu proti Jihu. Vyniká především jako mezinárodně
uznávaný znalec uniforem francouzské monarchie 17. a 18. století, a to všech
druhů zbraní, od řadové pěchoty po námořnictvo. V tomto "oboru"
spolupracuje i s Ospreyem:
Z nesčetných planší těžko vybírat:
Zcela
speciální část a samostatná kapitola Leliepvrovy uniformologické tvorby z
období monarchie je od r. 1959 věnována francouzským vojskům z války o Kanadu
1755-1760. Tyto francouzské uniformy z Nového světa shrnul do knihy Les Lys sous les érables (Lilie pod
javory) a za tuto oblast tvorby se mu v r. 2008 dostalo nejvyššího stupně
severoamerického "resortního" vyznamenání, The Star to distinguished service award of the Military Historians
Company (samotnou Distinguished
service award dostal již v r. 1974).
Obrázky
myslím nepotřebují komentáře...
 |
|
Samostatná
kompanie v Kanadě 1755
|
Napoleonské války jdou co do objemu
Leliepvrova díla v závěsu hned za monarchií. Zde malíř kromě planší vytvořil i
několik větších až velkých akčních pláten - recenzí a komentářů zde rovněž
netřeba:
 |
| Útok 2. husarského |
 |
|
Slavkovské slunce - "Ať si petrohradské
dámy popláčou!..."
|
 |
| Dělostřelectvo pod palbou |
Možná vás bude ještě zajímat, že francouzská odborná veřejnost a novináři
nazývají Leliepvra občas i jezdeckým malířem nebo malířem krásek, neboť jeho
tvorba má širší záběr, který se již tématicky vymyká tomuto blogu, ale snad
následující dodatek přijmete jako rozptýlení:
Přezdívku jezdecký malíř si Leliepvre vysloužil
nejen pro dokonalé zobrazování koní jezdectva, ale i pro svůj další tématický
okruh tvorby = lov resp. štvanice. Po dobu cca 40 let byl spolupracovníkem
časopisu Le Chasseur français = Francouzský lovec a současně 23 let
nepřetržitě spoluvytvářel kalendář firmy Manufrance
- předního francouzského výrobce loveckých pušek.
V letech 1940-1960 se Leliepvre věnoval
i dalšímu tématu blízkému každému vojákovi - ženám. Vytvářel např. fiktivní portréty
smyšlených krasavic a celkem 150 těchto idolů prezentoval v knize L´Elégance nue (Nezastřený půvab). Někomu
se mohou zdát poněkud kýčovité a prvoplánově vyzývavé, ale svědčí o dobovém
vkusu a také o tom, že oficiální malíř armády dokázal řemeslně dokonale
zobrazit i eleganci navýsost civilní....
Nakonec
ještě malý odskok zpátky k uniformám: kromě kalendářů a knih se Leliepvrovo
dílo celkem vkusně objevilo třeba i na sadě bridžových hracích karet:
A
jelikož malíř dosud tvoří, tento příspěvek má otevřený konec...
P.S.:
Za tento příspěvek Michalu Šťovíčkovi nesmírně děkuji minimálně ze dvou
důvodů: sám jsem netušil, že se armádní umělec dožívá takového věku a
rámovaná reprodukce jeho planche s uniformami Mousquetaires du Roy visí na zdi hned vedle mého PC...
Žádné komentáře:
Okomentovat