úterý 29. května 2012

MOHL A CHTĚL NAPOLEON UTÉCI ZE SVATÉ HELENY? (2)

Pokračování příspěvku shrnujícího obsah studie Emilia Ocampa s titulem Rescuing Napoleon from St. Helena, která vyšla ve sborníku Napoleonic Scholarship 4/November 2011. Prolink na první část je v nadpisu.


Napoleonovy představy
Napoleon věřil, že pokud by se jeho bratr Josef do dobývání říše v Jižní Americe pustil, mohl by získat určitou podporu Velké Británie, neboť Španělsko odmítalo poskytnout britským obchodníkům ve svých koloniích jakékoliv výhody. Kdyby jim je Josef Bonaparte hned poté, co by se stal "králem Mexika", nabídl, "národ obchodníků" (tak se o Britech vyjádřil sám excísař) by dal určitě přednost zisku před politikou. Britské poměry císař ze svého exilu sledoval a kritizoval, i když v mnohém nic nepochopil. Před doktorem O´Mearou se v roce 1817 vyjádřil, že Liverpool i Castlereagh udělali velkou chybu, když jej připravili o trůn; kdyby s ním uzavřeli mír, poskytli by jim takové obchodní výsady, jaké by Bourboni nikdy nabídnout nemohli. Podobné věty zněly přinejmenším fantaskně, uvážíme-li od roku 1806 provozovaný systém kontinentální blokády a to, že Napoleon považoval už od dob, kdy byl jen generálem, "anglického leoparda" za svého prvořadého a nejúhlavnějšího nepřítele. Stejně iluzorně zněla představa, že po dobytí Mexika a dalších krajin nabídne Josef Británii výhody a na tomto základě s ní bude jednat o bratrově propuštění na svobodu. Podobné úvahy byl jen od reality odtržené představy, neboť vlády všech velmocí se nesmírně bály revolučního výbuchu a Napoleonův útěk by podle nich takový výbuch vyvolal, ať už by excísař přistál kdekoliv.

Kdyby byl Napoleon osvobozen aneb politický dopad
Čtyři roky po Napoleonově pádu se situace v Evropě změnila a strach z Napoleona či bonapartismu vůbec signatáře Svaté aliance či Vídeňského kongresu neopouštěl.
   Rakušany, reprezentované Metternichem, stále víc trápilo revoluční hnutí v Itálii, přičemž za vším viděli bonapartistické myšlenky, ne-li přímo Bonapartovu ruku.
   V důsledku doslova reakční politiky Ferdinanda VII. Španělského se stal Napoleon populární i v zemi, která proti němu vedla řadu let národně osvobozeneckou válku. V Jižní Americe byla situace stále výbušnější  a španělský velvyslanec v USA Luis de Onis od února 1816 varoval (aniž znal myšlenky zajatce ze Svaté Heleny), že Napoleonův útěk sem by vyvolal doslova explozi. Vévoda de Richelieu, francouzský ministerský předseda, upozorňoval, že Napoleonův únik by znamenal ve Francii občanskou válku. Sám se obával, že bonapartisté v USA něco podobného připravují (dokonce psal o třech expedicích, jež mají být z Jižní Ameriky či USA vypraveny), a svému britskému protějšku psal, že se ona skála v oceánu nesmí spustit ani na okamžik z očí.
    Britská vláda připouštěla, že Bonapartův únik by měl ty nejhorší, doslova osudové následky co se uspořádání Evropy i šíření revolučních myšlenek týče. Lord Bathurst guvernéra Hudsona Lowa nabádal k nejvyšší bdělosti, neboť "Buonaparte má k dispozici peníze i dostatek příznivců, s nimiž je bezpochyby ve spojení", a upozorňoval jej na krizi, která už vyústila ve svržení neapolské vlády. V jiných relacích uváděl příklady, před nimiž se musí mít Lowe na Svaté Heleně na pozoru, a psal mu i o šesti tisících louisdorů, vynaložených Napoleonovými příznivci na konstrukci ponorného člunu...  Obavy z revoluce, bonapartistů a Napoleonova útěku sílily, dokladem toho byla ostatně konference v Opavě (něm. Troppau) v říjnu 1820 a možnost útěky kamkoliv pokládaly mocnosti za rozbušku k událostem nedozírných následků.
Admirál Cockburn

Opatření admirála Cockburna
Tato část Ocampovy studie zahrnuje zčásti věci českým zájemcům o problematiku poměrně známé. Shrnuje, že v době, kdy byl na ostrově admirál Cockburn, měl excísař vyměřen perimetr volného pohybu v blízkosti Longwoodu a o vyjížďky jinam byl nucen žádat. Longwood nesměl nikdo navštívit ani opustit mezi setměním a rozbřeskem, návštěvy povoloval buď admirál, nebo dokonce lord Liverpool, připlouvající lodě a zvláštní zprávy se ohlašovaly dělovými výstřely, byl tu zřízen optický telegraf a na nejbližší ostrov Ascension (700 mil SZ od Santa Heleny), využívaný ve válce roku 1812 americkými korzáry, poslal admirál odřad námořní pěchoty, aby si tu nikdo nemohl zřídit základnu pro eventuelní únos. Tito muži měli ostrov bránit před kýmkoliv, a to, že pěšáky na Ascensionu přivítala při vylodění zpráva či nápis, provolávající slávu a dlouhý život císaři Napoleonovy, Brity jen utvrdilo, že Svaté Heleně hrozí permanentní nebezpečí.

Obavy sira Hudsona Lowa
Když byl Hudson Lowe jmenován guvernérem ostrova a odplouval, dostal informaci o jakémsi britském důstojníkovi v posádce, nakaženém "jakobínskými myšlenkami" jakož i upozornění, že silné větry mohou snadno přivát od jihoamerických břehů nějakou loď. Roku 1816 zachytil Lowe Las Casesův dopis Lucienu Bonapartovi, v němž tento muž odpovídal na dotaz, jaké by byly podmínky k útěku z ostrova. Lékař a zapisovatel excísařových myšlenek, autor proslulého Memorialu, psal, že útěk je prakticky nemožný a Napoleon by se ze zajatce ostrova stal zajatcem oceánu. Ujišťoval Luciena, že kdyby císař na útěk pomýšlel, mohl jej uskutečnit už po druhé abdikaci z Rochefortu, kde měl lodě připravené doplout do delty Mississipi či k ústí Ohia. Guvernéra četba listu neuklidnila, raději Jamestown zaplnil vyhláškami, že Parlament pokládá jakoukoliv pomoc zajatci při úniku za hrdelní trest, a měl k tomu důvod. Zachytil dopis z Londýna, určený generálu Bertrandovi a podepsaný šifrou "L. Meu", v němž pisatel rozebíral podmínky i možnosti Napoleonova přistání v USA! Nebyl to jediný zneklidňující dokument, o další se postaral sám lord Bathurst, který počátkem června siru Hudsonovi psal:
   "Máme zprávy, že posádka proslulého piráta známého jako True Blooded Yankee je v Bahíi. Je to navýsost podnikavý a odhodlaný bukanýr. (...) Kapitán jménem Sonntag je nejspíš Němec. (...) Všichni tito dobrodruzi mají plno plánů a touhy uskutečnit Buonapartův útěk a zdá se, že jim je nakloněn i americký konzul v Bahíi..."
    Bathurst se obával, že najmou jeden či dva škunery, přeplují na ostrov Tristan da Cunha a odtud budou pokračovat k severu, ke Svaté Heleně.
    Nutno říci, že cosi podobného zmínila ve svých dopisech i Fanny Bertrandová, která byla se svým mužem v Napoleonově miniaturní suitě.
    Bathurst Lowovi nařídil, aby 1200 námořních mil na jih vzdálený ostrov obsadil, a pokud jej Američané předběhnout, měl ještě víc vystupňovat bdělost! Další příkazy mu nařizovaly, aby uvedl ostrov do obranyschopného stavu a spojil se s britským konzulem v Rio de Janeiru, zdali nemá nějaké zprávy o amerických pirátech či jiných desperátech podezřelých z plánů ohledně Napoleona.
   Těžko se po všech těchto souvislostech diviti, že si Hudson Lowe počínal k svému zajatci způsobem, který pak tolik současníků i spisovatelů odsoudilo!
Hudson Lowe

Krutý žalářník?
Sir Hudson své vládě odpovídal, že pokládá Svatou Helenu za stejně nedobytnou jako Gibraltar či Maltu (již ovšem generál Bonaparte dobyl), že však tu není žádná pevnost (jedna ale na vrcholku nad Jamestownem přece jen byla...), ba ani opevnění, jen přírodní překážky, oceán a větry, kvůli nimž by každý útočník musel na konci své plavby vyčkávat a byl by nejspíš i odhalen. Navrhoval znesnadnit přístupnost Jamestownu  plovoucími bateriemi a propátral svěřené území, kde objevil 23 slabých míst, tedy těch, na nichž by se šlo vylodit. Vytipoval si z nich pět nejkritičtějších zátok a na první místo si dal Prosperous Bay, vzhledem k potřebné cestě k Longwoodu či od něj nejvýhodnější, kde jedinou obranu představoval náročný, srázný výstup vzhůru. Pod tlakem odpovědnosti, důležitosti a direktiv z Londýna se z něho stával do značné míry paranoik, přičemž netušil, že v téže době nabídl americký kapitán hraběti Montholonovi (který o tom má ve svých denících zápis z 14. srpna 1816), že Napoleona z ostrova za milion dolarů dostane. Montholon i generál Gourgaud se domnívali, že plán má šanci na úspěch, excísař ale odmítl z důvodů, rozebraných v předchozích odstavcích...
   Příkladů je v Ocampově studii ještě o něco víc, žádný z nich ale  nedokládá nějaký přesněji definovaný či propracovaný záměr.

Proč k tomu nedošlo?
Lowe nakonec disponoval 500 důstojníky, 2300 vojáky a 500 děly, rozmístěnými podle jeho dispozic, optickým telegrafem stavěným tak, aby dostal co nejrychleji zprávy o čemkoliv, co se k ostrovu blíží, tři fregaty, dvě malé řadové lodě a  šest brig, což neustále patrolovalo kolem ostrova. Studie po tomto výčtu končí trochu rozpačitě načrtnutím šesti bodů, kvůli nimž se nic z plánů neuskutečnilo:
1.: Napoleon sám odmítl plány, které mu jeho sympatizanti nabídli.
2.: Roli sehrála neschopnost a nedostatek vůdčích schopností Josefa Bonaparta.
3.: Logistické překážky a komplikace.
4.: Změny politické situace na obou březích Atlantiku (přičemž z autorova rozkladu vyplývá spíš opak, tedy to, že změny úspěšnému vylodění nahrávaly).
5.: Obavy ze zrady.
6.: Zapojení příliš mnoha mocností do sledování všeho, co by císařův útěk naznačovalo.
   Nejsou to žádné překvapující objevy, takové se ani nedaly očekávat a nikdy k nijakým nejspíš nedojde, rozhodně ale podávají mnohem plastičtější obraz o souvislostech osudů zajatce ze Svaté Heleny v letech 1815 až 1821, tedy o tom, co ve většině jeho životopisů nenajdeme a z čeho objevíme v legendárním Memorialu jen drobnosti...
Francouzská Perrotova mapa Svaté Heleny z roku 1815

2 komentáře:

marcos řekl(a)...

Vezmeme-li v úvahu vše, co bylo výše řečeno, zbývá jen jediná možnost, jak mohl Napoleon opustit Svatou Helenu, totiž že byl v nejpřísnějším utajení převezen Angličany na nějaké jiné, bezpečnější (protože neznámé)místo, kde byl držen až do konce života. Na jeho místo nastoupil dvojník, což se samozřejmě muselo stát s vědomím Francouzů z císařova okolí (mohli být zčásti informováni nebo oklamáni vhodnou vymyšlenou historkou), kteří drželi basu, dokud náhradník urychleně nezemřel a oni se mohli vrátit domů. Když později skonal i pravý Napoleon, bylo jeho tělo převezeno zpátky na Svatou Helenu a uloženo do hrobu místo dvojníka. Neobešlo se to ale bez problémů - odtud nesrovnalosti, zjištěné při exhumaci v roce 1840.
Historické fikce jako tahle se hezky vymýšlejí; není ovšem bez zajímavosti, že někdy v roce 1818 se v Evropě rozšiřila zvěst, že Napoleon opustil Svatou Helenu. Zmiňuje se o tom např. Aubry, který dodává, že to byl důvod proč rodina císaři na ostrov poslala "nejlacinější statisty" (myšlen je Antommarchi a spol.); byli totiž přesvědčeni, že Napoleona na ostrově už nezastihnou....

Jiri Kovarik řekl(a)...

Hezké, jako řešení strachu z Bonaparta přijatelné, navíc by to řešilo rozpory v oděvu, v jakém byl Napoleonu na Čapím nůsku uložen a v jakém byl exhumován...