KRÁSA UČEBNICE DĚJEPISU ANEB PEKAŘOVY DĚJINY ŘÍŠE

Před časem, konkrétně 9. února 2011, byl na tomto blogu publikován příspěvek Jakuba Samka se zdánlivě provokativním názvem Bída učebnic dějepisu, který vyvoval spousty ohlasů i komentářů a velmi dlouho se držel v žebríčku nejsledovanějších (prolink na něj dávám do nadpisu, ať nemusíte dlouho hledat). Nedávno se objevila kniha, kterou si dovolím označit v současné knižní produkci jako vydavatelský počin, a mně inspirovala k titulku protikladnému, neboť jde o reedici sto let staré učebnice dějepisu, která sama o sobě nemohla za to, že se podle ní učilo pouhé dva roky. Vydavatel, v tomto případě nakladatelství Elka Press, chtěl vzdát v první řadě  hold jejímu autorovi, jednomu z velikánů české historiografie, krom toho ale vynesl na světlo i dílo, jež by mohlo být modelem pro to, jak by se mělo k pojetí, stuktuře, obsahu i stylistice dějepisné učebnice přistupovat.

Titul DĚJINY NAŠÍ ŘÍŠE, provázený podtitulem SE ZVLÁŠTNÍM ZŘETELEM KE KRÁLOVSTVÍM A ZEMÍM V ŘÍŠSKÉ RADĚ ZASTOUPENÝM (což je, jak už málokdo ví, oficiální název habsburské monarchie, platný před 1. světovou válkou) napsal profesor "České university" (rozuměj české větve Karlovy Univerzity) JOSEF PEKAŘ, byla určena "pro nejvyšší třídy škol středních " a jako takovou ji schválil výnos c. k. ministerstva kultu a vyučování ze dne 9. dubna 1914., přičemž školní rok, kdy se z ní poprvé učilo, tedy rok 1914/1915, už byl rokem válečný, takže ji žáci neužívali příliš dlouho...

Koho představit dřív, autora, či učebnici? To první je pro mnohé čtenáře nošením dříví do lesa, neboť Josef Pekař (1870-1937), žák a příslušník tzv. Gollovy školy, od roku 1905 profesor a v letech 1931-1932 rektor Univerzity Karlovy, patří mezi největší české historiky, byť vše, co napsal, bylo po roce 1948 oficiálně zatraceno, neboť pojetí český dějin jím hlásané dostalo nálepky "reakční", "buržoasní", "prokatolické", atd. Nevadily ani tak monumentální a v mnoha ohledech nepřekonané Dějiny valdštejnského spiknutí, či vytříbeným stylem, povyšujícím historii na literaturu, napsaná Kniha o Kosti, jako Žižka a jeho doba, práce naprosto protikladná s předchozím pojetím hustitství Palackého a pochopitelně i s jiráskovským pojetím Nejedlého.

Zhruba dvě stovky stánek Pekařovy učebnice (v tomto vydání doslovem Jiřího Raka skvěle zasazené do kontextu doby a osudů autora i jeho díla), rozdělené do sedmi hlav, začínají "Dobou panství římského", končí  "Dobou císaře a krále Františka Josefa I." a jsou napsány tak, že ani po sto letech není třeba mnoho korigovat, jen si povzdechnout nad nenaplněním vyznění v posledních odstavcích, tedy přesvědčením, že pokud říše najde v národnostní rozmanitosti cestu k dorozumění, může to být trvalý pramen jejího rozvoje... Učebnice, strukturovaná, pokud jde o periodizaci národních i říšských dějin, "podle uměleckých slohů" je pozoruhodná pregnantní hutností, kterou nezatěžují politické ani odborné polemiky na téma historie, jichž byla tehdejší oba plná. Od politického názoru a přesvědčení o smyslu či kontiuitě dějin se nemůže oprostit žádný historik a je tedy logické, že např. hodnocení husitství vyznívá negativně, což ovšem není poplatnost ideologii, ale výsledek vědeckých závěrů, k nimž autor v svých monografiích po důkladné analýz dospěl. Úžasnou věcí na Pekařově učebnici je fakt zařazení národních "českých" dějin do rámce monarchie, přesněji propojenost těchto dvou rovin, což je věc, kterou mnoho moderních učebnic a dokonce i syntéz hodně postrádá.  Krom toho si myslím, že pokud si tu stručně hutnou knihu přečtete, pochopíte lépe, že prvorepublikánská hesla typu "tři sta let jsme trpěli pod Habsburky" jsou jen politickoideologicky motivovaným transparentem.

Josef Pekař: Dějiny naší říše. Elka Press 2011. ISBN 978-80-87057-11-7. Cena 289 Kč.