čtvrtek 3. listopadu 2011

NAPOLEONŮV POMNÍK VE VARŠAVĚ

Když mě na počátku léta posedlo téma pomníků, vztažených k napoleonské éře a poté k vojenským monumentům vůbec, neměl jsem ani potuchy, že ve Varšavě svítí novotou socha, či spíše přesněji busta císařů Francouzů. Vztah Poláků k tomuto období jakož i k Napoleonově osobnosti je pochopitelně diametrálně odlišný od našeho, neboť jejich předci se aktivně podíleli na mnoha bojích počínaje legiony v Itálii, polskými vojáky, důstojníky či generály v Egyptě a Sýrii, přes rok 1809 s bitvou u Raszyna až po účast Poniatowského sboru v kampaních let 1812 a 1813, a konec bychom našli až u eskadrony švališerů-kopiníků na Elbě či hrstce Poláků u Waterloo. Navíc dal císař Francouzům Polákům alespoň trochu státní samostatnosti v podobě velkovévodství Varšavsko a hodně dlouho jim sliboval i víc, i když sám dobře věděl, že to nesplní, protože obnova polského království byla pro alexandrovské Rusko totéž co muleta pro býka v aréně... Na tuhle slavnou minulost nelze zapomenout a Poláci si ji připomínali mnohokrát, zejména po vzniku Polské republiky roku 1918. Polsko muselo hned nato velmi tvrdě bojovat právě (pokolikáté už) s Ruskem (tentokráte sovětským), aby uhájilo svou existenci, a ideologicky nebylo divu, že sáhlo po slavných tradicích. Už roku 1921 vznikl ve Varšavě první pomník Napoleonovi na náměstí Powstańców Warszawy, jenže se během dvou let začal rozpadat a roku 1923 dostal císař Francouzů monument nový,  u Wyższej Szkoły Wojennej v ulici Koszykowej. Dílo sochaře Michała Kamieńskiego tam stálo do let po 2. světové válce, kdy muselo ideologicky pryč, do depozitářů v Muzeum Wojska Polskiego. V květnu tohoto roku byl ovšem na místě původního pomníku z roku 1921 na náměstí Powstańców Warszawy odhalen při příležitosti 190. výročí úmrtí (a 90. výročí odhalení pomníku č. 1)  pomník nový, vlastně replika toho č. 2, se soklem, na němž je nápis Velkému vojevůdci (víc o pomníku najdete v prolinku nadpisu). Místo (pokud je budete chtít navštívit), leží v půli cesty mezi Vislou a třídou Marszalkowska, jižně od parku s Hrobem neznámého vojína. V pruhu mezi parkovišti to není právě ideální prostor, ale tradice je tradice a ohled na ni slouží Polákům ke cti. Narozdíl od nás, kteří se návratu pomníku maršála Radeckého z Lapidária Národního muzea na Malostranské náměstí do míst parkoviště pro poslance nejspíš jen tak nedočkáme...

6 komentářů:

Theodor řekl(a)...

Krása nesmírná! :-)

Theodor řekl(a)...

P.S.: Nemyslím to ironicky. (Dodávám, abych někoho nepopletl.) Skutečně se mi moc líbí jak zasazení poprsí do podstavce, tak tvarování podstavce. (N.B.: Pěkný, vyvážený poměr všech stupňů, prosté, jemné a čisté ozvláštnění ve střední části, včetně vkusného zasazení desky, následná vyvyšující část s "korunou". Barevný kontrast kovu a kamene. - Lahůdka!)

jiri kovarik řekl(a)...

Já to jako ironii ani za mák nebral a pokud se mi něco nelíbí, tak okolí. Pomník samotný včetně fundamentu je chic a on "N" stačí; je to jak Erfurt 1812; všichni by měli vědět, o koho jde (byť pořady typu "Nikdo není dokonalý" potvrzují opak...)! :-)

Theodor řekl(a)...

Tak to by mne zajímalo, kdo za označení koho může písmeno "N" pokládat? - Kapitána Nema?
(Mimochodem, existuje vůbec ještě někdo další, u nějž stačí uvést jediné písmeno, aby bylo jasné, o koho jde? - Mne napadají už jen neskutečné postavy: Zorro, Superman, ... Např. věhlasné krasavice potřebují písmena dvě, politikové ještě víc.)

jiri kovarik řekl(a)...

Neexistuje, dokonce i bolševický V.I.L. na to potřeboval 3 písmena a sexuální filmsymboly mého mládí (B.B., C.C.) dvě...

Anonymní řekl(a)...

Důkaz, že moderní pomník nemusí být jen abstraktní koule či sestava hranolů, a že pomník může i oslavovat a ne jen želet padlých a obětí.
MiŠ