 |
| Scharnhorst |
A opět můj hřích, v zásobníčku (který už se prázdní) dlouho ležící příspěvek o napoleonských pomnících na trase od českoněmecké severní hranice směrem na Berlín...
MEZI BERLÍNEM A PRAHOU
Karel "Ahmad" Řezníček
Pokračující pojednávání o nejhezčích i nejošklivějších památnících a pomníčcích mě přivedlo k názoru, že by neměly zůstat stranou ani ty napoleonské, jež se nachází sice daleko za pomezím Čech, ale jsou relativně dostupné mezi Berlínem a Prahou. Ta relativita je dána tím, jak na dané trase pospícháte, neb je třeba opustit dálnici a putovat po Bundesstrasse 101, což je sice poněkud pomalejší, ale mnohem zajímavější a dle mé osobní zkušenosti i pohodovější. S trochou nadsázky máte tuto velice solidní tranzitní silnici prakticky jen sami pro sebe...
Začněme od severu, a ještě než opustíme německou metropoli, řekněme si, že už zde je spousta míst k navštívení, ať už jde o hrobku bojovné královny Louisy a jejího chotě Fridricha Viléma III. v zámeckém parku v Charlottenburgu, sochy týchž v městském parku Tiergarten, či místa posledního odpočinku dalších příslušníků dynastie Hohenzollernů v berlínském Dómu (mj. rekovnou smrtí u Saalfeldu proslulého prince Louise Ferdinanda). Po směru třídy Pod Lipami pak na tzv. Náměstí hrdinů naproti druhoválečné Pietě najdete pět soch pruské generality z let 1806 až 1815, Blüchera, Yorka, Gneisenaua, Bülowa a Scharnhorsta. Posledního ctili i soudruzi z NDR, a tak je jeho hrobka i okolí nejlépe zachovanou částí někdejšího berlínského Invalidenfriedhofu, jež dnes slouží spíše jako park a podobně to dopadlo i s mnohem menším Garnisonsfriedhofem, ale i zde lze stále dohledat např. hrob Lützowův, atp. Za návštěvu určitě stojí i Špandavská citadela, o niž se v dubnu 1813 i bojovalo a jejíž francouzská posádka se vzdala až po zničujícím výbuchu prachárny...
 |
| Grossberen |
Ale raději vzhůru dolů na „klasická“ bojiště, přičemž to první z 23. srpna 1813 je prakticky hned za hranicemi velkého Berlína. V bitvě jež pro historii přijala název městysu GROSSBEREN zastavil generál Bülow francouzského maršála Oudinota, snažícího se obsadit pruskou metropoli, a místní proslulá „pyramida“, připomínající tento střet je zanesena i ve většině obecných autoatlasů západně od této lokality. To, nakolik je nehezká, nebo naopak vkusně prostá, posuďte dle fotografických příloh, nicméně můj subjektivní pohled více potěšila věžovitá stavba stojící ve středu kruhového objezdu v samém centru jmenované obce. V té je možné nalézt i tzv. Válečný hřbitov, ale příznivce napoleonské éry dozajista zklame, neb je cele věnován obětem druhoválečných hrůz, kdy zde (podle národnostně pestré skladby zemřelých) patrně byl nějaký tranzitní či sběrný tábor. Dotazy po dalších upomínkách na rok 1813 zde, či v okolních lokalitách pak už zůstaly nezodpovězeny (přestože tam jistě jsou http://magnesamdal.de/page12.html), a tak dodejme, že už i tady si středem historického bojiště razí cestu dálnice...  |
| Dennewitz |
 |
| Torgau |
Pokročme tedy pár desítek kilometrů dále k jihu k Jüterbogu, či přesněji k DENNEWITZ, kde 6. září proti témuž Bülowovi (který Dennewitz dostal do hraběcího predikátu) neuspěl „Nejstatečnější ze statečných“, maršál Ney. Ani zde není úplně snadné nalézt v polích a lesích nějaké pomníky, minimálně v centru jmenované obce ale uspějete a co víc, najdete tu i poměrně hezkou muzejní expozici. Na její návštěvu se sice máte telefonicky objednat, ale mě k úspěch stačilo požádat místní hostinskou, jež je, či alespoň donedávna byla, i správkyní překvapivě bohaté a nápadité výstavky. Pokud jde o pomníčky, pak jich je zde v bližším či širším okolí oficiálně sedm (přičemž s ofoceným plánkem je možno je i poměrně snadno dohledat), ale jsou tu i další, jež by šlo označit za jakousi amatérskou lidovou (pi)tvořivost a spíše než pieta z nich čiší jakýsi místní folklór...
 |
| Dennewitzký pomníček, Gölsdorf |
Od Dennewitz lze pospíšit k dálnici a uhánět k Drážďanům (kde jsou na tamním bojišti snad jen tři pomníky: Moreaův, saských kyrysníků a nověji jakýsi „Baškirský“) a třeba stihnout ještě i Chlumec či Budyšín (jež také mají řadu svých pomníků, pomníčků a pamětních kamenů, ale ty bych ponechal na jindy, stejně jako Lipsko/Lützen či Jenu, které jsou při jednodenním severojižním tranzitu totálně z ruky). Doporučil bych spíše zamířit na Torgavu, či chcete-li TORGAU, neb i zde se na sklonku roku 1813 bojovalo, či alespoň intenzivně obléhalo. Při příjezdu od severovýchodu se navíc z nadhledu objeví nádherná scenérie (s dominantním zámkem na protilehlé vyvýšenině kopci) druhdy proslulého pevnostního města, jehož na onu dobu moderní opevnění vznikla právě z Napoleonova popudu a (jak místní v turistických brožurách přiznávají) z provinčního městysu se stal jeden z klíčů k ovládnutí Labe. Do vojenské historie se Torgava podruhé zapsala 25. dubna 1945, kdy se zde setkali Američané se Sověty, což tu také připomíná monumentální pomník...
Další cíl pak může představovat Míšeň, jež sice po vojenské stránce neproslula asi ničím, ale minimálně její historické jádro za návštěvu určitě stojí a velkou zajížďkou nebude ani návštěva zámku Moritzburg, jenž je nesmazatelně spojen s pohádkou Tři oříšky pro Popelku, a kde mj. naleznete expozici historických kočárů...
Žádné komentáře:
Okomentovat