BELLANGÉ, MALÍŘ BITEV A VOJÁKŮ

Červený kopiník z Bellangého uniformologické série

Joseph-Louis Hippolyte Bellangé (1800 - 1866), jehož třetí křestní jméno je uváděno často jako první, je u nás znám především dík sérii kreseb, převedených do barevných litografií a zachycujících vojáky, či spíše jednotlivé druhy vojska, v sérii takřka uniformologické; sám jsem jich mnoho v černobílé verzi ve svých knihách použil. Jako mnozí se i on věnoval z velké části napoleonským a revolučním válkám, jeho plátna na toto téma ale zůstala ve stínu jiných mistrů tehdejších i pozdějších, snad i proto, že malíři jako Lejeune, Gros, Yvon, Gérard, Meissonier či Detaille, atd., vytvořili bitevní výjevy mnohem plastičtější, dekorativnější a monumentálnější. Není to spravedlivé, spíš jde o doklad vkusu a zaměření jak galeristů, tak i autorů obrazových či obrazy provázených publikací z bouřlivých let koaličních válek. Přesto byl tento umělec, žák barona Grose, za svého života ceněn i oceňován: roku 1824 dostal medaili za druhé místo v kategorii historické bitevní malby, roku 1834 Čestnou legii (1861 byl povýšen na důstojníka tohoto řádu) a roku 1855 cenu na Pařížské světové výstavě. Pokud jde o bitevní výjevy, ztvárnil později i střety z Krymské války a z úspěšných roku vlády Napoleona III. (Alma, Magenta, Malachovská mohyla...). 
     Stylem se na první pohled lišil od výše uvedených umělců a několik jeho obrazů v pojetí figury silně připomíná způsob, jakým tvořili jeho současníci Raffet či Charlet: u všech třech válka a vojáci vyhlížejí poněkud odlišně od oficiózní malby; jsou jaksi neupravení, ne zcela comme il faut a tudíž realističtější, protože v jejich úctyhodných figurách, tvářích a postojích se skrývá cosi mezi leskem i bídou, francouzskou hravostí a mírnou karikaturou, v níž ale není směšnost, jen určité stržení pozlátka, po keterém se odkrývá jinak zastřená realita.

Dvakrát Bellangého granátník císařské gardy

     Vlohy zdědil tento Bellangé, Pařížan rodem, po otci Pierru Antoinovi, vynikajícím tvůrci uměleckého nábytku, dodnes nesmírně ceněného, a skutečně velkou "díru do světa" udělal roku 1834 obrazem Napoleonův návrat z Elby; právě za ten dostal onu Čestnou legii. Pracoval pak jako konzervátor muzea v Rouenu, kde stvořil dosti známé dílo Předvečer bitvy u Moskvy, plátno, na kterém si vojáci císařské gardy s obdivem a dojetím prohlížejí Napoleonovi právě doručený portrét jeho syna, Římského krále.

A dvakrát císař na koni, pokaždé na jiném...

Císař a voják, sentiment bez sentimentu...

     Pokud budeme pokračovat tím nejpozoruhodnějším roku 1857 namaloval Bojiště u Wagramu, minuciózní studii krajiny s vojskem obou stran a atmosférou, dávající tušit horký den plný střelby i hořících polí; v prvním plánu dojem podtrhuje až příliš realistický mrtvý kůň a motiv ošetřování raněných, z nichž se k jednomu sklání císař.

Bitva u Wagramu

     Stejně tvrdé jsou i centrální figury Návratu z Ruska, zachumlaný granátník, podpírající vychrtlou, strhanou ženu s nemluvnětem v náruči... Útok kyrysníků u Waterloo nemá nic z monumentálního plátna Philippoteauxova, je to změť mužů, kteří se spíš drápou, než ženou do svahu, na němž ještě není ani stopy po Britech, a zdnánlivě prostá kompozice tak působí mnohem věrohodněji.

Útok kyrysníků u Waterloo

     Podobné téma má i Garda umírá, jeho poslední plátno, kompozičně i podkladově velmi pečlivě připravované a dokončované už v horečkách, jimž malíř krátce nato podlehl.

Garda umírá

    Mohl bych takto pokračovat dál, raději ale nechám místo příkladům, dokumentujícím svrchu naznačené. Škoda, že výběr omezuje dostupnost zobrazení Bellangého děl, i tak je z nich ale patrné, že uměl malovat tak jako ti, kteří jej zastínili (Přehlídka v Tuilleriích je skvělým dokladem tohoto tvrzení).

Přehlídka v Tuileriích

 On je pro změnu převýšil dojmem autentictity, který jako by čerpal od skutečných válečných malířů napoleonské doby, Adama, Fabera du Faur, nebo Zixe, kteří armády provázeli a kreslili to, co na vlastní oči viděli...

Dvakrát loučení před odchodem do pole...

Plátno s prostým názvem Depeše

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Hravá Francouzská galantnost

Útrapy a nástrahy tažení navozující Přechod brodu

...a Vojákův návrat jako závěr bez komentáře