čtvrtek 27. října 2011

TURECKÝ GAMBIT

Někdy je třeba zapomenout na vážné věci a nechat se bavit dobrou knihou či filmem, což je stále těžší a těžší, nicméně výjimky se najdou. Nemusíte mít stejný názor, ale já se bavil už před lety historickou (či historizující) detektivkou, žánrem, který mám docela rád, jsou-li příběh a atmosféra dobré. Vůbec nemusí jít o napoleonské období (i když z toho detektivky existují a já nejméně dva příklady někde na blogu uvedl; myslím, že je najdete ve štítcích "tip pro nakladatele"), stačí zápletka, hrdina, vykreslení doby a to vše se mi podařilo už před pár lety najít v tuším pěti překladech ruského spisovatele Borise Akunina. Jeho románová série (bůhví proč ji přestal Albatros vydávat) má podtitul Dobrodružství Erasta Fandorina, zpočátku policejního koncipienta v Moskvě za dob vlády Jeho imperátorského Veličenstva Alexandra III., který se shodou velmi nemilých a dramatických okolností stane detektivem, používajícím deduktivní metodu, proslavenou Sherlockem Holmesem. V Případu Azazel Erast Petrovič (jak zní jeho jméno i se jménem po otci) zápolí s rodícími se anarchisty v Rusku i Anglii, doplatí na to osobní tragédii, a aby zapomněl, odejde jako dobrovolník  do rusko-turecké války (známé též jako bulharská osvobozenecká válka), konfliktu let 1877 a 1878 (ano, průsmyk Šipka, který v podobě pomníku
někteří z nás pamatují z krabiček cigaret, je právě z téhle války). Právě tady začíná chronologicky a dějově v pořadí druhý Akuninův román s názvem Turecký gambit. Kniha je sama o sobě kouzelná nejen prostředím, v němž Rusy vodí za nos rafinovaný špión z nejvyšších tureckých vojenských kruhů, ale i atmosférou ruského vojenského ležení, důstojnického sboru, generality, pestré směsice válečných korespondentů i nesmírně potrhlé dívky, před níž padají páni oficíři do kolen a která se ne a ne odtrhnout od Fandorina, jenž musí onoho Turka najít... Před pár lety sáhli do fandorinovských detektivek dva ruští filmaři a ten méně známý, D. Fajzijev (točil mj. ne příliš dobrého Admirála o Kolčakovi) zpracoval ve čtyřech epizodách právě uvedený, do války zasazený příběh. Dobré bylo, že Akunina nechal vypracovat scénář, čímž se film od předlohy příliš neodchýlil. Nedávno vyšel Turecký gambit na dvou DVD v českým dabingem i titulky v "trafikovém vydání"a já měl po shlédnutí pocit, že už jsem se dlouho tak dobře při oddechovém filmu nepobavil. Trochu směs verneovky, bondovky a mayovky, tak někdo tento snímek charakterizoval na serveru filmové databáze, což je výstižné, jen bych dodal, že je ve všem i trochu klukovské rozpustilosti Indiana Jonese. I když jiní leccos kritizovali, já budu právě toto chválit co do výpravnosti, zápletek, určité hravosti, úsměvného nadhledu i hereckých výkonů: nejen Fandorin a Varvara Suvorovová, ale i jejich soupeř si získali moje sympatie. Proč o tom píšu tady? Protože v záhlaví blogu stojí, že je o knihách a dalších věcech, které mě zaujaly.  Protože je také o válce, a i když z ní krom masakru ruských pluků či velitelských stanů a ležení mnoho neuvidíte (a reáliím lze leccos vytknout), budou před vámi občas pochodovat vojáci jak z cyklu Vereščaginových obrazů cyklu Turkestanskaja či Balkanskaja. Mimochodem a zcela nemilitaristicky: stejně tak se v trafikách a na stáncích objevila čtyřdílná série (2 DVD) jiného fandorinovského filmu Státní rada, tentokrát v režiji Filipa Jankovského, kde Fandorina hraje Oleg Menšikov a jeho protihráče Nikita Michalkov (oba známí z hlavních rolí dvou dílů Unaveni sluncem, který Michalkov i režíroval); i ten stojí zato, byť už rozhodně tak hravý není, neboť tu jde o dost vážné věci, o zvolna se rodící přízrak hrůz, jež o mnoho let později přinese bolševická revoluce... Pokud by vás zaujal sám autor předloh, má skvělé webové stránky v angličtině a ruštině, z nichž na těch ruských máte volně stažitelnou verzi zhruba sedmi či osmi jeho knih (http://akunin.ru/main.html), musíte ovšem zápolit s azbukou... A abyste věděli, do čeho jdete, jestli půjdete, přikládám trailer z youtubu, přičemž pro lepší rozlišení vkládám adresu na youtube do prolinku nadpisu. Příjemnou zábavu!

4 komentáře:

Theodor řekl(a)...

Přiznám se, že jsem všechny tři zmíněné snímky před několika lety viděl v originále. Tedy ne že bych byl takový znalec a filmový labužník, ale prostě nebyla k mání verze s titulky. První byl právě Turecký gambit (http://www.csfd.cz/film/195307-turecky-gambit/) a kvůli němu jsem pak také vyhledal zbývající dva. Přesně totiž, jak píšete („...já měl po zhlédnutí pocit, že už jsem se dlouho tak dobře při oddechovém filmu nepobavil (…) budu právě toto chválit co do výpravnosti, zápletek, určité hravosti, úsměvného nadhledu i hereckých výkonů...“), i mne zaujala směs dobrodružství, detektivky a komedie.

Tyhle pokusy bývají dost nebezpečné a ne vždy končí úplně dobře. Viz film Napoleon a já (http://www.csfd.cz/film/228351-napoleon-a-ja/), který se sice – podle mého soudu – také vyznačuje několika dobrými hereckými výkony i výpravností, ale snaha o „poselství“ šla proti jeho komediálnosti, jejž nakonec bylo poskrovnu. Turecký gambit pro mne však byl příjemným překvapením; mimo jiné i proto, že jsem se obával, že po rozpadu Sovětského svazu upadne ruská kinematografie pro změnu do směsi šovinismu a špatných akčních filmů amerického střihu, a toto byla známka naděje s pečetí původnosti.

Státní rada (http://www.csfd.cz/film/198859-statni-rada/) mne kupodivu tolik nezaujal; snad to bylo tím, že vážnost námětu byla v napětí s určitou hravostí pojednání. (Mimochodem, překlad Статский советник = „státní rada“ není zcela přesný, přídavné jméno tu nemá co do činění se státem, nýbrž se zasvěceností, tudíž spíše: „tajný rada“.) Nejméně se mi líbil Aзазель (http://www.csfd.cz/film/121168-azazel/) – nemohl jsem dostatečně ocenit přízračnost odkazující často na Bulgakovova Mistra a Markétku kvůli nedostatečné znalosti jak ruštiny, tak díla.
TG

jiri kovarik řekl(a)...

Souhlasím takřka do písmene, včetně Azazela!!!

Theodor řekl(a)...

Chtěl bych se obrátit s jedním DOTAZEM na všechny, kteří film viděli: Existuje nějaký věcný důvod - tedy ne pouze líbivost - názvu? Název „Turecký gambit“ se mi líbí, ale teprve nyní jsem si uvědomil, že netuším, o čem vlastně vypovídá. Gambit, vztaženo mimo šachová pole, by znamenal, že půjde o počáteční oběť (někdo obětuje někoho nebo něco, ne sebe), která je však činěna s výhledem na budoucí zisk. (V šachu se jím rozumí „zahájení, ve kterém hráč obětuje materiál, aby dosáhl nějaké poziční výhody, zostření hry nebo znepřehlednění postavení“. V politice a vojenství se takto prý označuje „riskantní postup, kdy jedna ze stran - ač by nemusela - vsadí všechno na "jednu kartu" a přejde do konfrontace s nejasným výsledkem při vědomí toho, že ji čeká buď výhra a velký zisk, nebo prohra a katastrofa“.) „Turecký“ pak může znamenat, buď že je učiněn Turkem, anebo že je použit v boji proti němu, tak říkajíc „na tureckém poli“.
Kdo, podle vás, zahájil gambitem, proti komu, a v čem ta oběť či risk spočívaly?

P.S. k těm komentářům na www.csfd.cz: Na každém z nich je něco pravdy. Zajímavé, že s Cervenakem bych nejvíc souhlasil (poznámka o rázu filmu a o dopadu způsobu snímání na celkové vyznění) a současně nesouhlasil. (Pokud jde o srovnání s těmi dvěma jím zmiňovanými filmy, je tomu právě naopak, a to proto, že Turecký gambit se nesnaží o nic víc, než čím je – netváří se jako historický ani nezneužívá historii k vyprávěnkám o „ruském člověku“. Ostatně, to byl ten důvod, proč jsem si vzpomněl na film Napoleon a já – tam jako by chtěli k veselohře připojit ještě ideové poučení a výsledku tím ublížili.)
TG

jiri kovarik řekl(a)...

Ve filmu je název akcentován asi víc než v knize, já ho vnímal spíš jak akci "zlého" pašy...
Co se "Napoléon et moi" týče, dost mě zklamal, byť považuji D. Auteuile za velkého herce. Přesněji scénář mě zklamal, takový trochu odvar na téma Gepard či Markýz de Grillo, tedy z věcí mnohem lepších. Ano "N" byl bezpochyby (řečeno s Ilfem a Petrovem) Velký kombinátor, a také mystifikátor, ale tady to byly věci trochu za vlasy přitažené.