pátek 15. července 2011

BASTILU JSME ZBOURALI, POSTAVÍME SLONA!

Poněkud mne překvapilo, jak vytrvale se co do počtu komentářů blogových příspěvků drží na prvním místě příběh o pádu Bastily a počátku Francouzské revoluce, a Michal Šťovíček, autor mj. na několik pokračování zveřejněné historie války ve Vendée, mě navíc inspiroval tím, že mi poslal příspěvek, který s Bastilou souvisí a bude za pár řádků vložen. Jeho k tomu pro změnu vedly nedávné články o pomnících (v nichž budeme pokračovat)... Bastila také byla svým způsobem pomník, alespoň pro revoluční vůdce, leč jako symbol všeho, co mělo být zbouráno, musela být zbořena i ona, což se začalo provádět nedlouho po jejím tzv. dobytí nadšeně, energicky a rázně, až z ní nezbyl na kameni kámen a dnes na pařížském Place de la Bastille jen bílé kamenné obrysy v dlažbě náměstí vykreslují části půdorysu (pomineme-li stanici metra, kde uvidíte kus základů). Revoluční nadšení nicméně nebylo důsledné a v zemi jaksi zůstal pozůstatek jedné vížky z vnějšího opevnění areaálu Bastily, pojmenované paradoxně Tour de la Liberté (Věž svobody). Těch pár kamenů o sto let později přenesli 
 a pěkně srovnali pár stovek metrů blíž k Seine na minináměstíčku Place Henri Galli na rohu Boulevard Henri IV. a Quai Henri IV., kde deska hlásá, oč jde... Když uplynula od pádu Bastily zhruba dvě desetiletí, začal poměrně nedávno korunovaný císař Francouzů uvažovat, co na místě bývalé pevnosti zbudovat, a dospěl k velmi paradoxnímu řešení, které nicméně stále má své paralely a následovníky (viz nahrazení Stalina na pražské Letné kyvadlem...). A tady se dostáváme k Michalovu příspěvku:

SLON SEM, SLON TAM...
Michal Šťovíček
V souvislosti s probíhající diskuzí o pomnících jsem považoval za aktuální vmísit se s příspěvkem o jednom bezpochyby dosti kuriózním pomníku. Redakce webového periodika La France pittoresque (Malebná Francie) jej loni vyštrachala v archivech z r. 1904. Ale úvodem něco neválečného z Prahy - pochopíte proč:
Asi málokdo už ví či pamatuje, že v Praze stával restaurační pavilon v podobě obrovského železobetonového slona, vytvořeného akademickým sochařem Karlem Novákem, Myslbekovým žákem. Byl zvláštní - v jeho útrobách se jedlo, pilo, tančilo a zpívalo. Tento slon s restaurační místností v trupu byl postaven pro reklamní účely Pražského měšťanského pivovaru na výstavě  obchodní a živnostenské komory v roce 1908 na pražském výstavišti. Nesl na hřbetě ještě tři velké pivní sudy se symbolickým patronem pivovarníků, sedícím na nejvyšším z nich. Po skončení výstavy jej koupil sedlecký hostinský Šenk od měšťanského pivovaru a nechal jej přestěhovat do své výletní restaurace v Sedlci (dnes Praha 6). Brzy se slon stal atrakcí všech cestujících projíždějících vlakem, zejména děti jej nedočkavě vyhlížely z oken vagónů. Když se začal rozpadat, zaráželo to všechny cestující včetně cizinců přijíždějících do Prahy, neboť nemohli pochopit, jak je možné nechat takovou raritu zpustnout. V padesátých letech byl slon již v dezolátním stavu, zadek probourán, do vzduchu vyčnívaly již jen ohnuté železné nosníky. Podle údajů pana Pivoňky přispěli k devastaci na konci druhé světové války Vlasovci, když slona ostřelovali z oken hostince. Poškodili nejen zadek, ale i břicho. Tehdejší hostinský Pivoňka nechal po válce břicho opravit, avšak na nákladnější a obtížnější obnovu zadní části již nedošlo, neboť mezitím zemřel pracovník provádějící opravy. Marně žádal pan Pivoňka představitele obce, aby byl slon zachován. V r. 1969 bylo rozhodnuto o jeho likvidaci. V témže roce zemřel i sám hostinský Pivoňka a trosky slona byly odstraněny v r. 1974.
 A teď k tomu francouzskému slonovi, o němž se v r. 1904 psalo zhruba toto:
„Ihned poté, co naši otcové dobyli Bastilu, jali se pomýšlet na vztyčení pomníku na místě bývalé pevnosti. Závažnější události však záhy odsunuly plány na pomník do pozadí a znovu se jich chopil až Napoleon. Právě na místě Bastily hodlal zprvu vztyčit Vítězný oblouk Velké armády. Institut mu však úmysl rozmluvil. Napoleon psal 9. května 1806 ze Saint-Cloud tehdejšímu ministrovi vnitra: „ Pane Champagny, po všech nesnázích s plány na umístění Vítězného oblouku na místě Bastily souhlasím s jeho umístěním u brány Chaillot na Etoile s tím, že Vítězný oblouk na místě Bastily bude nahrazen vzhlednou kašnou podobnou té, která se začne budovat na náměstí Svornosti (Concorde).“
Císařův úmysl konkretizoval dekret z 9. února 1810: „Na místě Bastily bude vztyčena kašna v podobě bronzového slona ulitého z děl ukořistěných vzbouřeným Španělům; slon bude na hřbetě opatřen věží kdysi používaných tvarů; ze slonova chobotu bude tryskat voda. Vše bude probíhat tak, aby tento slon byl dokončen a odhalen veřejnosti nejpozději 2. prosince 1811.“ Zdá se, že Napoleonovi nebyl znám projekt p. Ribarta z r. 1758 na pavilon v podobě triumfálního slona ke slávě krále (Ludvíka XV.)...
Tak nějak měl vypadat slon na náměstí Bastily
Lze se spolu s p. Gourlierem (architekt Charles-Pierre Gourlier, 1786-1857) domnívat, že císaře „po vjezdu do Berlína upoutaly hodiny s tímto motivem v pracovně pruského krále“? Přirozenější by bylo pokládat jej za vzpomínku na egyptské tažení a narážku na sen o dobytí Indie. Zde v této záležitosti jiný Napoleonův dopis z 21. prosince 1808 tehdejšímu ministrovi vnitra: „Pane Cretete, z novin jsem se dozvěděl, že jste položil základní kámen kašny na místě Bastily. Předpokládám, že slon bude stát uprostřed prostorné vodní nádrže, bude velice pohledný a tak rozměrný, aby bylo možno vstupovat do věže na jeho hřbetě. Aby bylo zřejmé, jak v antice tyto věže na slony umísťovali a jak se sloni používali. Pošlete mi plány této kašny.“ Dále císař doporučoval, aby se architekti „dohodli se znalci starožitností a s vědci“. 
Pohled do sloního břícha...

Názory Institutu na tento nový projekt se různily. Denon jej schvaloval, Fontaine jej zavrhoval. Práce však přesto začaly v r. 1806 pod vedením architekta Cellériera, jehož v r. 1808 vystřídal Alavoine, který si přizval sochaře Pierre-Charlese Bridana a nechal mu zhotovit sádrový model slona v délce 50 stop a výšce 45 stop. Dekret z 24. února 1811 nařizoval použít na pomník bronz z děl ukořistěných u Friedlandu. Chystané odlévání však zarazila Restaurace.

Slon jakožto symbol císařství byl ihned zavržen. Ministr vnitra nařídil 4. července 1815 zastavit práce a uložil Bridanovi, aby předložil jiné plány na zkrášlení náměstí přejmenovaného mezitím na Saint-Antoine. Bridan navrhl několik témat z antických bájí a „Jeho Veličenstvo Ludvíka XVIII. na trůně, udílejícího věnce a odměny vědám, průmyslu a obchodu“.
Celkem bylo předloženo a vzápětí zamítnuto na čtyřicet návrhů a ministr vnitra posléze 7. prosince 1825 přenechal realizaci kašny městu Paříž.
Prefekt departementu Seine de Chabrol „dar“ přijal, neboť měl již představu kašny v podobě alegorické sochy Paříže, obklopené šesti řekami a šesti koráby. Omezený rozpočet a červencová revoluce však vše opět odsunuly do pozadí. Zákon z 20. března 1833 posléze nařídil vztyčit na náměstí Bastily sloup, který tam od r. 1840 stojí dodnes.
Sádrový model slona však nadále stál od r. 1814 na místě dnešní budovy Opéra-Bastille a čekal na rozhodnutí o svém osudu.
 Victor Hugo do jeho útrob umístil jednu ze scén svých Bídníků. Stavbu obdivovali všichni venkovští návštěvníci Paříže, avšak obyvatelé v jejím sousedství si stěžovali, že slouží za útulek zlodějům a jiné spodině. Přesto stála na svém místě tak dlouho, neboť úmysl o jejím definitivním zbudování nebyl nikdy definitivně opuštěn, jednalo se jen o její umístění jinde - padaly návrhy na esplanádu Invalidovny, na vršek Vítězného oblouku atd. Prefekt proto zřídil funkci hlídače slona, jíž byl pověřen občan Levasseur. Pobíral 800 franků ročně a po revoluci r. 1830 se obrátil na prefekta o uznání svých revolučních zásluh a o penzi. Neobdržel odpověď, zůstal však v úřadě až do 19. června 1846. Tehdy prefekt nařídil demolici slona, který již hrozil zřícením a sloužil jen za útulek krysám ze Svatomartinského kanálu. V září 1846 již po slonovi nebylo ani stopy.

6 komentářů:

Theodor řekl(a)...

No tak ono to množství komentářů zas tolik překvapivé není vzhledem k tomu, že se věci hned zkraje chopili dva zdatní diskutéři a jeden šťoural se k nim posléze, když už vše utichlo, ještě přidal. Jmenovat netřeba, každý si to může najít. Jakmile počet příspěvků dosáhne určité „kritické meze“, těžko jej pak předhánět. Koneckonců z hlediska založení dnešní civilizace jde o událost jejího povstání, takřka mythickou – znamení zrodu, není tedy divu, že zaujme a točí se kolem ní spousta fundamentálních idejí a představ; šťouchnout do ní, vyvolá vždy otřesy.

Slon je skvělý nápad a díky panu MiŠ za článek o obou, pražském i pařížském! To zaujetí Císaře tlustokožcem (i kašnami) patrně nepramení jen z mámení Orientu, natož ze setkání s tak obyčejnou věcí jako hodiny, byť Fridricha Viléma (motiv slona byl v té době, tuším, docela oblíbenou ozdobou sloupkových časoměrů). Hledal bych v tom jednak odkaz ke Karlu Velikému, který byl neméně nadšen tímto darem bagdádského chalífy Háruna al-Rašída a zamýšlel si jej vložit do erbu, jednak obdiv k dalšímu z věhlasných dobyvatelů – Hannibalovi. Dokonce zvažoval, zda dát císařství do znaku orlici, lva či právě slona. Řekl bych, že Napoleonova obrazotvornost byla vůbec značně ovlivněna jeho ranou, mladickou četbou.
TG

Theodor řekl(a)...

PS: Když tu padla zmínka o těch nejkomentovanějších článcích, napadlo mne podívat se na stav žebříčku a všimnul jsem si, že se v něm dva tituly 2x opakují. Stav k 1. červenci 2011 byl následující a ani ten aktuální patrně pořadím nezamíchal:

Stav 10 NEJ k 1.7.2011

(1) Dobytí Bastily (13.7.2010)
... 58 komentářů
(2) Kdyby bylo... aneb otázky do pranice (9.3.2011)
... 46 komentářů
(3) Václav Klaus a 100 000 uražených (11.3.2011)
... 33 komentářů
(4) Napoleon a jeho lásky (30.11.2010)
... 31 komentářů
(5) Kým je pro vás Napoleon? (potřetí) (30.1.2011)
... 30 komentářů
(6) Bída učebnic dějepisu (9.2.2011)
... 29 komentářů
(7) Boj o knihu, kterou… (11.6.2011)
... 29 komentářů
(8) Kniha, která mě přivedla k Nap. (20.5.2010)
... 27 komentářů
(9) Napoleon Abela Ganceho (7.4.2011)
... 27 komentářů
(10) Války ve Vendée (1) (18.4.2011)
... 27 komentářů

jiri kovarik řekl(a)...

Možná jsem byl nepozorný při sestavování žebříčku, ale opakování má logiku, je-li něco víckrát (2x29, 3x 27), pak nemohu dát pořadí např... 7,8,9, prostě se ddělí o místo

Theodor řekl(a)...

Jenže já mluvil o něčem jiném: "dva tituly se dvakrát opakují". Když letmo hodíte očkem po tom levém sloupci, snadno to zjistíte. Řeč nebyla o dělení se o místo: Pořadí 1-2-3-4-5-6-6-6(nově: Nejkrásnější a nejošklivější pomník, 23.6.2011, 29 komentářů)-7-7-7(po 27 komentářích) by nijak nevadilo.

jiri kovarik řekl(a)...

Aha..., sorry..., raději jsme to vrátil k 1/7/2011... dík

Theodor řekl(a)...

No, tedy ... učebnice jsou sice již jen jednou bědné, ale Napoleon zůstává dvakrát zaláskovaný. ... Nechme to už raději tak, ať se tento článek nedostane také do 10NEJ. :-)