pondělí 18. července 2011

SPARTAKUS: KREV A PÍSEK

Občas se mi tady stane, že mám v plánu úplně jiný článeček nebo příspěvek a okolnosti to změní. Těmi okolnostmi míním, že narazím na věc, která mě zaujme, nebo se mi líbila, a doufám, že vás osloví, případně, že ji sice znáte, máte ale obdobný názor. Pro příjemce tv. kanálu HBO nebo brouzdaly po downloadových filmových serverech pochopitelně není ničím novým, pro konvenční tv. diváky zůstává nedostupnou věcí, leč majitelé kabelovek se mohly od minulé neděle večer těšit na Markýze z prvního dílu tv. serie s názvem Spartakus a s podtitulem Blood and Sand (Krev a písek). Když jsem tuhle sérii před zhruba čtyřmi měsíci získal, neočekával jsem víc než opakování velkofilmů s Kirkem Douglasem či Gotanem Visnjcem, což je trochu na jedno kopyto, neboť oboje vychází z románu Howarda Fasta, levicového amerického autora; proto jsme ostatně (nikterak špatnou) verzi s Kirkem Douglasem mohli my dříve narození vidět i na socialistickém plátně. Jenže chyba lávky, místo epického a učebnicového příběhu o tom, jak gladiátoři málem srazili Řím na kolena, tu bylo cosi jiného, příběh (jak jinak než z 99 % fabulovaný, neboť se o Thrákovi Spartakovi před onou rebelií ví tak málo, že je to doslova nic...) muže z pomocních vojenských sil v Thrákii, kterého Římané v osobě legáta Gaia Claudia Glabera (historická
postava) podvedou, pak i se ženou zajmou a prodají (každého zvlášť) jako otroky. Onen Thrák se dostane do ludu, gladiátorské školy, Lentula Batiata (opět muž, který žil; krom něj je tu ještě z historických postav Gal Crixus, pokud jde o gladiátory a ty na jejich straně); tady se odehrává třináct epizod první série, končící právě legendární vzpourou v Batiatově škole. Nepřeženu, když řeknu, že každá epizoda je mistrovsky nabitá dějem, zvraty, skvěle napsanými a výtečně zahranými postavami i atmosférou oné římské dekadence, projevující se zápasy na život a na smrt, intrikami i erotickými momenty, které mají ve scénáři i kameře svůj smysl a nejsou samoúčelné. Krev a písek je skutečně dokonalý podtitul, krve zde teče neuvěřitelně, avšak v takové podobě, že se v ní neutopíte; režie i kamera se až nápadně (a sympaticky) inspirovaly obrazy slavného a poměrně nedávného filmu 300 o bitvě u Thermopyl... Ostatně, chce-li víc, zabruste na stránky společnost Starz, která sérii vytvořila a vskutku se má čím chlubit: http://www.starz.com/originals/spartacus
Trochu se musíte proklikat, protože tu vévodí další pokračování, série dvě s názvem Good of the Arena (Bohové arény). Vlastně to není pokračování, tím mělo být ono proslulé povstání, jenže Andy Whitfield, přestavitel Spartaka, po dokončení první série velice vážně onemocněl a čekalo se na jeho uzdravení, proto šest epizod Bohů arény jde před Spartakovo zajetí a vypráví, jak se z Lentula Batiata stal to, čím pak byl... A znovu podotýkám, i toto se velice povedlo. Obě série napjatě sledovala také moje choť, která není příznivcem ani válečných, ani masakrových filmů, a rozhodně to nebylo kvůli mužným tělům v aréně. Pokud jde o třetí sérii s názvem Vengeance, Pomsta, je ohlášena na roku 2012, bohužel však bez Andy Whitfielda, jehož nemoc se ukázala jako víc než zlá; po dlouhých úvahách a výběrech jej má vystřídat  jiný Australan, Liam McIntyre... Do prolinku vkládám jeden trailer z youtube, pokud sérii neznáte, a prozradím, že si obě můžete postahovat přes http://movie-library.cz/film/286337-spartacus-gods-of-the-arena-tv-serial/ a http://movie-library.cz/film/277590-spartacus-blood-and-sand-the-motion-comic-tv-serial/ jen vám dá trochu práce najít verze s českými titulky, pokud je potřebujete...

11 komentářů:

Euro-Phila řekl(a)...

Nesdílím s Vámi názor, že série je tak báječná. Je to vynikající večerníček pro dospělé, někdy až přespříliš "vyšperkovaný" a některé scény jsou dost nerealistické. Nicméně příběh drží pohromadě, scénář zajímavý. Kdyby se ubralo u každého dílu cca 10min, nebylo by to naškodu. Celou sérii jsem viděl cca před rokem. Mohu doporučit jako oddychovou podívanou, do zlatého fondu ho ale nezařadím.
J.R.

jiri kovarik řekl(a)...

To je vaše právo a já nejsem filmový kritik :-), beru věci spíš pocitově, ale vyšperkovanost a nerealističnost nepokládám za důvod, to bych ze zlatého fondu musel vyakčnit skoro všechno (z toho, co zde bylo Třemi mušketýry počínaje a Abelem Gancem konče). Deset minut by se mohlo ubrat a je samo o sobě skvělé, že tak málo. Jenže ubrat se dá všude, když vlezeme do žánru historických veleděl, ani Markétě Lazarové, Údolí včel či Andreji Rublevovi by to neškodilo. Prostě mi dopřejte panem et circenses... :-)

Martas řekl(a)...

Mně se tenhle Spartakus také moc líbil. Jak je uvedeno výše, je to večerníček pro dospělé, ale skvělý. Také se musím přiznat, že jsem překvapen, že se líbil i mému oblíbenému autorovi.
M.

jiri kovarik řekl(a)...

Je to na historii skvěle naroubovaná fikce, s dobrými charaktery, obsazením (zejména Batiatus a jeho choť jsou dokonalí), vygradovanými zápletkami a gladiátorskými zápasy, které vycházejí z toho, co se o gladiátorech ví. Mám raději tyhle na historii naroubované příběhy, než seriály typu "Tudorovci", či nedej pámbu "Borgiové" (hezky obsazené, Jeremy Irons tam je skvělý, ale holt označení "historical soap opera" tady sedí), které si s dějinami dělají, co se jim zlíbí. Takže ano, možná je to to pro někoho večerníček pro dospělé, ale v kvalitě Křemílka a Vochomůrky, tedy v hodně vysoké!!! :-)

Martas řekl(a)...

Mně se líbí i ti Tudorovci (dobrá kostýmní šou), ale je pravdou, že všichni ostatní představitelé Jindřicha VIII. byli věrohodnější. Borgiové jsem ještě neviděl, resp. neviděl jsem ty nové. Před mnoha lety ve slovenské verzi běžela asi třídílná miniserie Borgiovci. Tenkrát jsem byl nadšen, ale nevím, co bych tomu říkal dnes.
M.

jiri kovarik řekl(a)...

No, oni jsou Borgiové dobří, dokud se nepodiváte, jak to doopravdy bylo, ale pravda, tohle už dělal Dumas, že události zpřeházel, aby to bylo dramatičtější. A kromě Jeremy Ironse jako papeže Alexandra je tu ještě francouzský král Karel VIII., ten mě nadchnul, a jeho vojsko taky...

Euro-Phila řekl(a)...

Taknějak pořád nevím, co ještě říct. Když jsem ho viděl poprvé, taky jsem z něto "učůrával", ale s odstupem času mi nepřijde až tak skvělí. Třeba na to budete mít s odstupem času stejný názor.

jiri kovarik řekl(a)...

To je naprosto normální proces. Mám výhodu, viděl jsem obě série jen jednou :-) a otázkou je, zda ji budu mít čas prohlížet podruhé. Ona je to filozofická otázka pro čtenáře a komentátora jménem Theodor, který by upozornil, že "skvělý" je (jako jiné pojmy) věc dvou tváří, relativní či absolutní. Absolutně skvělý bych nedal, to by znamenalo špičku v historických (či historizujících) sériích či filmech, relativně skvělý ale ano (ve srovnání s Tudorovci, Borgii a dalšími, které dopadly ještě hůř, byť třeba mají lepší sledovanost).

Theodor řekl(a)...

Vidím, že Spartakus se stále drží mezi nejčtenějšími příspěvky, tak raději reaguji na tu zmínku o „filosofické otázce pro mne“, aby si snad někdo na jejím základě neučinil mylný dojem o mém smýšlení.

Tohle by podle mne nebyl zrovna problém relativních vs. absolutních měřítek (jsou-li vůbec jaká v lidském dosahu). Ten problém se naléhavě klade u praktických otázek, tj. týkajících se jednání, protože tam je obtížné zůstat u tvrzení: „Tehdy a tam uznávali taková pravidla a my se zase řídíme makovými.“ Jednoduše proto, že na sebe narážejí lidé vyznávající odlišné mravy a obyčeje, a nechtějí-li spor řešit násilím, potřebují se nějak domluvit. Takže je třeba také rozhodnout, která dostanou v konkrétním případě přednost a proč.

U estetických soudů není, naštěstí, věc tak vyostřená. Každý žánr má jistě svá měřítka, na jejichž základě můžeme posuzovat lepší a horší dílo. Dále se však někdo může domnívat, že např. tragedie jako žánr je hodnotnější než horor a vznikne potíž, zda a jak lze porovnat nějakou špatnou tragedii a dobrý horor. Podle mne šlo v tomto případě spíše o vyjasňování toho, zda posuzujeme hodnotu či pokleslost žánru, anebo kvalitu díla v rámci daného žánru.
TG

jiri kovarik řekl(a)...

Vrtá mi hlavou, proč se drží tak dlouho, to bych nečekal, i když pokládám obě série za velmi povedené. Gladiátoři jsou asi populární, snad ne proto, že zábava v cirku či ludu je předobraz někdy až do šílenství, rvaček či hysterie přerůstajícího zaujetí pro hokej, fotbal a jiné masové hry... Ano, žánry jsou velmi klíčová věc, nebudu srovnávat tohoto Spartaka s Shakespearem, neboť bych od prvního písmenka motal hrušky s jablky. A nelze sestavit žebříček žánrů... Takže ano, líbilo se mi to, profesionálně skvěle udělané po všech stránkách... a je mi sympatické, že ti, co to produkovali, čekali natolik, jestli se Andy Whitfield uzdraví, že druhou sérii pojali jako návrat v čase zpět... Neuzdravil, teď v září zemřel. Berme Spartaka jako špičku v žánru historických filmů či sérii s tím, že opět mužemě rozlišovat podsekci historii rekonstruující (např. John Adams) a dramaticky fabulační, dobrodružnou, případně fantaskní... Mimochodem, Hra o trůny (Game of Thrones) si zaslouží taky pochválit, chystám se na to.

Anonymní řekl(a)...

Souhlasim s p.Kovaříkem je to moc povedený seriál a co se týče písně ohně a ledu (Game of thrones 1.Díl)je to fantasticky zpracované ale kniha je přece jenom mnohem lepší.Všem bych doporučil film Ironclad z období středověké Anglie moc povedený kousek.