úterý 18. října 2011

PEVNOST BERNARDA CORNWELLA

Zatím se na tomto blogu nestalo, že bych se vracel ke knize, o které se zde už psalo, snad proto, že mi něco podobného připadalo jako nedostatek invence, nápadů, nošení dříví do lesa a reklama, založená na opakování. Jenže člověk nemá nikdy říkat nikdy a mně nezbývá než udělat výjimku a k jednomu dílu se vrátit, což bezpochyby nebude návrat poslední (protože takový Chardignyho Člověk jménem Napoleon si to bezpochyby zaslouží). Důvodem není nic z výše uvedeného, jen skutečnost, že jsem knihu zde anotovanou a vyšperkovanou ukázkou i historickým doslovem stihl v uplynulém týdnu přečíst. To se mi občas stává, že knihu i dočtu, ani takový úspěch ale za můj návrat nemůže. Prostě mě upoutala víc než mnohé jiné a hodně překvapila tím, co jsme v ní našel. Jde o Bernarda Cornwella a jeho román jménem PEVNOST, i když románem v pravém smyslu vůbec není. Pokud jste dosti obsáhlou anotaci (z 23. září t. r.) o něm přeskočili, vkládám adresu do prolinku a už se vrátím konečně k meritu věci.

Začínal jsem tuhle knihu číst s vědomím, že jde o jednoho z mých oblíbených autorů, a popravdě jsem čekal další poutavý příběh s dobrými reáliemi ve stylu série o Richardu Sharpovi, či něco na způsob Cornwellova Azincourtu, jenže ouha, tohle je o dost jiný Cornwell, mnohem lepší, hlubší, nutící k přemýšlení i úvahám, byť to všechno na mne mělo nevesele skeptický dopad. Jádrem příběhu (více o tom v uvedené anotaci a skrze prolink) je ke konci se chýlící válka amerických osad za nezávislost a proti britské tyranii (tak se to v učebnicích píše...), konkrétně jedna epizoda, k níž došlo nedlouho před bitvou u Yorktownu (což byl, řečeno na okraj, střet, který definitivně rozhodl o samostatnosti USA). Jde o útok miličních sil, námořní pěchoty a loďstva státu Massachusets na pomalu vznikající pevnost v ústí Penobscotského zálivu, hájenou hrstkou britských vojáků a několika málo loďmi, o útok obrovské přesily na opevnění, které ještě nebylo obranyschopné, a přesto se ubránilo. Proč se ubránilo, to je na tomto románu tím nejzajímavějším, neboť nemalé drama celého příběhu postavil Cornwell na na střídání pohledů do amerického i britského tábora. Tohle střídání, v němž je jen pár fiktivních postav, neboť autor si vystačí s těmi reálnými, jimž jeho kumšt dává barvu i život, náhle (jak sami zjistíte) posunuje celý příběh někam výš a jaksi mimo čas. Najednou jde (jako mnohokrát v životě v jakékoliv době a nesčetně situací) o sobeckost, marnovost, nabubřelost, plané leč okázalé vlastenectví, které je jen pózou, zakrývající neschopnost, egoismus, strach, nerozhodnost i vady charakteru, to pro stranu americkou. Protipólem je britská hrstka disciplinovaných a profesionály vedených vojáků, jejichž velitelé se řídí vštípeným kodexem cti, naučenými vojenskými zásadami a tím, co je shrnuto do jednoduše složitých slov "služba králi". S rostoucím zaujetím sledujete protiklad mezi sebevědomým amatérismem vlastenců, z jejichž patriotismu začínají zbývat jen nemohoucnost, slova výmluv, a profesionalismem, v němž je hlavní a zdánlivě podstatně méně vznešenou ideou služba s povinností. Čím víc se blížíte ke konci knihy, tím víc z jednání amerických aktérů prosakuje politikaření, a když si pak přečtete historický doslov, dolehne na vás trochu smutku, kterak a proč se ze sice váhavého a neschopného, ale přece jen nikoliv nejhoršího komodora Saltostalla stane obětní beránek oné obrovské katastrofy, jíž celá expedice skončila. A jak se z neschopně namyšleného sobce Paula Revereho může stát národní hrdina, jenž má dodnes místo v dějepisných učebnicích na  školách v USA. Naznačený protiklad staví Cornwell na kontrapunktu páru v anglosaském světě známých historických postav, což hlásá hned v úvodu knihy motto ze dvou slavných básní... Jde o už zmíněného Revereho a mladého poručíka Johna Moora, později generála, který padl roku 1809 v galicijské La Coruni. Tahle Cornwellova kniha má ještě jeden klad, překlad do češtiny, a smekám klobouk před tím, jak se Jiří Beneš popasoval s tím nesmírným kvantem vojenských i námořních reálií, jimiž autor svoji knihu vyšperkoval.

Je těžké tuhle knihu k něčemu přirovnat a zařadit její styl. Spíš jde o beletrizovanou literaturu faktu, v níž se onen románový prvek projevuje jen v nepodstatných fiktivních postavách a důraz klade na pohled do nitra historických postav, do jejich motivů, myšlenek i příčin jednání. Pokud pátrám v paměti a hledám podobný příklad, napadá mě jen (s vědomím, že to není zdaleka srovnatelné) román Michaela Shaary The Killer Angels, o bitvě u Gettysburgu, vydaný před lety u nás pod názvem Andělé smrti, jenže Cornwell jde dál a boří legendy, jimiž historie oplývá. Někdo by mohl říci, že se autor dopustil velké zlomyslnosti, neboť je to Brit žijící v USA... Možná ho to ovlivnilo, ve volbě tematu bezpochyby, alespoň u mne ale potvrdil dlouho zakořeněnou skepsi, že vše nové, co bourá to staré, není hodno obdivu, a že to bourání neprovádějí lidé, vedení biblickou čistototu úmyslu...

Bernard Cornwell: Pevnost (Zapomenutá bitva). Překlad Jiří Beneš. BB art 2011, 408 stran, 269 Kč. ISBN 978-80-7381-977-4

4 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Včera se mi dostal do ruky ediční plán nakladatelství BB/art na druhé pololetí tohoto roku, kde informují o tom, že v listopadu má vyjít další román Bernarda Cornwella pod názvem "Rebel" a podtitulem "Kronika Nataniela Starbucka". Děj knihy se má odehrávat na počátku války Severu proti Jihu.
M.Kolomazník

jiri kovarik řekl(a)...

Ano, vím o tom, ale dík za upozornění. Celkem jsou Starbucka čtyři díly... a já bych se k němu rád na blogu také vrátil... Překlad by měl být skvělý, dělal ho p. Dvořák...

roman.ricka řekl(a)...

Právě jsem tuto knihu dočetl a opět se dozvěděl něco nového. Musím přiznat, že Vámi zde předkládané tituly, jenž by stály za přečtení jsou opravdu kvalitní. Opravdu dobré čtení. Byla to moje první zkušenost s autorem.

Jiri Kovarik řekl(a)...

Zkuste tedy další věci, jen se vyhněte překladu "Rebela" a pokračování, tedy "Kronice N. Starbucka", mimořádně jej nedělal Jiří Beneš a je neuvěřitelně odfláknutý. Doporučuji především "Azincourt".