NAPOLEON A ŽENY (1)

Před časem, v příspěvku z 28. dubna s názvem Právě jsme dopsal, mi bylo potěšením informovat vás, že jsem dokončil a odevzdal rukopis s názvem Napoleon a ženy. V současné době se už vyladil v DTP do podoby zhruba se stovkou černobílých obrázků i s osmistranovou barevnou přílohou a je značná naděje, že nakladatelství AKCENT bude chtít tento titul stihnout ještě na vánoční trh. Téma se zdánlivě vymyká téměř všem mým předchozím knihám, neboť se tu neválčí, přesto jsme k němu dospěl na popud svého nakladatele vcelku logicky. Práce na něm mi jen potvrdila ono sokratovské "Vím že nic nevím" a odhalila mi jiný úhel pohledu. Konečně jsem se nezabýval Napoleonem-vojevůdcem, ale Napoleonem-člověkem. Pročetl a prolistoval jsem díky tomu mnoho desítek starých děl (internetové knihovny jsou v tomto ohledu studnice, v nichž má člověk co dělat, aby se neutopil) na podobné téma a především spousty memoárů i korespondence těch, kteří věděli, viděli a zažili. Zatím vás budu lákat na přední i zadní stranu přebalu a na těch pár odstavů, které jsme napsal do úvodu. Časem poskytnu na tomoto blogu i ukázku v podobě některé kapitoly, nejdřív však musím zvládnout cca 450 stran korektur, které mi pošta doručila včera, byť je to věc, již hrozně nesnáším...
Tak tedy onen úvod, který snad cosi naznačí:

Slovo autora
Jaké ženy prošly Napoleonovým životem a jaký k nim měl vztah? Kolik jich bylo, které představovaly jen chvilkové rozptýlení a které na něj mohly mít zásadnější vliv? Jak se k nim choval? Co mu daly a co si odnesly od něj? Jak vypadalo soužití s ním? V jakých podmínkách tyto ženy žily, odkud pocházely a jak vypadaly jejich osudy? Čím pro něho byly? Jak se jeho poměr k něžnému pohlaví vyvíjel? Tak znějí alespoň ty nejhlavnější otázky, na něž hledá tato kniha odpověď. Přiznávám, že mě toto téma lákalo a přitom odrazovalo, neboť mohlo sklouznout do poněkud bulvární četby. Nakonec jsem podlehl tím spíše, že v češtině existuje na dané téma doslova pár přeložených knih, které až příliš zjednodušují, zestručňují a mnohé pomíjejí. Abych zachoval živost vyprávění a vyhnul se přitom laciným historkám i úsudkům, sáhl jsem velmi hluboko do pramenů, především do memoárů těch, kteří mohli Napoleonův soukromý život zblízka sledovat, či ke starým, velmi zodpovědně napsaným dílům, jež vznikla většinou v průběhu 19. století. Odděloval jsem legendy od reality a v průběhu psaní mě začalo překvapovat, že se tu začíná rýsovat dosti neotřelý portrét Napoleona jako člověka. Na čtenářích je, aby posoudili, jak je výstižný!