ČLUN PRO CÍSAŘE FRANCOUZŮ

 Když jsem před pár dny psal článek o pařížském Musée Nationale de la Marine, zmínil jsEm se slovem i snímkem o jednom unikátu, o Canot Impérial, originálu císařského člunu, jediném to exempláři svého druhu, který se ve Francii dochoval se vším všudy. O jeho stavbě pro Napoleona I. bylo rozhodnuto roku 1810 a ve vší tajnosti, to aby nikdo nevěděl, že se Jeho Veličenstvo chystá na nějakou inspekční cestu po přístavech svého impéria. Zasvěcený ovšem věděli, že se Napoleon chystá do Antverpa, aby navštívil zdejší arzenál, který před pár lety nařídil stavět. Plány předložil inženýr Guillemard, vlastní konstrukci dostal na starost mistr Théau z Granville, dekorativní skulptury měl vytvořit antverpský umělec Van Petersen a celá práce od založení kýlu trvala pouhých 21 dní. Člun měří 21 metrů, má dekorativní příď s galionem v podobě dominantní sochy Neptuna, vládce moří, a překlenutou záďovou minipalubu s kartuší s císařskou orlicí; podle fotografií  je zajímavé, že orlice se točí heraldicky vpravo, zatímco na všech znacích prvního císařství hledí heraldicky vlevo. Mělo to svůj důvod, k němu se ale teprve dostaneme.

Do Antverp plul člun 30. dubna 1810 s Napoleonem a Marií-Louisou , císařský pár provázeli maršál Berthier, ministr námořnictva Decrès, admirál Missiessy a velitel místní eskadry. Císař při této příležitosti navštívil řadovou loď Le Charlemagne, byl přítomen slavnostně okázalému spuštění rozestavěné řadové lodi Le Friedland, provedl inspekci dalších lodí a bezpochyby snil, jak za nějaký ten rok oplatí „anglickým leopardům“ Trafalgar. Rok 1812 způsobil, že se na vyrovnání sil na oceánech muselo zapomenout, a roku 1814 byl císařský člun poslán do Brestu, hlavního francouzského válečného přístavu v Atlantiku. Tam byly doplněny dekorace, vzhledem k císařské abdikaci se ale další plavba nekonala. Ludvíku XVIII. nechali ostatně spojenci jedinou řadovou loď, takže by nebylo co přehlížet ani v případě, že by se korpulentní a značně nepohyblivé Veličenstvo odhodlalo nalodit.Pak se na člun zapomnělo až do doby, kdy se z francouzského prezidenta Ludvíka Bonaparta a „malého synovce velkého strýce“ (jak mu zlomyslně říkal Victor Hugo) stal Napoleon III. Velitel přístavu Brest usoudil, že člun je ideálně důstojným nástrojem pro uvítání císaře a jeho choti Eugenie, proto byl vytažen, renovován, doplněn novou výzdobou (proto ta orlice, hledící jinam), dalšími sochami (i galion v této podobě je až z oněch let), pompézní korunou nad kabinou i dekorativními rybkami na veslech; tuto návštěvu zachycuje plátno, reprodukované zde jako poslední obrázek. Pak člun opět zmizel z hladiny a po letech i z myslí, leč v době 2. světové války se dokončovalo právě ono námořní muzeum v paláci Chaillot a jako každé nové zařízení tohoto typu mělo dostatek prostor, jež potřebovalo zaplnit. Pod blahovolnou patronací německé Kriegsmarine opustil Canot Impérial 9. května 1943 Brest, čímž unikl pravděpodobnému zničení v důsledku spojeneckého bombardování. Po cestě vzbudil velikou pozornost a přeprava byla naplánována s německou důkladností, leč francouzská lehkovážnost způsobila, že se do muzejního křídla paláce nevešel, neboť nikdo jaksi neporovnal šíři dveří i vstupů s rozměry exponátu… Přes dva roky trvalo jednání ohledně toho, jak dostat napoleonskou loď dovnitř, a teprve v srpnu 1945 se dospělo ke krajnímu rozhodnutí, k proražení doslova obřího průlomu v palácové zdi. Ten se pak pečlivě zazdil, což znamená, že člun Chaillot nikdy neopustí… Současná podoba respektuje vzhled z tzv. druhého císařství a restaurační práce byly financovány zčásti i s podporou Fondation Napoléon.