Paříž miluji, je to krásná dáma, skoro bych řekl slečna, protože nepřestává hýřit mládím, elegancí, šarmem a není vůbec nic divného, když se do ní zamilujete. Má sice své vady na kráse, zejména v severní části nad historickým jádrem ve směru na Saint-Denis (kdo tam byl, ví, o čem mluvím), ale nobody is perfect a kdyby to tak nebylo, šlo by jen o holku z Playboye, sice dokonaloU, počítačově dožehlenou, možná sexy, leč nepřitažlivou, protože je v jádru stejná jako jiné playgirls… Od roku 1990 se mi tam podařilo dostat mnohokrát (předtím to jaksi nešlo), stejně si ale vzpomínám, jak jsem tam jel asi před osmi lety, ještě linkovým autobusem, vzbudil se vprostřed noci ve Štrasburku, rozespale z okýnka uviděl platany u chodníků, obyčejné reklamní cedule na zastávkách i další nicotnosti a najednou jsem měl pocit už hodně zapomenutý, jako když je někdo mladý, jde na ran
de s krásnou chic holkou a ví, že ona přijde…! Prostě mi bylo překrásně… Proč tenhle důvod, krom malého vyznání? Protože je tu jaro, začne se vyrážet, půjde-li to, za hranice všedních dní, a pár z vás má určitě schůzku s městem na Seině za lubem. Občas mi někdo pošle na kontaktní mailovou adresu tohoto blogu (napoleonknihy@volny.cz) zdvořilý dotaz a žádost o radu, kam se v Paříži vypravit a co si nenechat ujít. Snažím se o nějaké tipy s ohledem na zájem, tedy o rady převážně militaristicko-napoleonské (i když o poetická místa, dobré kavárny, atd., tu také není nouze) a jaksi jsme v nich zapomněl, že existují i jiné nádhery než Invalidovna, Orsay, Louvre, etc. Je to ode mne nevděčné, neboť když se mi koncem léta 1990 povedlo dostat do města svaté Jenoféfy (St.-Geneviève, patronky Paříže) poprvé, skoro jsem si ubrousil nohy, abych všechno nastudované stihl. Jasně, že prioritu měly Nôtre-Dame (proti představě mi připadal malý) a Tour Eiffel , o níž jsme si myslel, že je to železný krám, jenže mě doslova posadila na zadek, jak je nádherná. Ten zadek spočinul na mramorových schodech terasy Palais Chaillot na opačném břehu řeky, odkud je na věž nejkrásnější pohled, a když jsem se vzpamatoval, zjistil jsem, že na vc
hodu do jednoho křídla tohohle paláce (viz letecké toto) ve směru od náměstí se sochou, tuším, maršála Foche, je napsáno Musée nationale de la Marine, tedy Národní muzeum námořnictva. Komplex suchozemce je velký, musel jsem dovnitř a nelitoval jsem ani co by se za nehet vešlo. Čímž se konečně dostávám k jádru pudla a k tipu pro vás… Tohle muzeum má v Paříži centrálu, filiálky jsou ve velkých přístavech Brest, Port-Louis, Rochefort a Toulon, a video z oficiálních stránek (prolink je opět v nadpisu) vám nejlépe ukáže zlomek bohatství uvnitř skrytého. On na to ostatně stačí velemodel řadové lodi ve foyer ještě před pokladnou. Webové stránky tvrdí, že toto muzeum je vedle obdobného muzea v Sankt-Petěrburgu jedním z nejstarších námořních muzeí na svět,
což se ovšem projevuje jen na kvalitě sbírek a exponátů, ne na instalaci a prostorných interiérech. Najdete tu stovky obrazů i modelů počínaje věkem plachet, který na mne působil jako dominantní a převažují tu lodě válečné. Žádný národ se příliš nechlubí porážkami, takže Lucasovu Le Redoutable či Villeneuvovu Le Bucentaure tu nenajdete (na tohle, holt, musíte do Portsmouthu), o to víc lodí ale pochází ze zlaté éry Ludvíka XIV., kdy Colbert budoval francouzské námořní síly (Le Soleil Royal, či galéra La Royale jsou nejproslulejší), a Ludvíka XVI., jehož řadové lodě i fregaty začaly velmi vážně ohrožovat britskou nadvládu na mořích. Uvidíte tu i válečné lodě novější od let, kdy parní stroj začal zatlačovat do pozadí plachty, a skončíte u modelů letadlových lodí či atomových ponorek. Oživíte si čas obchodních parníků i slávu velkých transatlantických lodí Normandie či France . Nahlédnete do objevi
telských cest pánů Bougainvilla, La Pérouse či Dumonta dʼUrvilla, pohrajete si s interaktivními videi, možná (nevím, je-li tam ještě, expozice se občas mění) vystoupáte na originál můstek jedné fregaty z doby po 2. světové válce a ohmatáte si bronzový kloun římské birémy či trirémy… K tématu napoleonskému je třešničkou na dortu Le Canot Impérial de Napoléon z roku 1810, na níž vpluli císař s císařovnou, maršálem Berhierem a admirálem Decrèsem 30. dubna téhož roku do Anvers, tedy Antverp (opět viz foto a detailně někdy příště). Na závěr doporučuji zdejší boutique, byť jen na nahlédnutí, neboť ty věcičky tu vůbec nejsou levné, leč občas tu mívají knihy, které byste ve FNACu, u Gilberta či v jiných knihkupeckých řetězcích marně hledali, pokud po nich pasete… Podotýkám, že expozice je přístupná od 9. února do 23. října denně krom úterý (ve čtvrtek dokonce do 21:30, o víkend do 19:00, v pátek o hodinu méně).
Žádné komentáře:
Okomentovat