pondělí 25. dubna 2011

VELIKONOČNÍ ČAS MÁM RÁD

Tak nám minul čas Velikonoc, jejichž křesťanský obsah je spojen s mnoha tradicemi, byť na některé se zcela zapomnělo, neboť časy se mění a my v nich. V té přemíře pomlázek a televizního promlouvání do duší věřících i neznabožských mě nenapadlo nic chytřejšího (nebo drzejšího), než poznamenat, že čas Velikonoc znamenal v raně středověkém světě i cosi jiného, totiž začátek času turnajů (než je ovšem začala církev pod hrozbou exkomunikací zakazovat...). Připomenula mi to přes osm set let stará báseň rytíře jménem Bertrand de Born, či ve starém langue dʼoc En Bertrans de Born, jednoho z nejoriginálnějších trubadúrů, jaké zrodil francouzský jih. Formou básně se jedná o sirventes, což je v podstatě cansó, píseň, jenže s inspirací tendenční, byť různého druhu, moralistickou, politickou, burcující, protestní, humornou a třeba i ryze osobní. Což Bertrand de Born dokazuje svrchovaně, neboť čas Velikonoc mu byl záminkou k tomu, co velmi miloval, k oslavě turnajů, tehdy tolik podobných bitvě, k vášnivému válečnickému vyznání, jehož divokost i upřímnost je tak velká, až bere dech a strhuje… Jak pan Bertrand vypadal, to dokládá jediné vyobrazení v  iluminované verzi trubadúrských vidas, jejich životopisů, a on jediný je tu v kroužkové zbroji, ne v dvorském rouchu, což přejímaly i verze pozdější… Zda nosil štít rudý jako jeho divoká krev, toť ovšem otázka! Mimochodem, pokud vás tento rytíř, který vládl brkem stejně dobře jako kopím a mečem, zaujal, jeho životní příběh naleznete v prvním svazku mých Rytířských příběhů a osudů, který nese název Meč a kříž… Sluší se dodat, že jeho báseň Velikonoční čas mám rád přeložil ze staré okcitánštiny Emanuel Frynta a ve škole vás ji určitě neučili…!.

En Bertrans de Born
VELIKONOČNÍ ČAS MÁM RÁD
(Beʼm platz lo gais temps Pascor)

„Velikonoční čas mám rád, / ten čas, kdy pučí list a květ,
když slyším ptáky štěbetat / a oslavovat Boží svět,
a zejména mě baví, / když vidím v lukách vlajky vlát,
když stany rostou jako sad / a celý nedočkaví
rytíři samý kryt a plát / se jedou na pláň šikovat.

Rád vidím honce stáda hnát, / štvát lidi, jmění odvážet
a plundrovat a drancovat / před vojskem, než se stáhne zpět;
mě nikdy neunaví / hledět jak vojska tisknou hrad,
jenž má být pobořen a vzat, / a ozbrojené davy
z náprsně odrážejí vpád / přes příkop s hradbou palisád.

Mám rád, když pán se nechce bát / a jede v čele uprostřed,
to potom všichni napořád / vyrazí jako jeden sled
do nelítější vřavy; / že mají pána za příklad,
ženou se jako stádo z vrat / a nic je nezastaví,
vědí, že ve cti bude stát, / jen kdo se umí bít a rvát.

Meč o meč, palcát o palcát, / vše tříská, tříští, míří vpřed,
leckterý vazal kolikrát /se také začne rozhánět;
tak padnou první hlavy, / koně se začnou rozbíhat,
a když má bitva tento spád, / muž dbalý cti a slávy
řeže a seče jako kat, / protože bít je víc než hnát.

Nemám chuť jíst a spát, / než uslyším: Hrr na ně, vpřed! –
než koně padlých začnou ržát / a plašit se a obracet,
ne, nedotknu se stravy, / než zazní: Pomoc! – nemám hlad,
než začnou těla dopadat / do zkrvavené trávy,
než spatřím praporeček vlát / na kopí čnícím z mrtvých zad.“

„Baroni, buďte zdrávi! /Zastavte města, vsi i hrad
a veďte války, ty mám rád!“

4 komentáře:

marcos řekl(a)...

Pokud se nemýlím, je to týž Bertrand de Born, jehož zvěčnil Dante ve své Božské komedii jako bezhlavého rytíře, který si v pekle nese svou uťatou hlavu za pačesy jako lucernu...

Jiří Kovařík řekl(a)...

Nemýlíte se, byť ho Dante trochu démonizoval, stejně jako Heinrich Heine v jedné svojí básni...

Anonymní řekl(a)...

Musím se přiznat, že jsme se poslední dobou zase (už potřetí) vrátil k Rytířským bitvám a osudům. Je to prostě výborný projekt a nadto skvěle zpracovaný :-)

Neplánuje se zase nějaký výlet do středověku? Třeba doba landsknechtů je u nás, myslím, docela opomíjené téma...?!

Nicméně bitvu u Cušimi si samozřejmě koupím, o tom nemůže být polemika... :-)

David

Jiří Kovařík řekl(a)...

Plánuju...
Docela určitě a na příští rok křížové výpravy do Svaté země, odhaduji to na dva svazky.
A přemýšlím, zatím jen obecně, o určitém navázání na Rytířské příběhy, nevím název, ale právě po roce 1525/26, zatím se mi hlavou honí možná jména a bitvy., myslím, že by to sahalo nějak po soumrak "války v krajkách" (rozhodně by zatím byl konec někde u Fontenoy a pana de Montcalm v Nové Francii, první je nádherná bitva, druhý úžasná postava..., ale všechno má zatím jen mlhavé obrysy...).