FORT SUMTER ANEB TAK ZAČALA AMERICKÁ OBČANSKÁ VÁLKA

Karla Řezníčka, amatérského historika (to amatérského zde připomíná původ z francouzského amateur, ten, který něco miluje) a obětavého přítele, který jako první četl, opravoval i komentoval většinu mých rukopisů, přispěvatele do Bulletinu ČSNS (Československá napoleonská společnost) a dalších periodik, donedávna také frontmana re-enactementového sdružení CACWA (re-enactement americké občanské války) už od zrodu blogu přemlouvám, ať mi něco utrousí, a konečně se povedlo, za což mu děkuji; doufám, že to není naposled... -jk-

VÁLKA ZAČALA U FORT SUMTER
Karel Řezníček
Před 150 lety vypukla americká občanská válka , či jak důsledně říkají na Jihu „Válka mezi státy“, a tento konflikt má i sousty dalších přízvisek (např. podle prezidentů, „Válka za odtržení“, „Druhá válka za nezávislost“, „Jižní revoluce“, atp.), ale u nás je zažita především pod označením VÁLKA SEVERU PROTI JIHU, jež zuřila od dubna 1861 do léta 1865 (uvádí se 9. duben, resp. Leeova kapitulace u Appomattox, to však veškeré boje ještě neukončilo, ale o tom možná až někdy příště) – nyní si připomeňme jak o událostech referoval krajanský tisk, resp. jen jakousi „ochutnávkou“ z toho co k danému tématu uvedl týdenník Slowan Amerikánský (vyd. od ledna 1860 v Racine, Wisconsin) ve dnech 11., 18. a 25. dubna 1861 – proč však nepoužíval jednoduché „v“ je i přes užití švabachu záhadou...

"Jakkoli se wšobecně wěří, že major Anderson z Fort Sumpter [Washingtonu loajální velitel ostrovní citadely Fort Sumter v ústí charlestonského přístavu v Jižní Karolíně] odtáhne, tak přec rázný jenerál Beauregard swou činnost zdwojnásobuje a každého muže wyzýwá a napomíná, by wěrně na stráži stál a na každé hnutí k boji připrawený byl, žádnou loď nenechá projíti, dokawád se o její powaze nepřeswědčí. Pro Fort Sumpter je jest příwoz potrawin, dříwí i uhlí zcela zamezen, a tamní zásoby jsou welmi skromné!
Že by odejití Andersona z pewnosti za ukončení nepřátelstwí powažowati se mělo, byl by to hrozný omyl! Lépe tento krok za pouhou potřebu powažowati. Boj začne bez pochybi u Fort Dickens [Fort Pickens, pevnost na ostrově Santa Rosa před floridským přístavem Pensacola; a po pravdě, zde se zbraně dostaly ke slovu již v lednu, kdy se Unii loajální a obklíčená jednotka pobřežní Fort Barrancas probila z obtížně hajitelného pevninského opevnění do výhodnější ostrovní fortifikace, a i později odtud činila výpady -- přesto se zdejší potyčky jako roznětka války považují jen výjimečně a většinou se zcela pomíjejí, třebaže právě události z Floridy (ještě šlo i vylodění sil Unie na ostrově Key West) vedly k přitvrzení obou stran u Charlestonu...], kam již w těchto dnech 8,000 mužů wojska zasláno bylo (...) 13. dubna [1861]. Dnešní rychlozwědné zpráwy jsou welmi zajímawé. Jižní odbojníci již wálku započali. Wčera ráno o 4 hodinách [12., oficiální čas započetí palby však je 04:30], když major Anderson se wyjádřil, „že pewnost dříwe neodewzdá, dokud jej nedostatek portawi k tomu nepřinutí“. S touto odpowědí jižní wůdcowé spokojeni nebyli, a následkem toho z Montgomery [první hlavní město Konfederace] přišel rozkaz na pewnost střílet.
Z Moutrio [pobřežní Konfederáty již ovládnutá Fort Moultrie] byl učiněn dwěma děli počátek, a Anderson těmto odpowěděl podobným způsobem. Na to hned baterie Mont Plesantské, Cunninga Pointské i námořnické wychrlili oheň z jejich jícnů. Major Anderson jim po dlouhých přestáwkách až do 7 hodin odpowídal. Hrubá střelba trwala celý den, a má prý tak dlouho trwati, až by odbojníci [„rebelové“, tj. stoupenci odluky tzv. jižních států od severních] za whodné uznali pewnost útokem dobýwati.
Jiné zpráwy oznamují, že některé Andersonowy děla byli k mlčení přinucené a jiné koulemi nepřátelskými z místa odhozené ...
... 30 hodin stálo loďstwo Andersonowi ku pomoci zaslané před pewnostmi zakotwené, a buďto nechtělo – a nebo nemohlo jemu ku pomoci přispěti ... Lid souhlasyl s Andersonem a opowrhowal mužstwem na lodích, že ani w pádu nejwětší potřeby jemu nepomohlo.
Odpoledne [14.]. Hřímání děl přestalo a wzdání se pewnosti bylo newyhnutelné. Jižní karolíňané se diwili, že boj tak brzo ukončen jest. Welitel Beauregard [ironií osudu Andersonův osobní přítel] spatřiwše, že půl stěžně na němž prapor „Jednoty“ [rozuměj Unie, tedy standardní, jen dobovým počtem 34 hvězd] wlál, koulí uraženo jest. Poslal Wigsalla [Wigfall, senátor zvolený za Jižní Karolinu a Beauregardův zmocněnec] s bílým práporem do pewnosti, aby pomoc k hašení ohně jemu podal. Tento potkal majora Andersona, kterýž k němu prawil. „že práwě bílý prapor wztyčiti chtěl, ale baterie že jen stále oheň metají“. Nato Wigsall odpowěděl: „že prápor Sp. Obcí dolu wzat býti musí. Osud, že jest: wzdání se aneb boj“. Načeš Anderson prápor sejmouti poručil ...
... Pewnost Fort Sumter jest odewzdaná nepříteli a prapor jižních odbojníků wlaje již na zdi.

Nowějšší zpráwy
Zde jest zpráwa Andersona na sewerního ministra wálky, jenž takto zní:
Můj pane! Když jsem 34 hodin pewnost Sumter bránil, až obydlí a hlawní brána shořela, wenkowním zdím welmi uškozeno bylo. I zásoby w plamenu zawřené byli, tak že pro horkost nebylo lze ani bránu otewříti, a jen 4 soudky prachu k potřebě zbyli, ostatně mimo wepřowého masa žádnou jinou potrawu w zásobě nemaje, přijal jsem od jenerála Beauregarda mně podáwané wýminky ještě před wýbuchem nepřátelským, a odešel jsem i s wojskem a se ctí wojenskou při rachotu bubnů z pewnosti, wezouce též sebou i jmění soukromé, a též můj prapor 50 ranami z děl pozdrawen byl.
Robert Anderson, major dělostřelců.

PS/ Třebaže nelze říci, že by tento „boj“ byl zcela nekrvavý, málo známo je, že celé ostřelování se obešlo beze ztrát na životech, k čemuž nesporně přispělo gentlemanství obou stran a palba obléhatelů byla velmi dobře cílena primárně na skladiště zásob -- Anderson pak například vedl odvetnou palbu spíše symbolicky, toliko na důkaz vzdoru; kategoricky např. odmítl palbu na město, které měla jemu svěřená pevnost chránit!!! Ostatně v celém „střetu“ formálně šlo jen o to ovládnout pevnost vnímanou jako symbol „cizí nadvlády“ na výsostném území státu, který jako první vystoupil z Unie (nebo přesněji „odvolal svůj souhlas se vstupem“, neb na podobný krok ústava USA nepamatovala) – jako akt „vypovězení nepřátelství“ to vzali až ve Washingtonu, kde tvrdili, že hvězdnatý prapor zde byl pošpiněn a pošlapán...
Prvním mrtvým nadcházející čtyřleté občanské války [jež si vyžádala na 600.000 životů] se nicméně právě zde ve Fort Sumter stal vojín (private) Unie Daniel Hough, avšak ten byl ironií osudu smrtelně zraněn až právě při oněch čestných salvách, konkrétně za neočekávaného roztržení jedné z pevnostních dělových hlavní...