NAKLADATELSTVÍ FRAGMENT - PRVNÍ LAUREÁT PRIX MERDE

Až dosud jsem si myslel, že účelem blogu je upozorňovat, na věci, které mě zaujaly v kladném smyslu, psát o nich a v jádru je chválit, jenže mi jaksi uniklo, že bílá není ničím bez černé a že bych se měl se stejnou láskou (alespoň tu a tam) věnovat tomu, co se mi nelíbí vůbec, co budí můj odpor, který vede k tomu, řečeno s Johanem Nepomukem Nestroyem, že si moje trpělivost nazazuje klobouk a sahá po holi. Míním samozřejmě věci (knihy, filmy, výtvarná díla, místa, akce, články, vystoupení, etc.) s tímto blogem související, čímž (naštěstí) objem toho, co mi vadí, podstatně redukuji. Otevírám současně prostor všem, kteří bezpochyby tu a tam podobé pocity (na dané téma) mají, aby nabídli svoje kandidáty či dokonce případné laureáty, přičemž se vůbec nemusí omezovat hranicemi naší maličné země.

CO JE PRIX MERDE?
Udílených cen je ve světě mnoho a některé (jako např. Darwin Award) přímo miluji. Existují dokonce i anticeny za nejhorší výkon (Skřipec a Skřipeček za nejhorší překlady stojí bezpochyby za zmínku), ba i pravidelné ankety, jako příkladně rubrika v časopise Reflex. I mne v pátek při návštěvě jednoho knihkupectví (které je v tom nevinně) napadlo, že bych si měl takovou cenu vytvořit, neboť se mi tam podařilo objevit úžasného pretendenta. Jak ale takovou cenu nazvat? Never more už má zmíněný Reflex, takže poetické krákání z Havrana E. A. Poea nepřicházelo v úvahu. Frankofilství pochopitelně vedlo k okřídlenému slovu, proslavenému když ne generálem Cambronnem u Waterloo, pak rozhodně Victorem Hugem v Bídnících, což je samozřejmě spisovatel par excellence, který se anglickému romantikovi plně vyrovná. Netřeba to substantivum čtenářům překládat, bezpochyby vědí, co slavné merde znamená. Jen si dovolím ocitovat úvodní odstavec z eseje Lubomíra Martínka s názvem Dvě stránky jednoho hovna, publikované v inspirativní a s láskou nakladatelstvím Havran (vida, zas E. A. Poe) v roce 2001 vydané Velké knize o hovně...:

Když Francouz řekne merde, vyjadřuje tím řadu různých věcí, ale nikdy to nebude totéž, jako když Čech řekne "hovno". Merde může znamenat výzvu (tak to zkuste!), slovo, jímž člověk dává najevo, že má něčeho dost (doprčic), úlevu (k čertu, kurva), údiv (to mě poser), označuje i bezvýznamnou věc (prkotinu), nebo jen slovní vatu, když člověk ztratí nit (do hajzlu, co jsem to chtěl vlastně říct?).

Prix Merde je tedy v duchu citace cenou, vyjadřující nikoliv argotické zařazení, zač ona věc stojí, ale údiv, že někdo mohl něco takového spáchat...! Bude vyhlašována příležitostně jako reakce na pozoruhodné počiny, na které, jak doufám, tu a tam upozorníte, neboť kterak se lze určitým věcem ubránit, ne-li stylem smějící se české bestie...

NAKLADATELSTVÍ FRAGMENT, PRVNÍ LAUREÁT
Jistěže vím o zhuštěných vydáních knih typu Reader´s Digest, kde knihu o pěti stech stranách vypreparují na čtvrtinu, a vcelku mi to nevadí, neboť jde zpravidla o bestsellery poměrně jepičího života, navíc k něčemu podobnému dal bezpochyby držitel copyrightu svoje požehnání, neboť složenky se nikde na světě neptají, kde na ně vezmete. S pokrčením ramen reaguji na Julese Verna, převyprávěného Ondřejem Neffem, protože patřím ke generaci odkojené ve školních škamnách Robinsonem Crusoe Daniela Defoa v podání J. V. Plevy, leč jedna novinka na knihkupeckých pultech mě hodně zarazila. Nakladatelství FRAGMENT uvedlo na trh hned dva romány Alexandra Dumase staršího, totiž Hraběte Monte-Christo a Tři mušketýry v převyprávění Václava Duška (jak hlásají desky bez přebalů; jde o spisovatele, jehož jméno lze nalézt na wikipedii???), obě za lidovou cenu kolem 200,- Kč, přičemž příběh Edmonda Dantese má 202 stran a dobrodružství čtyř mušketýrských přátel úžasných 176 stran, to vše jako četba pro dospělé, nikoliv pro děti. Velký vypravěč se už nemůže bránit, že ho někdo v Česku přemistroval a příliš epický příběh (však také občas psal za řádkové honoráře) zhustil, tak co má být? Bezpochyby jde o promyšlený marketingový tah, jen netuším, kterým směrem a čí hlavou se idea prohnala. Já osobně bych ji charakterizoval jako nebetyčnou drzost, nehoráznou troufalost a svrchovanou neúctu.
"Převyprávěná a zkrácená verze. Dobrodružství jako v originále Ušetřete čas!" hlásá reklamní slogan nakladatelství, jehož webové stránky dokonce vyzývají k soutěži s odpovědí na tři nezáludně prostoduché otázky...
Dovedu si po výše uvedenách perlách public relations FRAGMENTu představit námitky vydavatele, že v době poklesu prodeje knih a nedostatku zájmu čtenářů, zejména těch mladších, o tlustá či klasická díla vlastně plní velmi kulturně-výchovné poslání, neboť přibližují moderní a širokým vrstvám přístupnou formou zlatý fond světové literatury. Merde, i tak lze zamluvit (byť jsem někde četl, že Tři mušketýři jsou nejvíce vydávanou knihou v celosvětovém měřítku) kastraci a naprostou degradaci. Tristní je, že si knihu přece jen někdo opatří, každé zboží má přece svého kupce, byť by šlo o kopii Mony Lisy, spáchanou třeba malířem pokojů...
Za počin vychovávající k výsledkům zachyceným ve filmu Absurdistán (původní a výstižnější název je Idiocracy) jsem se rozhodl udělit FRAGMENTU (prolink na něj je v nadpisu) podle mne zaslouženou Prix Merde!!! A dokonce dvojitou...