Tento příspěvek je stručný a má spíše charakter anotace či upoutávky, přičemž připomíná sázku do loterie a sám netuším, zda je to tip dobrý, nebo ne. V beznadějném letmém listování programem televizních stanic jsme totiž objevil, že tuto neděli (13.2.) ve 21:30 dává ČT2 francouzský historický film Ať začne slavnost (Que la fȇte commence) z roku 1974. Webová upoutávka na něj říká:Po smrti Ludvíka XIV. přebírá dočasně vládu Francie Filip Orleánský (Philippe Noiret). Požitkářský Filip se ale pramálo stará o politické záležitosti a věnuje se světským radovánkám. Vládnutí přenechává ctižádostivému, bezskrupulóznímu Abbé Duboisovi (Jean Rochefort), který tajně touží po místě arcibiskupa. Ve zbědované Bretagni se v té době připravuje povstání proti koruně... Obraz Francie 17. století natočil přední francouzský režisér Bertrand Tavernier.
Obsazení skvělé, scéna podle dostupných screenshotů (viz prolink v nadpisu) také. Dodávám, že ve filmu by, co se onoho spiknutí v Bretani týče, mělo jít o nezdařené povstání z roku 1718, v j
ehož čele stál (krom mocnějších, než byl on sám) markýz de Pontcallec (Marv Pontkallek, říkají Bretonci, ve filmu ho hraje Jean-Marie Mariell), popravený 26. března 1720 v Nantes. Pan markýz se zařadil mezi bretonské národní hrdiny a vznikla o něm i lidová balada, jedna z nejkrásnějších v Bretani, s tesklivou melodií, kterou interpretovali mnozí včetně Alana Stivella. Kdysi mě tak zaujala, že jsem si ji pro svou potěchu přeložil, přičemž jsem respektoval jednoduchost rýmu i obsah. Pro zvědavce mohu přiložit i verzi v bretonštině, zatím nechť se ale spokojí s mým textem českým (pěkně dlouhým, jak to u balad bývá) a videem, na němž tuto baladu hraje na akordeon Diato...MARKÝZ PONTCALLEC
bretonský tradicionál/překlad Jiří Kovařík
Je mrtev markýz Pontcallec.
Dobrý Bůh zatrať zrádce!
Kdo slyšel zvěst, s modlitbou klek.
Stokrát buď prokletý, prokletý! Stokrát buď proklet zrádce!
Byl Bretonců šlechetný pán
a v zemi ctěn i milován!
Král Francie se toho bál
a dragouny naň zavolal.
„Neminou vás statky i vděk,
když lapen bude Pontcallec!“
Jeden žebrák u cesty stál
a na dragouny zavolal:
„Za měšec zlata nebo dva
řeknu, kde markýz obědvá!
Tam v refektáři klášterním
ukrývá se a další s ním!“
„Markýzi, rychle uprchni,
jdou si pro tebe dragouni!“
„Pane, nechci vám uvěřit,
že král by moh´ tak podlý být!“
Chytili ho a svázali.
Ve městě Nantes pak soudili
Odsouzený byl Pontcallec.
Včera dal hlavu na špalek.
bretonský tradicionál/překlad Jiří Kovařík
Je mrtev markýz Pontcallec.
Dobrý Bůh zatrať zrádce!
Kdo slyšel zvěst, s modlitbou klek.
Stokrát buď prokletý, prokletý! Stokrát buď proklet zrádce!
Byl Bretonců šlechetný pán
a v zemi ctěn i milován!
Král Francie se toho bál
a dragouny naň zavolal.
„Neminou vás statky i vděk,
když lapen bude Pontcallec!“
Jeden žebrák u cesty stál
a na dragouny zavolal:
„Za měšec zlata nebo dva
řeknu, kde markýz obědvá!
Tam v refektáři klášterním
ukrývá se a další s ním!“
„Markýzi, rychle uprchni,
jdou si pro tebe dragouni!“
„Pane, nechci vám uvěřit,
že král by moh´ tak podlý být!“
Chytili ho a svázali.
Ve městě Nantes pak soudili
Odsouzený byl Pontcallec.
Včera dal hlavu na špalek.
5 komentářů:
V souvislosti s uvedenou TV-upoutávkou, bych chtěl také upozornit na úterý 15.února, kdy má od 22:30 na ČT2 běžet český film (inscenace?) z r. 1971, v hlavní roli s Mílou Myslíkovou,
Madame Sans-Géne.
M.Kol.
No, nevím, jak Vaše hodnocení tohoto filmu dopadlo. Mám nejasný dojem, že ten uvedený obrázek, je z okamžiku, kdy „to“ zrovna král dotyčné dvorní dámě „dělá zezadu“ – sice decentně a filmově, ale přece jen - vzbuzuje to neodbytnou otázku: Je to historicky věrné? Anebo nese nějaký hlubší symbolický význam?
Viz http://www.csfd.cz/film/8879-at-zacne-slavnost/ (FR 1974)
Za odkaz na TV inscenaci Madame Sans-Géne děkuji. Hezké to bylo.
Viz http://www.csfd.cz/film/291679-madame-sans-gene/ (CS 1971)
TG
Já hodnotím zpravidla intuitivně, takže líbilo, byť trochu francouzsky dobově levicové, leč herecky excelentní. Hledat skrytý smysl libertinsky decentního zasunutí v přítomnosti dvora pod balkónem a blbě vysvěceného abbého, ba dokonce poslání tohoto obrazu, je zavádějící, a prosté konstatování, že jde o fragonardsko-watteauovskou hříčku ke zkratce zpodobnění doby, jež vymknuta z kloubů, šílí, před uměleckou kritikou nemůže obstát, neb tato jde mnohem hlouběji, někdy i tak hluboko, že objeví to, o čem neměl autor vůbec šajna a rozhodně to tak nezamýšlel. Jak říkával Ludvík XV., jenž zavládl po rozmařilém Regentovi: "Ce n´est pas une bagatelle, ça!" Což nepostačí pohled na krásný výstřih Mme de Parabère??? Netřeba přitom hloubat, z jakého důvodu jej prezentuje právě Marina Vlady :-) :-) :-)
Mně se Marina Vlady i její filmová soudružka líbily stejně jako kdysi ta Mylène Demongeot, jak jsem psal jinde. S jejich „prezentacemi“ jsem byl naprosto spokojen. Ten film jsem sledoval hodně roztržitě, takže k němu nemohu nic říci (snad: „libertinská moralita“ – čili paradox), jen mě zpětně pobavilo, jakou fotku jste to bezděky vybral.
TG
Bezděky to bylo, o to víc bych ji ale vybral, kdyhych věděl, co se tam tropí :-) :-) :-)
Okomentovat