středa 9. února 2011

BÍDA UČEBNIC DĚJEPISU

Na www.austerlitz.org se v objevil obsáhlý příspěvek prezidenta Central European Napoleonic Society (C.E.N.S.) Jakuba Samka s názvem Učebnice dějepisu? a s příklady takřka neuvěřitelnými o tom, co autor učebnic, erudovaný a dosti renomovaný historik, předkládá jako sumu základních vědomostí. I skeptika mého ražení obsah velice zarazil a já požádal o svolení tento příspěvek v plném znění přetisknout, neboť jsem přesvědčen, že má a musí být šířen co nejvíce. Souhlas jsem dostal... Současně se vážně zamýšlím, že časem zmíněné učebnice zařadím mezi horké kandidáty na nedávno představenou a poprvé udělenou Prix Merde.

UČEBNICE DĚJEPISU?
Jakub Samek

Napoleon, revoluce, Evropa přelomu 18. a 19. století. Co se lze k věci dočíst v některých učebnicích českých základních a středních škol? Neuvěřitelné věci. Kdyby stylem, jakým napsal pan Hlavačka učebnici dějepisu, napsal někdo jiný učebnici fyziky, bude popírat přírodní zákony.

Kromě vlastního obsahu je pobuřující již fakt, že text pro základní školy, tj. pro třináctileté či čtrnáctileté žáky, je tentýž jako text pro čtyřletá gymnázia, tj. pro ty, kdo budou zanedlouho maturovat. (M. Hlavačka: Dějepis pro 8. ročník ZŠ (novověk), SPN, Praha; M. Hlavačka: Dějepis 3 pro gymnázia a střední školy, SPN, Praha ). S odstupem několika let a odstraněním některých z vyložených nesmyslů. Celkový dojem však zůstává a s ním také kvantum věcných nedostatků, užiji-li nejmírnějšího slova.

Události 200 let staré jsou v textu vyrvané z kontextu, autor usilovně hledá "hodné a zlé", "utlačované a utlačovatele". Vynáší jedny univerzální "revoluční ideá
ly", které kdo zrazuje, je zlý, aniž by se autor obtěžoval přiblížit, co tedy to jsou, ty "revoluční ideály". Nikde prakticky ani slovo o důvodu té či oné války, ani slovo o tom, kdo komu vyhlásil válku a co od toho čekal. Pochopit z textu lze velice málo. A kdo se to naučí nazpaměť, bude ze sebe chrlit hlouposti, bude se dopouštět chyb ohledně dat, faktů a souvislostí.

Například:

s. 38 (ZŠ) "Díky strategickému vojenskému nadání mladého generála Napoleona Bonaparta obsadilo během roku 1796 podstatnou část severní Itálie a územ
í levého břehu Rýna a donutilo Rakousko a Prusko k uzavření míru"

Napoleon neměl nic společného s obsazením levého břehu Rýna, Prusko uzavřelo separátní mír s Francií v dubnu 1795, Rakousko v dubnu 1797. Co si mají děti z té výše uvedené věty odnést? Co se dozvídají o situaci Francie, o situaci jejích protivníků, o důvodech konfliktu? Jak si mají popsané body časově zařadit a vidět v nich jakou souvislost?

Totéž máme pro SŠ na s. 49, mírně přepracované, autor již neho
voří o mladém generálu Bonapartovi, ale Prusko i Rakousko stále nutí k míru roku 1796.

s. 39 (ZŠ) "Generál Napoleon Bonaparte slavil v době konzulátu velká vítězství na válečných polích, což zpětně posilovalo jeho moc ve Francii. Další válkou proti koalici evrospkým mocností, tentokrát podpořenou Ruskem, se snažil upevnit novou rýnskou hranici a panství v severní Itálii. Velké vojevůdcovské schopnosti projevil v roce 1800 nečekaným přechodem Alp a následným vítězstvím nad rakouskou armádou u Marenga. V roce 1802 donutil Velkou Británii k podepsání míru a navrácení některých kolonií Francii."

Válka v období konzulátu, v níž bylo součástí koalice Rusko? Ze druhé koalice vystoupilo Rusko v září 1799, Bonapartův převrat proběhl v listopadu. Třetí koalice, v níž Rusko figuruje, byla podepsána v srpnu 1805, více než rok po vyhlášení císařství ve Francii. V době konzulátu skončila, v prosinci 1800, válka druhé koalice, a následovaly téměř
tři roky míru (podepsaného 1801 a 1802), první pozemní válečné operace v Evropě přitom proběhnou až v září 1805. Nebudou mít žáci z uvedeného odstavce (který je prakticky totožný v učebnici pro SŠ) spíše dojem, že v průběhu konzulátu Napoleon často válčil, a že dokonce válčil s Ruskem? Co si představí pod výrazem "panství v Itálii"? Měla snad Francouzská republika nějaká "panství" v Itálii? Že by byla Anglie k míru v roce 1802 "donucena", je formulace mimořádně nevhodná, zcela chybí velmi podstatný vztah Francie - Rakousko. A proč má učebnice dějepisu na poč. 21. století papouškovat bonapartistickou propagandu o tom, že rozhodnutí padlo u Marenga, a když už je třeba v učebnici pro ZŠ (a SŠ) zmiňovat bitvy, pak zamlčet, že válka probíhala ještě půl roku a rozhodl ji generál Moreau u Hohenlinden?

"Napoleon I. se cítil být pokračovatelem Alexandra Velikého a franckého krále Karla Velikého. Tak jako oni hodlal vytvořit velkou říši a podmanit si ostatní národy. Doba republikánských ideálů definitivně skončila. Potvrzovalo to i zrušení revolučního kalendáře a letopočtu."

Bylo by zajímavé vědět, odkud autor učebnice čerpal tyto "pravdy", a proč mají být podobné úvahy součástí základního textu a ne nabídnuty k úvaze v konkurenci jiných pojetí. Co podle autora byl revoluční kalendář? Nebudou mít děti nadále dojem, že Napoleon byl blázen, a že revoluční kalendář souvisel s nějakými občanskými svobodami? Ač byl umělou a zhola zbytečnou komplikací pro jakékoli zahraniční styky Francie, nota bene obsahující výraznější matematickou chybu než kalendáře tradiční. A ty "revoluční ideály"... asi svoboda, rovnost, bratrství. Autor sám píše, že občanský zákoník potvrdil a zachoval svobody vzešlé s revoluce. Nějaké srovnání stavu občanských svobod se stavem v jiných evropských zemích v té době? Bylo ve Francii možné doplňovat armádu a námořnictvo únosy vlastních občanů ja
ko v Británii? Byl rakouský poddaný svobodnější než občan Francouzského císařství? Ruský nevolník? A měl opravdu občan Francouzské republiky kdykoli v letech 1793-1804 více práv, jež by byl schopen vykonávat, než jaká mu byla přiznána císařstvím? Učitel by jistě měl podobné otázky v hodinách nějakým věku žáků odpovídajícím způsobem nastolit, leč učebnice mu podtrhává nohy, neboť s Napoleonem přichází období prosté revolučních ideálů.

"První konzul Napoleon Bonaparte uštědřil Rakušanům několik porážek v severní Itálii a v Bavorsku. Císař Napoleon I. si již chtěl podmanit celou Evropu. Z obranných válek učinil války dobyvačné. Mezi léty 1805 a 1812 se zdálo, že mu nikdo nezabrání, aby svůj záměr naplnil."

První konzul bojoval někdy v Bavorsku? (v učebnici pro SŠ to již autor netvrdí) Chtěl si skutečně podmanit "celou Evropu" a byl tedy blázen? Dobyvačnými válkami je myšlena válka 3. koalice, kdy Francii de facto vyhlásila válku Británie v roce 1803, Rakousko a Rusko v roce 1805? Nebo snad válka z roku 1806, kdy Francii vyhlásilo válku Prusko, či 1807, kdy bylo poraženo Rusko, jež odmítlo mír po Slavkovu? Nebo byla dobyvačnou válka v roce 1809, kdy Francii vyhlásilo válku opět Rakousko? Co si dítě představí pod pojmem "dobyvačná válka"? Která území Francie během těchto konfliktů, na nichž jistě nesla svůj díl viny, "dobyla"? Snad ta, jež si ve trojím dělení Polska přivlastnilo Prusko, Rakousko a Rusko, a na nemž vytvořila Varšavské vévodství, přičemž dodnes je Napoleon v Polsku vnímán mimořádně pozitivně? Poražený ve válce ztrácí území a odvádí určené množství peněz, je mu omezena armáda, běda poraženému. Ale redukovat konflikty ve složitých vztazích poč. 19. století do výrok
u "dobyvačné války" je trestuhodné, a obvinit z nich Francii a Napoleona je bezduchým přijetím historie, kterou napsali vítězové po roce 1815. "Dobyvačná válka"... opravdu chtěl Napoleon v roce 1812 Rusko "dobýt", tj. vytvořit tam snad nějaký "životní prostor" pro Francouze, či podobně? Jednal v kontextu doby nějak výjimečně, odebral-li Prusku řadu území ve prospěch svých spojenců, po vítězství v roce 1807? Jakým způsobem k oněm územím přišlo ono "nebohé" Prusko? Nic není horšího než černobílé dějiny. V tomto duchu mají být vychovávány děti na ZŠ, potažmo dospívající na SŠ? Rakouský vliv v severní Itálii či Nizozemí byl legitimní, francouzská snaha dosáhnout téhož na úkor Rakouska nelegitimní? Čím mohl Napoleon předejít válkám, jež jsou označované jako napoleonské? Požadavky koaličních mocností byly přece několikrát formulovány: "vyklidit, vrátit, opustit". Učebnice o smyslu konfliktů v tomto období neříká nic, resp. vystačí si se dvěma koncepty: republika "exportuje revoluci", což je dobré, a Napoleon "dobývá Evropu", což je špatné. Zájmy jiných mocností a užité prostředky nejsou podstatné, nebo jsou redukovány na statečný odpor proti tyranovi. Tak plochý výklad dějin je odporný, a především zbytečný.

Příkladem nesmyslné manipulace a snad neúmyslného zatajování faktů je hned další odstavec: "V roce 1805 vypukla další koaliční válka. Francie bojovala proti silné britsko-rakousko-ruské koalici."

Ta válka "vypukla" v roce 1803 a přímým prvoplánovým důvodem byla francouzská nespokojenost s neplněním podmínek míru z roku 1802 Anglií, přičemž válku vyhlašovala Anglie Francii tím, že internovala francouzské lodě ve svých přístavech. Francii vyhlásilo posléze válku také Rakousko a Rusko v roce 1805. Proč to autor neuvádí? Protože to nezapadá do "jeho" marxistického pojetí historie, v níž je Francie dobyvačným agresorem a Napoleon ničitelem pozitivní revoluce?

"Britové nejdříve v námořní bitvě u Trafalgaru v říjnu 1805 zničili francouzské a španělské loďstvo".

"Nejdříve"? Ještě dříve vpochodovala rakouská armáda do Bavorska, na území francouzského spojence, a to aniž by mu vyhlásilo Rakousko válku. Ještě dříve také byly zahájeny válečné operace v Itálii, kterou Rakousko pro své zájmy v oblasti považovalo za rozhodující bojiště, a Napoleonova korunovace králem Itálie byla porušením Lunévilleského míru z roku 1801 (slovo Lunéville ani Amiens se v textu nevyskytuje). Trafalgar neměl na průběh války sebemenší vliv. Vliv měl naopak dlouhodobý zásadní, protože definitivně potvrdil britskou námořní převahu, což ovšem autor dětem neříká.

"Napoleon však vzápětí porazil Rakušany v jižním Německu a obsadil Vídeň. Rakouské vojsko se spojilo v Rusy a ustoupilo na Moravu."

Bitva u Trafalgaru, 21.října, kapitulace generála Macka v Ulmu, 20. října. Jaký smysl takový text má, co dětem přináší? Z odstavce "Bitva u Slavkova" se nedozvídají nic o důvodech konfliktu, o situaci válčících stran, o tom, co kdo od války očekával. A o průběhu války, který je druhořadý, se dozvídají jen nesmysly.

"Tímto vítězstvím (u Slavkova) se stal také pánem velké části střední Evropy."

Co to má znamenat? Že k Francii byly připojeny Čechy? Slezsko? Horní Uhry? Dolní Rakousy? Tato věta je, kromě samotného konstatování, že Napoleon u Slavkova zvítězil, jedinou větou, jíž bitvě u Slavkova autor věnuje... (v učebnici pro SŠ cituje dosti nevhodně a z kontextu vytržené pasáže Slunce nad Slavkovem prof. Uhlíře); "Napoleon se stal také pánem velké části střední Evropy"... aha, už tomu rozumím, řekne si žák, Napoleon táhl ke Slavkovu, aby se stal pánem střední Evropy, byl to dobyvatel. Konflikt mezi Británií a Francií, který měl kořeny v amienském míru, a který probíhal od roku 1803, a který je zcela zásadní pro pochopení války 3. koalice, je poněkud opomenut. O střední Evropu v tomto konfliktu skutečně ani trochu nešlo, a že válka vyvrcholila na Moravě, bylo čistě technickým výsledkem válečných operací.

V podobném stylu pokračuje autor i dále. Napoleon "zlikvidoval v Porýní velké množství malých států" - patrně je vyraboval a města srovnal se zemí. "Rozšířil Vestfálsko... a ostatní státy spojil v roce 1806 v takzvaný Rýnský spolek." Tedy někdy před rokem 1806 rozšířil Vestfálsko, jež bylo ale zcela novým útvarem z roku 1807, a protože ostatní státy byly spojeny v Rýnský spolek, Württembersko, Bavorsko, Sasko a Vestfálsko do něj nepatřily?

"Koncem roku 1806 porazil Napoleon pruské vojsko... Další evropská mocnost byla pokořena." Zčista jasna přišel a porazil pruské vojsko, čímž pokořil další evropskou mocnost, spáchal další příkoří. Že válku v roce 1806 vyhlásilo Prusko Francii, že jí komplikovalo situaci již v průběhu války roku 1805, ale pod dojmem Slavkova servilně blahopřálo Francii k vítězství, přičemž měl u sebe vyslanec také dopis zcela jiného znění pro případ Napoleonovy porážky? Není propagandistickým výmyslem, že si důstojníci pruského pluku Gardes du Corps chodili ostentativně brousit palaše o schody francouzského velvyslanectví. Nepokořilo se Prusko tak trochu samo? Resp. nebylo by od věci na poč. 21. století dětem nabídnout, ne-li jednu objektivní, pak alespoň více subjektivních historií?

s. 42 (ZŠ) "V roce 1809 se odhodlala habsburská monarchie osamoceně vystoupit proti Napoleonovi", osamoceně v situaci, kdy byly hlavní francouzské síly na Pyrenejském poloostrově a kdy se Rakousko domnívalo, že snadno získá podporu "utlačovaných" malých německých států. Takto řečeno ono rakouské "osamocení", spolu s britskými subsidiemi, již vypadá jinak. A jen tak to asi děti mohou správně pochopit, jinak si udělají o Rakouském císařství dojem jaký? Že to byla statečná země, která se postavila tyranovi, ač prakticky neměla naději?

"Zpočátku se rakouskému vojsku dařilo." Rakouské vojsko, podobně jako v roce 1805, napochodovalo do Bavorska, opět bez vyhlášení války. O týden později ustupovalo se ztrátou 50 tisích mužů a zastavilo se až u Vídně kryto Dunajem... po velkých bitvách u Řezna a Eggmühlu, které prohrálo. Jaký smysl tedy má citovaná věta? Autor ji váže k následujícímu:

"Napoleon byl poprvé v otevřené bitvě u Aspern v jižním Německu poražen"

Válka začala v dubnu, Vídeň kapitulovala 13. května, a bitva u Aspern proběhla ve dnech 21. a 22. května. Co ví autor o průběhu války, kterou se snaží dětem přiblížit? Co ví o bitvě u Aspern a jejím významu, tvrdí-li, ve verzi pro ZŠ, dětem, že Aspern je v jižním Německu? Jak jim vysvětlí, že v jižním Německu byl Napoleon poražen, ale přesto se dostal k Vídni? Není ostatně poněkud jednostranný, jestliže jméno bitvy, jíž Francouzi říkají podle jiné vsi Essling, bylo vyšito coby vítězství na prapory francouzských pluků? Napoleon byl poražen, nicméně porážku neuznal, a nebyla významná. Význam tohoto rakouského úspěchu spočíval jen v tom, že se válka protáhla o měsíc. Wagram, "nedaleko Vídně", je od Vídně o několik kilometrů dál než Aspern, jež je dnes součástí města. Tisková chyba? Tohoto druhu, v učebnici dějepisu?

Je poněkud smutné, že v české učebnici dějepisu, jež zmiňuje bitvy u Marenga, Slavkova, Aspern, Trafalgaru, Borodina, není zmínka o bitvě u Znojma, druhé bitvě napoleonských válek na našem území. Bitvě, jíž se Napoleon osobně účastnil, jež trvala dva dny, a jíž se účastnilo více vojáků než bitvy u Slavkova, poslední bitvě tažení, jejíž průběh měl přímý vliv na výsledky války. Je-li přesto pochopitelné, že německý, francouzský či švédský žák ZŠ může bitvu u Znojma pominout, rozhodně by ji neměla pominout česká učebnice dějepisu, a Znojmo by mělo být jednou z událostí, jež se Čechu se základním vzdělání v souvislosti s napoleonskými válkami vybaví, neboť je součástí české historie.

atd., atd., atd. "Ruské vojsko před Napoleonem ustupovalo a teprve před Moskvou u Borodina byla v září 1812 svedena první bitva." Bitva u Smolenska je tedy patrně nultou bitvou tažení. "Napoleon se domníval, že zvítězil"... neměl k tomu rozhodně méně důvodů, než arcivévoda Karel u Aspern. Zatímco Aspern je "první Napoleonovou porážkou", francouzské vítězství u Borodina můžeme podle autora zpochybnit.

Ještě perlička na závěr... s. 43 "Byl však v krvavé řeži u Waterloo 18. června 1815 na hlavu poražen a zajat." Říká autor v učebnici pro ZŠ. Všechny bitvy lze označit za "krvavou řež" a neexistuje důvod, proč tak označit v celém textu právě a jen Waterloo. Podstatnější je poslední slovo, a nemám slov, abych to okomentoval. Nevím, co by bylo horší, jestli to, že autor netuší, jakým způsobem proběhla druhá abdikace a vyhoštění Napoleona na Sv. Helenu, nebo to, že by pro nedostatek prostoru na stránce sáhl k takové absurdní zkratce.

V učebnicích pro SŠ je celá strana věnovaná zanedbatelnému až bulvárnímu problému, a sice okolnostem Napoleonovy smrti. Kdyby raději byl dětem nabídnut podobně podrobný výklad kořenů například 3. koaliční války, bývaly by mohly získat o probírané době mnohem lepší představu.

Žáci českých ZŠ, jež zakoupili tuto ministerstvem 9.11.1998 pod č.j. 30759/98-22 schválenou učebnici, jako jedni z mála na světě, a doufejme, že jediní, vědí, že Napoleon byl u Waterloo zajat, že Aspern je v jižním Německu, že Borodino je první bitva války roku 1812, že Napoleon Vestfálsko nejprve rozšířil a až potom založil, že v roce 1796 přiměl svými vítězstvími na levém břehu Rýna k uzavření míru Prusko, že konzul Bonaparte vedl válku s Ruskem, že rakouská armáda v jižním Německu kapitulovala až po bitvě u Trafalgaru, že Bavorsko nebylo členem Rýnského spolku, nebo že se rakouské armádě v úvodu války roku 1809 dařilo. Obecně je jim předepsáno vědět, že dobrem přelomu 18. a 19. století jsou "revoluční ideály" a že Napoleon tyto "revoluční ideály opustil" a "chtěl dobýt Evropu". Je na místě se obávat, co se děti učí o jiných obdobích světových a českých dějin, a hrůzou vlasy na hlavě vstávají při představě, že by podobným stylem byla napsána učebnice fyziky či zeměpisu. Studenti SŠ jsou na tom nepatrně lépe, například jim pan Hlavačka nenutí, že Aspern je v jižním Německu. O skutečných důvodech konfliktů přelomu 18. a 19. století se ale ani nedozvědí nic.

Je na místě se ptát, jestli opravdu tento text napsal doc. PhDr Milan Hlavačka, CSc., jakou práci odvedli lektoři a korektoři (pokud vůbec něco opravili či měli nějaké připomínky, nelze snad ani domyslet, co musel obsahovat prvotní odevzdaný text), jakým způsobem MŠMT v roce 1998 (a v roce 2001 pro SŠ) ověřovalo obsahovou kvalitu učebnic, jimž udělovalo akreditaci a školy je na základě této akreditace kupovaly a dodnes podle nich děti vyučují.

Než takový dějepis, to opravdu raději vůbec žádný. Nezajímavým, nemastným, neslaným způsobem podaná snůška nesmyslů se rozhodně nezdá být dobrým základem solidních znalostí a zájmu o dějiny. Očekávat, že by se autor učebnice dějepisu v příslušné kapitole byť jen zcela nezávazně podíval, jakým způsobem je látka zpracována v učebnicích francouzských? Proč... stačí přece parafrázovat marxistické žvásty, které mu nejspíše utkvěly v paměti z dob středoškolských studií. Nebo snad chce pan docent tvrdit, že má jiné "prameny", z nichž čerpal zmíněné (a další) "informace", které zvěčnil ve své "učebnici"? Kdyby šlo o obecnou publikaci, nemělo by mnoho smyslu se jí jakkoli zabývat. Jde však o schválenou učebnici pro děti. Úroveň českého školství a úroveň vědomostí a schopnost se ve vědomostech a informacích všeho druhu orientovat, vyjadřovat se, přemýšlet, jsou diskutovaná témata. Proč k nim musí přibývat diskuse o tragické úrovni učebnic?

35 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Ano, je to přesmutné a cenu Merde si to podle tohoto příspěvku nepochybně zaslouží. V našich školách se horlivě prosazuje logické uvažování a práce s informacemi na úkor "biflování", ale jaksi se zapomíná, že logicky myslet je možno teprve na základě znalosti faktů. Z prázdna logiku nevytvoříte. A jestliže výchozí informace neodpovídají realitě, logické myšlení a práce s nimi může vést při sebelepší logice jen k nesprávným závěrům.
Neuvažoval jste, že tento příspěvek pošlete na ministerstvo, které učebnici schválilo?
MiŠ

Martin Vavricek řekl(a)...

Mark Twain řekl krásnou větu: "Nikdy jsem nedopustil, aby se mi škola pletla do vzdělání." Bohužel touto větou jsem se začal řídit dost pozdě. Kvalita našeho vzdělávacího systému je mnohdy tristní a je to hlubší problém než jen špatná kvalita učebnic. Je to už nějaký ten pátek, co jsem opustil ZŠ a SŠ lavice, ale myslím, že se nic podstatného nezměnilo. Ostatně na VŠ se učíme podle systému von Savignyho historické školy, což je polovina 19.století čili já po letech studia umím prodat otroka na římském trhu, ale s tou současností to je horší. Naštěstí některé věci za 2500let moc nezměnili. Můj problém s učebnicemi je zhruba takový. Jsou psány systém ctrl copy. Často jsou už v době vydání zastaralé. Slouží jako přivýdělek autorům, a tak místo, aby to mělo formu skript, jsou to bichle s drahou vazbou, které jednoduché principy vysvětlují komplikovaně (rozuměj musí mít určitý počet stran). Mnohdy se také setkávám s tím, že odborník ověnčený mnoha tituly neumí vyučovat nebo neumí mluvit k lidem, mluví do zdi. Ale to už je z jiného soudku. Pokud jde o ZŠ a SŠ učebnice, není třeba, aby tam byl hluboký výklad, ale, aby nebyl zkreslující, aby si žáci či studenti z toho něco odnesli. K tomu je ale třeba zájmu obou stran, jak studentů, tak i kantorů. Častý nešvar je i to, že se studenti dánou tématiku naučí jako papoušek, třebas i s chybami v učebnici, a podstatu věci nechápou. Což byl nedávný příklad Ondřeje Neffa. Napoleon není Hitler. K tomu, aby to rozlišil, je třeba znalostí ale i uvažování.
Svůj příspěvek zakončím tak jak začal, tedy citátem:
Řekni mi a já zapomenu.
Ukaž mi a já si vzpomenu.
Nech mě vyzkoušet a já pochopím.
Konfucius
(opět je to 2500let a už tehdy chápal podstatu vzdělání víc než mnozí dnes)

Jiří Kovařík řekl(a)...

Tohle je ťuknutí hlavičkou na hřebíček :-). Učebnice je jedna věc, učitel druhá. Vzpomínám si na léta SŠ na průmyslovce, dějepis tu byl jen dva roky, učebnice všelijaké, ale pan profesor Göpfert byl kantor par excellence. Když vyvolával a někdo papouškoval fráze z učebnic, ptal se, co si o tom myslíme, co za tím je. V relativně liberální době soumraku Antonína Novotného si to mohl trochu dovolit. Zejména nesnášel v učebnicích mnohokráte opakované slovo "lid" a krásně dusil požadavkem vysvětlit, kdo se za tím vlastně skrývá... Mimochodem, nevzpomínám si na jedinou čsl. učebnici dějepisu, která by mě upoutala (pominu-li jakýsi "úvodní kurs", tuším v 5. třídě, kde se používalo cosi zvláštního, příběhy z českých dějin (z velké části šlo o výběr z beletrizované knihy M. V. Kratochvíla o památných bitvách a momentech); pak to nahradila vágní vlastivěda... Zato dodnes pečlivě opatruji jeden svazek francouzské středoškolské učebnice Histoire (od pozdního středověku po absolutní monarchii); výkladem, shrnutím, otázkami po každé části, provázaností národních dějin na světové, výňatky z dokumentů a historických děl na okraji stránek i skvělou obrazovou dokumentací (včetně barvy) přestála vice než čtyřicet let od svého vzniku a já ji bral do rukou tisíckrát.

jakub.samek řekl(a)...

Já měl právě na gymplu francouzské učebnice; a je to modré nebe a polámané dudy.

Určitě nad kvalitou učebnicí zásadně svým významem převažuje kvalita učitele. Určitě jsou ve školství mnohem komplexnější nedostatky.

Problém téhle učebnice má tři úrovně. 1) Kdyby tam nebyly věcné chyby, byl by to dobrý text? Obávám se, že nebyl, protože 2) nenabízí výklad příčin a následků v souvislostech. Kdyby nabídl výklad příčin a následků v souvislostech bez věcných chyb, byla by to dobrá učebnice? 3) ...těžko říct... nejsou tam dokumenty, pokládané otázky mi přijdou podivné a už jen svým řazením naznačují, odkud vítr vane (otázka "Kterou fázi Velké francouzské revoluce považujete za nejpřínosnější pro další vývoj lidské společnosti" následuje kapitolu "Republika a jakobínská hrůzovláda", čímž zřejmě revoluce končí; "Kdy se Napoleon Bonaparte prohlásil císařem Francouzů? Jaké byly jeho plány?" ... správná odpověď na první je "nikdy", a správná odpověď podle autora na druhou je "dobýt Evropu")

Francouzská učebnice nabízí úryvek z jednoho z Robespierrových projevů v Konventu, schéma fungování revoluční vlády, nic z toho v české učebnici pro stejně staré žáky nic není; nabízenými úkoly nejsou tendenční či absurdní otázky, ale úkoly týkající se porozumění textu (preambule Ústavy 1791), nebo "pomocí kapitoly III, Deklarace člověka a občana a výše uvedených dokumentů: ...analyzujte prvky jakobínského myšlení", nebo třeba otázka "jaký je rozdíl mezi titulem král Francie a král Francouzů?"

Mapy, tabulky, dokumenty, chronologické přehledy, dobové karikatury, přehledné, provázané. Na druhou stranu mi přijde, že období napoleonských válek je v té francouzské učebnici poněkud příliš stručné, ale pořád lepší stručné než zavádějící. Mám z té učebnice v tomto směru podobný dojem jako z neúčasti špiček francouzské politiky při vzpomínkových akcích u Slavkova (zatímco na Trafalgar poslali nazdobenou letadlovou loď).

Nejen obsahově, což si posoudit troufám, ale i formálně je ta Hlavačkova učebnice k ničemu, resp. "aby byla", asi přivýdělek, vypocený během dvou čtyř před uzávěrkou. Nenašel jsem na to na internetu nikde žádnou reakci mimochodem.

Martin Vavricek řekl(a)...

My jsme měli na gymnáziu taktéž výborného učitel dějepisu a ačkoli jsme byli vybaveni učebnicí, takřka jsme ji nepoužívali. Byl vynikající ukázkou, že škola hrou funguje. Jelikož byl i naším třídním učitelem, jezdívali jsme s ním na výlety, kde jsme kupříkladu hráli společenské hry starých Řeků. Ještě patrnější to pak bylo v hodinách mateřského jazyka, kdy neváhal vzít do ruky kytaru a zaujmout studenty pro poezii 20.století jejich zhudebnělou verzí. Třeba taková Variace na renesanční téma, pokud se nepletu Václav Hrabě, ale taky Vladimír Mišík a Etc :) Mě bohužel žádná česká učebnice takto nezaujala svou kvalitou. Spíš naopak. Ale dám příklad toho, že vědomosti, souvislosti a logika by měla být používána současně. Nedávno jsem se v učebnici práva životního prostředí dočetl, že za první smlouvu týkající se ochrany ŽP je jakási Jayská úmluva. Autoři textu bohužel nemají příliš historických vědomostí, a tak se domnívali, podle zavedené tradice, že název Jay treaty označuje místo uzavření smlouvy. Ale nikoli. Smlouva byla uzavřena 1794 jako smlouva o přátelství, obchodu a nám.plavbě mezi USA a Británií a název byl odvozen podle jména hlavního am.vyjednávače a pozdějšího první předsedy nejvyššího soudu USA, Johna Jaye. To je tak, když se při psaní knih používá ctrl copy, ctrl paste a málo se uvažuje :)

Jiří Kovařík řekl(a)...

Martinovi V:
Překlad "Jay Treaty" mi připomíná jednu překladovou knihu o velkých bitvách historie, kde byla námořní bitva 13. prairialu (pro Brity Glorious of 1st June) uvedena jako bitva u Prairialu. :-)

Martin Vavricek řekl(a)...

S tou analýzou Jakuba S. lze jen souhlasit. Pokud jde o tu ignoraci Slavkova, třeba si francouzská oficiální místa řekla, že jsou ochotny poslat pouze letadlovou loď. v tom případě by bylo třeba prokopat na Moravu nějaký pěkný kanál...anebo tu je druhá varianta, že oslavují pouze svoje slavné prohry :)

roman.ricka řekl(a)...

Nemyslím, si že je dobré dávat za příklad právě francouzské učebnice. Je přece logické, že se v jejich učebnicích budou věnovat víc vlastním dějinám. S tímto srovnáním nesouhlasím. Bral bych jako příklad německé, nebo anglické učebnice, či z jiné země. Nevěřím, ale klidně se nechám poučit, že se v učebnicích pro základní stupeň, věnují ve Francii velice obšírně např. učiteli národů Komenskému, vládě Karla IV., nebo husitům. Čímž se nechci zastávat "paskvilu", který je zde po právu pranýřován.
A k tomu nutno dodat, že žáci nynějších ZŠ si nesmyslů v učebnici stejně nevšimnou, popř. je zajímá jiné dějinné období. Pokud vůbec. Látka je pro ně jen něco na naučení a dál se tím nezabývají.

Anonymní řekl(a)...

Francouzi jsou vůbec divný národ.
Měl jsem příležitost být ve Francii na oslavách 200 let Francouzské revoluce. Jednak z toho udělali cirkus s miliony suvenýrů, sice že světodějná událost, ale pak se média i literatura soustředily také pouze na období Teroru a celá Francie se sebemrskačsky a plačtivě zabývala hlavně popravou Marie-Antoinetty. Prakticky nic kolem je nezajímalo.
MiŠ

Petr Stuchlík řekl(a)...

Ono v českých překladech se často vyskytují také jiné překladatelské perly: Bitva v Ardenách (v angličtině Battle of the Bulge - což znamená v podstatě bitvu o výběžek, bouli) jsem už hodněkrát viděl přeloženou jako Bitvu u Bulge.
Vrcholem pro mne ovšem byl překlad filmu Tora, Tora, Tora, kdy nějaký chytrolín zásadně překládal battleship jako křižník (zjevně naprosto nerozumí rozdílu mezi těmito třídami lodí), Fuchida podle něj požadoval vyslání druhé útočné vlny (next wave), ačkoli ve skutečnosti by se jednalo o třetí vlnu. Podobných "perel" je v českém překladu spousta.
Chápu, že překladatelé nemusí být experty na překládanou tématiku, ale tím spíše by měli překlad diskutovat s někým, kdo dané tématice rozumí. Těmito výtvory totiž jinak kvalitní filmy nebo knihy silně degradují.

J.R. řekl(a)...

Dobrý večer. Původně jsem se chtěl vyjádřit pouze k té učebnici, ale trochu to rozvedu. Také jsem se podle ní na základní škole učil ("základku" jsem ukončil v roce 2002). Tehdy se mi zdála dobrá. Byla úplně nová, voněla, jsou v ní pěkné ilustrace. Ale co se týče textového obsahu, naprosto nic si nepamatuji. A to jsme měli výbornou paní učitelku! Nicméně ZÁKLADNÍ požadavek to splnilo, ZÁKLADNÍ znalosti dějepisu mám. Neabsolvoval jsem gymnázium jako pánové píšící své komentáře výše, "pouze" střední odbornou školu v Rousínově (odtud můj zájem o "napoleonskou" historii). A tam se o dějepisu mluvit moc nedalo. A na ostatních SOŠ to asi lepší nebude. Co jsem si teda nepřečtl či nedozvěděl jinak, to nevím. A nejen kvůli tomu mám v historii velmi temná místa. Nicméně před dvěma dny mi jedna absolventa znojemského gymnázia a v současné době studentka soukromé VŠ humanitního zaměření v Praze tvrdila, že druhá světová válka začala v roce 1938 a vše korunovala perličkou "... v roce 1968 k nám přijeli Rusové, nebo tak něco, že jo?!"
Takže - ať jsou v učebnicích nepřesnosti, text je vytržen z kontextu ap., za zásadní problém to nepovažuji. Samozřejmě chyba to je, ale problém jsou samotní lidé. Učebnice mají dát studentovi základní či rozšiřující vědomosti. A když ho to nezajímá, tak nějaké Marengo stejně za týden zapomene. Když je někdo prostě blbej, sebelepší škola, učebnice, učitel, profesor, systém nic nezmůže. A když je řeč o systému, ryba smrdí vždy od hlavy. Sám studuji VŠ a vím o čem mluvím.
Jan Regula

zuzana řekl(a)...

Nu, když jsem ty ukázky z učebnice četla, napadlo mne, že tohle žádného mladého člověka nepoznamená - v dobrém, ani ve zlém. Protože jsou to takovéty klasické učebnicové žvásty, které se lze maximálně naučit nazpaměť, a pak pustit z hlavy.

Anonymní řekl(a)...

Taky souhlasím s p. Samkem. Pro srovnání - já studoval prvák gymplu ve Francii (dávno již tomu) a tam se v dějepise Revoluce a císařství probíraly podle osnov celý ročník! A to fantastickým způsobem, učebnice na to o 350 stránkách s obrazovou dokumentací, postarší už dějepisářka byla bez debaty největší machr na dějepis za celou mou školní docházku. Přesně v tom žádoucím duchu - výklad s fakty a pak úvahy, debaty a dizertace, učebnice jen jako pomocný materiál. Mám na ty vyučovací hodiny nádhernou, leč již nekonkrétní vzpomínku. Je fakt, že jsme byli humanitní větev, kde byl dějepis povinným maturitním předmětem, kdežto u nás je dnes dějepis obecně popelkou, které k praktickému životu a k výnosnému zaměstnání zhola netřeba, a kde stačí vědět, že kdysi byla nějaká francouzská revoluce a nějaký Napoleon, stejně už to nikoho nebude zajímat, v kšeftě se to nedá použít a když někdo bude v budoucnu mermomocí něco chtít vědět, ať si to najde na webu a sám se popasuje s tím, jestli to odpovídá. Představte si, že u nás by se celý ročník probíralo třeba husitství...
MiŠ

Jiří Kovařík řekl(a)...

K Petru Stuchlíkovi a perlám překladu, i když se tím trochu odbočuje. Za nejskvělejší považuji titulkovaný překlad seriálku podle povídek E. E. Kische (točili ho, tuším, Rakušané) s panem Laufrem v hlavní roli. V posledním dílu se už jede na frontu, vlak zastaví a Kisch s Haškem přihlížejí, jak jakýsi předobraz poručíka Duba na vojáčka řve "Habt acht!". Což několikrát opakuje a pod tím jede stejně násobený subtitle: "Mám osm!"

jakub.samek řekl(a)...

Pro Romana Říčku: samozřejmě že je ve Francouzké učebnici téma revoluce zásadní a podstatnější než v učebnici české, však jsem nenapsal, že by měla být česká učebnice překladem té francouzské.

Nejde o to, kolik prostoru čemu Francouzi věnují, ale jak to dělají. (přičemž musím podtrhnout svůj dojem ze stučnosti až nedostatečnosti tématu napoleonských válek jako takových; ono tam v podstatě ani není... čtyři strany textu a dokumentů jsou věnovány "Revoluci a Evropě (1789-1815)"; např. v rámci debaty o tom, že Francouzi se věnují své historii důsledněji, bychom narazili na Hlavačkovy odstavce o Marengu, Slavkovu, Aspern či Borodinu, což jsou slova, jež se do francouzské učebnice vůbec nevešla, ale to bude jiný příběh, příběh o francouzské letadlové lodi)

JS

roman.ricka řekl(a)...

Máš pravdu to jsi opravdu nenapsal, ale já to tak pochopil :-)
Jinak mě tedy napadlo, jestli oni ti Francouzi nebudou mít trošku strach to rozvést. Myslím tím to, jestli si někteří u nich nemyslí to stejné jako u nás pan Neff. Srovnávání Napoleona s Hitlerem apod. Proto tam třeba nemají ty bitvy a jen to tak naťuknou. Ale to mě jen tak spontánně napadlo, ty o tom budeš jistě vědět víc.

Anonymní řekl(a)...

Autor dotyčných „učebnic“ dějepisu není sám, bohužel ho podporují i někteří učitelé!!! Na pro mě poněkud záhadném webu www.mojeskola.net, což má být nějaký podpůrný pedagogický námětový program pro vzdělávání a výchovu? jsem nalezl také jednu perlu, jak se dá o Napoleonovi učit - reprodukuju z nabídky jednoho z pedagogů „Několik námětů pro menší projekty dějepis-zeměpis“:
ZAČÁTEK
Nemoc moci - Napoleon
Pro kvartu
Toto téma nám zabere asi 6 - 8 hodin práce.
Postupně se více zaměříme na Napoleona, ve své podstatě je cílem tématu něco jiného, dalo by se to nazvat »Nemoc moci«. V dějinách je mnoho diktátorů, kteří zneužili situaci, uzurpovali moc, vytvořili nedemokratickou vládu, s armádou napadaly sousední státy a po jejich smrti se jejich impérium rozpadlo. Jde nám o to pochopit:
- jaká situace ve státě a společnosti »vyrábí« diktátora
- odkud se bere diktátor a jaké má obecné rysy
- jaký je typický průběh diktatury
- jaký je diktátor a jaký je asi jeho pohled na svět.
Začneme samostatnou prací, která zabere 2 - 3 hodiny práce s literaturou. Ve třídě vytvoříme několik pracovních týmů a rozdělíme jim tyto osobnosti: Napoleon, Stalin, Hitler, Sulla, Caesar, Cromwel. Týmy mají za úkol sepsat povídání o této osobnosti, době, kdy žila a způsobu, jak se vypořádala s mocí. Povídání by mělo být asi na 1 stranu A4; tak, aby ho poté mohli přečíst ostatním. K dispozici musí být knihovna s encyklopediemi, monografiemi a různou pestrou literaturou.
Po dokončení práce zástupci týmů čtou ostatním svá dílka a není-li to součástí jejich textu, zkusíme po každém týmu chtít odpověď na čtyři otázky uvedené výše odrážkou.
Probereme-li takto všechny osobnosti (to nám zabere asi 1 - 2 hodiny práce), můžeme zkusit generalizovat a odpovídat společně na otázky u odrážek: jsme schopni hledat zákonitost. Budeme moci říci, co je nejlepší půdou pro vznik diktatury, jak poznáme adepta na diktátora a dokonce jsme schopni říci i kterým současným zemím hrozí zvrat v diktaturu. Víme, jaký průběh diktatura má a možná, že budeme schopni i dedukovat proč to můžeme považovat za zákonitost.
KONEC CITACE
Následuje ještě několik již zcela odlišných témat a příspěvek končí:
Výše uvedené jsem realizoval na Osmiletém gymnáziu Buďánka, publikováno v knížce Škola pro třetí tisíciletí (1995).
Proti té vyučovací metodě samotné nelze vcelku nic namítat, ale ta výchozí premisa a předem stanovený závěr a srovnávání nesrovnatelného! Takže tady už srovnáváme Napoleona i se Stalinem a Sullou - snad proto, že i on nechal hromadně vraždit své domácí odpůrce a posílal nevinné do gulagů? srovnáváme nesrovnatelné a zcela nesmyslně redukujeme Napoleona na diktátora navíc vlastně duševně nemocného, který „zneužil!!! situaci“ a „napadal!!! sousední státy“ atd.? Už by zbývalo jen v duchu marxistické historiografie dodat, že byl také „nelítostným utlačovatelem dělnické třídy“, neboť „zakázal dělnické organizace (jaké tehdy byly???), zrušil právo na stávku (nikdo ani on sám ještě tehdy netušil, co to je!!!) a zavedl pracovní knížky (těžko si tenkrát zaměstnavatel mohl ověřit CV nebo vyžádat doporučení mailem...)“, aby byl obraz tohoto vtělení ďábla na Zemi v očích našich potomků úplný...
MiŠ

jakub.samek řekl(a)...

K tomu nějak není co dodat už. Uznejme na tomto místě, že doba, která nás tolik zajímá, je dávno uplynulá, představuje z hlediska dějin, i jen moderních, titěrný časový úsek, a drtivé věšině z oné drtivé menšiny společnosti, kterou dějiny skutečně zajímají, zajímá okrajově. Takže není vlastně divu, s čím se lze setkat. Horší je pak představa, že podobně povrchní až absurdní přístupy mohou díky nedůslednosti "v metodě" předvedené nad tímto tématem křivit také pohled na dějiny obecně významnější a aktuálnější.

Rusko počátku 19. století se svým nevolnictvím a carem, který se, obklopen zlatou mládeží, a asi také trpící výčitkami ohledně vraždy otce, po hlavě vrhá do konfliktu, po němž ruské společnosti vůbec nic není (3. koaliční válka), který zato car vášnivě rozdmýchává do celoevropského rozměru, tak toto Rusko je taková "klasická feudální mocnost", se kterou zúčtujeme později, a spolu s Rakouskem, které Francii vyhlásilo válku postupně čtyřikrát za sebou, Pruskem, které tak učinilo dvakrát, a Británií, o které ani nebudu nic psát, jsou to "spojenci". Diktátor je tu konzul a císař Napoleon, ne z boží milosti na trůnech dlící Romanovec (kromě boží milosti za to vděčil i něčemu jinému), Habsburg či Hohenzollern, resp. jejich různě schopní či neschopní ministři. "Spojenci"... jak sladce to zní. Zato "diktátor"... fuj. Ať žije demokracie. Příkladně ta pruská.

***

Ano, Romane, myslím, že to téma nerozvíjejí proto, že podstatná část společnosti vnímá Napoleona negativně, případně neutrálně, přičemž "velkoryse" bere ohledy na západoevropské sentimenty vůči němu, především ex-pruské, anglické, holandské, rakouské či španělské.

Těžko říct, co je pak vejcem a co slepicí, učebnice či "národní" přístup k věci, a dnes už je to asi trochu jedno. Na druhou stranu Napoleonovi hodně právě ve Francii škodí jeho zcela nekritičtí milovníci, což vůči němu budí jednoduše odpor i u jinak "normálního" člověka. A na stranu třetí, kdokoli ve Francii chce a má zájem, může... a to aniž by mu učebnice dějepisu nutily stupidní a zcela nehodnotný dojem o Napoleonovi a jeho době. Původně jsem napsal "hodiny dějepisu", ale tak zlé to nebude ani u nás, protože klesnou níže než co předvádí učebnice, nelze, takže praxe může být jen lepší :-)

zuzana řekl(a)...

Jak to tak čtu, napadá mne tradiční tvrzení, že ten, kdo něco neumí, jde to učit. Génius, který vytvořil tuhle učební metodu, snil zřejmě v mládí o tom, že se stane diktátorem.

Anonymní řekl(a)...

K těm "podařeným" překladům ondy sem viděl už ani nevím jak se tem film jmenoval ale angl. pojem "Ottoman empire" tj "osmanská říše" autor titulků překládal sveřepě jako "říše pohovky". Nepřišel sem na to, jak to, že mu tak očividná pitomost nepřišla divná.

Miroslav Zeman řekl(a)...

Hezký večer všem, co ztratí pár minut čtením těchto řádků, doufám, že se moc nerozepíši. Je mi 28 let, což znamená, že během mého navštěvování druhé třídy základní školy, a toho času v nemocnici v TV, jsem sledoval, jak u nás padá komunistický režim. Nedokážu proto posoudit, jak moc se učebnice bezprostředně po roce 89 změnily a ani jsem po tom nikdy nepátral, ovšem co si pamatuji velmi dobře je, jak nám paní učitelka vykládala o Leninovi, který vše vlastně tak úplně špatně nemyslel, o hrdinné Rudé armádě a Velké vlastenecké válce ještě pět let po revoluci. A co že si to z dějepisu základní školy pamatuji ještě? Spartu proti Athénám, pak skok na Jana Husa a J. A. Komenského, u nichž jsem v té době nemohl ani náhodou pochopit jejich význam, pak tu snad byl nějaký Napoleon, ten dobyvatel a Hitlerův vzor a už válčíme na východní frontě. Beru to hodně stručně a s humorem, ale opravdu si z dějepisu základní školy moc nepamatuji a je snad možná i s podivem, že mě dnes historie tolik baví. Ovšem vše co vím o dějinách dnes, jsem se dozvěděl až později. Nechci hájit nesmysly ve zmiňovaných učebnicích a chápu, že historikům a odborníkům musí vstávat vlasy hrůzou, ovšem s objemem už takový problém nevidím. Jak již bylo zde zmíněno, opravdu hodně záleží na učiteli a jistě by bylo ideální dávat v hodinách tolik prostoru historickým obdobím, podle toho, kolik si díky svému významu zaslouží. Avšak, co si poté žáci základních škol pamatují za deset, dvacet let? Rozhodně toho nebude moc. (pokračování níže)

Miroslav Zeman řekl(a)...

(dokončení) Myslím, že je důležité, aby věděli, že nějaký Napoleon vůbec žil, kdy tomu tak bylo a co pro historii znamenal. Přijde mi nepředstavitelné, že by se žák na základní škole učil, kterou koalici tvořili jaké státy, proč a kdy na koho kdo zaútočil a co tím sledoval. To je opravdu příliš složité a bavit to může snad jen nadšence. Já se mezi takové nadšence považuji, i když ne co do vědomostí, tak alespoň co do nadšení. Ovšem malý človíček co právě opouští základní školu, by měl lépe znát jiná období a jiné události. Nedávno jsem vedl rozhovor s několika lidmi mého věku a ti mi nedokázali vysvětlit, co je to za svátek 17. listopad, prý nějaký den boje za svobodu a demokracii. A co že je to polistopadová éra? Po jakém listopadu? A co je za svátek 28. říjen? Kdo byl A. Einstein nebo T. G. Masaryk? Světová válka byla jedna a vyhráli ji snad „ti Američani“ a „Rusáci“ ne?. Od maturanta jsem už také slyšel odpověď „ne“ na dotaz, zdali ví, proč se střídají 4 roční období. Jistě je to zavádějící a kuriozity se vždy najdou, ale i přesto bych viděl cíl dějepisu základních, a tedy i středních škol, někde jinde, než je orientace v Napoleonských válkách. Škoda je slyšet často o tom, jak je dějepis nudný a navíc zbytečný, asi z lidí mluví, pokud si mohu dovolit soudit, rozmazlenost z dnešní bezproblémové doby. Rozhodně je pravda, že než psát a učit nesmysly, tak raději nepsat a neučit vůbec. Dle mého názoru nejhorší pohled na minulost je, pokud se na události, děje a skutky díváme dnešníma kritickýma očima, s dnešními vědomostmi, morálkou a hodnotami a soudíme. Jistě že jsou skutky, které zaslouží odsouzení, ale odsuzovat kupříkladu středověkého rytíře, co se vydal dobít Jeruzalém, anebo starověký Řím, že uchvátil středomoří, je přeci nesmysl. Nedávno jsem koukal na film King Arthur (2004), kde se přesně toto dělo v ohromném měřítku a hrdinové předběhli svou dobu o mnoho století. Rozepsal jsem se tedy dosti a přitom vše šlo napsat i jednou větou: Článek má pravdu, popsat a vysvětlit např. Napoleonské války je jistě důležité, není to ale tak trochu ztráta času, když to jediné, co si pak z dějepisu základních škol odneseme je Lenin a jeho dobrá vůle popř. že v 68 skončila Světová válka osvobozením Rudou armádou?

Jiří Kovařík řekl(a)...

Shakesovi:
Myslím, že tady je třeba oddělovat dvě věci:
1) Všeobecné vzdělání, tedy obecnou povědomost o věcech základních ; v těch není třeba jít do nuancí, souvislostí. Dějepis je na tom v daném případě stejně, jako ostatní školní předměty, a kdo to prošvihne, vytvoří tak leda cílovou skupinu pro pořad "Nikdo není dokonalý", kde si nebude, podobně jako Iveta Bartošová, jistý, zda Venušin pahorek leží vlevo, nebo vpravo.
2: Zaujetí dějepisem; tam je úloha učitele klíčová; pokud vzbudí zájem, může se k tomu přidat román, novela, literatura faktu, film..., a už v tom lítáte, alespoň v nějakém období, které vás zaujme.
Jistěže na základce není nutné biflovat detaily, na střední už by ale měly z dějepisu vyplynout příčiny, následky, souvislosti; pokud je učebnice zkreslí (a ukáže tak, že sám autor mnoho neví, nebo že je ve vleku názorového balastu), je to první krok do pekla. Není třeba se učit co, kde, kdy, jak, s kým (což je pro kantora lehčí cesta, byť z dějepisu vytvoří mrtvou datovou schránku), ale vysvětlovat (což jde hůř)jako interakci čehosi, zápas, vývoj a snad i barvité děje.
Na okraj: Vzpomínám si na první seminář z historie na fildě, měl jsme tu čest, že jej vedl prof. Josef Polišenský.Jedna z jeho úvodních vět pro budoucí historiky zněla:
"Vy nemusíte vědět, kdy to bylo, ale musíte vědět, kde to najít, když to budete potřebovat."

jakub.samek řekl(a)...

"Přijde mi nepředstavitelné, že by se žák na základní škole učil, kterou koalici tvořili jaké státy, proč a kdy na koho kdo zaútočil a co tím sledoval."

Míra detailů je jistě věc jiná, ale co by se tedy měly děti třeba o napoleonských válkách učit než proč a mezi kým byly vedeny? Naopak vše ostatní je podružné.

Nejde také o to, aby si děti posléze pamatovaly vše. Jde o to, aby v rámci výkladu či čtení učebnice mohly daný problém pochopit. Jednoho pak zaujme to, jiného něco jiného, ale nepodat, věku odpovídajícím způsobem, příčiny a následky konfliktů vede jednoduše k tomu, že takový dějepis je k ničemu. Pokud bychom z dějin válek vypustili tyto zásadní věci, nemá smysl o válkách hovořit vůbec. Je určitě obtížné říci, co si člověk pamatuje z dějepisu ze ZŠ, já třeba nemám na všech svých znalostech, a že jich mnoho není, cedulku "ZŠ, 5. třída" nebo "Wikipedia, návštěva 1. dubna 2005" :) základní vzdělání je základní od toho, že se pak na něm dále staví, a ty základy pak už nemusejí být ani vidět. A možná nám v tomto směru nic konkrétního v hlavě neutkvělo, protože jsme věci nerozuměli. A čemu není možné rozumět, to se člověk naučí nazpaměť, a za půl roku neví nic.

Mimochodem, patří to trochu k jinému tématu, ale jakýsi pan Ziegler v sobotní MF Dnes napsal oslavný článek o Schwarzenbergovi (nebo si asi myslel, že to je oslavný článek), a mimojiné čtenáři sděluje:

"V roce 1805 zaútočil Napoleon na Rakousko." Asi se učil dějepis z Hlavačkovy učebnice :))

J.

Miroslav Zeman řekl(a)...

Nejprve si musím povzdechnout, že jsem zde vedený jako hrdina filmu, co jsem měl v šestnácti rád:) Hloupě jsem tu zadal jeden můj mail a nepodařilo se mi změnit jméno uživatele, což jsem zjistil až dnes. Jinak anonymní vystupování nepodporuji :)
Pro p. Kovaříka a p. Samka: Díky za reakci. Určitě jsem svým příspěvkem nechtěl ani naznačit, že není potřeba vysvětlovat „proč“. Spolu s „kdo“ a „kdy“ je to nejdůležitější. „Kdy“ uvádím proto, abychom od někoho neslyšeli, že Napoleon bojoval proti Richardovi Lví srdce, jinak je určitě dobré vědět, kde co vyhledat. Výše zmiňovanou větu z mého předcházejícího příspěvku jsem myslel doslova, takže ano, máte pravdu, co jiného by se mělo učit, ale já skutečně měl na mysli detaily, tudíž jednotlivé koalice a detaily kolem nich. Protože i když se základní škola jeví jako dlouhá, tak zas tolik času na výuku dějepisu v ní není. Nevím jak je to dnes, ale my v deváté nebrali nic, v osmé a sedmé 20. století, takže světové války a zbytek. To znamená, že na ostatní dějiny připadá pátá a šestá, dvě hodiny týdně. Dost málo podle mě, ale pro děti nejspíš ažaž :) Je jistě složité popisovat dobu dávno minulou človíčkům, kteří nechápou ještě ani tu dnešní (kdo jí ale do detailů chápe?). Nám bylo říkáno, že J. A. Komenský byl moc významný, ale proč, to nikdo nevěděl a že si rozhodně musíme pamatovat založení Karlovi univerzity a bitvu na Bílé hoře, jenže co o tom víme, když nechápeme tu dobu. Jenže do jaké míry vysvětlovat to „proč“ těm prckům? Nejspíš si umím představit, jak nějaký učitel zaujme, ale jistě to nebude běžné (netvrdím, že já bych to dokázal). A pokud to někdo dokáže na základní škole, tak na střední to teprve musí být výzva. Já si pamatuji např. hodně z matematiky ještě z této doby, měli jsme pí. Marouškovou, vždy spravedlivou a přísnou, co uměla vše vysvětlit. Škoda, že matematikářky takové bývají, ale dějepisářky ne. Ostatní předměty jako by nebyly. Tolik lidí mi dnes říká, že dějepis byl jen o datech, to je jistě škoda, protože přidat k nim trochu povídání, tak třeba by v tom dnes víc lidí lítalo a vědělo víc, jak I. Bartošová. Je proto nejspíš na místě, pokud se učitel dostane např. k Francouzské revoluci, vysvětlit, čím byla a je podstatná, ale její průběh bych snad i opomenul, pokud bych měl na ní jednu školní hodinu. Jak praví článek, učebnice by měli být stoprocentní, ale je to vlastně jen pomůcka, vše je na učiteli. Pro p. Kovaříka: Například k období Napoleonských válek, jste mě přivedl Vy, svými knihami, protože na rozdíl od jiných dosti autorů píšete velice poutavě. Četl jsem i nemalé množství knih, kdy mě zajímalo dané téma, ale samotné čtení bylo nudné a fádní. To se mi u Vašich knih nestalo. Navíc po přečtení Bitvy u Trafalgaru plánuji cestu do Portsmouthu, protože jsem nevěděl, že ještě existuje (ani mě nenapadlo, že by měla existovat) celá původní Victory. Udělat tak dětem ze základky takový výlet, jistě by jen tak nezapomněli. I když neodpustím si mini-historku, tuhle jsem ukazoval obrázek té slavné lodi jedné kamarádce a ona mi sdělila: „Tam jsem myslím byla.“ Už ani nevěděla!

jakub.samek řekl(a)...

http://www.lidovky.cz/deti-ucime-neprirozene-vzdelani-je-ucitelum-na-skodu-mini-expert-ph5-/ln_veda.asp?c=A110222_202748_ln_veda_kim

Anonymní řekl(a)...

Trestuhodné nezmysly. Ale keby sa mali všetci učiť tak ako sa píše v tomto článku tak to by museli žiaci v škole sedieť do 17:00 lebo potom by sa tak podrobne museli učiť všetko od praveku. A úprimne koho to zaujma ten sa tomu venuje a nepotrebuje na to školu. Aj tak 90% toho čo sa naučí a ďalej to neštuduje vyfučí do 1-2 rokov z hlavy a už ani nemajú šajnu o nejakom Waterloo. Že Napoleon bol vo všetkom ten zlý je všeobecne braný fakt a pár hodín dejepisu, ktoré sa tomu venujú to nikomu z hlavy nedostane. Aj tak majú všetci dejepis u prdele keď ich to nebaví takže nejaké rozširovanie osnov je ptákovina.

dita.buonaparte řekl(a)...

Zdravím občané.
Není to dlouho, co jsem pryč ze ZŠ a řeknu vám, že tam se učíte všemu poprvé a učitel musí brát ohled i na to, že ne všechny děti daná problematika zajímá. Proto si myslím, že na by ZŠ měli být srozumitelné a jasně ,,dané" učebnice, ve kterých by se pochopily především souvislosti.
Na SŠ je spousta lidí vyhraněných k svému ,,oboru". Pochybuji o tom, že toho, kdo se chystá třeba na 3. LF UK baví dějepis a má čas se ho učit. Já sice chodím na historický seminář, ale o napoleonských válkách tam padla pouhá zmínka. A na normální hodině, jsem měla -raději ;) - referát na 2 hodiny; - Rozhodně by bylo dobré, kdybychom se i na SŠ podívali na danou problematiku hlouběji a ve SPRÁVNÝCH učebnicích, i když chyby budou stále.
Není možné, aby se tam vyskytovaly TAK hrubé chyby, které se týkají jednak konzulátu, jednak císařství atp.

Anonymní řekl(a)...

Nejde o objem učiva, nýbrž o nezkreslování fakt. Jistěže na ZŠ nebo i na SŠ stačí o napoleonských válkách pár vět či odstavců, ale stručnost nevylučuje správnost. Místo blábolu o Napoleonových útočných válkách stačí říct mnohem pravdivěji jednou větou např. Evropské monarchie v koalici opakovaně a vytrvale vedly proti francouzské republice a poté císařství válku a republika i Napoleon z vojensko-strategických důvodů přenesli válku na jejich území, dokud je postupně neporazili a nedonutili k uzavření míru...
MiŠ

Theodor řekl(a)...

Tento článek mi právě padl do oka, protože se ocitl mezi nejčtenějšími, ovšem jeho komentáře mne zajímaly od počátku. V posledním se objevila věc, která se týká problému nestrannosti, popř. nezaujatosti, k němuž jsem se vyjadřoval pod článkem „Útěk Ludvíka XVI.“ (15.3.2011), a který se týká i učebnic obecně, nejen těch českých.

V čem je, prosím Vás, pravdivější věta (A) „Evropské monarchie v koalici opakovaně a vytrvale vedly proti francouzské republice a poté císařství válku a republika i Napoleon z vojensko-strategických důvodů přenesli válku na jejich území, dokud je postupně neporazili a nedonutili k uzavření míru,“ než třeba věta (B) „Francie vyhlásila z vnitropolitických důvodů válku králi českému a uherskému, do níž se postupně zapojily další evropské monarchie a v níž obě strany s malými přestávkami a obměnami pokračovaly i po dobu republiky, konzulátu a císařství, dokud nebyla Francie poražena, což vedlo k znovunastolení Bourbonů.“?

Nejde mi tu o spor, která z nich a v čem je výstižnější. Chci jen upozornit na skutečnost, že historikové samozřejmě předkládají různé výklady, čímž z hlediska výuky vzniká potíž: Na jedné straně není možné vycházet z jediného, prohlášeného za pravdu samotnou, na druhé straně je třeba se vyhnout přístupu, který by mohl vést k dojmu: „Jeden tvrdí to a jiný zase tohle, a protože to jsou všechno odborníci a ve věci se vyznají, ale nemohou mít pravdu všichni zároveň, poněvadž si protiřečí, tak žádná pravda neexistuje, anebo každý může mít tu svou.“

Pokud sem ještě někdy pan Jakub Samek zabloudí, chtěl bych se jej – případně kohokoli, kdo k tomu může něco říci – zeptat, jak se francouzské učebnice přes tuto nesnáz přenášely. Totiž aby nebyly ani ideologické, ani relativistické.
TG

Jiří Kovařík řekl(a)...

Francouzské učebnice neznám, sorry...
A i B je správně, pokud známe kontext. Jenže A je stylisticky formulováno nešťasně, neboť ve snaze o zkratku nenaznačuje, kro to začal. Předpokládám, že u vět vytržených z kontextu, je cosi před i za, což možná upřesňuje dost důležité ideologické a finančně-ekonomické aspekty.

Theodor řekl(a)...

Nevadí. :-) Dokud se ten článek drží mezi nejčtenějšími, je naděje, že se někdo najde.

S Vaší odpovědí bych souhlasil, pokud by byla formulována opatrněji. Např. „Obě odpovědi jsou správné, protože jsou přínosné – odkrývají část pravdy, jsou tedy obě částečně pravdivé.“ V tomto smyslu by ovšem byly „částečně pravdivé“ téměř všechny výklady. Nám však jde o to porovnat je co do stupně pravdivosti, tj. jakou měrou pravdu odkrývají a do jaké míry ji zakrývají, případně vyloučit ty, které věc spíše zkreslují.

Na vytrženost ze souvislostí se to nedá svést úplně. Samozřejmě výrok pana MiŠ byl velmi stručný, určitě by nebyl v učebnici takto osamocen, a i já jsem se snažil jeho hutnosti vyjít vstříc, aby byly obě věty porovnatelné, a současně předkládaly odlišný výklad nebo vyvolávaly rozdílný dojem.

Nemyslím si, že by výrok pana MiŠ byl formulován nešťastně. Naopak - velmi dobře zastupuje určitý pohled na věc. Vždyť by se mohlo namítnout: Co záleží na tom, kdo válku vyhlásil? Tato formální stránka věci nás zajímá potud, pokud souvisí s otázkou, kdo ji zavinil a na čí straně je spravedlnost. Věty A a B v tomto směru vyvolávají opačný dojem, poněvadž jsou založeny jinými výklady, které se ovšem skrze ně nemohou plně vyjevit.

Věta A jasně naznačuje, že viníkem jsou evropské monarchie. To ony vedly válku „opakovaně a vytrvale“. Aby si někdo takto počínal oprávněně, musel by mít neobvykle silný důvod. Dokud se takový neuvede, má čtenář právem dojem, že žádného spravedlivého není. (A myslím, že nebudu daleko od pravdy, když se budu domnívat, že právě toto chtěl pan MiŠ sdělit.) Důvod je ostatně naznačen: Zpočátku jsou na jedné straně evropské monarchie (není-li řečeno které, čtenář si nejspíš doplní „všechny, které mohly“), na druhé pak republika. Počáteční situace vypovídá o příčině sporu: jedinou zmíněnou odlišností tu je státní uspořádání. Následné uvedení císařství odpovídá onomu „opakovaně a vytrvale“ – zmizí-li totiž (zdánlivě nebo skutečně) prvotní příčina, nutno objasnit setrvání v původním jednání: je jím neústupnost, urputnost a zatvrzelost. K tomu, aby se svého počínání zřekly, je nepřiměla ani změna režimu, takže nezbylo než je porazit vojensky. Tady líčení končí možná spíše proto, aby příběh dopadl pohádkově, protože celek, o němž je řeč (války revoluční a napoleonské), stěží končí některým z mírů. Zajímalo by mne, který by to podle pana MiŠ byl, neboť z logiky té věty by jím měla být s konečnou platností potřena ona monarchistická urputnost a zatvrzelost ve vedení války. Celé to dokresluje dodatek o „strategicko-vojenských důvodech“ přenesení války na cizí území. Ten je nezbytný k tomu, aby se z republiky, potažmo císařství sňalo podezření ze svévolného výboje. Není-li totiž řečeno jinak, má tažení na cizí území právě tento smysl.
(dokončení příště)

Theodor řekl(a)...

(dokončení)

Věta B zastupuje jiný výklad, přičemž ovšem mluvčí využil příležitosti, že byla formulována následně po větě A k pokusu nepředstavit pouhý její zrcadlový protějšek, nýbrž při zachování protikladnosti ustoupit na pozice, které by otevřely cestu k diskusi. Je zmíněna úloha Francie jako státu, který vyhlašuje válku zcela určitému protivníkovi, ale zda uváděné „vnitropolitické důvody“ dávaly právo ji vyhlásit, zůstává nezodpovězeno. Nejsme ani informováni o povaze těchto důvodů, pouze je naznačeno, že příčinu máme hledat ve vnitřních poměrech Francie. To je možná přijatelné i z hlediska věty A. Zbytek výroku již jen konstatuje jistou vleklost či setrvačnost střetu a proměnlivost soupeřících stran, a končí tím, co vskutku uzavírá období těchto střetů – revoluční a napoleonské války. Vzhledem ke své délce musí věta zůstat, při snaze pokrýt velké a složité období vystižením hybatele a smyslu dění, ve značné míře nekonkrétní. Jak už jsem řekl, byla formulována kvůli porovnání s větou A, učebnice by jistě obsahovala více.

Myslím si, že zůstat u tvrzení „obě věty jsou správné“ by bylo právě tím nahráváním lidskému sklonu k pohodlnosti. Potvrdit jejich přínosnost by bylo málo. To, co nás zajímá především, totiž je: Která z nich je v čem pravdivější a proč? Zdalipak lze říci, že jedna je celkově pravdivější než druhá? Pokud ano, máme méně pravdivou zcela opustit? Pokud ne, máme uvádět obě, anebo jen jednu lhostejno kterou?

Myslím si, že navzdory své stručnosti, jsou obě věty dobrými zástupci určitých výkladů, z nichž vycházejí. Doplňováním souvislostí budeme odhalovat tyto jejich základy, ale tím se jen více obnaží PROBLÉM, který jsem v předchozím příspěvku nastínil. Dospějeme jen ke střetu různých odborných výkladů a k otázce, jak se k nim má postavit učebnicový text, potažmo celá výuka.
TG

jakub.samek řekl(a)...

Mám doma učebnici, z níž jsme se učili ve čtvrtém ročníku pětiletého česko-francouzského gymnázia. Člověk v ní nenajde souvislý chronologický výklad, masu textu, byť rozděleného do kapitol, ale období 1789-1815 je tam poměrně složitě rozděleno do několika kapitol: I. destrukce starého režimu, kde je nastíněn problém generálních stavů, konfliktu s králem, měnící se situace v Paříži, mimo Paříž, na venkově, důsledky, okolnosti, mnoho prostoru je věnováno dokumentům, na prvním místě samozřejmě Deklaraci.

II. "Národ, zákon, král" - nové instituce, finanční krize, problémy náboženské, rostoucí vnitropolitické antagonismy, otázka vyhlášení války... a zase dokumenty, dokumenty, dokumenty. Není to ucelené, učebnice není ani encyklopedie, její texty nejsou studiemi, učebnice je nástroj pro učitele i pro žáka, a je třeba ji doplnit dalšími zdroji, na které přímo i nepřímo odkazuje sama, přičemž ovšem nechává volnost učiteli.

Tu výše kritizovanou otřenost může pilný žák, kterému některé věci nevadí, vzít, naučit se z toho zpaměti každou druhou větu, a byť tomu nebude vůbec rozumět a byť bude mluvit kravinima, výsledkem bude delší monolog a snad i jednička s hvězdičkou. To s francouzskou učebnicí udělat jednoduše nejde :-) všude samá otázka, příklady, dokumenty.

III. Hledání forem republikánské vlády... Francie rozdělená a napadená (envahie - jakože do ní napochodovaly cizí armády, ne že by ji, chudinku, někdo zlý jen tak napadl :-), Konvent, Girondisté, Hora, letní krize 1793, teror... fungování revoluční vlády, Robespierre... a úkoly jako "výklad textu" - preambule ústavy 1791, studium dokumentů, syntéza (téma: král a revoluce, definovat jejich vztah podle daného plánu)... odkazy na filmy (Renoir, Wajda, Scola) a odkazy na více než desítku knih (Furet, ale třeba i 93 V. Huga)

IV. pokus o republiku vlastníků... Thermidor, ústava roku 3, roajalistické pokusy o restauraci, politika Direktoria a brumaire. Následuje dvoustrana "Umění, svátky, dekórum v čase revoluce", mj. seznamující žáka se slovy Chant du départ... co může být atraktivnějšího než se pustit do jejich rozoboru a diskuse nad jejich smyslem.

V. Konzulát, císařství, udržení výdobytků... instituce, centralizace, role tisku, daně, nová aristokracie, administrativní struktura jako předobraz moderní Francie (s otazníkem), definice hodnot prostřednictvím Code Napoléon, dominance buržoazie... kromě dalších a dalších dokumentů a příkladů jsou toto jen krátké odtavečky, jež více než aby vyjevovaly nějakou poznanou pravdu, upozorňují na to, čemu je třeba se věnovat. Následuje dvojstrana "společnost a ekonomika na konci císařství", demografie, průmysl, zemědělství...

VI. revoluce a Evropa, 89-15. Kapitola velice stručná, jakoby toto na celém období nebylo tolik podstatné. Jednotlivé konflikty prakticky nezmiňuje, čímž se vyhýbá nezbytnosti vysvětlovat jejich složité pozadí. Těžko říci, do jaké míry se pod tím podepisuje nějaká "politická korektnost", učebnice je z roku 1992.

Co vím, snaha nepitvat konflikty moderních dějin především mezi Francií a Německem je v obou zemích velmi přítomná. Tato kapitola mě mírně zklamala, nicméně 1) neobsahuje žádné nesmysly, 2) nevnucuje jeden pohled, 3) zmiňuje, jako kapitoly předchozí, podstatné problémy (sesterské republiky, kontinentální blokáda), nabízí mapy, a jen tím de facto dává prostor učetli i žákovi...

Nesnáz, kterou shledáváte, pane TG, za vás učebnice nevyřeší. Může však pomoci dobrému učiteli uvést vás do tématu způsobem, že, ať si pak vyberete větu A, B, nebo třeba Z, budete ji schopen obhajovat.

Osobně bych obě věty s úsměvem odmítl. Vyhlášení války v dubnu 1792 a její první tažení pramálo souvisejí s jejím dalším průběhem a vyvrcholením, především pro vnitropolitické změny, jimiž Francie během této války prošla. Její výsledky pochopitelně poraženým vadily, a odtud pak návaznost další. Nikoli však odpovědnost, protože kdybychom chtěli takto hledat nějakou odpovědnost, skončíme asi "u Adama" :)

Theodor řekl(a)...

Díky za odpověď, pane JS. Obsahuje víc než dost námětů k zamyšlení.
Jen pár poznámek, abychom si navzájem, a nám ostatní, rozuměli:

„Nesnáz, kterou shledáváte, pane TG, za vás učebnice nevyřeší. Může však pomoci dobrému učiteli uvést vás do tématu způsobem, že, ať si pak vyberete větu A, B, nebo třeba Z, budete ji schopen obhajovat.“
O to ani nejde – problém není v tom, že by něco za někoho učebnice měla „řešit“, ale v tom, co sám píšete: Aby se stala dobrým pomocníkem. Má-li napomoci tomu, aby lidé dobře rozuměli událostem, smýšlení a konání jiných lidí, a dokázali odůvodňovat svá stanoviska, pak stane – mimo jiné – i před otázkou, jakým způsobem zprostředkovat již existující odborné názory tak, aby to nesvádělo ani k jejich nekritickému přejímání, ani k rezignaci před vlastním, osobním výkonem.

„Osobně bych obě věty s úsměvem odmítl.“
Jistěže. Byly ale předloženy kvůli objasnění problému, ne jako vážní učebnicoví kandidáti. :-)

„ … kdybychom chtěli takto hledat nějakou odpovědnost …“
To slovo TAKTO je důležité, protože na druhé straně pokud se věnujeme dějinám, není důvodem pomyslný, domnělý čistý popis, nýbrž i hodnocení. Otázce odpovědnosti se obecně nelze vyhnout a nebylo by to ani žádoucí, patří k pochopení lidského jednání. … Hodnocení je však ve skryté podobě přítomno už ve výběru význačných událostí a okamžiků a ve výkladu příčin a souvislostí.

P.S.: :-) No to si pište, že skončíme – vědomě či nevědomky - „u Adama“, totiž u výkladu „původního hříchu“. (Ne, „dědičného“ opravdu, prosím, ne – když už tak „prvotního“.) Jakmile začneme odpovídat na otázku, co více odpovídá „lidství“ – zda bránící se dosavadní, či prosazující se nové – nelze jinak, protože se spor vede o to, co je správné a to vede k námětu, v čem správnost spočívá a jak jí můžeme dostát.
TG