úterý 18. ledna 2011

REFLEX: NA POČÁTKU BYLA VĚTA

Inspirace někdy přichází podivnými cestami.
Číslo 2 Reflexu, jednoho z mála časopisů, který si koupím, i když jsem si do něj (21. srpna 2010) dloubnul, mě na stranách 54-55 potěšilo článkem "Na počátku byla věta". Je o důležitosti první (i poslední) věty románu a první řádek cituje Antonína Bajaju, nositele loňské Státní ceny za literatutu: "Román začínající špatnou větou je většinou špatný. Chybí mu energie." Což je dobrá první věta a i celý článek je dobrý, byť většina těch, kteří kdy psali, tuhle zásadu, co vznikla dávno před vznikem marketingu, alespoň podvědomě znala. Reflex navíc otevřel anketu (na www.reflex/prvniveta), kam lze přispět svým favoritem, tedy autorem, který začal (popřípadě ukončil) svůj román podle vašeho soudu nejlépe. Hezký počin, zejména v době, kdy se knihy čtou málo, ty trvalejších hodnot ještě méně a díla, považovaná za klasiku, sporadicky (ostatně vycházejí jen výjimečně). Zajímavé je, že článek na zmíněném webu obsahuje prolink na (anglické) stránky se stovkou nejlepších vět, které ovšem potěší jen zčásti, neboť krom Nabokova tu dominují Anglosasové.
Jistěže mě po přečtení napadly dvě věci.
Ad primo jsem sáhl po svých knihách (byť nepíšu romány) v naději, že z pomyslné interní ankety nevycházím jako nudný patron, ale to nechme stranou.
Ad secundo mě to donutilo, abych se zamyslel, která první (či poslední věta) z mých oblíbenců zůstala v mé paměti.
Kupodivu to nebyly (pominu-li okřídlené "Tak nám zabili Ferdinanda", což je geniální) Tři mušketýři, ale krásná literatura francouzská (deformace z let studií), potažmo napoleonská či s onou dobou související.
Jaké věty, knihy a jací autoři?
1:
Le 15 mai 1796, le général Bonaparte fit son entrée dans Milan à la tête de cette jeune armée qui venait de passer le pont de Lodi, et d'apprendre au monde qu'après tant de siècles César et Alexandre avaient un successeur.
Dne 15. května 1796 vstoupil generál Bonaparte do Milána v čele oné mladé armády, která právě přešla po mostě u Lodi a zvěstovala světu, že po tolika staletích mají Alexandr a Caesar následovníka.

2:
Ceux qui n´ont pas vu la gloire de l´Empereur dans les années 1810, 1811 et 1812 ne sauront jamais a quel degré de puissance peut monter un home.
Ti, co nezažili císařovu slávu v letech 1810, 1811 a 1812, nedokážou nikdy pochopit, kam až může moc jediného člověka dostoupit.

3:
Dans les derniers jours de mai 1793, un des bataillons parisiens amenés en Bretagne par Santerre fouillait le redoutable bois de la Saudraie en Astillé.
V posledních květnových dnech roku 1793 prohledával jeden Santerrem do Bretaně přivedený pařížský batalion obávaný les Saudraie v Astillé.

4:
A na závěr, abychom se dostali k angličtině, jedna poslední věta románu, která se nepřekládá, protože autor napsal celý román francouzsky; ona čtyři slova jsou v rukopise i všech vydáních navíc velkými písmeny:
FOR THE HAPPY FEW
Budete-li chtít, můžete mi psát svoje oblíbence do komentářů, na napoleonknihy@volny.cz, nebo ještě lépe do Reflexu na rxonline@reflex.cz.
Pokud jste moje tři ukázky brali jako test, tady je rozluštění:
1: Stendhal, Kartouza parmská
2: Erckmann-Chatrian, 1813
3: Victor Hugo, Devadesát tři
4: Opět Kartouza parmská („Pro několik málo šťastných“)

5 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

A co tahle první věta románu:
"Myslím si, že u mužů mnohem snadněji něco prosadí žena, která má plné poprsí." Dobrá nebo špatná? :-)
(=A.-M.Selinko: Désirée)
MiŠ

Jiří Kovařík řekl(a)...

Skvělá, náramné zpestření a pravdivá!!!
Už jsi ji poslal do Reflexu? To, co tam zatím je, zní trochu nudně (až na hádku o první větu Bible):-)

Theodor řekl(a)...

Soudím, že tohle bude žhavý kandidát na vítěze. Předem blahopřeji.
TG

Anonymní řekl(a)...

Jo, šoupnul jsem to tam do komentářů, aby byla zastoupena napoleonská beletrie. Není mi ovšem z webu o anketě jasné, jak se má hlasovat.
MiŠ

Jiří Kovařík řekl(a)...

Asi nejsi jediný, potenciálně se ale řadíš k těm, co tu anketu vymysleli!!! :-) :-) :-)