pondělí 10. ledna 2011

KORÁBY ÚTOČÍ

Blog jsem zakládal s úmyslem psát tu o věcech, které mě zaujaly, a automaticky jsem sklouzl k tomu, co pokládám za dobré, nebo alespoň z jistého úhlu za interesantní (což mohou být např. některé filmové sharpovské díly, byť k nim je z hlediska reálií tisícero výhrad). Chyba, tyhle stránky by měly mít i varovně-výstražnou funkci na věci historicky vyloženě paskvilné, děsivé, tendenční a vůbec odstrašující (jako např. Ridley Scottovo Království nebeské, o Robinu Hoodovi ani nemluvě). Kolega Milan Jelínek (autor prvního vydaného svazku o Rusko-japonské válce, viz článek z 29. září 2010; další dva jsou v nakladatelství a prolink na jeho staronový web o válečných lodích najdete v nadpisu) právě dnes přihrál míček v podobě recenze na sovětský historický film Michaila Romma Koráby útočí (Korabli šturmujut bastiony), což jsem dvojnásob či trojnásob uvítal; místa bojů v Kerkyře jsem před pár lety prošplhal, pak přečetl český překlad Tarleho knížky o admirálu Ušakovovi, hlavně jsem však asi v deseti letech ten film viděl a šíleně se mi líbil. Loni či předloni jsem si koupil DVD (ještě za plnou cenu z Popronu, pak vyšlo za babku v trafikové edici), zjistil, jak je vše relativní, a zhnuseně ho nedokoukal. Proč, to najdete (ať už jste půl století starý film viděli, či nikoliv) zde:

KORÁBY ÚTOČÍ
pošramocený dojem z filmu tak trochu o krásných lodích
Milan Jelínek


Jako kluk jsem byl v polovině padesátých let (20. stol.) nadšen, když jsem v sovětském velkofilmu „Koráby útočí“ konečně viděl bojující obrovské válečné koráby – byly nádherné, sveřepé, od jejich boků zuřivě dýmaly a šlehaly výstřely… Tím ale mé nadšení končilo, podjato podezřením, že děj filmu, postavy i scény jsou náramně - dětsky řečeno - „přikrášleny“… Když se nedávno, po víc jak půl století, film u nás objevil na DVD znovu, za těch pár korun jsem si jej v trafice samozřejmě koupil, ale pak doma ještě víc zíral, co nám tehdejší komunističtí „kulturtrégři“ předložili za podívanou a jak silná vrstva ideologického a nacionalistického tendenčního barviva tento nehorázně kašírovaný film pokrývá. A nebýt právě těch námořních scén, disk i s pošetkou, s anotací zřejmě z dob socialistické kinematografie, bych odložil hodně stranou, někam tam, kde mám sice trochu lepší, ale rovněž tendenční chvalozpěv onehdy i u nás uznávaného oficiálního sovětského historika J. V. Tarleho – knihu „Admirál Ušakov ve Středozemním moři“ (1951).
Soudím, že historicky méně obeznalému a nenáročnému divákovi, jaký tvoří většinu soudobého tuzemského filmového publika, se film může i líbit – je barevný, velmi výpravný, po formové stránce skoro srovnatelný s dobovými hollywoodskými kinematografickými špektákly, v některých fázích dějově dynamický, ba může na leckterého našince působit sympaticky a „skoro jako pravda“, takže i u nás své příznivce tento monstrózní výtvor má, a nic proti tomu a nic proti takovému divákovi. Ale jsou i jiné názory.

Totiž tato v podstatě nacionalistická agitka a těžkotonážní apoteóza nejen admirála Ušakova, ale ruského vojenství a ruského národa všeobecně, vypracovaná pod politickým dohledem kremelského politbyra, je až na základní dějovou osu (silná eskadra admirála Ušakova v boji s Francouzi na Středozemním moři, akce Nelsona…) a některé reflexe historických momentů (Ušakovova ústava Jónským ostrovům…), bohužel věrohodný asi jako dobře udělaná falešná bankocetle. Už třeba jen řešení postav: Fjodor Fjodorovič Ušakov (1744–1817), admirál černomořského loďstva od r. 1799, skutečně nebyl oblíbencem dvora – v loďstvu platil za demokrata a ve vyšších kruzích za nepohodlného liberála, což se ve filmu chvályhodně naznačuje, ale jeho poměrně příznivý vztah k námořníkům se tu převádí do roviny třídního uvědomění a sbližování „s prostým bojujícím (pracujícím) člověkem“. Ušakov také nebyl mohutný bohatýr s panděrem, jak ho vypodobnili mistři Mosfilmu a herec Ivan Pěreverzev, ale člověk štíhlý, střední postavy… Vůbec jsou figurativní řešení pro tento film problematická, neboť postavy byly modelovány schematicky a účelově, bez ohledu na dobovou realitu: Britové (Pitt, Nelson, lady Hamiltonová…) mají a priori ukrutně zápornou typiku, takže Nelson vypadá jako baculatý a načechraný Jack Rozparovač (ta páska na oku je ovšem správně), Hamiltonová jako asistentka Rumburaka a třicetiletý Napoleon, ve skutečnosti tehdy štíhlý mladý muž s dlouhými vlasy, je už na přebalu prezentován jako od obežraný padesátník s nejtemnějším uhrančivým pohledem zlého primitiva (naštěstí ve filmu je to lepší), Turci mají podmalované a ukosené tváře odporně proradných individuí... Zato ruští námořníci a námořní pěšáci jsou tu viděni jako uvědomělá, mravně vysoce vyspělá masa schopná i radosti ze života a dobře vykonaného boje zvlášť, která pod velení „milovaného admirála“ vykoná kdekoliv cokoliv, ač ve skutečnosti měli tito muži nevysychající touhu po alkoholu a problémy s lodní morálkou a v zahraničních přístavech platili za sice dobrosrdečnou, ale věčně opilou přihlouplou chásku. Nu a Ušakov sám coby filmová postava je tu samozřejmě bez charakterové poskvrny – vždy železitě rozhodný, neústupný, spravedlivý, s hřmotnou výbavou patetických slov a teatrálních pohledů a gest, a podobně je vypodobněn i jeho učedník Seňavin. Je pravda, že Ušakov – zastánce ofenzivní role floty a útočné taktiky v námořním boji – byl za dobrého námořního velitele uznáván i mezinárodně, ale vylíčit ho takhle?! On prostě nesnášel Nelsona a Napoleona a „všechny ty vlezlé Francouze a Angličany studené jak čepel dýky“ coby konkurenty, ba nelichotivě se vyjadřoval i o vynikajícím admirálu Latouche-d´Trévilleovi (1745–1804), jediném, který dokázal - byť v malém střetnutí - porazit Nelsona. A hlavně: Patřil k téže společenské třídě jako Nelson, takže je-li idealizován jako „otec prostých námořníků“, pak - abychom byli blíže pravdě - je třeba mít na paměti, že opovrhování plavců admirály a vysokými důstojníky bylo v tehdejším carském loďstvu hluboce zakořeněno už od dob Petra Velikého! Tudíž Ušakovovo „otcovství“ chápejme jako součást chytré manipulace s masou podřízených, aby mu v daleké cizině náhodou nenadělala trampoty vzpourami a podobnými excesy, které by jednak nutně uvrhly Ušakova vůči soupeřům do mizerné strategické pozice, jednak vybudily další nelibost cara, že si neumí udělat pořádek v posádkách.
Ale nejen s fyziognomií a vizáží postav, ale též s historickými pravdami tvůrci filmu naložili podle soudružské objednávky! Např. Napoleona ocejchovali jako uzurpátora Evropy, ač tehdy (v r. 1799) jím ještě nebyl – měl největší starosti v Egyptě. Nadto na konci 19. století Napoleon zdaleka nebyl nezávislým panovníkem (v listopadu t. r. se stal jedním ze tří konzulů), v Paříži byl v centrálních kruzích neoblíbený natolik, že jeho tažení do Egypta bylo pro ně úlevou… Většině evropské veřejnosti se Napoleon zatím jevil jako „zajímavý člověk“ a v absolutisticky zšeřelém milieu kontinentu byl pro mnohé obdivovaným exportérem převratně společensky pokrokových idejí Velké francouzské revoluce (právo na práci a půdu, republikánství, demokratizace…). Za dobyvatele proto tehdy mohl být považován jen na některých územích (Řecko), kde se Francouzi k místnímu lidu chovali skutečně hrubě. Avšak nelze mluvit např. o osvobozování Říma Ušakovem, jak filmový admirál líbivě zdůrazňuje svým mužům, ale o prosté vytlačování Napoleona zpět do francouzské enklávy, právě proto, že francouzský vojevůdce mohl být mnoha evropským monarchistickým zřízením nebezpečný. Nějaký řecký lid ruského cara nezajímal, ba jen v míře nutné Řeky respektoval i Ušakov-flotovůdce a Ušakov-diplomat, jednající v intencích rozkazů dvora a ve smyslu carské imperiální politiky, ne aby někoho osvobozoval. Pozornost „osvobozených“ Řeků a Italů, v jistém smyslu zasloužená, mu ovšem lichotila, a stejně tak jeho mužům... Takový výklad však film postrádá, takže neobeznalý našinec musí být udiven, jak politicky velkorysý, spravedlivý a volnosti národům přející Ušakov byl, ač šlo o utilitaristu a pragmatika.

A tak co jediné vypadá ve filmu dobře, jsou bitevní scény – jak pozemní, s dosti početnými komparsy a dobře vystavěnými kulisami pevností (vlastně ale jde jen o scénu dobývání Korfu), tak i námořní. Vytknout jim lze jen obvyklé předimenzované nadšení námořníků pro boj, přerůstající v emfatická až pološílená gesta, vlastenecky frenetické výkřiky, vrcholně patetizované scény, dojemnou, ale nepravděpodobnou úzkostlivou pozornost Ušakova věnovanou námořníkům, teatrální pády „zabitých“ bojovníků… Na to se dnes dívá už s přemáháním. Avšak! Kdysi jsem viděl fotografie asi dvoumetrových, precizně a do nejmenších podrobností provedených modelů (maket) lodí, které si ve filmu „Koráby útočí“ „zahrály“, takže je s podivem, že jejich existenci režisér a scénárista nevyužili k déletrvajícím, vskutku dobře vypadajícím námořním scénám (podobně jako v „Hrdinovi Černého moře“). I v těch několika záběrech tyto modely-koráby vypadají nesmírně věrně a jejich palebná činnost, ale i třeba vzdouvání moře, jsou zaznamenány – i díky zmenšené expoziční rychlosti kamer – mimořádně působivě. Jenže jde jen o sporé scénické zákmity, a také záběry na paluby lodí s pracujícími dělostřelci jsou ojedinělé a až klipově kratičké, takže si těchto scén namoutě neužijeme.
Český dabing je opět špatný – herci se snažili, ale režisér tuzemské verze zřejmě pracoval jen s jednostopou zvukovou předlohou, takže akustické obrazy jednotlivých prostředí jsou vyprázdněné, české hlasy znějí všude stejně, ač postavy se pohybují v admirálské kajutě, na palubě, na pobřeží, v chodbách a sálech.

Ne, neodsuzuji film za nedokonalosti dané úrovní někdejší kinematografické techniky, ba netvrdím, že jde o film naprosto špatný - poukazuji jen na prohřešky od podstaty ideologické a nacionalistické, deformace způsobené snahou idealizovat vojenství předchůdců sovětských branných sil. Takovéto postupy škodí umění vždy a všude, tím spíše, že na výmysly ideologů nadiktované scénáristům, režisérům a hercům nelétne i dnes kde kdo se stejnou snadností, jako na triky podvodných úvěrových firem.

„Koráby útočí“ (orig. „Korabli šturmujut bastiony“). Sovětský svaz, 1953, 94 min. Režie: Michail Romm. Hrají: I. Pěreverzev, M. Nazvanov, S. Bondarčuk, P. Volkov, M. Pugovkin, I. Molchanov, S. Martinson. Česká distribuce: Řitka-Video, 2008.

13 komentářů:

jakub.samek řekl(a)...

Šílenost o tom, jak hodní a svobodymilovní Rusové v jménu zlých Rusů a tak nějak na jejich rozkaz a současně jim navzdory nebo co osvobozují hodné domorodce ujařmené zlými Francouzi, kteří vedou nespravedlivou dobyvačnou válku, v čemž kříží podobné zlovolné plány perfídního Albionu, který je ale trochu lepší než Bonaparte, asi jako Churchill byl trochu lepší než Hitler.

Ještě malinko si rýpnu do Sharpa a potažmo do ruské filmografie, resp. jejích čerstvějších produktů, třeba Sluha jeho veličenstva, či jak se jmenuje ta příšernost o Poltavě. Obludný nacionalismus a pohrdání ostatními, kteří jsou znázorněni buď jako idioti, nebo jako karikatury, vedle nichž je bodrými žvásty "prostých lidí" vyvoleného národa jasně vymezeno jejich místo v historii...

Koráby útočí mají v tomto směru se Sharpem dost společného, byť u Sharpa jde spíš o nepodařený a v zásadě nevinný pokus bavit, zatímco Koráby jsou nástrojem propagandy.

Anonymní řekl(a)...

Oba filmy jsem si v trafice také pořídil (Admirála Ušakova i Koráby útočí), ale víc než jednou jsem je už radši neviděl. Patřím mezi ty později narozené a tudíž o filmech nikdy dříve neslyšel, naproti tomu "Meresjeva" jsem viděl už v šesti letech, pravda v televizi ho točili mnohem častěji, přesto jsem od nich neočekával žádný ohromující filmový zážitek, což
bohužel platí o téměř celé produkci distributora uvedených filmů. Jediné co mě upoutalo byly komparzem našlapamé bojové scény.

Ale nechme film filmem a vraťme se v příspěvku k podvakráte zmiňovanému J.V.Tarlemu? Rád bych kohokoliv z Vás požádal o nějakou informaci ohledně jím psaných a do češtiny přeložených knižních titulů? Jak právě Vy hodnotíte např. knihu Napoleon (1950), Talleyrand (1956), Napoleonovo tažení na Rus 1812 (1948), nebo již zmiňovaného Admirála Ušakova ve Středozemním moři (1951)? Všechny knihy vlastním, ale pod přívalem stále nových titulů, jsem si na ně ještě čas nevyčlenil... Jak moc jsou tyto knihy protkány ideologií tehdejší doby? ... a pokud ano, mají čtenáři co nabídnout i za cenu toho, že se bude muset od ideologie oprostit?
Děkuji M.Kolomazník

jiri kovarik řekl(a)...

Tak krok za krokem. Nejprve Tarle. Už je to dost dávno, co jsme ho četl, ale v počátcích svého psaní jsem jeho "Napoleona" pročítal, myslím, že je to nejlepší věc, jako napsal, a kdyby ji psal svobodně, byla by skvělá. Dost o tom vypovídá, že byla přeložena např. do francouzštiny (i když Francouzi jsou levičáci :-)) Jeho "1812" jsme také četl, když jsem o té době psal, tohle už je poznamenané Tolstým a sovětskými ideologiemi o úloze lidu docela dost, nicméně ne tolik: Tarleho se bytostně snažil "odstřelit" ruský historik-generál Žilin, totální stalinista, leč nezadařilo se mu, holoubkovi sivému. Ušakova bych raději přenechal vjádření kolegy Jelínka. Co se filmů a ruské kimenamtografie týče, jejich šovinismus a nabubřelost mě až děsí. Na "Sluhovi Jeho Veličenstva" je vidět hlavně, že nemá hlavu ani patu, ale zkuste si (na ulož.to) najít třeba Alexandra Něvského (nový barevný film), nebo dokonce Tarase Bulbu, tak odporný nacionalismus těžko jinde najdete. Ano, s rozdílem komentáře o Sharpovi a zde jmenovaných filmech souhlasím, jedno je místy naivní a někdy hloupoučké, avšak neublíží, to druhé je masáž mozku, která může mít tragické následky pro zemi producenta i jeho sousedy včetně těch vzdálenějších.

Robert řekl(a)...

Máte pravdu, to co předvádí ruská kinematografie v poslední době, je šílené... Pro mě osobně je nejodpornější ( to je asi to pravé slovo )Taras Bulba. Taková manipulace s dějinami se jen tak nevidí.V každém případě jsem hodně zvědavý , jak na to odpoví Polsko a režisér Jerzy Hoffman http://twitchfilm.com/news/2010/12/an-oscar-nominated-director-oscar-nominated-cinematographer-and-a-literal-cast-of-thousands-combine.php

Anonymní řekl(a)...

Ja som mal vždy za to, že Tarle sa považuje za najväčšiu ruskú kapacitu na napoleonské obdobie. Tiaž mám od neho doma spomínanú knižku o Ušakovovi a hoci som ju ešte celú nečítal, už pri zbežnom prelistovaní je zrejmé, že slúžila ako základ scenára k dotyčným filmom o ruskom admirálovi. Z nich som videl iba práve tento recenzovaný a napriek skutočne značnému ideologickému a nacionalistickému balastu (kt. však u ruských/sovietskych historických filmoch treba brať bohužiaľ ako samozrejmosť) sa mi celkom páčil. Len ho treba brať s rezervou... Myslím však, že tak ako Ušakov nebol zrejme žiadny ľudový admirál, tak ani taký Nelson nebol žiadny hrdina bez bázne a hany a hoci v tomto filme je to možno trochu preexponované, je dobré vedieť, že aj taký superhrdina ako Nelson nemá celkom čistý štít.
Roman

jiri kovarik řekl(a)...

Asi žádná historická postava není dokonalá, ba ani onen pověstná ideál rytířsta Pierre Bayard měl menší šrámky, ale nobody is perfect. Chybou ovšem podle mne je vidět v osobnostech a priori superhrdiny a ještě horší je o nich tak soát, nebo je obdobně filmovat, pak z toho vyjde bratr Žižka na jiný způsob ukuchtěný... Osobně myslím, že lepší věc než Tarle napsal (ze Sovětů a pokud jde o Napoleona) Manfred...

jiri kovarik řekl(a)...

Pro Roberta:
O tom Jerzy Hoffmana jsem netušil, trailer vypadá velkolepě, skoro ho mám chuť dát na blog jako prewiev, možná v kombinaci s obrazy jednoho z Kossaků, který právě tohle maloval. Jestli o tom filmu víte víc, nechcete mi poslat na mail článek a já to dozdobím??? A se slovy o Tarasovi naprosto souhlasím, nikdy jsme tohohle Gogola neměl rád, knižního ani jinak (natož ve fajfce)...

Martin Vavricek řekl(a)...

Zaujalo mě, že se tu objevuje Sergej Bondarčuk v jedné ze svých prvních rolí. Koukat na to snad ani nebudu, jeho Vojna a mír mi stačila. Tady by nepomohl ani hulánský špuk :) Jinak mám ještě poznámku ke Království nebeskému. Ačkoli je to plné historických hovadin, přesto si to občas pustím. Teď jsem shlédl prodlouženou verzi a to byla krutá chyba. To je teprve guláš.

jiri kovarik řekl(a)...

Já zas shlédl z ulož.to staženého Robina Hooda, taky chyba... Ale na obhajobu Ridley Scotta, náhodou jsem si nahrál z Jojky Pilíře země (Pillars of the Earth), čtyřdílnou britskou sérii podle i do češtiny přeloženého stejnojmenného románu Kena Folleta a R. Scott je jedním z producentů, čímž se u mne očistil. Ta série je až na pár středověce reálných nelogičností (a bitvu ve stylu boj o lesní paseku)velmi dobrá po všech stránkách, stejně jako román; asi se k ní časem na blogu vrátím.

Theodor řekl(a)...

Není to sice nic pro milovníky bojových výjevů a také jde o vybočení z historie až téměř do současnosti, ale pokud by si někdo chtěl po těch výše jmenovaných dílech spravit náladu a mínění o ruské kinematografii, pak doporučuji snímek Kukuška (2002) od Alexandra Rogožkina.

Viz http://www.csfd.cz/film/37945-kukuska/

(Nutno stáhnout i titulky, neboť ve filmu se hovoří rusky, finsky a laponsky: www.uloz.to Jedna z mnoha povedených scén je ta, jak Rus přijde ke svému jménu: "Šol ty ..." = "Jdi do ...", škoda o ni přijít.)

TG

jiri kovarik řekl(a)...

Ano, Kukuška je skvělý film!!! Dobrá připomínka, abychom ruskou kinematografii neházeli do jednoho pytle!!! Což mi připomenulo dva Svérázy (národního lovu a rybolovu); prý je ještě třetí, ale ten neznám...

Euro-Phila řekl(a)...

Svéráz národního lovu v zimě je ten třetí

jiri kovarik řekl(a)...

Dík, budu hledat!!!