DOPIS KAPRÁLA PELOTA Z HENNEBONTU

Už jsem dal párkrát najevo, že mám rád vojenské písně, zejména ty lidové či zlidovělé. Poměrně častý tématický okruh v nich tvoří vzkazy, nebo dokonce dopisy na rozloučenou s milou, s rodiči, domovem. Klasický příklad najdeme ve válce Severu proti Jihu, ať už se jedná o "Rebel Soldier", list unaveného povstaleckého vojáka, či slavnou "Just before the Battle Mother", v níž píše syn matce před bitvou; tu druhou český folk melodicky zpotvořil a dorazil strašlivým, o to však oblíbenějším textem o jižní eskadroně jako "Montgomery".

Tenhle kousek se jmenuje "La lettre du Pelot de Hennebont" nebo "La lettre de Pelot du Beton", pochází z horní Bretaně, objeven byl v místním folklóru až roku 1920, a protože chyběla melodie, zpíval se na uměle vytvořený nápěv. Teprve v 70. letech 20. století našli editoři "Anthologie de la chanson française" v okolí Quimperu původní melodii. Zvláštní věc, už z francouzského názvu víme, kdo ji napsal. Pelot de Hennebont (či Beton) zní aristokraticky, leč ono Pelot je zdrobnělinou od Pierre, tedy Peťka, Petřík, a Hennebont i Betton jsou jména bretonských vesniček severovýchodně od Rennes. Takže dopis Péti z vesničky, který zjevně vstoupil do revoluční armády a rodičům píše se směsí naivity, prostoty i pýchy.
Píseň pochází někdy z přelomu revoluce a napoleonského císařství, možná z let, kdy se Napoleon Bonaparte stal Prvním konzulem. Tomu by totiž časově nejlépe odpovídaly oba motivy, které v písni zaznívají, dosud nevyčpělé heslo o boji proti nepřátelům národa i to, že vyznamenanému Pelotovi říkají (ve francouzské textu) všichni uctivě „Pane!“ („Monsieur!“), nikoliv už „Občane!“, jak bylo za revoluce v armádě zvykem.
Smysl i děj jsem v překladu zachoval, těžko však vystihnout jednoduchou poetičnost, s níž v originále vyznamenávaný kaprál na generálův dotaz odpovídá: „Jsem Peťka z Hennebontu!“. O dvě sloky dál se pyšní, jak všichni zdraví "gars Pelot", chlapíka Peťku, a když matce svoji stužku odkazuje, opět jí klade na srdce, aby metál na památku chlapíka Peťky nosila. Z dopisu doslova vyjadřuje láska a úcta k rodičům, však také končí formulací až obřadně starosvětskou.

Přikládám tuhle malou perlu ve videu a prolinku v nadpisu ve svižné verzi i u nás známé francouzské folkové skupiony "Tri Yann", někteří z vás ji ale znáte v pomalejším rytmu a s trochu jinou melodií z CD "Chansons de soldats, conscrits er déserteurs", což je jedno z asi čtnácti CD neuvěřitelně dokonalé série "Anthologie de la chanson francaise", jež vznikla (včetně doprovodné knihy s texty a notami) pod vedením dnes už bohužel zesnulého Marca Robineho.

A samozřejmě k tomu i můj překladový text:

La Lettre du Pelot d’ Hennebont
francouzská lidová, český text Jiří Kovařík

Táto, mámo, píšu vám, že (bis)
vrátil jsem se do Paříže, (bis)
že dnes už je ze mne kaprál
a brzo budu generál.

V tažení náš sbor zvítězil
a já se vpředu s šavlí bil
s nepřáteli národa.
Ať žije rovnost, svoboda!

Generál u mne zastavil
a před všemi mě pochválil.
Chtěl vědět jméno mé i věk
a já jsem mu to pyšně řek!

Pak stužku pěknou z kapsy vzal,
na ní se metál zablýskal.
Na prsa mi ho sám připjal
a rukou přitom potřásal.

Ta stužka nejspíš vzácná je,
každý mi teď salutuje,
pochvala hřeje u srdce,
a já jsem pyšný velice.

Mámo, jestli padnu v boji,
tu stužku vám odkazuji,
ve svátek si ji připněte
a na mne si pak vzpomeňte.

Mým bratřím, sestrám, všem co znám
vyřiďte, že se dobře mám.
Vás oba vroucně objímá
syn, který s úctou vzpomíná.