Tohle přiznání bude znít poněkud infantilně, ale nesmějte se, bylo mi tak třináct a v dědečkově knihovně jsem našel svazeček s názvem "Dobrodružství plukovníka Gérarda". Teprve za nějaký rok jsem v prvorepublikánských sešitech s příběhy Sherlocka Holmese, jež firma na kávu "Oveka" vydávala jako reklamní, objevil, že autorem je týž muž, co se proslavil jako detektivní klasik, tedy sir Arthur Conan Doyle. A až mnohem později mi došlo, že zkombinoval barona Prášila s baronem Marbotem, čímž vytvořil postavu napolenského husara, důstojníka (podle předrevolučního názvu) Hussards de Conflans, který vše ví, vše zná, všude byl dvakrát a pokaždé alespoň trochu vyhraje. Krátké povídky o Étiennu Gérardovi jsem ovšem tenkrát hltal, ať už šlo o to, jak unikl zlým Benátčanům, dobyl Zaragozu, přišel o ucho, zabil Angličanům lišku, či unikl kozákům u Minsku a nakonec na Napoleonově bělouši, v jeho plášti, udělal dlouhý nos na Prusy, kteří si mysleli, že u Waterloo chytí živého císaře. Byla to krásná četba, v níž se objevovala jména, která jsem četl, jak se psala, a bral všechno smrtelně vážně jako Vinnetoua nebo první Rodokapsy a Bigglese, tedy věci, na nichž (krom pohádek, zakázaného legionářského "Psa druhé roty" a "Patnáctiletého kapitána") začínala moje sečtělost. Představoval jsem si hrdiny jako byl Cambronne a hltal řádky, znějící takto: "Všude kolem nich běsnila anglická jízda a černí braniborští huláni. Vrhali se na naše oddíl za oddílem, s třeskotem se s nimi sráželi, ale pokaždé museli se ztrátami ustoupit. Když jsem se za nimi naposledy ohlédl, ostřelovali je Angličané kartáčovými náboji, vždy šest děl najednou, a anglická pěchota je sevřela ze tří stran a zasypávala salvami z mušket, ale stejně jako vznešený lev, na kterého dotírá smečka divokých psů, pochodoval ten zbytek slavné gardy dál, pomalu, občas se zastavil, aby semknul řady a majesttně odcházel v uspořádaných řadách ze své poslední bitvy." Jistěže je to naivní, jenže ve třinácti mi ty řádky připadaly nádherné...! O slavném "Merde!" jsem neměl ještě potuchy, takže nevadilo, jak se tomu slovu duchovní otec "Psa baskervillského" vyhnul. Po letech, loni v létě, jsem v knihkupectví spatřil nové vydání od Toužimského a Moravce, a jelikož starý prvorepublikánský svazek obsahoval jen půlku všech dobrodružství (a ohmatáním se trochu rozsypával), padla na mne nostalgie a neodolal jsem. Čtu to občas s úsměvem jako ty zmíněné Bigglese či Karly Maye a koupě nelituji. Jen nakladatele a jeho redaktory proklínám za ignorantství i lenost kliknout párkrát na google a dát na obálku něco napoleonského. Místo toho se jim povedlo vytvořit přebal s Trenckovými pandury od starého Věnceslava Černého, což je zvěrstvo. Člověk ale nemůže mít všechno a nikdo není dokonalý... A co vy, napíšete mi, jaká knížka, film nebo co vás k Napoleonovi přivedly? Doufám, že to nebude nic ode mne! Musel bych se totiž pýřit radostí :-)
čtvrtek 20. května 2010
KNIHA, KTERÁ MĚ PŘIVEDLA K NAPOLEONOVI. A JAKÁ VÁS?
Tohle přiznání bude znít poněkud infantilně, ale nesmějte se, bylo mi tak třináct a v dědečkově knihovně jsem našel svazeček s názvem "Dobrodružství plukovníka Gérarda". Teprve za nějaký rok jsem v prvorepublikánských sešitech s příběhy Sherlocka Holmese, jež firma na kávu "Oveka" vydávala jako reklamní, objevil, že autorem je týž muž, co se proslavil jako detektivní klasik, tedy sir Arthur Conan Doyle. A až mnohem později mi došlo, že zkombinoval barona Prášila s baronem Marbotem, čímž vytvořil postavu napolenského husara, důstojníka (podle předrevolučního názvu) Hussards de Conflans, který vše ví, vše zná, všude byl dvakrát a pokaždé alespoň trochu vyhraje. Krátké povídky o Étiennu Gérardovi jsem ovšem tenkrát hltal, ať už šlo o to, jak unikl zlým Benátčanům, dobyl Zaragozu, přišel o ucho, zabil Angličanům lišku, či unikl kozákům u Minsku a nakonec na Napoleonově bělouši, v jeho plášti, udělal dlouhý nos na Prusy, kteří si mysleli, že u Waterloo chytí živého císaře. Byla to krásná četba, v níž se objevovala jména, která jsem četl, jak se psala, a bral všechno smrtelně vážně jako Vinnetoua nebo první Rodokapsy a Bigglese, tedy věci, na nichž (krom pohádek, zakázaného legionářského "Psa druhé roty" a "Patnáctiletého kapitána") začínala moje sečtělost. Představoval jsem si hrdiny jako byl Cambronne a hltal řádky, znějící takto: "Všude kolem nich běsnila anglická jízda a černí braniborští huláni. Vrhali se na naše oddíl za oddílem, s třeskotem se s nimi sráželi, ale pokaždé museli se ztrátami ustoupit. Když jsem se za nimi naposledy ohlédl, ostřelovali je Angličané kartáčovými náboji, vždy šest děl najednou, a anglická pěchota je sevřela ze tří stran a zasypávala salvami z mušket, ale stejně jako vznešený lev, na kterého dotírá smečka divokých psů, pochodoval ten zbytek slavné gardy dál, pomalu, občas se zastavil, aby semknul řady a majesttně odcházel v uspořádaných řadách ze své poslední bitvy." Jistěže je to naivní, jenže ve třinácti mi ty řádky připadaly nádherné...! O slavném "Merde!" jsem neměl ještě potuchy, takže nevadilo, jak se tomu slovu duchovní otec "Psa baskervillského" vyhnul. Po letech, loni v létě, jsem v knihkupectví spatřil nové vydání od Toužimského a Moravce, a jelikož starý prvorepublikánský svazek obsahoval jen půlku všech dobrodružství (a ohmatáním se trochu rozsypával), padla na mne nostalgie a neodolal jsem. Čtu to občas s úsměvem jako ty zmíněné Bigglese či Karly Maye a koupě nelituji. Jen nakladatele a jeho redaktory proklínám za ignorantství i lenost kliknout párkrát na google a dát na obálku něco napoleonského. Místo toho se jim povedlo vytvořit přebal s Trenckovými pandury od starého Věnceslava Černého, což je zvěrstvo. Člověk ale nemůže mít všechno a nikdo není dokonalý... A co vy, napíšete mi, jaká knížka, film nebo co vás k Napoleonovi přivedly? Doufám, že to nebude nic ode mne! Musel bych se totiž pýřit radostí :-)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
27 komentářů:
Zdravím,
musím se přiznat, že k Napoleonovi mě přivedl čtyřdílný film ,,Napoleon" s Christianem Clavierem v hlavní roli. Je to tak 6 let zpátky, bylo mi 12, když jsem tento film viděl. Okamžitě po zhlédnutí jsem si vzal Velkou kroniku lidstva a začal se po Napoleonovi víc pídit. Kronika již byla trochu zničená, neboť už jsem se o něco dřív zajímal o vojenské dějiny Říma. :D Pořád jsem těch pár stránek v kronice omílal dokola až jsem nakonec v knihkupectví narazil na Vaše knihy Napoleonova tažení. Hned jsem měl plno dárků pod stromeček. Přiznám se, že jsem z počátku nechápal, neboť jsem byl malej, blbej a ovlivněnej americkými filmy. Ale časem jsem se začal orientovat a chápat a toto téma mě nadchlo ještě víc. Skrze Napoleona jsem se poté dostal k ostatním vojenským tématům, od Italských válek po válku Prusko-francouzskou, ovšem Napoleon s Římem zůstávají na prvním místě.
Tím bych Vám chtěl moc poděkovat za skvělé.
S Pozdravem
Petr Veselý
Dobrý večer!
Musím se přiznat, že ještě donedávna jsem se zabýval zcela jinou historickou dobou (2.světová válka, Německo v období nacionálního socialismu, osoba AH a čelních představitelů režimu, přičemž stále nechápu jak se to mohlo stát) a to dobrých 16 let.
Ale nějak jsem po očku pošilhával směrem k Francouzské revoluci, následně i dále. Určitě má na to vliv místo kde bydlím. Slavkovské bojiště mám takřka za domem, na Mohylu míru jsem jezdil už jako malý kluk na kole z nedalekých rodných Modřic celkem často (hrozný stoupák, ze strany Sokolnic).
Snad první větší zájem ve mě vzbudil koprodukční seriál Napoleon, (s Christianem Clavier, Johnem Malkovich atd.), který jsem nedávno shlédl znovu a již z něho tak nadšený jako kdysi nejsem. Po tom co jsem nabyl znalostí.
Pak dlouho nic (snad jen počítačová hra Imperial Glory, ale to se sem asi nehodí), až minulý rok jsem v knihkupectví narazil na knihu, Jean Lannes - Francouzský Achilles a bylo to. Ano kniha ne od Vás, jak trapné :-).
Sice jsem již dříve věděl o vašich publikacích, ale pořizovat si např. všechna Napoleonova tažení mi přišlo moc nákladné (knihu musím vlastnit, nestačí mi si ji jen půjčit a když už začnu prvním dílem, musím přece mít všechny, i když to má žena nechápe :-)
Ale nyní mám již všechny díly (je to perfektně napsáno), plus další tituly od Vás a knihovnu budu moci brzy pojmenovat knihovnou JK :-)
Ještě mě lanaří kamarád, abych už konečně vstoupil k nim do gardy, ale na to zatím nemám čas a finance. Nějaký ten měsíc mě už vidí v uniformě v první řadě, asi k vůli výšce, tak uvidíme co na to syn, manželka a peněženka.......
Dobrý den,
mě přivedla k Napoleonovi návštěva Waterloo a tam zakoupené leporelo. Byly mi tehdy tři roky. Stará plátna zachycující bitevní scény, plné vojáků v krásných uniformách mě celého uchvátila. Od té doby mě vše co zavánělo Napoleonem velice přitahovalo.
Před nedávnem jsme se s rodinou stěhovali a to staré leporelo se mi po třiceti letech opět dostalo do ruky, je celé omatané, polámané, ale jeho kouzlo působí stále.
Filip Coufal
Dobry den,
co mne privedlo k Napoleonovi? Jedna mala noticka v Pravu o prave vysle knize - jmenovala se Pameti od jisteho francouzskeho dustojnika jmenem Marcellin de Marbot pricemz jmeno prekladatele je vam asi zname ;-)
Nu a potom jsem se za nejaky cas prestehoval (docasne) do Slapanic zhruba v dobe, kdy zacaly vychazet vase Napoleonova tazeni a bylo rozhodnuto.
Cili rozhodnuti jestli se budte pyrit ci ne necham na vas :-)
Dobry den
Posledne vety Vasho clanku vyvolali u mna usmev.Nezostava Vam nic ine ako sa tou radostou cervenat.K Napoleonovy a odtial len krocik k napoleonskemu reenactmentu ma naozaj priviedla Vasa kniha.Konkretne ide o Orlove Napoleonovy armady.Bola to prva kniha, ktora sa nezaoberala len samotnym Napoleonom a jeho bitkami,ale aj osudmi a zivotom legendarnych i bezmennych vojakov.Kniha sa mi tak pacila ze som si neskor kupil aj druhe rozsirene vydanie.Prisli na radu Marbotove Pameti,dalej sa uz nedalo odolat a precestoval som s Vasimi knihami od Talianska cez puste Egypta,skrze nekonecne zamrznute plane Ruska az k Waterloou.Pokazde sa neviem dockat kazdej dalsej knihy a to nie len z Napoleonskeho obdobia.Spomeniem len vynikajuce Rytirske bitvy a osudy.Pevne verim ze ich bude este vela,vojny revolucneho Francuzka a prvej koalicie.Tak ako som uz pisal, radostou sa cervenajte,aj ked cervenat sa nie je za co,prave naopak.S pozdravom Lubos Svrcic
Asi se doopravdy začnu pýřit, ale díky, moc díky, ona je to vlastně krásná odměna za ten čas strávený nad knihami a psaním...! Jsem rád, že se objevily i zmínky o jiných knihách jako je Elblův Lannes, i o filmech, byť na "Napoleona" s Clavierem se lze s určitými znalostmi dívat s úsměvem asi jako na Etienna Gérarda. Za což nemůže Clavier, ale scénaristé a režisér... Radost mám i z věci, již jsem si neuvědomil: že vy, kteří reagujete, jste vesměs mladší (teď nechci vypadat jak dědek plesnivá) a máte vzory v jiné generaci (merde, já jsem také vzor :-D). Holt mne pak formovaly dál "Orlové Velké armády" F. J. Čečetky, Bondarčukův film "Waterloo" a, pochopitelně, "Slunce nad Slavkovem" přítele Dušana Uhlíře (ale o tom někdy jindy). Radost mám z toho věkové rozdílu dvojnásob, neboť jsem si zrovna listoval v dubnovém čísle "Buletinu Československé napoleonské společnosti" a četl, jak jeden účastník valné hromady naléhavě upozornil na dost vysoký věkový průměr členstva a nezájem mladších. Což (pokud se nezájmu týče) tímto vyvracíte, byť netuším, kolik vás je :-).
Je jich hodně, ale nejsou to, řekl bych, kandidáti členství v ČSNS zrovna.
Mě k věci přivedlo, odmyslím-li si kdysi takovou tu stolní papírovou hru Slavkov s poměrně chytrými pravidly (otáčely se v herních kamenech ty čtverečky s počtem "životů"), kdy poprvé na mě zapůsobila zvláštní atmosféra bojiště daná mj., tedy aspoň já to tak mám, jmény vesnic, Slunce nad Slavkovem. Dodnes velice cenná věc, byť obsahuje řadu velice sporných výkladů dosti zásadních momentů bitvy (bažantnici, Santon, c.k. kyrysníky), ale podrobně k ní tedy jindy :) ...
A nedávno jsem našel svůj sešit dějepisný z gymplu, a tam by zápis z hodin věnovaných napoleonským válkám a odstavec o tom, že císařská garda nebyla jen palácovou parádní stráží, ale hlavně elitní záložním sborem... čučel jsem na to po těch letech jako puk :)
J.
Asi to bude znít trochu dětinsky, ale jako malého mne k Napoleonovi nepřivedla žádná kniha nebo film, ale zájem o vlastní rodinnou historii a původ (jižní Šumava). Ta nejzajímavější z mnoha linií prý vedla až k jednomu z Napoleonových vojáků, kteří táhli českými zeměmi a "zanechali zde svou stopu" .) Asi si dovedete představit, co to tehdy pro malého kluka znamenalo - hned jsem byl v partě ten "důležitý", pyšně si vykračoval a v hlavě měl spousty bláznivých fantazií :) Pak teprve později nastoupily knihy (samozřejmě i ty vaše, pane Kovaříku, a děkuji za ně), články, filmy, studie. Nicméně semínko už bylo zaseto velmi velmi dávno .) ...
mTs
Ta poslední zmínka o šumavském původu mě zaujala; k čemu jste dospěl? Souvisí to nějak s "vystrčenými růžky" Davoutova či jiného sboru na Klatovsko 1809?
Přiznám se, že netuším. Jako opravdu malého mne tehdy takové podrobnosti nezajímaly, podstatné pro mou klukovskou dušičku bylo : voják Napoleonovy armády (a to ještě prarodiče nebrali jako něco ke chlubení, spíše naopak, tak o tom moc nemluvili a nechtěli mluvit). Brzy jsem ze šumavských hvozdů i od rodiny de facto zmizel do Prahy a stará informace zapadla. Ale vaše otázka mne trošku "nakopla" - je vlastně i trošku hanba věnovat se Napoleonovi a jeho době a opomenout vlastní rodinnou historii s tímto možná trošku spojenou. Pane Kovaříku, máte můj slib, že se na to pořádně podívám. I když trošku s obavou tuším (i podle tehdejších reakcí prarodičů), že pokud to bude skutečně pravda a k něčemu se dostanu, půjde spíše o něco ne zrovna příjemného. Samozřejmě dám vědět, ať už to dopadne jakkoliv ...
mTs
To je dobře, že Vás moje otázka nakopla, i když se v předcích dostanete k něčemu ne zrovna příjemnému. Třeba to bude dramatická historka plná emocí. Ačkoliv mne vždy napadají spíš podivné skotačinky života jako ta, kterou prý v hospodě vyprávěl Josef Šusta, eminentní čsl. prvorepublikánský historik. Bylo to v době, kdy v Německu vyšly Norimberské zákony o povinnosti prokazovat árijské (resp. nežidovské) předky do xy kolene. On to komentoval takhle: "Pánové, s těmi předky to bývá všelijaké. Já po těch svých taky pátral a dospěl jsem až ke Třicetileté válce a tam v jedné kronice o své prapraprabábě čtu: ,Byla to vojanda a arcikurva náramná.´" Tož, hlavu vzhůru :-)
Zdravím,
určité znalosti jsem měl i dřív, ale podrobnější zájem o (nejen) Napoleona nastal po přečtení Vaší knihy 1809 - Orel proti Orlu, kterou jsem si koupil celkem náhodně. Od té doby čtu všechny Vaše knihy z jednoho prostého důvodu, žádná jiná literatura faktu se nečte tak živě, téměř jedním dechem.....
Zhruba před deseti lety jsem taky pařil hru Waterloo-Napoleon´s Last Battle, to jen k té mladší generaci. Teď mám třicet, ale občas si to rád pustím znovu:o)
Moc děkuji za Vaše knihy a hezký den
Marek Matůš
Já už léta ležím v knihách zabývajících se válečnými konflikty v rozmezí cca 1905-1950 ... čili od Rusko-Japonské až po Koreu, případně ještě po válku ve Francouzské Indočíně. K období Nepoleonskému mě přivedl rozhlasový seriál, který sleduji už od samého počátku a to Toulky Českou minulostí (běží v rozhlase od roku 1996 dodnes), kde byla pěkně zpracovaná bitva u Slavkova a vše co předcházelo a následovalo. Autoři vycházeli z knihy "Slunce nad Slavkovem", kterou jsem sehnal a přečetl tak jako první. No a hned další knihy byly ty Vaše. Mám jich už doma téměř kompletní sbírku a nelze jinak než Vás pochválit a poděkovat za tak pěkné zpracování a dobré čtení :o) No a pak šly další knihy, včetně Doyla, a válečné události okolní, takže už jsem prošel i Sedmiletou válkou a třeba válkami Rakousko-Uherska v 19.století ...
No a poslední "motivací" byly a jsou ty již zmiňované PC hry, Battlegroundy počínaje a teď zmiňovaným Total War konče. Pokud by měl někdo chuť i na trochu víc strategie a politiky (a nejen taktiky), tak mohu vřele doporučit Crown of Glory: Emperor's Edition, moc pěkně a věrně zpracovávající toto období
Trochu jsem musela projet své záznamy, abych mohla na Vaši otázku odpovědět a nakonec jsem se dobabrala a přicházím s odpovědí takovou, že mě to k císaři táhlo tak samo od sebe už od té doby, co mě rodiče vozili každým rokem do Francie a později jsem si řekla, že je na čase se tomu začít věnovat naplno a nechodit kolem horké kaše.. Prvním filmem byl Monsieur N. a první knihou jedna z Vašich a to Napoleonova tažení I., která mi stejně jako Vaše další ohromě pomáhají ve tvoření životních příběhů mých napoleonských postav ( a také podle toho vypadají, ehm, jedna věta za druhou podtržená..) (: Děkuji, že se věnujete, čemu se věnujete, jsem dalším nadmíru vděčným čtenářem (:
Pro Rai-che; to je nádherný důvod, nemít vlastně důvod!:-) Hned mi to připomnělo skvělou scénu ze Sedmi statečných, kdy McQueen (Win) vypráví Wallachovi (Calvera) historku o chlapíkovi, co se svlékl do naha a skočil do kaktusů. Jasně, že se Calvera zeptá, proč to udělal, a Win odpovídá: "To byl jen takovej nápad!" Něco prostě přijde samo od sobě a člověka si přitáhne... Tak ať Vám to vydrží, i to malování, na které jsem se proklikal;fakt Vám jde :-).
Od dob mého ranného dětství často navštěvuji Jablonné v Podještědí, odkud pochází část mé rodiny.
Ještě coby dítě, které po boku rodičů nebo babičky chodilo nedobrovolně uctívat památku předků na místní hřbitov, s pravidelnou přesností a s jistou dávkou vnitřní hrdosti dostávalo se mi od mého doprovodu výkladu o domě, který jsme vždy zblízka míjeli a ve kterém krátce pobyl samotný Napoleon během svého "německého tažení v r.1813".
To bylo mé první skutečné setkání s Napoleonem. M.
Dobrý den, dlouho jsem přemýšlel jak odpovědět na tento dotaz, abych se nakonec rozhodl, že se tak trošku rozepíši. Historie jako taková mě již přitahuje a zájem o ní mám již od raného mládí. Ostatně co očekávat od člověka který "vyrůstal" na westernech (ne Vinetou atd.) ale na Eastwoodovi - psanec Josey Walles, Hodný zlý a ošklivý, Pro hrst dolarů či Sedmi statečných a jiných nebo na historických filmech typu: Excalibur či El Cid nebo snímkách pojednávajících o Římském impérium. Dodnes tyto všechny stopy ve mne zůstali a se střídavou úspěšností se ve mne perou o přední přízeň zájmu. Ještě dnes s úsměvem a nostalgií vzpomínám na den, kdy jako 8 letý jsem v jednom malém krámku v Havlíčkově Brodě s levnými knihami (na nádraží)můroval do rodičů aby mi koupili knihu od Leonida Křížka Americká občanská válka kterou jsem vyděl za výlohou. Opravdu nešla přehlédnout ať člověk sebe víc chtěl. Dodnes nevím přesně čím to bylo jestli jejím šikovným umístěním přesně na středu výlohy, nebo formátem A4 či tehdy prakticky mím hlavním a dalo by se říci jediným zájmem o Americkou historii (občanská válka, indiánské války) abych to zkrátil podařilo se mi rodiče udolat a již ve vlaku cestou domů jsem nic jiného nevnímal než stránky té knihy. Pochopitelně nezůstalo jenom u toho a zanedlouho již knihovničku zdobyla kniha od Josefa Opatrného Konec syna jitřní hvězdy aneb poslední bitva generála (ve skutečnosti podplukovníka)custera u Little Big Hornu. do toho všeho přišela česká televize s premiérou amerického televizního filmu z roku 1991 Syn jitřní hvězdy který mě doslova uchvátil a dnes s odstupem času mohu bez pardonu říci nejlepe natočený film na téma G.A.Custer Little Big Horn a že jich natočeno je! Škoda jen že již tento skvělý film od té doby nikdo na televizních obrazovky neuvedl. postupem času jsem se také začal více zajímat i o 2.sv. válku zejména modelářsky - letadla v měřítku 1/72 všehochuť i když postupem času se začal zaměřovat na VVS KA - vojeno vozdušnije sily krasnoj armi. Ale jak již jsem zmínil na začátku, můj zájem o historii má široký záběr a různá období se ve mne perou s tím jak se přec jen člověk něčeho ač by chtěl přec jen přesytí a tak došlo i na téma Napoleonské války. V mládí tato dekáda historie přec jen šla spíše kolem mě - knih mnoho nebylo spíše žádné a filmů na televizních obrazovkách už vůbec ne. a tak k tématu napoleonských válek mi dalo přivonět talevizní 4 dílné francouzské zpracování francouzské revoluce a definitivní zlom nastal před vánocemi roku léta páně 1995 když jsem u nás ve městě narazil v knihkupectví na knihu Dušana Uhlíře Bitva tří císařů Slavkov/Austerlitz 1805 jelikož jsem byl asi hodný tak mi ji ježíšek nadělil pod stromeček. Jak já jí hltal! I dnes s odstupem času ji rád vytáhnu z knihovny a vlastně dnes již spíše s nostalgií prolistuji. Opět se vidím jako dvanáctiletý pod stromečkem jak se jí nemůžu nabažit. Bohužel v době omezených internetových možností a vzhledem k tomu že člověk žije na malém městě uběhly další dlouhé čtyři roky než se v knihovně objevila další kniha na toto téma a to Paměti od Marbota nemusím zde uvádět kdo se zasloužil o jejich překlad :-) a pak již to začalo jít ráz na ráz. V době kdy jsem byl na učilišti jse mi podařilo narazit pro mne na doslova skvost který mě doslova "vcuc" do éry Napoleonských válek a od té doby se v nich střídavě více či méně topím. jednalo se o knihy Richarda Howarda Bonapartovi synové a navazující díl Bonapartovi dobyvatelé. Je jen velká škoda že vydavatel zůstal pouze u těchto prvních dvou dílů a další již nevydal :-( musím přiznat, že ke škodě knih je často používaná zvláštní terminologie překladatele ale kdo je na podobné téma zběhlí ten ví jaká slova by měla spíše býti v textu. Dodnes to jsou mé nejčtenější knihy s touto tématikou. Poté již následovali hlavně knihy od Vás Mistře! ... 1/2
2/2 .… 1812 Napoleonovo ruské tažení- přiznávám že dodnes jsem nečetl LEPŠÍ KNIHU na téma literatury faktu! Dále následovaly Napoleonova tažení 1-5, orlové napoleonovi armády, 1809 orel proti orlu a plno dalších od vás i jiných autorů. Mezi mé nejoblíbenější postavy patří od samého počátku příslušníci jezdectva hlavně toho těžkého. je to asi způsobeno nejen krásou uniforem, na plátnech vydět masy řítících se železných vest či dragounů, ale i ty představy semknutých řad jezdců, koleno na koleni, v napřažených rukách paklaše či šavle, země se třese a duní a do toho všeho třesk polnic troubící Chargez! i teď když to píši jde mi mráz po zádech! Nechtěl bych být pěšák stojící v cestě takové to řítící se mase! pochopitelně mě v tomto ohledu ovlivnily asi i indiánské války kde to také vlastně byla záležitost hlavně kavalérie. jak já bych uvítal kdyby jste se rozhodl Mistře ať již vy či někdo jiný kdo by přeložil nějakou tu knihu z francouzského originálu či angličtiny či přímo napsal o někom jako byli pro mne takoví velikáni jako Montbrun, D´Hautpoul, Nansouty, Chouard a jiní, nebo věnoval knihu jezdectvu pochopitelně tomu francouzském :-)
"Jave", díky za dva velmi obsáhlé příspěvky. K tomu prvnímu: prošli jsme asi tak stejnou cestu, byť mě trvala déle, ale v dobách bolševika se k mnoha věcem dostávalo hůř. Westerny miluji (Hodný, zlý, očklivý uspěšně soutěží se Sedmi statečnými, byť se jim na stupínky vítězů dere Appaloosa). Všechny ty knihy, o který píšete, znám, letadly 1/72 jsem taky prošel (zbyly jen lodě, teď je rozestavěný Bismarck 1:350). K napoleonským válkám pro mne vedla cesta přes onoho Gérarda a Čečetkovy Orly Velké armády, byť Uhlířovo Slunce na tom mělo taky lví podíl. A u Howardových "Bonapartových synů" a "Bonapartových dobyvatelů" mě mrzí, že se pokračování (jsou ještě nejméně čtyři) nepřeložilo.
Dík za pochvalu "1812"; já myslím, že se k tomuhle tematu za rok-dva vrátím, velmi důkladně, ve dvou dílech (tam-zpět :-)) a tak, abych se neopisoval. Ropk 2012 by k tomu byl dobrou příležitostí.
Pokud jde o jezdce, souhlasím rovněž. A mimochodem: Nansouty, Montbrun a pár dalších (jakož i lehcí jezdci Fournier, Lasalle, Marulaz, Colbertové, etc...)jsou jako životopisné příběhy v mé loni v MOBĚ vydané knížce "Má krev patří Napoleonovi"...
Mám jednu prosbu: Mistře mi neříkejte. Jak říkává pan Václav Hybš, jednomu tak říkali, a pak ho v Kostnici upálili... :-) Prostě to nějak budí moje rozpaky :-) :-) :-)
Dobrý den, nedalo mi to abych Vám ještě neodepsal na Vaší odpověď. musím přiznat, že jste mě doslova "dostal"! co se týče modelaření to jsem fakt nečekal. Akorát mi nejde do hlavy taková extra třída co se týče Napoleonských válek jako vy a lepí lodě co více momentálně plavidlo Kriegsmarine to mi připadá docela kousek vedle :-)) když už modelařina tak bych očekával figurky příslušníků napoleonských válek a že jich k dostání je! Bohužel ty ceny za ně! to jsou sebevraždy. Knihu kterou jste zmiňoval "Má krev patří Napoleonovi" domá mám, přinesl loni ježíšek :-) nu dobrá od partnerky. Musím říci přečetl jsem jí jedním dechem ještě o vánočních svátkách do tří dnů jsem byl na konci (a to jsem ji četl když byl tak trochu čas) a hledal zda nejsou ještě někde ukryté nějaké stránky :-)) musím se také přiznat že mi chybí na téma napoleonských válek svazek který by pojednával o pro mně jednoznačně nejoblíbenější a v mích očích nejúznávanější postavě této dekády dějin a to maršálu Louisovi Nicolasovi Davoutovi. V mích očích nejlepší z nejlepších ba co více vyzdvyhuji ho ve válečném řemesle nad samotného císaře Napoleona a to doslovně. Ono spouty lidí ho řadí jako jediného který z Napoleonových maršálů se vyrovnal svému císaři Já jdu ještě dál a řadím ho ještě nad něho. Je to asi troufalé ale kolikrát zachránil napoleona od pohromy a kolikrát tahal za svého císaře horké kaštany z ohně! Nebýt jeho možná napoleonova hvězda již zhasla u Jílového či možná ještě dříve - u Slavkova kdo ví? navíc jako JEDINÝ ZE VŠECH maršálů byl skutečně věrný. moje doměnka tak trochu dosti troufalá je, kam by se asi ubíraly dějiny kdyby byl Davout přítomen u Waterloo?! myslím si že by vše bylo jinak. Dám vzpomenout film Sergeje Bondarčuka Waterloo kde pruští velitelé po bitvě u Ligny v rozhovoru s Blucherem zazní : " nikdo z nás se do Berlína nevrátí živý"! být tam davout troufám si říci asi by to byla výstižná slova a monsieur Wellington by dle mého byl rád kdyby se stihl nalodit v Antverpách na nějakou britskou loď a odplout do Anglie. Já vím velice zaujatý pohled a patrně nereálný. Proč toto vlastně zmiňuji? chtěl bych se Vás zeptat (nevím jestli jste si všiml, ale již Vás nenazývám mistře :-) ) zda neuvažujete o vydání něčeho podobného jako v případě knihy maršál Ney avšak o muži o kterém koluje že neprohrál jedinou bitvu. Omlouvám se, že do rubriky "Kniha která mě přivedla k napoleonovi" zavádím úplně jiné téma.
S pozdravem
Jave (J. Boháč)
Ale nezavádíte řeč jinam... Figurky, u těch mi dochází trpělivost. Lodě, ty potřebuju velké, abych na to pořádně viděl :-). Nedělám z nich sbírku, je to pro relaxaci a vybírám ty, které se mi líbí vzhledem, takže za dva roky je to pouze Mikasa a Kňaz Suvorov a teď ten Bismarck... Davout je výjimečný a doufám, že na něj také dojde, myslím na knížku o něm, tedy na jeho monografii, ale ne dřív než za rok, spíš za dva. S průšvihem jménem Waterloo (přesněji Belgické tažení) by ovšem, podle mého, nesvedl nic ani on, tam to šlo španě počínaje ránem 15. června. A Prusové? Myslím, že v těch čtyřech dnech byli naprosto obdivuhodní ve všech směrech; duo Blücher-Gneisenau podle mně překonalo Wellingtona i Napoleona. Holt se od roku 1806 učili tvrdě a víc než dobře, jejich práce je naprostý koncert...
Hodně jsem přemýšlel, jak odpovědět. K napoleonikám mne totiž nepřivedly knihy, i když posléze hrály důležitou úlohu. Rozhodl jsem se proto svou odpověď rozdělit do dvou částí.
(1) Pohnutkou byla, dalo by se říct, nuda a vlastivědná turistika. Často jsem jezdil vlakem na trase Brno – Kyjov a právě v úseku bojiště se příšerně nudil. Už jenom jména vesnic, které následovaly či předcházely: Nevojice - Nesovice – Nemotice! To by jeden usnul už jen z toho. Protože jsem věděl, že jezdím poblíž bojiště – nevěděl jsem, že přímo přes něj – dostal jsem spásný nápad zjistit, co se v kraji kde událo, spojit si příběhy s místy a krajinu tak oživit. Netušil jsem, jak rozsáhlé a (snad) blahodárné účinky to bude mít. Začal jsem líčením bitvy ve starém turistickém průvodci z počátku 60. let a pokračoval dalšími publikacemi, tentokrát již knihami. V nich mne upoutaly nejen události okolo Bitvy tří císařů, ale i pozoruhodný Napoleonův osud a období napoleonských válek vůbec. Od té doby když projíždím oněmi místy, už vyhlížím (stále trochu rozechvěle) známé body: Žuráň, Santon, Pratecké návrší, Staré Vinohrady, sokolnickou bažantnici, Valchu, vrch Cikán, sv. Urban apod.
TG
Dokončuji slíbené:
(2) Stránečka v turistickém průvodci mne, samozřejmě, uspokojit nemohla. Zprvu jsem - hledaje podrobnější popis bitvy - poněkud tápal a po Polišenského knize Napoleon a srdce Evropy přišla na řadu dokonce i kapitola z Tolstého Vojny a míru. Pak jsem ale začal číst paralelně různorodý trojlístek špalíků o Napoleonovi od ruského marx-vlastence Alberta Z. Manfreda, Emila Ludwiga a od bavorského nacisty Philippa Bouhlera a k tomu připojil první díl Marbotových Pamětí, na jejichž první české vydání z počátku 20. století jsem náhodou v antikvariátu narazil. Teprve později následovalo Uhlířovo Slunce nad Slavkovem a knihy Vaše, Bitva u Slavkova a Morava v letech 1805-1806 Františka Kopeckého či paměti Parquinovy. … No, zkrátka, je to pestré.
Ještě si vzpomínám na článek trojice Jakub Samek, Ondřej Tupý, Karel Sáček Byla v průběhu bitvy u Slavkova bráněna sokolnická bažantnice?, který na mne udělal velice dobrý dojem. (Viz http://www.austerlitz.org/byla-v-prubehu-bitvy-u-slavkova-branena-sokolnicka-bazantnice_a1122 ) Charakterizuje to i můj posun po ose: bitva u Slavkova – osudy Napoleonovy – napoleonika obecně.
TG
Opět jsem se k tomuto příspěvku dostal až po měsících, ale nešť:
Měl jsem to štěstí, že mou první napoleonskou knihou a základním kamenem mé současné napoleonské knihovničky byla rovnou mohutná všeobsahující čtivá syntéza s přebohatým obrazovým doprovodem, byť výhradně černobílým: G.Lacour-Gayet NAPOLEON, vyd. Fr.Borový v Praze 1931, 803 stran čistého textu formátu téměř A4 (ve Francii vydána v r. 1921 ke stému výročí úmrtí N.). Poprvé jsem ji vytáhl zcela náhodně z knihovny rodičů jako prakticky netknutou asi v r. 1968-69 a už jsem se od ní na celá léta neodtrhl, takže nitěné švy leckde povolily. A již pouhé tři roky po tomto zásahu bleskem jsem měl možnost vidět v kině ve Francii Bondarčukovo Waterloo! To mi bylo 18 let a bez uzardění přiznávám, že k orgasmu jsem neměl daleko :-)
MiŠ
Jejda. Na Lacour-Gayeta bych málem zapomněl, když mě bylo kolem šestnácti-sedmnácti, půjčil mi jej kamarád; na tehdejší časy to byla mimořádně bohatě ilustrovaná kniha a já objevovalo reprodukce pláten slavných bitev na moři i na souši, tváře mužů, o nichž jsem něco věděl leda z Čečetkových Orlů Velké armády a byl jsem bez sebe...Krásná kniha a já se přiznám k vlastní zpupné blbosti: před pár lety sem na ni narazil v antikvariátu a nekoupil s úsudkem "pro mne nic nového pod sluncem". Jako nevděčný hlupák jsme se k téhle inspiraci zachoval...!
Dobrý den
Dnes jsme objevil tuto stránku a to velmi kuriózním způsobem. Odkaz jsem našel v jednom z Vašich posledních titulů "Napoleonova prohra". Původně jsem přišel z kritikou, ale po kliknutí na odkaz, jsem se začetl do článků na Vašem blogu.Vrátím se s dovolením k tomu, co mě na Váš blog přivedlo. V titulu "Napoleonova prohra" jsem našel obrázek "Francouzské dělostřelectvo v horách" (s.516). Shodou okolností jsem s tímto obrázkem pracoval a podle mých informací se jedná o scénu z rusko-perské války (autor obrazu F.Roubaud, link:http://www.varvar.ru/arhiv/gallery/battle_art/rubo/rubo9.html.
Vše výše uvedené však nemůže nic změnit na tom, že velmi oceňuji to, co jste pro rozšíření povědomí o napoleonských válkách udělal a především napsal. Obdivuji Váš elán, s jakým se vrháte do nových tažení. Mé první setkání s Napoleonem sice obstaral D.Uhlíř svým "Sluncem nad Slavkovem", ale pak to byly především Vaše knížky.Uniformy Napoleonových vojáků mě pak provázely i univerzitním studiem, když jsem objevil Francouzský institut ve Štěpánské a především F.Funckena.To množství informací o napoleonských válkách,které jste do české kotliny přinesl, se snažím alespoň částečně ventilovat tvorbou her s napoleonskou tématikou.Je to oblast,která má, jak jistě dobře víte v porovnání třeba s Francií, jen velmi krátkou, ne-li žádnou, tradici.Přeji Vám mnoho energie do dalších tažení. S pozdravem Váš pravidelný čtenář. Miroslav Velík.
A máte pravdu, v tomhle rozlišení je to jasné na prvné pohled :-(; Rubo/Roubaud mě zmátl, namaloval toho tolik z 1812 a já myslel, že to jako ilustrativní obrázek bude dobré... Omlouvám se Vám i ostatním. Ale ta stránka, co jste poslal, za to stojí :-)
Okomentovat