PAMĚTI KAPITÁNA COIGNETA BUDOU!!!

„Narodil jsem se roku 1776, 16. srpna, v Druyes-les-Belles-Fontaines v departementu Yonne, otci, který měl možnost své děti vychovat bez nedostatku.

            Můj otec měl tři ženy. První mu zanechala dvě dcery, po druhé mu zůstaly čtyři děti (jedna dcera a tři chlapci). Nejmladšímu bylo šest, mojí sestře sedm, mně osm a mému nejstaršímu bratrovi devět, když nás potkalo to neštěstí, že jsme přišli o milovanou matku. Otec se oženil potřetí; vzal si služku, která mu dala sedm dětí.

Pokusím se o portrét svého otce. Byl milý, střídmý, zálibu měl jen v lovu, rybolovu, soudních řízeních a krom toho to byl kohout, pokud šlo o všechny dívky i ženy jakéhokoliv společenského postavení. Krom třech žen, které měl, mu připisovali osmadvacet kluků a čtyři holky, což dělá dohromady třicet dva. Myslím, že to stačí.

Já pocházím, jak jsem už řekl, z druhé ženy; ta třetí byla naše služka. Bylo jí osmnáct, říkalo se jí Kráska a do dvou týdnů zjistila, že je těhotná, čímž se stala v domě paní. Jistě si domyslíte, že tahle macecha získala hlavní slovo.

Představte si nebohé malé sirotky, co dostávají ve dne v noci bití! Držela nás pěkně pod krkem, aby z nás něco vyždímala. Takový život nám nastal dva měsíce poté, co se s ní otec oženil. A stejně to šlo dál,“ těmito odstavci začínají pozoruhodné paměti muže, jehož État de service říká, že sloužil v armádě revoluce a císařství 16 let, 2 měsíce a 4 dny.

            Jeho první bitvou bylo italské Montebello 9. června 1800 a hned o pět dní později bojoval

u Marenga. Byl přijat co konzulární a poté do císařské gardy, do pluku gardových pěších granátníků, viděl Napoleonovo posvěcení, byl u Ulmu, vstoupil roku 1805 do Vídně, bojoval u Slavkova, o rok později v pruské kampani zažil Jenu, v Polsku roku 1807 Pruské Jílové, Helisberg, Friedland i mír v Tylži, ve Španělskou prošel Somosierrou i dobytím Madridu, roku 1809 bojoval u Teugn-Hausenu, Abendsbergu, Eggmühlu, Eslingu i Wagramu, táhl roku 1812 do Ruska, dokázal se vrátit zpět, viděl roku 1813 Lützen, Budyšín, Drážďany, Lipsko i Hanau, pokud jde o nejproslulejší bitvy, a kampaň roku 1814 prožil od Saint-Dizier či Brienne až po abdikací císaře ve Fontainebleau. Přidal se k němu roku 1815 znovu, vytrval s ním až k Waterloo, a vojenskou kariéru uzavřel soubojem s jedním z těch, co Napoleona špinili…

Jean-Roch Coignet začínal jako prostý voják 1. batalionu dobrovolníku kraje Seine-et-Marne, do konzulské gardy byl přijat v březnu 1803, k výročí Marenga se stal roku 1807 kaprálem a teprve teď se musel naučit číst i psát… Před ruským tažením 1812 povýšil na poručíka, v září 1813 se stal kapitánem, přiděleným k hlavnímu štábu, a u Waterloo byl vrchním nadvozným císařské gardy. Po Napoleonově pádu byl poslán do výslužby, jako mnoho jiných měl existenční potíže, které vyřešil sňatkem s dobře situovanou vdovou z Auxerre, a svoje paměti psal na naléhání zákazníků obchodu své choti, zejména obchodních cestujících, jimž prodával opisy po pěti francích… Zemřel devětaosmdesátiletý roku 1865, jeho sešity (neúplné a špatně dešifrované, neboť rukopis je strašlivě nečitelný a mnohdy fonetický) vyšly prvně roku 1883 a vzbudily senzaci hlavně tím, že představovaly skvělý pramen o životě obyčejných vojáků i nižších důstojníků Grande Armée; podobných bylo do té doby vydáno jen velmi málo. Dodnes jsou to jedny z nejvydávanějších a nejproslulejší pamětí na napoleonské války.

Proč tohle píšu, když mnozí z vás postavu kapitána Jeana-Rocha Coigneta znají?

Protože to, co si mnozí z vás velmi přáli a po čem jsem toužil i já, bude!!!

Ještě před měsícem jsem tu zveřejnil (prolink na to máte v nadpisu) ukázku svého starého překladu výňatků z těchto memoárů, publikovaných v V. svazku Napoleonových tažení (Ať žije císař!) s povzdechem, že Coigneta u nás celého nikdo nejspíš nevydá.

Netušil jsem, jak moc se pletu!!!

Minulé pondělí jsme se dohodli, přítel a vydavatel Leonid Křížek, majitel nakladatelství ElkaPress a provozovatel stránek www.militaria.cz (který už vydal Marbota, Parquina, pro Mladou frontu navíc inicioval překlad pamětí kavaleristky Durové, atd…), a já, a podepsali smlouvu na překlad Coignetových Cahiers, Sešitů… Budu spěchat a přesunu některé plány tak, abych překlad i s komentáři a poznámkami odevzdal do konce tohoto léta, a Leonid Křížek (bravo, Leone!!!) se zas bude velice snažit, aby kniha stihla vyjít ještě do letošních Vánoc! Což se možná projeví tím, že budu na tento blog přispívat během jara i léta méně, neboť pět stovek tiskových stran na překlad není časově zrovna málo!

Doufám, že je to pro vás dobrá zpráva, a určitě budu informovat, jak věci pokračují, eventuelně kde si lze knihu zajistit, až nastane čas.

Zatím přeji krásné Velikonoce, byť vypadají jako Vánoce.

A sami vidíte, že tento příspěvek vkládám 31. března, abyste nepátrali, jestli to není hloupý aprílový žert.

Není!!!