„Narodil jsem se
roku 1776, 16. srpna, v Druyes-les-Belles-Fontaines v departementu
Yonne, otci, který měl možnost své děti vychovat bez nedostatku.
Můj otec měl tři ženy. První mu
zanechala dvě dcery, po druhé mu zůstaly čtyři děti (jedna dcera a tři
chlapci). Nejmladšímu bylo šest, mojí sestře sedm, mně osm a mému nejstaršímu
bratrovi devět, když nás potkalo to neštěstí, že jsme přišli o milovanou matku.
Otec se oženil potřetí; vzal si služku, která mu dala sedm dětí.
Pokusím se o portrét svého otce. Byl milý, střídmý, zálibu měl jen
v lovu, rybolovu, soudních řízeních a krom toho to byl kohout, pokud šlo
o všechny dívky i ženy jakéhokoliv společenského postavení. Krom třech žen, které
měl, mu připisovali osmadvacet kluků a čtyři holky, což dělá dohromady třicet
dva. Myslím, že to stačí.
Já pocházím, jak jsem už řekl, z druhé ženy; ta třetí byla naše služka.
Bylo jí osmnáct, říkalo se jí Kráska a do dvou týdnů zjistila, že je těhotná,
čímž se stala v domě paní. Jistě si domyslíte, že tahle macecha získala
hlavní slovo.
Představte si nebohé malé sirotky, co dostávají ve dne v noci
bití! Držela nás pěkně pod krkem, aby z nás něco vyždímala. Takový život
nám nastal dva měsíce poté, co se s ní otec oženil. A stejně to šlo dál,“ těmito
odstavci začínají pozoruhodné paměti muže, jehož État
de service říká, že sloužil v armádě revoluce a císařství 16 let, 2
měsíce a 4 dny.
Jeho první bitvou bylo
italské Montebello 9. června 1800 a hned o pět dní později bojoval
u Marenga.
Byl přijat co konzulární a poté do císařské gardy, do pluku gardových pěších
granátníků, viděl Napoleonovo posvěcení, byl u Ulmu, vstoupil roku 1805 do Vídně,
bojoval u Slavkova, o rok později v pruské kampani zažil Jenu, v Polsku
roku 1807 Pruské Jílové, Helisberg, Friedland i mír v Tylži, ve Španělskou
prošel Somosierrou i dobytím Madridu, roku 1809 bojoval u Teugn-Hausenu,
Abendsbergu, Eggmühlu, Eslingu i Wagramu, táhl roku 1812 do Ruska, dokázal se
vrátit zpět, viděl roku 1813 Lützen, Budyšín, Drážďany, Lipsko i Hanau, pokud
jde o nejproslulejší bitvy, a kampaň roku 1814 prožil od Saint-Dizier či
Brienne až po abdikací císaře ve Fontainebleau. Přidal se k němu roku 1815
znovu, vytrval s ním až k Waterloo, a vojenskou kariéru uzavřel
soubojem s jedním z těch, co Napoleona špinili…
Jean-Roch Coignet začínal jako prostý voják 1. batalionu dobrovolníku
kraje Seine-et-Marne, do konzulské gardy byl přijat v březnu 1803, k výročí
Marenga se stal roku 1807 kaprálem a teprve teď se musel naučit číst i psát…
Před ruským tažením 1812 povýšil na poručíka, v září 1813 se stal
kapitánem, přiděleným k hlavnímu štábu, a u Waterloo byl vrchním nadvozným
císařské gardy. Po Napoleonově pádu byl
poslán do výslužby, jako mnoho jiných měl existenční potíže, které vyřešil
sňatkem s dobře situovanou vdovou z Auxerre, a svoje paměti psal na
naléhání zákazníků obchodu své choti, zejména obchodních cestujících, jimž
prodával opisy po pěti francích… Zemřel devětaosmdesátiletý roku 1865, jeho
sešity (neúplné a špatně dešifrované, neboť rukopis je strašlivě nečitelný a
mnohdy fonetický) vyšly prvně roku 1883 a vzbudily senzaci hlavně tím, že
představovaly skvělý pramen o životě obyčejných vojáků i nižších důstojníků Grande
Armée; podobných bylo do té doby vydáno jen
velmi málo. Dodnes jsou to jedny z nejvydávanějších a nejproslulejší
pamětí na napoleonské války.
Protože
to, co si mnozí z vás velmi přáli a po čem jsem toužil i já, bude!!!
Ještě
před měsícem jsem tu zveřejnil (prolink na to máte v nadpisu) ukázku svého
starého překladu výňatků z těchto memoárů, publikovaných v V. svazku Napoleonových tažení (Ať žije císař!) s povzdechem, že Coigneta u nás celého nikdo
nejspíš nevydá.
Netušil
jsem, jak moc se pletu!!!
Minulé
pondělí jsme se dohodli, přítel a vydavatel Leonid Křížek, majitel
nakladatelství ElkaPress a provozovatel stránek www.militaria.cz (který už vydal
Marbota, Parquina, pro Mladou frontu navíc inicioval překlad pamětí
kavaleristky Durové, atd…), a já, a podepsali smlouvu na překlad Coignetových Cahiers,
Sešitů… Budu spěchat a přesunu některé plány tak, abych překlad i s komentáři
a poznámkami odevzdal do konce tohoto léta, a Leonid Křížek (bravo, Leone!!!) se
zas bude velice snažit, aby kniha stihla vyjít ještě do letošních Vánoc! Což se
možná projeví tím, že budu na tento blog přispívat během jara i léta méně,
neboť pět stovek tiskových stran na překlad není časově zrovna málo!
Doufám,
že je to pro vás dobrá zpráva, a určitě budu informovat, jak věci pokračují,
eventuelně kde si lze knihu zajistit, až nastane čas.
Zatím
přeji krásné Velikonoce, byť vypadají jako Vánoce.
A
sami vidíte, že tento příspěvek vkládám 31. března, abyste nepátrali, jestli to
není hloupý aprílový žert.
Není!!!
12 komentářů:
Mimořádná a naprosto skvělá zpráva! Už se moc teším a začínám pro knihu rezervovat místo v knihovně. Díky Vám i panu Křížkovi.
Perfektní zpráva! Moc za ní děkuji a těším se na skvělou knihu. Který titul by měl být dříve na světě? "Slavkovské tažení" nebo Coignet?
M. Kopecký
To netuším, jisté ale je, že Slavkov 1805 mám hotov, jen čekám, až poslední část dočte můj přítel-korektor, a pak to odevzdám. Domluveni jsme s AKCENTem, že bude na světě do zimního Slavkova, tedy do přelomu listopadu a prosince, chtěl bych ho tam pokřtít. Doufám, že Coignet se objeví také tak...
Tak jestě Brackova příručka pro lehké jezdectvo a budu šťastný.
A.Horníček
Třeba na ni taky dojde. Ještě nedávno bych řekl, že těžko, teď ale tvrdím:
"Nikdy neříkej nikdy!"
Ano,ano nezbývá než opět hluboce smeknout a opět Vám pane Kovaříku poděkovat. Stejně tak panu Křížkovi za vydaní.
Jinak mě napadla jedna zajimavá,možná kacířská myšlenka :D Co takhle udělat nějakou anketu,zde na webu a vítěznou knihu doporučit nakladateli. Takové " Vox populi, Vox dei " . Myslíte,že by to mělo reálnou šanci na úspěch ?
Tomáš Kopecký.
Tohle není vůbec špatný nápad, i když si nedělám iluze o vlivu na nakladatele. Zkuste ho trochu rozvést; volný výběr čtenářů z čehokoliv by asi mohl být chaotický... Já vím o řadě knih, které by za to stály, ale ty zas asi neznají čtenáři. Jaký obruh knih? Literatura faktu, memoáry, historická beleterie???
Výborně, pane Kovaříku, ten starý voják si to zaslouží. Jak řekl Napoleon, bitvy vyhrávají vojáci, ale odměny berou generálové. Jsem rád, že jste na YT Coigneta našel, myslím, že těch pět hodin není ztracený čas. Doufám, že naleznete i vhodné ilustrace,nechodili jen v parádních uniformách.
Nápad je to opravdu dobrý, ale já bych to s dovolením vzal obráceně: co kdybyste Vy, pane Kovaříku, jako zkušený autor, který ví, co by u nakladatele prošlo, navrhl z každého žánru (tj. literatura faktu, memoáry, beletrie) tři Vaše "favority" do referenda? Tím by se předešlo zmatkům a výběr by nebyl tak obtížný. Jinak pokud by to bylo na mně, uvítal bych kompletní sérii o Hornblowerovi (mám doma tři svazky, které vyšly po válce, a to je tuším všechno)nebo - z jiného soudku - Churchillova Marlborougha...
Dobry den,
to je urcite vyborny napad - a proc na to nezkusit vyuzit metodu crowd fundingu, viz napr. zde http://www.kickstarter.com/
Mohlo by to fungovat asi takto
- Rozhodnete se pustit do de Bracka
- pan Krizek by s Vami sel do holportu a udelal by ekonomickou rozvahu a urcil nejake minimum, ktere by bylo nutne vybrat
- zalozili byste projekt, s ruzne odstupnovanymi prispevky - napr. kniha s venovanim, vecere s autorem atd.
- no a pak by se penize bud vybrali anebo ne
Byl by to vlastne velkoryseji pojata metoda toho, co delal ted nedavno pan Talas.
Nestalo by to alespon za uvahu?
Jeste me napada, ze pokud byste to zkusili jako prvni, mohlo by se Vam povest vyvolat zvysenou pozornost popr. publicitu.
Hezky vecer
J.
Přiznám se bez mučení,že jste mě dost zaskočil.:) Nějak extra jsem to nepromýšlel........
Ale pokusím se: volný výběr by byl dosti chaotický jak píšete,takže bych to viděl na Vaše doporučení. Zkusit promyslet co by se mohlo nejvíc líbit,co by se chytlo. Následně dejme tomu třeba 5 konečných knih postupně představit, hodit ukázkovou kapitolku na představu případně link na stažení, vaše hodnocení....( pro mě osobně je nejdůležitější vidět obsah a prolistovat, bud´ v obchodě nebo na internetu )
Co se týče okruhu knih. To je snad ještě horší:) Je tolik skvělých věcí, spousta lidí ma jiný názor,takže udělat nějaký kompromis - třeba 3:2 ( napoleonské x 18 století, 17 století,..... ).
Žánr: osobně moc his. beletrii nevyhládávám,takže za mě literatura faktu a memoáry, opět nějaký kompromis:)
Nebo zkusit plán B: nechat volný výběr a z následných diskuzí vybrat nejvíce jmenovanou/jmenované.
Není to nic extra,ale pokud se do toho vložili kompetentní lidé s lepší představou a umem jak já:), mohlo by to zajimavé.
Tomáš Kopecký.
Teď se sešlo několik komentářů naráz (díky za všechny) a já se na ně pokusím odpovědět globálně.
-Předně Coignet: už překládám zvolna první sešit, pomalu se chýlí ke konci a je to docela dojemné čtení, chudák Jean-Roch toho jako kluk hodně vytrpěl. Obrázky budou, kupodivu dobové (podobně jako u Parquina), podařilo se nám sehnat ilustrované vydání edice Lorédana Larcheye z roku 1896, tuším...
-to druhé, tedy kvíz o knihy. Trochu si s tím zatím nevím rady. Možná nejlepší cesta bude pár "hot" titulů, tedy mých oblíbenců, trochu anotačně představit, něco z literatury faktu a memoárů a něco ze skutečně dobré (podle mého soudu) historické beletrie (tři horké kandidáty bych měl), představit to a nechat i volné pole vám všem, ať v komentářích něco do toho soudku přilijete, nejsem určitě jediný, kdo bere do rukou tituly zahraniční... Mějte trpělivost, teď poněkud zápolím s časem a navíc se mi na blogu v nepublikovaných věcech přispěvatelů vytvořila poněkud fronta... Cosi z toho, co se mi velmi líbilo, má možná za lubem Talpress, zkusím to zjistit, abych pak nenosil dříví do lesa...
Okomentovat